Krajina, Slovensko, Typ krajiny, Mestá, Slovenské mestá, Mestá, Fotografie

Nitra – najstaršie mesto na Slovensku

skala
Hits: 26006

Na ploche 108 km2 v nej žije ku 1.10.2010 82 661 obyvateľov (nitra.sk). Preteká ňou rovnomenná rieka . Zo severnej strany sa nad mestom týči vrch Zobor (Wikipedia). Historické názvy: Nitrawa, Nitria, Nitrahwa. V indoeurópskych jazykoch Nid znamená tok, a ahwa vodu (Wikipedia.en). Delí sa na niekoľko mestských častí: Čermáň, Diely, Dolné Krškany, Horné Krškany, Dražovce, Chrenová, Janíkovce, Klokočina, kynek, Mlynárce, Párovské Háje, Prameň, , Šúdol a Zobor. 92.0% obyvateľstva je slovenskej národnosti, 6.8 % maďarskej (Wikipedia). Nitra je najstarším mestom na Slovensku. Prvé potvrdené historické zmienky siahajú na začiatok 9. storočia (Wikipedia), konkrétne do roku 828. Zmienka je o Nitrawe (nitralive.sk). Počiatky siahajú až do praveku, ako to dokumentujú početné archeologické nálezy. Už pred 30 000 rokmi bola husto osídleným územím. Roľnícke boli na území mesta už pred 6 000 rokmi. Bolo tu významné keltské stredisko, neskôr germánske a napokon slovanské. Sídlili tu Kvádi, od 8. storočia do roku 1108 Nitrianske kniežatstvo (Wikipedia).

O Nitre sa hovorí, že bola podobne ako Rím, založená na siedmych pahorkoch: Zobor, hradný kopec, Kalvária, Čermáň, Borina, Vŕšok a Martinský vrch. Na mieste dnešných Pároviec bola doložená prvé slovanské sídlisko na území Nitry. Druhá, zatiaľ zistená osada bola na Martinskom vrchu v blízkosti potoka Tormoš (nitralive.sk). V 9. storočí tu vládol knieža Pribina, mesto bolo jedným s centier Veľkej Moravy. Nitrianska aglomerácia bola v čase Veľkej Moravy a v poveľkomoravskom období väčšia ako dnešné mesto (Ruttkay). Nachádza sa tu prvý známy kresťanský kostol v strednej a východnej Európe z roku 828. Na Zobori bol za vlády Svätopluka v rokoch 880 – 881 postavený prvý známy kláštor na Slovensku. Nitriansky hrad pochádza z 11. storočia, neskôr bol v 15. storočí prestavaný (Wikipedia). Patrí medzi najstaršie kamenné u nás. Jeho najvzácnejšou časťou je zakonzervovaný hradný val z 9. storočia. Od roku 1961 je Nitriansky hrad národnou kultúrnou pamiatkou. Súčasná jeho podoba pochádza zo 17. storočia. (Informačná tabuľa). Prvé nitrianske bolo postavené v roku 1883 (Wikipedia). V Nitre pôsobí Divadlo Andreja Bagara, v ktorom sa koná od roku 1992 posledný septembrový týždeň medzinárodný festival Divadelná Nitra. Okrem toho v meste je aj Staré divadlo Karola Spišáka (Wikipedia).

Nitra je aj domovom viacerých športových klubov: futbalového FC Nitra, hokejového HC K-CERO Nitra, basketbalového BK Casta SPU Nitra. Sídlia tu viaceré významné firmy: Agrokomplex – Výstavníctvo Nitra, Oil Slovakia (Aral), Plastika, Foxconn Electronics, Víno Nitra (Wikipedia). Nachádzajú sa tu dve univerzity: Univerzita Konštantína Filozofa a Slovenská poľnohospodárska univerzita. Sú domovom viacerých hudobných skupín: Gladiáror, Horkýže Slíže a Desmod (Wikipedia.en). Nitra má množstvo osobností, napr.: knieža Pribina (Wikipedia), kráľ Veľkej Moravy, nitrianske knieža Svätopluk I., Pribinov syn Koceľ (Wikipedia.en), akademický sochár Július Bártfay, politik František Mikloško, herci Jozef Dóczy, Gučík, Emil Horváth, herečky Daniela Šinkorová, Eva Pavlíková, moderátor Peter Kočiš, hokejisti Ľubomír Kolník, Jozef Stümpel (Wikipedia),  Branislav Mezei, Boris Valábik a Štefan Ružička (Wikipedia.en), futbalisti Ľubomír Moravčík (Wikipedia), Miroslav Stoch (Wikipedia.en), streľkyňa Zuzana Štefečeková (Wikipedia).

Covering an area of 108 km2, Nitra is home to approximately 82,661 residents as of October 1, 2010. The Nitra River flows through the city, and to the north, the prominent Zobor hill rises above the town (Wikipedia). Historical names for Nitra include Nitrawa, Nitria, and Nitrahwa. In the Indo-European languages, „Nid“ means river, and „ahwa“ means water (Wikipedia.en). The city is divided into several districts: Čermáň, Diely, Dolné Krškany, Horné Krškany, Dražovce, Chrenová, Janíkovce, Klokočina, Kynek, Mlynárce, Párovské Háje, Prameň, Staré Mesto, Šúdol, and Zobor. The population consists of 92.0% Slovaks and 6.8% Hungarians (Wikipedia).

Nitra holds the distinction of being the oldest city in Slovakia, with the first confirmed historical mentions dating back to the early 9th century (Wikipedia), precisely in the year 828 when it was referred to as Nitrawe (nitralive.sk). The city’s origins trace back to prehistoric times, as evidenced by numerous archaeological findings. It was densely inhabited over 30,000 years ago, with agricultural settlements established 6,000 years ago. Nitra was a significant Celtic center and later became Germanic and finally Slavic. The Quadi tribe resided here, and from the 8th century until 1108, it was the Nitrian Principality (Wikipedia).

Nitra is often compared to Rome, as it is said to be founded on seven hills: Zobor, Castle Hill, Kalvária, Čermáň, Borina, Vŕšok, and Martinský vrch. The first documented Slavic settlement in the Nitra area was located in the present-day Párovce. The second discovered settlement was on Martinský vrch near the Tormoš stream (nitralive.sk). In the 9th century, Prince Pribina ruled here, and the city was one of the centers of the Great Moravian Empire. During the time of Great Moravia, the Nitra agglomeration was more extensive than the current city (Ruttkay). The first known Christian church in Central and Eastern Europe was built in 828. During the rule of Svätopluk, the first known monastery in Slovakia was erected on Zobor between 880 and 881. The Nitriansky Castle dates back to the 11th century and was later renovated in the 15th century (Wikipedia). It ranks among the oldest stone castles in the country, and its most valuable part is the preserved castle rampart from the 9th century. Since 1961, Nitriansky Castle has been a national cultural monument. Its current appearance dates back to the 17th century (Information board). The first theater in Nitra was built in 1883 (Wikipedia). Nitra is home to the Andrej Bagar Theatre, which has been hosting the international festival Divadelná Nitra every September since 1992. Additionally, there is the Old Theatre of Karol Spišák (Wikipedia).

Nitra is also the base for several sports clubs, including the football club FC Nitra, the ice hockey club HC K-CERO Nitra, and the basketball club BK Casta SPU Nitra. The city is host to several significant companies, such as Agrokomplex – Výstavníctvo Nitra, Oil Slovakia (Aral), Plastika, Foxconn Electronics, and Víno Nitra (Wikipedia). Two universities, the Constantine the Philosopher University and the Slovak University of Agriculture, are located in Nitra. The city is also the hometown of various musical groups, including Gladiátor, Horkýže Slíže, and Desmod (Wikipedia.en). Nitra boasts a rich history and is associated with notable figures such as Prince Pribina (Wikipedia), King of Great Moravia Svätopluk I, Pribina’s son Koceľ (Wikipedia.en), academic sculptor Július Bártfay, politician František Mikloško, actors Jozef Dóczy, Michal Gučík, Emil Horváth, actresses Daniela Šinkorová, Eva Pavlíková, presenter Peter Kočiš, hockey players Ľubomír Kolník, Jozef Stümpel (Wikipedia), Branislav Mezei, Boris Valábik, and Štefan Ružička (Wikipedia.en), footballers Ľubomír Moravčík (Wikipedia), Miroslav Stoch (Wikipedia.en), shooter Zuzana Štefečeková (Wikipedia).

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Južná Morava, Fotografie

Strážnice

skala
Hits: 2806

Strážnice sú malým mestom pri hraniciach zo Slovenskom na juhu Moravy. Takpovediac na skok od Skalice.

Nemecky názov je Strassnitz. Žije tu viac takmer 6 tisíc obyvateľov (Wikipedia CZ). V 5. storočí na mieste dnešných Strážnic postavili osadu. Pred nimi tu žili 4 storočie pred n. l. a od konca 1. storočia Germáni (Skácel). Počiatky Strážnic sú spojované s upevňovaním hraníc českého štátu v dobe vlády Přemysla Otakara II., v druhej polovici 13. storočia. Aj meno mesta je odvodzované od strážnej funkcie. Strážnický hrad bol postavený v roku 1260. O veľký rozmach mesta sa zaslúžil hejtman Petr Strážnický. Začiatkom 15. storočia kúpili mesto Žerotínovci, ktorí podporovali bratrícke školstvo. Takúto školu v rokoch 1604 – 5 navštevoval Ján Ámos Komenský, ktorý tu mal tetu. V máji 1605 bolo mesto vypálené (Vratislavský).

Dominantou mesta je Strážní bílá věž z roku 1615 (straznice-mesto.cz). O vybudovaní národopisného múzea v prírode sa začalo uvažovať počiatkom 20. storočia. Avšak až v roku 1973 sa začalo z jeho výstavbou (skanzenstraznice.cz). Na prelome júna a júla sa tu konávajú folklórne  (Vratislavský).

Strážnice is a small town located near the borders with Slovakia in southern Moravia, practically a stone’s throw from Skalica.

In German, it is called Strassnitz. Approximately 6,000 inhabitants live here (Wikipedia CZ). In the 5th century, Slavs built a settlement in the area that is now Strážnice. Prior to them, Celts inhabited the region four centuries before Christ, followed by Germans from the end of the 1st century (Skácel). The beginnings of Strážnice are associated with the fortification of the Czech state borders during the rule of Přemysl Otakar II in the second half of the 13th century. The city’s name itself is derived from its guarding function. Strážnice Castle was built in 1260. Captain Petr Strážnický played a significant role in the city’s development. In the early 15th century, the Žerotín family purchased the city, supporting fraternal education. In 1604-1605, Ján Ámos Komenský, who had an aunt in the city, attended such a school. In May 1605, the city was burned down (Vratislavský).

