Krajina, Biotopy, Česko, Príroda, Severné Čechy, Skaly, Zahraničie

Pravčická brána

skala
Hits: 120

Prav­čic­ká brá­na je prí­rod­ný útvar nachá­dza­jú­ci sa v Národ­nom par­ku Čes­ké Švý­car­sko, neďa­le­ko obce Hřen­sko. S roz­pä­tím oblú­ka 26,5 met­ra a výš­kou otvo­ru 16 met­rov je naj­väč­ším prí­rod­ným skal­ným mos­tom v Euró­pe (pbra​na​.cz). Brá­na je v najs­lab­šom mies­te širo­ká 8 met­rov a hru­bá 2,5 met­ra. Sto­jí na skal­nom ostro­hu vyso­kom viac než 70 met­rov. Prav­čic­ká brá­na sa nachá­dza v nad­mor­skej výš­ke 447 met­rov a týči sa nad rie­kou Labe s pre­vý­še­ním viac než 250 met­rov (Jakub Šaf­rá­nek). Prav­čic­ká brá­na vznik­la pred pri­bliž­ne 90 mili­ón­mi rokov počas nesko­rej krie­dy, keď sa more zača­lo ustu­po­vať a zane­cha­lo za sebou roz­siah­le pies­kov­co­vé plo­ši­ny. Mäk­kosť pies­kov­ca umož­ni­la rie­ke Labe a jej prí­to­kom ero­do­vať ska­lu (pbra​na​.cz). Prav­čic­ká brá­na vznik­la v kvád­ro­vých pies­kov­coch krie­do­vé­ho veku. Pro­ce­sy zvet­rá­va­nia a eró­zie postup­ne for­mo­va­li ten­to impo­zant­ný skal­ný oblúk (cs​.wiki​pe​dia​.org). 

V roku 1826 bola pri brá­ne posta­ve­ná krč­ma, kto­rá slú­ži­la náv­štev­ní­kom. V roku 1881 dal knie­ža Edmund Clary-​Aldringen posta­viť neďa­le­ko brá­ny zámo­ček zná­my ako Soko­lí hníz­do (Fal­ken­nest), kto­rý slú­žil ako hotel s 50 lôž­ka­mi (en​.wiki​pe​dia​.org). V minu­los­ti bolo mož­né vystú­piť na samot­ný skal­ný oblúk, avšak od roku 1980 je vstup na oblúk zaká­za­ný z dôvo­du ochra­ny a bez­peč­nos­ti regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Prav­čic­ká brá­na bola pomer­ne rea­lis­tic­ky zobra­zo­va­ná maliar­mi už v 19. sto­ro­čí. Pre­to sa dá s rela­tív­ne vyso­kou mie­rou isto­ty tvr­diť, že brá­na sto­jí via­me­nej nemen­ná viac ako 150 rokov. Od roku 1963 je vyhlá­se­ná za chrá­ne­ný prí­rod­ný výtvor (Jakub Šaf­rá­nek). Ved­ci si tiež lámu hla­vu nad tým, ako je mož­no, že sa Prav­čic­ká brá­na už dáv­no nezo­sy­pa­la. Jej skal­ný oblúk je prí­liš ten­ký a kreh­ký, aby udr­žal záťaž svo­jej vlast­nej váhy a roz­ťa­ho­va­nie a zmr­š­ťo­va­nie v závis­los­ti od tep­lo­ty. Ved­ci sa dom­nie­va­jú, že Prav­čic­kú brá­nu tvo­ria dve samos­tat­né ska­ly. Vďa­ka tomu nie je oblúk vysta­ve­ná veľ­ké­mu pnu­tiu (ces​kes​vy​car​sko​.cz).

Prav­čic­ká brá­na is a natu­ral for­ma­ti­on loca­ted in the Bohe­mian Swit­zer­land Nati­onal Park, near the vil­la­ge of Hřen­sko. With an arch span of 26.5 meters and an ope­ning height of 16 meters, it is the lar­gest natu­ral rock brid­ge in Euro­pe (pbra​na​.cz). The brid­ge is 8 meters wide at its nar­ro­west point and 2.5 meters thick. It stands on a roc­ky pro­mon­to­ry more than 70 meters high. Prav­čic­ká brá­na is situ­ated at an alti­tu­de of 447 meters and rises abo­ve the Elbe River with an ele­va­ti­on dif­fe­ren­ce of more than 250 meters (Jakub Šaf­rá­nek). It was for­med app­ro­xi­ma­te­ly 90 mil­li­on years ago during the Late Cre­ta­ce­ous peri­od when the sea began to retre­at, lea­ving behind vast sand­sto­ne pla­te­aus. The soft­ness of the sand­sto­ne allo­wed the Elbe River and its tri­bu­ta­ries to ero­de the rock (pbra​na​.cz). Prav­čic­ká brá­na deve­lo­ped in block sand­sto­nes of the Cre­ta­ce­ous peri­od. Weat­he­ring and ero­si­on pro­ces­ses gra­du­al­ly sha­ped this impres­si­ve rock arch (cs​.wiki​pe​dia​.org).

In 1826, an inn was built near the arch to ser­ve visi­tors. In 1881, Prin­ce Edmund Clary-​Aldringen had a small cast­le built near the arch, kno­wn as Soko­lí hníz­do (Fal­ken­nest), which ser­ved as a hotel with 50 beds (en​.wiki​pe​dia​.org). In the past, it was possib­le to climb onto the rock arch itself, but sin­ce 1980, access has been pro­hi­bi­ted for con­ser­va­ti­on and safe­ty rea­sons (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Prav­čic­ká brá­na was depic­ted quite rea­lis­ti­cal­ly by pain­ters as ear­ly as the 19th cen­tu­ry. The­re­fo­re, it can be sta­ted with a rela­ti­ve­ly high degree of cer­tain­ty that the arch has remai­ned more or less unchan­ged for more than 150 years. Sin­ce 1963, it has been dec­la­red a pro­tec­ted natu­ral monu­ment (Jakub Šaf­rá­nek). Scien­tists are still puzz­led by the fact that Prav­čic­ká brá­na has not col­lap­sed yet. Its rock arch is too thin and fra­gi­le to withs­tand the load of its own weight and the expan­si­on and con­trac­ti­on cau­sed by tem­pe­ra­tu­re chan­ges. Scien­tists belie­ve that Prav­čic­ká brá­na con­sists of two sepa­ra­te rock for­ma­ti­ons. Thanks to this, the arch is not expo­sed to sig­ni­fi­cant stress (ces​kes​vy​car​sko​.cz).

