Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Zrúcaniny, Umenie, Česko, Stavby, Fotografie, Južné Čechy

Landštejn – stavebno historická perla Českej Kanady

skala
Hits: 289

, nachádzajúci sa v známej ako Česká , patrí medzi najvýznamnejšie raného stredoveku v Českej republike. Jeho mohutné sa týčia vrchole návršia v nadmorskej výške 656 metrov, približne tri kilometre severozápadne od Starého Města pod Landštejnem v okrese . Landštejn bol postavený na prelome 12. a 13. storočia neznámym staviteľom. Existujú dohady, že ním mohol byť český kráľ I. alebo rakúski vojvodovia Leopold V. a Leopold VI. Názov hradu „Landštejn“ odkazuje na staviteľa, ktorý bol zemepánom, teda pánom zeme (hrad-landstejn.cz). Prvá písomná zmienka o hrade pochádza z roku 1231, kedy bol najväčším románskym hradom v českých krajinách (en.wikipedia.org). V roku 1282 je s hradom spojený z Třeboně z rodu Vítkovcov, ktorého si podľa hradu dali prídomok „„. Najvýznamnejším z nich bol Vilém z Landštejna, obratný politik a vojvodca, ktorý pre cisára Karla IV. vykonával mnohé diplomatické misie. Po jeho smrti v roku 1356 hrad prešiel do rúk kráľovskej komory a následne, v roku 1381, ho získal z Krajku (hrad-landstejn.cz). , pôvodom zo Štajerska, vlastnili hrad takmer dve storočia. Počas ich vlastníctva prešiel hrad významnými prestavbami, ktoré z neho urobili výstavnú rezidenciu, patriacu medzi popredné feudálne sídla v Čechách v prvej polovici 16. storočia (zajimavamista.cz). V roku 1579 predala , rodená Krajířová, hrad Štěpánovi Eicinkovi z Eicinku. Počas tridsaťročnej hrad stratil svoj strategický význam a postupne chátral. V roku 1771 do hradu udrel blesk, spôsobil požiar a hrad bol opustený. Stal sa zrúcaninou a až v 20. storočí prešiel rozsiahlymi opravami. Prvá návštevnícka sezóna bola zahájená v roku 1990 (hrad-landstejn.cz).

Pôvodné hradné jadro je tvorené dvoma hranolovými vežami, palácom medzi nimi a vysokou hradbou, ktorá uzavrela areál do päťbokého pôdorysu. V priebehu 14. storočia prešiel hrad gotickou prestavbou, počas ktorej bol vystavaný obytný a bol presunutý vstup do jadra na dnešné miesto. Ďalšie renesančné úpravy nasledovali koncom 15. a v prvej polovici 16. storočia (hrady-zriceniny.cz). Zaujímavým prvkom hradu je , ktorej zasvätenie je prvýkrát spomenuté v roku 1495. Kaplnka mala valenú klenbu a v západnej časti tribúnu, odkiaľ majiteľ hradu sledoval . Zvyšky fresiek dokladajú výnimočnosť tohto miesta a venovanú jeho výzdobe (hrad-landstejn.cz).

Dnes je hrad Landštejn obľúbeným turistickým cieľom. môžu voľne prechádzať romantickými ruinami, obdivovať ukážky raného hradného staviteľstva a z vysokej obrannej si vychutnávať zvlnenej Českej Kanady (opravdova-laska.jiznicechy.cz). Hrad je vo vlastníctve Národného pamiatkového ústavu a je prístupný verejnosti počas turistickej sezóny. Okrem prehliadky hradu ponúka aj rôzne kultúrne a , ktoré približujú jeho bohatú históriu a význam v dejinách Českej republiky (hrad-landstejn.cz).

Hrad Landštejn patrí medzi najvýznamnejšie stavebno- Českej Kanady. Je jedným z mála hradov, kde sa vo veľkej miere zachovalo mohutné románske jadro, ktoré nemá obdobu medzi okolitými českými hradmi. Jedna skupina odborníkov tvrdí, že hrad postavila rakúska alebo bavorská , zatiaľ čo druhá verí, že jeho prvým stavebníkom bol český kráľ. Kostol svätého Jána Krstiteľa v , ktorý je považovaný za podhradie Landštejna, bol pôvodne románskou stavbou so silnými väzbami na rakúske . odhalili, že osídlenie v Pomezí trvalo do 16. až 17. storočia, kým význam samotného hradu pretrvával oveľa dlhšie (e-stredovek.cz). Asi kilometer od Starého Města pod Landštejnom je hraničný kameň, označujúci miesto, kde sa stýkali pôvodné Čiech, Moravy a Rakúska. bol vyhlásený za prírodnú rezerváciu v roku 1988. Sú to bývalé s vresoviskami (Informačná tabuľa).

