Krajina, Slovensko, Objekty, predmety a priestory, Obce, Slovenské, Spiš, Umenie, Stavby, Fotografie

Markušovce

skala
Hits: 2326

Markušovce ležia v južnej časti Hornádskej kotline, neďaleko od Spišskej Novej Vsi (História Markušoviec pre budúcnosť obec a zásady ochrany pamiatkovej zóny, Krajský pamiatkový úrad Košice, pracovisko Spišská Nová Ves). Pri sútoku Levočského potoka s Hornádom (markusovce.sk) v nadmorskej výške 435 metrov nad morom (Wikipedia). Markušovce sú súčasťou národného parku Slovenský raj (markusovce.sk). Na rozlohe 18.51 km2 tu žije 4546 obyvateľov (Wikipedia). Prvé zmienky o Markušovciach sú zo začiatku 12, storočia. Tatári v roku 1241 Markušovce vyplienili. Osada sa predtým nazývala Svätý , nové meno dostala „Terra Marci“ – Zem Markova. Markušovce sa v priebehu stredoveku vyvinuli na významné sídlo. V roku 1527 bol Markušovský hrad zničený. Následne bol obnovovaný a ničený požiarmi. Zachovalo sa aj 10 kaštieľov a kúrií. Opevnený renesančný kaštieľ bol dostavaný v roku 1643 (História Markušoviec pre budúcnosť obec a zásady ochrany pamiatkovej zóny, Krajský pamiatkový úrad Košice, pracovisko Spišská Nová Ves). 

Markušovce ležia na gotickej ceste, jej dejiny sú úzko späté s rodinou Mariášiovcov. V ňom sa nachádza nádherná expozícia historického nábytku. Vznikla pri pamiatkovej obnove v rokoch 1984 – 1994. Pôvodne bol renesančnou pevnosťou s nárožnými vežami, obohnaný priekopou. Rokokovú prestavbu realizoval Wolfgang Mariássy v rokoch 1770 – 1775. Pri príležitosti príchodu cisára Jozefa II. dal v parku kaštieľa postaviť Dardanely. (Informačná tabuľa). Na hornej terase parku bol vybudovaný letohrádok Dardanely (História Markušoviec pre budúcnosť obec a zásady ochrany pamiatkovej zóny, Krajský pamiatkový úrad Košice, pracovisko Spišská Nová Ves). V rokokovom letohrádku z 18. storočia je inštalovaná vzácna expozícia klávesových hudobných nástrojov, jediná svojho druhu na Slovensku. Vznikla pri pamiatkovej obnove v rokoch 1984 – 1994 (Informačná tabuľa). 

Historické názvy : Villa Marci, Szentmichalur, Mariusdorf, Marcusfalua, Zentmyhal, Markussowcze, Markusfalua. Maďarsky je to Márkusfalu, Markuscsepánfalu, nemecky Marksdorf. V druhej polovici 19. storočia s Markušovcami splynula obec Čepanovce. V roku 1787 tu v 65 domoch žilo 408 obyvateľov. Zapodievali sa okrem poľnohospodárstva práci v lese a v baniach. Neskôr tu fungovala pražiareň železnej rudy. V roku 1892 tu vznikol drevársky závod. V rokoch 1880 – 1890 postihlo Markušovce veľké vysťahovalectvo (markusovce.sk).

Markušovce is located in the southern part of the Hornád Basin, near Spišská Nová Ves (History of Markušovce for the Future of the Municipality and Principles for Protecting the Heritage Zone, Regional Monument Office Košice, Spišská Nová Ves Workplace). It lies at the confluence of the Levočský Stream and the Hornád River (markusovce.sk) at an altitude of 435 meters above sea level (Wikipedia). Markušovce is part of the Slovak Paradise National Park (markusovce.sk). The municipality covers an area of 18.51 km² and is home to 4,546 residents (Wikipedia). The first mentions of Markušovce date back to the early 12th century. In 1241, the Tatars plundered Markušovce. The settlement was originally named Saint Michael (Svätý Michal) but was later renamed „Terra Marci“ – Mark’s Land. During the Middle Ages, Markušovce developed into a significant settlement. In 1527, Markušovský Castle was destroyed and subsequently rebuilt, only to be damaged by fires multiple times. Additionally, 10 manor houses and mansions have been preserved. A fortified Renaissance mansion was completed in 1643 (History of Markušovce for the Future of the Municipality and Principles for Protecting the Heritage Zone, Regional Monument Office Košice, Spišská Nová Ves Workplace).

