Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Mestá, Moravské, Typ krajiny, Zahraničie

Telč – moravské Benátky

Hits: 203

Telč je mes­to nachá­dza­jú­ce sa v okre­se Jihla­va. S počtom oby­va­te­ľov pri­bliž­ne 5 200 je zná­me pre­dov­šet­kým svo­jím his­to­ric­kým cen­trom. Telč leží v Čes­ko­mo­rav­skej vrcho­vi­ny. Mes­to je obklo­pe­né ryb­ník­mi, cen­trom pre­te­ká Telčs­ký potok, kto­rý sa juž­ne od mes­ta vlie­va do Dyje. Prvá písom­ná zmien­ka o Tel­či pochá­dza z roku 1335. V polo­vi­ci 14. sto­ro­čia tu bol posta­ve­ný gotic­ký hrad a oko­lo neho vznik­lo opev­ne­né mes­to. V 16. sto­ro­čí, za vlá­dy Zacha­riá­ša z Hrad­ca, pre­šla Telč význam­nou pre­stav­bou. Pôvod­ný gotic­ký hrad bol pre­sta­va­ný na rene­sanč­ný zámok a mest­ské domy na námes­tí dosta­li rene­sanč­né fasá­dy s arká­da­mi. Vďa­ka tým­to úpra­vám sa Telč sta­la jed­ným z najk­raj­ších rene­sanč­ných miest v stred­nej Euró­pe (en​.wiki​pe​dia​.org).

Zalo­že­nie Tel­ča je pod­ľa poves­ti spo­je­né z knie­ža­ťom Ottom II., z roku 1099. Vte­dy zalo­žil kapl­n­ku, neskôr kos­tol a osa­du, dneš­né Sta­ré Mes­to. Od roku 1339 je Telč pod pal­com pánov z Hrad­ca (Jin­dři­chov­ho Hrad­ca). V roku 1423 bola Telč dobi­tá husit­mi pod vede­ním Jana Hvěz­du z Více­mi­líc. V 18. sto­ro­čí na telčs­ké pan­stvo nastú­pi­li Lichtensteinovci-​Kastelkornovci. Krát­ko nato Pod­stat­skí, kto­rí spo­jil oba rody. Spra­vo­va­nie také­ho­to rodu Pod­stat­ských – Lich­tens­te­i­nov trva­lo do roku 1945. Posled­ní jeho čle­no­via boli vysíd­le­ní do Rakús­ka (Ilo­na Jen­čí­ko­vá).

Domi­nan­tou mes­ta je tro­j­u­hol­ní­ko­vé námes­tie Zacha­riá­ša z Hrad­ca, kto­ré je lemo­va­né rene­sanč­ný­mi a baro­ko­vý­mi meš­tian­sky­mi doma­mi s cha­rak­te­ris­tic­ký­mi štít­mi a arká­da­mi. V stre­de námes­tia sa nachá­dza fon­tá­na a moro­vý stĺp. Medzi význam­né stav­by pat­rí rad­ni­ca, kos­tol svä­té­ho Ducha a far­ský kos­tol svä­té­ho Jaku­ba (whc​.unes​co​.org). Telčs­ký zámok je jed­ným z naj­za­cho­va­lej­ších rene­sanč­ných zám­kov v Čes­kej repub­li­ke. Obklo­pu­je ho anglic­ký park a jeho inte­ri­é­ry sú boha­té na pôvod­né rene­sanč­né a baro­ko­vé zaria­de­nie (en​.wiki​pe​dia​.org). His­to­ric­ké jad­ro Tel­ča bolo v roku 1992 zapí­sa­né do Zozna­mu sve­to­vé­ho kul­túr­ne­ho a prí­rod­né­ho dedič­stva UNESCO (Ilo­na Jen­čí­ko­vá). Na zám­ku sa sa toči­li roz­práv­ky Pyš­ná prin­cez­ná, Jak se budí prin­cez­ny, Z pek­la šťas­tie (zamek​-telc​.eu). Mes­to ponú­ka množ­stvo kul­túr­nych podu­ja­tí, fes­ti­va­lov a výstav počas celé­ho roka. Vďa­ka svo­jej zacho­va­los­ti a archi­tek­to­nic­ké­mu bohat­stvu je čas­to nazý­va­né morav­ské Benát­ky” (visitc​ze​chia​.com).


Telč is a town loca­ted in the Jihla­va Dis­trict of the Czech Repub­lic. With a popu­la­ti­on of app­ro­xi­ma­te­ly 5,200, it is best kno­wn for its his­to­ric town cen­ter. Telč lies in the Bohemian-​Moravian High­lands. The town is sur­roun­ded by ponds, and the Telč Stre­am flo­ws through the cen­ter, joining the Dyje River south of the town. The first writ­ten record of Telč dates back to 1335. In the mid-​14th cen­tu­ry, a Got­hic cast­le was built here, and a for­ti­fied town deve­lo­ped around it. In the 16th cen­tu­ry, under the rule of Zacha­rias of Hra­dec, Telč under­went sig­ni­fi­cant recons­truc­ti­on. The ori­gi­nal Got­hic cast­le was con­ver­ted into a Renais­san­ce cha­te­au, and the town­hou­ses around the squ­are were given Renais­san­ce faca­des with arca­des. The­se chan­ges made Telč one of the most beau­ti­ful Renais­san­ce towns in Cen­tral Euro­pe (en​.wiki​pe​dia​.org).

Accor­ding to legend, the foun­ding of Telč is asso­cia­ted with Prin­ce Otto II in the year 1099. He is said to have estab­lis­hed a cha­pel, later a church, and a sett­le­ment — today’s Old Town — as a memo­rial to his vic­to­ry. Sin­ce 1339, Telč came under the con­trol of the Lords of Hra­dec (Jin­dři­chův Hra­dec). In 1423, Telč was cap­tu­red by the Hus­si­tes under the lea­ders­hip of Jan Hvěz­da of Více­mi­li­ce. In the 18th cen­tu­ry, the Lichtenstein-​Kastelkorn fami­ly took over the Telč esta­te. Short­ly after­ward, the Pod­stat­ský fami­ly uni­ted both line­a­ges. The Podstatský-​Lichtenstein fami­ly mana­ged the esta­te until 1945 when its last mem­bers were expel­led to Aus­tria (Ilo­na Jenčíková).

The town’s most pro­mi­nent fea­tu­re is Zacha­rias of Hra­dec Squ­are, a trian­gu­lar squ­are lined with Renais­san­ce and Baro­que town­hou­ses with dis­tinc­ti­ve gab­les and arca­des. In the cen­ter of the squ­are stands a foun­tain and a Marian pla­gue column. Notab­le buil­dings inc­lu­de the town hall, the Church of the Holy Spi­rit, and the parish Church of St. James (whc​.unes​co​.org). Telč Cha­te­au is one of the best-​preserved Renais­san­ce cha­te­aus in the Czech Repub­lic. It is sur­roun­ded by an English-​style park, and its inte­ri­ors fea­tu­re ori­gi­nal Renais­san­ce and Baro­que fur­nis­hings (en​.wiki​pe​dia​.org). The his­to­ric cen­ter of Telč was insc­ri­bed on the UNESCO World Heri­ta­ge List in 1992 (Ilo­na Jenčíková).

The cha­te­au has also ser­ved as a fil­ming loca­ti­on for well-​known Czech fai­ry tale movies such as Proud Prin­cess, How Prin­ces­ses Are Awa­ke­ned, and Hell’s Hap­pi­ness (zamek​-telc​.eu). The town hosts a varie­ty of cul­tu­ral events, fes­ti­vals, and exhi­bi­ti­ons throug­hout the year. Due to its pre­ser­va­ti­on and archi­tec­tu­ral rich­ness, it is often refer­red to as the Veni­ce of Mora­via” (visitc​ze​chia​.com).


Telč ist eine Stadt im Bez­irk Jihla­va in der Tsche­chis­chen Repub­lik. Mit etwa 5.200 Ein­woh­nern ist sie vor allem für ihr his­to­ris­ches Stadt­zen­trum bekannt. Telč liegt in der Böhmisch-​Mährischen Höhe. Die Stadt ist von Tei­chen umge­ben, durch das Zen­trum flie­ßt der Telčský-​Bach, der süd­lich der Stadt in die Tha­ya (Dyje) mün­det. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Telč stammt aus dem Jahr 1335. Mit­te des 14. Jahr­hun­derts wur­de hier eine gotis­che Burg errich­tet, um die sich eine befes­tig­te Stadt ent­wic­kel­te. Im 16. Jahr­hun­dert, unter der Herrs­chaft von Zacha­rias von Neuhaus, erfuhr Telč bede­uten­de bau­li­che Verän­de­run­gen. Die urs­prün­gli­che gotis­che Burg wur­de zu einem Renais­san­cesch­loss umge­baut, und die Häu­ser am Mar­kt­platz erhiel­ten Renais­san­ce­fas­sa­den mit Arka­den. Dank die­ser Umges­tal­tun­gen wur­de Telč zu einer der schöns­ten Renais­san­ces­täd­te Mit­te­le­uro­pas (en​.wiki​pe​dia​.org).

Der Legen­de nach ist die Grün­dung von Telč mit dem mäh­ris­chen Fürs­ten Otto II. im Jahr 1099 ver­bun­den. Er soll zum Geden­ken an sei­nen Sieg eine Kapel­le, spä­ter eine Kir­che und eine Sied­lung – das heuti­ge Alte Stadt­vier­tel – geg­rün­det haben. Seit 1339 stand Telč unter der Herrs­chaft der Her­ren von Neuhaus (Jin­dři­chův Hra­dec). 1423 wur­de Telč von den Hus­si­ten unter der Füh­rung von Jan Hvěz­da von Více­mi­li­ce ero­bert. Im 18. Jahr­hun­dert über­nahm die Fami­lie Liechtenstein-​Kastelkorn die Herrs­chaft über Telč. Kurz darauf vere­in­te die Fami­lie Pod­statz­ky bei­de Adels­gesch­lech­ter. Die Fami­lie Podstatzky-​Liechtenstein ver­wal­te­te das Herrs­chafts­ge­biet bis 1945, als die letz­ten Mitg­lie­der nach Öster­re­ich ver­trie­ben wur­den (Ilo­na Jenčíková).

Das Wahr­ze­i­chen der Stadt ist der dre­iec­ki­ge Mar­kt­platz Zacha­rias von Neuhaus, der von Renaissance- und Barock­hä­u­sern mit cha­rak­te­ris­tis­chen Gie­beln und Arka­den gesä­umt ist. In der Mit­te des Plat­zes befin­den sich ein Brun­nen und eine Marien­sä­u­le. Zu den bede­uten­den Bau­wer­ken zäh­len das Rat­haus, die Kir­che des Hei­li­gen Geis­tes und die Pfarr­kir­che St. Jakob (whc​.unes​co​.org). Das Sch­loss Telč gehört zu den am bes­ten erhal­te­nen Renais­san­cesch­lös­sern in der Tsche­chis­chen Repub­lik. Es ist von einem englis­chen Park umge­ben, und die Innen­rä­u­me sind reich mit ori­gi­na­ler Renaissance- und Baroc­kauss­tat­tung aus­ges­tat­tet (en​.wiki​pe​dia​.org). Das his­to­ris­che Stadt­zen­trum von Telč wur­de 1992 in die Lis­te des UNESCO-​Weltkultur- und Natu­rer­bes auf­ge­nom­men (Ilo­na Jenčíková).