Landštejn Castle, located in the area known as Bohemian , is one of the most significant monuments of the early Middle Ages in the Republic. Its massive ruins rise on top of a hill at an altitude of 656 meters, approximately three kilometers northwest of in the Jindřichův Hradec district. Landštejn was built at the turn of the 12th and 13th centuries by an unknown builder. There are speculations that could have been the Czech King Přemysl Otakar I or the Austrian dukes Leopold V and Leopold VI. The name „Landštejn“ refers to the builder, who was a landlord, or „lord of the land“ (hrad-landstejn.cz). The written mention of the castle dates back to 1231, when it was the largest Romanesque castle in the Czech lands (en..org). In 1282, the castle was associated with Sezima of from the Vítkovci family, whose descendants adopted the surname „Lords of Landštejn“ after the castle. The most prominent of them was Vilém of Landštejn, a skilled politician and military leader who undertook many diplomatic missions for Emperor Charles IV. After his death in 1356, the castle passed to the royal chamber and later, in 1381, was acquired by Konrád Krajíř of Krajku (hrad-landstejn.cz). The Krajíř family, originally from Styria, owned the castle for nearly two centuries. During their ownership, the castle underwent significant reconstructions, transforming it into a grand residence that ranked among the leading feudal estates in Bohemia in the first half of the 16th century (zajimavamista.cz). In 1579, Anna Roupovská, née Krajířová, sold the castle to Štěpán Eicink of Eicink. During the Thirty Years‘ War, the castle lost its strategic importance and gradually fell into disrepair. In 1771, a lightning strike caused a fire, leaving the castle abandoned. It became a ruin until extensive repairs began in the 20th century, with the first visitor season opening in 1990 (hrad-landstejn.cz).

The original castle core consists of two prismatic towers, a palace between them, and a high wall that enclosed the area into a pentagonal layout. During the 14th century, the castle underwent Gothic reconstruction, during which a residential donjon was built, and the entrance to the core was moved to its current location. Further Renaissance modifications followed in the late 15th and early 16th centuries (-zriceniny.cz). An interesting feature of the castle is the Chapel of St. George, first mentioned in 1495. The chapel had a barrel vault and a gallery in the western part from which the castle owner could observe services. Remnants of frescoes attest to the uniqueness of this place and the attention given to its decoration (hrad-landstejn.cz).

Today, Landštejn Castle is a popular tourist destination. Visitors can freely explore the romantic ruins, admire examples of early castle architecture, and enjoy the rolling landscapes of Bohemian Canada from the high defensive tower (opravdova-laska.jiznicechy.cz). The castle is owned by the National Heritage Institute and is open to the public during the tourist season. In addition to castle tours, it hosts various cultural events and exhibitions that highlight its rich history and significance in Czech history (hrad-landstejn.cz).

Landštejn Castle is among the most important architectural and historical landmarks of Bohemian Canada. It is one of the few castles where a significant Romanesque core has been preserved, unparalleled among neighboring Czech castles. One group of experts believes that the castle was built by Austrian or Bavarian nobility, while another argues that its first builder was a Czech king. The Church of St. John the Baptist in Pomezí, considered the settlement below Landštejn, was originally a Romanesque structure with strong ties to Austrian designs. Research revealed that settlement in Pomezí lasted until the 16th or 17th century, while the significance of the castle itself endured much longer (–.cz). About a kilometer from Staré Město pod Landštejnem is a boundary stone marking the place where the original borders of Bohemia, , and met. Hadí vrch was declared a nature reserve in 1988. These are former pastures with heathlands (Information board).

Die Landštejn, gelegen in der Region bekannt als Böhmisches Kanada, gehört zu den bedeutendsten Denkmälern des frühen Mittelalters in der Tschechischen Republik. Ihre mächtigen Ruinen erheben sich auf einem Hügel in einer Höhe von 656 Metern, etwa drei Kilometer nordwestlich von Staré Město pod Landštejnem im Bezirk Jindřichův Hradec. Landštejn wurde um die Wende vom 12. zum 13. Jahrhundert von einem unbekannten Erbauer errichtet. Es wird spekuliert, dass dies der böhmische König Přemysl Otakar I. oder die österreichischen Herzöge Leopold V. und Leopold VI. gewesen sein könnten. Der Name „Landštejn“ verweist auf den Erbauer, der ein Grundherr, also ein „Herr des Landes“, war (hrad-landstejn.cz). Die erste schriftliche Erwähnung der Burg stammt aus dem Jahr 1231, als sie die größte romanische Burg in den böhmischen Ländern war (en.wikipedia.org). Im Jahr 1282 wurde die Burg mit Sezima von Třeboň aus der Familie der Vítkovci in Verbindung gebracht, deren Nachkommen den Namenszusatz „Herren von Landštejn“ annahmen. Der bedeutendste unter ihnen war Vilém von Landštejn, ein geschickter Politiker und Militärführer, der viele diplomatische Missionen für Kaiser Karl IV. durchführte. Nach seinem Tod im Jahr 1356 ging die Burg in den Besitz der königlichen Kammer über und wurde später, im Jahr 1381, von Konrád Krajíř von Krajku erworben (hrad-landstejn.cz). Die Familie Krajíř, ursprünglich aus der , besaß die Burg fast zwei Jahrhunderte lang. Während ihrer Herrschaft wurde die Burg umfassend umgebaut und zu einer prächtigen Residenz, die zu den führenden feudalen Anwesen in Böhmen in der ersten Hälfte des 16. Jahrhunderts zählte (zajimavamista.cz). Im Jahr 1579 verkaufte Anna Roupovská, geborene Krajířová, die Burg an Štěpán Eicink von Eicink. Während des Dreißigjährigen Krieges verlor die Burg ihre strategische Bedeutung und verfiel allmählich. Im Jahr 1771 schlug ein Blitz ein, verursachte einen Brand, und die Burg wurde verlassen. Sie verfiel zur Ruine, bis im 20. Jahrhundert umfangreiche Restaurierungsarbeiten begannen. Die erste Besuchersaison wurde 1990 eröffnet (hrad-landstejn.cz).