Die Prav­čic­ká brá­na ist eine natür­li­che Fels­for­ma­ti­on im Nati­onal­park Böh­mis­che Sch­we­iz, nahe dem Dorf Hřen­sko. Mit einer Spann­we­i­te von 26,5 Metern und einer Öff­nungs­höhe von 16 Metern ist sie die größte natür­li­che Felsb­rüc­ke Euro­pas (pbra​na​.cz). Die Brüc­ke ist an ihrer sch­mals­ten Stel­le 8 Meter bre­it und 2,5 Meter dick. Sie steht auf einem Fels­vor­s­prung, der mehr als 70 Meter hoch ist. Die Prav­čic­ká brá­na befin­det sich auf einer Höhe von 447 Metern und ragt über die Elbe mit einem Höhe­nun­ters­chied von mehr als 250 Metern auf (Jakub Šaf­rá­nek). Sie ents­tand vor etwa 90 Mil­li­onen Jah­ren wäh­rend der spä­ten Kre­i­de­ze­it, als sich das Meer zurück­zog und gro­ße Sand­ste­in­pla­te­aus hin­ter­ließ. Die Weich­he­it des Sand­ste­ins ermög­lich­te es der Elbe und ihren Neben­flüs­sen, den Fel­sen zu ero­die­ren (pbra​na​.cz). Die Prav­čic­ká brá­na bil­de­te sich in den Sand­ste­inb­löc­ken der Kre­i­de­ze­it. Verwitterungs- und Ero­si­ons­pro­zes­se form­ten all­mäh­lich die­sen impo­san­ten Fels­bo­gen (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Im Jahr 1826 wur­de in der Nähe des Bogens ein Gast­haus für Besu­cher errich­tet. 1881 ließ Prinz Edmund Clary-​Aldringen in der Nähe des Bogens ein kle­i­nes Sch­loss namens Soko­lí hníz­do (Fal­ken­nest) errich­ten, das als Hotel mit 50 Bet­ten dien­te (en​.wiki​pe​dia​.org). Früher war es mög­lich, auf den Fels­bo­gen selbst zu ste­i­gen, doch seit 1980 ist der Zugang aus Naturschutz- und Sicher­he­itsg­rün­den ver­bo­ten (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Die Prav­čic­ká brá­na wur­de bere­its im 19. Jahr­hun­dert von Malern rela­tiv rea­lis­tisch dar­ges­tellt. Daher kann mit einer hohen Wahrs­che­in­lich­ke­it gesagt wer­den, dass der Bogen seit mehr als 150 Jah­ren weit­ge­hend unve­rän­dert geb­lie­ben ist. Seit 1963 ist er als ges­chütz­tes Natur­denk­mal aus­ge­wie­sen (Jakub Šaf­rá­nek). Wis­sen­schaft­ler rät­seln noch immer darüber, warum die Prav­čic­ká brá­na nicht längst ein­ges­türzt ist. Ihr Fels­bo­gen ist zu dünn und fra­gil, um die Last ihres eige­nen Gewichts und die durch Tem­pe­ra­tursch­wan­kun­gen verur­sach­te Aus­deh­nung und Kon­trak­ti­on zu tra­gen. Wis­sen­schaft­ler ver­mu­ten, dass die Prav­čic­ká brá­na aus zwei sepa­ra­ten Fels­for­ma­ti­onen bes­teht. Dadurch ist der Bogen nicht einer star­ken Span­nung aus­ge­setzt (ces​kes​vy​car​sko​.cz).

Prav­čic­ká brá­na to for­mac­ja skal­na znaj­du­jąca się w Par­ku Naro­do­wym Czes­ka Szwaj­ca­ria, nie­da­le­ko miejs­co­wo­ści Hřen­sko. Z roz­pi­ęto­ścią łuku wynos­zącą 26,5 met­ra i wyso­ko­ścią otwo­ru 16 met­rów, jest naj­wi­ęks­zym natu­ral­nym mos­tem skal­nym w Euro­pie (pbra​na​.cz). Most w naj­wężs­zym miejs­cu ma sze­ro­ko­ść 8 met­rów i gru­bo­ść 2,5 met­ra. Stoi na skal­nym urwis­ku o wyso­ko­ści ponad 70 met­rów. Prav­čic­ká brá­na znaj­du­je się na wyso­ko­ści 447 met­rów nad pozi­omem mor­za i wzno­si się nad rze­ką Łabą z prze­wy­żs­ze­niem ponad 250 met­rów (Jakub Šaf­rá­nek). Pows­ta­ła oko­ło 90 mili­onów lat temu w późnej kre­dzie, kie­dy mor­ze zaczęło się cofać, pozos­ta­wia­jąc roz­le­głe płas­ko­wy­że pias­ko­wco­we. Mięk­ko­ść pias­ko­wca pozwo­li­ła rze­ce Łabie i jej dopły­wom na eroz­ję ska­ły (pbra​na​.cz). Prav­čic­ká brá­na ufor­mo­wa­ła się w pias­ko­wcach blo­ko­wych z okre­su kre­do­we­go. Pro­ce­sy wietr­ze­nia i eroz­ji stop­ni­owo uksz­ta­łto­wa­ły ten impo­nu­jący łuk skal­ny (cs​.wiki​pe​dia​.org).

W 1826 roku przy łuku wybu­do­wa­no gos­po­dę, któ­ra słu­ży­ła turys­tom. W 1881 roku ksi­ążę Edmund Clary-​Aldringen kazał wybu­do­wać w pobli­żu zamko­wy budy­nek zna­ny jako Soko­lí hníz­do (Fal­ken­nest), któ­ry słu­żył jako hotel z 50 miejs­ca­mi noc­le­go­wy­mi (en​.wiki​pe​dia​.org). W przes­zło­ści można było wejść na sam łuk skal­ny, jed­nak od 1980 roku dostęp został zaka­za­ny ze wzg­lędów ochro­ny i bez­piec­ze­ńst­wa (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Prav­čic­ká brá­na była sto­sun­ko­wo rea­lis­tycz­nie przed­sta­wia­na przez malar­zy już w XIX wie­ku. Dla­te­go można z dużą dozą pewno­ści stwier­dzić, że łuk pozos­ta­je w dużej mier­ze niez­mie­ni­ony od ponad 150 lat. Od 1963 roku jest uzna­na za chro­ni­ony pomnik przy­ro­dy (Jakub Šaf­rá­nek). Nauko­wcy wci­ąż zasta­na­wia­ją się, dlac­ze­go Prav­čic­ká brá­na jeszc­ze się nie zawa­li­ła. Jej skal­ny łuk jest zbyt cien­ki i kru­chy, by utr­zy­mać ciężar włas­nej masy oraz rozs­zer­za­nie i kurc­ze­nie się w zale­żno­ści od tem­pe­ra­tu­ry. Nauko­wcy uwa­ża­ją, że Prav­čic­ká brá­na skła­da się z dwóch oddziel­nych skał. Dzi­ęki temu łuk nie jest nara­żo­ny na sil­ne napręże­nia (ces​kes​vy​car​sko​.cz).

Prav­čic­ká brá­na je pří­rod­ní útvar nachá­ze­jí­cí se v Národ­ním par­ku Čes­ké Švý­car­sko, neda­le­ko obce Hřen­sko. S roz­pětím oblou­ku 26,5 met­ru a výš­kou otvo­ru 16 met­rů je nej­vět­ším pří­rod­ním skal­ním mos­tem v Evro­pě (pbra​na​.cz). Most je v nejuž­ším mís­tě širo­ký 8 met­rů a sil­ný 2,5 met­ru. Sto­jí na skal­ním ostro­hu vyso­kém více než 70 met­rů. Prav­čic­ká brá­na se nachá­zí v nad­mo­řs­ké výš­ce 447 met­rů a tyčí se nad řekou Labe s pře­vý­še­ním více než 250 met­rů (Jakub Šaf­rá­nek). Vznik­la přib­liž­ně před 90 mili­ony let během pozd­ní kří­dy, kdy se moře zača­lo ustu­po­vat a zane­cha­lo za sebou roz­sáh­lé pís­kov­co­vé plo­ši­ny. Měk­kost pís­kov­ce umož­ni­la řece Labe a jejím pří­to­kům ero­do­vat ská­lu (pbra​na​.cz). Prav­čic­ká brá­na vznik­la v kvád­ro­vých pís­kov­cích kří­do­vé­ho věku. Pro­ce­sy zvět­rá­vá­ní a ero­ze postup­ně for­mo­va­ly ten­to impo­zant­ní skal­ní oblouk (cs​.wiki​pe​dia​.org).