Markušovce is situated on the Gothic Route, and its history is closely tied to the Mariássy family. The mansion features a stunning exhibition of historical furniture, which was created during a restoration project between 1984 and 1994. Originally, it was a Renaissance fortress with corner towers, surrounded by a moat. Wolfgang Mariássy carried out a Rococo renovation between 1770 and 1775. To commemorate Emperor Joseph II’s visit, the Dardanely Summerhouse was built in the mansion park (Information Board). On the upper terrace of the park, the Dardanely Summerhouse was constructed (History of Markušovce for the Future of the Municipality and Principles for Protecting the Heritage Zone, Regional Monument Office Košice, Spišská Nová Ves Workplace). The Rococo summerhouse from the 18th century houses a rare exhibition of keyboard musical instruments, the only one of its kind in Slovakia. This exhibition was also created during the restoration project between 1984 and 1994 (Information Board).

Historical names of the municipality include Villa Marci, Szentmichalur, Mariusdorf, Marcusfalua, Zentmyhal, Markussowcze, and Markusfalua. In Hungarian, it is known as Márkusfalu or Markuscsepánfalu, and in German as Marksdorf. In the second half of the 19th century, the village of Čepanovce merged with Markušovce. In 1787, the village had 65 houses and 408 inhabitants, who worked in agriculture, forestry, and mining. Later, an iron ore roasting plant operated here. In 1892, a timber factory was established. Between 1880 and 1890, Markušovce experienced significant emigration (markusovce.sk).

Reportáže, Reportáže zo Slovenska, Fotografie

Fotozáhrada

skala
Hits: 4171

Fotozáhrada je podujatie klubu NOBAF, ktoré sa koná raz ročne v Medickej záhrade v Bratislave. Ide o plenérovú výstavu fotografií. Zúčastnil som sa ho v roku 2014 asi po tretí krát. Report je zatiaľ z roku 2013.

The Fotozáhrada is an event organized by the NOBAF club, taking place once a year in the Medical Garden in . It is an open-air exhibition of photographs. I participated in it in 2014, approximately for the third time. The report, however, is currently from 2013.

V roku 2016 som sa zúčastnil s fotografiami akcie. Súčasťou bola aj živá ukážka maľovania na telo. A ukážka parkúru, čo bolo veľmi nečakané. Obe prezentácie boli veľkým prínosom fotografickým, ale aj zážitkom pre oči.

In 2016, I participated in the event with photographs. It also included a live body painting demonstration and a parkour showcase, which was quite unexpected. Both presentations were a great contribution, not only photographically but also a feast for the eyes.

, ,

Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Obce, Moravské obce, Česko, Južná Morava, Stavby, Fotografie, Dopravné a technické diela

Černvír

skala
Hits: 273

Černvír je obec nachádzajúca sa v okrese -venkov v Jihomoravskom kraji, približne 12 kilometrov severozápadne od Tišnova. Leží v Hornosvrateckej vrchovine, v prírodnom parku Svratecká hornatina, a rozprestiera sa v údolí Svratky v nadmorskej výške 315 metrov. Prvá písomná zmienka o Černvíre pochádza z roku 1285. V 14. storočí bol Černvír rozdelený medzi viacerých zemanov, medzi ktorými boli Filip z Černvíru, Petr z Černvíru a jeho brat Artleb z Klečan (Wikipedia CS). Obec je známa svojimi dvoma významnými historickými pamiatkami. Prvou z nich je kostol Nanebovzatia Panny Márie, ktorý patrí medzi najpozoruhodnejšie stavebné v Českej republike. Stojí na najužšej severnej časti skalného ostrohu nad riekou Svratkou, obklopený úzkym podkovovitým cintorínom a priestranstvom pred kostolom lemovaným zo západnej strany prastarými lipami. Vo vnútri sa nachádzajú vzácne rezbárske práce a gotické nástenné . Kostol bol postavený pravdepodobne okolo roku 1228 (cernvir.cz). Druhou významnou pamiatkou je unikátny krytý drevený most cez rieku Svratku. Tento trámový most bol postavený v roku 1718 a je najstarším dochovaným krytým dreveným mostom na Morave. Je dlhý 32 metrov, široký 2,6 metra a jeho mostovka sa nachádza v priemernej výške 4 metre nad hladinou rieky (udolihistorie.cz). Bol využívaný do roku 1954. Obec Černvír patrí ku najstarším na východnom svahu Českomoravskej vrchoviny. Už v 13. storočí tu asi stálo hradisko, pevnosť a románsky kostol.

