Krajina, Zahraničie, Obce, Moravské obce, Česko, Južná Morava, Fotografie

Sokolnice

skala
Hits: 339

Sokolnice je obec nachádzajúca približne 11 km juhovýchodne od Brna. Rozprestiera sa v Dyjsko-svrateckom úvale na pravom brehu riečky Říčka. S nadmorskou výškou 207 m n. m. a rozlohou 11,35 km² tu žije približne 2 432 obyvateľov. Prvá písomná zmienka o Sokolniciach pochádza z roku 1408. Názov je odvodený od slova „sokolník„, čo naznačuje, že obyvatelia sa v minulosti zaoberali sokoliarstvom. V priebehu storočí obec často menila majiteľov; významnými vlastníkmi boli napríklad kláštor v Třebíči a rod Dietrichsteinovcov, ktorí vlastnili obec od roku 1705 do roku 1875. Počas tridsaťročnej bola obec výrazne poškodená (Wikipedia). Ku panstvu patrili v roku 1750 aj obce Horákov, Kobylnice, Telnice a časť Jiřikovic (Informačná tabuľa).

Dňa 2. decembra 1805 sa v okolí Sokolníc odohrala bitka pri Slavkove, ktorá ovplyvnila aj miestnych obyvateľov (Wikipedia). Sokolnice boli stredom obrany južného krídla francúzskej armády. Po bitke bola sýpka väzením pre 400 rusov a v poliach za ňou pochovali poddaných do šachtových hrobov (Informačná tabuľa). 

Dominantou obce je zámok Sokolnice, ktorý bol postavený na mieste staršej . Pôvodne barokový zámok bol neskôr prestavaný v historizujúcom štýle a dnes slúži ako seniorov. Súčasťou zámku je cenná ranobaroková kaplnka a okolitý park, ktorý je voľne prístupný verejnosti (Wikipedia). Úpravy v polovici 19. storočia boli v štýle anglickej gotiky (Informačná tabuľa).

Ďalšou významnou stavbou je bývalá baroková sýpka z prvej štvrtiny 18. storočia, ktorá bola prestavaná na moderný bytový dom. Obec je známa aj svojou vinárskou tradíciou, nachádza sa vo Velkopavlovickej vinárskej podoblasti. Medzi miestne Vinohradská trať, Padělky a Pranty (Wikipedia). Za obcou smerom na Kobylnice je sokolnická bažantnica, komplex lužných lúk a parkovo upravených plôch (Informačná tabuľa).

Sokolnice is a village located approximately 11 km southeast of . It lies in the Dyje-Svratka Valley on the right bank of the Říčka River. With an altitude of 207 meters above sea level and an area of 11.35 km², the village is home to about 2,432 inhabitants. The first written mention of Sokolnice dates back to 1408. The name of the village is derived from the word „falconer,“ indicating that the inhabitants were historically involved in falconry. Over the centuries, the village frequently changed owners; notable proprietors included the Třebíč Monastery and the Dietrichstein family, who owned the village from 1705 to 1875. During the Thirty Years‘ War, the village suffered significant damage (Wikipedia). In 1750, the estate also included the villages of Horákov, Kobylnice, Telnice, and part of Jiřikovice (Information Board).

On December 2, 1805, the Battle of Austerlitz took place near Sokolnice, significantly impacting the local population (Wikipedia). Sokolnice was at the center of the defense of the southern flank of the French army. After the battle, the granary served as a prison for 400 Russians, and local serfs were buried in mass graves in the fields behind it (Information Board).

The dominant feature of the village is Sokolnice Castle, built on the site of an older fortress. Originally a Baroque castle, it was later rebuilt in a historicist style and now serves as a senior home. The castle includes a valuable early Baroque chapel and a surrounding park open to the public (Wikipedia). Modifications in the mid-19th century were made in the English Gothic style (Information Board).

Another notable building is a former Baroque granary from the first quarter of the 18th century, which has been converted into a modern residential building. The village is also known for its winemaking tradition, as it is located in the Velkopavlovice Wine Subregion. Local vineyards include Vinohradská Trať, Padělky, and Pranty (Wikipedia). Beyond the village towards Kobylnice lies the Sokolnice Pheasantry, a complex of floodplain meadows and landscaped areas (Information Board).