Das Sch­loss dien­te auch als Dre­hort für bekann­te tsche­chis­che Mär­chen­fil­me wie Die stol­ze Prin­zes­sin (Pyš­ná prin­cez­na), Wie man Prin­zes­sin­nen wec­kt (Jak se budí prin­cez­ny) und Glück aus der Höl­le (Z pek­la štěs­tí) (zamek​-telc​.eu). Die Stadt bie­tet das gan­ze Jahr über zahl­re­i­che kul­tu­rel­le Verans­tal­tun­gen, Fes­ti­vals und Auss­tel­lun­gen. Aufg­rund ihres gut erhal­te­nen Zus­tands und ihres archi­tek­to­nis­chen Reich­tums wird Telč oft als Mäh­ris­ches Vene­dig“ bez­e­ich­net (visitc​ze​chia​.com).


Telč je měs­to nachá­ze­jí­cí se v okre­se Jihla­va v Čes­ké repub­li­ce. S počtem oby­va­tel přib­liž­ně 5 200 je zná­mé pře­dev­ším svým his­to­ric­kým cen­trem. Telč leží v oblas­ti Čes­ko­mo­rav­ské vrcho­vi­ny. Měs­to je obklo­pe­no ryb­ní­ky, cen­trem pro­té­ká Telčs­ký potok, kte­rý se již­ně od měs­ta vlé­vá do Dyje. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Tel­či pochá­zí z roku 1335. V polo­vi­ně 14. sto­le­tí zde byl posta­ven gotic­ký hrad a kolem něj vznik­lo opev­něné měs­to. V 16. sto­le­tí, za vlá­dy Zacha­riá­še z Hrad­ce, proš­la Telč význam­nou pře­stav­bou. Původ­ní gotic­ký hrad byl pře­sta­věn na rene­sanč­ní zámek a měš­ťan­ské domy na náměs­tí dosta­ly rene­sanč­ní fasá­dy s arká­da­mi. Díky těm­to úpra­vám se Telč sta­la jed­ním z nejk­rás­něj­ších rene­sanč­ních měst ve střed­ní Evro­pě (en​.wiki​pe​dia​.org).

Pod­le pověs­ti je zalo­že­ní Tel­če spo­je­no s morav­ským kní­že­tem Otou II. v roce 1099. Teh­dy zde měl na památ­ku vítězs­tví zalo­žit kap­li, později kos­tel a osa­du – dneš­ní Sta­ré Měs­to. Od roku 1339 patři­la Telč pánům z Hrad­ce (Jin­dři­cho­va Hrad­ce). V roce 1423 byla Telč doby­ta husi­ty pod vede­ním Jana Hvěz­dy z Více­mi­lic. V 18. sto­le­tí přev­za­li telčs­ké pan­ství Lichtensteinové-​Kastelkornové. Krát­ce nato jej zdědi­li Pod­statš­tí, kte­ří spo­ji­li oba rody. Sprá­va pan­ství rodu Podstatských-​Lichtensteinů trva­la až do roku 1945, kdy byli posled­ní čle­no­vé rodu odsu­nu­ti do Rakous­ka (Ilo­na Jenčíková).

Domi­nan­tou měs­ta je tro­j­ú­hel­ní­ko­vé náměs­tí Zacha­riá­še z Hrad­ce, kte­ré lemu­jí rene­sanč­ní a barok­ní měš­ťan­ské domy s cha­rak­te­ris­tic­ký­mi ští­ty a pod­lou­bí­mi. Upros­třed náměs­tí sto­jí kaš­na a moro­vý sloup. Mezi význam­né stav­by patří rad­ni­ce, kos­tel sva­té­ho Ducha a far­ní kos­tel sva­té­ho Jaku­ba (whc​.unes​co​.org). Telčs­ký zámek patří k nej­za­cho­va­lej­ším rene­sanč­ním zám­kům v Čes­ké repub­li­ce. Obklo­pu­je ho anglic­ký park a jeho inte­ri­é­ry jsou boha­tě vyba­ve­ny původ­ním rene­sanč­ním a barok­ním zaří­ze­ním (en​.wiki​pe​dia​.org). His­to­ric­ké jád­ro Tel­če bylo v roce 1992 zapsá­no na Sez­nam světo­vé­ho kul­tur­ní­ho a pří­rod­ní­ho dědic­tví UNESCO (Ilo­na Jenčíková).

Na zám­ku se natá­če­ly zná­mé pohád­ky, napří­klad Pyš­ná prin­cez­na, Jak se budí prin­cez­nyZ pek­la štěs­tí (zamek​-telc​.eu). Měs­to nabí­zí během celé­ho roku mno­ho kul­tur­ních akcí, fes­ti­va­lů a výstav. Díky své zacho­va­los­ti a archi­tek­to­nic­ké­mu bohat­ství bývá čas­to nazý­vá­no morav­ské Benát­ky“ (visitc​ze​chia​.com).


Odka­zy


TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

České, Česko, Krajina, Mestá, Mestá, Typ krajiny, Východné Čechy, Zahraničie

Hradec Králové – salón Republiky

Hits: 5244

Hra­dec Krá­lo­vé (nemec­ky Königg­rätz) Kle­ží na súto­ku Labe a Orli­ce. Žije tu asi 100 000 oby­va­te­ľov. V roku 995 sa sta­lo síd­lom knie­ža­ťa za vlá­dy Pře­mys­lov­cov. Spo­lu s neďa­le­ký­mi Par­du­bi­ca­mi tvo­rí met­ro­po­lit­nú oblasť s pri­bliž­ne 340 000 oby­va­teľ­mi (wiki​pe​dia​.cz). Prvá písom­ná zmien­ka o Hrad­ci Krá­lo­vé pochá­dza z roku 1225. V stre­do­ve­ku bolo mes­to zná­me ako krá­ľov­ské veno”, pre­to­že slú­ži­lo ako maje­tok čes­kých krá­ľo­vien. Počas husit­ských vojen zohra­lo mes­to význam­nú úlo­hu a v 18. sto­ro­čí sa sta­lo dôle­ži­tou pev­nos­ťou (en​.wiki​pe​dia​.org). V 2. polo­vi­ci 13. sto­ro­čia mes­to kolo­ni­zo­va­li nemci (Wirth, Tichý). V 13. sto­ro­čí sa stal slo­bod­ným krá­ľov­ským mes­tom. V roku 1567 tu bolo 780 domov. V roku 1864 tu vznik­la sve­to­zná­ma tová­reň na pia­na Anto­nín Pet­rof. V 80-​tych rokoch 19. sto­ro­čia bolo posta­ve­né Klic­pe­ro­ve divad­lo (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé sa nachá­dza na seve­ro­vý­cho­de Čes­ka, pri­bliž­ne 100 kilo­met­rov východ­ne od Pra­hy. Je význam­ným mest­ským cen­trom. Veľ­mi výraz­nou črtou je archi­tek­tú­ra. Mes­to je domo­vom via­ce­rých gotic­kých a baro­ko­vých sta­vieb, napr. Kated­rá­la svä­té­ho Ducha a aj his­to­ric­kej rad­ni­ce (wiki​pe​dia​.cz). 

Hra­dec Krá­lo­vé je zná­me svo­jou kom­bi­ná­ci­ou gotic­kej, rene­sanč­nej, baro­ko­vej a moder­nej archi­tek­tú­ry. Medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky pat­rí Bie­la veža (Bílá věž), kto­rá je naj­vyš­šou domi­nan­tou mes­ta. Z jej galé­rií je jedi­neč­ný výhľad na mes­to a pri­ľah­lé vrchy Krko­nôš a Orlic­kých hôr. Veža ukrý­va tre­tí naj­väč­ší a naj­ťaž­ší zvon v Čes­kej repub­li­ke – zvon Augus­tín (en​.wiki​pe​dia​.org). Námes­tie Vel­ké náměs­tí pôso­bí ako srd­ce mes­ta. Hra­dec Krá­lo­vé je aj kul­túr­nym cen­trom, koná sa tu Let­ná fil­mo­vá ško­la a Medzi­ná­rod­ný fes­ti­val báb­ko­vé­ho divad­la (wiki​pe​dia​.cz), fes­ti­val Rock for Peop­le. Nachá­dza­jú sa tu krás­ne par­ky a záh­ra­dy, napr. park Zahra­da na Valech, park Let­ní láz­ně (wiki​pe​dia​.cz). Hra­dec Krá­lo­vé je tiež význam­ným vzde­lá­va­cím cen­trom s nie­koľ­ký­mi uni­ver­zi­ta­mi a vyso­ký­mi ško­la­mi. Uni­ver­zi­ta Hra­dec Krá­lo­vé a Lekár­ska fakul­ta Uni­ver­zi­ty Kar­lo­vej pat­ria medzi najp­res­tíž­nej­šie vzde­lá­va­cie inšti­tú­cie v kra­ji­ne (en​.wiki​pe​dia​.org).


Hra­dec Krá­lo­vé (Ger­man: Königg­rätz) lies at the con­flu­en­ce of the Elbe and Orli­ce rivers. The city has app­ro­xi­ma­te­ly 100,000 inha­bi­tants. In 995, it beca­me the seat of a prin­ce during the rule of the Pře­mys­lid dynas­ty. Toget­her with near­by Par­du­bi­ce, it forms a met­ro­po­li­tan area with app­ro­xi­ma­te­ly 340,000 resi­dents (wiki​pe​dia​.cz).

The first writ­ten men­ti­on of Hra­dec Krá­lo­vé dates back to 1225. In the Midd­le Ages, the city was kno­wn as the roy­al dowry” becau­se it ser­ved as the pro­per­ty of Czech que­ens. During the Hus­si­te Wars, the city pla­y­ed a sig­ni­fi­cant role, and in the 18th cen­tu­ry, it beca­me an impor­tant for­tress (en​.wiki​pe​dia​.org). In the second half of the 13th cen­tu­ry, the city was colo­ni­zed by Ger­mans (Wirth, Tichý). During the 13th cen­tu­ry, it beca­me a free roy­al city. In 1567, the­re were 780 hou­ses in the city. In 1864, the world-​famous Anto­nín Pet­rof pia­no fac­to­ry was estab­lis­hed here. In the 1880s, the Klic­pe­ra The­at­re was built (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé is loca­ted in the nort­he­as­tern part of the Czech Repub­lic, app­ro­xi­ma­te­ly 100 kilo­me­ters east of Pra­gue. It is an impor­tant urban cen­ter. One of its most dis­tinc­ti­ve fea­tu­res is its archi­tec­tu­re. The city is home to seve­ral Got­hic and Baro­que buil­dings, such as the Cat­hed­ral of the Holy Spi­rit and the his­to­ric town hall (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé is kno­wn for its com­bi­na­ti­on of Got­hic, Renais­san­ce, Baro­que, and modern archi­tec­tu­re. One of the most sig­ni­fi­cant land­marks is the Whi­te Tower (Bílá věž), the tal­lest struc­tu­re in the city. From its gal­le­ry, visi­tors can enjoy a uni­que view of the city and the sur­roun­ding moun­tains of the Krko­no­še and Orlic­ké ran­ges. The tower hou­ses the third-​largest and hea­viest bell in the Czech Repub­lic – the Augus­tin bell (en​.wiki​pe​dia​.org). Vel­ké náměs­tí (Gre­at Squ­are) ser­ves as the heart of the city.

Hra­dec Krá­lo­vé is also a cul­tu­ral hub, hos­ting events such as the Sum­mer Film Scho­ol, the Inter­na­ti­onal Pup­pet The­at­re Fes­ti­val (wiki​pe​dia​.cz), and the Rock for Peop­le fes­ti­val. The city is ador­ned with beau­ti­ful parks and gar­dens, such as the Zahra­da na Valech park and Let­ní láz­ně park (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé is also a sig­ni­fi­cant edu­ca­ti­onal cen­ter, with seve­ral uni­ver­si­ties and hig­her edu­ca­ti­on ins­ti­tu­ti­ons. The Uni­ver­si­ty of Hra­dec Krá­lo­vé and the Facul­ty of Medi­ci­ne of Char­les Uni­ver­si­ty are among the most pre­sti­gi­ous edu­ca­ti­onal ins­ti­tu­ti­ons in the coun­try (en​.wiki​pe​dia​.org).