The town’s dominant feature is the White Tower of Strážnice, built in 1615 (straznice-mesto.cz). Consideration for the establishment of an ethnographic open-air museum began in the early 20th century. However, it was only in 1973 that construction commenced (skanzenstraznice.cz). Folklore festivals take place here at the turn of June and July (Vratislavský).

Strážnice ist eine kleine Stadt in der Nähe der Grenze zur Slowakei im Süden von Mähren, praktisch einen Katzensprung von Skalica entfernt.

Auf Deutsch wird es Strassnitz genannt. Etwa 6.000 Einwohner leben hier (Wikipedia CZ). Im 5. Jahrhundert errichteten Slawen eine Siedlung an der Stelle des heutigen Strážnice. Vor ihnen lebten Kelten in der Region vier Jahrhunderte vor Christus, gefolgt von Germanen ab Ende des 1. Jahrhunderts (Skácel). Die Anfänge von Strážnice sind mit der Befestigung der tschechischen Staatsgrenzen während der Herrschaft von Přemysl Otakar II. in der zweiten Hälfte des 13. Jahrhunderts verbunden. Der Name der Stadt selbst leitet sich von ihrer Schutzfunktion ab. Die Strážnice Burg wurde 1260 erbaut. Hauptmann Petr Strážnický spielte eine bedeutende Rolle in der Entwicklung der Stadt. Anfang des 15. Jahrhunderts erwarb die Familie Žerotín die Stadt, die die Bruderschaftsbildung unterstützte. In den Jahren 1604-1605 besuchte Ján Ámos Komenský, der hier eine Tante hatte, eine solche Schule. Im Mai 1605 wurde die Stadt niedergebrannt (Vratislavský).

Das dominierende Merkmal der Stadt ist der Weiße Turm von Strážnice, der 1615 erbaut wurde (straznice-mesto.cz). Überlegungen zur Gründung eines ethnografischen Freilichtmuseums begannen zu Beginn des 20. Jahrhunderts. Die Bauarbeiten begannen jedoch erst im Jahr 1973 (skanzenstraznice.cz). Folklorefestivals finden hier zur Wende von Juni und Juli statt (Vratislavský).

Krajina, Zahraničie, TOP, Česko, Fotografie

Česko

skala
Hits: 4580

je náš západný sused. Spája nás s ním spoločná . Veď len v roku 1993 sa federácia Československo rozpadla. Hlavným mestom je Praha. Tzv. otcom vlasti je Karel IV..

Czechia is our western neighbor. We are connected to it by a common history. After all, it was only in 1993 that the federation of Czechoslovakia dissolved. The capital city is Prague. The so-called father of the country is Charles IV.

Tschechien ist unser westlicher Nachbar. Uns verbindet eine gemeinsame Geschichte. Immerhin löste sich die Föderation der Tschechoslowakei erst im Jahr 1993 auf. Die Hauptstadt ist Prag. Der sogenannte Vater des Landes ist Karl IV.

Oficiálnym názvom štátu je Česká republika, jednoslovne Česko. Časť verejnosti slovo Česko odmieta. Jeho prvé použitie je z roku 1777 ako synonymum k Čechy (Wikipedia.cs). Česko tvoria Čechy, a Sliezsko. Geologicky Český masív a Západné Karpaty. Jeho rozloha je 78866 km2, na ktorých žije viac ako 10 miliónov obyvateľov. Veľké české : Labe, Vltava, Morava, Dyje, Odra, Opava. Klimaticky sa vyznačuje miešaním oceánskych a kontinentálnych vplyvov. Patrónom českej krajiny je Svätý Václav. Prvé osídlenie siaha do staršej doby kamennej, zhruba 28000 rokov pred n. l. (Wikipedia.sk). Doklady o výskyte Homo habilis sa našli okrese Beroun, Suchdol, Čakovice. Homo erectus na lokalite Písečný vrch u Bečova, pri Přezleticiach, pri Stránskej skale. Homo sapiens sapiens – Pavlovienské náleziská – Předmostí u Přerova, Dolní Věstonice, Pavlov, Petřkovice. Od 5. storočia pred n. l. tu žili – Bójovia. Na južnú Moravu Volkovia – Tektoságovia (Wikipedia.cs).

The official name of the state is the Czech Republic, simply Czechia. Some of the public rejects the word Czechia. Its first usage dates back to 1777 as a synonym for Bohemia (Wikipedia.cs). Czechia consists of Bohemia, Moravia, and Silesia. Geologically, it includes the Czech Massif and the Western Carpathians. Its area is 78,866 km2, with a population of over 10 million people. Major Czech rivers include the Elbe, Vltava, Morava, Dyje, Odra, and Opava. Climate-wise, it is characterized by a mix of oceanic and continental influences. The patron saint of the Czech country is Saint Wenceslaus. The first settlement dates back to the Upper Paleolithic, approximately 28,000 years before Christ (Wikipedia.sk). Evidence of Homo habilis has been found in the Beroun district, Suchdol, Čakovice. Homo erectus at the Písečný vrch site near Bečov, near Přezletice, near Stránská skála. Homo sapiens sapiens – Pavlovian sites – Předmostí near Přerov, Dolní Věstonice, Pavlov, Petřkovice. From the 5th century BC, Celts – Boii lived here. In southern Moravia, the Volcae – Tectosages (Wikipedia.cs).

Der offizielle Name des Staates ist die Tschechische Republik, kurz Česko. Ein Teil der Bevölkerung lehnt jedoch das Wort Česko ab. Seine erste Verwendung geht auf das Jahr 1777 zurück, als es als Synonym für Böhmen verwendet wurde (Wikipedia.cs). Česko besteht aus Böhmen, Mähren und Schlesien. Geologisch gehören der Böhmische Masse und die Westkarpaten dazu. Die Fläche beträgt 78.866 km2, auf der mehr als 10 Millionen Menschen leben. Zu den großen tschechischen Flüssen gehören die Elbe, die Moldau, die March, die Thaya, die Oder und die Opava. Klimatisch ist das Land durch eine Mischung aus ozeanischen und kontinentalen Einflüssen gekennzeichnet. Der Schutzpatron des tschechischen Landes ist der Heilige Wenzel. Die erste Besiedlung reicht bis in die ältere Steinzeit zurück, etwa 28.000 Jahre vor Christus (Wikipedia.sk). Nachweise von Homo habilis wurden in den Bezirken Beroun, Suchdol und Čakovice gefunden. Homo erectus wurde am Standort Písečný vrch bei Bečov, bei Přezletice und bei Stránská skála gefunden. Homo sapiens sapiens – Fundstätten in Pavlovien – Předmostí bei Přerov, Dolní Věstonice, Pavlov und Petřkovice. Ab dem 5. Jahrhundert v. Chr. lebten Kelten – die Boier – hier. In Südmähren lebten die Volkovianer – die Teutonen (Wikipedia.cs).

V 1. storočí sem prichádzali germánske kmene Kvádi a Markomani. Podľa niektorých historikov, napr. Balázsa Komoróczyho, exitstovala snaha Rimanov vytvoriť na časti územia provinciu Markomania za obdobia vlády Marca Aurelia s centrom na južnej Morave, zrejme v Mušove (Wikipedia.cs). Začiatkom 5, storočia ubudlo obyvateľstva, pravdepodobne časť odišla v roku 409 s Vandalmi a Alanmi. V prvej polovici 5. storočia vďaka odchodu Markomanov do Norica. Pravdepodobne na Morave existoval vplyv hunského vpádu pod Attilovým vedením. Na konci 5. storočia sa proti prúdu Labe dostali do Čiech Longobardi a Durynkovia. V druhej polovici 6. storočia sem prišli slovanské kmene (Wikipedia.cs). V 7. storočí sa časť územia stala súčasťou Samovej ríše. V 9. storočí zase Veľkej Moravy. K zjednoteniu došlo v 10. storočí zásluhou Přemyslovcov (Wikipedia.sk). České kráľovstvo, ktoré vzniklo v roku 1198, dosiahlo svoj mocenský vrchol za vlády posledných Přemyslovcov a Karla IV. Za Přemysla Otakara II. siahalo až za Alpy k Jadranskému moru. Václav II. získal územia cez až k Baltskému moru, Václav II. uhorské územia. Karol IV. pripojil Braniborsko, Lužice a Sliezsko (Wikipedia.cs).

In the 1st century, Germanic tribes, such as the Quadi and Marcomanni, migrated to this territory. According to some historians, for example, Balázs Komoróczy, there was an attempt by the Romans to create the province of Marcomania on part of the territory during the rule of Marcus Aurelius, with its center likely in southern Moravia, possibly in Mušov (Wikipedia.cs). By the beginning of the 5th century, the population decreased, with a part likely leaving in 409 with the Vandals and Alans. In the first half of the 5th century, due to the departure of the Marcomanni to Noricum, the region was affected. There was probably an influence of the Hun invasion led by Attila on the Morava in the late 5th century. By the end of the 5th century, against the current of the Elbe, the Lombards and Thuringians reached Bohemia. In the second half of the 6th century, Slavic tribes arrived here (Wikipedia.cs). In the 7th century, a part of the territory became part of the Samo Empire. In the 9th century, it became part of Great Moravia. Unification occurred in the 10th century through the efforts of the Přemyslid dynasty (Wikipedia.sk). The Czech Kingdom, established in 1198, reached its peak of power under the rule of the last Přemyslids and Charles IV. During the reign of Přemysl Otakar II, it extended beyond the Alps to the Adriatic Sea. Wenceslaus II acquired territories through Poland to the Baltic Sea, while Wenceslaus III gained Hungarian territories. Charles IV annexed Brandenburg, Lusatia, and Silesia (Wikipedia.cs).

Im 1. Jahrhundert kamen germanische Stämme der Quaden und Markomannen in diese Region. Nach einigen Historikern, wie zum Beispiel Balázs Komoróczy, gab es den Versuch der Römer, während der Herrschaft von Kaiser Marcus Aurelius auf einem Teil des Gebiets die Provinz Markomania zu schaffen, wahrscheinlich mit dem Zentrum im südlichen Mähren, möglicherweise in Mušov (Wikipedia.cs). Anfang des 5. Jahrhunderts ging die Bevölkerung zurück, wahrscheinlich verließ ein Teil von ihr im Jahr 409 das Gebiet mit den Vandalen und Alanen. In der ersten Hälfte des 5. Jahrhunderts gelangten aufgrund des Abzugs der Markomanen nach Noricum. Wahrscheinlich gab es auf der Morava den Einfluss des hunnischen Einmarschs unter der Führung von Attila. Am Ende des 5. Jahrhunderts gelangten entgegen dem Strom der Elbe die Langobarden und Thüringer nach Böhmen. In der zweiten Hälfte des 6. Jahrhunderts kamen slawische Stämme hierher (Wikipedia.cs). Im 7. Jahrhundert wurde ein Teil des Gebiets Teil des Reiches der Awaren. Im 9. Jahrhundert dann Teil des Großmährischen Reiches. Die Vereinigung erfolgte im 10. Jahrhundert durch die Přemysliden (Wikipedia.sk). Das tschechische Königreich, das im Jahr 1198 entstand, erreichte unter der Herrschaft der letzten Přemysliden und Karls IV. seinen Machthöhepunkt. Unter Přemysl Ottokar II. erstreckte es sich bis zu den Alpen und der Adria. Wenzel II. erwarb Gebiete über Polen bis zur Ostsee, Wenzel II. ungarische Gebiete. Karl IV. fügte Brandenburg, die Lausitz und Schlesien hinzu (Wikipedia.cs).