Černvír is a municipality located in the Brno-venkov district in the South Moravian Region, approximately 12 kilometers northwest of Tišnov. It lies in the Hornosvratecká Highlands, within the Svratecká Highlands Nature Park, and stretches along the valley of the Svratka River at an altitude of 315 meters above sea level. The first written mention of Černvír dates back to 1285. In the 14th century, Černvír was divided among several noblemen, including Filip of Černvír, Petr of Černvír, and his brother Artleb of Klečany (Wikipedia CS).

The municipality is renowned for its two significant historical landmarks. The first is the Church of the Assumption of the Virgin Mary, which is among the most remarkable architectural monuments in the Czech Republic. It stands on the narrowest northern part of a rocky promontory above the Svratka River, surrounded by a narrow horseshoe-shaped cemetery and a space in front of the church lined with ancient lime trees on the western side. Inside, there are valuable carvings and Gothic wall paintings. The church was likely built around 1228 (cernvir.cz). The second significant landmark is a unique covered wooden bridge over the Svratka River. This beam bridge was built in 1718 and is the oldest preserved covered wooden bridge in Moravia. It is 32 meters long, 2.6 meters wide, and its bridge deck is located at an average height of 4 meters above the river (udolihistorie.cz). It was used until 1954. The village of Černvír is among the oldest on the eastern slope of the Bohemian-Moravian Highlands. As early as the 13th century, there was likely a fortified settlement, a stronghold, and a Romanesque church here.

Černvír je obec nacházející se v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji, přibližně 12 kilometrů severozápadně od Tišnova. Leží v Hornosvratecké vrchovině, v přírodním parku Svratecká hornatina, a rozprostírá se v údolí řeky Svratky v nadmořské výšce 315 metrů. První písemná zmínka o Černvíru pochází z roku 1285. Ve 14. století byl Černvír rozdělen mezi několik zemanů, mezi nimiž byli Filip z Černvíru, Petr z Černvíru a jeho bratr Artleb z Klečan (Wikipedia CS).

Obec je známá svými dvěma významnými historickými památkami. První z nich je kostel Nanebevzetí Panny Marie, který patří mezi nejpozoruhodnější stavební památky v České republice. Stojí na nejužnější severní části skalního ostrohu nad řekou Svratkou, obklopen úzkým podkovovitým hřbitovem a prostranstvím před kostelem, lemovaným ze západní strany prastarými lípami. Uvnitř se nacházejí vzácné řezbářské práce a gotické nástěnné malby. Kostel byl pravděpodobně postaven kolem roku 1228 (cernvir.cz). Druhou významnou památkou je unikátní krytý dřevěný most přes řeku Svratku. Tento trámový most byl postaven v roce 1718 a je nejstarším dochovaným krytým dřevěným mostem na Moravě. Je dlouhý 32 metrů, široký 2,6 metru a jeho mostovka se nachází v průměrné výšce 4 metry nad hladinou řeky (udolihistorie.cz). Byl využíván do roku 1954. Obec Černvír patří k nejstarším na východním svahu Českomoravské vrchoviny. Již ve 13. století zde pravděpodobně stálo hradisko, tvrz a románský kostel.

 

