2006-2010, 2008, 2009, 2010, 2011, 2011-2015, 2012, Časová línia, Dolné Považie, Krajina, Ľudská príroda, Parky, Príroda, Slovenská krajina, TOP

Park v Piešťanoch

skala
Hits: 3988

V Pieš­ťa­noch má park svo­ju tra­dí­ciu a svo­ju váhu. Zabe­rá veľ­kú plo­chu z cel­ko­vej roz­lo­hy mes­ta. Prob­lé­mom pieš­ťan­ských par­kov je, že sa málo obno­vu­jú. Stro­my star­nú, ničia sa a nové stro­my sa nesa­dia. Mest­ský park – Sad Andre­ja Kme­ťa zalo­žil gróf Erdödy v 18. sto­ro­čí (Dra­hov­ská A., Pieš­ťan­ský týž­deň). Pôvod­ne vzni­kol ako kúpeľ­ný park. Dnes je pome­no­va­ný po muze­oló­go­vi, význam­nom bio­ló­go­vi Andre­jo­vi Kme­ťo­vi. Zabe­rá 212 235 m2 (TASR). Dnes je ten­to park národ­nou pamiat­kou. Pieš­ťan­ské par­ky ležia na mies­tach, kde sa pôvod­ne nachá­dzal tvr­dý luž­ný les. Ras­tú v nich via­ce­ré naše, ale aj intro­du­ko­va­né dru­hy, napr.: Abies con­co­lor, Abies nord­man­nia­na, Acer gros­se­rii, Aes­cu­lus par­vif­lo­ra, Calo­ced­rus decur­rens, Caly­cant­hus flo­ri­dus, Cam­psis radi­cans, Catal­pa big­no­ni­oides, Cer­cis sili­qu­as­trum, Cha­ma­e­cy­pa­ris lawso­nia­na, Cryp­to­me­ria japo­ni­ca, Gink­go bilo­ba, Gle­dits­cia tria­cant­hos, Hama­me­lis japo­ni­ca, Hama­me­lis vir­gi­nia­na, Jas­mi­num nudif­lo­rum, Koel­re­ute­ria pani­cu­la­ta, Liri­oden­dron tuli­pi­fe­ra, Mag­no­lia x sou­lan­gia­na, Pau­lo­wnia tomen­to­sa, Picea pun­gens, Pinus wal­li­chia­na, Pla­ta­nus x hyb­ri­da, Popu­lus nig­ra ita­li­ca, Quer­cus rub­ra, Taxo­dium dis­ti­chum, Taxus bac­ca­ta (Bača). V par­ku žije veve­rič­ka Sciu­rus vul­ga­ris, jež­ko Eri­na­ce­us con­co­lor, neto­pier raniak hrdza­vý Nyc­ta­lus noc­tu­la, hniezd­na koló­nia hav­ra­nov Cor­vus fra­gi­le­gus. Ku bež­ným vtá­kom pat­rí brhlík Sit­ta euro­pea, žlna Picus viri­dis, ďat­le, slá­vik Lus­ci­nia megar­hyn­chos, myšiar­ka uša­tá Asio otus, sova les­ná Strix alu­co. V jazier­kach sa vysky­tu­je sko­kan rapo­ta­vý Rana ridi­bun­da, koryt­nač­ka pís­men­ko­vá Chry­se­mys scrip­ta ele­gans (pies​ta​ny​.sk).