Sokolnice je obec nacházející se přibližně 11 km jihovýchodně od Brna. Rozkládá se v Dyjsko-svrateckém úvalu na pravém břehu říčky Říčka. S nadmořskou výškou 207 m n. m. a rozlohou 11,35 km² zde žije přibližně 2 432 obyvatel. První písemná zmínka o Sokolnicích pochází z roku 1408. Název obce je odvozen od slova „sokolník,“ což naznačuje, že obyvatelé se v minulosti zabývali sokolnictvím. V průběhu staletí obec často měnila majitele; významnými vlastníky byli například třebíčský klášter a rod Dietrichsteinů, kteří obec vlastnili od roku 1705 do roku 1875. Během třicetileté války byla obec výrazně poškozena (Wikipedia). V roce 1750 k panství patřily také obce Horákov, Kobylnice, Telnice a část Jiříkovic (Informační tabule).

Dne 2. prosince 1805 se v okolí Sokolnic odehrála bitva u Slavkova, která výrazně ovlivnila místní obyvatele (Wikipedia). Sokolnice byly středem obrany jižního křídla francouzské armády. Po bitvě sloužila sýpka jako vězení pro 400 Rusů a na polích za ní byli poddaní pohřbeni do šachtových hrobů (Informační tabule).

Dominantou obce je zámek Sokolnice, který byl postaven na místě starší pevnosti. Původně barokní zámek byl později přestavěn v historizujícím stylu a dnes slouží jako domov pro seniory. Součástí zámku je cenná raně barokní kaple a okolní park, který je volně přístupný veřejnosti (Wikipedia). Úpravy v polovině 19. století byly provedeny v anglické gotice (Informační tabule).

Další významnou stavbou je bývalá barokní sýpka z první čtvrtiny 18. století, která byla přestavěna na moderní bytový dům. Obec je známá také svou vinařskou tradicí, nachází se ve Velkopavlovické vinařské podoblasti. Mezi místní vinice patří Vinohradská trať, Padělky a Pranty (Wikipedia). Za obcí směrem na Kobylnice se nachází sokolnická bažantnice, komplex lužních luk a parkově upravených ploch (Informační tabule).

 

 
 

Krajina, Zahraničie, Obce, Moravské obce, Česko, Južná Morava, Fotografie

Počátky

skala
Hits: 319

Počátky sú obec ležiaca na pomedzí Čiech a Moravy v okrese Pelhřimov. S približne 2 500 obyvateľmi sa rozprestiera v kopcovitej krajine Českomoravskej vrchoviny, bohatej na , a potokov, ktoré dali mestu jeho názov. Prvá písomná zmienka o Počátkach pochádza z konca 13. storočia, keď boli spomenuté v listári Tobiáša z Bechyně ako miesto spustošené počas bojov medzi Václavom II. a prívržencami Záviša z Falkenštejna. Pôvodne trhová dedina sa postupne rozrástla a v 14. storočí získala status poddanského mesta. Počas husitských vojen získali Počátky právo postaviť kamenné . V 19. storočí, s príchodom industrializácie, došlo k hospodárskemu rozvoju mesta. Niektoré z vtedy založených tovární fungujú dodnes. Na začiatku 20. storočia bolo založené kúpeľné zariadenie Svatá Kateřina s liečivým prameňom. Počátky bol pomenovaný po meste jeho objaviteľom Milošom Tichým, rodákom z Počátok (pocatky.cz).

