Dokumenty, Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Obce, Moravské obce, Technické dokumenty, Stavebné dokumenty, Česko, Južná Morava, Mlyny, Stavby, Fotografie, Dopravné a technické diela

Rudice

skala
Hits: 308

Rudice je obec, približne 12 km od Uherského Brodu (obec-rudice.cz) obklopená vrchmi a lesmi v nadmorskej výške 510 metrov nad morom. Okolie Rudice patrí k najromantickejším miestam v Moravskom krase. Najväčšou prírodnou zaujímavosťou je 12 km dlhý jaskynný systém s najhlbšou suchou priepasťou v Českej republike (-153 m). Jaskyňa je vytvorená Jedovnickým potokom, ktorý sa prepadá v aktívnom ponore slepého údolia neďaleko Rudice a vyviera pri Býčej skale v Josefovskom údolí neďaleko Adamova. Prvá písomná zmienka o obci pochádza z roku 1247. Rudice majú bohatú železiarsku a banícku tradíciu, ktorá sa odráža v miestnej architektúre a kultúre (rudice.cz). Názov je odvodený od slova ruda (Informačná tabuľa). Dominantou obce je veterný mlyn z 19. storočia, v ktorom sa dnes nachádza múzeum s expozíciami histórie obce, baníctva, hutníctva, speleológie a mineralógie (rudice.cz). Okolie Rudice je ideálne pre pešiu turistiku a cykloturistiku. Návštevníci môžu objavovať krásy Moravského krasu, vrátane prírodnej Rudické propadání, kde sa Jedovnický potok prepadá do 90 m hlbokého a viac ako 12 km dlhého jaskynného systému, druhého najdlhšieho v Českej republike (kudyznudy.cz). Krápniková výzdoba jaskýň je unikátna (Informačná tabuľa). 

Súčasťou tohto systému je aj najväčší podzemný vodopád v ČR (35 m), najhlbšia suchá priepasť (153 m) či Obří dóm. Zaujímavosťou je bývalý pieskovcový lom Seč, dnes prírodná pamiatka Rudice-Seč, ktorý láka návštevníkov svojím farebným zafarbením. Okolo lomu vedie náučný chodník Rudické doly (kudyznudy.cz). Každoročne sa tu konajú rôzne kultúrne a spoločenské akcie, vrátane tradičných hodov, tanečných zábav a premietanie filmov (obec-rudice.cz). Dnes v obci žije 815 obyvateľov v cca 300 . Obec má tri časti: Dědina, Hajce a Tumperk. Areál mlynu doplňuje Geopark s ukážkami hornín Moravského krasu. Typickým krajinným prvkom v okolí sú zbytky po šachtách na ťažbu železných rúd – rudické . Dominantou obce je kaplnka svätej Barbory, ktorá sa začala stavať v roku 1999 (Informačná tabuľa). 

Rudice is a village approximately 12 km from Uherský Brod (obec-rudice.cz), surrounded by hills and forests at an altitude of 510 meters above sea level. The surroundings of Rudice rank among the most romantic places in the Moravian Karst. The main natural attraction is a 12 km long cave system with the deepest dry abyss in the Czech Republic (-153 m). The cave was formed by the Jedovnice Stream, which sinks into an active swallow hole in a blind valley near Rudice and resurfaces at Býčí Skála in Josefov Valley near Adamov. The first written mention of the village dates back to 1247. The name Rudice derives from the word „ore“ (Informačná tabuľa). Rudice has a rich ironworking and mining tradition reflected in the local architecture and culture (rudice.cz). The village’s landmark is a 19th-century windmill, which now houses a museum featuring exhibits on the history of the village, mining, metallurgy, speleology, and mineralogy (rudice.cz). The surroundings of Rudice are ideal for hiking and cycling. Visitors can explore the beauty of the Moravian Karst, including the Rudice Sinkhole, where the Jedovnice Stream plunges into a 90 m deep and over 12 km long cave system, the second-longest in the Czech Republic (kudyznudy.cz). The stalactite decorations in the caves are unique (Informačná tabuľa).

This system also features the largest underground waterfall in the Czech Republic (35 m), the deepest dry abyss (153 m), and the Giant Dome. Another attraction is the former sandstone quarry Seč, now a natural monument Rudice-Seč, which draws visitors with its colorful hues. The quarry is surrounded by the educational trail Rudice Mines (kudyznudy.cz). Various cultural and social events are held annually, including traditional feasts, dance parties, and movie screenings (obec-rudice.cz). Today, the village has 815 inhabitants living in approximately 300 houses. The village consists of three parts: Dědina, Hajce, and Tumperk. The windmill complex also includes a Geopark showcasing rocks from the Moravian Karst. A typical landscape feature in the area is the remnants of shafts from iron ore mining—known as Rudice Ponds. Another landmark is the Chapel of St. Barbara, construction of which began in 1999 (Informačná tabuľa).