Der ursprüngliche Burgkern besteht aus zwei prismatischen Türmen, einem Palast dazwischen und einer hohen Mauer, die das Areal in eine fünfeckige Anordnung einschloss. Im 14. Jahrhundert wurde die Burg gotisch umgebaut, wobei ein Wohn-Donjon errichtet und der Eingang zum an die heutige Stelle verlegt wurde. Weitere Renaissance-Modifikationen folgten im späten 15. und frühen 16. Jahrhundert (hrady-zriceniny.cz). Ein interessantes Merkmal der Burg ist die Kapelle des heiligen Georg, die erstmals 1495 erwähnt wurde. Die Kapelle hatte ein Tonnengewölbe und eine Galerie im westlichen Teil, von der aus der Burgherr die Gottesdienste beobachten konnte. Freskenreste zeugen von der Einzigartigkeit dieses Ortes und der Aufmerksamkeit, die seiner Gestaltung gewidmet wurde (hrad-landstejn.cz).

Heute ist die Burg Landštejn ein beliebtes Touristenziel. Besucher können frei durch die romantischen Ruinen streifen, Beispiele früher Burgarchitektur bewundern und von der hohen Verteidigungsturm aus die Hügellandschaften des Böhmischen Kanada genießen (opravdova-laska.jiznicechy.cz). Die Burg befindet sich im Besitz des Nationalen Denkmalschutzinstituts und ist während der Tourismussaison für die Öffentlichkeit zugänglich. Neben Burgführungen werden auch verschiedene kulturelle Veranstaltungen und Ausstellungen angeboten, die die reiche Geschichte und Bedeutung der Burg in der tschechischen Geschichte hervorheben (hrad-landstejn.cz).

Die Burg Landštejn gehört zu den bedeutendsten bauhistorischen Denkmälern des Böhmischen Kanada. Sie ist eine der wenigen Burgen, in denen ein bedeutender romanischer Kern erhalten geblieben ist, der seinesgleichen unter den benachbarten tschechischen Burgen sucht. Eine Gruppe von Experten glaubt, dass die Burg von österreichischem oder bayerischem Adel erbaut wurde, während eine andere argumentiert, dass ihr erster Erbauer ein böhmischer König war. Die Kirche des heiligen Johannes des Täufers in Pomezí, die als die Siedlung unterhalb von Landštejn gilt, war ursprünglich ein romanischer Bau mit starken Verbindungen zu österreichischen Designs. Forschungen haben ergeben, dass die Besiedlung in Pomezí bis ins 16. oder 17. Jahrhundert andauerte, während die Bedeutung der Burg selbst viel länger bestand (e-stredovek.cz). Etwa einen Kilometer von Staré Město pod Landštejnem entfernt befindet sich ein Grenzstein, der den Ort markiert, an dem die ursprünglichen Grenzen Böhmens, Mährens und Österreichs aufeinandertrafen. Der Hadí vrch wurde 1988 zum Naturschutzgebiet erklärt. Es handelt sich um ehemalige Weiden mit Heideflächen (Informationsschild).

 
 

Krajina, Zahraničie, Obce, Moravské obce, Česko, Severná Morava, Fotografie

Veľké Karlovice – klenot Beskýd

skala
Hits: 536

ležia v podhorí Javorníkov a Beskýd, v chránenej krajinnej . Boli založené v roku 1714. V obci žije 2296 obyvateľov (velkekarlovice.cz). Veľké Karlovice sú typickou valašskou obcou, nachádzajú sa tu stále so stádami oviec (velkekarlovice.cz). V 19. storočí tu boli založené . Vrch je významným miestom stretávania sa výtvarných umelcov. Oblasť dnešnej sa pred jej založením mala údajne nazývať „„, resp. „„. Názov Karlovice pochádza od mena zakladateľa Karla Jindřicha. obce presahuje 10 km (Wikipedia).

Malebné Veľké Karlovice ležia v srdci Beskýd severovýchode Moravy, lákajú nádhernou prírodou, tradíciami a pohostinnosťou. V minulosti boli svedkom mnohých zmien, čo sa podpísalo na jeho uličkách a stavbách, ktorým bol vdýchnutý historický nádych. Vo Veľkých Karloviach sa pýši svojráznou architektúrou. je postavený v barokovom štýle. Nachádzajú sa tu tradičné drevené , , , . Konajú sa tu rôzne , , umelecké , dodržiavajú sa tu .