V roce 1826 byla u brá­ny posta­ve­na hos­po­da, kte­rá slou­ži­la návš­těv­ní­kům. V roce 1881 dal kní­že Edmund Clary-​Aldringen posta­vit neda­le­ko brá­ny záme­ček zná­mý jako Soko­lí hníz­do (Fal­ken­nest), kte­rý slou­žil jako hotel s 50 lůž­ky (en​.wiki​pe​dia​.org). V minu­los­ti bylo mož­né vystou­pit na samot­ný skal­ní oblouk, avšak od roku 1980 je vstup na oblouk zaká­zán z důvo­du ochra­ny a bez­peč­nos­ti (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Prav­čic­ká brá­na byla poměr­ně rea­lis­tic­ky zobra­zo­vá­na malí­ři již v 19. sto­le­tí. Pro­to se dá s rela­tiv­ně vyso­kou mírou jis­to­ty tvr­dit, že brá­na sto­jí více­mé­ně neměn­ná více než 150 let. Od roku 1963 je vyhlá­še­na za chrá­něný pří­rod­ní výtvor (Jakub Šaf­rá­nek). Věd­ci si také lámou hla­vu nad tím, jak je mož­né, že se Prav­čic­ká brá­na už dáv­no nezří­ti­la. Její skal­ní oblouk je pří­liš ten­ký a křeh­ký, aby udr­žel zátěž vlast­ní váhy a roz­pí­ná­ní a smrš­ťo­vá­ní v závis­los­ti na tep­lo­tě. Věd­ci se dom­ní­va­jí, že Prav­čic­kou brá­nu tvo­ří dvě samos­tat­né ská­ly. Díky tomu není oblouk vysta­ven vel­ké­mu pnu­tí (ces​kes​vy​car​sko​.cz).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Biotopy, Česko, Hory, Organizmy, Príroda, Rastliny, Severná Morava, Zahraničie

Vresovisko Bílová

skala
Hits: 125

Vre­so­vis­ko Bílo­vá je prí­rod­ná pamiat­ka nachá­dza­jú­ca sa v Hos­týn­skych vrchoch na Mora­ve, v blíz­kos­ti osa­dy Bílo­vá, pri­bliž­ne 1,9 km východ­ne od obce Raj­no­cho­vi­ce (kudyz​nu​dy​.cz). Táto loka­li­ta bola vyhlá­se­ná za chrá­ne­né úze­mie 1. októb­ra 1982 a roz­kla­dá sa na plo­che 3 ha (mapy​.cz). Je situ­ova­ná na mier­nom, pre­važ­ne juho­vý­chod­nom sva­hu vrcho­lu Klí­nec (kudyz​nu​dy​.cz). Vre­so­vis­ko Bílo­vá pred­sta­vu­je jedi­né súvis­lé vre­so­vis­ko s boha­tým výsky­tom jalov­ca oby­čaj­né­ho (Juni­pe­rus com­mu­nis) a vre­su oby­čaj­né­ho (Cal­lu­na vul­ga­ris) v celých Hos­týn­skych vrchoch. Ten­to bio­top je v Kar­pat­skej fyto­ge­o­gra­fic­kej oblas­ti Čes­kej repub­li­ky veľ­mi vzác­ny. Okrem domi­nant­ných dru­hov tu ras­tú aj smil­ka tuhá (Nar­dus stric­ta), pla­vúň vid­lač­ka (Lyco­po­dium cla­va­tum), brus­ni­ca čučo­ried­ko­vá (Vac­ci­nium myr­til­lus), mate­ri­na dúš­ka vaj­co­vi­tá (Thy­mus pule­gi­oides), nátrž­ník vzpria­me­ný (Poten­til­la erec­ta), púpa­va bez­by­ľo­vá (Car­li­na acau­lis), fial­ka les­ná (Viola rei­chen­ba­chia­na), hlu­chav­ka škvr­ni­tá (Lamium macu­la­tum), (Stel­la­ria gra­mi­nea), nezá­bud­ka les­ná (Myo­so­tis syl­va­ti­ca) a mlieč­nik chvoj­ko­vý (Eup­hor­bia cypa­ris­sias). Pôvod­ne bola loka­li­ta využí­va­ná ako pod­hor­ská pas­tvi­na. Po ukon­če­ní pase­nia oviec však doš­lo k ohro­ze­niu vre­so­vis­ka zaras­ta­ním nále­to­vý­mi dre­vi­na­mi, pre­dov­šet­kým smre­kom a bre­zou. V posled­ných rokoch je lúka cie­le­ne kose­ná ako náh­ra­da pase­nia a sú odstra­ňo­va­né nále­to­vé dre­vi­ny. Časť loka­li­ty je však, vďa­ka nedos­ta­toč­nej sta­rost­li­vos­ti v minu­los­ti, ako uni­kát­ny bio­top už stra­te­ná (Jana Hum­po­líč­ko­vá).

Táto loka­li­ta je význam­ná nie­len z bota­nic­ké­ho hľa­dis­ka, ale aj ako ukáž­ka tra­dič­né­ho hos­po­dá­re­nia v pod­hor­ských oblas­tiach. Udr­žia­va­nie vre­so­vis­ka je kľú­čo­vé pre zacho­va­nie bio­di­ver­zi­ty a ochra­nu vzác­nych dru­hov rast­lín. Vre­so­vis­ko Bílo­vá je prí­stup­né po čer­ve­no zna­če­nom turis­tic­kom chod­ní­ku medzi Raj­no­cho­vi­ca­mi a osa­dou Lázy. Náv­štev­ní­ci by mali rešpek­to­vať pra­vid­lá ochra­ny prí­ro­dy a pohy­bo­vať sa len po vyzna­če­ných ces­tách, aby nedoš­lo k poško­de­niu cit­li­vé­ho eko­sys­té­mu vre­so­vis­ka (turis​ti​ka​.cz).

The Bílo­vá Heat­hland is a natu­ral monu­ment loca­ted in the Hos­týn Hills in Mora­via, near the Bílo­vá sett­le­ment, app­ro­xi­ma­te­ly 1.9 km east of the vil­la­ge of Raj­no­cho­vi­ce (kudyz​nu​dy​.cz). This area was dec­la­red a pro­tec­ted site on Octo­ber 1, 1982, and covers an area of 3 hec­ta­res (mapy​.cz). It is situ­ated on a gen­tle, pre­do­mi­nan­tly sout­he­as­tern slo­pe of the Klí­nec hill (kudyz​nu​dy​.cz). The Bílo­vá Heat­hland repre­sents the only con­ti­nu­ous heat­hland with a rich pre­sen­ce of com­mon juni­per (Juni­pe­rus com­mu­nis) and com­mon heat­her (Cal­lu­na vul­ga­ris) in the enti­re Hos­týn Hills. This habi­tat is very rare in the Car­pat­hian phy­to­ge­og­rap­hic regi­on of the Czech Republic.

In addi­ti­on to the domi­nant spe­cies, other plants found here inc­lu­de mat grass (Nar­dus stric­ta), stag’s‑horn club­moss (Lyco­po­dium cla­va­tum), bil­ber­ry (Vac­ci­nium myr­til­lus), broad-​leaved thy­me (Thy­mus pule­gi­oides), upright cinqu­e­fo­il (Poten­til­la erec­ta), dwarf car­li­ne thist­le (Car­li­na acau­lis), ear­ly dog-​violet (Viola rei­chen­ba­chia­na), spot­ted dead-​nettle (Lamium macu­la­tum), les­ser stitch­wort (Stel­la­ria gra­mi­nea), wood forget-​me-​not (Myo­so­tis syl­va­ti­ca), and cyp­ress spur­ge (Eup­hor­bia cypa­ris­sias).

Ori­gi­nal­ly, the site was used as a sub­mon­ta­ne pas­tu­re. Howe­ver, after gra­zing cea­sed, the heat­hland beca­me thre­a­te­ned by the enc­ro­ach­ment of pione­er tre­es, espe­cial­ly spru­ce and birch. In recent years, the mea­dow has been inten­ti­onal­ly mown as a sub­sti­tu­te for gra­zing, and inva­si­ve tree gro­wth is being remo­ved. Nevert­he­less, due to insuf­fi­cient care in the past, part of this uni­que habi­tat has alre­a­dy been lost (Jana Humpolíčková).