Česko bolo významnou súčasťou Svätej ríše rímskej, panovník mal postavenie kurfiřta – voliteľa cisára. V 15. storočí Česko výrazne oslabili husiti (Wikipedia.cs). Až do roku 1804 Česko patrilo k rímskonemeckej ríši. V rokoch 1526 – 1918 bolo zároveň súčasťou Rakúskeho cisárstva (Wikipedia.sk). V roku 1526 nastúpila na český trón habsburská monarchia. Víťazstvo na Bielej hore v roku 1620 prispelo ku konečnej likvidácii aj posledných zbytkov samostatnosti. Korunnými územiami, po roku 1749 navzájom celkom nespojitými sa stali až do konca 1. svetovej v roku 1918: České království, Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko (Wikipedia.cs). V rokoch 1867 – 1918 bolo Česko súčasťou -Uhorska. Pohraničie Čiech aj Moravy – Sudety boli od 13. storočia do roku 1945 obývané Nemcami (Wikipedia.sk). Od 17. storočia až do začiatku 19. storočia prebiehali ponemčovanie českého územia (Wikipedia.cs). V rokoch 1771 – 1772 zomrelo počas hladomoru najmenej 250000 ľudí (Veselý), čo viedlo k rozsiahlym nepokojom (Vašků).

Czechia was a significant part of the Holy Roman Empire, and its ruler held the position of an elector – a voter for the emperor. In the 15th century, Czechia was substantially weakened by the Hussites (Wikipedia.cs). Until 1804, Czechia belonged to the Holy Roman Empire. From 1526 to 1918, it was concurrently part of the Austrian Empire (Wikipedia.sk). In 1526, the Habsburg monarchy took the Czech throne. The victory at the Battle of White Mountain in 1620 contributed to the final elimination of the last remnants of independence. The crown territories, which were largely incongruent after 1749, remained so until the end of World War I in 1918: the Kingdom of Bohemia, the Margraviate of Moravia, and the Duchy of Upper and Lower Silesia (Wikipedia.cs). From 1867 to 1918, Czechia was part of Austria-Hungary. The border regions of Bohemia and Moravia – the Sudetenland – were inhabited by Germans from the 13th century until 1945 (Wikipedia.sk). From the 17th century until the early 19th century, Germanization efforts took place in Czech territory (Wikipedia.cs). In the years 1771-1772, at least 250,000 people died during a famine (Veselý), leading to extensive unrest (Vašků).

Tschechien war ein bedeutender Teil des Heiligen Römischen Reiches, der Monarch hatte die Position eines Kurfürsten – eines Wählers des Kaisers. Im 15. Jahrhundert wurde Tschechien durch die Hussiten erheblich geschwächt (Wikipedia.cs). Bis zum Jahr 1804 gehörte Tschechien zum Heiligen Römischen Reich. In den Jahren 1526 bis 1918 war es gleichzeitig Teil des österreichischen Kaiserreichs (Wikipedia.sk). Im Jahr 1526 übernahm die Habsburger Monarchie den tschechischen Thron. Der Sieg auf dem Weißen Berg im Jahr 1620 trug zur endgültigen Liquidation auch der letzten Reste der Unabhängigkeit bei. Die Kronländer, die nach 1749 vollkommen unzusammenhängend waren, blieben dies bis zum Ende des Ersten Weltkriegs im Jahr 1918: das Königreich Böhmen, die Markgrafschaft Mähren und das Herzogtum Ober- und Niederschlesien (Wikipedia.cs). In den Jahren 1867 bis 1918 gehörte Tschechien zu Österreich-Ungarn. Die Grenzregionen von Böhmen und Mähren – das Sudetenland – waren vom 13. Jahrhundert bis 1945 von Deutschen bewohnt (Wikipedia.sk). Vom 17. Jahrhundert bis zum Beginn des 19. Jahrhunderts fand eine Germanisierung des tschechischen Gebiets statt (Wikipedia.cs). In den Jahren 1771-1772 starben während einer Hungersnot mindestens 250.000 Menschen (Veselý), was zu umfangreichen Unruhen führte (Vašků).

V roku 1921 žilo na území Čiech až 2 173 239 nemcov z 6 668 518 všetkých obyvateľov, čo tvorí 32.6 %. Na Morave bol pomer 20.7 %, v Sliezsku 41.9 %. V celej dnešnej Českej republike žilo takmer 3 milióny nemcov – takmer 30 % (Bujnák). V septembri 1938 Sudety pripadli Nemecku, malá časť – najmä Tešínsko pripadlo Mnichovským diktátom Poľsku. 15. marca 1939 vznikol Protektorát Čechy a Morava. Po vojne v roku 1945 došlo k vysídleniu Nemcov. Vo februári 1948 sa moci ujala Komunistická strana (Wikipedia.cs). Až do roku 1989. V rokoch 1990 až 1992 bolo Česko súčasťou ČSFR – Česko-slovenskej federatívnej republiky. 1.1.1993 zanikla federácia Česko-slovenská republika – Česká republika sa osamostatnila. Spoločný štát Čechov a Slovákov existoval od 28.10.1918.

In 1921, there were up to 2,173,239 Germans out of a total population of 6,668,518 in the territory of Czechia, accounting for 32.6%. In Moravia, the ratio was 20.7%, and in Silesia, it was 41.9%. In the entire present-day Czech Republic, there were almost 3 million Germans, nearly 30% of the population (Bujnák). In September 1938, the Sudetenland was annexed by Germany, and a small part, especially Teschen, was ceded to Poland through the Munich Agreement. On March 15, 1939, the Protectorate of Bohemia and Moravia was established. After the war in 1945, the Germans were expelled. In February 1948, the Communist Party took power (Wikipedia.cs). This continued until 1989. From 1990 to 1992, Czechia was part of the Czech and Slovak Federative Republic (CSFR). On January 1, 1993, the Czechoslovak Republic dissolved, and the Czech Republic became independent. The common state of Czechs and Slovaks existed from October 28, 1918.

Im Jahr 1921 lebten auf dem Gebiet der Tschechoslowakei insgesamt 2.173.239 Deutsche von 6.668.518 Einwohnern, was 32,6 % entspricht. In Mähren betrug der Anteil 20,7 %, in Schlesien 41,9 %. In der gesamten heutigen Tschechischen Republik lebten fast 3 Millionen Deutsche, was fast 30 % entspricht (Bujnák). Im September 1938 wurden die Sudeten an Deutschland angegliedert, ein kleiner Teil, insbesondere Teschen, fiel durch den Münchner Diktat an Polen. Am 15. März 1939 entstand das Protektorat Böhmen und Mähren. Nach dem Krieg im Jahr 1945 kam es zur Vertreibung der Deutschen. Im Februar 1948 übernahm die Kommunistische Partei die Macht (Wikipedia.cs). Bis zum Jahr 1989. In den Jahren 1990 bis 1992 gehörte die Tschechoslowakei zur Tschechoslowakischen Föderativen Republik – ČSFR. Am 1. Januar 1993 wurde die Föderation Tschechoslowakische Republik aufgelöst – die Tschechische Republik wurde unabhängig. Der gemeinsame Staat der Tschechen und Slowaken existierte seit dem 28. Oktober 1918.

12.3.1999 bolo Česko prijaté do NATO, 1.5.2004 do EÚ. Najväčšie v Českej republike: Praha, , Ostrava, Plzeň, Liberec, Olomouc. Žije tu niekoľko etnografických skupín: Chodovia, Plzeňáci, Blaťáci, Doudlebovia, Horáci, Hanáci (Wikipedia.cs), Moravskí Chorváti (Štanclová), Moravskí Slováci, Podlužáci, Valaši, Laši (Wikipedia.cs), Gorali (Hubinger a kol.) a dve geograficky rozptýlené: Rómovia a Izraelci. Turisti v Česku vyhľadávajú najmä Prahu, kúpeľné mestá ako Karlove Vary, Mariánske Lázně, Františkovy Lázně, historické sídla ako Kutná Hora, Český Krumlov, Karlštejn, Říp, Vyšehrad, Blaník, Velehrad, Lednicko-valtický areál, rekreačné oblasti České Švajčiarsko, Český raj, Krkonoše, Šumava. : pedagóg Jan Amos Komenský, vynálezca hromozvodu Václav Prokop Diviš, anatóm a fyziológ Jan Evangelista Purkyně, genetik Gregor Mendel, chemik Jaroslav Heyrovský (Wikipedia.cs).

On March 12, 1999, Czechia was admitted to NATO, and on May 1, 2004, it joined the European Union. The largest cities in the Czech Republic are Prague, Brno, Ostrava, Plzeň, Liberec, and Olomouc. Several ethnographic groups live in the country, including the Chodovians, Plzeň residents, Blatáci, Doudlebovians, Horáci, Hanáci (Wikipedia.cs), Moravian Croats (Štanclová), Moravian Slovaks, Podlužáci, Valaši, Laši (Wikipedia.cs), Gorals (Hubinger et al.), and two geographically dispersed groups: Roma and Jews. Tourists in Czechia are drawn to places such as Prague, spa towns like Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, historical sites like Kutná Hora, Český Krumlov, Karlštejn Castle, Říp, Vyšehrad, Blaník, Velehrad, the Lednice-Valtice Cultural Landscape, recreational areas like Czech Switzerland, Bohemian Paradise, Krkonoše, and Šumava. Notable personalities from Czech history include educator Jan Amos Comenius, lightning rod inventor Václav Prokop Diviš, anatomist and physiologist Jan Evangelista Purkyně, geneticist Gregor Mendel, and chemist Jaroslav Heyrovský (Wikipedia.cs).