In Pieš­ťa­ny, the park holds its own tra­di­ti­on and sig­ni­fi­can­ce, occu­py­ing a sub­stan­tial area of the city­’s total land. The issue with Pieš­ťa­ny­’s parks is the limi­ted reju­ve­na­ti­on they under­go. Tre­es age, dete­ri­ora­te, and new ones are not plan­ted. The Muni­ci­pal Park – Sad Andre­ja Kme­ťa was estab­lis­hed by Count Erdödy in the 18th cen­tu­ry as a spa park (Dra­hov­ská A., Pieš­ťan­ský týž­deň). Today, it is named after the reno­wned muse­olo­gist and bio­lo­gist Andrej Kmeť. It covers an area of 212,235 m² (TASR). Cur­ren­tly, this park holds the sta­tus of a nati­onal monu­ment. Pieš­ťa­ny­’s parks are situ­ated whe­re den­se allu­vial forests ori­gi­nal­ly sto­od. Nume­rous nati­ve and intro­du­ced spe­cies thri­ve in them, such as Abies con­co­lor, Abies nord­man­nia­na, Acer gros­se­rii, Aes­cu­lus par­vif­lo­ra, Calo­ced­rus decur­rens, Caly­cant­hus flo­ri­dus, Cam­psis radi­cans, Catal­pa big­no­ni­oides, Cer­cis sili­qu­as­trum, Cha­ma­e­cy­pa­ris lawso­nia­na, Cryp­to­me­ria japo­ni­ca, Gink­go bilo­ba, Gle­dits­cia tria­cant­hos, Hama­me­lis japo­ni­ca, Hama­me­lis vir­gi­nia­na, Jas­mi­num nudif­lo­rum, Koel­re­ute­ria pani­cu­la­ta, Liri­oden­dron tuli­pi­fe­ra, Mag­no­lia x sou­lan­gia­na, Pau­lo­wnia tomen­to­sa, Picea pun­gens, Pinus wal­li­chia­na, Pla­ta­nus x hyb­ri­da, Popu­lus nig­ra ita­li­ca, Quer­cus rub­ra, Taxo­dium dis­ti­chum, Taxus bac­ca­ta (Bača). The park is home to the red squ­ir­rel (Sciu­rus vul­ga­ris), hed­ge­hog (Eri­na­ce­us con­co­lor), the rus­ty noc­tu­le bat (Nyc­ta­lus noc­tu­la), and a nesting colo­ny of rooks (Cor­vus fra­gi­le­gus). Com­mon birds inc­lu­de the nut­hatch (Sit­ta euro­pea), Euro­pe­an gre­en wood­pec­ker (Picus viri­dis), wood­pec­kers, nigh­tin­ga­le (Lus­ci­nia megar­hyn­chos), long-​eared owl (Asio otus), and tawny owl (Strix alu­co). In the ponds, you can find the edib­le frog (Rana ridi­bun­da) and the red-​eared sli­der turt­le (Chry­se­mys scrip­ta ele­gans) (pies​ta​ny​.sk).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2011-2015, 2015, Časová línia, České, Česko, Krajina, Mestá, Mestá, Severné Čechy, Typ krajiny, Zahraničie

Česká Kamenice – mesto kde chodil do škola Antonín Dvořák

skala
Hits: 1176

Čes­ká Kame­ni­ce, nemec­ky Böh­misch Kam­nitz, je mes­to v sever­ných Čechách, cez kto­ré tečie rie­ka Kame­ni­ce. His­to­ric­ké jad­ro je mest­skou pamiat­ko­vou zónou. Na plo­che 38.76 km2 žije 5247 oby­va­te­ľov. Nad­mor­ská výš­ka mes­ta je 301 met­rov nad morom (Wiki­pe­dia CZ). Mes­to lemu­jú Lužic­ké hory, Čes­ké Švaj­čiar­ko a Čes­ké Stre­do­ho­rie (luzic​ke​-hory​.cz). Prvá písom­ná zmien­ka o mes­te je z roku 1352, avšak vo väč­ši­ne pub­li­ká­cií je uve­de­né, že bolo zalo­že­né už pred rokom 1283 (Wiki­pe­dia CZ). Pod­ľa luzic​ke​-hory​.cz mes­to vznik­lo mož­no už v 11. sto­ro­čí a obý­va­né bolo Lužíc­ký­mi Srb­mi. Oko­lo polo­vi­ce 13. sto­ro­čia sem priš­li nemec­kí osíd­len­ci. V roku 1394 tu stá­lo 67 domov (luzic​ke​-hory​.cz). Po dru­hej sve­to­vej voj­ne bola vysíd­le­ná väč­ši­na miest­nych oby­va­te­ľov. Od roku 2005 je mes­to tzv. His­to­ric­kým mes­tom. Zámok pochá­dza z prvej polo­vi­ci 16. sto­ro­čia. Miest­ne čas­ti: Čes­ká Kame­ni­ce, Dol­ní Kame­ni­ce, Fili­pov, Hor­ní Kame­ni­ce, Huní­kov, Kame­nic­ká Nová Vís­ka, Ker­har­ti­ce, Lís­ka, Pekel­ský Důl, Vís­ka pod Lesy (Wiki­pe­dia CZ). O jese­ne 1856 do leta 1857 nav­šte­vo­val tunaj­šiu meš­tian­sku ško­lu Anto­nín Dvo­řák (ces​ka​-kame​ni​ce​.cz). V mla­dos­ti tu v rokoch 1720 – 1728 žil Chris­toph Wil­li­bald Gluck, kto­ré­ho otec Ale­xan­der bol les­ní­kom na tunaj­šom pan­stve (luzic​ke​-hory​.cz). V his­to­ric­kom cen­tre mes­ta sa zacho­va­la archi­tek­tú­ra, kto­rá odrá­ža bohat­stvo minu­los­ti. Mes­tu domi­nu­je kos­tol svä­tej Kata­rí­ny. Lákad­lom je blíz­kosť národ­né­ho par­ku Čes­ké Švaj­čiar­sko. Neďa­le­ko sa nachá­dza Zápol­ský zámok s krás­ny­mi záh­ra­da­mi. Miest­ne reštau­rá­cie a kaviar­ne ponú­ka­jú tra­dič­né lužic­ké špe­cia­li­ty a domá­ce dezerty.