Hra­dec Krá­lo­vé (deutsch: Königg­rätz) liegt am Zusam­men­fluss der Flüs­se Elbe und Orli­ce. Die Stadt hat etwa 100.000 Ein­woh­ner. Im Jahr 995 wur­de sie wäh­rend der Herrs­chaft der Pře­mys­li­den zur Fürs­ten­re­si­denz. Zusam­men mit dem nahe­ge­le­ge­nen Par­du­bi­ce bil­det sie eine Met­ro­pol­re­gi­on mit etwa 340.000 Ein­woh­nern (wiki​pe​dia​.cz).

Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Hra­dec Krá­lo­vé stammt aus dem Jahr 1225. Im Mit­te­lal­ter war die Stadt als könig­li­ches Hei­rats­gut“ bekannt, da sie im Besitz der böh­mis­chen Köni­gin­nen war. Wäh­rend der Hus­si­ten­krie­ge spiel­te die Stadt eine bede­uten­de Rol­le, und im 18. Jahr­hun­dert wur­de sie zu einer wich­ti­gen Fes­tung (en​.wiki​pe​dia​.org). In der zwe­i­ten Hälf­te des 13. Jahr­hun­derts wur­de die Stadt von Deuts­chen kolo­ni­siert (Wirth, Tichý). Im 13. Jahr­hun­dert wur­de sie zur fre­ien könig­li­chen Stadt. Im Jahr 1567 gab es hier 780 Häu­ser. 1864 wur­de in der Stadt die welt­be­rühm­te Kla­vier­fab­rik Anto­nín Pet­rof geg­rün­det. In den 1880er Jah­ren wur­de das Klicpera-​Theater erbaut (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé liegt im Nor­dos­ten Tsche­chiens, etwa 100 Kilo­me­ter öst­lich von Prag. Die Stadt ist ein wich­ti­ges urba­nes Zen­trum. Beson­ders auf­fäl­lig ist die Archi­tek­tur. Sie beher­bergt zahl­re­i­che gotis­che und baroc­ke Bau­wer­ke, darun­ter die Kat­hed­ra­le des Hei­li­gen Geis­tes und das his­to­ris­che Rat­haus (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé ist bekannt für sei­ne Kom­bi­na­ti­on aus gotis­cher, Renaissance‑, baroc­ker und moder­ner Archi­tek­tur. Zu den wich­tigs­ten Sehen­swür­dig­ke­i­ten gehört der Wei­ße Turm (Bílá věž), das höchs­te Wahr­ze­i­chen der Stadt. Von sei­ner Gale­rie aus hat man einen ein­zi­gar­ti­gen Blick auf die Stadt und die umlie­gen­den Gebir­gs­züge des Rie­sen­ge­bir­ges und des Adler­ge­bir­ges. Der Turm beher­bergt die drittg­rößte und sch­wers­te Gloc­ke Tsche­chiens – die Augustin-​Glocke (en​.wiki​pe​dia​.org). Der Vel­ké náměs­tí (Gro­ße Platz) bil­det das Herz der Stadt.

Hra­dec Krá­lo­vé ist auch ein kul­tu­rel­les Zen­trum, in dem Verans­tal­tun­gen wie die Som­mer­films­chu­le, das Inter­na­ti­ona­le Pup­pent­he­a­ter­fes­ti­val (wiki​pe​dia​.cz) und das Fes­ti­val Rock for Peop­le statt­fin­den. Die Stadt ist zudem von wun­ders­chönen Parks und Gär­ten umge­ben, darun­ter der Zahra­da na Valech-​Park und der Let­ní lázně-​Park (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé ist auch ein bede­uten­des Bil­dungs­zen­trum mit meh­re­ren Uni­ver­si­tä­ten und Hochs­chu­len. Die Uni­ver­si­tät Hra­dec Krá­lo­vé und die Medi­zi­nis­che Fakul­tät der Karls-​Universität gehören zu den renom­mier­tes­ten Bil­dung­se­in­rich­tun­gen des Lan­des (en​.wiki​pe​dia​.org).


Hra­dec Krá­lo­vé (nie­miec­ki: Königg­rätz) leży u zbie­gu rzek Łaba i Orli­ca. Mias­to lic­zy oko­ło 100 000 miesz­ka­ńców. W 995 roku sta­ło się sie­dzi­bą ksi­ęcia za pano­wa­nia dynas­tii Prze­my­śli­dów. Wraz z poblis­ki­mi Par­du­bi­ca­mi twor­zy obszar met­ro­po­li­tal­ny zamiesz­ki­wa­ny przez oko­ło 340 000 osób (wiki​pe​dia​.cz).

Pier­ws­za pisem­na wzmian­ka o Hrad­cu Krá­lo­vé pocho­dzi z 1225 roku. W śred­ni­owiec­zu mias­to było zna­ne jako kró­le­ws­ki posag”, ponie­waż nale­ża­ło do czes­kich kró­lo­wych. W cza­sie wojen husyc­kich odeg­ra­ło znac­zącą rolę, a w XVIII wie­ku sta­ło się ważną twier­dzą (en​.wiki​pe​dia​.org). W dru­giej poło­wie XIII wie­ku mias­to zosta­ło sko­lo­ni­zo­wa­ne przez Niem­ców (Wirth, Tichý). W XIII wie­ku uzys­ka­ło sta­tus wol­ne­go mias­ta kró­le­ws­kie­go. W 1567 roku znaj­do­wa­ło się tutaj 780 domów. W 1864 roku pows­ta­ła tu świa­to­wej sła­wy fab­ry­ka for­te­pia­nów Anto­ní­na Pet­ro­fa. W latach 80. XIX wie­ku zbu­do­wa­no Teatr Klic­pe­ry (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé znaj­du­je się w północno-​wschodnich Cze­chach, oko­ło 100 kilo­met­rów na wschód od Pra­gi. Jest ważnym ośrod­kiem miej­skim. Cha­rak­te­rys­tycz­ną cechą mias­ta jest jego archi­tek­tu­ra. Można tu zna­le­źć wie­le gotyc­kich i baro­ko­wych budo­wli, takich jak Kated­ra Świ­ęte­go Ducha czy his­to­rycz­ny ratusz (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé jest zna­ne z połąc­ze­nia gotyc­kiej, rene­san­so­wej, baro­ko­wej i nowoc­zes­nej archi­tek­tu­ry. Jed­nym z naj­wa­żniejs­zych zabyt­ków jest Bia­ła Wie­ża (Bílá věž), naj­wy­żs­za budo­wla mias­ta. Z jej gale­rii roz­tac­za się wyjąt­ko­wy widok na mias­to oraz oko­licz­ne pas­ma gór­skie – Kar­ko­nos­ze i Góry Orlic­kie. Wie­ża skry­wa trze­ci naj­wi­ęks­zy i naj­ci­ężs­zy dzwon w Cze­chach – dzwon Augus­tin (en​.wiki​pe​dia​.org). Plac Vel­ké náměs­tí (Wiel­ki Rynek) sta­no­wi ser­ce miasta.

Hra­dec Krá­lo­vé to także ważne cen­trum kul­tu­ral­ne, gdzie odby­wa­ją się wydar­ze­nia takie jak Let­nia Szko­ła Fil­mo­wa, Między­na­ro­do­wy Fes­ti­wal Teat­rów Lal­ko­wych (wiki​pe​dia​.cz) oraz fes­ti­wal Rock for Peop­le. W mie­ście znaj­du­ją się pięk­ne par­ki i ogro­dy, m.in. Zahra­da na Valech oraz park Let­ní láz­ně (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé jest również istot­nym ośrod­kiem edu­ka­cyj­nym, z kil­ko­ma uni­wer­sy­te­ta­mi i szko­ła­mi wyżs­zy­mi. Uni­wer­sy­tet w Hrad­cu Krá­lo­vé oraz Wydział Lekar­ski Uni­wer­sy­te­tu Karo­la nale­żą do naj­bar­dziej pre­sti­żo­wych ins­ty­tuc­ji edu­ka­cyj­nych w kra­ju (en​.wiki​pe​dia​.org).


Hra­dec Krá­lo­vé (němec­ky Königg­rätz) leží na sou­to­ku řek Labe a Orli­ce. Žije zde přib­liž­ně 100 000 oby­va­tel. V roce 995 se stal síd­lem kní­že­te za vlá­dy Pře­mys­lov­ců. Spo­lu s neda­le­ký­mi Par­du­bi­ce­mi tvo­ří met­ro­po­lit­ní oblast s přib­liž­ně 340 000 oby­va­te­li (wiki​pe​dia​.cz).

Prv­ní písem­ná zmín­ka o Hrad­ci Krá­lo­vé pochá­zí z roku 1225. Ve stře­do­věku bylo měs­to zná­mé jako krá­lov­ské věno“, pro­to­že patři­lo čes­kým krá­lov­nám. Během husit­ských válek seh­rá­lo význam­nou roli a v 18. sto­le­tí se sta­lo důle­ži­tou pev­nos­tí (en​.wiki​pe​dia​.org). Ve dru­hé polo­vi­ně 13. sto­le­tí bylo měs­to kolo­ni­zo­vá­no Něm­ci (Wirth, Tichý). Ve 13. sto­le­tí se sta­lo svo­bod­ným krá­lov­ským měs­tem. V roce 1567 zde bylo 780 domů. V roce 1864 zde byla zalo­že­na světo­zná­má továr­na na pia­na Anto­ní­na Pet­ro­fa. V 80. letech 19. sto­le­tí bylo posta­ve­no Klic­pe­ro­vo divad­lo (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé se nachá­zí v seve­ro­vý­chod­ní čás­ti Čes­ka, přib­liž­ně 100 kilo­met­rů východ­ně od Pra­hy. Je význam­ným měst­ským cen­trem. Vel­mi výraz­nou cha­rak­te­ris­ti­kou měs­ta je jeho archi­tek­tu­ra. Nachá­zí se zde mno­ho gotic­kých a barok­ních sta­veb, napří­klad Kated­rá­la sva­té­ho Ducha a his­to­ric­ká rad­ni­ce (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé je zná­mý svou kom­bi­na­cí gotic­ké, rene­sanč­ní, barok­ní a moder­ní archi­tek­tu­ry. Mezi nej­výz­nam­něj­ší památ­ky patří Bílá věž, nej­vyš­ší domi­nan­ta měs­ta. Z její gale­rie je jedi­neč­ný výhled na měs­to a při­leh­lé vrchy Krko­noš a Orlic­kých hor. Věž ukrý­vá tře­tí nej­vět­ší a nej­těž­ší zvon v Čes­ké repub­li­ce – zvon Augus­tin (en​.wiki​pe​dia​.org). Vel­ké náměs­tí je srd­cem města.

Hra­dec Krá­lo­vé je také kul­tur­ním cen­trem, kde se kona­jí akce jako Let­ní fil­mo­vá ško­la, Mezi­ná­rod­ní fes­ti­val lout­ko­vé­ho divad­la (wiki​pe​dia​.cz) a fes­ti­val Rock for Peop­le. Ve měs­tě se nachá­zí krás­né par­ky a zahra­dy, napří­klad Zahra­da na Valech a park Let­ní láz­ně (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé je také význam­ným vzdělá­va­cím cen­trem s něko­li­ka uni­ver­zi­ta­mi a vyso­ký­mi ško­la­mi. Uni­ver­zi­ta Hra­dec Krá­lo­vé a Léka­řs­ká fakul­ta Uni­ver­zi­ty Kar­lo­vy patří mezi nejp­res­tiž­něj­ší vzdělá­va­cí ins­ti­tu­ce v zemi (en​.wiki​pe​dia​.org).