Rudice ist ein Dorf etwa 12 km von Uherský Brod entfernt (obec-rudice.cz), umgeben von Hügeln und Wäldern auf einer Höhe von 510 Metern über dem Meeresspiegel. Die Umgebung von Rudice gehört zu den romantischsten Orten im Mährischen Karst. Die Hauptattraktion ist ein 12 km langes Höhlensystem mit dem tiefsten trockenen Abgrund in der Tschechischen Republik (-153 m). Die Höhle wurde vom Jedovnický-Bach gebildet, der in einem aktiven Schluckloch in einem blinden Tal nahe Rudice verschwindet und bei der Býčí Skála im Josefov-Tal nahe Adamov wieder auftaucht. Die erste schriftliche Erwähnung des Dorfes stammt aus dem Jahr 1247. Der Name Rudice leitet sich vom Wort „Erz“ ab (Informačná tabuľa). Rudice hat eine reiche Eisen- und Bergbautradition, die sich in der lokalen Architektur und Kultur widerspiegelt (rudice.cz). Das Wahrzeichen des Dorfes ist eine Windmühle aus dem 19. Jahrhundert, die heute ein Museum mit Ausstellungen zur Geschichte des Dorfes, des Bergbaus, der Metallurgie, der Speläologie und der Mineralogie beherbergt (rudice.cz). Die Umgebung von Rudice ist ideal für Wanderungen und Radtouren. Besucher können die Schönheit des Mährischen Karsts erkunden, einschließlich des Rudice-Schlucklochs, wo der Jedovnický-Bach in ein 90 m tiefes und über 12 km langes Höhlensystem stürzt, das zweitlängste in der Tschechischen Republik (kudyznudy.cz). Die Tropfsteindekorationen der Höhlen sind einzigartig (Informačná tabuľa).

Dieses System verfügt auch über den größten unterirdischen Wasserfall Tschechiens (35 m), den tiefsten trockenen Abgrund (153 m) und den Riesendom. Eine weitere Attraktion ist der ehemalige Sandsteinbruch Seč, heute ein Naturdenkmal Rudice-Seč, der Besucher mit seinen bunten Farben anzieht. Der Steinbruch ist von einem Lehrpfad, den Rudice-Minen, umgeben (kudyznudy.cz). Jährlich finden hier verschiedene kulturelle und gesellschaftliche Veranstaltungen statt, darunter traditionelle Kirchweihfeste, Tanzabende und Filmvorführungen (obec-rudice.cz). Heute leben in Rudice 815 Einwohner in etwa 300 Häusern. Das Dorf besteht aus drei Teilen: Dědina, Hajce und Tumperk. Der Windmühlenkomplex umfasst auch einen Geopark mit Gesteinsproben aus dem Mährischen Karst. Ein typisches Landschaftsmerkmal der Gegend sind die Überreste von Erzbergwerksschächten—die sogenannten Rudice-Teiche. Ein weiteres Wahrzeichen ist die Kapelle der Heiligen Barbara, deren Bau 1999 begann (Informačná tabuľa).

Rudice je obec, přibližně 12 km od Uherského Brodu (obec-rudice.cz), obklopená vrchy a v nadmořské výšce 510 metrů nad mořem. Okolí Rudice patří k nejromantičtějším místům v Moravském krasu. Největší přírodní zajímavostí je 12 km dlouhý jeskynní systém s nejhlubší suchou propastí v České republice (-153 m). Jeskyně byla vytvořena Jedovnickým potokem, který se propadá v aktivním ponoru slepého údolí nedaleko Rudice a vyvěrá u Býčí skály v Josefovském údolí nedaleko Adamova. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1247. Název Rudice je odvozen od slova „ruda“ (Informačná tabuľa). Rudice má bohatou železářskou a hornickou tradici, která se odráží v místní architektuře a kultuře (rudice.cz). Dominantou obce je větrný mlýn z 19. století, ve kterém se dnes nachází muzeum s expozicemi historie obce, hornictví, hutnictví, speleologie a mineralogie (rudice.cz). Okolí Rudice je ideální pro pěší turistiku a cykloturistiku. Návštěvníci mohou objevovat krásy Moravského krasu, včetně přírodní památky Rudické propadání, kde se Jedovnický potok propadá do 90 m hlubokého a více než 12 km dlouhého jeskynního systému, druhého nejdelšího v České republice (kudyznudy.cz). Krápníková výzdoba jeskyní je unikátní (Informačná tabuľa).