Čes­ká Kame­ni­ce, kno­wn as Böh­misch Kam­nitz in Ger­man, is a town in nort­hern Bohe­mia through which the Kame­ni­ce River flo­ws. The his­to­ric core is desig­na­ted as a muni­ci­pal heri­ta­ge zone. With an area of 38.76 km², it is home to 5,247 inha­bi­tants. The town’s ele­va­ti­on is 301 meters abo­ve sea level (Wiki­pe­dia CZ). The town is sur­roun­ded by the Lusa­tian Moun­tains, the Czech Swit­zer­land, and the Czech Cen­tral High­lands (luzic​ke​-hory​.cz). The first writ­ten men­ti­on of the town is from 1352, alt­hough in most pub­li­ca­ti­ons, it is sta­ted that it was foun­ded befo­re 1283 (Wiki­pe­dia CZ). Accor­ding to luzic​ke​-hory​.cz, the town may have ori­gi­na­ted as ear­ly as the 11th cen­tu­ry and was inha­bi­ted by Lusa­tian Sorbs. In the mid-​13th cen­tu­ry, Ger­man sett­lers arri­ved here. In 1394, the­re were 67 hou­ses here (luzic​ke​-hory​.cz). After World War II, the majo­ri­ty of the local resi­dents were disp­la­ced. Sin­ce 2005, the town has been desig­na­ted as a ​“His­to­ric Town”. The cast­le dates back to the first half of the 16th cen­tu­ry. Local dis­tricts inc­lu­de: Čes­ká Kame­ni­ce, Dol­ní Kame­ni­ce, Fili­pov, Hor­ní Kame­ni­ce, Huní­kov, Kame­nic­ká Nová Vís­ka, Ker­har­ti­ce, Lís­ka, Pekel­ský Důl, and Vís­ka pod Lesy (Wiki­pe­dia CZ). In the autumn of 1856 to the sum­mer of 1857, Anto­nín Dvo­řák atten­ded the local town scho­ol here (ces​ka​-kame​ni​ce​.cz). In his youth, from 1720 to 1728, Chris­toph Wil­li­bald Gluck lived here, who­se fat­her Ale­xan­der was a fores­ter on the local esta­te (luzic​ke​-hory​.cz). The his­to­ric cen­ter of the town retains archi­tec­tu­re that ref­lects its rich past. The domi­nant fea­tu­re is the Church of St. Cat­he­ri­ne. The pro­xi­mi­ty to the Čes­ké Švaj­čiar­sko Nati­onal Park is an att­rac­ti­on. Near­by is the Zapol­sky Cast­le with beau­ti­ful gar­dens. Local res­tau­rants and cafes offer tra­di­ti­onal Lusa­tian spe­cial­ties and home­ma­de desserts.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2011, 2011-2015, 2012, 2013, 2016, 2016-2020, Biotopy, Časová línia, Krajina, Príroda, Rieky, Rieky, Slovenská krajina, TOP, Typ krajiny, Záhorie