Odka­zy


TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Kostoly, Moravské, Neživé, Obce, Stavby, Zahraničie

Křtiny

Hits: 130

Křti­ny je obec v okre­se Blan­sko, pri­bliž­ne 15 kilo­met­rov seve­ro­vý­chod­ne od cen­tra Brna a 10 kilo­met­rov juho­vý­chod­ne od Blan­ska. S počtom oby­va­te­ľov oko­lo 820 sú pova­žo­va­né za vstup­nú brá­nu do stred­nej čas­ti Morav­ské­ho kra­su a sú zná­me pre­dov­šet­kým ako význam­né marián­ske pút­nic­ké mies­to (cs​.wiki​pe​dia​.org). Ležia na kri­žo­vat­ke nie­koľ­kých údo­lí, vrá­ta­ne hlbo­ké­ho kra­so­vé­ho Jose­fov­ské­ho údo­lia. Medzi naj­výz­nam­nej­šie arche­olo­gic­ké nále­zy z tej­to oblas­ti pat­rí bron­zo­vá soš­ka býka a roz­siah­le halš­tat­ské poh­re­bis­ko v jas­ky­ni Býčí ská­la z obdo­bia oko­lo 500 rokov pred Kris­tom. Prví Slo­va­nia sa do oblas­ti dosta­li v 6. sto­ro­čí. Pri­lá­ka­la ich sem aj želez­ná ruda. V oko­li­tých lesoch boli obja­ve­né pozos­tat­ky pri­mi­tív­nych vyso­kých pecí8. sto­ro­čia. Výro­ba žele­za sa tu udr­ža­la až do kon­ca 19. sto­ro­čia a stá­la pri zro­de prie­my­sel­ných pod­ni­kov v blíz­kych mes­tách, ako sú Ada­mov a Blan­sko (krti​ny​.cz). Prvá písom­ná zmien­ka o Křti­nách pochá­dza z 24. sep­tem­bra 1237 (krti​ny​.cz). Pod­ľa poves­ti v miest­nom údo­lí krs­ti­li svä­tí Cyril a Metod prvých morav­ských kres­ťa­nov, čo dalo obci jej názov (obje​vuj​pa​mat​ky​.cz). Počas husit­ských vojen bol miest­ny kláš­tor v roku 1423 vypá­le­ný. Po voj­nách boli Křti­ny nie­koľ­ko­krát vyplie­ne­né, naj­mä počas trid­sať­roč­nej voj­ny. V rokoch 18301854 boli Křti­ny majet­kom rodu Diet­richs­te­i­nov­cov. Křti­ny sú jed­ným z naj­star­ších marián­skych pút­nic­kých miest na Mora­ve. Domi­nan­tou obce je baro­ko­vý kos­tol Pan­ny Márie, kto­rý bol vybu­do­va­ný v prvej polo­vi­ci 18. sto­ro­čia pod­ľa návrhu archi­tek­ta Jana Bla­že­ja Santiniho-​Aichela. Ten­to monu­men­tál­ny chrám je pova­žo­va­ný za per­lu baro­ko­vej archi­tek­tú­ry a je chrá­ne­ný ako národ­ná kul­túr­na pamiat­ka (cs​.wiki​pe​dia​.org). V inte­ri­é­ri kos­to­la sa nachá­dza gotic­ká socha Pan­ny Márie Křtin­skej z roku 1340, kto­rá je cie­ľom mno­hých pút­ni­kov. Kos­tol je zná­my aj svo­jou výni­moč­nou akus­ti­kou a pra­vi­del­ne sa tu kona­jú kon­cer­ty duchov­nej hud­by (kudyz​nu​dy​.cz). Nachá­dzal sa tu aj žen­ský kláš­tor, kto­rý pod­ľa legen­dy v roku 1423 zni­či­li husi­ti (hadi​vad​lo​.cz). V pod­ze­mí kos­to­la bola obja­ve­ná a sprí­stup­ne­ná roz­siah­la kost­ni­ca, v kto­rej sú pozos­tat­ky sto­viek stre­do­ve­kých oby­va­te­ľov. Avšak nachá­dza sa tam aj nie­koľ­ko lebiek vyzdo­be­ných záhad­ný­mi orna­men­ta­mi. Pôvod­ne baro­ko­vá rezi­den­cia pre­mon­štrá­tov bola v 19. sto­ro­čí pre­bu­do­va­ná na kla­si­cis­tic­ký zámok. Ovál­na základ­ná ško­la je pred­sta­vi­teľ moder­nej archi­tek­tú­ry (krti​ny​.cz).

Křti­ny ležia na okra­ji Morav­ské­ho kra­su, čo z nich robí ide­ál­ny výcho­dis­ko­vý bod pre milov­ní­kov prí­ro­dy a turis­ti­ky. V blíz­kos­ti obce sa nachá­dza množ­stvo kra­so­vých útva­rov, jas­kýň a maleb­ných údo­lí. Náv­štev­ní­ci môžu pre­skú­mať naprí­klad jas­ky­ňu Výpus­tek, kto­rá slú­ži­la počas dru­hej sve­to­vej voj­ny ako pod­zem­ná tová­reň a neskôr ako vojen­ský kryt. Dnes sú Křti­ny živým cen­trom kul­túr­ne­ho a duchov­né­ho živo­ta. Kaž­do­roč­ne sa tu koná množ­stvo púti, kon­cer­tov a iných podu­ja­tí, kto­ré pri­ťa­hu­jú náv­štev­ní­kov z celej kra­ji­ny aj zo zahra­ni­čia (cs​.wiki​pe​dia​.org). V Jose­fov­skom údo­lí, kto­ré je kra­so­vé­ho cha­rak­te­ru sa nachá­dza jas­ky­ňa Býčia ska­la. V roku 2008 bol sprí­stup­ne­ný kom­plex roz­siah­lych pod­zem­ných pries­to­rov jas­ky­ne Výpus­tek, kto­rý bol zná­my už v stre­do­ve­ku. V roku 1928 zalo­žil Augus­tin Bay­er v Křtin­skom oko­lí na plo­che 23 ha arbo­ré­tum. Pes­tu­je sa v ňom cca 1000 dru­hov domá­cich a exo­tic­kých dre­vín, napr. Scia­do­pi­tys ver­ti­cil­la­ta, Ced­rus liba­ni (krti​ny​.cz).


Křti­ny is a muni­ci­pa­li­ty in the Blan­sko Dis­trict, app­ro­xi­ma­te­ly 15 kilo­me­ters nort­he­ast of the cen­ter of Brno and 10 kilo­me­ters sout­he­ast of Blan­sko. With a popu­la­ti­on of around 820, it is con­si­de­red the gate­way to the cen­tral part of the Mora­vian Karst and is best kno­wn as a sig­ni­fi­cant Marian pilg­ri­ma­ge site (cs​.wiki​pe​dia​.org). It is loca­ted at the cross­ro­ads of seve­ral val­le­ys, inc­lu­ding the deep karst Jose­fov Val­ley. Among the most sig­ni­fi­cant archa­e­olo­gi­cal finds from this area are a bron­ze bull figu­ri­ne and an exten­si­ve Halls­tatt burial site in the Býčí Ská­la Cave, dating to around 500 BC. The first Slavs arri­ved in the area in the 6th cen­tu­ry, att­rac­ted by iron ore. Remains of pri­mi­ti­ve blast fur­na­ces from the 8th cen­tu­ry have been dis­co­ve­red in the sur­roun­ding forests. Iron pro­duc­ti­on con­ti­nu­ed here until the late 19th cen­tu­ry, con­tri­bu­ting to the deve­lop­ment of indus­trial enter­pri­ses in near­by towns such as Ada­mov and Blan­sko (krti​ny​.cz). The first writ­ten men­ti­on of Křti­ny dates back to Sep­tem­ber 24, 1237 (krti​ny​.cz). Accor­ding to legend, Saints Cyril and Met­ho­dius bap­ti­zed the first Mora­vian Chris­tians in a local val­ley, giving the town its name (obje​vuj​pa​mat​ky​.cz). During the Hus­si­te Wars, the local monas­te­ry was bur­ned down in 1423. After the wars, Křti­ny was repe­a­ted­ly plun­de­red, espe­cial­ly during the Thir­ty Years’ War. Bet­we­en 1830 and 1854, Křti­ny was owned by the Diet­richs­te­in fami­ly. Křti­ny is one of the oldest Marian pilg­ri­ma­ge sites in Mora­via. The domi­nant land­mark of the town is the Baro­que Church of the Vir­gin Mary, built in the first half of the 18th cen­tu­ry accor­ding to the design of archi­tect Jan Bla­žej Santini-​Aichel. This monu­men­tal church is con­si­de­red a jewel of Baro­que archi­tec­tu­re and is pro­tec­ted as a nati­onal cul­tu­ral monu­ment (cs​.wiki​pe​dia​.org). Insi­de the church, the­re is a Got­hic sta­tue of the Vir­gin Mary of Křti­ny from 1340, which att­racts many pilg­rims. The church is also kno­wn for its excep­ti­onal acous­tics, and spi­ri­tu­al music con­certs are regu­lar­ly held here (kudyz​nu​dy​.cz).

The­re was also a con­vent for women, which, accor­ding to legend, was des­tro­y­ed by the Hus­si­tes in 1423 (hadi​vad​lo​.cz). A lar­ge ossu­ary was dis­co­ve­red and made acces­sib­le bene­ath the church, con­tai­ning the remains of hun­dreds of medie­val inha­bi­tants, inc­lu­ding seve­ral skulls deco­ra­ted with mys­te­ri­ous orna­ments. Ori­gi­nal­ly a Baro­que resi­den­ce for the Pre­mon­stra­ten­sians, it was rebu­ilt into a Neoc­las­si­cal cha­te­au in the 19th cen­tu­ry. The oval ele­men­ta­ry scho­ol is an exam­ple of modern archi­tec­tu­re (krti​ny​.cz). Křti­ny is loca­ted on the edge of the Mora­vian Karst, making it an ide­al star­ting point for natu­re lovers and hikers. Nume­rous karst for­ma­ti­ons, caves, and pic­tu­re­sque val­le­ys can be found near the town. Visi­tors can explo­re the Výpus­tek Cave, which ser­ved as an under­ground fac­to­ry during World War II and later as a mili­ta­ry shel­ter. Today, Křti­ny is a vib­rant cen­ter of cul­tu­ral and spi­ri­tu­al life. Many pilg­ri­ma­ges, con­certs, and other events are held here annu­al­ly, att­rac­ting visi­tors from across the coun­try and abro­ad (cs​.wiki​pe​dia​.org). In the kars­tic Jose­fov Val­ley lies the Býčí Ská­la Cave. In 2008, the exten­si­ve under­ground spa­ces of the Výpus­tek Cave, kno­wn sin­ce the Midd­le Ages, were ope­ned to the pub­lic. In 1928, Augus­tin Bay­er estab­lis­hed an arbo­re­tum cove­ring 23 hec­ta­res in the Křti­ny area. It cul­ti­va­tes app­ro­xi­ma­te­ly 1,000 spe­cies of nati­ve and exo­tic tre­es, inc­lu­ding Scia­do­pi­tys ver­ti­cil­la­ta and Ced­rus liba­ni (krti​ny​.cz).