Mesto leží v nadmorskej výške okolo 620 metrov a preteká ním Počátecký potok. Oblasť je bohatá na rybníky, z ktorých najväčší je Velký Klátovský rybník (pocatky.cz). Zaujímavosťou je najdlhšia smrekovcová aleja v Českej republike, vedúca z Počátok do Kališť, ktorá bola založená začiatkom 20. storočia a tvorí ju 280 stromov (travelking.sk). Historické centrum Počátok je mestskou pamiatkovou zónou s dobre zachovanou architektúrou. Dominantou je kostol svätého Jána Krstiteľa s prístupnou vežou. Uprostred námestia sa nachádza fontána so sochou svätého Jána Nepomuckého. Mestské múzeum, založené v roku 1892, je najstarším múzeom v regióne a ponúka etnografické a numizmatické zbierky. Spravuje tiež rodný dom Otokara Březinu, významného českého básnika a esejistu, s expozíciou venovanou jeho životu a dielu. Medzi ďalšie patrí cintorínsky kostol Božieho Tela, barokovo prestavaný v rokoch 1705–1711, a kostol svätej Kataríny pri liečivom prameni. V roku 2011 prešla budova bývalého kina rekonštrukciou a bola premenená na multifunkčný komplex, ktorý zahŕňa mestskú knižnicu, sálu slúžiacu ako kino či , galériu, miesto pre stretnutia dobrovoľných spolkov a informačné centrum. Mesto má tiež partnerské vzťahy s obcami Konolfingen vo Švajčiarsku a Lokca na Slovensku. Počátky sa objavili v niekoľkých filmoch a televíznych seriáloch, napríklad „Postřižiny“ (1980), „Návštěvníci“ (1983) a „Jízda“ (1994). Asteroid 14974 (pocatky.cz).

Počátky is a municipality located on the border between Bohemia and Moravia in the Pelhřimov District. With approximately 2,500 inhabitants, it is situated in the hilly landscape of the Bohemian-Moravian Highlands, rich in forests, ponds, and springs of streams that gave the town its name. The first written mention of Počátky dates back to the late 13th century, when it was mentioned in the records of Tobias of Bechyně as a place devastated during battles between Wenceslas II and the followers of Záviš of Falkenstein. Originally a market village, it gradually grew and, in the 14th century, obtained the status of a manorial town. During the Hussite wars, Počátky was granted the right to build stone fortifications. In the 19th century, with the advent of industrialization, the town experienced economic development. Some of the factories established during that time are still in operation today. At the beginning of the 20th century, the spa facility Svatá Kateřina with a healing spring was established. Počátky was named after its discoverer, Miloš Tichý, a native of the town (pocatky.cz).

The town lies at an altitude of approximately 620 meters and is traversed by the Počátecký stream. The area is rich in ponds, the largest being Velký Klátovský Pond (pocatky.cz). An interesting feature is the longest larch alley in the Czech Republic, leading from Počátky to Kaliště, established at the beginning of the 20th century and consisting of 280 trees (travelking.sk). The historical center of Počátky is an urban conservation zone with well-preserved architecture. The dominant feature of the square is the Church of St. John the Baptist, with an accessible tower. In the middle of the square, there is a fountain with a statue of St. John of Nepomuk. The municipal museum, established in 1892, is the oldest museum in the region and offers ethnographic and numismatic collections. It also manages the birthplace of Otokar Březina, a significant Czech poet and essayist, with an exhibition dedicated to his life and work. Other landmarks include the cemetery Church of Corpus Christi, rebuilt in Baroque style between 1705–1711, and the Church of St. Catherine near the healing spring. In 2011, the building of the former cinema underwent reconstruction and was transformed into a multifunctional complex that includes a municipal library, a hall serving as a cinema or theater, a gallery, a meeting place for volunteer groups, and an information center. The town also has partnerships with Konolfingen in Switzerland and Lokca in Slovakia. Počátky has appeared in several films and television series, such as „Postřižiny“ (1980), „Návštěvníci“ (1983), and „Jízda“ (1994). Asteroid 14974 is named after the town (pocatky.cz).

Počátky ist eine Gemeinde an der Grenze zwischen Böhmen und Mähren im Bezirk Pelhřimov. Mit etwa 2.500 Einwohnern liegt sie in der hügeligen Landschaft der Böhmisch-Mährischen Höhe, die reich an Wäldern, Teichen und Quellen von Bächen ist, die der Stadt ihren Namen gaben. Die erste schriftliche Erwähnung von Počátky stammt aus dem späten 13. Jahrhundert, als sie in den Aufzeichnungen von Tobias von Bechyně als ein Ort erwähnt wurde, der während der Kämpfe zwischen Wenzel II. und den Anhängern von Záviš von Falkenstein verwüstet wurde. Ursprünglich ein Marktflecken, entwickelte sie sich im 14. Jahrhundert zu einer Herrschaftsstadt. Während der Hussitenkriege erhielt Počátky das Recht, Steinbefestigungen zu errichten. Im 19. Jahrhundert, mit dem Aufkommen der Industrialisierung, erlebte die Stadt eine wirtschaftliche Entwicklung. Einige der damals gegründeten Fabriken sind noch heute in Betrieb. Zu Beginn des 20. Jahrhunderts wurde die Kuranlage Svatá Kateřina mit einer Heilquelle gegründet. Počátky wurde nach seinem Entdecker Miloš Tichý, einem Einheimischen der Stadt, benannt (pocatky.cz).