This loca­ti­on is sig­ni­fi­cant not only from a bota­ni­cal per­spec­ti­ve but also as an exam­ple of tra­di­ti­onal far­ming prac­ti­ces in sub­mon­ta­ne are­as. Main­tai­ning the heat­hland is cru­cial for pre­ser­ving bio­di­ver­si­ty and pro­tec­ting rare plant spe­cies. The Bílo­vá Heat­hland is acces­sib­le via the red-​marked hiking trail bet­we­en Raj­no­cho­vi­ce and the Lázy sett­le­ment. Visi­tors should res­pect natu­re con­ser­va­ti­on rules and stick to desig­na­ted paths to avo­id dama­ging the sen­si­ti­ve heat­hland eco­sys­tem (turis​ti​ka​.cz).

Vře­so­viš­tě Bílo­vá je pří­rod­ní památ­ka nachá­ze­jí­cí se v Hos­týn­ských vrších na Mora­vě, poblíž osa­dy Bílo­vá, přib­liž­ně 1,9 km východ­ně od obce Raj­no­cho­vi­ce (kudyz​nu​dy​.cz). Tato loka­li­ta byla vyhlá­še­na chrá­něným úze­mím 1. říj­na 1982 a rozk­lá­dá se na plo­še 3 hek­ta­rů (mapy​.cz). Nachá­zí se na mír­ném, pře­váž­ně jiho­vý­chod­ním sva­hu vrcho­lu Klí­nec (kudyz​nu​dy​.cz). Vře­so­viš­tě Bílo­vá před­sta­vu­je jedi­né sou­vis­lé vře­so­viš­tě s boha­tým výsky­tem jalov­ce obec­né­ho (Juni­pe­rus com­mu­nis) a vře­su obec­né­ho (Cal­lu­na vul­ga­ris) v celých Hos­týn­ských vrších. Ten­to bio­top je v kar­pat­ské fyto­ge­o­gra­fic­ké oblas­ti Čes­ké repub­li­ky vel­mi vzácný.

Kro­mě domi­nan­tních dru­hů zde ros­tou také smil­ka tuhá (Nar­dus stric­ta), pla­vuň vid­lač­ka (Lyco­po­dium cla­va­tum), brus­ni­ce borův­ka (Vac­ci­nium myr­til­lus), mate­ří­douš­ka vej­či­tá (Thy­mus pule­gi­oides), moch­na pří­má (Poten­til­la erec­ta), pupa­va bez­lo­dyž­ná (Car­li­na acau­lis), viol­ka les­ní (Viola rei­chen­ba­chia­na), hlu­chav­ka skvr­ni­tá (Lamium macu­la­tum), pta­či­nec trá­vo­vi­tý (Stel­la­ria gra­mi­nea), pomněn­ka les­ní (Myo­so­tis syl­va­ti­ca) a pry­šec chvoj­ka (Eup­hor­bia cypa­ris­sias).

Původ­ně byla loka­li­ta využí­vá­na jako pod­hor­ská pas­tvi­na. Po ukon­če­ní pas­tvy ovcí však doš­lo k ohro­že­ní vře­so­viš­tě zarůs­tá­ním nále­to­vý­mi dře­vi­na­mi, zej­mé­na smr­kem a bří­zou. V posled­ních letech je lou­ka cíle­ně kose­ná jako náh­ra­da pas­tvy a jsou odstra­ňo­vá­ny nále­to­vé dře­vi­ny. Část loka­li­ty však, díky nedos­ta­teč­né péči v minu­los­ti, jako uni­kát­ní bio­top již nená­vrat­ně zanik­la (Jana Humpolíčková).

Tato loka­li­ta je význam­ná nejen z bota­nic­ké­ho hle­dis­ka, ale i jako ukáz­ka tra­dič­ní­ho hos­po­da­ře­ní v pod­hor­ských oblas­tech. Udr­žo­vá­ní vře­so­viš­tě je klí­čo­vé pro zacho­vá­ní bio­di­ver­zi­ty a ochra­nu vzác­ných dru­hů rost­lin. Vře­so­viš­tě Bílo­vá je pří­stup­né po čer­ve­ně zna­če­né turis­tic­ké stez­ce mezi Raj­no­cho­vi­ce­mi a osa­dou Lázy. Návš­těv­ní­ci by měli res­pek­to­vat pra­vid­la ochra­ny pří­ro­dy a pohy­bo­vat se pou­ze po vyzna­če­ných ces­tách, aby nedoš­lo k poško­ze­ní cit­li­vé­ho eko­sys­té­mu vře­so­viš­tě (turis​ti​ka​.cz).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Biotopy, Les, Malé Karpaty, Pezinské Karpaty, Príroda, Skaly, Slovenská krajina

Tisové skaly

skala
Hits: 98

Tiso­vé ska­ly sú prí­rod­ná pamiat­ka nachá­dza­jú­ca sa v poho­rí Malé Kar­pa­ty, neďa­le­ko Zocho­vej cha­ty a pod vrchom Veľ­ká Homo­ľa, v kata­strál­nom úze­mí mes­ta Mod­ra (Wiki­pe­dia). Tie­to kre­men­co­vé ska­ly vznik­li počas tre­ťo­hor­né­ho vrás­ne­nia a sú význam­nou ukáž­kou gené­zy Malých Kar­pát (kam​na​vy​let​.sk). Tiso­vé ska­ly pozos­tá­va­jú z troch odde­le­ných čas­tí skal­né­ho hre­be­ňa, kto­ré vytvá­ra­jú este­tic­ky čle­ni­té a foto­ge­nic­ké mies­ta. Mra­zo­vé zvet­rá­va­nie spô­so­bi­lo vznik zau­jí­ma­vých naklo­ne­ných reli­é­fov a pod skal­ný­mi ste­na­mi sa vytvo­ri­lo kamen­né more (vypad​ni​.sk). Názov skál je odvo­de­ný od stro­mu tis, kto­rý tu kedy­si rás­tol, avšak dnes je v tej­to loka­li­te rari­tou. Pre turis­tov sú Tiso­vé ska­ly ľah­ko dostup­né. Nachá­dza­jú sa pria­mo na mod­rej turis­tic­kej znač­ke vedú­cej zo Zocho­vej cha­ty cez Zám­čis­ko do Har­mó­nie (mod​ran​ske​piv​ni​ce​.sk). Oko­lie ponú­ka aj ďal­šie zau­jí­ma­vé mies­ta, ako sú roz­hľad­ňa na Veľ­kej Homo­li, skal­né útva­ry Tra­ja jazd­ci či Čer­to­ve zuby (Soňa Mäk­ká). Tiso­vé ska­ly boli vyhlá­se­né za chrá­ne­né úze­mie v roku 1977 s roz­lo­hou 1,52 ha a sú súčas­ťou Chrá­ne­nej kra­jin­nej oblas­ti Malé Kar­pa­ty (Wiki­pe­dia).

Tiso­vé Ska­ly is a natu­ral monu­ment loca­ted in the Litt­le Car­pat­hians, near Zocho­va Cha­let and bene­ath the peak of Veľ­ká Homo­ľa, wit­hin the cadas­tral ter­ri­to­ry of the town of Mod­ra (Wiki­pe­dia). The­se quart­zi­te rocks were for­med during the Ter­tia­ry fol­ding and ser­ve as a sig­ni­fi­cant exam­ple of the gene­sis of the Litt­le Car­pat­hians (kam​na​vy​let​.sk). Tiso­vé Ska­ly con­sists of three sepa­ra­te sec­ti­ons of a roc­ky rid­ge, which cre­a­te aest­he­ti­cal­ly diver­se and pho­to­ge­nic spots. Frost weat­he­ring has resul­ted in intri­gu­ing til­ted reliefs, and a sto­ne sea has for­med bene­ath the rock walls (vypad​ni​.sk). The name of the rocks is deri­ved from the yew tree, which once grew here but is now a rari­ty in the area. Tiso­vé Ska­ly is easi­ly acces­sib­le for tou­rists. It is loca­ted direct­ly on the blue hiking trail lea­ding from Zocho­va Cha­let through Zám­čis­ko to Har­mó­nia (mod​ran​ske​piv​ni​ce​.sk). The sur­roun­ding area also offers other inte­res­ting sites, such as the Veľ­ká Homo­ľa Lookout Tower, the Three Hor­se­men rock for­ma­ti­ons, and the Devi­l’s Teeth rocks (Soňa Mäk­ká). Tiso­vé Ska­ly was dec­la­red a pro­tec­ted area in 1977, cove­ring an area of 1.52 hec­ta­res, and is part of the Litt­le Car­pat­hians Pro­tec­ted Lands­ca­pe Area (Wiki­pe­dia).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Biotopy, Česko, Príroda, Severné Čechy, Skaly, Zahraničie