Křti­ny jsou obec v okre­se Blan­sko, přib­liž­ně 15 kilo­met­rů seve­ro­vý­chod­ně od cen­tra Brna a 10 kilo­met­rů jiho­vý­chod­ně od Blan­ska. S počtem oby­va­tel kolem 820 jsou pova­žo­vá­ny za vstup­ní brá­nu do střed­ní čás­ti Morav­ské­ho kra­su a jsou zná­mé pře­dev­ším jako význam­né marián­ské pout­ní mís­to (cs​.wiki​pe​dia​.org). Leží na kři­žo­vat­ce něko­li­ka údo­lí, včet­ně hlu­bo­ké­ho kra­so­vé­ho Jose­fov­ské­ho údo­lí. Mezi nej­výz­nam­něj­ší arche­olo­gic­ké nále­zy z této oblas­ti patří bron­zo­vá soš­ka býka a roz­sáh­lé halš­tat­ské pohře­biš­tě v jes­ky­ni Býčí ská­la z obdo­bí kolem 500 let před Kris­tem. Prv­ní Slo­va­né se do oblas­ti dosta­li v 6. sto­le­tí, při­lá­ka­la je sem také želez­ná ruda. V okol­ních lesích byly obje­ve­ny pozůs­tat­ky pri­mi­tiv­ních vyso­kých pecí z 8. sto­le­tí. Výro­ba žele­za se zde udr­že­la až do kon­ce 19. sto­le­tí a stá­la při zro­du průmys­lo­vých pod­ni­ků v blíz­kých měs­tech, jako jsou Ada­mov a Blan­sko (krti​ny​.cz). Prv­ní písem­ná zmín­ka o Křti­nách pochá­zí z 24. září 1237 (krti​ny​.cz). Pod­le pověs­ti v míst­ním údo­lí křti­li sva­tí Cyril a Meto­děj prv­ní morav­ské křes­ťa­ny, což dalo obci její název (obje​vuj​pa​mat​ky​.cz). Během husit­ských válek byl míst­ní kláš­ter v roce 1423 vypá­len. Po vál­kách byly Křti­ny něko­li­krát vyple­něny, zej­mé­na během tři­ce­ti­le­té vál­ky. V letech 18301854 byly Křti­ny majet­kem rodu Diet­richs­te­i­nů. Křti­ny jsou jed­ním z nej­star­ších marián­ských pout­ních míst na Mora­vě. Domi­nan­tou obce je barok­ní kos­tel Pan­ny Marie, kte­rý byl vybu­do­ván v prv­ní polo­vi­ně 18. sto­le­tí pod­le návrhu archi­tek­ta Jana Bla­že­je Santiniho-​Aichela. Ten­to monu­men­tál­ní chrám je pova­žo­ván za per­lu barok­ní archi­tek­tu­ry a je chrá­něn jako národ­ní kul­tur­ní památ­ka (cs​.wiki​pe​dia​.org). V inte­ri­é­ru kos­te­la se nachá­zí gotic­ká socha Pan­ny Marie Křtin­ské z roku 1340, kte­rá je cílem mno­ha pout­ní­ků. Kos­tel je zná­mý také svou výji­meč­nou akus­ti­kou a pra­vi­del­ně se zde kona­jí kon­cer­ty duchov­ní hud­by (kudyz​nu​dy​.cz). Nachá­zel se zde také žen­ský kláš­ter, kte­rý pod­le legen­dy v roce 1423 zni­či­li husi­té (hadi​vad​lo​.cz). V pod­ze­mí kos­te­la byla obje­ve­na a zpří­stup­něna roz­sáh­lá kost­ni­ce, v níž se nachá­ze­jí pozůs­tat­ky sto­vek stře­do­věkých oby­va­tel. Jsou zde však i leb­ky zdo­be­né záhad­ný­mi orna­men­ty. Původ­ně barok­ní rezi­den­ce pre­mons­trá­tů byla v 19. sto­le­tí pře­sta­věna na kla­si­cist­ní zámek. Ovál­ná základ­ní ško­la je pří­kla­dem moder­ní archi­tek­tu­ry (krti​ny​.cz).

Křti­ny leží na okra­ji Morav­ské­ho kra­su, což z nich činí ide­ál­ní výcho­zí bod pro milov­ní­ky pří­ro­dy a turis­ti­ky. V blíz­kos­ti obce se nachá­zí množ­ství kra­so­vých útva­rů, jes­ky­ní a maleb­ných údo­lí. Návš­těv­ní­ci mohou proz­kou­mat napří­klad jes­ky­ni Výpus­tek, kte­rá slou­ži­la během dru­hé světo­vé vál­ky jako pod­zem­ní továr­na a později jako vojen­ský kryt. Dnes jsou Křti­ny živým cen­trem kul­tur­ní­ho a duchov­ní­ho živo­ta. Kaž­do­roč­ně se zde koná mno­ho pou­tí, kon­cer­tů a dal­ších akcí, kte­ré při­ta­hu­jí návš­těv­ní­ky z celé země i ze zahra­ni­čí (cs​.wiki​pe​dia​.org). V Jose­fov­ském údo­lí se nachá­zí jes­ky­ně Býčí ská­la. V roce 2008 byl zpří­stup­něn roz­sáh­lý kom­plex pod­zem­ních pros­tor jes­ky­ně Výpus­tek, kte­rá byla zná­ma již ve stře­do­věku. V roce 1928 zde Augus­tin Bay­er zalo­žil arbo­re­tum o roz­lo­ze 23 ha, kde se pěs­tu­je přib­liž­ně 1000 dru­hů domá­cích i exo­tic­kých dře­vin, napří­klad Scia­do­pi­tys ver­ti­cil­la­taCed­rus liba­ni (krti​ny​.cz).


Odka­zy


TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Mestá, Mestá, Moravské, Stredná Morava, Typ krajiny, Zahraničie

Olomouc

Hits: 138

Olo­mouc je his­to­ric­ké mes­to ležia­ce na stred­nej Mora­ve v Čes­kej repub­li­ke. Je šies­tym naj­väč­ším mes­tom v Čes­ku. Pat­rí medzi naj­star­šie mes­tá v Čes­kej repub­li­ke. Jeho počiat­ky sia­ha­jú do obdo­bia Veľ­kej Mora­vy, keď bolo dôle­ži­tým cen­trom kres­ťan­stva. V stre­do­ve­ku sa mes­to sta­lo význam­ným obchod­ným a poli­tic­kým cen­trom Mora­vy. Počas trid­sať­roč­nej voj­ny v 17. sto­ro­čí bolo obsa­de­né švéd­sky­mi voj­ska­mi, čo malo výraz­ný vplyv na jeho ďal­ší vývoj. Olo­mouc je síd­lom jed­nej z naj­star­ších uni­ver­zít v stred­nej Euró­pe – Uni­ver­zi­ty Palac­ké­ho, zalo­že­nej v roku 1573. Uni­ver­zi­ta zohrá­va kľú­čo­vú úlo­hu v aka­de­mic­kom a kul­túr­nom živo­te mes­ta. Mes­to je tiež zná­me svo­ji­mi fes­ti­val­mi, divad­la­mi a hudob­ný­mi podu­ja­tia­mi, kto­ré pri­ťa­hu­jú náv­štev­ní­kov z celé­ho sve­ta. His­to­ric­ké cen­trum Olo­mou­ca je jed­ným z naj­väč­ších mest­ských pamiat­ko­vých rezer­vá­cií v Čes­kej repub­li­ke. Medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky pat­rí stĺp Najs­vä­tej­šej Tro­j­i­ce, kto­rý je zapí­sa­ný na zozna­me sve­to­vé­ho dedič­stva UNESCO. Ten­to monu­men­tál­ny baro­ko­vý stĺp je pova­žo­va­ný za naj­väč­šie súso­šie v stred­nej Euró­pe. Ďal­šou domi­nan­tou mes­ta je Olo­mouc­ký hrad s kated­rá­lou svä­té­ho Vác­la­va. Kated­rá­la je význam­ným prí­kla­dom gotic­kej archi­tek­tú­ry a jej veža je jed­nou z naj­vyš­ších v kra­ji­ne. Mes­to je tiež zná­me svo­ji­mi baro­ko­vý­mi fon­tá­na­mi, ako sú Her­ku­lo­va, Cae­sa­ro­va a Jupi­te­ro­va fon­tá­na, kto­ré zdo­bia hlav­né námes­tia (Marián Puček).

Názov mes­ta je odvo­de­ný od krst­né­ho mena Olo­mút, meno pôvod­nej osa­dy pôvod­ne zna­me­na­lo Olo­mo­tov dvo­rec resp. sta­tok apod. Naj­star­šia zmien­ka je z roku 1055 a his­to­ric­ké náz­vy sú: Olo­muz, Olo­muc, Olo­mucz. V roku 1573 bola zalo­že­ná jezu­it­ská uni­ver­zi­ta, dnes UPOL, prvá vyso­ká ško­la na Mora­ve. V roku 1576 Filo­zo­fic­ká fakul­ta. V Olo­mou­ci sa nachá­dza via­ce­ro palá­cov: Zdí­kův palác, Edel­man­nův palác, Hau­en­schil­dův palác, Pet­rá­šův palác, Žero­tín­ský palác, palác Pod­stat­ských Pru­si­no­vic, Dit­richš­tejn­ský palác, May­ův palác, Sal­mův palác, Arci­bis­kup­ský palác. Nachá­dza sa tu kated­rá­la sva­té­ho Vác­la­va, kated­rál­ní chrám sva­té­ho Goraz­da, kos­tol sva­té­ho Moři­ce, kos­tel sva­té­ho Micha­la, bazi­li­ka Nav­ští­ve­ní Pan­ny Marie na Sva­tém Kopeč­ku, Čer­ve­ný kos­tel (Wiki­pe­dia).

V roku 1237 tu žilo 16300 oby­va­te­ľov. Oko­lo 1475 cca 4500, 15059000, 16582500, 17406000, 182811 948, 192057 206. Nachá­dza sa tu množ­stvo kul­túr­nych inšti­tú­cií: Morav­ské divad­lo Olo­mouc, Morav­ská fil­har­mo­nie, Divad­lo na cuc­ky, Divad­lo hud­by, Divad­lo Tram­ta­rie, Slo­van­ský tyátr, Divad­lo na Šan­tov­ce, Lout­ko­vé divad­lo Kaš­pár­ko­va říše (Wiki­pe­dia). Osob­nos­ti spo­je­né s Olo­mou­com: prí­ro­do­ve­dec Gre­gor Men­del, bás­nik Petr Bez­ruč, fut­ba­lo­vý tré­ner Karel Brück­ner, spe­vá­ci Karel Kryl, Jaro­slav Hut­ka, Karel Plí­hal, bavič Petr Novot­ný, herec Jan Kany­za, muzi­kant Emil Vik­lic­ký, sce­ná­ris­ta, fil­mo­vý his­to­rik Pavel Taus­sig, hoke­jis­ti Jiří Hud­ler, Jiří Dopi­ta, auto­mo­bi­lo­vý závod­ník Aleš Lop­rais. (Wiki­pe­dia).

Olo­mouc je naj­väč­šie mes­to ležia­ce na rie­ke Mora­va. Rozp­res­tie­ra sa v Hor­no­mo­rav­skej níži­ne v niv­nej oblas­ti tej­to rie­ky pri súto­ku s Bys­tři­cou a s Mlýn­ským poto­kom. Obklo­pu­je ho úrod­ná kra­ji­na Hané. Olo­mouc je vyhľa­dá­va­ným mies­tom medzi­ná­rod­ných kon­fe­ren­cií a fes­ti­va­lov. Napr. sa tu koná­va Aca­de­mia Film Olo­mouc – medzi­ná­rod­ný fes­ti­val doku­men­tár­nych fil­mov a video­p­rog­ra­mov. Diva­del­ný fes­ti­val Diva­del­ní Flo­ra, medzi­ná­rod­ná výsta­va záh­rad­nic­tva a pes­to­va­nia rast­lín Flo­ra Olo­mouc. Podzim­ní fes­ti­val duchov­ní hud­by, Beer­fest, Fla­men­co fes­ti­val (Wiki­pe­dia).