Součástí tohoto systému je také největší podzemní vodopád v ČR (35 m), nejhlubší suchá propast (153 m) a Obří dóm. Zajímavostí je bývalý pískovcový lom Seč, dnes přírodní památka Rudice-Seč, který láká návštěvníky svým barevným zbarvením. Kolem lomu vede naučná stezka Rudické doly (kudyznudy.cz). Každoročně se zde konají různé kulturní a společenské akce, včetně tradičních hodů, tanečních zábav a promítání filmů (obec-rudice.cz). Dnes v obci žije 815 obyvatel ve zhruba 300 domech. Obec má tři části: Dědina, Hajce a Tumperk. Areál mlýna doplňuje Geopark s ukázkami hornin Moravského krasu. Typickým krajinným prvkem v okolí jsou zbytky po šachtách na těžbu železných rud—rudická jezírka. Dominantou obce je kaple svaté Barbory, jejíž stavba byla zahájena v roce 1999 (Informačná tabuľa).

Dokumenty, Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Technické dokumenty, Stavebné dokumenty, Zahraničné dokumenty, Česko, Južná Morava, Mlyny, České dokumenty, Stavby, Fotografie, Dopravné a technické diela

Staropoddvorovský mlyn

skala
Hits: 273

Veterný mlyn v obci Starý Poddvorov je významnou technickou pamiatkou. Táto celodrevená stavba nemeckého typu pochádza z roku 1870. Nachádza sa na návrší Na Zahájkách, približne 3 km od smerom na Čejkovice, v nadmorskej výške 225 metrov. Mlyn bol pôvodne postavený Ignácom Laštůvkom z Mutěnic. Po šiestich rokoch bol premiestnený do obce Týnec neďaleko Břeclavi, kde slúžil na mletie obilia až do roku 1886. V tomto roku bol prevezený na svoje súčasné miesto v Starom Poddvorove. V roku 1890 bol mlyn poškodený veternou smršťou, ktorá ho prevrátila a posunula o niekoľko metrov. Následne bol opravený a modernizovaný v roku 1935. Svojmu pôvodnému účelu slúžil až do roku 1949 (Wikipedia).

V roku 1993 bol mlyn vyhlásený za technickú pamiatku. V roku 1999 prešiel do majetku obce, ktorá v roku 2003 uskutočnila jeho dôkladnú rekonštrukciu, pri ktorej sa podarilo zachovať pôvodné technické vybavenie. Veterný mlyn je vysoký 9,2 metra s pôdorysom 4,6 x 4,3 metra. Jeho lopatky majú rozpätie 13 metrov. Vďaka dômyselnej konštrukcii bolo možné celý mlyn otáčať tak, aby lopatky boli vždy na strane vetra (Jiřina Lišková). Veterný mlyn v Starom Poddvorove je nielen technickou pamiatkou, ale aj významným symbolom regiónu, pripomínajúcim históriu a miestneho mlynárstva (poddvorov.cz).

The windmill in the village of Starý Poddvorov is an important technical monument. This all-wooden structure of the German type dates back to 1870. It is located on the Na Zahájkách hill, approximately 3 km from the village in the direction of Čejkovice, at an altitude of 225 meters. The mill was originally built by Ignác Laštůvka from Mutěnice. After six years, it was relocated to the village of Týnec near Břeclav, where it served for grinding grain until 1886. In that year, it was moved to its current location in Starý Poddvorov.
In 1890, the mill was damaged by a windstorm that overturned it and shifted it by several meters. It was subsequently repaired and modernized in 1935. It served its original purpose until 1949 (Wikipedia).

In 1993, the mill was declared a technical monument. In 1999, it became the property of the municipality, which carried out its thorough reconstruction in 2003, successfully preserving its original technical equipment. The windmill is 9.2 meters high, with a footprint of 4.6 x 4.3 meters. Its blades span 13 meters. Thanks to its ingenious construction, the entire mill could be rotated so that the blades were always facing the wind (Jiřina Lišková). The windmill in Starý Poddvorov is not only a technical monument but also a significant symbol of the region, reminding us of the history and traditions of local milling (poddvorov.cz).