Am 12. März 1999 wurde Tschechien in die NATO aufgenommen, am 1. Mai 2004 in die EU. Die größten Städte in der Tschechischen Republik sind: Prag, Brünn, Ostrava, Pilsen, Liberec, Olmütz. Es gibt hier mehrere ethnografische Gruppen: Choden, Pilsener, Blata, Doudlebs, Hora, Hanáci (Wikipedia.cs), Mährische Kroaten (Štanclová), Mährische Slowaken, Podlužans, Walachen, Lachen (Wikipedia.cs), Goralen (Hubinger et al.) und zwei geografisch verteilte: Roma und Israelis. Touristen suchen in Tschechien vor allem Prag, Kurorte wie Karlsbad, Marienbad, Franzensbad, historische Städte wie Kutná Hora, Český Krumlov, Karlštejn, Říp, Vyšehrad, Blaník, Velehrad, Lednice-Valtice-Areal, Erholungsgebiete wie Böhmische Schweiz, Böhmisches Paradies, Riesengebirge, Šumava. Persönlichkeiten: Pädagoge Jan Amos Komenský, Erfinder des Blitzableiters Václav Prokop Diviš, Anatom und Physiologe Jan Evangelista Purkyně, Genetiker Gregor Mendel, Chemiker Jaroslav Heyrovský (Wikipedia.cs).

Prvý známy pivovar bol v Česku už v roku 1118. Česko sa vyznačuje najvyššou spotrebou piva na hlavu na svete. Bylinné likéry Fernet Stock a Becherovka sú českými špecialitami (Wikipedia.cs).

The first known brewery in Czechia dates back to the year 1118. Czechia is characterized by the highest beer consumption per capita in the world. Herbal liqueurs such as Fernet Stock and Becherovka are Czech specialties (Wikipedia.cs).

Die erste bekannte Brauerei in Tschechien existierte bereits im Jahr 1118. Tschechien zeichnet sich durch den höchsten Bierkonsum pro Kopf weltweit aus. Kräuterliköre wie Fernet Stock und Becherovka sind tschechische Spezialitäten (Wikipedia.cs).

Prvými česky píšucimi autormi boli Jan Hus, jeden zo zakladateľov európskej reformácie a Jan Amos Komenský – najvýznamnejší humanista českej literatúry. Ďalšími literátmi boli Jeroným Pražský a Petr Chelčický, František Ladislav Čelakovský, František Palacký, Karel Havlíček Borovský, Karel Hynek Mácha, Karel Jaromír Erben, Božena Němcová, Josef Kajetán Tyl, Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Svatopluk Čech, Alois Jirásek, Petr Bezruč, Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Gustav Meyrink, Egon Erwín Kisch, Jaroslav Hašek, Karel Čapek. Jaroslav Seifert je jediný Čech, ktorý bol v roku 1984 ocenený Nobelovou cenou za literaturu. K ďalším významným spisovateľom patrili: Jiří Wolker, Vítězslav Nezval, Ivan Olbracht, Milan Kundera, Bohumil Hrabal, Pavel Kohout, Josef Škvorecký, Arnošt Lustig, Václav Havel, Ivan Klíma, Ludvík Vaculík, Egon Bondy, Ivan Jirous, Ladislav Fuks. Po roku 1989 Patrik Ouředník a Jáchym Topol (wikipedia.cs). České divadelníctvo má v stredoveku. V 19. storočí významnú úlohu zohrali Václav Kliment Klicpera a Josef Kajetán Tyl. V roku 1883 bolo otvorené Národní . V 20. storočí došlo k rozvoju avantgardy – Osvobozené divadlo, osobnosti ako Jiří Voskovec, Jan Werich, Emil František Burian, Jiří Mahen. Presadili sa hry Karla Čapka R.U.R. a Vec Makropulos. V druhej polovici 20. storočia došlo k rozvoju divadiel malých foriem – divadlo Semafor – Jiří Suchý a Jiří Šlitr, divadlo Na zábradlí – Jan Grossman, Ivan Vyskočil, Činoherní klub – Ladislav Smoček, Husa na provázku, Ypsilonka, divadlo Sklep, divadlo Járy Cimrmana – Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak. V 60-tych rokoch sa najúspešnejším dramatikom stal Pavel Kohout (wikipedia.cs).

The first Czech authors to write in the Czech language were Jan Hus, one of the founders of the European Reformation, and Jan Amos Komenský, the most significant humanist in Czech literature. Other notable literary figures include Jeroným Pražský and Petr Chelčický, František Ladislav Čelakovský, František Palacký, Karel Havlíček Borovský, Karel Hynek Mácha, Karel Jaromír Erben, Božena Němcová, Josef Kajetán Tyl, Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Svatopluk Čech, Alois Jirásek, Petr Bezruč, Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Gustav Meyrink, Egon Erwín Kisch, Jaroslav Hašek, Karel Čapek. Jaroslav Seifert is the only Czech who was awarded the Nobel Prize in Literature in 1984. Other significant writers include Jiří Wolker, Vítězslav Nezval, Ivan Olbracht, Milan Kundera, Bohumil Hrabal, Pavel Kohout, Josef Škvorecký, Arnošt Lustig, Václav Havel, Ivan Klíma, Ludvík Vaculík, Egon Bondy, Ivan Martin Jirous, Ladislav Fuks. After 1989, notable authors include Patrik Ouředník and Jáchym Topol (Wikipedia.cs).

Czech theater has its roots in the Middle Ages. In the 19th century, significant figures were Václav Kliment Klicpera and Josef Kajetán Tyl. The National Theatre was opened in 1883. In the 20th century, avant-garde developments took place, including the Liberated Theatre, and personalities like Jiří Voskovec, Jan Werich, Emil František Burian, and Jiří Mahen played crucial roles. The plays of Karel Čapek, such as „R.U.R.“ and „The Makropulos Affair,“ gained prominence. In the second half of the 20th century, there was a development of small-form theaters, such as the Semafor Theatre by Jiří Suchý and Jiří Šlitr, the Na zábradlí Theatre by Jan Grossman and Ivan Vyskočil, Činoherní klub by Ladislav Smoček, Husa na provázku, Ypsilonka, Sklep Theatre, and the Theatre of Jára Cimrman by Zdeněk Svěrák and Ladislav Smoljak. In the 1960s, Pavel Kohout became the most successful playwright (Wikipedia.cs).

Die ersten tschechischen Autoren waren Jan Hus, einer der Begründer der europäischen Reformation, und Jan Amos Komenský, der bedeutendste Humanist der tschechischen Literatur. Weitere Schriftsteller waren Jeroným Pražský, Petr Chelčický, František Ladislav Čelakovský, František Palacký, Karel Havlíček Borovský, Karel Hynek Mácha, Karel Jaromír Erben, Božena Němcová, Josef Kajetán Tyl, Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Svatopluk Čech, Alois Jirásek, Petr Bezruč, Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Gustav Meyrink, Egon Erwín Kisch, Jaroslav Hašek, Karel Čapek. Jaroslav Seifert ist der einzige Tscheche, der 1984 mit dem Nobelpreis für Literatur ausgezeichnet wurde. Zu weiteren bedeutenden Schriftstellern gehören Jiří Wolker, Vítězslav Nezval, Ivan Olbracht, Milan Kundera, Bohumil Hrabal, Pavel Kohout, Josef Škvorecký, Arnošt Lustig, Václav Havel, Ivan Klíma, Ludvík Vaculík, Egon Bondy, Ivan Martin Jirous, Ladislav Fuks. Nach 1989 traten Patrik Ouředník und Jáchym Topol auf (Wikipedia.cs). Das tschechische Theater hat seine Wurzeln im Mittelalter. Im 19. Jahrhundert spielten Václav Kliment Klicpera und Josef Kajetán Tyl eine wichtige Rolle. Im Jahr 1883 wurde das Nationaltheater eröffnet. Im 20. Jahrhundert kam es zur Entwicklung der Avantgarde – Osvobozené divadlo mit Persönlichkeiten wie Jiří Voskovec, Jan Werich, Emil František Burian, Jiří Mahen. Bekannte Stücke von Karel Čapek wie „R.U.R.“ und „Die Sache Makropulos“ wurden aufgeführt. In der zweiten Hälfte des 20. Jahrhunderts entwickelten sich kleine Theaterformen – das Semafor-Theater von Jiří Suchý und Jiří Šlitr, das Na zábradlí-Theater von Jan Grossman, Ivan Vyskočil, das Činoherní klub-Theater von Ladislav Smoček, das Husa na provázku, Ypsilonka, das Sklep-Theater, das Jára Cimrman-Theater von Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak. In den 60er Jahren wurde Pavel Kohout der erfolgreichste Dramatiker (Wikipedia.cs).

Vo filme sa presadili Miloš Forman, Věra Chytilová, Jiří Menzel, Ján Kadár, Elmar Klos, František Vláčil, Vojtěch Jasný, Ivan Passer, Jan Němec, Karel Kachyňa, Otakar Vávra, neskôr Bořivoj Zeman, Oldřich Lipský, Václav Vorlíček, Martin Frič, Ladislav Smoljak, Miloš Macourek, Zdeněk Svěrák, Jan Švankmajer, Břetislav Pojar (wikipedia.cs). Medzi známych hudobných skladateľov patrí Jan Václav Stamic, Josef Mysliveček, František Xaver Brixi, Jan Jakub Ryba, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Josef Suk, Vítězslav Novák, Zdeněk Fibich, Jaroslav Ježek, Oskar Nedbal. Známy dirigentom bol Rafael Kubelík. Krátko po roku 194 vznikol hudobný festival vážnej hudby Pražské jaro (wikipedia.cs). Vo výtvarnom umení sa presadili napr. Vojtěch Hynais, sochár Josef Václav Myslbek, Josef Lada, Jan Švankmajer. Alfons Mucha je dnes najznámejším českým maliarom na svete, najmä jeho 20 velkoformátových obrazov vyjadrujúca dejiny českého národa a Slovanov – Slovanská epopej, Najznámejší : František Drtikol, Josef Sudek, Jan Saudek, Josef Koudelka (wikipedia.cs).

In the film industry, notable figures include Miloš Forman, Věra Chytilová, Jiří Menzel, Ján Kadár, Elmar Klos, František Vláčil, Vojtěch Jasný, Ivan Passer, Jan Němec, Karel Kachyňa, Otakar Vávra, and later Bořivoj Zeman, Oldřich Lipský, Václav Vorlíček, Martin Frič, Ladislav Smoljak, Miloš Macourek, Zdeněk Svěrák, Jan Švankmajer, Břetislav Pojar (Wikipedia.cs).

In the realm of music, renowned composers include Jan Václav Stamic, Josef Mysliveček, František Xaver Brixi, Jan Jakub Ryba, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Josef Suk, Vítězslav Novák, Zdeněk Fibich, Jaroslav Ježek, Oskar Nedbal. The famous conductor was Rafael Kubelík. Shortly after 1945, the classical music festival Prague Spring was established (Wikipedia.cs).