Olo­mouc ponú­ka množ­stvo par­kov a záh­rad, kto­ré posky­tu­jú pries­tor na oddych a rekre­áciu. Medzi najob­ľú­be­nej­šie pat­rí Sme­ta­no­vy sady, Bez­ru­čo­vy sady a bota­nic­ká záh­ra­da Uni­ver­zi­ty Palac­ké­ho. Pre milov­ní­kov zvie­rat je tu zoolo­gic­ká záh­ra­da na Sva­tom Kopeč­ku, kto­rá je domo­vom pre viac ako 300 dru­hov zvie­rat. Je význam­ným eko­no­mic­kým cen­trom regi­ó­nu s roz­vi­nu­tým prie­mys­lom, obcho­dom a služ­ba­mi. Mes­to má dob­ré doprav­né spo­je­nie s ostat­ný­mi čas­ťa­mi Čes­kej repub­li­ky, vrá­ta­ne diaľ­nic a želez­nič­ných tra­tí. Je mes­to s boha­tou his­tó­ri­ou, kul­túr­nym dedič­stvom a živou súčas­nos­ťou. Jeho archi­tek­to­nic­ké pamiat­ky, uni­ver­zit­ná tra­dí­cia a prí­rod­né krá­sy ho robia atrak­tív­nym mies­tom pre náv­štev­ní­kov aj oby­va­te­ľov (Marián Puček).

Sva­tý Kope­ček pri Olo­mou­ci je pút­nic­kým mies­tom. Je aj mest­skou čas­ťou Olo­mou­ca, vzdia­le­nou pri­bliž­ne 5 km seve­ro­vý­chod­ne od cen­tra mes­ta. Atrak­tív­nym ho robí pre­dov­šet­kým monu­men­tál­na bazi­li­ka Nav­ští­ve­nia Pan­ny Márie, kto­rá je význam­ným die­lom baro­ko­vej archi­tek­tú­ry. Pôvod­ne na jej mies­te v roku 1633 stá­la malá kapl­n­ka, kto­rú ini­ci­oval olo­mouc­ký obchod­ník s vínom Jan Andrý­sek (kudyz​nu​dy​.cz). V roku 1669 sa zača­la výstav­ba súčas­né­ho kos­to­la pod­ľa návrhu cisár­ske­ho archi­tek­ta Giovan­ni­ho Piet­ra Ten­cal­lu (rico​lo​mouc​.cz). Kos­tol bol vysvä­te­ný v roku 1679 (regi​on​tou​rist​.cz). V roku 1995 pápež Ján Pavol II. pový­šil kos­tol na bazi­li­ku minor (kudyz​nu​dy​.cz). Inte­ri­ér zdo­bia fres­ky od význam­ných umel­cov, ako je J. K. Hand­ke. Hlav­ný oltár je die­lom Bal­tas­sa­re Fon­ta­nu (sva​ty​-kope​cek​.cz). Okrem duchov­né­ho význa­mu ponú­ka Sva­tý Kope­ček aj Zoolo­gic­kú záh­ra­du Olo­mouc, v kto­rej sa cho­vá viac ako 350 dru­hoch živo­čí­chov (euro​pe​pilg​ri​me​.eu).


Olo­mouc is a his­to­ric city loca­ted in cen­tral Mora­via in the Czech Repub­lic. It is the sixth-​largest city in the coun­try and one of its oldest. Its ori­gins date back to the time of Gre­at Mora­via when it was an impor­tant cen­ter of Chris­tia­ni­ty. In the Midd­le Ages, Olo­mouc beca­me a sig­ni­fi­cant com­mer­cial and poli­ti­cal hub of Mora­via. During the Thir­ty Years’ War in the 17th cen­tu­ry, the city was occu­pied by Swe­dish tro­ops, which sig­ni­fi­can­tly influ­en­ced its furt­her development.

Olo­mouc is home to one of the oldest uni­ver­si­ties in Cen­tral Euro­pe – Palac­ký Uni­ver­si­ty, foun­ded in 1573. The uni­ver­si­ty pla­ys a key role in the city’s aca­de­mic and cul­tu­ral life. The city is also kno­wn for its fes­ti­vals, the­a­ters, and music events, att­rac­ting visi­tors from around the world. The his­to­ri­cal cen­ter of Olo­mouc is one of the lar­gest urban con­ser­va­ti­on are­as in the Czech Repub­lic. Among its most notab­le land­marks is the Holy Tri­ni­ty Column, a UNESCO World Heri­ta­ge Site. This monu­men­tal Baro­que column is con­si­de­red the lar­gest sculp­tu­ral group in Cen­tral Euro­pe. Anot­her pro­mi­nent fea­tu­re is the Olo­mouc Cast­le with the Cat­hed­ral of St. Wen­ces­las, an excel­lent exam­ple of Got­hic archi­tec­tu­re, with one of the tal­lest towers in the country.

Olo­mouc is also reno­wned for its Baro­que foun­tains, such as the Her­cu­les Foun­tain, Caesar’s Foun­tain, and Jupiter’s Foun­tain, which adorn the main squ­ares (Marián Puček).

The city­’s name ori­gi­na­tes from the first name Olo­mút, refer­ring to the ori­gi­nal sett­le­ment, which meant Olomút’s court or esta­te. The ear­liest writ­ten men­ti­on of the city is from 1055. His­to­ri­cal names inc­lu­de Olo­muz, Olo­muc, and Olo­mucz. In 1573, the Jesu­it Uni­ver­si­ty, now Palac­ký Uni­ver­si­ty (UPOL), was foun­ded, fol­lo­wed by the estab­lish­ment of the Facul­ty of Phi­lo­sop­hy in 1576. Olo­mouc fea­tu­res many pala­ces, inc­lu­ding Zdík’s Pala­ce, Edel­mann Pala­ce, Hau­en­schild Pala­ce, Pet­ráš Pala­ce, Žero­tín Pala­ce, Pod­stat­ský Pala­ce, Diet­richs­te­in Pala­ce, May Pala­ce, Salm Pala­ce, and the Archbishop’s Pala­ce. Other sig­ni­fi­cant land­marks inc­lu­de the Cat­hed­ral of St. Wen­ces­las, the Cat­hed­ral of St. Gorazd, St. Maurice’s Church, St. Michael’s Church, the Basi­li­ca of the Visi­ta­ti­on of the Vir­gin Mary on Sva­tý Kope­ček, and the Red Church (Wiki­pe­dia).

Sva­tý Kope­ček (Holy Hill) near Olo­mouc is a pilg­ri­ma­ge site and a dis­trict of the city, loca­ted about 5 km nort­he­ast of the city cen­ter. Its main att­rac­ti­on is the monu­men­tal Basi­li­ca of the Visi­ta­ti­on of the Vir­gin Mary, a sig­ni­fi­cant Baro­que archi­tec­tu­ral work. Ori­gi­nal­ly, a small cha­pel sto­od on this site in 1633, ini­tia­ted by Olo­mouc wine mer­chant Jan Andrý­sek (kudyz​nu​dy​.cz). In 1669, cons­truc­ti­on of the cur­rent church began based on a design by impe­rial archi­tect Giovan­ni Piet­ro Ten­cal­la (rico​lo​mouc​.cz). The church was con­sec­ra­ted in 1679 (regi​on​tou​rist​.cz) and ele­va­ted to the sta­tus of a minor basi­li­ca by Pope John Paul II in 1995 (kudyz​nu​dy​.cz). The inte­ri­or is ador­ned with fres­co­es by reno­wned artists such as J. K. Hand­ke, and the main altar was craf­ted by Bal­tas­sa­re Fon­ta­na (sva​ty​-kope​cek​.cz). In addi­ti­on to its spi­ri­tu­al sig­ni­fi­can­ce, Sva­tý Kope­ček is home to the Olo­mouc Zoo, which hou­ses over 350 ani­mal spe­cies (euro​pe​pilg​ri​me​.eu).

In 1237, Olo­mouc had a popu­la­ti­on of 16,300. Around 1475, it had about 4,500 inha­bi­tants, rising to 9,000 by 1505, 2,500 in 1658, 6,000 in 1740, 11,948 in 1828, and 57,206 in 1920. The city hosts nume­rous cul­tu­ral ins­ti­tu­ti­ons, inc­lu­ding the Mora­vian The­a­ter Olo­mouc, Mora­vian Phil­har­mo­nic Orches­tra, Divad­lo na cuc­ky, Divad­lo hud­by, Divad­lo Tram­ta­rie, Slo­van­ský Tyátr, Divad­lo na Šan­tov­ce, and the pup­pet the­a­ter Kaš­pár­ko­va říše (Wiki­pe­dia).

Notab­le figu­res con­nec­ted to Olo­mouc inc­lu­de the natu­ra­list Gre­gor Men­del, poet Petr Bez­ruč, foot­ball coach Karel Brück­ner, sin­gers Karel Kryl, Jaro­slav Hut­ka, and Karel Plí­hal, enter­tai­ner Petr Novot­ný, actor Jan Kany­za, musi­cian Emil Vik­lic­ký, scre­en­wri­ter and film his­to­rian Pavel Taus­sig, hoc­key pla­y­ers Jiří Hud­ler and Jiří Dopi­ta, and race car dri­ver Aleš Lop­rais (Wiki­pe­dia).

Olo­mouc, the lar­gest city on the Mora­va River, is situ­ated in the Upper Mora­va Val­ley, whe­re the river mer­ges with the Bys­tři­ce and Mlýn­ský Potok stre­ams. It is sur­roun­ded by the fer­ti­le lands­ca­pe of Haná. Olo­mouc is a sought-​after des­ti­na­ti­on for inter­na­ti­onal con­fe­ren­ces and fes­ti­vals. Events inc­lu­de the Aca­de­mia Film Olo­mouc, an inter­na­ti­onal fes­ti­val of docu­men­ta­ry films and video prog­rams; the the­a­ter fes­ti­val Diva­del­ní Flo­ra; the inter­na­ti­onal hor­ti­cul­tu­ral exhi­bi­ti­on Flo­ra Olo­mouc; the Autumn Fes­ti­val of Sac­red Music, Beer­fest, and the Fla­men­co Fes­ti­val (Wiki­pe­dia).

Olo­mouc offers nume­rous parks and gar­dens for rela­xa­ti­on and rec­re­a­ti­on. Popu­lar spots inc­lu­de Sme­ta­na Gar­dens, Bez­ruč Gar­dens, and the bota­ni­cal gar­den of Palac­ký Uni­ver­si­ty. For ani­mal lovers, the Olo­mouc Zoo on Sva­tý Kope­ček is home to over 300 ani­mal spe­cies. The city is a sig­ni­fi­cant eco­no­mic cen­ter in the regi­on, with a deve­lo­ped indus­try, com­mer­ce, and ser­vi­ces. It has excel­lent tran­s­port con­nec­ti­ons to other parts of the Czech Repub­lic, inc­lu­ding hig­hwa­ys and rai­lwa­ys. With its rich his­to­ry, cul­tu­ral heri­ta­ge, and vib­rant pre­sent, Olo­mouc is an att­rac­ti­ve des­ti­na­ti­on for visi­tors and resi­dents ali­ke (Marián Puček).