Die Stadt liegt auf einer Höhe von etwa 620 Metern und wird vom Počátecký-Bach durchquert. Die Umgebung ist reich an Teichen, der größte ist der Velký Klátovský-Teich (pocatky.cz). Eine Besonderheit ist die längste Lärchenallee in der Tschechischen Republik, die von Počátky nach Kaliště führt und zu Beginn des 20. Jahrhunderts angelegt wurde. Sie besteht aus 280 Bäumen (travelking.sk). Das historische Zentrum von Počátky ist eine städtische Denkmalschutzzone mit gut erhaltener Architektur. Die Dominante des Platzes ist die Kirche St. Johannes der Täufer mit einem zugänglichen Turm. In der Mitte des Platzes befindet sich ein Brunnen mit einer Statue des heiligen Johannes von Nepomuk. Das Stadtmuseum, gegründet 1892, ist das älteste Museum der Region und bietet ethnografische und numismatische Sammlungen. Es verwaltet auch das Geburtshaus von Otokar Březina, einem bedeutenden tschechischen Dichter und Essayisten, mit einer Ausstellung zu seinem Leben und Werk. Zu den weiteren Sehenswürdigkeiten gehören die Friedhofskirche des Leibes Christi, die zwischen 1705 und 1711 im Barockstil umgebaut wurde, und die Kirche St. Katharina bei der Heilquelle. Im Jahr 2011 wurde das Gebäude des ehemaligen Kinos renoviert und in ein multifunktionales Zentrum umgewandelt, das eine Stadtbibliothek, einen Saal, der als Kino oder Theater dient, eine Galerie, einen Treffpunkt für Freiwilligengruppen und ein Informationszentrum umfasst. Die Stadt unterhält Partnerschaften mit Konolfingen in der Schweiz und Lokca in der Slowakei. Počátky erschien in mehreren Filmen und Fernsehserien, wie „Postřižiny“ (1980), „Návštěvníci“ (1983) und „Jízda“ (1994). Der Asteroid 14974 wurde nach der Stadt benannt.

Počátky jsou obec ležící na pomezí Čech a Moravy v okrese Pelhřimov. S přibližně 2 500 obyvateli se rozkládají v kopcovité krajině Českomoravské vrchoviny, bohaté na lesy, rybníky a prameny potoků, které daly městu jeho název. První písemná zmínka o Počátkách pochází z konce 13. století, kdy byly zmíněny v listáři Tobiáše z Bechyně jako místo zpustošené během bojů mezi Václavem II. a přívrženci Záviše z Falkenštejna. Původně trhová ves se postupně rozrostla a ve 14. století získala status poddanského města. Během husitských válek získaly Počátky právo vystavět kamenné hradby. V 19. století, s příchodem industrializace, došlo k hospodářskému rozvoji města. Některé z tehdy založených továren fungují dodnes. Na začátku 20. století bylo založeno lázeňské zařízení Svatá Kateřina s léčivým pramenem. Počátky byly pojmenovány po městě objevitelem Milošem Tichým, rodákem z Počátek (pocatky.cz).