In the visual arts, prominent figures include Vojtěch Hynais, sculptor Josef Václav Myslbek, Josef Lada, Jan Švankmajer. Alfons Mucha is the most famous Czech painter globally, especially for his 20 large-format paintings expressing the history of the Czech nation and the Slavs – the Slav Epic. Notable photographers include František Drtikol, Josef Sudek, Jan Saudek, Josef Koudelka (Wikipedia.cs).

Im Film haben sich Regisseure wie Miloš Forman, Věra Chytilová, Jiří Menzel, Ján Kadár, Elmar Klos, František Vláčil, Vojtěch Jasný, Ivan Passer, Jan Němec, Karel Kachyňa, Otakar Vávra, später Bořivoj Zeman, Oldřich Lipský, Václav Vorlíček, Martin Frič, Ladislav Smoljak, Miloš Macourek, Zdeněk Svěrák, Jan Švankmajer, Břetislav Pojar durchgesetzt (Wikipedia.cs). Zu den bekannten Komponisten gehören Jan Václav Stamic, Josef Mysliveček, František Xaver Brixi, Jan Jakub Ryba, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Josef Suk, Vítězslav Novák, Zdeněk Fibich, Jaroslav Ježek, Oskar Nedbal. Der Dirigent Rafael Kubelík war bekannt. Kurz nach dem Jahr 194 entstand das Musikfestival Prager Frühling (wikipedia.cs). In der bildenden Kunst haben sich zum Beispiel Vojtěch Hynais, der Bildhauer Josef Václav Myslbek, Josef Lada, Jan Švankmajer durchgesetzt. Alfons Mucha ist heute der bekannteste tschechische Maler, insbesondere seine 20 großformatigen Gemälde, die die Geschichte des tschechischen Volkes und der Slawen darstellen – die Slawische Epopöe. Zu den bekanntesten Fotografen gehören František Drtikol, Josef Sudek, Jan Saudek, Josef Koudelka (wikipedia.cs).

Česko je náš západní soused. Spojuje nás s ním společná historie. Vždyť teprve v roce 1993 se federace Československo rozpadla. Hlavním městem je . Takzvaným otcem vlasti je Karel IV.

Oficiálním názvem státu je Česká republika, jednoslovně Česko. Část veřejnosti slovo Česko odmítá. Jeho první použití pochází z roku 1777 jako synonymum k Čechy (Wikipedia.cs). Česko tvoří Čechy, Morava a Slezsko. Geologicky zahrnuje Český masiv a Západní Karpaty. Jeho rozloha činí 78 866 km², na kterých žije více než 10 milionů obyvatel. Hlavní české řeky jsou Labe, Vltava, Morava, Dyje, Odra a Opava. Klimaticky se vyznačuje mísením oceánských a kontinentálních vlivů. Patronem české země je svatý Václav. První osídlení sahá do starší doby kamenné, přibližně 28 000 let před n. l. (Wikipedia.sk). Doklady o výskytu Homo habilis byly nalezeny v okrese Beroun, Suchdol a Čakovice. Homo erectus na lokalitě Písečný vrch u Bečova, v Přezleticích a na Stránské skále. Homo sapiens sapiens – pavlovianská naleziště – Předmostí u Přerova, Dolní Věstonice, Pavlov, Petřkovice. Od 5. století př. n. l. zde žili Keltové – Bójové. Na jižní Moravě Volkové-Tektoságové (Wikipedia.cs).

V 1. století sem přicházely germánské kmeny Kvádů a Markomanů. Podle některých historiků, například Balázse Komoróczyho, existovala snaha Římanů vytvořit na části území provincii Markomania za vlády Marka Aurelia s centrem na jižní Moravě, pravděpodobně v Mušově (Wikipedia.cs). Na počátku 5. století došlo k úbytku obyvatelstva, pravděpodobně část odešla v roce 409 s Vandaly a Alany. V první polovině 5. století v důsledku odchodu Markomanů do Norika. Pravděpodobně na Moravě existoval vliv hunského vpádu pod Attilovým vedením. Na konci 5. století se proti proudu Labe dostali do Čech Langobardi a Durynkové. Ve druhé polovině 6. století sem přišly slovanské kmeny (Wikipedia.cs). V 7. století se část území stala součástí Sámovy říše. V 9. století pak Velké Moravy. Ke sjednocení došlo v 10. století zásluhou Přemyslovců (Wikipedia.sk). České království, které vzniklo v roce 1198, dosáhlo svého mocenského vrcholu za vlády posledních Přemyslovců a Karla IV. Za Přemysla Otakara II. sahalo až za Alpy k Jaderskému moři. Václav II. získal území přes Polsko až k Baltskému moři, Václav III. uherská území. Karel IV. připojil Braniborsko, Lužici a Slezsko (Wikipedia.cs).

Česko bylo významnou součástí Svaté říše římské, panovník měl postavení kurfiřta – volitele císaře. V 15. století Česko výrazně oslabili husité (Wikipedia.cs). Až do roku 1804 Česko patřilo k římskoněmecké říši. V letech 1526–1918 bylo zároveň součástí Rakouského císařství (Wikipedia.sk). V roce 1526 nastoupila na český trůn habsburská monarchie. Vítězství na Bílé hoře v roce 1620 přispělo k definitivní likvidaci posledních zbytků samostatnosti. Korunními územími, po roce 1749 vzájemně nespojitými, se staly až do konce 1. světové války v roce 1918: České království, Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko (Wikipedia.cs). V letech 1867–1918 bylo Česko součástí Rakouska-Uherska. Pohraničí Čech i Moravy – Sudety bylo od 13. století do roku 1945 osídleno Němci (Wikipedia.sk). Od 17. století až do počátku 19. století probíhala poněmčování českého území (Wikipedia.cs). V letech 1771–1772 během hladomoru zemřelo nejméně 250 000 lidí (Veselý), což vedlo k rozsáhlým nepokojům (Vašků).

V roce 1921 žilo na území Čech až 2 173 239 Němců z 6 668 518 všech obyvatel, což tvoří 32,6 %. Na Moravě byl podíl 20,7 %, ve Slezsku 41,9 %. V celé dnešní České republice žilo téměř 3 miliony Němců – téměř 30 % (Bujnák). V září 1938 Sudety připadly Německu, malá část – zejména Těšínsko – připadla Mnichovskou dohodou Polsku. 15. března 1939 vznikl Protektorát Čechy a Morava. Po válce v roce 1945 došlo k odsunu Němců. V únoru 1948 se moci ujala Komunistická strana (Wikipedia.cs). Až do roku 1989. V letech 1990 až 1992 bylo Česko součástí ČSFR – Československé federativní republiky. 1. 1. 1993 zanikla federace Československá republika – Česká republika se osamostatnila. Společný stát Čechů a Slováků existoval od 28. 10. 1918.

12.3. 1999 bylo Česko přijato do NATO, 1. 5. 2004 do EU. Největší města v České republice: Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, Liberec, Olomouc. Žije zde několik etnografických skupin: Chodové, Plzeňáci, Blaťáci, Doudlebové, Horáci, Hanáci (Wikipedia.cs), Moravští Chorvati (Štanclová), Moravští Slováci, Podlužáci, Valaši, Laši (Wikipedia.cs), Gorali (Hubinger a kol.) a dvě geograficky rozptýlené: Romové a Izraelci. Turisté v Česku vyhledávají především Prahu, lázeňská města jako Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, historická sídla jako Kutná Hora, Český Krumlov, Karlštejn, Říp, Vyšehrad, Blaník, Velehrad, Lednicko-valtický areál, rekreační oblasti České Švýcarsko, Český ráj, Krkonoše, Šumava.

Osobnosti: pedagog Jan Amos Komenský, vynálezce hromosvodu Václav Prokop Diviš, anatom a fyziolog Jan Evangelista Purkyně, genetik Gregor Mendel, chemik Jaroslav Heyrovský (Wikipedia.cs).

, , ,

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Zahraničné mestá, Rakúsko, Mestá, Fotografie

Viedeň – mesto valčíkov

skala
Hits: 16885

– Wien, latinsky Vindobona, maďarsky Bécs, slovinsky Dunaj, chorvátsky Beč, anglicky Vienna má 1.65 milióna obyvateľov. Je sídlom mnohých medzinárodných organizácií spojených národov a iných inštitúcií, napr. OPEC-u. Po New Yorku a Ženeve je tretím centrom v ktorom sídlia orgány OSN. Zaujímavé je, že viedenská električková sieť je tretia najväčšia na svete. Historické centrum bolo v roku 2001 zapísané na Zoznam svetového dedičstva UNESCO. Rozloha mesta je 414,89 km2 . Mesto má 23 mestských častí: Innere Stadt, Leopoldstadt, Landstraße, Wieden, Margareten, Mariahilf, Neubau, Josefstadt, Alsergrund, Favoriten, Simmering, Meidling, Hietzing, Penzing, Rudolfsheim-Fünfhaus, Ottakring, Hernals, Währing, Döbling, Brigittenau, Floridsdorf, Donaustadt, Liesing (Wikipédia). Centrum mesta – Innere Stadt bolo v minulosti obkolesené hradbami, ktoré boli zbúrané v roku 1857 (earthinpictures.com).

Územie dnešnej Viedne bolo osídľované už Keltmi v 5. storočí pred n. l.. Pomenovanie Viedne je odvodené z keltského slova „Vedunia“, čo znamená rieka v lesoch (earthinpictures.com). V prvom storočí po Kristovi tu bol tábor rímskej légie a civilná osada Vindobona. Počas markomanských vojen (166 – 180) sa tu zdržiaval rímsky cisár Marcus Aurelius, ktorý tu aj zomrel. Vláda Rimanov sa končí zhruba v 5. storočí príchodom germánskych kmeňov. V písomných záznamoch sa mesto spomína v roku 881 ako Wenia. V roku 1137 je prvýkrát spomenuté ako Wien. Od roku 1156 je mesto sídlo Babenbergovcov. Po vymretí tejto dynastie si robil nároky na Viedeň Přemysl Otakar II., ktorého však porazil Rudolf I. Habsburgský v bitke na Moravskom poli. Za vlády Habsburgovcov sa mesto stalo sídlom cisára Rímskonemeckej ríše Svätej ríše rímskej (Wikipédia).