Okolité , , krásne údolia poskytujú možnosť vyžitia sa turistom, cykloturistom a v zime aj lyžiarom. Geomorfologicky je to veľmi pestrá a zvlnená , ktorá poskytuje úchvatné . Fungujú tu aj termálne . Ochutnať možno tradičné , , napr. , , .

Veľké Karlovice lie in the foothills of the and Beskids, within the protected landscape area of Beskydy. They were founded in 1714, and the village is home to 2,296 inhabitants (velkekarlovice.cz). Veľké Karlovice epitomize a typical village, with pastoral scenes of sheep grazing still prevalent (velkekarlovice.cz). Glassworks were established here in the 19th century. The peak of Soláň is a significant gathering place for artists. The area of today’s village allegedly bore the name „Dolina Urogatina“ or „Dolina Urgatina“ before its founding. The name Karlovice derives from the founder’s name, . The length of the village exceeds 10 km ().

Picturesque Veľké Karlovice lie in the heart of the Beskids in northeastern , enticing visitors with their stunning nature, traditions, and hospitality. They have witnessed many changes in the past, reflected in their streets and historic buildings imbued with a sense of history. Veľké Karlovice boasts diverse architecture, with the Baroque-style Church of St. and Methodius standing out. Traditional wooden houses, museums, galleries, and artisan workshops are scattered throughout the village. Various events, folklore festivals, art exhibitions, and the preservation of traditions take place here.

The surrounding mountains, forests, and beautiful valleys offer opportunities for hiking, cycling, and skiing in . Geomorphologically, is a varied and undulating landscape, providing breathtaking views. Thermal spas are also available for relaxation. Visitors can taste traditional dishes and regional specialties such as cheeses, sausages, and dumplings.

Ve Velkých Karlovicích se nachází v podhůří Javorníků a , v chráněné krajinné oblasti Beskydy. Byly založeny v roce 1714. V obci žije 2296 obyvatel. Velké Karlovice jsou typickou valašskou obcí, stále zde najdeme pastviny se stády ovcí. V 19. století zde byly založeny sklárny. je významným místem setkávání výtvarných umělců. Oblast dnešní obce se před jejím založením údajně nazývala „Dolina Urogatina“ nebo „Dolina Urgatina“. Název Karlovice pochází od jména zakladatele Karla Jindřicha. Délka obce přesahuje 10 km.

Malebné Velké Karlovice leží v srdci Beskyd na severovýchodě Moravy, lákají nádhernou přírodou, tradicemi a pohostinností. V minulosti byly svědkem mnoha změn, což se podepsalo na jeho uličkách a stavbách, kterým byl vdýchnut historický nádech. Ve Velkých Karlovicích se pyšní svéráznou architekturou. Kostel svatého Cyrila a Metoděje je postaven v barokním stylu. Najdeme zde tradiční dřevěné domy, muzea, galerie, řemeslnické dílny. Konají se zde různé akce, folklórní , umělecké výstavy, dodržují se zde tradice.

Okolní hory, lesy, krásná údolí poskytují možnost vyžití turistům, cykloturistům a v zimě i lyžařům. Geomorfologicky je to velmi pestrá a zvlněná krajina, která poskytuje úchvatné výhledy. Zde fungují i termální lázně. Ochutnat lze tradiční jídla, regionální speciality, např. sýry, klobásy, kysané knedlíky.

Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Obce, Kostoly, Umenie, Česko, Stavby, Fotografie, České obce, Južné Čechy

Komařice – juhočeská obec so sýpkou pre zabezpečenie pred neúrodnými rokmi

skala
Hits: 1022

Obec Komařice sa nachádza 6 km od Českých Budějovíc. Nemecký názov preň je . České synonymum je Komáŕice. Prvá zmienka o obci je z roku 1278 (komarice.cz). Regionálny historik Jaromír Šimon uvádza, že osídlenie tu existovalo už okolo roku 600. Pomenovanie pochádza od staroslovanského , komarno, , čo znamená ďaleko od . Pre Komařice bolo veľmi dôležité rybničné, lesné a ovcí. Vznikali , , flusárňa, v ktorej sa varil . V obci Komařice žije 372 obyvateľov v 187 domoch rozlohe 10.3 km2. Ležia v nadmorskej výške 460 metrov nad morom  (cs.wikipedia.org).

Naproti zámku vznikli dve veľké , v jednej bola oranžéria pre citrusov a fikusov. Tu sa v Čechách po prvý krát začal pestovať šalát. Veľký význam mal pivovar, ktorý fungoval do roku 1904. O komařickom pive sa tradovalo, že sa ho môže najesť aj napiť, tak bolo vraj husté. Aj preto sa tu pestoval , ale aj vínna réva, , , (komarice.cz).