Město leží v nadmořské výšce okolo 620 metrů a protéká jím Počátecký potok. Oblast je bohatá na rybníky, z nichž největší je Velký Klátovský rybník (pocatky.cz). Zajímavostí je nejdelší modřínová alej v České republice, vedoucí z Počátek do Kališť, která byla založena počátkem 20. století a tvoří ji 280 stromů (travelking.sk). Historické centrum Počátek je městskou památkovou zónou s dobře zachovalou architekturou. Dominantou náměstí je kostel svatého Jana Křtitele s přístupnou věží. Uprostřed náměstí se nachází fontána se sochou svatého Jana Nepomuckého. Městské muzeum, založené v roce 1892, je nejstarším muzeem v regionu a nabízí etnografické a numismatické sbírky. Spravuje také rodný dům Otokara Březiny, významného českého básníka a esejisty, s expozicí věnovanou jeho životu a dílu. Mezi další památky patří hřbitovní kostel Božího Těla, barokně přestavěný v letech 1705–1711, a kostel svaté Kateřiny u léčivého pramene. V roce 2011 prošla budova bývalého kina rekonstrukcí a byla přeměněna na multifunkční komplex, který zahrnuje městskou knihovnu, sál sloužící jako kino či divadlo, galerii, místo pro setkávání dobrovolných spolků a informační centrum. Město má také partnerské vztahy s obcemi Konolfingen ve Švýcarsku a Lokca na Slovensku. Počátky se objevily v několika filmech a televizních seriálech, například „Postřižiny“ (1980), „Návštěvníci“ (1983) a „Jízda“ (1994). Asteroid 14974 (pocatky.cz).

Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Obce, Moravské obce, Umenie, Česko, Južná Morava, Stavby, Fotografie

Milotice – perla juhovýchodnej Moravy

skala
Hits: 445

Milotice sú obec nachádzajúca sa v okrese Hodonín v Juhomoravskom kraji, približne 6 km južne od mesta Kyjov. S počtom obyvateľov okolo 1 900 (Wikipedia) a rozlohou 12,7 km² (milotice.cz) predstavujú významné kultúrne a historické centrum regiónu. Prvá písomná zmienka o Miloticiach pochádza z roku 1341, keď sa spomína miestny farár Heřman vo svojom misáli. V roku 1360 vlastnili tunajšiu pevnosť bratia Zdeněk a Čeněk z Ronova. Počas husitských vojen v 15. storočí boli Milotice významným strediskom husitov. V priebehu storočí obec často menila svojich majiteľov, medzi ktorých patrili páni z Kravař, z Ojnic, Zástřizlové či Žerotínovci. V druhej polovici 16. storočia bola pôvodná gotická pevnosť prestavaná na renesančný zámok. V 17. a 18. storočí prešiel zámok barokovou prestavbou, ktorá mu dala súčasnú podobu. Poslednými súkromnými vlastníkmi zámku bol rod Seilern-Aspang, ktorým bol majetok skonfiškovaný po druhej svetovej vojne. Zámok bol verejnosti sprístupnený už v roku 1948. Dominantou je barokový zámok Milotice, často nazývaný „Perla juhovýchodnej Moravy“. Zámok je unikátne zachovaným komplexom barokových stavieb a záhradnej architektúry. Návštevníci môžu obdivovať reprezentačné sály, ktoré ponúkajú pohľad do životného štýlu a každodennosti posledného majiteľa JUDr. Ladislava Seilerna a jeho v prvej polovici 20. storočia (zamek-milotice.cz). Okolie zámku tvorí francúzska záhrada s fontánami a letohrádkom, ktorá prechádza do anglického parku. Zámok je tiež obľúbeným miestom pre filmárov, natáčali sa tu filmy ako „Za humny je drak“ či „Žabí princ“ (cestujzamenej.sk).

Ďalšou zaujímavosťou Milotíc je areál vinných pivníc Šidleny, ktorý má vinársku tradíciu doloženú už na konci 17. storočia. Areál je miestom konania pravidelných podujatí, ako sú Národopisný festival kyjovského Dolňácka, Burčákový pochod či Martinské a Cyrilometodějské Šidleny. V obci pôsobí množstvo spolkov a organizácií, ktoré udržiavajú miestne a zvyky. Do dnešných dní sa tu dochovali bohato zdobené juhokyjovské kroje, ktorých krásu môžu návštevníci obdivovať napríklad na novembrových Slováckych hodoch s vencom (milotice.cz). Názov obce je odvodený od majiteľky – Miloty. Západne od obce existovala zaniknutá obec Jiříkovice. Rodáci a spojené s Miloticami: cyklista Jan Bárta, spisovateľ a humorista Evžen Boček (Wikipedia). Milotice do mikroregiónu Nový Dvůr. Tvorí ho šesť vinárskych obcí: Milotice, Skoronice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice a Vlkoš. Pomenovanie pochádza z histórie, zo začiatku 17. storočia a viaže sa ku milotickému panstvu, ku ktorému patrili vyššie uvedené obce okrem Ratíškovic. 