Rieka Morava

skala
Hits: 3316

Niva rie­ky Mora­va je vzác­ne úze­mie, pat­rí medzi naj­zau­jí­ma­vej­šie loka­li­ty v Stred­nej Euró­pe, niva Mora­vy pat­rí medzi význam­né vtá­čie úze­mia Bird Life Inter­na­ti­onal. Je ľah­ko dostup­ná z mes­ta Stu­pa­va. Úze­mím pre­chá­dza­jú cyk­lo­tra­sy, kto­ré okrem iné­ho pre­zen­tu­jú luž­né lesy, kto­ré sa tu v minu­los­ti rozp­res­tie­ra­li (stu​pa​va​.sk). Pre­te­ká Čes­kom, Slo­ven­skom a Rakús­kom. Jej nemec­ké pome­no­va­nie je March. Pra­me­ní na Sever­nej Mora­ve na juž­nom sva­hu Krá­lic­ké­ho Sněž­ní­ka vo výš­ke 1380 met­rov nad morom. Ústí do Duna­ja pria­mo pod hra­dom Devín. Pre­ko­ná­va tak 329 km (Wiki­pe­dia).

Meno rie­ky pat­rí medzi naj­star­šie sta­ro­európ­ske náz­vy vod­stiev, už v dob­re pred Kel­ta­mi, s pôvod­ným význa­mom voda, močiar. Od náz­vu rie­ky je pome­no­va­né aj his­to­ric­ké úze­mie Mora­va. Naj­vyš­ší prie­tok dosa­hu­je na jar. V lete hla­di­na kle­sá, naras­tá opäť na jeseň (Wiki­pe­dia). Rie­ka sa využí­va na zavla­žo­va­nie a na zisk vod­nej ener­gie. V roku 1997 boli na rie­ke povod­ne, kto­ré nasta­li kvô­li abnor­mál­nym zráž­kam v Jese­ní­koch. Vyžia­da­li si 49 ľud­ských živo­tom, eva­ku­ova­ných bolo viac ako 250 obcí, ško­dy pre­siah­li 63 miliard Kč (Wiki­pe­dia CZ).

The Mora­va River flo­odp­lain is a rare ter­ri­to­ry, coun­ted among the most inte­res­ting loca­ti­ons in Cen­tral Euro­pe. The Mora­va flo­odp­lain is recog­ni­zed as a sig­ni­fi­cant bird area by Bird Life Inter­na­ti­onal. It is easi­ly acces­sib­le from the town of Stu­pa­va. The area is tra­ver­sed by cyc­ling rou­tes that sho­wca­se, among other things, the ripa­rian forests that once domi­na­ted this lands­ca­pe (stu​pa​va​.sk). The river flo­ws through the Czech Repub­lic, Slo­va­kia, and Aus­tria. Its Ger­man name is March. It ori­gi­na­tes in the Nort­hern Mora­via on the sout­hern slo­pe of Krá­lic­ký Sněž­ník at an alti­tu­de of 1380 meters abo­ve sea level. It flo­ws into the Danu­be River direct­ly bene­ath Devín Cast­le. The river covers a dis­tan­ce of 329 km (Wiki­pe­dia).

The name of the river is one of the oldest Old Euro­pe­an hyd­ro­nyms, pre­da­ting even the Celts, with its ori­gi­nal mea­ning as water or swamp. The his­to­ri­cal regi­on of Mora­via also deri­ves its name from the river. The hig­hest flow occurs in spring. In sum­mer, the water level dec­re­a­ses, rising again in autumn (Wiki­pe­dia). The river is used for irri­ga­ti­on and hyd­ro­elect­ric power gene­ra­ti­on. In 1997, the river expe­rien­ced flo­ods cau­sed by abnor­mal pre­ci­pi­ta­ti­on in the Jese­ní­ky Moun­tains. The­se flo­ods clai­med 49 lives, with over 250 vil­la­ges eva­cu­ated, and the dama­ges exce­e­ded 63 bil­li­on CZK (Wiki­pe­dia CZ).

