Príroda, Živočíchy, Ryby, Cichlidy, Organizmy, Fotografie, Americké cichlidy

Astronotus ocellatus

skala
Hits: 7117

ocellatus je dravý druh  z čeľade , bežne známy ako oscar, velvet cichlid, marble cichlid (Wikipedia). Oceláty sú pomerne veľké a , ktoré majú množstvo foriem. Prijímajú aj väčšiu potravu, extrémom sú malé myšky. : , . Ich domovinou je Amazónia, systém riek (kvalitne.cz). V povodiach Amazonu, Orinoca, Parana, v Brazílii, , Kolumbii, Venezuele, Francúzskej Guayane a Argentíne (fishbase.se). Dnes sa vyskytuje aj mimo pôvodného areálu Floride, v Číne a Austrálii (Wikipedia).

Vyznačuje sa robustným a oválnym telom so silnými plutvami, veľkými ústami (Fishipedia). Charakteristickým znakom sú očkovité () pri báze chrbtovej – čierne s oranžovo-červeným lemom – a svetlejší vertikálny pás pri báze análnej plutvy (Meredith Dowdy). Dorastajú 30 cm. Vyžadujú teplotu 22 – . Sú schopné dožiť sa 15 rokov (kvalitne.cz). Fishbase uvádza maximálnu dĺžku 45.7 cm, 6 – 8, dH 5 – 19 (fishbase.org). Zranenia sa im rýchlo zahoja (rybicky.net). Žije prevažne v plytkých, pomaly tečúcich vodách s hlineným alebo pieskovým dnom, často pri ponorených vetvách či koreňoch (fishbase.se). je označovaný aj ako „.“ Má schopnosť meniť farbu. Má rôzne farebné v závislosti od genetiky a . Sú schopné sa prispôsobiť rôznym podmienkam prostredia. Farba a sa líšia s vekom. Mladé jedince majú svetlejšie pruhy a škvrny, dospelí sú tmavší s oranžovými alebo červenými . (es.wikipedia.org).

V akváriu je dôležité poskytnúť im dostatočne veľký , môžu byť dosť agresívni, najmä v období rozmnožovania. Môžu byť teritoriálne a agresívne, najmä počas obdobia rozmnožovania či pri nedostatku priestoru (en.aqua-fish.net). Známe sú aj tým, že majú výrazné a môžu si vytvárať silné puto so svojimi majiteľmi. Sú biparentálni – obaja rodičia sa podieľajú na starostlivosti o a potomkov. Vo voľnej prírode môžu klásť stovky až tisíce ikier. Sexuálny dimorfizmus je slabý; pohlavie je často rozpoznateľné až počas trenia. (Wikipedia).

Môžu trpieť rôznymi infekciami, vrátane plesňových, ktoré často začínajú pri poškodení či plutiev (nih.gov). Majú toleranciu voči nízkym hladinám kyslíka a vykazujú ako povrchové pri hypoxii. hranica teploty, pri ktorej dokážu ešte prežiť, je približne 12 °C (usgs.gov).

Astronotus ocellatus is a predatory species of cichlid from the family Cichlidae, commonly known as the oscar, velvet cichlid, or marble cichlid. Oscars are relatively large and powerful fish that occur in numerous forms. They are capable of accepting larger food items, with cases including small mice. Common forms include Red Oscar and Tiger Oscar.

The species is native to South America, particularly the Basin and the Paraguay River system. naturally occurs in the river basins of the Amazon, , and rivers, in Brazil, Peru, Colombia, , French Guiana, and Argentina. Today, it is also found outside its native range, especially in , , and Australia.

Oscars are characterized by a robust, oval-shaped body, strong fins, and a large mouth. A distinctive feature is the presence of eye-like spots (ocelli)—dark spots with an orange-red border—located near the base of the dorsal fin, along with a lighter vertical band at the base of the anal fin. They commonly reach a length of about 30 cm, although larger individuals have been recorded. The preferred water temperature ranges from 22 to 24 °C, and under suitable conditions they can live up to 15 years. According to FishBase, the maximum recorded length is 45.7 cm, with a preferred pH of 6–8 and water hardness of 5–19 dH. Injuries to the skin and fins tend to heal quickly.