Dominantou obce je renesančný zámok. Do dnešnej podoby ho postavili v rokoch 1561-1566. V roku 1598 zámok vyhorel. Obdobne v rokoch 1621, 1673, 1709 a 1742 odolával zámok požiarom. Pred zámkom stojí baroková Nepoškvrnenej, pravdepodobne postavená okolo roku 1730 (komarice.cz). Na mieste zámku stála predtým tvrz.  Zámok bol v reštitúcii vrátený majiteľom, ktorých ho zakúpili v roku 1926 (Informačná tabuľa).

Kontribučná sýpka je viditeľná zo všetkých príjazdových ciest v okolí. Začala vznikať už v 13.6.1689. Je takmer 58 metrov, viac ako 14 metrov široká a niečo cez 16 metrov . Vznikla aj s kapacitných dôvodov a z dôvodu, aby pri častých požiaroch poddaných nezhorelo. Hladové roky 1713 – b1714 a 1773 – 1776 vďaka nej prešli krajom bez výraznejších stôp na tunajšom obyvateľstve (komarice.cz). Do blízkeho údolia sa chodilo ku studničke svätej Barbary pre liečivú vodu, s údajne blahodárnymi účinkami na . Studnička je zachovaná dodnes (Informačná tabuľa).

The village of Komařice is located 6 km from . Its German name is Komarschitz, and its synonym is Komáŕice. The mention of the village dates back to 1278 (komarice.cz). Regional historian Jaromír Šimon suggests that settlements existed here around the year 600. The name of the village comes from the Old Slavic word „komar,“ meaning pastures far from settlements. Fisheries, forestry, and sheep farming were crucial for Komařice. Mills, hammer mills, and a potash boiling facility were established. The village has a population of 372 residents in 187 houses, covering an area of 10.3 km2. sits at an altitude of 460 meters above sea level (cs..org).

Two large gardens were created opposite the castle, one of which housed an orangery for growing citrus fruits and figs. This is where lettuce cultivation began for the first time in Bohemia. The brewery was of great importance and operated until 1904. It was said that Komařice beer was so thick that one could eat and drink it. Therefore, hops were grown here, as well as grapevines, hemp, flax, and (komarice.cz).

The dominant feature of the village is the Renaissance castle. It was rebuilt between 1561 and 1566 and suffered a fire in 1598. Similarly, it resisted fires in 1621, 1673, 1709, and 1742. In front of the castle stands a Baroque statue of the Immaculate Virgin Mary, probably erected around 1730 (komarice.cz). A fortress stood on the site of the castle before its construction. The castle was returned to its rightful owners through restitution, purchased by their ancestors in 1926 (Information plaque).

The Contribution Granary is visible from all the surrounding roads. Its construction began on 13.6.1689. It is almost 58 meters long, over 14 meters wide, and a little over 16 meters high. It was built for capacity reasons and to ensure that grain would not burn in frequent fires. The famine years of 1713-1714 and 1773-1776 left little impact on the local population thanks to it (komarice.cz). People used to go to the nearby Želno valley to a well dedicated to St. Barbara for its healing water, believed to have beneficial effects on eyesight. The well is still preserved today (Information plaque).

Obec Komařice se nachází 6 km od Českých Budějovic. Německý název pro ni je Komarschitz. Českým synonymem je Komářice. První zmínka o obci je z roku 1278 (komarice.cz). Regionální historik Jaromír Šimon uvádí, že osídlení tu existovalo již kolem roku 600. Pojmenování obce pochází od staroslovanského slova „komar“, což znamená pastviny daleko od osídlení. Pro Komařice bylo velmi důležité rybníční a lesní hospodářství a . V obci Komařice žije 372 obyvatel v 187 domech na ploše 10,3 km2. Leží v nadmořské výšce 460 metrů nad mořem (cs.wikipedia.org).

Naproti zámku vznikly dvě velké zahrady, v jedné byla pro pěstování citrusů a fíků. Zde se v Čechách poprvé začal pěstovat salát. Velký význam měl pivovar, který fungoval do roku 1904. O komařickém pivu se tradovalo, že ho člověk může jíst i pít, tak husté prý bylo. Proto se zde pěstoval chmel, ale také , konopí, len, ovoce (komarice.cz).

Dominantou obce je renesanční zámek. Do dnešní podoby ho postavili v letech 1561-1566. V roce 1598 zámek vyhořel. Podobně v letech 1621, 1673, 1709 a 1742 odolával zámek požárům. Před zámkem stojí barokní socha Panny Marie Neposkvrněné, pravděpodobně postavená kolem roku 1730 (komarice.cz). Na místě zámku stála předtím tvrz. Zámek byl v restituci vrácen majitelům, jejichž předkové ho zakoupili v roce 1926 (Informační tabule).