V 18. a 19. storočí žili vo Viedni umelci ako Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven, Franz Schubert, Johannes Brahms, Johann Strauss (Wikipédia). V roku 1754 tu žilo 175460 obyvateľov. V roku 1850 551300, v roku 1900 už 1769137 a v roku 1910 2083630. Ale do roku 1991 nastal pokles – 1539848 (wikipedia). Viedeň je v súčasnosti po New Yorku a Ženeve tretím centrom, v ktorom sídlia orgány OSN. Viedeň je obľúbeným mestom medzinárodných konferencií a rokovaní na najvyššej diplomatickej úrovni. Medzi známe architektonické diela patrí budova Radnice, Parlamentu, Karlskirche, Belvedér – Palác Eugena Savojského, Schönbrunn – rezidencia Habsburgovcov, Hofburg – cisársky palác, Stephansdom – Katedrála svätého Štefana (Wikipédia), Albertina (wikipedia), Hundertwasserhaus (Sedláková). 137 metrov vysoký Stephansdom bol postavený v priebehu 14. a 15. storočia na mieste románskej . V Albertine je najrozsiahlejšia zbierka grafiky na svete (info-tour.info). V Kunsthistorisches Museum nájdete diela Rubensa, Dürera, Rembrandta, Rafaela, Caravaggia, Tiziana (dromedar.sk). Je tu 50 divadiel, 4 opery, dve muzikálové scény, 100 múzeí, koná sa tu množstvo divadelných, hudobných a tanečných festivalov. Zámok Schönbrunn, zahŕňa aj park z 18. storočia a najstaršiu zoologickú záhradu na svete – z roku 1752 (earthinpictures.com). 

Viedeň je aj mestom vzdelania, pôsobí tu veľa univerzít: Academy of Fine Arts, Diplomatic Academy, Medical University, PEF Private University of Management, University of Applied Arts, University of Music and Performing Arts, University of Veterinary Medicine, University of Vienna, University of Economics and Business, University of Natural Resources and Applied Life Sciences, University of Technology, Webster University (wikipedia). Viedenský dopravný systém patrí medzi najlepšie v Európe. Jednotné lístky platia pre regionálne vlaky, metro, električky a pre autobusy. Linky jazdia často, zriedka sa čaká dlhšie ako 10 minút. Mesto križuje 700 km cyklistických trás (dromedar.sk).

Vienna – Wien, Latin Vindobona, Hungarian Bécs, Slovenian , Croatian Beč, English Vienna has a population of 1.65 million. It is the seat of many international organizations, including OPEC. After New York and Geneva, it is the third center where UN bodies are located. Interestingly, Vienna’s tram network is the third-largest in the world. The historical center was inscribed on the UNESCO World Heritage List in 2001. The city covers an area of 414.89 km2. Vienna is divided into 23 districts: Innere Stadt, Leopoldstadt, Landstraße, Wieden, Margareten, Mariahilf, Neubau, Josefstadt, Alsergrund, Favoriten, Simmering, Meidling, Hietzing, Penzing, Rudolfsheim-Fünfhaus, Ottakring, Hernals, Währing, Döbling, Brigittenau, Floridsdorf, Donaustadt, Liesing (Wikipedia). The city center, Innere Stadt, was surrounded by walls, which were demolished in 1857 (earthinpictures.com).

The territory of present-day Vienna was settled by Celts in the 5th century BC. The name Vienna is derived from the Celtic word „Vedunia,“ meaning river in the woods (earthinpictures.com). In the first century AD, there was a Roman legion camp and a civilian settlement called Vindobona. During the Marcomannic Wars (166 – 180), the Roman Emperor Marcus Aurelius stayed here and died. The rule of the Romans ended around the 5th century with the arrival of Germanic tribes. The city is mentioned in written records in 881 as Wenia. In 1137, it is mentioned for the first time as Wien. Since 1156, the city has been the seat of the Babenberg family. After the extinction of this dynasty, Přemysl Otakar II claimed Vienna, but he was defeated by Rudolf I of Habsburg in the Battle on the Marchfeld. Under the rule of the Habsburgs, the city became the seat of the Holy Roman Emperor (Wikipedia).

In the 18th and 19th centuries, artists such as Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven, Franz Schubert, Johannes Brahms, Johann Strauss lived in Vienna (Wikipedia). In 1754, 175,460 people lived here. In 1850, it was 551,300, in 1900 already 1,769,137, and in 1910, 2,083,630. However, there was a decline until 1991 – 1,539,848 (wikipedia). Vienna is currently the third center, after New York and Geneva, where UN bodies are located. Vienna is a popular city for international conferences and high-level diplomatic negotiations. Among the famous architectural works are the Town Hall, Parliament, Karlskirche, Belvedere – Palais Eugen Savoyen, Schönbrunn – the residence of the Habsburgs, Hofburg – the imperial palace, Stephansdom – St. Stephen’s Cathedral (Wikipedia), Albertina (wikipedia), Hundertwasserhaus (Sedláková). The 137-meter-high Stephansdom was built during the 14th and 15th centuries on the site of a Romanesque basilica. In Albertina, there is the most extensive collection of graphics in the world (info-tour.info). In the Kunsthistorisches Museum, you can find works by Rubens, Dürer, Rembrandt, Raphael, Caravaggio, Tizian (dromedar.sk). There are 50 theaters, 4 operas, two musical stages, 100 museums, and numerous theater, music, and dance festivals. Schönbrunn Palace includes an 18th-century park and the world’s oldest from 1752 (earthinpictures.com).

Vienna is also a city of education, with many universities: Academy of Fine Arts, Diplomatic Academy, Medical University, PEF Private University of Management, University of Applied Arts, University of Music and Performing Arts, University of Veterinary Medicine, University of Vienna, University of Economics and Business, University of Natural Resources and Applied Life Sciences, University of Technology, Webster University (wikipedia). Vienna’s transportation system is among the best in Europe. Unified tickets are valid for regional trains, metro, trams, and buses. Lines run frequently, with waits rarely exceeding 10 minutes. The city boasts 700 km of cycling routes (dromedar.sk).

Wien – Wien, Latein Vindobona, Ungarisch Bécs, Slowenisch Dunaj, Kroatisch Beč, Englisch Vienna, hat eine Bevölkerung von 1,65 Millionen. Es ist der Sitz vieler internationaler Organisationen, darunter die OPEC. Nach New York und Genf ist es das dritte Zentrum, in dem UNO-Organe ansässig sind. Interessanterweise ist das Straßenbahnnetz Wiens das drittgrößte der Welt. Das historische Zentrum wurde 2001 in die Liste des UNESCO-Weltkulturerbes aufgenommen. Die Stadt erstreckt sich über eine Fläche von 414,89 km2. Wien ist in 23 Bezirke unterteilt: Innere Stadt, Leopoldstadt, Landstraße, Wieden, Margareten, Mariahilf, Neubau, Josefstadt, Alsergrund, Favoriten, Simmering, Meidling, Hietzing, Penzing, Rudolfsheim-Fünfhaus, Ottakring, Hernals, Währing, Döbling, Brigittenau, Floridsdorf, Donaustadt, Liesing (Wikipedia). Das Stadtzentrum, Innere Stadt, war in der Vergangenheit von Mauern umgeben, die 1857 abgerissen wurden (earthinpictures.com).

Das Gebiet des heutigen Wien war bereits im 5. Jahrhundert v. Chr. von Kelten besiedelt. Der Name Wien leitet sich vom keltischen Wort „Vedunia“ ab, was Fluss im Wald bedeutet (earthinpictures.com). Im ersten Jahrhundert nach Christus gab es hier ein Lager der römischen Legion und eine zivile Siedlung namens Vindobona. Während der Markomannenkriege (166 – 180) verweilte der römische Kaiser Marcus Aurelius hier und starb sogar hier. Die Herrschaft der Römer endete gegen das 5. Jahrhundert mit der Ankunft der germanischen Stämme. Die Stadt wird erstmals 881 als Wenia in schriftlichen Aufzeichnungen erwähnt. Im Jahr 1137 wird sie erstmals als Wien genannt. Seit 1156 ist die Stadt der Sitz der Babenberger. Nach dem Aussterben dieser Dynastie erhob Přemysl Otakar II. Anspruch auf Wien, wurde jedoch von Rudolf I. von Habsburg in der Schlacht auf dem Marchfeld besiegt. Unter der Herrschaft der Habsburger wurde die Stadt der Sitz des römisch-deutschen Kaisers im Heiligen Römischen Reich (Wikipedia).

Im 18. und 19. Jahrhundert lebten Künstler wie Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven, Franz Schubert, Johannes Brahms, Johann Strauss in Wien (Wikipedia). Im Jahr 1754 lebten hier 175.460 Menschen. Im Jahr 1850 waren es 551.300, im Jahr 1900 bereits 1.769.137 und im Jahr 1910 2.083.630. Bis 1991 gab es jedoch einen Rückgang auf 1.539.848 (Wikipedia). Wien ist derzeit nach New York und Genf das dritte Zentrum, in dem UNO-Organe ansässig sind. Wien ist eine beliebte Stadt für internationale Konferenzen und diplomatische Verhandlungen auf höchster Ebene. Zu den berühmten architektonischen Werken gehören das Rathaus, das Parlament, die Karlskirche, das Belvedere – Palais Eugen Savoyen, Schönbrunn – der Wohnsitz der Habsburger, die Hofburg – der kaiserliche Palast, der Stephansdom – der Stephansdom (Wikipedia), die Albertina (Wikipedia), das Hundertwasserhaus (Sedláková). Der 137 Meter hohe Stephansdom wurde im Laufe des 14. und 15. Jahrhunderts an der Stelle einer romanischen Basilika erbaut. In der Albertina befindet sich die umfangreichste Grafiksammlung der Welt (info-tour.info). Im Kunsthistorischen Museum finden Sie Werke von Rubens, Dürer, Rembrandt, Raphael, Caravaggio, Tizian (dromedar.sk). Es gibt 50 Theater, 4 Opern, zwei Musical-Bühnen, 100 Museen und zahlreiche Theater-, Musik- und Tanzfestivals. Schloss Schönbrunn umfasst einen Park aus dem 18. Jahrhundert und den ältesten Zoo der Welt aus dem Jahr 1752 (earthinpictures.com).

Wien ist auch eine Stadt der Bildung, mit vielen Universitäten: Akademie der Bildenden Künste, Diplomatische Akademie, Medizinische Universität, PEF Private Universität für Management, Universität für Angewandte Kunst, Universität für Musik und darstellende Kunst, Veterinärmedizinische Universität, Universität Wien, Wirtschaftsuniversität, Universität für Bodenkultur, Technische Universität, Webster University (Wikipedia). Das Verkehrssystem Wiens gehört zu den besten in Europa. Einheitliche Tickets gelten für Regionalzüge, U-Bahnen, Straßenbahnen und Busse. Die Linien verkehren häufig, und die Wartezeiten überschreiten selten 10 Minuten. Die Stadt bietet 700 km Radwege (dromedar.sk).

,

Krajina, Zahraničie, TOP, Fotografie

Poľsko

skala
Hits: 4395

V Poľsku žije na 312 679 km2 takmer 39 miliónov obyvateľov. Rzeczpospolita Polska je 9-tym najväčším európskym štátom. Je rozdelený na 16 vojvodstiev. Pomenovanie sa odvodzuje od názvu kmeňa Poľania, ktorý žil v časti Poľska. Slovo Polanie sa dá preložiť ako obývajúci otvorené (Wikipedia). 