In the wild, Astronotus ocellatus inhabits mainly shallow, slow-moving waters with muddy or sandy substrates, often near submerged branches or roots. The species is also known as “Oscar” and has the ability to change coloration. Numerous color variants exist, depending on genetics and environmental conditions. Color patterns vary with age: juveniles typically display lighter stripes and spots, while adults are darker with orange or red markings.

In aquaria, it is essential to provide ample space, as oscars can be aggressive and territorial, particularly during the breeding season or when space is limited. They are well known for their pronounced personalities and their ability to form strong bonds with their keepers. Oscars exhibit biparental care—both parents participate in guarding eggs and fry. In the wild, females may lay hundreds to thousands of eggs. Sexual dimorphism is weak, and is often distinguishable only during spawning.

Oscars may suffer from various diseases, including fungal infections, which often begin at sites of skin or fin damage. They are tolerant of low oxygen levels and may exhibit surface breathing under hypoxic conditions. The lower temperature limit for survival is approximately 12 °C.

Astronotus ocellatus ist eine räuberische Buntbarschart aus der Familie Cichlidae, die unter den gebräuchlichen Namen Oscar, Velvet Cichlid oder Marble Cichlid bekannt ist. Oskare gehören zu den relativ großen und kräftigen Buntbarschen und kommen in zahlreichen Formen und Farbvarianten vor. Sie sind in der Lage, auch größere Beutetiere aufzunehmen; in Extremfällen wurde sogar der Verzehr kleiner Mäuse dokumentiert. Zu den bekanntesten Zuchtformen zählen Red Oscar und Tiger Oscar.

Das natürliche Verbreitungsgebiet liegt in Südamerika, insbesondere im Amazonasbecken sowie im Flusssystem des Río Paraguay. Die Art kommt in den Einzugsgebieten von Amazonas, Orinoco und Paraná vor und ist in Brasilien, Peru, Kolumbien, Venezuela, Französisch-Guayana und Argentinien heimisch. Durch gezielte oder unbeabsichtigte Introduktionen ist Astronotus ocellatus heute auch außerhalb seines ursprünglichen Areals anzutreffen, unter anderem in Florida, China und Australien.

Oskare zeichnen sich durch einen robusten, ovalen Körper, kräftige Flossen und ein großes Maul aus. Ein charakteristisches Merkmal sind die augenähnlichen Flecken (Ocelli) – dunkle Flecken mit orange-rotem Rand – nahe der Basis der Rückenflosse sowie ein helleres vertikales Band an der Basis der Afterflosse. In der Regel erreichen sie eine Länge von etwa 30 cm, wobei deutlich größere Individuen bekannt sind. Die bevorzugte Wassertemperatur liegt zwischen 22 und 24 °C, und unter günstigen Bedingungen können Oskare ein Alter von bis zu 15 Jahren erreichen. Laut FishBase beträgt die maximal dokumentierte Länge 45,7 cm, der bevorzugte pH-Wert liegt bei 6–8, die Gesamthärte bei 5–19 dH. Verletzungen der Haut und der Flossen heilen in der Regel schnell ab.

In der Natur bewohnt Astronotus ocellatus überwiegend flache, langsam fließende Gewässer mit schlammigem oder sandigem Untergrund, häufig in der Nähe von versunkenen Ästen oder Wurzeln. Die Art ist auch unter der Bezeichnung „Oscar“ bekannt und besitzt die Fähigkeit, ihre Färbung zu verändern. Zahlreiche Farbvarianten treten in Abhängigkeit von genetischen Faktoren und Umweltbedingungen auf. Die Färbung verändert sich mit dem Alter: Jungtiere zeigen meist hellere Streifen und Flecken, während adulte Tiere dunkler gefärbt sind und auffällige orange oder rote Zeichnungen tragen.