Milotice is a municipality located in the Hodonín District of the South Moravian Region, approximately 6 km south of the town of Kyjov. With a population of around 1,900 (Wikipedia) and an area of 12.7 km² (milotice.cz), it represents a significant cultural and historical center of the region. The first written mention of Milotice dates back to 1341 when the local priest Heřman is mentioned in his missal. In 1360, the local fortress was owned by the brothers Zdeněk and Čeněk of Ronov. During the Hussite Wars in the 15th century, Milotice was an important Hussite center. Over the centuries, the municipality frequently changed owners, including the Lords of Kravaře, Ojnice, Zástřizlové, and Žerotín. In the second half of the 16th century, the original Gothic fortress was rebuilt into a Renaissance chateau. In the 17th and 18th centuries, the chateau underwent Baroque renovations, giving it its current appearance. The last private owners of the chateau were the Seilern-Aspang family, whose property was confiscated after World War II. The chateau was opened to the public in 1948. The dominant feature of the municipality is the Baroque Milotice Chateau, often referred to as the „Pearl of Southeastern Moravia.“ The chateau is a uniquely preserved complex of Baroque buildings and garden architecture. Visitors can admire the representative halls, which offer a glimpse into the lifestyle and daily life of the last owner, JUDr. Ladislav Seilern, and his family in the first half of the 20th century (zamek-milotice.cz). The surroundings of the chateau include a French garden with fountains and a summer house, which transitions into an English park. The chateau is also a popular filming location for movies such as „Za humny je drak“ and „Žabí princ“ (cestujzamenej.sk).

Another attraction of Milotice is the Šidleny wine cellars area, which has a winemaking tradition documented as early as the late 17th century. The area hosts regular events such as the Ethnographic Festival of Kyjovské Dolňácko, the Burčák March, and Martinské and Cyrilometodějské Šidleny. The village is home to numerous associations and organizations that maintain local traditions and customs. To this day, richly decorated Kyjov folk costumes have been preserved, and visitors can admire their beauty during the November Slovácké Hody festival with a wreath (milotice.cz). The name of the municipality is derived from the original owner of the settlement, Milota. To the west of the village, the now-defunct village of Jiříkovice once existed. Notable natives and personalities associated with Milotice include cyclist Jan Bárta and writer and humorist Evžen Boček (Wikipedia). Milotice belongs to the microregion of Nový Dvůr. It consists of six wine-making villages: Milotice, Skoronice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice, and Vlkoš. The name originates from history, dating back to the early 17th century, and is associated with the Milotice estate, which included the above-mentioned villages except for Ratíškovice.

Milotice ist eine Gemeinde im Bezirk Hodonín in der Südmährischen Region, etwa 6 km südlich der Stadt Kyjov gelegen. Mit einer Bevölkerung von etwa 1.900 (Wikipedia) und einer Fläche von 12,7 km² (milotice.cz) stellt sie ein bedeutendes kulturelles und historisches Zentrum der Region dar. Die erste schriftliche Erwähnung von Milotice stammt aus dem Jahr 1341, als der örtliche Pfarrer Heřman in seinem Messbuch erwähnt wird. Im Jahr 1360 befand sich die örtliche Festung im Besitz der Brüder Zdeněk und Čeněk von Ronov. Während der Hussitenkriege im 15. Jahrhundert war Milotice ein wichtiges Zentrum der Hussiten. Im Laufe der Jahrhunderte wechselte die Gemeinde häufig ihre Besitzer, darunter die Herren von Kravaře, Ojnice, Zástřizlové und Žerotín. In der zweiten Hälfte des 16. Jahrhunderts wurde die ursprüngliche gotische Festung in ein Renaissanceschloss umgebaut. Im 17. und 18. Jahrhundert erfuhr das Schloss barocke Umbauten, die ihm sein heutiges Aussehen verliehen. Die letzten privaten Eigentümer des Schlosses waren die Familie Seilern-Aspang, deren Besitz nach dem Zweiten Weltkrieg konfisziert wurde. Das Schloss wurde 1948 der Öffentlichkeit zugänglich gemacht. Die dominierende Sehenswürdigkeit der Gemeinde ist das Barockschloss Milotice, oft als „Perle Südostmährens“ bezeichnet. Das Schloss ist ein einzigartig erhaltenes Ensemble barocker Gebäude und Gartenarchitektur. Besucher können die Repräsentationsräume bewundern, die Einblicke in den Lebensstil und den Alltag des letzten Eigentümers, Dr. Ladislav Seilern, und seiner Familie in der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts bieten (zamek-milotice.cz). Die Umgebung des Schlosses umfasst einen französischen Garten mit Springbrunnen und ein Lusthaus, das in einen englischen Park übergeht. Das Schloss ist auch ein beliebter Drehort für Filme wie „Za humny je drak“ und „Žabí princ“ (cestujzamenej.sk).