Krajina, Zahraničie, Mestá, Česko, Južná Morava, Fotografie

Luhačovice

skala
Hits: 299

Luhačovice sú malebné kúpeľné mesto na juhovýchode Moravy, približne 16 km juhovýchodne od Zlína. S počtom obyvateľov okolo 5 100 a bohatou históriou siahajúcou do 15. storočia (sk.wikipedia.org) sú najväčšími kúpeľmi na Morave a významným centrom liečebného turizmu (Wikipedia). Prvá písomná zmienka o Luhačoviciach pochádza z roku 1412 (sk.wikipedia.org). Od konca 16. storočia sa mesto stalo centrom panstva zahŕňajúceho 12 dedín. V roku 1629 prešlo do vlastníctva rodu Serényiovcov, ktorí začali využívať miestne minerálne a postupne budovali kúpeľné zariadenia (Wikipedia). V 20. storočí prešli Luhačovice významným rozvojom, najmä vďaka architektovi Dušanovi Jurkovičovi, ktorý tu vytvoril unikátny súbor stavieb v štýle ľudovej secesie. Luhačovice sú známe svojimi liečivými minerálnymi prameňmi, ktorých je v súčasnosti 16 (vincentluhacovice.cz). Medzi najznámejšie patrí Vincentka, Aloiska, Ottovka a prameň Dr. Šťastného. Tieto pramene sú bohaté na minerály a využívajú sa pri liečbe ochorení dýchacích ciest, tráviaceho ústrojenstva, obezity a cukrovky (Maroš Puček).

Mesto je preslávené architektonickými skvostmi, najmä stavbami Dušana Jurkoviča, ako sú Jurkovičov dom, Chaloupka, Valaška a hotel Jestřabí (vincentluhacovice.cz). Kolonáda, vybudovaná v polovici 20. storočia architektom Oskarom Pořískom, je centrom kúpeľného života a miestom pre prechádzky a spoločenské stretnutia (Maroš Puček). Luhačovice tiež ponúkajú bohatý kultúrny program vrátane festivalov, koncertov a výstav (luhacovice.eu). Okolie Luhačovíc je ideálne pre milovníkov prírody a aktívneho odpočinku. Mesto je obklopené Bielymi Karpatmi a Vizovickými vrchmi, ktoré ponúkajú množstvo turistických a cyklistických trás (Maroš Puček). Luhačovická priehrada je obľúbeným miestom pre rekreáciu, rybolov a vodné športy (vincentluhacovice.cz). Okrem kúpeľných procedúr a prechádzok po kolonáde môžu návštevníci objavovať aj ďalšie zaujímavosti, ako je Múzeum luhačovického Zálesí, ktoré ponúka pohľad do histórie a kultúry regiónu (travelking.sk). Pre s deťmi sú k dispozícii detské ihriská, športové areály a nenáročné výlety, napríklad jedinečná trasa Ptačích budek. Mesto poskytuje širokú škálu ubytovacích možností, od luxusných wellness hotelov po útulné penzióny a ubytovanie v súkromí, ktoré uspokoja požiadavky aj tých najnáročnejších hostí (luhacovice.eu).

Luhačovice is a picturesque spa town in southeastern Moravia, approximately 16 km southeast of Zlín. With a population of around 5,100 and a rich history dating back to the 15th century (sk.wikipedia.org), it is the largest spa town in Moravia and a significant center of therapeutic tourism (Wikipedia). The first written mention of Luhačovice dates back to 1412 (sk.wikipedia.org). Since the late 16th century, the town became the center of an estate encompassing 12 villages. In 1629, it came into the ownership of the Serényi family, who began utilizing the local mineral springs and gradually developing spa facilities (Wikipedia). In the 20th century, Luhačovice experienced significant growth, particularly thanks to architect Dušan Jurkovič, who created a unique ensemble of buildings in the folk Art Nouveau style. Luhačovice is renowned for its healing mineral springs, of which there are currently 16 (vincentluhacovice.cz). Among the most famous are Vincentka, Aloiska, Ottovka, and the Dr. Šťastný spring. These springs are rich in minerals and are used to treat respiratory diseases, digestive disorders, obesity, and diabetes (Maroš Puček).

The town is famous for its architectural gems, especially buildings designed by Dušan Jurkovič, such as the Jurkovič House, Chaloupka, Valaška, and Jestřabí Hotel (vincentluhacovice.cz). The Colonnade, built in the mid-20th century by architect Oskar Pořísek, serves as the center of spa life and a place for walks and social gatherings (Maroš Puček). Luhačovice also offers a rich cultural program, including festivals, concerts, and exhibitions (luhacovice.eu). The surroundings of Luhačovice are ideal for nature lovers and active recreation. The town is surrounded by the White Carpathians and Vizovice Highlands, which offer numerous hiking and cycling trails (Maroš Puček). The Luhačovice Reservoir is a popular spot for recreation, fishing, and water sports (vincentluhacovice.cz). Besides spa treatments and strolls along the colonnade, visitors can explore other attractions, such as the Museum of Luhačovice Zálesí, which provides insight into the history and culture of the region (travelking.sk). For families with children, there are playgrounds, sports facilities, and easy trips, such as the unique Birdhouse Trail. The town offers a wide range of accommodation options, from luxurious wellness hotels to cozy guesthouses and private lodgings, catering to even the most demanding guests (luhacovice.eu).