In der Aquarienhaltung ist es wichtig, ausreichend Platz zur Verfügung zu stellen, da Oskare insbesondere während der Fortpflanzungszeit oder bei Platzmangel territorial und aggressiv werden können. Sie sind bekannt für ihr ausgeprägtes Verhalten und ihre Fähigkeit, eine enge Bindung zu ihren Pflegern aufzubauen. Die Art zeigt eine ausgeprägte biparentale Brutpflege, bei der sich beide Elternteile an der Bewachung der Eier und der Jungfische beteiligen. In freier Natur können Weibchen mehrere Hundert bis Tausende Eier ablegen. Der Geschlechtsdimorphismus ist schwach ausgeprägt; das Geschlecht lässt sich häufig erst während des Laichvorgangs sicher bestimmen.

Oskare können an verschiedenen Erkrankungen leiden, darunter auch Pilzinfektionen, die häufig an beschädigten Haut- oder Flossenpartien beginnen. Sie zeigen eine gewisse Toleranz gegenüber niedrigen Sauerstoffkonzentrationen und können unter hypoxischen Bedingungen Oberflächenatmung betreiben. Die untere Temperaturgrenze, bei der ein Überleben noch möglich ist, liegt bei etwa 12 °C.

Astronotus ocellatus é uma espécie predadora de ciclídeo da família Cichlidae, conhecida popularmente como oscar, velvet cichlid ou marble cichlid. Os oscars são peixes relativamente grandes robustos, apresentando numerosas formas e variedades. São capazes de ingerir presas de maior tamanho, havendo registros extremos de consumo de pequenos roedores. Entre as formas mais conhecidas estão o Red Oscar e o Tiger Oscar.

A espécie é nativa da América do Sul, principalmente da Bacia Amazônica e do sistema do rio Paraguai. Ocorre naturalmente nas bacias dos rios Amazonas, Orinoco e Paraná, abrangendo Brasil, Peru, Colômbia, Venezuela, Guiana Francesa e Argentina. Atualmente, também é encontrada fora de sua área de distribuição original, especialmente na Flórida, China e .

Os oscars caracterizam-se por um corpo robusto e oval, nadadeiras fortes e grande. Um traço distintivo é a presença de manchas oculares (ocelos) — manchas escuras com borda laranja-avermelhada — localizadas próximo à base da nadadeira dorsal, além de uma faixa vertical mais clara na base da nadadeira anal. Normalmente atingem cerca de 30 cm de comprimento, embora exemplares maiores já tenham sido registrados. A temperatura ideal da água situa-se entre 22 e 24 °C, e em boas condições podem viver até 15 anos. Segundo o FishBase, o comprimento máximo registrado é de 45,7 cm, com pH preferencial de 6–8 e dureza da água entre 5–19 dH. Lesões na pele e nas nadadeiras tendem a cicatrizar rapidamente.

Na natureza, Astronotus ocellatus vive principalmente em águas rasas e de corrente lenta, com substrato arenoso ou lodoso, frequentemente próximo a galhos ou raízes submersas. A espécie também é conhecida como “Oscar” e apresenta a capacidade de alterar sua coloração. Existem diversas variantes de cor, influenciadas pela genética e pelas condições ambientais. Os padrões de coloração variam com a idade: juvenis apresentam faixas e manchas mais claras, enquanto os adultos são mais escuros, com marcas alaranjadas ou avermelhadas.

Em aquários, é fundamental fornecer espaço suficiente, pois os oscars podem ser territoriais e agressivos, especialmente durante o período reprodutivo ou quando o espaço é limitado. São conhecidos por seu comportamento expressivo e pela capacidade de criar fortes vínculos com seus cuidadores. A espécie apresenta cuidado biparental, com ambos os pais participando da proteção dos e da prole. Na natureza, as fêmeas podem depositar centenas a milhares de ovos. O dimorfismo sexual é fraco, sendo o sexo geralmente identificável apenas durante a desova.