Die Morava-​Flussaue ist ein sel­te­nes Gebiet und zählt zu den inte­res­san­tes­ten Stan­dor­ten in Mit­te­le­uro­pa. Die Morava-​Aue wird von Bird­Li­fe Inter­na­ti­onal als bede­uten­des Vogel­ge­biet aner­kannt. Sie ist leicht von der Stadt Stu­pa­va aus erre­ich­bar. Das Gebiet wird von Radwe­gen dur­chqu­ert, die unter ande­rem die Auwäl­der prä­sen­tie­ren, die einst die­se Lands­chaft domi­nier­ten (stu​pa​va​.sk). Der Fluss dur­chqu­ert Tsche­chien, die Slo­wa­kei und Öster­re­ich. Sein deuts­cher Name lau­tet March. Er ents­pringt in Nord­mäh­ren am Süd­hang des Krá­lic­ký Sněž­ník in einer Höhe von 1380 Metern über dem Mee­ress­pie­gel. Er mün­det direkt unter­halb der Burg Devín in die Donau. Der Fluss ers­trec­kt sich über eine Län­ge von 329 km (Wiki­pe­dia).

Der Name des Flus­ses ist einer der ältes­ten alt-​europäischen Gewäs­ser­na­men, der sogar den Kel­ten voraus­geht, mit sei­ner urs­prün­gli­chen Bede­utung als Was­ser oder Sumpf. Auch die his­to­ris­che Regi­on Mäh­ren lei­tet ihren Namen von dem Fluss ab. Der höchs­te Was­sers­tand tritt im Früh­ling auf. Im Som­mer sinkt der Was­sers­tand, um im Herbst wie­der anzus­te­i­gen (Wiki­pe­dia). Der Fluss wird zur Bewäs­se­rung und zur Stro­mer­ze­ugung genutzt. Im Jahr 1997 kam es zu Übersch­wem­mun­gen, die durch unge­wöhn­li­che Nie­dersch­lä­ge im Jeseníky-​Gebirge verur­sacht wur­den. Die­se Übersch­wem­mun­gen for­der­ten 49 Men­schen­le­ben, über 250 Dör­fer wur­den eva­ku­iert, und der Scha­den übers­tieg 63 Mil­liar­den CZK (Wiki­pe­dia CZ).

Odka­zy

TOP foto­gra­fie rie­ky Moravy

Foto­gra­fie rie­ky Moravy

Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Krajina, Moravské, Obce, Severná Morava, Zahraničie

Rajnochovice – obec lesa aj valašskej katedrály

skala
Hits: 315

Raj­no­cho­vi­ce sú turis­tic­kým cen­trom Hos­týn­skych vrchov. Obec je pes­trá, pre­važ­ne zales­ne­ná z mno­hý­mi pasien­ka­mi, kto­ré sú dedič­stvom osíd­ľo­va­nia. V lete tu je troj­ná­sob­né množ­stvo oby­va­te­ľov, nachá­dza sa tu viac ako 550 rekre­ač­ných chát a objek­tov (raj​no​cho​vi​ce​.cz). Raj­no­cho­vi­ce vznik­li z nie­koľ­kých osád: Polom, Hodo­no­vi­ce, Čer­ná ves, Kate­ři­ni­ce, Košov a iné, v kto­rých žili dre­vá­ri, uhlia­ri, pas­tie­ri, roľ­ní­ci, stre­chá­ri. V roku 1640 sa naro­dil bača Miku­láš Raj­noch, slú­žil na kelčs­kom pan­stve. 8. máj 1721 je dátum zalo­že­nia Raj­no­cho­víc. His­to­ric­ká názov obce je Zál­ho­tí. V oko­lí Hos­tý­na vzni­ka­li huty a mly­ny, na úze­mí dneš­nej obce bola posta­ve­ná vyso­ká pec a mlyn. V roku 1775 v Raj­no­cho­vi­ciach žilo 1775 oby­va­te­ľov (raj​no​cho​vi​ce​.cz). 