Luhačovice jsou malebné lázeňské město na jihovýchodě Moravy, přibližně 16 km jihovýchodně od Zlína. S počtem obyvatel kolem 5 100 a bohatou historií sahající do 15. století (sk.wikipedia.org) jsou největšími lázněmi na Moravě a významným centrem léčebného turismu (Wikipedia). První písemná zmínka o Luhačovicích pochází z roku 1412 (sk.wikipedia.org). Od konce 16. století se město stalo centrem panství zahrnujícího 12 vesnic. V roce 1629 přešlo do vlastnictví rodu Serényiů, kteří začali využívat místní minerální prameny a postupně budovat lázeňská zařízení (Wikipedia). Ve 20. století prošly Luhačovice významným rozvojem, především díky architektu Dušanu Jurkovičovi, který zde vytvořil unikátní soubor staveb ve stylu lidové secese. Luhačovice jsou známé svými léčivými minerálními prameny, kterých je v současnosti 16 (vincentluhacovice.cz). Mezi nejznámější patří Vincentka, Aloiska, Ottovka a pramen Dr. Šťastného. Tyto prameny jsou bohaté na minerály a využívají se při léčbě onemocnění dýchacích cest, trávicího ústrojí, obezity a cukrovky (Maroš Puček).

Město je proslulé architektonickými skvosty, zejména stavbami Dušana Jurkoviče, jako jsou Jurkovičův dům, Chaloupka, Valaška a hotel Jestřabí (vincentluhacovice.cz). Kolonáda, vybudovaná v polovině 20. století architektem Oskarem Poříškem, je centrem lázeňského života a místem pro procházky a společenská setkání (Maroš Puček). Luhačovice také nabízejí bohatý kulturní program včetně festivalů, koncertů a výstav (luhacovice.eu). Okolí Luhačovic je ideální pro milovníky přírody a aktivního odpočinku. Město je obklopeno Bílými Karpaty a Vizovickými vrchy, které nabízejí množství turistických a cyklistických tras (Maroš Puček). Luhačovická přehrada je oblíbeným místem pro rekreaci, rybolov a vodní sporty (vincentluhacovice.cz). Kromě lázeňských procedur a procházek po kolonádě mohou návštěvníci objevovat další zajímavosti, jako je Muzeum luhačovického Zálesí, které nabízí pohled do historie a kultury regionu (travelking.sk). Pro rodiny s dětmi jsou k dispozici dětská hřiště, sportovní areály a nenáročné výlety, například jedinečná trasa Ptačích budek. Město poskytuje širokou škálu ubytovacích možností, od luxusních wellness hotelů po útulné penziony a soukromé ubytování, které uspokojí i ty nejnáročnější hosty (luhacovice.eu).

 

Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Umenie, Česko, Stavby, Fotografie

Landštejn – stavebno historická perla Českej Kanady

skala
Hits: 318

Hrad Landštejn, nachádzajúci sa v oblasti známej ako Česká Kanada, patrí medzi najvýznamnejšie raného stredoveku v Českej republike. Jeho mohutné sa týčia na vrchole návršia v nadmorskej výške 656 metrov, približne tri kilometre severozápadne od Starého Města pod Landštejnem v okrese Jindřichův Hradec. Landštejn bol postavený na prelome 12. a 13. storočia neznámym staviteľom. Existujú dohady, že ním mohol byť český kráľ Přemysl Otakar I. alebo rakúski vojvodovia Leopold V. a Leopold VI. Názov hradu „Landštejn“ odkazuje na staviteľa, ktorý bol zemepánom, teda pánom zeme (hrad-landstejn.cz). Prvá písomná zmienka o hrade pochádza z roku 1231, kedy bol najväčším románskym hradom v českých krajinách (en.wikipedia.org). V roku 1282 je s hradom spojený Sezima z Třeboně z rodu Vítkovcov, ktorého potomkovia si podľa hradu dali prídomok „páni z Landštejna“. Najvýznamnejším z nich bol Vilém z Landštejna, obratný politik a vojvodca, ktorý pre cisára Karla IV. vykonával mnohé diplomatické misie. Po jeho smrti v roku 1356 hrad prešiel do rúk kráľovskej komory a následne, v roku 1381, ho získal Konrád Krajíř z Krajku (hrad-landstejn.cz). Krajířovci z Krajku, pôvodom zo Štajerska, vlastnili hrad takmer dve storočia. Počas ich vlastníctva prešiel hrad významnými prestavbami, ktoré z neho urobili výstavnú rezidenciu, patriacu medzi popredné feudálne sídla v Čechách v prvej polovici 16. storočia (zajimavamista.cz). V roku 1579 predala Anna Roupovská, rodená Krajířová, hrad Štěpánovi Eicinkovi z Eicinku. Počas tridsaťročnej hrad stratil svoj strategický význam a postupne chátral. V roku 1771 do hradu udrel blesk, spôsobil požiar a hrad bol opustený. Stal sa zrúcaninou a až v 20. storočí prešiel rozsiahlymi opravami. Prvá návštevnícka sezóna bola zahájená v roku 1990 (hrad-landstejn.cz).