Os oscars podem sofrer de diversas enfermidades, incluindo infecções fúngicas, que frequentemente se iniciam em áreas lesionadas da pele ou das nadadeiras. Apresentam tolerância a baixas concentrações de oxigênio e podem demonstrar respiração na superfície em condições de hipóxia. O limite inferior de temperatura a sobrevivência situa-se em torno de 12 °C.

, ,

Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Česko, Južná Morava, Stavby, Fotografie

Vysielač Kojál stojí na mieste kde narieka vietor

skala
Hits: 1116

Vysielač je 340 metrov vysoký vysielač, ktorý je postavený rovnomennom vrchole medzi obcami a Krásenska, asi 25 km severovýchodne od Brna. Je najvyššou stavbou na Morave, a treťou najvyššou v Česku. Signálom pokrýva južnú a strednú Moravu a časť východných Čiech. Postavený bol v rokoch 1957 – 1958. V prevádzke je od 1.1.1959 ( CS).

V roku 1968 sa stal miestom odporu. Po invázii vojsk Varšavskej vo vysielaní pokračovalo brnenské štúdio, z ktorého unikol prenosový autobus s 20-timi pracovníkmi a na Kojáli mu radiokomunikační kolegovia poskytli zázemie. Vďaka silnému signálu z vysielača dosahovalo neskôr vysielanie z Brna a Dědíc až na územie Rakúska, kde ho preberala televízia a šírila ďalej. V 80-tych rokoch prebehla na vysielači rekonštrukcia. Pri prechode analógového vysielania na digitálne prebehla modernizácia, v roku 2009 tu bol vypnutý analógový signál ČT2 a v roku 2011 Novy, ČT1, a Primy. Maximálne pracovalo na vysielači zhruba 60 zamestnancov, v roku 2019 ho obsluhovali dvaja stali zamestnanci (Wikipedia CS).

patrí k dôležitejším súčastiam Českých Radiokomunikácií. Mal vynikajúci dosah, naladený ho malo asi 2.5 milióna obyvateľov bývalého Československa (parabola.cz). Vznikol ako štvrtý televízny vysielač Československa. Jeho oceľová konštrukcia je dielom vynikajúceho tvorcu inžinierských Josefa Wankeho, ktorý vtedy pracoval v Hutním projektu v Prahe. Vo stožiaru bol výťah, ktorý šiel do výšky 290.62 metra a trvalo mu to asi 10 minút. Raz vypadol signál počas Verdiho a zaradila monoskop a k nemu melódiu „Ole, olé, kupte si zas, ole, olé náš ananas …“. Prišli mnohé , že Kojál obsluhujú . V roku 1963 tu nastala myšia kalamita a bol nasadený zdatný hubiteľ , ktorý poznal všetky . Pri potrebe niekam prietiahnuť nový kábel bol nepostrádateľný pomocník (Jakub Karásek). Vysielaču patrí 800 kW záložný generátor, ktorý dokáže do 20 sekúnd dodať celú spotrebu pri výpadku elektriny (pira.cz).

Vysielač je postavený na nevľúdnom kopci o ktorom sa vraví, že na ňom narieka . Kedysi dávno v 14. storočí na kopci odpočívali matky a kojili svoje (idnes.cz). Vrch sa pôvodne nazýval , od slova – , hučetí (Jan Celý).

The Kojál transmitter is a 340-meter-tall broadcasting tower situated on the hill of the same name between the villages of Lipovec and , approximately 25 km northeast of . is the tallest structure in and the third tallest in the Republic. Its signal covers southern and central Moravia and parts of eastern Bohemia. Constructed between 1957 and 1958, it has been in operation since January 1, 1959 (Wikipedia CS).

In 1968, it became a site of resistance. After the invasion of the Warsaw Pact forces, broadcasting continued from the Brno studio, and a transmission bus with 20 employees fled to Kojál, where their colleagues provided support. Thanks to the strong signal from the transmitter, broadcasting from Brno and reached as far as , where it was picked up by ORF television and relayed further. In the 1980s, the transmitter underwent reconstruction. During the transition from analog to digital broadcasting, modernization took place. In 2009, the analog signal of ČT2 was switched off here, followed by , ČT1, and in 2011. Initially, around 60 employees worked at the transmitter, but by 2019, only two permanent employees operated it (Wikipedia CS).