Neďa­le­ko od dneš­né­ho cin­to­rí­na stál v minu­los­ti dre­ve­ný kos­to­lík svä­tej Anny, zrej­me z 12. sto­ro­čia. Ved­ľa dal kar­di­nál Wolf­gang z Sch­rat­ten­ba­chů posta­viť chrám Naro­de­nia Pan­ny Márie a svä­tej Anny v rokoch 1711 – 1716. Je nazý­va­ný ​“valaš­skou kated­rá­lou”, fun­gu­je ako pút­nic­ké mies­to, kaž­do­roč­ne sa tu koná púť (raj​no​cho​vi​ce​.cz).

V roku 1775 bolo v Raj­no­cho­vi­ciach päť vod­ných píl a dva mly­ny. Kon­com 19. sto­ro­čia 7 mly­nov. V súčas­nos­ti sú tu dve píly (raj​no​cho​vi​ce​.cz). V rokoch 1904 až 1906 bola v Raj­no­cho­vi­ciach vybu­do­va­ná úzko­ko­ľaj­ná les­ná želez­ni­ca za úče­lom zvá­ža­nia dre­va k píle. Voz­ne mali nos­nosť 6000 kg. Súčas­ťou boli dva osob­né voz­ne pre výle­ty pan­stva. Po jej lik­vi­dá­cii v roku 1925 osta­la dodnes maleb­ná les­ná ces­ta ​“štre­ka” (raj​no​cho​vi​ce​.cz).

Naj­väč­ším bohat­stvom obce boli vždy a sú lesy. Dre­vo sa z lesov v minu­los­ti nezvá­ža­lo, ale spla­vo­va­lo. Pre zvý­še­nie toku vody sa vybu­do­va­li malé prieh­ra­dy, tzv. ​“klau­zy”. Klau­za na Roso­šen­ce sa zacho­va­la dodnes. Spla­vo­va­nie trva­lo 10 až 14 dní (raj​no​cho​vi​ce​.cz). Raj­no­cho­vi­ce sú zná­me aj výro­bou rázo­vi­tej ​“raj­no­chov­skej kera­mi­ky” – tou­far. kto­rá sa tvo­ri­la v 19. sto­ro­čí (raj​no​cho​vi​ce​.cz).

Raj­no­cho­vi­ce is a tou­rist cen­ter of the Hos­týn Hills. The vil­la­ge is diver­se, pre­do­mi­nan­tly fores­ted with many mea­do­ws, which are a lega­cy of sett­le­ment. In the sum­mer, the popu­la­ti­on trip­les, and the­re are more than 550 rec­re­a­ti­onal cot­ta­ges and faci­li­ties (raj​no​cho​vi​ce​.cz). Raj­no­cho­vi­ce ori­gi­na­ted from seve­ral sett­le­ments: Polom, Hodo­no­vi­ce, Čer­ná Ves, Kate­ři­ni­ce, Košov, and others, whe­re wood­cut­ters, char­co­al bur­ners, shep­herds, far­mers, and roofers lived. In 1640, the shep­herd Miku­láš Raj­noch was born, who ser­ved in the Kelč esta­te. May 8, 1721, is the date of the foun­ding of Raj­no­cho­vi­ce. The his­to­ri­cal name of the vil­la­ge is Zál­ho­tí. Iron­works and mills were estab­lis­hed near Hos­týn, and a blast fur­na­ce and mill were built in the ter­ri­to­ry of toda­y­’s vil­la­ge. In 1775, the­re were 1,775 inha­bi­tants in Raj­no­cho­vi­ce (raj​no​cho​vi​ce​.cz).

Not far from the cur­rent ceme­te­ry sto­od a wooden church of St. Anne in the past, pro­bab­ly from the 12th cen­tu­ry. Next to it, Car­di­nal Wolf­gang of Sch­rat­ten­bach had the Church of the Nati­vi­ty of the Vir­gin Mary and St. Anne built bet­we­en 1711 and 1716. It is cal­led the ​“Valas­sian Cat­hed­ral” and ser­ves as a pilg­ri­ma­ge site, hos­ting an annu­al pilg­ri­ma­ge (raj​no​cho​vi​ce​.cz).