Kontribuční sýpka je viditelná ze všech příjezdových cest v okolí. Začala vznikat již v 13.6.1689. Je dlouhá téměř 58 metrů, více než 14 metrů široká a něco přes 16 metrů vysoká. Vznikla i z kapacitních důvodů a z důvodu, aby obilí při častých požárech poddaných nezhorelo. Hladové roky 1713 – 1714 a 1773 – 1776 díky ní prošly krajem bez výraznějších stop na tamním obyvatelstvu (komarice.cz). Do blízkého údolí Želno se chodilo ke studánce svaté Barbory pro léčivou vodu, s údajně blahodárnými na zrak. je zachována dodnes (Informační tabule).

Komařice

Krajina, Zahraničie, Príroda, Rastliny, Živočíchy, Rakúsko, Skaly, Organizmy, Fotografie

Braunsberg a jeho fauna a flóra

skala
Hits: 2670

patrí do chránenej krajinnej Braunsberg-Hundsheimerberg od roku 1965. Hory pri Hainburgu an der Donau sú poslednými výbežkami Malých Karpát. Chránená krajinná oblasť sa vyznačuje suchými trávnatými porastmi so vzácnymi druhmi živočíchov a rastlín, osobitne mimoriadne bohatou faunou hmyzu (naturland-noe.at). Nájdeme tu predovšetkým druhy obľubujúce slnečné, teplomilné, lesostepné až stepné lokality: modlivku zelenú – Mantis religiosa), ságu stepnú – , stepníka červeného – Eresus cinnaberinus, očkáňa skalného – , – , Osia mitis, koníka slovanského Stenobothrus eurasius (daphne.sk).  Hundsheimských hôr predstavuje dôležitý teplý ostrov na západnom okraji Panónskej nížiny. Teplomilné druhy tu dosahujú svoju západnú alebo severnú hranicu rozšírenia. je tvorená druhovo bohatými suchými a polosuchými trávnatými porastmi, ako aj rozsiahlymi, prírodne zachovalými dubovými a dubovo-hrabovými lesmi. Chránená krajinná oblasť Braunsberg-Hundsheimerberg bola vyhlásená za biogenetickú rezerváciu (naturland-noe.at).

Na Braunsbergu nájdeme majestátne . Jeho svahy pokrývajú rozsiahle , suché a polosuché trávnaté porasty, ktoré boli v minulosti intenzívne pasené, ktoré je doložené od 16. storočia. Začiatkom 20. storočia sa tu pásol dobytok, kravy a . Pozostatky bývalých pastvín sa na malých častiach územia zachovali dodnes. Pastva je čiastočne obnovená prostredníctvom starého a obzvlášť robustného plemena koňa Konik. V jarnom období neďaleko keltskej tu kvitnú kavyle – Stipa,  – . Na Braunsbergu rastie klinček Lumnitzerov – Dianthus lumnitzeri, – , – Alyssum montanum, rozchodník biely – album, – Dictamnus albus. Lesné časti tvoria najmä porasty dubov plstnatých – a javorov poľných – Acer campestre (daphne.sk). Na juhovýchodnom svahu rastie trpasličí kosatec – Iris pumila. Mnoho teplomilných, stredomorských druhov zvierat a rastlín tu nachádza ideálne životné podmienky, napríklad jašterica zelená – Lacerta viridis, kosatec fialový – Onosma austriaca, divozel fénický – . Niektoré druhy endemitmi – Dianthus lumnitzerii (Wikipedia).

Charakteristický rastlinný a Hainburských vrchov je prispôsobený suchému teplému panónskemu podnebiu a pochádza čiastočne z východných stepí, čiastočne zo Stredomoria. Mnohé východokontinentálne druhy tu dosahujú svoju západnú hranicu rozšírenia, južné zase svoju severnú hranicu. Ďalšou zvláštnosťou Hainburských vrchov je vysoký podiel lokálne rozšírených endemitov. V slnečných dňoch sa holá plošina Braunsbergu silno prehrieva. Vzniknuté termické prúdy využíva orol skalný na svoje prieskumné . Rastlinný svet Braunsbergu je vďaka rôznym životným podmienkam veľmi rozmanitý. Už v predjarí potešia návštevníkov veľké a jarné, , ktorých rôznofarebné kvety kvitnú na svahoch od apríla. Na exponovaných vápencových svahoch rastú človekom neovplyvnené skalné s riedkou pionierskou vegetáciou. Tu môžu prežiť len druhy prispôsobené na sucho, ako je rozchodník alebo skalná ruža, ktorých hrubé mäsité slúžia ako zásobáreň . Na zachovanie suchých trávnatých porastov vytvorených ľudským využívaním je potrebné pravidelné kosenie alebo . Na Braunsbergu sa realizuje pokusné pasenie koníkmi, robustným plemenom poníkov z východoeurópskeho regiónu, ktoré je blízko príbuzné s lesným tarpánom, vyhynulou formou divého koňa. Ako nehostinná a odstrašujúca sa zdá plošina Braunsbergu, tak prívetivo pôsobia teplomilné a krovinaté porasty na jeho svahoch. Pre mnoho druhov živočíchov predstavujú riedke, staré lesy cenný životný . Larvy rôznych druhov chrobákov potrebujú na svoj vývoj staré suché . Z toho profitujú aj . Šedý ďateľ, stredný ďateľ a čierny ďateľ tu nachádzajú bohatú potravu a dostatok starých a odumierajúcich stromov, do ktorých vytesávajú svoje dutiny. potrebuje na svoj 3 až 5 rokov trvajúci vývoj alebo (zobodat.at).