Olo­mouc je his­to­ric­ké měs­to leží­cí na střed­ní Mora­vě v Čes­ké repub­li­ce. Je šes­tým nej­vět­ším měs­tem v zemi a záro­veň patří mezi nej­star­ší. Jeho počát­ky saha­jí do obdo­bí Vel­ké Mora­vy, kdy bylo důle­ži­tým cen­trem křes­ťan­ství. Ve stře­do­věku se Olo­mouc sta­la význam­ným obchod­ním a poli­tic­kým cen­trem Mora­vy. Během tři­ce­ti­le­té vál­ky v 17. sto­le­tí bylo měs­to obsa­ze­no švéd­ský­mi voj­sky, což mělo výraz­ný dopad na jeho dal­ší vývoj.

Olo­mouc je síd­lem jed­né z nej­star­ších uni­ver­zit ve střed­ní Evro­pě – Uni­ver­zi­ty Palac­ké­ho, zalo­že­né v roce 1573. Uni­ver­zi­ta hra­je klí­čo­vou roli v aka­de­mic­kém a kul­tur­ním živo­tě měs­ta. Měs­to je zná­mé svý­mi fes­ti­va­ly, divad­ly a hudeb­ní­mi udá­los­tmi, kte­ré při­ta­hu­jí návš­těv­ní­ky z celé­ho světa. His­to­ric­ké cen­trum Olo­mou­ce patří k nej­vět­ším měst­ským památ­ko­vým rezer­va­cím v Čes­ké repub­li­ce. Mezi nej­výz­nam­něj­ší památ­ky patří sloup Nejs­větěj­ší Tro­j­i­ce, kte­rý je zapsán na sez­nam světo­vé­ho dědic­tví UNESCO. Ten­to monu­men­tál­ní barok­ní sloup je pova­žo­ván za nej­vět­ší sou­so­ší ve střed­ní Evro­pě. Dal­ší domi­nan­tou měs­ta je Olo­mouc­ký hradkated­rá­lou sva­té­ho Vác­la­va, kte­rá je význam­ným pří­kla­dem gotic­ké archi­tek­tu­ry. Její věž patří mezi nej­vyš­ší v zemi.

Olo­mouc je také pros­lu­lá svý­mi barok­ní­mi kaš­na­mi, jako jsou Her­ku­lo­va, Cae­sa­ro­vaJupi­te­ro­va kaš­na, kte­ré zdo­bí hlav­ní náměs­tí (Marián Puček).

Název měs­ta pochá­zí z křest­ní­ho jmé­na Olo­mút, kte­ré ozna­čo­va­lo původ­ní osa­du, a zna­me­na­lo Olo­mú­tův dvo­rec či sta­tek. Nej­star­ší písem­ná zmín­ka o měs­tě pochá­zí z roku 1055. His­to­ric­ké náz­vy zahr­nu­jí Olo­muz, Olo­muc a Olo­mucz. V roce 1573 byla zalo­že­na jezu­it­ská uni­ver­zi­ta, dnes Uni­ver­zi­ta Palac­ké­ho (UPOL), a v roce 1576 filo­zo­fic­ká fakul­ta. Olo­mouc má mno­ho palá­ců, napří­klad Zdí­kův palác, Edel­man­nův palác, Hau­en­schil­dův palác, Pet­rá­šův palác, Žero­tín­ský palác, palác Pod­stat­ských z Pru­si­no­vic, Diet­richš­tejn­ský palác, May­ův palác, Sal­mův palácArci­bis­kup­ský palác. Mezi dal­ší význam­né památ­ky patří kated­rá­la sva­té­ho Vác­la­va, kated­rál­ní chrám sva­té­ho Goraz­da, kos­tel sva­té­ho Moři­ce, kos­tel sva­té­ho Micha­la, bazi­li­ka Nav­ští­ve­ní Pan­ny Marie na Sva­tém Kopeč­kuČer­ve­ný kos­tel (Wiki­pe­dia).

Sva­tý Kope­ček u Olo­mou­ce je pout­ním mís­tem a záro­veň měst­skou čás­tí, vzdá­le­nou přib­liž­ně 5 km seve­ro­vý­chod­ně od cen­tra měs­ta. Jeho hlav­ním lákad­lem je monu­men­tál­ní bazi­li­ka Nav­ští­ve­ní Pan­ny Marie, význam­né dílo barok­ní archi­tek­tu­ry. Původ­ně zde v roce 1633 stá­la malá kap­lič­ka, kte­rou ini­ci­oval olo­mouc­ký obchod­ník s vínem Jan Andrý­sek (kudyz​nu​dy​.cz). V roce 1669 byla zahá­je­na výstav­ba sou­čas­né­ho kos­te­la pod­le návrhu císa­řs­ké­ho archi­tek­ta Giovan­ni­ho Piet­ra Ten­cal­ly (rico​lo​mouc​.cz). Kos­tel byl vysvěcen v roce 1679 (regi​on​tou​rist​.cz) a v roce 1995 byl pape­žem Janem Pav­lem II. pový­šen na bazi­li­ku minor (kudyz​nu​dy​.cz). Inte­ri­ér zdo­bí fres­ky od význam­ných uměl­ců, jako je J. K. Hand­ke, a hlav­ní oltář je dílem Bal­tas­sa­ra Fon­ta­ny (sva​ty​-kope​cek​.cz). Kro­mě duchov­ní­ho význa­mu se na Sva­tém Kopeč­ku nachá­zí také Zoolo­gic­ká zahra­da Olo­mouc, kte­rá cho­vá přes 350 dru­hů zví­řat (euro​pe​pilg​ri​me​.eu).

V roce 1237 měla Olo­mouc 16 300 oby­va­tel. Kolem roku 1475 zhru­ba 4 500, v roce 1505 již 9 000, v roce 1658 jen 2 500, v roce 1740 pak 6 000, v roce 1828 11 948 a v roce 192057 206. Měs­to je domo­vem mno­ha kul­tur­ních ins­ti­tu­cí, jako jsou Morav­ské divad­lo Olo­mouc, Morav­ská fil­har­mo­nie, Divad­lo na cuc­ky, Divad­lo hud­by, Divad­lo Tram­ta­rie, Slo­van­ský tyátr, Divad­lo na Šan­tov­ce a lout­ko­vé divad­lo Kaš­pár­ko­va říše (Wiki­pe­dia).

K význam­ným osob­nos­tem spo­je­ným s Olo­mou­cí patří pří­ro­do­vědec Gre­gor Men­del, bás­ník Petr Bez­ruč, fot­ba­lo­vý tre­nér Karel Brück­ner, zpěvá­ci Karel Kryl, Jaro­slav Hut­kaKarel Plí­hal, bavič Petr Novot­ný, herec Jan Kany­za, muzi­kant Emil Vik­lic­ký, sce­ná­ris­ta a fil­mo­vý his­to­rik Pavel Taus­sig, hoke­jis­té Jiří Hud­lerJiří Dopi­ta a auto­mo­bi­lo­vý závod­ník Aleš Lop­rais (Wiki­pe­dia).

Olo­mouc je nej­vět­ší měs­to leží­cí na řece Mora­vě. Rozk­lá­dá se v Hor­no­mo­rav­ském úva­lu, v niv­ní oblas­ti této řeky u sou­to­ku s Bys­tři­cíMlýn­ským poto­kem. Obklo­pu­je ji úrod­ná kra­ji­na Hané. Olo­mouc je vyhle­dá­va­ným mís­tem pro mezi­ná­rod­ní kon­fe­ren­ce a fes­ti­va­ly, napří­klad Aca­de­mia Film Olo­mouc – mezi­ná­rod­ní fes­ti­val doku­men­tár­ních fil­mů a video­p­rog­ra­mů, diva­del­ní fes­ti­val Diva­del­ní Flo­ra, mezi­ná­rod­ní výsta­va zahrad­nic­tví Flo­ra Olo­mouc, Podzim­ní fes­ti­val duchov­ní hud­by, Beer­festFla­men­co fes­ti­val (Wiki­pe­dia).

Olo­mouc nabí­zí mno­ho par­ků a zahrad, kte­ré posky­tu­jí pros­tor k odpo­čin­ku a rekre­a­ci. Mezi nejob­lí­be­něj­ší patří Sme­ta­no­vy sady, Bez­ru­čo­vy sady a bota­nic­ká zahra­da Uni­ver­zi­ty Palac­ké­ho. Pro milov­ní­ky zví­řat je zde zoolo­gic­ká zahra­da na Sva­tém Kopeč­ku, kte­rá je domo­vem pro více než 300 dru­hů zví­řat. Měs­to je význam­ným eko­no­mic­kým cen­trem regi­onu s roz­vi­nu­tým průmys­lem, obcho­dem a služ­ba­mi. Má výbor­né doprav­ní spo­je­ní s ostat­ní­mi čás­tmi Čes­ké repub­li­ky, včet­ně dál­nic a želez­nic. Olo­mouc je měs­to s boha­tou his­to­rií, kul­tur­ním dědic­tvím a živou sou­čas­nos­tí. Jeho archi­tek­to­nic­ké památ­ky, uni­ver­zit­ní tra­di­ce a pří­rod­ní krá­sy z něj činí atrak­tiv­ní mís­to jak pro návš­těv­ní­ky, tak pro oby­va­te­le (Marián Puček).


Odka­zy


Use Facebook to Comment on this Post

České, Česko, Krajina, Mestá, Obce, Severné Čechy, Typ krajiny, Zahraničie

Mikulášovice – český Solingen

Hits: 1542

Miku­lá­šo­vi­ce sú roz­lo­ži­té, bez stre­dis­ka, majú cha­rak­ter prie­my­sel­nej obce. Miku­lá­šo­vi­ce vznik­li asi v 10. ale­bo 11. sto­ro­čí. V 12. sto­ro­čí tu žilo nie­koľ­ko rodín, kto­ré sa zapo­die­va­li pále­ním uhlia. Neskôr poľ­no­hos­po­dár­stvu a cho­vu dobyt­ka. Počet­né náz­vy slo­van­ských miest na oko­lí nasved­ču­jú tomu, že ten­to kraj bol obý­va­ný Slo­van­mi, kon­krét­ne lužic­ký­mi Srb­mi. V roku 1779 tu žilo 3700 oby­va­te­ľov. Vyras­ta­li tu bru­siar­ne, roz­má­ha­lo sa nožiar­stvo. V roku 1891 tu bola zalo­že­ná Prie­my­sel­ná ško­la nožiar­ska (miku​la​so​vi​ce​.cz). Okrem nožov sa tu vyrá­ba­li aj kor­dy, brit­vy a chi­rur­gic­ké nástro­je (Infor­mač­ná tabu­ľa). Po odtr­hnu­tí Sudiet v roku 1938 odiš­lo z tade­to tak­mer celé čes­ké oby­va­teľ­stvo (miku​la​so​vi​ce​.cz). Nemec­ké pome­no­va­nie pre Miku­lá­šo­vi­ce je Nixdorf (Wiki­pe­dia CS).

Miku­lá­šo­vi­ce sa nachá­dza­jú sa v západ­nej čas­ti Šluk­nov­ské­ho výbež­ku v nad­mor­skej výš­ke 414 met­rov nad morom. Pred rokom 1914 boli s nece­lý­mi 8 tisíc­mi oby­va­teľ­mi, naj­väč­šou obcou Rakúsko-​Uhorska (Wiki­pe­dia CS). V súčas­nos­ti tu na plo­che 25.85 km2 žije 2189 oby­va­te­ľov. Miest­ne čas­ti: Miku­lá­šo­vi­ce, Miku­lá­šo­vič­ky, Sal­mov, Tomá­šov. His­to­ric­ké náz­vy: Nixen­dorf, Nic­kels­dorff, Nic­kils­torf, Nick­lausz­dorff, Nie­xen­dorffl, Nykls­dorf, Nikols­torff, Nicls­dorf, Nixdorf, Myku­las­so­wic, Miku­las­so­wicz (Wiki­pe­dia CS). Obec je dlhá 7 kilo­met­rov (ces​kes​vy​car​sko​.cz), kopí­ru­je Miku­lá­šo­vic­ký potok (Infor­mač­ná tabuľa).