Die Windmühle im Dorf Starý Poddvorov ist ein bedeutendes technisches Denkmal. Diese komplett hölzerne Konstruktion deutschen Typs stammt aus dem Jahr 1870. Sie befindet sich auf dem Hügel Na Zahájkách, etwa 3 km vom Dorf in Richtung Čejkovice entfernt, in einer Höhe von 225 Metern. Die Mühle wurde ursprünglich von Ignác Laštůvka aus Mutěnice gebaut. Nach sechs Jahren wurde sie in das Dorf Týnec in der Nähe von Břeclav verlegt, wo sie bis 1886 zur Getreidemahlung diente. In diesem Jahr wurde sie an ihren heutigen Standort in Starý Poddvorov gebracht.
Im Jahr 1890 wurde die Mühle durch einen Sturm beschädigt, der sie umwarf und um mehrere Meter verschob. Sie wurde anschließend repariert und 1935 modernisiert. Sie diente ihrem ursprünglichen Zweck bis 1949 (Wikipedia).

1993 wurde die Mühle zum technischen Denkmal erklärt. 1999 ging sie in den Besitz der Gemeinde über, die 2003 eine gründliche Renovierung durchführte und dabei die ursprüngliche technische Ausstattung bewahrte. Die Windmühle ist 9,2 Meter hoch und hat eine Grundfläche von 4,6 x 4,3 Metern. Ihre Flügel haben eine Spannweite von 13 Metern. Dank ihrer durchdachten Konstruktion konnte die gesamte Mühle so gedreht werden, dass die Flügel immer dem Wind zugewandt waren (Jiřina Lišková). Die Windmühle in Starý Poddvorov ist nicht nur ein technisches Denkmal, sondern auch ein wichtiges Symbol der Region, das an die Geschichte und Traditionen der lokalen Mühlentechnik erinnert (poddvorov.cz).

Větrný mlýn v obci Starý Poddvorov je významnou technickou památkou. Tato celodřevěná stavba německého typu pochází z roku 1870. Nachází se na návrší Na Zahájkách, přibližně 3 km od obce směrem na Čejkovice, v nadmořské výšce 225 metrů. Mlýn byl původně postaven Ignácem Laštůvkou z Mutěnic. Po šesti letech byl přemístěn do obce Týnec nedaleko Břeclavi, kde sloužil k mletí obilí až do roku 1886. V tomto roce byl převezen na své současné místo ve Starém Poddvorově.
V roce 1890 byl mlýn poškozen vichřicí, která jej převrátila a posunula o několik metrů. Následně byl opraven a modernizován v roce 1935. Svému původnímu účelu sloužil až do roku 1949 (Wikipedia).

V roce 1993 byl mlýn prohlášen za technickou památku. V roce 1999 přešel do majetku obce, která v roce 2003 provedla jeho důkladnou rekonstrukci, při níž se podařilo zachovat původní technické vybavení. Větrný mlýn je vysoký 9,2 metru s půdorysem 4,6 x 4,3 metru. Jeho lopatky mají rozpětí 13 metrů. Díky důmyslné konstrukci bylo možné celý mlýn otáčet tak, aby lopatky byly vždy na straně větru (Jiřina Lišková). Větrný mlýn ve Starém Poddvorově je nejen technickou památkou, ale také významným symbolem regionu, připomínajícím historii a tradice místního mlynářství (poddvorov.cz).

 

Krajina, Slovensko, Objekty, predmety a priestory, Hrady, Umenie, Horné Považie, Stavby, Fotografie

Starhrad – Starý hrad Strečno

skala
Hits: 2010

V minulosti bol Starý hrad Strečno známy aj ako Varín. Prvá písomná zmienka je z roku 1241. V prvej polovici 17. storočia bol hrad rekonštruovaný (hradstrecno.sk). Nachádza sa na ľavom brehu , v nadmorskej výške 475 metrov nad morom. Z hradu vidno Domašinský meander (hradstrecno.sk). Iné názvy pre hrad: Varínsky hrad, Warna, Varna, Owar, Owaar, Starigrad. V roku 2017 bol zapísaný medzi národné kultúrne (Wikipedia). Povesť o hrade Starhrad hovorí o krásnej Marienke a jej milom Milkovi (kamnavylety.sk). Dolný hrad obopínal pomerne vysoký a masívny hradný múr (strecno.sk). Hrad chránil brod cez rieku Váh. Jeho je dokladom vývoja stredovekej od gotiky po baroko. Hrad bol sídlom Františka Vešeléniho a Žofie Bosniakovej, nazývanej tiež „svätica zo Strečna“, ktorej život napĺňajú legendami múry aj dnes (Informačná tabuľa). 