Eine weitere Attraktion von Milotice ist das Areal der Weinkeller Šidleny, das eine Weinbautradition hat, die bis ins späte 17. Jahrhundert zurückreicht. Das Areal ist Schauplatz regelmäßiger Veranstaltungen wie dem Ethnografischen Festival des Kyjovské Dolňácko, dem Burčák-Marsch und den Martins- und Cyrill-und-Methodius-Šidleny. In der Gemeinde sind zahlreiche Vereine und Organisationen tätig, die lokale Traditionen und Bräuche pflegen. Bis heute sind reich verzierte Kyjover Trachten erhalten geblieben, deren Schönheit Besucher beispielsweise beim Novemberfestival Slovácké Hody mit Kranz bewundern können (milotice.cz). Der Name der Gemeinde leitet sich von der ursprünglichen Besitzerin der Siedlung, Milota, ab. Westlich des Dorfes existierte einst das heute verschwundene Dorf Jiříkovice. Zu den bedeutenden Persönlichkeiten aus Milotice gehören der Radfahrer Jan Bárta und der Schriftsteller und Humorist Evžen Boček (Wikipedia). Milotice gehört zur Mikroregion Nový Dvůr. Sie besteht aus sechs Weinbaudörfern: Milotice, Skoronice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice und Vlkoš. Der Name stammt aus der Geschichte, vom Anfang des 17. Jahrhunderts, und bezieht sich auf das Gut Milotice, zu dem die oben genannten Dörfer außer Ratíškovice gehörten.

Milotice jsou obec nacházející se v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji, přibližně 6 km jižně od města Kyjov. S počtem obyvatel okolo 1 900 (Wikipedia) a rozlohou 12,7 km² (milotice.cz) představují významné kulturní a historické centrum regionu. První písemná zmínka o Miloticích pochází z roku 1341, kdy je zmiňován místní farář Heřman ve svém misálu. V roce 1360 vlastnili zdejší tvrz bratři Zdeněk a Čeněk z Ronova. Během husitských válek v 15. století byly Milotice významným střediskem husitů. V průběhu staletí obec často měnila své majitele, mezi které patřili páni z Kravař, z Ojnic, Zástřizlové či Žerotínové. V druhé polovině 16. století byla původní gotická tvrz přestavěna na renesanční zámek. V 17. a 18. století prošel zámek barokní přestavbou, která mu dala současnou podobu. Posledními soukromými vlastníky zámku byl rod Seilern-Aspang, kterým byl majetek zkonfiskován po druhé světové válce. Zámek byl veřejnosti zpřístupněn již v roce 1948. Dominantou obce je barokní zámek Milotice, často nazývaný „Perla jihovýchodní Moravy“. Zámek je unikátně zachovalým komplexem barokních staveb a zahradní architektury. Návštěvníci mohou obdivovat reprezentační sály, které nabízejí pohled do životního stylu a každodennosti posledního majitele JUDr. Ladislava Seilerna a jeho rodiny v první polovině 20. století (zamek-milotice.cz). Okolí zámku tvoří francouzská zahrada s fontánami a letohrádkem, která přechází do anglického parku. Zámek je také oblíbeným místem pro filmaře, natáčely se zde filmy jako „Za humny je drak“ či „Žabí princ“ (cestujzamenej.cz).