Až do roku 1938 sa tu kona­li veľ­ko­noč­né jaz­dy, resp. jaz­dy kri­žia­kov, zvyk kto­rý sa do súčas­nos­ti docho­val iba v Luži­ci (ces​ka​te​le​vi​ze​.cz). V roku 2011 bola veľ­ko­noč­ná jaz­da obno­ve­ná (Wiki­pe­dia CS). Sú veľ­mi obľú­be­né, počas veľ­ko­noč­nej nede­le pre­chá­dza­jú jazd­ci na koňoch. Začnú od kos­to­la, kde od fará­ra dosta­nú požeh­na­nie. Oble­če­ní sú v čier­nych fra­koch a s cylin­dra­mi na hla­vách (Infor­mač­ná tabu­ľa). Kona­jú sa tu aj nožiar­ske sláv­nos­ti na nádvo­rí továr­ne Mikov (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Údaj­ne sa tu nachá­dza­jú jed­ny za naj­väč­ších var­ha­novČes­ku. Obec bola pre­zý­va­ná aj čes­ký Solin­gen (Wiki­pe­dia CS).


Miku­lá­šo­vi­ce is an exten­si­ve sett­le­ment wit­hout a dis­tinct cen­ter, cha­rac­te­ri­zed as an indus­trial vil­la­ge. It was estab­lis­hed around the 10th or 11th cen­tu­ry. In the 12th cen­tu­ry, seve­ral fami­lies lived here, pri­ma­ri­ly invol­ved in char­co­al bur­ning, and later tur­ned to agri­cul­tu­re and catt­le bre­e­ding. Nume­rous Sla­vic pla­ce names in the area sug­gest that the regi­on was inha­bi­ted by Slavs, spe­ci­fi­cal­ly the Lusa­tian Sorbs. In 1779, the vil­la­ge had 3,700 inha­bi­tants. Grin­ding mills emer­ged, and kni­fe manu­fac­tu­ring flou­ris­hed. In 1891, the Indus­trial Kni­fe Scho­ol was foun­ded here (miku​la​so​vi​ce​.cz). In addi­ti­on to kni­ves, swords, razors, and sur­gi­cal ins­tru­ments were also pro­du­ced (Infor­ma­ti­on board). After the Sude­ten­land anne­xa­ti­on in 1938, almost all Czech resi­dents left the area (miku​la​so​vi​ce​.cz). The Ger­man name for Miku­lá­šo­vi­ce is Nixdorf (Wiki­pe­dia CS).

Miku­lá­šo­vi­ce is loca­ted in the wes­tern part of the Šluk­nov Hook at an ele­va­ti­on of 414 meters abo­ve sea level. Befo­re 1914, with near­ly 8,000 inha­bi­tants, it was the lar­gest vil­la­ge in Austria-​Hungary (Wiki­pe­dia CS). Cur­ren­tly, the vil­la­ge has 2,189 inha­bi­tants over an area of 25.85 km². Local dis­tricts inc­lu­de Miku­lá­šo­vi­ce, Miku­lá­šo­vič­ky, Sal­mov, and Tomá­šov. His­to­ri­cal names inc­lu­de Nixen­dorf, Nic­kels­dorff, Nic­kils­torf, Nick­lausz­dorff, Nie­xen­dorffl, Nykls­dorf, Nikols­torff, Nicls­dorf, Nixdorf, Myku­las­so­wic, and Miku­las­so­wicz (Wiki­pe­dia CS). The vil­la­ge stret­ches for 7 kilo­me­ters along the Miku­lá­šo­vic­ký stre­am (Infor­ma­ti­on board).

Eas­ter rides, or rides of the cru­sa­ders,” were tra­di­ti­onal­ly held here until 1938. Today, this cus­tom has only sur­vi­ved in Lusa­tia (ces​ka​te​le​vi​ze​.cz). The tra­di­ti­on was res­to­red in Miku­lá­šo­vi­ce in 2011 (Wiki­pe­dia CS). The­se rides are very popu­lar, with hor­se riders in black tail­co­ats and top hats riding through the vil­la­ge on Eas­ter Sun­day, star­ting from the church after rece­i­ving a bles­sing from the priest (Infor­ma­ti­on board). The vil­la­ge also hosts knife-​making fes­ti­vi­ties at the Mikov fac­to­ry cour­ty­ard (ces​kes​vy​car​sko​.cz). It is said to have some of the lar­gest church organs in the Czech Repub­lic. Miku­lá­šo­vi­ce was also nick­na­med the Czech Solin­gen (Wiki­pe­dia CS).


Miku­lá­šo­vi­ce ist eine weit­lä­u­fi­ge, ort­skern­lo­se Sied­lung mit indu­striel­lem Cha­rak­ter. Der Ort ents­tand ver­mut­lich im 10. oder 11. Jahr­hun­dert. Im 12. Jahr­hun­dert leb­ten hier meh­re­re Fami­lien, die Holz­koh­le brann­ten. Spä­ter bes­chäf­tig­te man sich mit Lan­dwirts­chaft und Vieh­zucht. Zahl­re­i­che sla­wis­che Orts­na­men in der Umge­bung deuten darauf hin, dass die­se Regi­on einst von Sla­wen, kon­kret von Lau­sit­zer Sor­ben, bewohnt war. Im Jahr 1779 leb­ten hier bere­its 3.700 Ein­woh­ner. Es ents­tan­den Sch­le­i­fe­re­ien, das Mes­sersch­mie­de­han­dwerk flo­rier­te. 1891 wur­de hier die Indu­striel­le Mes­sers­chu­le geg­rün­det (miku​la​so​vi​ce​.cz). Neben Mes­sern wur­den auch Degen, Rasier­mes­ser und chi­rur­gis­che Ins­tru­men­te pro­du­ziert (Infor­ma­ti­ons­ta­fel). Nach der Abt­ren­nung des Sude­ten­lan­des 1938 ver­ließ fast die gesam­te tsche­chis­che Bevöl­ke­rung den Ort (miku​la​so​vi​ce​.cz). Der deuts­che Name für Miku­lá­šo­vi­ce lau­tet Nixdorf (Wiki­pe­dia CS).

Miku­lá­šo­vi­ce liegt im west­li­chen Teil des Sch­luc­ke­nau­er Zip­fels auf 414 m Mee­res­höhe. Vor 1914 war Miku­lá­šo­vi­ce mit knapp 8.000 Ein­woh­nern das größte Dorf Österreich-​Ungarns (Wiki­pe­dia CS). Heute leben hier auf einer Flä­che von 25,85 km² 2.189 Ein­woh­ner. Orts­te­i­le sind Miku­lá­šo­vi­ce, Miku­lá­šo­vič­ky, Sal­mov und Tomá­šov. His­to­ris­che Namen: Nixen­dorf, Nic­kels­dorff, Nic­kils­torf, Nick­lausz­dorff, Nie­xen­dorffl, Nykls­dorf, Nikols­torff, Nicls­dorf, Nixdorf, Myku­las­so­wic, Miku­las­so­wicz (Wiki­pe­dia CS). Das Dorf ers­trec­kt sich über 7 Kilo­me­ter entlang des Mikulášovický-​Baches (Infor­ma­ti­ons­ta­fel).

Bis 1938 fan­den hier Oster­re­i­ten (Kreuzreiter-​Ritte) statt, eine Tra­di­ti­on, die heute nur noch in der Lau­sitz erhal­ten geb­lie­ben ist (ces​ka​te​le​vi​ze​.cz). 2011 wur­de das Oster­re­i­ten in Miku­lá­šo­vi­ce wie­der auf­ge­nom­men (Wiki­pe­dia CS). Die Oster­re­i­ter sind sehr beliebt; sie rei­ten am Oster­sonn­tag nach dem Segen des Pfar­rers von der Kir­che aus durch den Ort. Dabei tra­gen sie sch­war­ze Fräc­ke und Zylin­der (Infor­ma­ti­ons­ta­fel). Im Hof der Mes­ser­fab­rik Mikov fin­den auch Mes­sersch­mie­de­fes­te statt (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Angeb­lich befin­den sich hier eini­ge der größten Orgeln Tsche­chiens. Miku­lá­šo­vi­ce wur­de auch als das tsche­chis­che Solin­gen“ bez­e­ich­net (Wiki­pe­dia CS).


Miku­lá­šo­vi­ce jsou roz­leh­lé, bez výraz­né­ho stře­du, mají cha­rak­ter průmys­lo­vé obce. Vznik­ly asi v 10. nebo 11. sto­le­tí. Ve 12. sto­le­tí zde žilo něko­lik rodin, kte­ré se zabý­va­ly pále­ním dře­věné­ho uhlí. Později se oby­va­te­lé věno­va­li zeměděls­tví a cho­vu dobyt­ka. Čet­né náz­vy slo­van­ských míst v oko­lí svěd­čí o osíd­le­ní toho­to kra­je Slo­va­ny, kon­krét­ně Lužic­ký­mi Srby. Roku 1779 zde žilo 3700 oby­va­tel. Vzni­ka­ly bru­sír­ny a roz­ví­je­lo se noží­řs­tví. V roce 1891 zde byla zalo­že­na Průmys­lo­vá ško­la noží­řs­ká (miku​la​so​vi​ce​.cz). Ved­le nožů se zde vyrá­běly kor­dy, břit­vy a chi­rur­gic­ké nástro­je (Infor­mač­ní tabu­le). Po odtr­že­ní Sudet v roce 1938 odtud odeš­lo téměř veš­ke­ré čes­ké oby­va­tels­tvo (miku​la​so​vi​ce​.cz). Němec­ký název pro Miku­lá­šo­vi­ce je Nixdorf (Wiki­pe­dia CS).

Miku­lá­šo­vi­ce leží v západ­ní čás­ti Šluk­nov­ské­ho výběž­ku ve výš­ce 414 m n. m. Před rokem 1914 byly s téměř 8000 oby­va­te­li nej­vět­ší obcí Rakouska-​Uherska (Wiki­pe­dia CS). Dnes zde žije 2189 oby­va­tel na plo­še 25,85 km². Čás­ti obce: Miku­lá­šo­vi­ce, Miku­lá­šo­vič­ky, Sal­mov, Tomá­šov. Obec je dlou­há 7 kilo­met­rů a kopí­ru­je Miku­lá­šo­vic­ký potok (Infor­mač­ní tabule).

Až do roku 1938 se zde kona­ly veli­ko­noč­ní jíz­dy (jíz­dy kři­žá­ků), kte­ré byly obno­ve­ny v roce 2011 (Wiki­pe­dia CS). Jsou vel­mi oblí­be­né; jezd­ci na koních pro­jíž­dějí obcí o Veli­ko­noč­ní neděli. Začí­na­jí u kos­te­la, kde obdr­ží požeh­ná­ní od fará­ře. Oble­če­ni jsou v čer­ných fra­cích a s cylin­dry na hla­vách (Infor­mač­ní tabu­le). Pořá­da­jí se zde i noží­řs­ké slav­nos­ti v are­álu továr­ny Mikov (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Obec má údaj­ně jed­ny z nej­vět­ších var­han v ČR. Miku­lá­šo­vi­ce byly také ozna­čo­vá­ny jako čes­ký Solin­gen (Wiki­pe­dia CS).


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post