The Kojál transmitter is among the essential components of the Czech Radiocommunications infrastructure. It had an excellent reach, reaching approximately 2.5 million inhabitants of the former Czechoslovakia. It was established as the fourth television transmitter in Czechoslovakia. Its steel structure was designed by the outstanding engineer , who worked at in at the time. Inside the tower, there was an elevator reaching a height of 290.62 meters, taking about 10 minutes to ascend. Once, during a broadcast of a , the signal failed, and the staff played a tape with the melody „Ole, olé, buy our pineapple again, ole, olé…“. Many complaints were received, accusing the staff of being barbaric. In 1963, there was a mouse plague, and a proficient mouse exterminator named Markup, who knew all the cable routes, was deployed. Markup was an indispensable helper whenever a new cable needed to be pulled somewhere (Jakub Karásek). The transmitter is equipped with an 800 kW backup generator capable of supplying the entire electricity demand within 20 seconds of a power outage (pira.cz).

The transmitter is located on a bleak hill, said to be where the wind mourns. In the 14th century, mothers rested on the hill and breastfed their children. The hill was originally called Kujál, from the word „kujati,“ meaning to blow or roar (Jan Celý).

Vysílač Kojál je 340 metrů vysoký vysílač, který je postaven na stejnojmenném vrcholu mezi obcemi Lipovec a Krásensko, asi 25 km severovýchodně od Brna. Je nejvyšší stavbou na Moravě a třetí nejvyšší v Česku. Signálem pokrývá jižní a střední Moravu a část východních Čech. Postaven byl v letech 1957–1958. V provozu je od 1.1.1959 (Wikipedia CS).

V roce 1968 se stal místem odporu. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy ve vysílání pokračovalo brněnské studio, z něhož unikl přenosový autobus s 20 pracovníky, a na Kojálu mu radiokomunikační kolegové poskytli zázemí. Díky silnému signálu z vysílače dosahovalo později vysílání z Brna a Dědic až na území Rakouska, kde ho přebírala televize ORF a šířila dál. V 80. letech proběhla na vysílači rekonstrukce. Při přechodu z analogového vysílání na digitální byla provedena modernizace, v roce 2009 zde byl vypnut analogový signál ČT2 a v roce 2011 Nova, ČT1 a Prima. Maximálně na vysílači pracovalo asi 60 zaměstnanců, v roce 2019 jej obsluhovali dva stálí zaměstnanci (Wikipedia CS).

Vysílač Kojál patří k důležitějším součástem infrastruktury Českých Radiokomunikací. Měl vynikající dosah, naladěn jej mělo asi 2,5 milionu obyvatel bývalého Československa (parabola.cz). Vznikl jako čtvrtý televizní vysílač Československa. Jeho ocelová konstrukce je dílem vynikajícího tvůrce inženýrských staveb Josefa Wankeho, který tehdy pracoval v Hutním projektu v Praze. Uvnitř stožáru byl výtah, který jezdil do výšky 290,62 metru a trvalo mu to asi 10 minut. Jednou vypadl signál během Verdiho opery a obsluha zařadila monoskop a k němu melodii „Ole, olé, kupte si zas, ole, olé náš ananas…“. Přišlo mnoho stížností, že Kojál obsluhují barbaři. V roce 1963 zde nastala myší kalamita a byl nasazen zdatný lovec kocour Markup, který znal všechny kabelové rozvody. Při potřebě někam protáhnout nový kabel byl Markup nepostradatelný pomocník (Jakub Karásek). Vysílači patří 800kW záložní generátor, který dokáže do 20 sekund dodat celou spotřebu při výpadku elektřiny (pira.cz).

Vysílač je postaven na nevlídném kopci, o kterém se říká, že na něm naříká vítr. Kdysi dávno ve 14. století na kopci odpočívaly matky a kojily své děti (idnes.cz). Vrch se původně nazýval Kujál, od slova kujati – foukati, (Jan Celý).