Tiské steny – pieskovcové skalné mesto

skala
Hits: 131

Tis­ké stěny (Tis­ké ste­ny) sú pies­kov­co­vé skal­né mes­to a prí­rod­ná pamiat­ka nachá­dza­jú­ca sa v blíz­kos­ti obce Tisá v okre­se Ústí nad Labem v Čes­kej repub­li­ke. Sú jedi­neč­né svo­jou roz­lo­hou a roz­ma­ni­tos­ťou skal­ných útva­rov, kto­ré vytvá­ra­jú skal­ný laby­rint (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Tis­ké ste­ny sa rozp­res­tie­ra­jú na plo­che tak­mer 100 hek­tá­rov, tvo­ria až 70 met­rov vyso­kú hrad­bu. Celá oblasť je roz­lá­ma­ná navzá­jom kol­mých puk­lín, vytvá­ra­jú hus­tú sieť úzkych kaňo­nov a rok­lín, šir­šie prie­s­trans­tvá pri­po­mí­na­jú malé mes­tá s uli­ca­mi a námes­tia­mi. Až do 19. sto­ro­čia sa málo­kto do Tis­kých stien odvá­žil vojsť (Infor­mač­ná tabuľa). 

Pôvod Tis­kých stien sia­ha do dru­ho­hôr, keď sa v oblas­ti usa­dzo­va­li pies­či­té sedi­men­ty na dne pra­ve­ké­ho mora (tisa​.cz). Počas pri­bliž­ne 20 mili­ó­nov rokov bola veľ­ká časť sever­ných a stred­ných Čiech zato­pe­ná plyt­kým tro­pic­kým morom. Keď sa more stiah­lo, ulo­že­ný pie­sok sa postup­ne pre­me­nil na ska­lu (Pavel Antro­bus). Postup­ným pôso­be­ním geolo­gic­kých pro­ce­sov, ako sú zvet­rá­va­nie, eró­zia a odnos mate­riá­lu, vznik­lo súčas­né skal­né mes­to s hlbo­ký­mi kaňon­mi, zvis­lý­mi ste­na­mi, rok­li­na­mi, ties­ňa­va­mi, pre­vis­mi a jas­ky­ňa­mi (tisa​.cz).

Skal­né útva­ry nesú zau­jí­ma­vé náz­vy: Skal­né námes­tie, Janu­so­va hla­va, Západ­ná vyhliad­ka, Veľ­ké ste­ny, Spo­ved­ni­ca, Les­ná brá­na, Kaza­tel­ňa, Kamen­ný stôl (ska​ly​ti​sa​.cz), Slo­ny, Skal­ná brá­na, Múmia, Pous­tev­na, Kaza­teľ, Tuleň (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Posky­tu­jú výhľa­dy na Tisú, Dečín­sky Snež­ník a iné úžas­né skal­né for­má­cie a výhľa­dy (ska​ly​ti​sa​.cz; regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Tis­ké stěny sú obľú­be­ným cie­ľom horo­lez­cov vďa­ka roz­ma­ni­tos­ti a nároč­nos­ti skal­ných stien. Oblasť ponú­ka množ­stvo lezec­kých trás rôz­nych obtiaž­nos­tí. Natá­ča­li sa tu scé­ny z fil­mu ​“Leto­pi­sy Nar­nie” (tisa​.cz).

Tis­ké stěny (Tis­ké Rocks) are a sand­sto­ne rock town and natu­ral monu­ment loca­ted near the vil­la­ge of Tisá in the Ústí nad Labem Dis­trict of the Czech Repub­lic. They are uni­que for the­ir size and diver­si­ty of rock for­ma­ti­ons, cre­a­ting a rock laby­rinth (ces​kes​vy​car​sko​.cz). The Tis­ké Rocks cover an area of near­ly 100 hec­ta­res and form a 70-​meter-​high wall. The enti­re area is frac­tu­red by per­pen­di­cu­lar fis­su­res, cre­a­ting a den­se network of nar­row cany­ons and gor­ges. Wider open spa­ces resem­ble small towns with stre­ets and squ­ares. Until the 19th cen­tu­ry, few peop­le dared to enter Tis­ké Stěny (Infor­ma­ti­on board).

The ori­gin of Tis­ké Stěny dates back to the Meso­zo­ic Era, when san­dy sedi­ments were depo­si­ted at the bot­tom of an ancient sea (tisa​.cz). For around 20 mil­li­on years, a lar­ge part of nort­hern and cen­tral Bohe­mia was sub­mer­ged under a shal­low tro­pi­cal sea. As the sea retre­a­ted, the depo­si­ted sand gra­du­al­ly tur­ned into rock (Pavel Antro­bus). Over time, geolo­gi­cal pro­ces­ses such as weat­he­ring, ero­si­on, and mate­rial tran­s­port sha­ped the present-​day rock town, with deep cany­ons, ver­ti­cal walls, ravi­nes, gor­ges, over­hangs, and caves (tisa​.cz).

The rock for­ma­ti­ons have inte­res­ting names: Rock Squ­are, Janus’ Head, Wes­tern Lookout, Gre­at Walls, Con­fes­si­onal, Forest Gate, Pul­pit, Sto­ne Tab­le (ska​ly​ti​sa​.cz), Elep­hants, Rock Gate, Mum­my, Her­mi­ta­ge, Pre­a­cher, Seal (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). They offer bre­ath­ta­king vie­ws of Tisá, Děčín­ský Sněž­ník, and other ama­zing rock for­ma­ti­ons and lands­ca­pes (ska​ly​ti​sa​.cz; regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Tis­ké Stěny is a popu­lar des­ti­na­ti­on for clim­bers, thanks to its varie­ty and chal­len­ging rock walls. The area offers nume­rous clim­bing rou­tes of vary­ing dif­fi­cul­ty levels. Sce­nes from the movie ​“The Chro­nic­les of Nar­nia” were fil­med here (tisa​.cz).

Die Tis­ké stěny (Tis­ké Fel­sen) sind eine Sandstein-​Felsenstadt und ein Natur­denk­mal in der Nähe des Dor­fes Tisá im Bez­irk Ústí nad Labem in der Tsche­chis­chen Repub­lik. Sie sind ein­zi­gar­tig in ihrer Aus­deh­nung und Viel­falt an Fels­for­ma­ti­onen, die ein Fel­sen­la­by­rinth bil­den (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Die Tis­ké stěny ers­trec­ken sich über fast 100 Hek­tar und bil­den eine bis zu 70 Meter hohe Fels­mau­er. Das gesam­te Gebiet ist von sen­krecht zue­i­nan­der ver­lau­fen­den Ris­sen dur­ch­zo­gen, die ein dich­tes Netz aus engen Schluch­ten und Cany­ons bil­den. Größe­re Flä­chen erin­nern an kle­i­ne Städ­te mit Stra­ßen und Plät­zen. Bis zum 19. Jahr­hun­dert wag­te sich kaum jemand in die Tis­ké stěny (Infor­ma­ti­ons­ta­fel).