In 1775, the­re were five water sawmills and two mills in Raj­no­cho­vi­ce. By the end of the 19th cen­tu­ry, the­re were seven mills. Cur­ren­tly, the­re are two sawmills (raj​no​cho​vi​ce​.cz). From 1904 to 1906, a narrow-​gauge forest rai­lway was built in Raj­no­cho­vi­ce for tran­s­por­ting tim­ber to the sawmill. The wagons had a capa­ci­ty of 6000 kg. It inc­lu­ded two pas­sen­ger wagons for esta­te excur­si­ons. After its liqu­ida­ti­on in 1925, the pic­tu­re­sque forest road ​“štre­ka” remai­ned to this day (raj​no​cho​vi​ce​.cz).

The gre­a­test wealth of the vil­la­ge has alwa­ys been and remains the forests. Wood from the forests was not tran­s­por­ted but flo­ated. Small dams, cal­led ​“klau­zy,” were built to inc­re­a­se the water flow. The klau­za at Roso­šen­ka has been pre­ser­ved to this day. Flo­ating las­ted 10 to 14 days (raj​no​cho​vi​ce​.cz). Raj­no­cho­vi­ce are also kno­wn for the pro­duc­ti­on of dis­tinc­ti­ve ​“Raj­no­cho­vi­ce cera­mics” – tou­far, which was cre­a­ted in the 19th cen­tu­ry (raj​no​cho​vi​ce​.cz).

Raj­no­cho­vi­ce jsou turis­tic­kým cen­trem Hos­týn­ských vrchů. Obec je pes­trou, pře­váž­ně zales­něnou s mno­ha pas­tvi­na­mi, kte­ré jsou dědic­tvím osíd­le­ní. V létě zde žije troj­ná­so­bek oby­va­tels­tva, a nachá­zí se zde více než 550 rekre­ač­ních chat a objek­tů. Raj­no­cho­vi­ce vznik­ly z něko­li­ka osad: Polom, Hodo­no­vi­ce, Čer­ná ves, Kate­ři­ni­ce, Košov a dal­ší, kde žili dře­vo­rub­ci, uhlí­ři, pas­tev­ci, rol­ní­ci, šin­de­lá­ři. V roce 1640 se naro­dil bača Miku­láš Raj­noch, slou­žil na kelčs­kém pan­ství. 8. květ­na 1721 je datem zalo­že­ní Raj­no­cho­vic. His­to­ric­ký název obce je Zál­ho­tí. V oko­lí Hos­tý­na vzni­ka­ly hutě a mlý­ny, na úze­mí dneš­ní obce byla posta­ve­na vyso­ká pec a mlýn. V roce 1775 v Raj­no­cho­vi­cích žilo 1775 oby­va­tel. Neda­le­ko od dneš­ní­ho hřbi­to­va stál v minu­los­ti dře­věný kos­te­lík sva­té Anny, zřej­mě z 12. sto­le­tí. Ved­le dal kar­di­nál Wolf­gang z Sch­rat­ten­ba­chů posta­vit chrám Naro­ze­ní Pan­ny Marie a sva­té Anny v letech 1711 – 1716. Je nazý­ván ​“valaš­skou kated­rá­lou”, fun­gu­je jako pout­ní mís­to, kaž­do­roč­ně se zde koná pouť. V roce 1775 bylo v Raj­no­cho­vi­cích pět vod­ních pil a dva mlý­ny. Kon­cem 19. sto­le­tí 7 mlý­nů. V sou­čas­nos­ti jsou zde dvě pily. V letech 1904 až 1906 byla v Raj­no­cho­vi­cích vybu­do­vá­na úzko­roz­chod­ná les­ní želez­ni­ce za úče­lem zvá­že­ní dře­va k pílám. Vozí­ky měly nos­nost 6000 kg. Sou­čás­tí byly dva osob­ní vozy pro výle­ty pan­stva. Po její lik­vi­da­ci v roce 1925 zůs­ta­la dodnes maleb­ná les­ní ces­ta ​“štre­ka”. Nej­vět­ším bohat­stvím obce byly vždy a jsou lesy. Dře­vo se z lesů v minu­los­ti nezvá­že­lo, ale spla­vo­va­lo. Pro zvý­še­ní toku vody se posta­vi­ly malé přeh­ra­dy, tzv. ​“klau­zy”. Klau­za na Roso­šen­ce se zacho­va­la dodnes. Spla­vo­vá­ní trva­lo 10 až 14 dní. Raj­no­cho­vi­ce jsou zná­mé i výro­bou rázo­vi­té ​“raj­no­chov­ské kera­mi­ky” – tou­far, kte­rá se tvo­ři­la v 19. století.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2011-2015, 2013, 2014, 2015, Časová línia, Krajina, Organizmy, Príroda, Rakúsko, Rastliny, V čase, Zahraničie