Braunsberg has been part of the Braunsberg-Hundsheimerberg Protected Landscape Area since 1965. The mountains near an der Donau are the last outcrops of the Lesser Carpathians. The protected landscape area is characterized by dry grasslands with rare species of animals and plants, particularly an extremely rich (naturland-noe.at). Here, you can find species that prefer sunny, thermophilic, forest-steppe to steppe habitats: the praying mantis (Mantis religiosa), the predatory bush cricket (Saga pedo), the ladybird spider (Eresus cinnaberinus), the rock grayling (Chazara briseis), mason bees (Osmia mustelina, Osia mitis), and the Eurasian locust (Stenobothrus eurasius) (daphne.sk). The fauna and flora of the mountains represent an important warm at the western edge of the Pannonian Basin. Thermophilic species reach their western or northern distribution limits here. The vegetation consists of species-rich dry and semi-dry grasslands as well as extensive, naturally preserved oak and oak-hornbeam forests. The Braunsberg-Hundsheimerberg Protected Landscape Area has been designated a biogenetic reserve (naturland-noe.at). On Braunsberg, you can find majestic limestone rocks. Its slopes are covered with extensive rock steppes, dry and semi-dry grasslands, which were intensely grazed in the past, documented since the 16th century. At the beginning of the 20th century, cattle, cows, and goats grazed here. Remnants of the former pastures have been preserved to this day in small areas. Grazing has been partially restored through the use of the old and particularly robust Konik horse breed. In spring, feather grass (Stipa) and spring adonis (Adonis vernalis) bloom near the Celtic observatory. On Braunsberg, Lumnitzer’s pink (Dianthus lumnitzeri), Russian globe thistle (Echinops ritro subsp. ruthenicus), mountain madwort (Alyssum montanum), white stonecrop (), and dittany (Dictamnus albus) grow. The forest areas mainly consist of downy oak (Quercus pubescens) and field maple (Acer campestre) stands (daphne.sk). On the southeastern slope, you can find the dwarf iris (Iris pumila). Many thermophilic, Mediterranean species of animals and plants find ideal living conditions here, such as the emerald lizard, Austrian greenweed (Onosma austriaca), and Phoenician mullein (Verbascum phoeniceum). Some species are endemics – Dianthus lumnitzerii ().

The characteristic plant and animal life of the Hainburg mountains is adapted to the dry, warm Pannonian climate and originates partly from the eastern steppes, partly from the Mediterranean. Many East-continental species reach their western distribution limit here, while southern sub-Mediterranean species reach their northern limit. Another peculiarity of the Hainburg mountains is the high proportion of locally distributed endemics. On sunny days, the bare plateau of Braunsberg heats up significantly. The resulting thermal currents are used by the golden eagle for its reconnaissance flights. The plant world of Braunsberg is very diverse due to the different living conditions. Already in early spring, large pasque flowers and spring adonis, and dwarf irises delight visitors with their colorful flowers blooming on the slopes from April. On the exposed limestone slopes, rock-dry grasslands with sparse pioneer vegetation, untouched by humans, grow. Only species adapted to dryness, such as stonecrop or houseleek, with their thick, fleshy leaves that serve as water reservoirs, can survive here. Regular mowing or grazing is necessary to preserve the dry grasslands created by human use. Experimental grazing with ponies, a robust breed of ponies from the Eastern European region, closely related to the forest tarpans, an extinct form of wild horse, is being implemented on Braunsberg. While the bare plateau of Braunsberg seems inhospitable and deterrent, the warm forests and scrublands on its slopes are friendly. For many species of animals, the sparse, old forests represent valuable living space. The larvae of various beetle species need old dry trees for their development. Woodpeckers also benefit from this. The grey woodpecker, middle spotted woodpecker, and black woodpecker find plenty of food and enough old and dying trees to carve out their nesting cavities. The stag beetle needs decaying wood or root stumps for its 3 to 5-year development (zobodat.at).