Pôvodné hradné jadro je tvorené dvoma hranolovými vežami, palácom medzi nimi a vysokou hradbou, ktorá uzavrela areál do päťbokého pôdorysu. V priebehu 14. storočia prešiel hrad gotickou prestavbou, počas ktorej bol vystavaný obytný donjon a bol presunutý vstup do jadra na dnešné miesto. Ďalšie renesančné úpravy nasledovali koncom 15. a v prvej polovici 16. storočia (hrady-zriceniny.cz). Zaujímavým prvkom hradu je kaplnka svätého Juraja, ktorej zasvätenie je prvýkrát spomenuté v roku 1495. Kaplnka mala valenú klenbu a v západnej časti tribúnu, odkiaľ majiteľ hradu sledoval bohoslužby. Zvyšky fresiek dokladajú výnimočnosť tohto miesta a pozornosť venovanú jeho výzdobe (hrad-landstejn.cz).

Dnes je hrad Landštejn obľúbeným turistickým cieľom. Návštevníci môžu voľne prechádzať romantickými ruinami, obdivovať ukážky raného hradného staviteľstva a z vysokej obrannej veže si vychutnávať krásy zvlnenej krajiny Českej Kanady (opravdova-laska.jiznicechy.cz). Hrad je vo vlastníctve Národného pamiatkového ústavu a je prístupný verejnosti počas turistickej sezóny. Okrem prehliadky hradu ponúka aj rôzne a , ktoré približujú jeho bohatú históriu a význam v dejinách Českej republiky (hrad-landstejn.cz).

Hrad Landštejn patrí medzi najvýznamnejšie stavebno- Českej Kanady. Je jedným z mála hradov, kde sa vo veľkej miere zachovalo mohutné románske jadro, ktoré nemá obdobu medzi okolitými českými hradmi. Jedna skupina odborníkov tvrdí, že hrad postavila rakúska alebo bavorská šľachta, zatiaľ čo druhá verí, že jeho prvým stavebníkom bol český kráľ. Kostol svätého Jána Krstiteľa v Pomezí, ktorý je považovaný za podhradie Landštejna, bol pôvodne románskou stavbou so silnými väzbami na rakúske vzory. Výskumy odhalili, že osídlenie v Pomezí trvalo do 16. až 17. storočia, kým význam samotného hradu pretrvával oveľa dlhšie (e-stredovek.cz). Asi kilometer od Starého Města pod Landštejnom je hraničný kameň, označujúci miesto, kde sa stýkali pôvodné hranice Čiech, Moravy a Rakúska. Hadí vrch bol vyhlásený za prírodnú rezerváciu v roku 1988. Sú to bývalé pastviny s vresoviskami (Informačná tabuľa).