Der Urs­prung der Tis­ké stěny reicht bis in die Jura-​Zeit zurück, als sich in die­ser Regi­on san­di­ge Sedi­men­te auf dem Grund eines prä­his­to­ris­chen Mee­res abla­ger­ten (tisa​.cz). Vor etwa 20 Mil­li­onen Jah­ren war ein gro­ßer Teil Nord- und Mit­tel­böh­mens von einem fla­chen tro­pis­chen Meer bedec­kt. Als sich das Meer zurück­zog, ver­wan­del­te sich der abge­la­ger­te Sand all­mäh­lich in Fels (Pavel Antro­bus). Durch geolo­gis­che Pro­zes­se wie Ver­wit­te­rung, Ero­si­on und Mate­ria­labt­ra­gung ents­tand die heuti­ge Fel­sens­tadt mit tie­fen Schluch­ten, sen­krech­ten Wän­den, Klüf­ten, Eng­päs­sen, Über­hän­gen und Höh­len (tisa​.cz).

Die Fels­for­ma­ti­onen tra­gen inte­res­san­te Namen: Fel­sen­platz, Janu­skopf, West­li­cher Aus­sichts­punkt, Gro­ße Wän­de, Beichts­tuhl, Wald­tor, Kan­zel, Ste­in­tisch (ska​ly​ti​sa​.cz), Ele­fan­ten, Fel­sen­tor, Mumie, Ein­sie­de­lei, Pre­d­i­ger, See­hund (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Sie bie­ten Ausb­lic­ke auf Tisá, den Děčín­ský Sněž­ník und ande­re bee­in­druc­ken­de Fels­for­ma­ti­onen und Pano­ra­men (ska​ly​ti​sa​.cz; regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Die Tis­ké stěny sind ein belieb­tes Ziel für Klet­te­rer, da sie eine gro­ße Viel­falt und unters­chied­li­che Sch­wie­rig­ke­itsg­ra­de bie­ten. Die Regi­on ver­fügt über zahl­re­i­che Klet­ter­rou­ten mit vers­chie­de­nen Sch­wie­rig­ke­itss­tu­fen. Hier wur­den Sze­nen aus dem Film ​“Die Chro­ni­ken von Nar­nia” ged­reht (tisa​.cz).

Tis­ké stěny (Tis­ké ska­ły) to mias­to skal­ne z pias­ko­wca i pomnik przy­ro­dy poło­żo­ny w pobli­żu miejs­co­wo­ści Tisá w powie­cie Ústí nad Labem w Cze­chach. Są one wyjąt­ko­we ze wzg­lędu na swo­ją powierzch­nię oraz różno­rod­no­ść for­mac­ji skal­nych, któ­re twor­zą skal­ny labi­rynt (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Tis­ké stěny zaj­mu­ją obszar nie­mal 100 hek­ta­rów i twor­zą ścia­nę skal­ną o wyso­ko­ści do 70 met­rów. Cały teren prze­ci­na­ją piono­we szc­ze­li­ny, któ­re twor­zą gęs­tą sieć wąs­kich kani­onów i wąwo­zów. Szers­ze przes­tr­ze­nie przy­po­mi­na­ją małe mias­ta z uli­ca­mi i pla­ca­mi. Aż do XIX wie­ku nie­wie­lu ludzi odwa­ży­ło się wejść do Tis­kých stěn (Tab­li­ca informacyjna).

Pocho­dze­nie Tis­kých stěn sięga okre­su mezo­zo­iku, kie­dy na dnie pre­his­to­rycz­ne­go mor­za w tym rejo­nie osa­dza­ły się piaszc­zys­te osa­dy (tisa​.cz). Oko­ło 20 mili­onów lat temu znacz­na część północ­nych i środ­ko­wych Czech była zala­na przez płyt­kie, tro­pi­kal­ne mor­ze. Kie­dy mor­ze się cof­nęło, osa­dzo­ny pia­sek stop­ni­owo przeksz­ta­łcił się w ska­łę (Pavel Antro­bus). W wyni­ku pro­ce­sów geolo­gicz­nych, takich jak wietr­ze­nie, eroz­ja i tran­s­port mate­ria­łu, pows­ta­ło obec­ne mias­to skal­ne z głębo­ki­mi kani­ona­mi, piono­wy­mi ścia­na­mi, wąwo­za­mi, szc­ze­li­na­mi, nawi­sa­mi i jas­ki­nia­mi (tisa​.cz).

For­mac­je skal­ne mają inte­re­su­jące nazwy: Skal­ny Rynek, Gło­wa Janu­sa, Zachod­ni Punkt Wido­ko­wy, Wiel­kie Ścia­ny, Kon­fes­jo­nał, Leśna Bra­ma, Kazal­ni­ca, Kamien­ny Stół (ska​ly​ti​sa​.cz), Sło­nie, Skal­na Bra­ma, Mumia, Pus­tel­nia, Kaz­no­dzie­ja, Foka (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Roz­tac­za­ją się z nich wido­ki na Tisę, Děčín­ský Sněž­ník oraz inne spek­ta­ku­lar­ne for­mac­je skal­ne i pano­ra­my (ska​ly​ti​sa​.cz; regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Tis­ké stěny to popu­lar­ne miejs­ce wśród wspi­nac­zy dzi­ęki różno­rod­no­ści i trud­no­ści ścian skal­nych. Regi­on ofe­ru­je licz­ne dro­gi wspi­nacz­ko­we o różnych stop­niach trud­no­ści. Kręco­no tu sce­ny do fil­mu ​“Opo­wie­ści z Nar­nii” (tisa​.cz).

Tis­ké stěny (Tis­ké ská­ly) jsou pís­kov­co­vé skal­ní měs­to a pří­rod­ní památ­ka nachá­ze­jí­cí se v blíz­kos­ti obce Tisá v okre­se Ústí nad Labem v Čes­ké repub­li­ce. Jsou jedi­neč­né svou roz­lo­hou a roz­ma­ni­tos­tí skal­ních útva­rů, kte­ré vytvá­ře­jí skal­ní laby­rint (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Tis­ké stěny se rozp­ros­tí­ra­jí na plo­še téměř 100 hek­ta­rů a tvo­ří až 70 met­rů vyso­kou skal­ní hrad­bu. Celá oblast je roz­čle­něna sou­sta­vou kol­mo se kři­žu­jí­cích puk­lin, kte­ré vytvá­ře­jí hus­tou síť úzkých kaňo­nů a rok­lí. Šir­ší pros­to­ry při­po­mí­na­jí malá měs­ta s uli­ce­mi a náměs­tí­mi. Až do 19. sto­le­tí se do Tis­kých stěn odvá­žil vstou­pit jen málo­kdo (Infor­mač­ní tabule).

Původ Tis­kých stěn sahá do obdo­bí dru­ho­hor, kdy se v této oblas­ti usa­zo­va­ly pís­či­té sedi­men­ty na dně pra­věké­ho moře (tisa​.cz). Přib­liž­ně před 20 mili­ony let byla vel­ká část sever­ních a střed­ních Čech zapla­ve­na měl­kým tro­pic­kým mořem. Když se moře stáh­lo, ulo­že­ný písek se postup­ně pře­měnil na ská­lu (Pavel Antro­bus). Půso­be­ním geolo­gic­kých pro­ce­sů, jako je zvět­rá­vá­ní, ero­ze a odnos mate­riá­lu, vznik­lo sou­čas­né skal­ní měs­to s hlu­bo­ký­mi kaňo­ny, svis­lý­mi stěna­mi, rok­li­na­mi, sou­těs­ka­mi, pře­vi­sy a jes­ky­němi (tisa​.cz).