Takmer celé územie Poľska je nížinného charakteru, priemerná nadmorská výška je 173 metrov nad morom. sú len na juhu – Sudety a Karpaty (aj ). Najvyšší bod Poľska sú Rysy, 2 499 metrov nad morom. Na severe Poľska je pobrežie Baltského mora. V Poľsku je 9 300 jazier, zachovalo sa tu viacero pralesov, napr. Bialovežský prales, poľsky Pusza Bialowieska. V Bialovežskom pralese, ako jedinom v Európe, žijú vo voľnej prírode zubry európske. V Poľsku prevláda stredoeurópska lesná vegetácia na severe a v horských oblastiach a stepná vegetácia na východe krajiny. pokrývajú asi 30 % územia. Štetínsky záliv je oblasť ochrany vtáctva, močiarne oblasti v Podlasii, Mazursku, Warmii a Pomoransku sú chránené. Nachádza sa tu 23 národných parkov (Wikipedia).

Poľsko má zázemie pre turizmus vybudované na vysokej úrovni. Má 16 oblastí UNESCO. Najnavštevovanejšie sú Varšava, Lublin, Krakov, Wieliczka, Bochnia, Wadowice, Osvienčím, Zakopane, Čenstochová, Vroclav, Poznaň, Hniezdno, Štetín, Gdansk. Prírodné oblasti: , Podhalie, Gorce, Beskydy, Svätokrížske hory, Krkonoše, Bialovežský národný park, Biebrzanský národný park, jazero Sniardwy, Štetínsky záliv, pobrežie Baltského mora (Wikipedia).

Známi poľskí hudobní skladatelia: Fryderyk Chopin, Zbigniew Preisner, Wojciech Kilar. Preslávená je poľská filmová tvorba, režiséri: Andrzej Wajda, Krzysztof Kieślowski, Krzysztof Zanussi (Wikipedia). Známi sú aj poľskí herci. Ja sám poľskú filmovú školu považujem za jednu z najlepších a navyše našej mentalite blízku. Poliaci vždy inklinovali ku Francúzsku, čo je vidno aj v niektorých filmových projektoch. Z oblasti vedy je známy Maria Curie Sklodowska. Poliakom bol pápež Ján Pavol II., vlastným menom Karol Wojtyla.

V 6. storočí obývali územie slovanské kmene, ktoré boli zjednotené v 10. storočí (sme.sk). Rok 966 je rokom založenia Poľska (Encyklopedia PWN w trzech tomach, 1999). Kráľovstvom sa Poľsko stalo v roku 1025 za Boleslav I. Chrabrého. Väčšiu časť svojej histórie bolo Poľsko nezávislým a mnohonárodnostným štátom s mnohými vierovyznaniami. V roku 1798 bolo rozdelené medzi Prusko, Rusko a . Nezávislosť získalo až v roku 1918 po 1. svetovej vojne (Wikipedia). V 12. storočí sa Poľsko rozpadlo na menšie štáty, ktoré boli spustošené mongolmi v roku 1241. Za vlády Jagelovcov uzavrelo Poľsko spojenectvo s Litvou – Krewská únia. Spoločne sa sa im podarilo poraziť Rád nemeckých rytierov. V roku 1569 sa Poľsko stalo súčasťou únie s Litvou. Do roku 1795. Spojenie s Litvou prinieslo radikálny nárast počtu obyvateľov Poľska. Koncom 16. storočia dosiahol približne 9 miliónov. Okolo roku 1772 dosahoval počet obyvateľov 13 – 14 miliónov, pričom okolo 60 %, nehovorila po poľsky, ale najmä po ukrajinsky a bielorusky (Wikipedia). 

V roku 1918 v Poľsku viac ako tretinu tvorili menšiny, najmä Židia, Ukrajinci, Bielorusi a . Poľsko je dnes takmer jednonárodnou krajinou, menšiny netvoria viac ako 5%. Poliaci do západoslovanskej jazykovej . 90 % Poliakov je rímskokatolíckeho vyznania, 7.5 % je bez vyznania. Z veľkej 3 miliónovej židovskej menšiny po 2. svetovej vojne zostalo menej ako 10 000 príslušníkov. V 17. storočí vypuklo kozácke povstanie vedené Bohdanom Chmelnickým, ako následok polonizácie východných oblastí a viedli k odcudzeniu Rusínov Poľsku – pripájaniu týchto území k Rusku (dnes oblasti Ukrajiny). Poľsko viedlo proti Rádu nemeckých rytierov, Prusku, Švédsku, Krymskému chanátu, Turkom až do roku 1699. Centrálna vláda slabla a Poľsko sa stálo závislé od Ruska. 3. mája 1791 Poliaci schválili ako prví v Európe písanú ústavu, avšak reformný proces zastavilo delenie krajiny medzi Prusko, Rusko a Rakúsko. Počas napoleonských vojen bolo Poľsko obnovené pod názvom Varšavské vojvodstvo (Wikipedia).

Po porážke Napoleona v roku 1815 vzniklo Poľské kráľovstvo, na jeho čele však stál ruský cár. Ruský cár bol z čela tohto útvaru zosadený v roku 1831, avšak ten poľský parlament rozpustil a Poľsko sa stalo súčasťou Ruska ako Privislinskij Kraj. Dokonca po roku 1863 sa stala ruština úradnou rečou a poľština bola zakázaná. K obnoveniu Poľska došlo až po 1. svetovej vojne, 11. novembra 1918. V rokoch 1918 – 19 vybojovalo územie východnej Halíče s Ukrajinou. V rokoch 1919 – 21 bolo Poľsko napadnuté Ruskom, ale svoju nezávislosť Poľsko obhájilo. V roku 1920 sa súčasťou Poľska stali aj Tešínsko, a časti Spiša a Oravy. 1. septembra Poľsko napadli Nemci, čím sa začala 2. svetová vojna. Po vojne si Rusko ponechalo východnú časť Poľska obývanú hlavne Bielorusmi a Ukrajincami (Wikipedia).

In Poland, nearly 39 million inhabitants live within an area of 312,679 km2. The Republic of Poland is the 9th largest European country and is divided into 16 voivodeships. The name Poland is derived from the Polanie tribe, who inhabited a part of the country. The word „Polanie“ can be translated as people living in open fields (Wikipedia).

Almost the entire territory of Poland is of lowland character, with an average elevation of 173 meters above sea level. Mountains are only found in the south, namely the Sudetes and Carpathians (including the High Tatras). The highest point in Poland is Rysy, standing at 2,499 meters above sea level. The northern part of Poland borders the Baltic Sea. Poland boasts 9,300 lakes, preserving several primeval forests, such as the Białowieża Forest (Puszcza Białowieska), where European bison live freely in their natural habitat. Poland exhibits Central European forest vegetation in the north and mountainous regions, while steppe vegetation prevails in the eastern part of the country. Forests cover approximately 30% of the territory. The Szczecin Lagoon is a bird protection area, and marshy regions in Podlasie, Masuria, Warmia, and Pomerania are also protected. Poland is home to 23 national parks (Wikipedia).

Poland has well-developed tourism infrastructure, including 16 UNESCO-listed sites. The most visited cities include Warsaw, Lublin, Krakow, Wieliczka, Bochnia, Wadowice, Auschwitz, Zakopane, Częstochowa, Wrocław, Poznań, Gniezno, Szczecin, and Gdańsk. Notable natural areas include the Tatra Mountains, Podhale, Gorce, Beskids, Świętokrzyskie Mountains, Karkonosze, Białowieża National Park, Biebrza National Park, Lake Śniardwy, Szczecin Lagoon, and the Baltic Sea coast (Wikipedia).

Renowned Polish composers include Fryderyk Chopin, Zbigniew Preisner, and Wojciech Kilar. Polish cinematography is celebrated, with directors like Andrzej Wajda, Krzysztof Kieślowski, and Krzysztof Zanussi. Famous Polish actors contribute to the country’s vibrant film industry. Personally, I consider the Polish film school to be one of the best, closely aligned with our mentality. Poles have always inclined towards France, which is evident in some film projects. In the field of science, Maria Curie Skłodowska is well-known. Pope John Paul II, born Karol Wojtyła, was also of Polish descent.

In the 6th century, Slavic tribes inhabited the territory, which was unified in the 10th century (sme.sk). The year 966 marks the foundation of Poland (Encyklopedia PWN w trzech tomach, 1999). Poland became a kingdom in 1025 under Bolesław I the Brave. Throughout much of its history, Poland was an independent and multi-ethnic state with diverse religious beliefs. In 1795, it was divided among Prussia, Russia, and Austria. Independence was regained only in 1918 after World War I (Wikipedia). In the 12th century, Poland fragmented into smaller states, devastated by the Mongols in 1241. Under the rule of the Jagiellon dynasty, Poland formed an alliance with Lithuania—the Union of Krewo. Together, they defeated the Teutonic Order. In 1569, Poland became part of the Polish–Lithuanian Commonwealth until 1795. The union with Lithuania led to a radical increase in Poland’s population, reaching around 9 million by the late 16th century. Around 1772, the population reached 13–14 million, with about 60% not speaking Polish but mainly Ukrainian and Belarusian (Wikipedia).