Landštejn Castle, located in the area known as Bohemian Canada, is one of the most significant monuments of the early Middle Ages in the Czech Republic. Its massive ruins rise on top of a hill at an altitude of 656 meters, approximately three kilometers northwest of Staré Město pod Landštejnem in the Jindřichův Hradec district. Landštejn was built at the turn of the 12th and 13th centuries by an unknown builder. There are speculations that it could have been the Czech King Přemysl Otakar I or the Austrian dukes Leopold V and Leopold VI. The name „Landštejn“ refers to the builder, who was a landlord, or „lord of the land“ (hrad-landstejn.cz). The first written mention of the castle dates back to 1231, when it was the largest Romanesque castle in the Czech lands (en.wikipedia.org). In 1282, the castle was associated with Sezima of Třeboň from the Vítkovci family, whose descendants adopted the surname „Lords of Landštejn“ after the castle. The most prominent of them was Vilém of Landštejn, a skilled politician and military leader who undertook many diplomatic missions for Emperor Charles IV. After his death in 1356, the castle passed to the royal chamber and later, in 1381, was acquired by Konrád Krajíř of Krajku (hrad-landstejn.cz). The Krajíř family, originally from Styria, owned the castle for nearly two centuries. During their ownership, the castle underwent significant reconstructions, transforming it into a grand residence that ranked among the leading feudal estates in Bohemia in the first half of the 16th century (zajimavamista.cz). In 1579, Anna Roupovská, née Krajířová, sold the castle to Štěpán Eicink of Eicink. During the Thirty Years‘ War, the castle lost its strategic importance and gradually fell into disrepair. In 1771, a lightning strike caused a fire, leaving the castle abandoned. It became a ruin until extensive repairs began in the 20th century, with the first visitor season opening in 1990 (hrad-landstejn.cz).

The original castle core consists of two prismatic towers, a palace between them, and a high wall that enclosed the area into a pentagonal layout. During the 14th century, the castle underwent Gothic reconstruction, during which a residential donjon was built, and the entrance to the core was moved to its current location. Further Renaissance modifications followed in the late 15th and early 16th centuries (-zriceniny.cz). An interesting feature of the castle is the Chapel of St. George, first mentioned in 1495. The chapel had a barrel vault and a gallery in the western part from which the castle owner could observe services. Remnants of frescoes attest to the uniqueness of this place and the attention given to its decoration (hrad-landstejn.cz).

Today, Landštejn Castle is a popular tourist destination. Visitors can freely explore the romantic ruins, admire examples of early castle architecture, and enjoy the rolling landscapes of Bohemian Canada from the high defensive tower (opravdova-laska.jiznicechy.cz). The castle is owned by the National Heritage Institute and is open to the public during the tourist season. In addition to castle tours, it hosts various cultural events and exhibitions that highlight its rich history and significance in Czech history (hrad-landstejn.cz).

Landštejn Castle is among the most important architectural and historical landmarks of Bohemian Canada. It is one of the few castles where a significant Romanesque core has been preserved, unparalleled among neighboring Czech castles. One group of experts believes that the castle was built by Austrian or Bavarian nobility, while another argues that its first builder was a Czech king. The Church of St. John the Baptist in Pomezí, considered the settlement below Landštejn, was originally a Romanesque structure with strong ties to Austrian designs. Research revealed that settlement in Pomezí lasted until the 16th or 17th century, while the significance of the castle itself endured much longer (e-.cz). About a kilometer from Staré Město pod Landštejnem is a boundary stone marking the place where the original borders of Bohemia, Moravia, and Austria met. Hadí vrch was declared a nature reserve in 1988. These are former pastures with heathlands (Information board).

Die Burg Landštejn, gelegen in der Region bekannt als Böhmisches Kanada, gehört zu den bedeutendsten Denkmälern des frühen Mittelalters in der Tschechischen Republik. Ihre mächtigen Ruinen erheben sich auf einem Hügel in einer Höhe von 656 Metern, etwa drei Kilometer nordwestlich von Staré Město pod Landštejnem im Bezirk Jindřichův Hradec. Landštejn wurde um die Wende vom 12. zum 13. Jahrhundert von einem unbekannten Erbauer errichtet. Es wird spekuliert, dass dies der böhmische König Přemysl Otakar I. oder die österreichischen Herzöge Leopold V. und Leopold VI. gewesen sein könnten. Der Name „Landštejn“ verweist auf den Erbauer, der ein Grundherr, also ein „Herr des Landes“, war (hrad-landstejn.cz). Die erste schriftliche Erwähnung der Burg stammt aus dem Jahr 1231, als sie die größte romanische Burg in den böhmischen Ländern war (en.wikipedia.org). Im Jahr 1282 wurde die Burg mit Sezima von Třeboň aus der Familie der Vítkovci in Verbindung gebracht, deren Nachkommen den Namenszusatz „Herren von Landštejn“ annahmen. Der bedeutendste unter ihnen war Vilém von Landštejn, ein geschickter Politiker und Militärführer, der viele diplomatische Missionen für Kaiser Karl IV. durchführte. Nach seinem Tod im Jahr 1356 ging die Burg in den Besitz der königlichen Kammer über und wurde später, im Jahr 1381, von Konrád Krajíř von Krajku erworben (hrad-landstejn.cz). Die Familie Krajíř, ursprünglich aus der Steiermark, besaß die Burg fast zwei Jahrhunderte lang. Während ihrer Herrschaft wurde die Burg umfassend umgebaut und zu einer prächtigen Residenz, die zu den führenden feudalen Anwesen in Böhmen in der ersten Hälfte des 16. Jahrhunderts zählte (zajimavamista.cz). Im Jahr 1579 verkaufte Anna Roupovská, geborene Krajířová, die Burg an Štěpán Eicink von Eicink. Während des Dreißigjährigen Krieges verlor die Burg ihre strategische Bedeutung und verfiel allmählich. Im Jahr 1771 schlug ein Blitz ein, verursachte einen Brand, und die Burg wurde verlassen. Sie verfiel zur Ruine, bis im 20. Jahrhundert umfangreiche Restaurierungsarbeiten begannen. Die erste Besuchersaison wurde 1990 eröffnet (hrad-landstejn.cz).