Skal­ní útva­ry nesou zají­ma­vé náz­vy: Skal­ní náměs­tí, Janu­so­va hla­va, Západ­ní vyhlíd­ka, Vel­ké stěny, Zpo­věd­ni­ce, Les­ní brá­na, Kaza­tel­na, Kamen­ný stůl (ska​ly​ti​sa​.cz), Slo­ni, Skal­ní brá­na, Mumie, Pous­tev­na, Kaza­tel, Tuleň (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Nabí­ze­jí výhle­dy na Tisou, Děčín­ský Sněž­ník a dal­ší úchvat­né skal­ní útva­ry a pano­ra­ma­ta (ska​ly​ti​sa​.cz; regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Tis­ké stěny jsou oblí­be­ným cílem horo­lez­ců díky roz­ma­ni­tos­ti a nároč­nos­ti skal­ních stěn. Oblast nabí­zí mno­ho lezec­kých cest růz­ných obtíž­nos­tí. Natá­če­ly se zde scé­ny z fil­mu ​“Leto­pi­sy Nar­nie” (tisa​.cz).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Dokumenty, Česko, Južná Morava, Krajina, Mlyny, Moravské, Neživé, Obce, Stavby, Stavby, Technika, Zahraničie

Rudice

skala
Hits: 132

Rudi­ce je obec, pri­bliž­ne 12 km od Uher­ské­ho Bro­du (obec​-rudi​ce​.cz) obklo­pe­ná vrch­mi a les­mi v nad­mor­skej výš­ke 510 met­rov nad morom. Oko­lie Rudi­ce pat­rí k naj­ro­man­tic­kej­ším mies­tam v Morav­skom kra­se. Naj­väč­šou prí­rod­nou zau­jí­ma­vos­ťou je 12 km dlhý jas­kyn­ný sys­tém s naj­hl­b­šou suchou prie­pas­ťou v Čes­kej repub­li­ke (-153 m). Jas­ky­ňa je vytvo­re­ná Jedov­nic­kým poto­kom, kto­rý sa pre­pa­dá v aktív­nom pono­re sle­pé­ho údo­lia neďa­le­ko Rudi­ce a vyvie­ra pri Býčej ska­le v Jose­fov­skom údo­lí neďa­le­ko Ada­mo­va. Prvá písom­ná zmien­ka o obci pochá­dza z roku 1247. Rudi­ce majú boha­tú žele­ziar­sku a baníc­ku tra­dí­ciu, kto­rá sa odrá­ža v miest­nej archi­tek­tú­re a kul­tú­re (rudi​ce​.cz). Názov obce je odvo­de­ný od slo­va ruda (Infor­mač­ná tabu­ľa). Domi­nan­tou obce je veter­ný mlyn z 19. sto­ro­čia, v kto­rom sa dnes nachá­dza múze­um s expo­zí­cia­mi his­tó­rie obce, baníc­tva, hut­níc­tva, spe­le­oló­gie a mine­ra­ló­gie (rudi​ce​.cz). Oko­lie Rudi­ce je ide­ál­ne pre pešiu turis­ti­ku a cyk­lo­tu­ris­ti­ku. Náv­štev­ní­ci môžu obja­vo­vať krá­sy Morav­ské­ho kra­su, vrá­ta­ne prí­rod­nej pamiat­ky Rudic­ké pro­pa­dá­ní, kde sa Jedov­nic­ký potok pre­pa­dá do 90 m hlbo­ké­ho a viac ako 12 km dlhé­ho jas­kyn­né­ho sys­té­mu, dru­hé­ho naj­dl­h­šie­ho v Čes­kej repub­li­ke (kudyz​nu​dy​.cz). Kráp­ni­ko­vá výzdo­ba jas­kýň je uni­kát­na (Infor­mač­ná tabuľa). 

Súčas­ťou toh­to sys­té­mu je aj naj­väč­ší pod­zem­ný vodo­pád v ČR (35 m), naj­hl­b­šia suchá prie­pasť (153 m) či Obří dóm. Zau­jí­ma­vos­ťou je býva­lý pies­kov­co­vý lom Seč, dnes prí­rod­ná pamiat­ka Rudice-​Seč, kto­rý láka náv­štev­ní­kov svo­jím fareb­ným zafar­be­ním. Oko­lo lomu vedie náuč­ný chod­ník Rudic­ké doly (kudyz​nu​dy​.cz). Kaž­do­roč­ne sa tu kona­jú rôz­ne kul­túr­ne a spo­lo­čen­ské akcie, vrá­ta­ne tra­dič­ných hodov, taneč­ných zábav a pre­mie­ta­nie fil­mov (obec​-rudi​ce​.cz). Dnes v obci žije 815 oby­va­te­ľov v cca 300 domov. Obec má tri čas­ti: Dědi­na, Haj­ce a Tum­perk. Are­ál mly­nu dopl­ňu­je Geopark s ukáž­ka­mi hor­nín Morav­ské­ho kra­su. Typic­kým kra­jin­ným prv­kom v oko­lí sú zbyt­ky po šach­tách na ťaž­bu želez­ných rúd – rudic­ké jazier­ka. Domi­nan­tou obce je kapl­n­ka svä­tej Bar­bo­ry, kto­rá sa zača­la sta­vať v roku 1999 (Infor­mač­ná tabuľa). 

Rudi­ce is a vil­la­ge app­ro­xi­ma­te­ly 12 km from Uher­ský Brod (obec​-rudi​ce​.cz), sur­roun­ded by hills and forests at an alti­tu­de of 510 meters abo­ve sea level. The sur­roun­dings of Rudi­ce rank among the most roman­tic pla­ces in the Mora­vian Karst. The main natu­ral att­rac­ti­on is a 12 km long cave sys­tem with the dee­pest dry abyss in the Czech Repub­lic (-153 m). The cave was for­med by the Jedov­ni­ce Stre­am, which sinks into an acti­ve swal­low hole in a blind val­ley near Rudi­ce and resur­fa­ces at Býčí Ská­la in Jose­fov Val­ley near Ada­mov. The first writ­ten men­ti­on of the vil­la­ge dates back to 1247. The name Rudi­ce deri­ves from the word ​“ore” (Infor­mač­ná tabu­ľa). Rudi­ce has a rich iron­wor­king and mining tra­di­ti­on ref­lec­ted in the local archi­tec­tu­re and cul­tu­re (rudi​ce​.cz). The village’s land­mark is a 19th-​century wind­mill, which now hou­ses a muse­um fea­tu­ring exhi­bits on the his­to­ry of the vil­la­ge, mining, metal­lur­gy, spe­le­olo­gy, and mine­ra­lo­gy (rudi​ce​.cz). The sur­roun­dings of Rudi­ce are ide­al for hiking and cyc­ling. Visi­tors can explo­re the beau­ty of the Mora­vian Karst, inc­lu­ding the Rudi­ce Sin­kho­le, whe­re the Jedov­ni­ce Stre­am plun­ges into a 90 m deep and over 12 km long cave sys­tem, the second-​longest in the Czech Repub­lic (kudyz​nu​dy​.cz). The sta­lac­ti­te deco­ra­ti­ons in the caves are uni­que (Infor­mač­ná tabuľa).

This sys­tem also fea­tu­res the lar­gest under­ground water­fall in the Czech Repub­lic (35 m), the dee­pest dry abyss (153 m), and the Giant Dome. Anot­her att­rac­ti­on is the for­mer sand­sto­ne quar­ry Seč, now a natu­ral monu­ment Rudice-​Seč, which dra­ws visi­tors with its color­ful hues. The quar­ry is sur­roun­ded by the edu­ca­ti­onal trail Rudi­ce Mines (kudyz​nu​dy​.cz). Vari­ous cul­tu­ral and social events are held annu­al­ly, inc­lu­ding tra­di­ti­onal feasts, dan­ce par­ties, and movie scre­e­nings (obec​-rudi​ce​.cz). Today, the vil­la­ge has 815 inha­bi­tants living in app­ro­xi­ma­te­ly 300 hou­ses. The vil­la­ge con­sists of three parts: Dědi­na, Haj­ce, and Tum­perk. The wind­mill com­plex also inc­lu­des a Geopark sho­wca­sing rocks from the Mora­vian Karst. A typi­cal lands­ca­pe fea­tu­re in the area is the rem­nants of shafts from iron ore mining — kno­wn as Rudi­ce Ponds. Anot­her land­mark is the Cha­pel of St. Bar­ba­ra, cons­truc­ti­on of which began in 1999 (Infor­mač­ná tabuľa).