In the past, Starý hrad Strečno was also known as Varín. The first written mention dates back to 1241. In the first half of the 17th century, the castle underwent reconstruction (hradstrecno.sk). It is located on the left bank of the Váh River, at an altitude of 475 meters above sea level. From the castle, one can see the Domašinský Meander (hradstrecno.sk). Other names for the castle include Varínsky hrad, Warna, Varna, Owar, Owaar, and Starigrad. In 2017, it was listed as a national cultural monument (Wikipedia). A legend about Starhrad Castle tells the story of the beautiful Marienka and her beloved Milko (kamnavylety.sk). The lower castle was surrounded by a relatively tall and massive castle wall (strecno.sk). The castle protected a ford across the Váh River. Its architecture reflects the development of a medieval fortress from the Gothic to the Baroque period. The castle was home to František Vešeléni and Žofia Bosniaková, also known as the „saint of Strečno,“ whose life still fills the castle walls with legends today (Information Board).

Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Umenie, Česko, Južná Morava, Stavby, Fotografie, Kaplnky

Santon

skala
Hits: 280

Santon sa nachádza v katastri Tvarožná, neďaleko od Brna. Je to vrch, na ktorom stojí kultúrna pamiatka, klasicistická kaplnka Panny Márie Snežnej. Návršie je chránenou prírodnou pamiatkou. Nachádzajú sa tu vzácne a (Wikipedia). Rastie tu Iris pumila, Hesperis tristis, Verbascum phoeniceum, Ranunculus illyricus, Androsace elongata, Cyanus triumfettii, Stipa capillata, Stachys recta, Vincetoxicum hirundaria, Anthericum ramosum, Geranium sanguineum, Dianthu potederae, Campanula bononiensis. Žije tu Mantis religiosa, Iphiclides podalirius, Lacerta agilis, Anguis fragilis, Mucsicapa striata, Lanius collurio (Jaroslav Monte Kvasnica).

Vrch niesol pomenovanie Tvaroženský kopec, Kopeček resp. Padělek. Pomenovanie Santon vzniklo v súvislosti s bitkou pri Slavkove. Francúzskym vojakom údajne pripomínal vrch Santon, na ktorý narazili pri Napoleonským ťažením do Egypta. Podľa povesti pod Padělkom slovanská osada Veligrad, ktorá pravdepodobne zanikla v 12. storočí (Wikipedia). 

Santon sa stal významným bodom bitky pri Slavkove 2.12.1805. Vtedy na vrchole bola mariánska kaplnka z roku 1700. V roku 1832 tu bola vybudovaná kaplnka, ktorá tu stojí dodnes. Od 80-tych rokov 20. storočia sa na poliach pod Santonom konajú spomienkové akcie na slavkovskú bitku (Wikipedia).

Santon is located within the cadastral area of the village Tvarožná, near . It is a hill featuring a cultural monument, the Neoclassical Chapel of Our Lady of the Snows. The hill is a protected natural monument, home to many rare plants, including dwarf iris (Iris pumila), evening-scented stock (Hesperis tristis), purple mullein (Verbascum phoeniceum), Illyrian buttercup (Ranunculus illyricus), elongate rock-jasmine (Androsace elongata), Triumfetti’s knapweed (Cyanus triumfettii), feather grass (Stipa capillata), stiff hedge-nettle (Stachys recta), swallow-wort (Vincetoxicum hirundaria), branched asphodel (Anthericum ramosum), bloody cranesbill (Geranium sanguineum), Poteder’s pink (Dianthus potederae), and Bologna bellflower (Campanula bononiensis).

The includes species such as the praying mantis (Mantis religiosa), scarce swallowtail (Iphiclides podalirius), sand lizard (Lacerta agilis), slow worm (Anguis fragilis), spotted flycatcher (Muscicapa striata), and red-backed shrike (Lanius collurio) (source: Jaroslav Monte Kvasnica).

Historically, the hill was known as Tvaroženský Hill, Kopeček, or Padělek. The name Santon originated in connection with the Battle of Austerlitz. French soldiers reportedly associated the hill with a Santon they encountered during Napoleon’s Egyptian campaign. According to legend, the Slavic settlement Veligrad was located beneath Padělek, which likely disappeared in the 12th century.

Santon became a significant site during the Battle of Austerlitz on December 2, 1805. At that time, a Marian chapel from 1700 stood on the summit. The current chapel was built in 1832 and remains there today. Since the 1980s, commemorative events marking the Battle of Austerlitz have been held in the fields below Santon.

Santon se nachází v katastru obce Tvarožná, nedaleko Brna. Jedná se o vrch, na kterém stojí kulturní památka, klasicistní kaple Panny Marie Sněžné. Kopec je chráněnou přírodní památkou. Roste zde mnoho vzácných rostlin, jako například kosatec nízký (Iris pumila), večernice smutná (Hesperis tristis), divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), pryskyřník illyrský (Ranunculus illyricus), pochybkovec dlouholistý (Androsace elongata), chrpa Triumfettiho (Cyanus triumfettii), kavyl vláskovitý (Stipa capillata), čistec přímý (Stachys recta), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundaria), bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), kakost krvavý (Geranium sanguineum), hvozdík Potederův (Dianthus potederae) a zvonek boloňský (Campanula bononiensis).