In 1918, over a third of Poland’s population comprised minorities, especially Jews, Ukrainians, Belarusians, and Germans. Today, Poland is almost a mono-ethnic country, with minorities making up less than 5%. Poles belong to the West Slavic language group. 90% of Poles are Roman Catholic, while 7.5% are without religious affiliation. Of the once 3 million-strong Jewish minority before World War II, fewer than 10,000 remain. In the 17th century, a Cossack uprising led by Bohdan Khmelnytsky erupted due to the Polonization of eastern regions, resulting in the alienation of Ruthenians to Russia (now areas of Ukraine). Poland fought wars against the Teutonic Order, Prussia, Sweden, the Crimean Khanate, and the Ottomans until 1699. The central government weakened, and Poland became dependent on Russia. On May 3, 1791, Poles approved Europe’s first written constitution, but the reform process was halted by the partitioning of the country among Prussia, Russia, and Austria. During the Napoleonic Wars, Poland was restored as the Duchy of Warsaw in 1807 but was ruled by the Russian Tsar. The Tsar was deposed in 1831, dissolving the Polish parliament, and Poland became part of Russia as the Vistula Land. Even after 1863, Russian became the official language, and Polish was banned. The restoration of Poland occurred only after World War I, on November 11, 1918. In 1815, after Napoleon’s defeat, the Congress Kingdom of Poland was established, but it was under the rule of the Russian Tsar. The Tsar was deposed in 1831, dissolving the Polish parliament, and Poland became part of Russia as the Vistula Land. Even after 1863, Russian became the official language, and Polish was banned. The restoration of Poland occurred only after World War I, on November 11, 1918. In 1815, after Napoleon’s defeat, the Congress Kingdom of Poland was established, but it was under the rule of the Russian Tsar. The Tsar was deposed in 1831, dissolving the Polish parliament, and Poland became part of Russia as the Vistula Land. Even after 1863, Russian became the official language, and Polish was banned. The restoration of Poland occurred only after World War I, on November 11, 1918. In 1815, after Napoleon’s defeat, the Congress Kingdom of Poland was established, but it was under the rule of the Russian Tsar. The Tsar was deposed in 1831, dissolving the Polish parliament, and Poland became part of Russia as the Vistula Land. Even after 1863, Russian became the official language, and Polish was banned. The restoration of Poland occurred only after World War I, on November 11, 1918. In 1815, after Napoleon’s defeat, the Congress Kingdom of Poland was established, but it was under the rule of the Russian Tsar. The Tsar was deposed in 1831, dissolving the Polish parliament, and Poland became part of Russia as the Vistula Land. Even after 1863, Russian became the official language, and Polish was banned. The restoration of Poland occurred only after World War I, on November 11, 1918. In 1815, after Napoleon’s defeat, the Congress Kingdom of Poland was established, but it was under the rule of the Russian Tsar. The Tsar was deposed in 1831, dissolving the Polish parliament, and Poland became part of Russia as the Vistula Land. Even after 1863, Russian became the official language, and Polish was banned. The restoration of Poland occurred only after World War I, on November 11, 1918. In 1815, after Napoleon’s defeat, the Congress Kingdom of Poland was established, but it was under the rule of the Russian Tsar. The Tsar was deposed in 1831, dissolving the Polish parliament, and Poland became part of Russia as the Vistula Land. Even after 1863, Russian became the official language, and Polish was banned. The restoration of Poland occurred only after World War I, on November 11, 1918. In 1815, after Napoleon’s defeat, the Congress Kingdom of Poland was established, but it was under the rule of the Russian Tsar. The Tsar was deposed in 1831, dissolving the Polish parliament, and Poland became part of Russia as the Vistula Land. Even after 1863, Russian became the official language, and Polish was banned. The restoration of Poland occurred only after World War I, on November 11, 1918. In 1815, after Napoleon’s defeat, the Congress Kingdom of Poland was established, but it was under the rule of the Russian Tsar. The Tsar was deposed in 1831, dissolving the Polish parliament, and Poland became part of Russia as the Vistula Land. Even after 1863, Russian became the official language, and Polish was banned. The restoration of Poland occurred only after World War I, on November 11, 1918. In 1815, after Napoleon’s defeat, the Congress Kingdom of Poland was established, but it was under the rule of the Russian Tsar. The Tsar was deposed in 1831, dissolving the Polish parliament, and Poland became part of Russia as the Vistula Land. Even after 1863, Russian became the official language, and Polish was banned. The restoration of Poland occurred only after World War I, on November 11, 1918.

W Polsce mieszka prawie 39 milionów mieszkańców na obszarze 312 679 km2. Rzeczpospolita Polska jest dziewiątym co do wielkości państwem europejskim i podzielona jest na 16 województw. Nazwa Polska wywodzi się od nazwy plemienia Polan, które zamieszkiwało część obszaru Polski. Słowo „Polanie“ można przetłumaczyć jako ludzie zamieszkujący otwarte pola (Wikipedia).

Prawie całe terytorium Polski ma charakter nizinnego krajobrazu, średnia wysokość nad poziomem morza wynosi 173 metry. Góry znajdują się tylko na południu – Sudety i Karpaty (w tym Tatry). Najwyższym punktem Polski są Rysy, wznoszące się na wysokość 2499 metrów nad poziomem morza. Północna część Polski graniczy z Morzem Bałtyckim. Polska może poszczycić się 9300 jeziorami, zachowało się tu kilka pierwotnych lasów, takich jak Puszcza Białowieska, gdzie europejskie żubry żyją w naturalnym środowisku. Polska charakteryzuje się środkowoeuropejską roślinnością leśną na północy i w obszarach górskich oraz roślinnością stepową na wschodzie kraju. Lasy zajmują około 30% powierzchni. Zatoka Szczecińska jest obszarem ochrony ptaków, a obszary bagienne na Podlasiu, Mazurach, Warmii i Pomorzu są chronione. Polska ma 23 parki narodowe (Wikipedia).

Polska posiada rozwiniętą infrastrukturę turystyczną, w tym 16 obiektów wpisanych na listę UNESCO. Najczęściej odwiedzane miasta to Warszawa, Lublin, Kraków, Wieliczka, Bochnia, Wadowice, Oświęcim, Zakopane, Częstochowa, Wrocław, Poznań, Gniezno, Szczecin i Gdańsk. Znane obszary przyrodnicze to Tatry, Podhale, Gorce, Beskidy, Góry Świętokrzyskie, Karkonosze, Białowieski Park Narodowy, Biebrzański Park Narodowy, jezioro Śniardwy, Zatoka Szczecińska i wybrzeże Bałtyku (Wikipedia).

Znani polscy kompozytorzy to Fryderyk Chopin, Zbigniew Preisner i Wojciech Kilar. Polska kinematografia jest ceniona, a wśród reżyserów znajdują się tacy twórcy jak Andrzej Wajda, Krzysztof Kieślowski i Krzysztof Zanussi. Znani polscy aktorzy przyczyniają się do kwitnącej branży filmowej w kraju. Osobiście uważam polską szkołę filmową za jedną z najlepszych, ściśle związanych z naszą mentalnością. Polacy zawsze mieli inklinacje ku Francji, co widać także w niektórych projektach filmowych. W dziedzinie nauki znana jest Maria Curie-Skłodowska. Polakiem był papież Jan Paweł II, a jego prawdziwe imię to Karol Wojtyła.

W VI wieku terytorium zamieszkiwały słowiańskie plemiona, które zjednoczyły się w X wieku (sme.sk). Rok 966 to rok założenia Polski (Encyklopedia PWN w trzech tomach, 1999). Polska stała się królestwem w 1025 roku za panowania Bolesława Chrobrego. Przez większość swojej historii Polska była niepodległym i wielonarodowym państwem o wielu wyznaniach religijnych. W 1795 roku została podzielona między Prusy, Rosję i Austrię. Niepodległość odzyskała dopiero po I wojnie światowej (Wikipedia). W XII wieku Polska rozpadła się na mniejsze państwa, które zostały zniszczone przez Mongołów w 1241 roku. Pod panowaniem Jagiellonów Polska nawiązała sojusz z Litwą – Unię w Krewie. Razem udało im się pokonać zakon krzyżacki. W 1569 roku Polska stała się częścią Polsko-Litewskiej Wielkiej Unii do 1795 roku. Związek z Litwą przyniósł radykalny wzrost liczby ludności Polski. Koniec XVI wieku osiągnął około 9 milionów. Około roku 1772 liczba ludności wyniosła 13–14 milionów, z czego około 60% nie mówiło po polsku, głównie po ukraińsku i białorusku (Wikipedia).

W 1918 roku ponad jedną trzecią populacji Polski stanowili przedstawiciele mniejszości, głównie Żydzi, Ukraińcy, Białorusini i Niemcy. Obecnie Polska jest niemal monoetnicznym krajem, mniejszości nie stanowią więcej niż 5%. Polacy należą do zachodniosłowiańskiej grupy językowej. 90% Polaków to katolicy, 7,5% jest bez wyznania. Z niegdyś 3-milionowej żydowskiej mniejszości przed II wojną światową pozostało mniej niż 10 000 osób. W XVII wieku wybuchło powstanie kozackie pod wodzą Bohdana Chmielnickiego jako wynik polonizacji wschodnich obszarów i doprowadziło do oderwania Rusinów od Polski – dołączenia tych obszarów do Rosji (dzisiejsze obszary

Ukrainy). Polska prowadziła wojny przeciwko Zakonowi Krzyżackiemu, Prusom, Szwecji, Chanatowi Krymskiemu, Turkom aż do 1699 roku. Centralna władza osłabła, a Polska stała się zależna od Rosji. 3 maja 1791 roku Polacy zatwierdzili jako pierwsi w Europie pisaną konstytucję, jednak proces reform zatrzymało podział kraju między Prusy, Rosję i Austrię. Podczas wojen napoleońskich Polska została przywrócona pod nazwą Księstwo Warszawskie w 1807 roku, ale była rządzona przez rosyjskiego cara. Car został obalony w 1831 roku, rozwiązano polski parlament, a Polska stała się częścią Rosji jako Kraj Nadwiślański. Nawet po 1863 roku rosyjski stał się językiem urzędowym, a polski został zakazany. Do przywrócenia Polski doszło dopiero po I wojnie światowej, 11 listopada 1918 roku. W 1815 roku po klęsce Napoleona utworzono Królestwo Polskie, ale było ono pod rządami rosyjskiego cara. Car został obalony w 1831 roku, rozwiązano polski parlament, a Polska stała się częścią Rosji jako Kraj Nadwiślański. Nawet po 1863 roku rosyjski stał się językiem urzędowym, a polski został zakazany. Do przywrócenia Polski doszło dopiero po I wojnie światowej, 11 listopada 1918 roku. W 1815 roku po klęsce Napoleona utworzono Królestwo Polskie, ale było ono pod rządami rosyjskiego cara. Car został obalony w 1831 roku, rozwiązano polski parlament, a Polska stała się częścią Rosji jako Kraj Nadwiślański. Nawet po 1863 roku rosyjski stał się językiem urzędowym, a polski został zakazany. Do przywrócenia Polski doszło dopiero po I wojnie światowej, 11 listopada 1918 roku. W 1815 roku po klęsce Napoleona utworzono Królestwo Polskie, ale było ono pod rządami rosyjskiego cara. Car został obalony w 1831 roku, rozwiązano polski parlament, a Polska stała się częścią Rosji jako Kraj Nadwiślański. Nawet po 1863 roku rosyjski stał się językiem urzędowym, a polski został zakazany. Do przywrócenia Polski doszło dopiero po I wojnie światowej, 11 listopada 1918 roku. W 1815 roku po klęsce Napoleona utworzono Królestwo Polskie, ale było ono pod rządami rosyjskiego cara. Car został obalony w 1831 roku, rozwiązano polski parlament, a Polska stała się częścią Rosji jako Kraj Nadwiślański. Nawet po 1863 roku rosyjski stał się językiem urzędowym, a polski został zakazany. Do przywrócenia Polski doszło dopiero po I wojnie światowej, 11 listopada 1918 roku.

Niektoré príspevky

:

  • Encyklopedia PWN w trzech tomach, tom 2 J-P. Varšava, 1999: Wydawnictwo Naukowe PWN SA, ISBN 83-01-12844-5., p. 899.
, ,