Jar na Braunsbergu

skala
Hits: 1766

Jar na Brauns­ber­gu je skve­lou prí­le­ži­tos­ťou zažiť pre­bu­de­nie prí­ro­dy a vidieť jedi­neč­né výhľa­dy na oko­li­tú kra­ji­nu. V jar­nom obdo­bí sa Brauns­berg mení na oázu fareb­ných kve­tov a zele­nej vege­tá­cie. Stro­my začí­na­jú pučať, na sva­hoch kop­ca sa obja­vu­jú prvé jara­bi­ny, mar­hu­le a čereš­ne, kto­ré vytvá­ra­jú pôso­bi­vú pale­tu farieb a vôní. Je síce ešte chlad­nej­šie poča­sie, ale opla­tí sa sem zájsť. Na Brauns­ber­gu sa nachá­dza množ­stvo turis­tic­kých chod­ní­kov a cyk­lot­rás, kto­ré umož­ňu­jú pohodl­ný a prí­jem­ný spô­sob, ako pre­skú­mať ten­to úžas­ný kra­jin­ný park v jar­nom období.

Spring on Brauns­berg is a gre­at oppor­tu­ni­ty to expe­rien­ce the awa­ke­ning of natu­re and see uni­que vie­ws of the sur­roun­ding lands­ca­pe. In the spring­ti­me, Brauns­berg trans­forms into an oasis of color­ful flo­wers and gre­en vege­ta­ti­on. Tre­es begin to bud, and on the slo­pes of the hill, the first rowans, apri­cots, and cher­ries appe­ar, cre­a­ting an impres­si­ve palet­te of colors and scents. Whi­le the weat­her may still be cooler, it’s worth a visit here. Brauns­berg boasts nume­rous hiking trails and cyc­ling rou­tes, pro­vi­ding a com­for­tab­le and enjo­y­ab­le way to explo­re this ama­zing lands­ca­pe park in the springtime.

Der Früh­ling auf dem Brauns­berg ist eine gro­ßar­ti­ge Gele­gen­he­it, das Erwa­chen der Natur zu erle­ben und ein­zi­gar­ti­ge Ausb­lic­ke auf die umlie­gen­de Lands­chaft zu genie­ßen. Im Früh­ling ver­wan­delt sich der Brauns­berg in eine Oase aus bun­ten Blu­men und grüner Vege­ta­ti­on. Bäu­me begin­nen zu knos­pen, und an den Hän­gen des Hügels ers­che­i­nen die ers­ten Ebe­res­chen, Apri­ko­sen und Kirs­chen, die eine bee­in­druc­ken­de Palet­te von Far­ben und Düf­ten erze­ugen. Auch wenn das Wet­ter noch etwas küh­ler sein kann, lohnt sich ein Besuch hier. Der Brauns­berg ver­fügt über zahl­re­i­che Wan­der­we­ge und Radwe­ge, die einen bequ­e­men und ange­neh­men Weg bie­ten, um die­sen ers­taun­li­chen Lands­chafts­park im Früh­ling zu erkunden.

Use Facebook to Comment on this Post