Der ursprüngliche Burgkern besteht aus zwei prismatischen Türmen, einem Palast dazwischen und einer hohen Mauer, die das Areal in eine fünfeckige Anordnung einschloss. Im 14. Jahrhundert wurde die Burg gotisch umgebaut, wobei ein Wohn-Donjon errichtet und der Eingang zum Kern an die heutige Stelle verlegt wurde. Weitere Renaissance-Modifikationen folgten im späten 15. und frühen 16. Jahrhundert (hrady-zriceniny.cz). Ein interessantes Merkmal der Burg ist die Kapelle des heiligen Georg, die erstmals 1495 erwähnt wurde. Die Kapelle hatte ein Tonnengewölbe und eine Galerie im westlichen Teil, von der aus der Burgherr die Gottesdienste beobachten konnte. Freskenreste zeugen von der Einzigartigkeit dieses Ortes und der Aufmerksamkeit, die seiner Gestaltung gewidmet wurde (hrad-landstejn.cz).

Heute ist die Burg Landštejn ein beliebtes Touristenziel. Besucher können frei durch die romantischen Ruinen streifen, Beispiele früher Burgarchitektur bewundern und von der hohen Verteidigungsturm aus die Hügellandschaften des Böhmischen Kanada genießen (opravdova-laska.jiznicechy.cz). Die Burg befindet sich im Besitz des Nationalen Denkmalschutzinstituts und ist während der Tourismussaison für die Öffentlichkeit zugänglich. Neben Burgführungen werden auch verschiedene kulturelle Veranstaltungen und Ausstellungen angeboten, die die reiche Geschichte und Bedeutung der Burg in der tschechischen Geschichte hervorheben (hrad-landstejn.cz).

Die Burg Landštejn gehört zu den bedeutendsten bauhistorischen Denkmälern des Böhmischen Kanada. Sie ist eine der wenigen Burgen, in denen ein bedeutender romanischer Kern erhalten geblieben ist, der seinesgleichen unter den benachbarten tschechischen Burgen sucht. Eine Gruppe von Experten glaubt, dass die Burg von österreichischem oder bayerischem Adel erbaut wurde, während eine andere argumentiert, dass ihr erster Erbauer ein böhmischer König war. Die Kirche des heiligen Johannes des Täufers in Pomezí, die als die Siedlung unterhalb von Landštejn gilt, war ursprünglich ein romanischer Bau mit starken Verbindungen zu österreichischen Designs. Forschungen haben ergeben, dass die Besiedlung in Pomezí bis ins 16. oder 17. Jahrhundert andauerte, während die Bedeutung der Burg selbst viel länger bestand (e-stredovek.cz). Etwa einen Kilometer von Staré Město pod Landštejnem entfernt befindet sich ein Grenzstein, der den Ort markiert, an dem die ursprünglichen Grenzen Böhmens, Mährens und Österreichs aufeinandertrafen. Der Hadí vrch wurde 1988 zum Naturschutzgebiet erklärt. Es handelt sich um ehemalige Weiden mit Heideflächen (Informationsschild).