Z fauny zde žijí kudlanka nábožná (Mantis religiosa), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), ještěrka obecná (Lacerta agilis), slepýš křehký (Anguis fragilis), lejsčík šedý (Muscicapa striata) a ťuhýk obecný (Lanius collurio) (zdroj: Jaroslav Monte Kvasnica).

Kopec dříve nesl názvy Tvaroženský kopec, Kopeček nebo Padělek. Název Santon vznikl v souvislosti s bitvou u Slavkova. Francouzským vojákům prý připomínal vrch Santon, na který narazili při Napoleonově tažení do Egypta. Podle pověsti se pod Padělkem nacházela slovanská osada Veligrad, která pravděpodobně zanikla ve 12. století.

Santon se stal významným bodem bitvy u Slavkova 2. prosince 1805. Na jeho vrcholu tehdy stála mariánská kaple z roku 1700. V roce 1832 byla postavena současná kaple, která zde stojí dodnes. Od 80. let 20. století se na polích pod Santonem konají vzpomínkové akce na slavkovskou bitvu.

Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Obce, Moravské obce, Umenie, Zámky, Česko, Južná Morava, Stavby, Fotografie

Milotice – perla juhovýchodnej Moravy

skala
Hits: 415

Milotice sú obec nachádzajúca sa v okrese Hodonín v Juhomoravskom kraji, približne 6 km južne od mesta Kyjov. S počtom obyvateľov okolo 1 900 (Wikipedia) a rozlohou 12,7 km² (milotice.cz) predstavujú významné kultúrne a historické centrum regiónu. Prvá písomná zmienka o Miloticiach pochádza z roku 1341, keď sa spomína miestny farár Heřman vo svojom misáli. V roku 1360 vlastnili tunajšiu pevnosť bratia Zdeněk a Čeněk z Ronova. Počas husitských vojen v 15. storočí boli Milotice významným strediskom husitov. V priebehu storočí obec často menila svojich majiteľov, medzi ktorých patrili páni z Kravař, z Ojnic, Zástřizlové či Žerotínovci. V druhej polovici 16. storočia bola pôvodná gotická pevnosť prestavaná na renesančný zámok. V 17. a 18. storočí prešiel zámok barokovou prestavbou, ktorá mu dala súčasnú podobu. Poslednými súkromnými vlastníkmi zámku bol rod Seilern-Aspang, ktorým bol majetok skonfiškovaný po druhej svetovej vojne. Zámok bol verejnosti sprístupnený už v roku 1948. Dominantou je barokový zámok Milotice, často nazývaný „Perla juhovýchodnej Moravy“. Zámok je unikátne zachovaným komplexom barokových stavieb a záhradnej architektúry. Návštevníci môžu obdivovať reprezentačné sály, ktoré ponúkajú pohľad do životného štýlu a každodennosti posledného majiteľa JUDr. Ladislava Seilerna a jeho v prvej polovici 20. storočia (zamek-milotice.cz). Okolie zámku tvorí francúzska záhrada s fontánami a letohrádkom, ktorá prechádza do anglického parku. Zámok je tiež obľúbeným miestom pre filmárov, natáčali sa tu filmy ako „Za humny je drak“ či „Žabí princ“ (cestujzamenej.sk).

Ďalšou zaujímavosťou Milotíc je areál vinných pivníc Šidleny, ktorý má vinársku tradíciu doloženú už na konci 17. storočia. Areál je miestom konania pravidelných podujatí, ako sú Národopisný festival kyjovského Dolňácka, Burčákový pochod či Martinské a Cyrilometodějské Šidleny. V obci pôsobí množstvo spolkov a organizácií, ktoré udržiavajú miestne a zvyky. Do dnešných dní sa tu dochovali bohato zdobené juhokyjovské kroje, ktorých krásu môžu návštevníci obdivovať napríklad na novembrových Slováckych hodoch s vencom (milotice.cz). Názov obce je odvodený od majiteľky – Miloty. Západne od obce existovala zaniknutá obec Jiříkovice. Rodáci a spojené s Miloticami: cyklista Jan Bárta, spisovateľ a humorista Evžen Boček (Wikipedia). Milotice do mikroregiónu Nový Dvůr. Tvorí ho šesť vinárskych obcí: Milotice, Skoronice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice a Vlkoš. Pomenovanie pochádza z histórie, zo začiatku 17. storočia a viaže sa ku milotickému panstvu, ku ktorému patrili vyššie uvedené obce okrem Ratíškovic. 