Rudi­ce ist ein Dorf etwa 12 km von Uher­ský Brod ent­fernt (obec​-rudi​ce​.cz), umge­ben von Hügeln und Wäl­dern auf einer Höhe von 510 Metern über dem Mee­ress­pie­gel. Die Umge­bung von Rudi­ce gehört zu den roman­tischs­ten Orten im Mäh­ris­chen Karst. Die Haup­tatt­rak­ti­on ist ein 12 km lan­ges Höh­len­sys­tem mit dem tiefs­ten troc­ke­nen Abg­rund in der Tsche­chis­chen Repub­lik (-153 m). Die Höh­le wur­de vom Jedovnický-​Bach gebil­det, der in einem akti­ven Sch­luck­loch in einem blin­den Tal nahe Rudi­ce versch­win­det und bei der Býčí Ská­la im Josefov-​Tal nahe Ada­mov wie­der auf­taucht. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung des Dor­fes stammt aus dem Jahr 1247. Der Name Rudi­ce lei­tet sich vom Wort ​“Erz” ab (Infor­mač­ná tabu­ľa). Rudi­ce hat eine rei­che Eisen- und Berg­baut­ra­di­ti­on, die sich in der loka­len Archi­tek­tur und Kul­tur wider­spie­gelt (rudi​ce​.cz). Das Wahr­ze­i­chen des Dor­fes ist eine Wind­müh­le aus dem 19. Jahr­hun­dert, die heute ein Muse­um mit Auss­tel­lun­gen zur Ges­chich­te des Dor­fes, des Berg­baus, der Metal­lur­gie, der Spe­lä­o­lo­gie und der Mine­ra­lo­gie beher­bergt (rudi​ce​.cz). Die Umge­bung von Rudi­ce ist ide­al für Wan­de­run­gen und Rad­tou­ren. Besu­cher kön­nen die Schön­he­it des Mäh­ris­chen Karsts erkun­den, ein­sch­lie­ßlich des Rudice-​Schlucklochs, wo der Jedovnický-​Bach in ein 90 m tie­fes und über 12 km lan­ges Höh­len­sys­tem stürzt, das zwe­it­läng­ste in der Tsche­chis­chen Repub­lik (kudyz​nu​dy​.cz). Die Tropfs­te­in­de­ko­ra­ti­onen der Höh­len sind ein­zi­gar­tig (Infor­mač­ná tabuľa).

Die­ses Sys­tem ver­fügt auch über den größten unte­rir­dis­chen Was­ser­fall Tsche­chiens (35 m), den tiefs­ten troc­ke­nen Abg­rund (153 m) und den Rie­sen­dom. Eine wei­te­re Att­rak­ti­on ist der ehe­ma­li­ge Sand­ste­inb­ruch Seč, heute ein Natur­denk­mal Rudice-​Seč, der Besu­cher mit sei­nen bun­ten Far­ben anzieht. Der Ste­inb­ruch ist von einem Lehrp­fad, den Rudice-​Minen, umge­ben (kudyz​nu​dy​.cz). Jähr­lich fin­den hier vers­chie­de­ne kul­tu­rel­le und gesells­chaft­li­che Verans­tal­tun­gen statt, darun­ter tra­di­ti­onel­le Kirch­we­ih­fes­te, Tan­za­ben­de und Film­vor­füh­run­gen (obec​-rudi​ce​.cz). Heute leben in Rudi­ce 815 Ein­woh­ner in etwa 300 Häu­sern. Das Dorf bes­teht aus drei Tei­len: Dědi­na, Haj­ce und Tum­perk. Der Wind­müh­len­kom­plex umfasst auch einen Geopark mit Ges­te­ins­pro­ben aus dem Mäh­ris­chen Karst. Ein typis­ches Lands­chaft­smerk­mal der Gegend sind die Über­res­te von Erz­ber­gwerkss­chäch­ten — die soge­nann­ten Rudice-​Teiche. Ein wei­te­res Wahr­ze­i­chen ist die Kapel­le der Hei­li­gen Bar­ba­ra, deren Bau 1999 begann (Infor­mač­ná tabuľa).

Rudi­ce je obec, přib­liž­ně 12 km od Uher­ské­ho Bro­du (obec​-rudi​ce​.cz), obklo­pe­ná vrchy a lesy v nad­mo­řs­ké výš­ce 510 met­rů nad mořem. Oko­lí Rudi­ce patří k nej­ro­man­tič­těj­ším mís­tům v Morav­ském kra­su. Nej­vět­ší pří­rod­ní zají­ma­vos­tí je 12 km dlou­hý jes­kyn­ní sys­tém s nejh­lub­ší suchou pro­pas­tí v Čes­ké repub­li­ce (-153 m). Jes­ky­ně byla vytvo­ře­na Jedov­nic­kým poto­kem, kte­rý se pro­pa­dá v aktiv­ním pono­ru sle­pé­ho údo­lí neda­le­ko Rudi­ce a vyvěrá u Býčí ská­ly v Jose­fov­ském údo­lí neda­le­ko Ada­mo­va. Prv­ní písem­ná zmín­ka o obci pochá­zí z roku 1247. Název Rudi­ce je odvo­zen od slo­va ​“ruda” (Infor­mač­ná tabu­ľa). Rudi­ce má boha­tou žele­zá­řs­kou a hor­nic­kou tra­di­ci, kte­rá se odrá­ží v míst­ní archi­tek­tu­ře a kul­tu­ře (rudi​ce​.cz). Domi­nan­tou obce je větr­ný mlýn z 19. sto­le­tí, ve kte­rém se dnes nachá­zí muze­um s expo­zi­ce­mi his­to­rie obce, hor­nic­tví, hut­nic­tví, spe­le­olo­gie a mine­ra­lo­gie (rudi​ce​.cz). Oko­lí Rudi­ce je ide­ál­ní pro pěší turis­ti­ku a cyk­lo­tu­ris­ti­ku. Návš­těv­ní­ci mohou obje­vo­vat krá­sy Morav­ské­ho kra­su, včet­ně pří­rod­ní památ­ky Rudic­ké pro­pa­dá­ní, kde se Jedov­nic­ký potok pro­pa­dá do 90 m hlu­bo­ké­ho a více než 12 km dlou­hé­ho jes­kyn­ní­ho sys­té­mu, dru­hé­ho nej­del­ší­ho v Čes­ké repub­li­ce (kudyz​nu​dy​.cz). Kráp­ní­ko­vá výzdo­ba jes­ky­ní je uni­kát­ní (Infor­mač­ná tabuľa).

Sou­čás­tí toho­to sys­té­mu je také nej­vět­ší pod­zem­ní vodo­pád v ČR (35 m), nejh­lub­ší suchá pro­past (153 m) a Obří dóm. Zají­ma­vos­tí je býva­lý pís­kov­co­vý lom Seč, dnes pří­rod­ní památ­ka Rudice-​Seč, kte­rý láká návš­těv­ní­ky svým barev­ným zbar­ve­ním. Kolem lomu vede nauč­ná stez­ka Rudic­ké doly (kudyz​nu​dy​.cz). Kaž­do­roč­ně se zde kona­jí růz­né kul­tur­ní a spo­le­čen­ské akce, včet­ně tra­dič­ních hodů, taneč­ních zábav a pro­mí­tá­ní fil­mů (obec​-rudi​ce​.cz). Dnes v obci žije 815 oby­va­tel ve zhru­ba 300 domech. Obec má tři čás­ti: Dědi­na, Haj­ce a Tum­perk. Are­ál mlý­na dopl­ňu­je Geopark s ukáz­ka­mi hor­nin Morav­ské­ho kra­su. Typic­kým kra­jin­ným prv­kem v oko­lí jsou zbyt­ky po šach­tách na těž­bu želez­ných rud — rudic­ká jezír­ka. Domi­nan­tou obce je kap­le sva­té Bar­bo­ry, jejíž stav­ba byla zahá­je­na v roce 1999 (Infor­mač­ná tabuľa).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post