Der Braunsberg gehört seit 1965 zum Landschaftsschutzgebiet Braunsberg-Hundsheimerberg. Die Berge bei Hainburg an der Donau sind die letzten Ausläufer der Kleinen Karpaten. Das Landschaftsschutzgebiet zeichnet sich durch trockene Graslandschaften mit seltenen Tier- und Pflanzenarten aus, insbesondere einer außerordentlich reichen Insektenfauna (naturland-noe.at). Hier findet man vor allem Arten, die sonnige, wärmeliebende, waldsteppe bis steppenartige Lebensräume bevorzugen: Gottesanbeterin (Mantis religiosa), die Säbelheuschrecke (Saga pedo), die Rote Röhrenspinne (Eresus cinnaberinus), den Berghexe (Chazara briseis), Mauerbienen (Osmia mustelina, Osia mitis), und den Eurasischen Grashüpfer (Stenobothrus eurasius) (daphne.sk). Die Fauna und Flora der Hundsheimer Berge stellen eine wichtige warme Insel am westlichen Rand des Pannonischen Beckens dar. Wärmeliebende Arten erreichen hier ihre westliche oder nördliche Verbreitungsgrenze. Die Vegetation besteht aus artenreichen Trocken- und Halbtrockenrasen sowie weitläufigen, naturnah erhaltenen Eichen- und Eichen-Hainbuchenwäldern. Das Landschaftsschutzgebiet Braunsberg-Hundsheimerberg wurde zur Biogenetischen Reserve erklärt (naturland-noe.at). Auf dem Braunsberg finden sich majestätische Kalksteinfelsen. Seine Hänge sind mit weitläufigen Felsensteppen, trockenen und halbtrockenen Graslandschaften bedeckt, die in der Vergangenheit intensiv beweidet wurden, dokumentiert seit dem 16. Jahrhundert. Anfang des 20. Jahrhunderts weideten hier Rinder, Kühe und Ziegen. Reste der ehemaligen Weiden sind bis heute in kleinen Bereichen erhalten geblieben. Die Beweidung wurde teilweise durch den Einsatz der alten und besonders robusten Pferderasse Konik wieder aufgenommen. Im Frühjahr blühen hier in der Nähe der keltischen Beobachtungsstelle Federgras (Stipa) und Frühlings-Adonisröschen (Adonis vernalis). Auf dem Braunsberg wachsen der Lumnitzers Nelke (Dianthus lumnitzeri), die Ruthenische Kugeldistel (Echinops ritro subsp. ruthenicus), der -Steinkraut (Alyssum montanum), der Weiße Mauerpfeffer (Sedum album) und die Brennende Liebe (Dictamnus albus). Die Waldgebiete bestehen hauptsächlich aus Flaumeichen (Quercus pubescens) und Feldahorn (Acer campestre) Beständen (daphne.sk). Am Südosthang wächst die Zwergschwertlilie (Iris pumila). Viele wärmeliebende, mediterrane Tier- und Pflanzenarten finden hier ideale Lebensbedingungen, wie die Smaragdeidechse, der Österreichische Raublatt (Onosma austriaca) und der Purpur-Königskerze (Verbascum phoeniceum). Einige Arten sind Endemiten – Dianthus lumnitzerii (Wikipedia).

Die charakteristische Pflanzen- und Tierwelt der Hainburger Berge ist an das trockene, warme Pannonische Klima angepasst und stammt teilweise aus den östlichen Steppen, teilweise aus dem Mittelmeerraum. Viele ostkontinentale Arten erreichen hier ihre westliche Verbreitungsgrenze, während südliche submediterrane Arten ihre nördliche Grenze erreichen. Eine weitere Besonderheit der Hainburger Berge ist der hohe Anteil lokal verbreiteter Endemiten. An sonnigen Tagen erhitzt sich die kahle Hochfläche des Braunsbergs stark. Die entstehenden thermischen Strömungen werden vom Steinadler für seine Erkundungsflüge genutzt. Die Pflanzenwelt des Braunsbergs ist aufgrund der unterschiedlichen Lebensbedingungen sehr vielfältig. Bereits im Vorfrühling erfreuen große Kuhschellen und Frühlings-Adonisröschen, Zwergiris mit ihren bunten Blüten, die ab April an den Hängen blühen, die Besucher. Auf den exponierten Kalksteinhängen wachsen unberührte Fels-Trockenrasen mit spärlicher Pioniervegetation. Hier können nur Arten überleben, die an Trockenheit angepasst sind, wie der Mauerpfeffer oder die Hauswurz, deren dicke fleischige Blätter als Wasserspeicher dienen. Zur Erhaltung der durch menschliche Nutzung entstandenen Trockenrasen ist regelmäßiges Mähen oder Beweiden notwendig. Auf dem Braunsberg wird ein Versuch mit Ponys, einer robusten Ponyrasse aus dem osteuropäischen Raum, die eng mit dem Waldtarpan, einer ausgestorbenen Form des Wildpferdes, verwandt ist, durchgeführt. Während die kahle Hochfläche des Braunsbergs unfreundlich und abschreckend wirkt, erscheinen die wärmeliebenden Wälder und buschigen Bestände an seinen Hängen einladend. Für viele Tierarten stellen die lichten, alten Wälder wertvollen Lebensraum dar. Die Larven verschiedener Käferarten benötigen alte trockene Bäume für ihre Entwicklung. Auch Spechte profitieren davon. Der Grauspecht, der Mittelspecht und der Schwarzspecht finden reichlich Nahrung und genügend alte und absterbende Bäume, um ihre Nistlöcher zu zimmern. Der Hirschkäfer benötigt für seine 3 bis 5 Jahre dauernde Entwicklung verrottendes Holz oder Wurzelstöcke (zobodat.at).

Odkazy

Flóra TOP

Flóra Všetky

Fauna

,