Milotice is a municipality located in the Hodonín District of the South Moravian Region, approximately 6 km south of the town of Kyjov. With a population of around 1,900 (Wikipedia) and an area of 12.7 km² (milotice.cz), it represents a significant cultural and historical center of the region. The first written mention of Milotice dates back to 1341 when the local priest Heřman is mentioned in his missal. In 1360, the local fortress was owned by the brothers Zdeněk and Čeněk of Ronov. During the Hussite Wars in the 15th century, Milotice was an important Hussite center. Over the centuries, the municipality frequently changed owners, including the Lords of Kravaře, Ojnice, Zástřizlové, and Žerotín. In the second half of the 16th century, the original Gothic fortress was rebuilt into a Renaissance chateau. In the 17th and 18th centuries, the chateau underwent Baroque renovations, giving it its current appearance. The last private owners of the chateau were the Seilern-Aspang family, whose property was confiscated after World War II. The chateau was opened to the public in 1948. The dominant feature of the municipality is the Baroque Milotice Chateau, often referred to as the „Pearl of Southeastern Moravia.“ The chateau is a uniquely preserved complex of Baroque buildings and garden architecture. Visitors can admire the representative halls, which offer a glimpse into the lifestyle and daily life of the last owner, JUDr. Ladislav Seilern, and his family in the first half of the 20th century (zamek-milotice.cz). The surroundings of the chateau include a French garden with fountains and a summer house, which transitions into an English park. The chateau is also a popular filming location for movies such as „Za humny je drak“ and „Žabí princ“ (cestujzamenej.sk).

Another attraction of Milotice is the Šidleny wine cellars area, which has a winemaking tradition documented as early as the late 17th century. The area hosts regular events such as the Ethnographic Festival of Kyjovské Dolňácko, the Burčák March, and Martinské and Cyrilometodějské Šidleny. The village is home to numerous associations and organizations that maintain local traditions and customs. To this day, richly decorated Kyjov folk costumes have been preserved, and visitors can admire their beauty during the November Slovácké Hody festival with a wreath (milotice.cz). The name of the municipality is derived from the original owner of the settlement, Milota. To the west of the village, the now-defunct village of Jiříkovice once existed. Notable natives and personalities associated with Milotice include cyclist Jan Bárta and writer and humorist Evžen Boček (Wikipedia). Milotice belongs to the microregion of Nový Dvůr. It consists of six wine-making villages: Milotice, Skoronice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice, and Vlkoš. The name originates from history, dating back to the early 17th century, and is associated with the Milotice estate, which included the above-mentioned villages except for Ratíškovice.

Milotice ist eine Gemeinde im Bezirk Hodonín in der Südmährischen Region, etwa 6 km südlich der Stadt Kyjov gelegen. Mit einer Bevölkerung von etwa 1.900 (Wikipedia) und einer Fläche von 12,7 km² (milotice.cz) stellt sie ein bedeutendes kulturelles und historisches Zentrum der Region dar. Die erste schriftliche Erwähnung von Milotice stammt aus dem Jahr 1341, als der örtliche Pfarrer Heřman in seinem Messbuch erwähnt wird. Im Jahr 1360 befand sich die örtliche Festung im Besitz der Brüder Zdeněk und Čeněk von Ronov. Während der Hussitenkriege im 15. Jahrhundert war Milotice ein wichtiges Zentrum der Hussiten. Im Laufe der Jahrhunderte wechselte die Gemeinde häufig ihre Besitzer, darunter die Herren von Kravaře, Ojnice, Zástřizlové und Žerotín. In der zweiten Hälfte des 16. Jahrhunderts wurde die ursprüngliche gotische Festung in ein Renaissanceschloss umgebaut. Im 17. und 18. Jahrhundert erfuhr das Schloss barocke Umbauten, die ihm sein heutiges Aussehen verliehen. Die letzten privaten Eigentümer des Schlosses waren die Familie Seilern-Aspang, deren Besitz nach dem Zweiten Weltkrieg konfisziert wurde. Das Schloss wurde 1948 der Öffentlichkeit zugänglich gemacht. Die dominierende Sehenswürdigkeit der Gemeinde ist das Barockschloss Milotice, oft als „Perle Südostmährens“ bezeichnet. Das Schloss ist ein einzigartig erhaltenes Ensemble barocker Gebäude und Gartenarchitektur. Besucher können die Repräsentationsräume bewundern, die Einblicke in den Lebensstil und den Alltag des letzten Eigentümers, Dr. Ladislav Seilern, und seiner Familie in der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts bieten (zamek-milotice.cz). Die Umgebung des Schlosses umfasst einen französischen Garten mit Springbrunnen und ein Lusthaus, das in einen englischen Park übergeht. Das Schloss ist auch ein beliebter Drehort für Filme wie „Za humny je drak“ und „Žabí princ“ (cestujzamenej.sk).

Eine weitere Attraktion von Milotice ist das Areal der Weinkeller Šidleny, das eine Weinbautradition hat, die bis ins späte 17. Jahrhundert zurückreicht. Das Areal ist Schauplatz regelmäßiger Veranstaltungen wie dem Ethnografischen Festival des Kyjovské Dolňácko, dem Burčák-Marsch und den Martins- und Cyrill-und-Methodius-Šidleny. In der Gemeinde sind zahlreiche Vereine und Organisationen tätig, die lokale Traditionen und Bräuche pflegen. Bis heute sind reich verzierte Kyjover Trachten erhalten geblieben, deren Schönheit Besucher beispielsweise beim Novemberfestival Slovácké Hody mit Kranz bewundern können (milotice.cz). Der Name der Gemeinde leitet sich von der ursprünglichen Besitzerin der Siedlung, Milota, ab. Westlich des Dorfes existierte einst das heute verschwundene Dorf Jiříkovice. Zu den bedeutenden Persönlichkeiten aus Milotice gehören der Radfahrer Jan Bárta und der Schriftsteller und Humorist Evžen Boček (Wikipedia). Milotice gehört zur Mikroregion Nový Dvůr. Sie besteht aus sechs Weinbaudörfern: Milotice, Skoronice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice und Vlkoš. Der Name stammt aus der Geschichte, vom Anfang des 17. Jahrhunderts, und bezieht sich auf das Gut Milotice, zu dem die oben genannten Dörfer außer Ratíškovice gehörten.

Milotice jsou obec nacházející se v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji, přibližně 6 km jižně od města Kyjov. S počtem obyvatel okolo 1 900 (Wikipedia) a rozlohou 12,7 km² (milotice.cz) představují významné kulturní a historické centrum regionu. První písemná zmínka o Miloticích pochází z roku 1341, kdy je zmiňován místní farář Heřman ve svém misálu. V roce 1360 vlastnili zdejší tvrz bratři Zdeněk a Čeněk z Ronova. Během husitských válek v 15. století byly Milotice významným střediskem husitů. V průběhu staletí obec často měnila své majitele, mezi které patřili páni z Kravař, z Ojnic, Zástřizlové či Žerotínové. V druhé polovině 16. století byla původní gotická tvrz přestavěna na renesanční zámek. V 17. a 18. století prošel zámek barokní přestavbou, která mu dala současnou podobu. Posledními soukromými vlastníky zámku byl rod Seilern-Aspang, kterým byl majetek zkonfiskován po druhé světové válce. Zámek byl veřejnosti zpřístupněn již v roce 1948. Dominantou obce je barokní zámek Milotice, často nazývaný „Perla jihovýchodní Moravy“. Zámek je unikátně zachovalým komplexem barokních staveb a zahradní architektury. Návštěvníci mohou obdivovat reprezentační sály, které nabízejí pohled do životního stylu a každodennosti posledního majitele JUDr. Ladislava Seilerna a jeho rodiny v první polovině 20. století (zamek-milotice.cz). Okolí zámku tvoří francouzská zahrada s fontánami a letohrádkem, která přechází do anglického parku. Zámek je také oblíbeným místem pro filmaře, natáčely se zde filmy jako „Za humny je drak“ či „Žabí princ“ (cestujzamenej.cz).

Další zajímavostí Milotic je areál vinných sklepů Šidleny, který má vinařskou tradici doloženou již na konci 17. století. Areál je místem konání pravidelných akcí, jako jsou Národopisný festival kyjovského Dolňácka, Burčákový pochod či Martinské a Cyrilometodějské Šidleny. V obci působí množství spolků a organizací, které udržují místní tradice a zvyky. Do dnešních dnů se zde dochovaly bohatě zdobené jihokyjovské kroje, jejichž krásu mohou návštěvníci obdivovat například na listopadových Slováckých hodech s věncem (milotice.cz). Název obce je odvozen od majitelky osady – Miloty. Západně od obce existovala zaniklá obec Jiříkovice. Rodáci a osobnosti spojené s Miloticemi: cyklista Jan Bárta, spisovatel a humorista Evžen Boček (Wikipedia). Milotice patří do mikroregionu Nový Dvůr. Ten tvoří šest vinařských obcí: Milotice, Skoronice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice a Vlkoš. Název pochází z historie, z počátku 17. století, a váže se k milotickému panství, ke kterému patřily výše uvedené obce kromě Ratíškovic.