Další zajímavostí Milotic je areál vinných sklepů Šidleny, který má vinařskou tradici doloženou již na konci 17. století. Areál je místem konání pravidelných akcí, jako jsou Národopisný festival kyjovského Dolňácka, Burčákový pochod či Martinské a Cyrilometodějské Šidleny. V obci působí množství spolků a organizací, které udržují místní tradice a zvyky. Do dnešních dnů se zde dochovaly bohatě zdobené jihokyjovské kroje, jejichž krásu mohou návštěvníci obdivovat například na listopadových Slováckých hodech s věncem (milotice.cz). Název obce je odvozen od majitelky osady – Miloty. Západně od obce existovala zaniklá obec Jiříkovice. Rodáci a osobnosti spojené s Miloticemi: cyklista Jan Bárta, spisovatel a humorista Evžen Boček (Wikipedia). Milotice patří do mikroregionu Nový Dvůr. Ten tvoří šest vinařských obcí: Milotice, Skoronice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice a Vlkoš. Název pochází z historie, z počátku 17. století, a váže se k milotickému panství, ke kterému patřily výše uvedené obce kromě Ratíškovic.

Krajina, Zahraničie, Obce, Príroda, Moravské obce, Česko, Biotopy, Fotografie

Lidečko

skala
Hits: 321

Lidečko je obec nachádzajúca sa v údolí Senice, približne 16 km južne od Vsetína, v regióne Valašsko na východe Českej republiky. Obec je obklopená krásnou prírodou, ktorá ponúka množstvo príležitostí pre turistiku a rekreáciu. Prvá písomná zmienka o Lidečku pochádza z roku 1424, keď kráľ Žigmund Luxemburský odovzdal brumovské panstvo, vrátane Lidečka, do záložného držania Miroslavovi z Cimburku. Počas svojej histórie obec čelila viacerým nájazdom a pohromám. V roku 1663 utrpela pri vpáde Tatárov, ktorí údajne zajali a zabili 234 obyvateľov. Následne bola postihnutá tureckými vpádmi v roku 1683 a útokmi Kurucov v roku 1707, pri ktorých zahynulo 12 ľudí (mistopisy.cz). Medzi najvýznamnejšie v obci patrí kostol svätej Kataríny Sinajskej, postavený v roku 1700 na mieste pôvodného kostola z roku 1511, ktorý bol zničený počas tatárskych nájazdov (Wikipedia). Prírodnou pamiatkou sú Čertovy skály, sú obľúbené pre turistov aj horolezcov. Tieto pieskovcové útvary sú spojené s miestnymi legendami a ponúkajú na okolitú krajinu (kudyznudy.cz). Z  geomorfologického hľadiska ide o eróziou narušeného štruktúrneho svahu, zvyčajne označovaného ako skalný múr, resp. hradba. Ide o priečnymi puklinami rozčlenenú pieskovcovú lavicu, ktorá je súčasťou paleogénnych luhačovických vrstiev (Informačná tabuľa). 

Obcou prechádza Hornolidečská magistrála a v okolí vedie niekoľko náučných chodníkov, ako napríklad náučný chodník Vařákovy paseky, ktorá zoznamuje návštevníkov s prírodným bohatstvom a históriou vypálenej valašskej Vařákovy paseky. Časť katastra , ležiaca východne od železnice, sa nachádza v Chránenej krajinnej oblasti Beskydy (lidecko.cz). V súčasnosti má Lidečko približne 1 800 obyvateľov a je súčasťou okresu Vsetín v Zlínskom kraji. Obec si zachováva svoj tradičný ráz a aktívne udržiava miestne zvyky a kultúru. V obci pôsobí viacero záujmových spolkov a združení, ktoré prispievajú k spoločenskému životu (valach.cz). Vďaka drsným prírodným podmienkam Vizovických vrchov a Javorníkov v Lidečku nájdeme udržiavané a zachované pozostatky pôvodnej drevenej zástavby. Najvýznamnejšia pamiatka – Františákovo fojství z 18. storočia bola pre svoju vysokú hodnotu prevezená do Valašského múzea v prírode (Informačná tabuľa). 

Lidečko is a village located in the valley of the Senice River, approximately 16 km south of Vsetín, in the Wallachia region in the eastern Czech Republic. The village is surrounded by beautiful nature, offering numerous opportunities for hiking and recreation. The first written mention of Lidečko dates back to 1424, when King Sigismund of Luxembourg handed over the Brumov estate, including Lidečko, to Miroslav of Cimburk as collateral possession. Throughout its history, the village faced several raids and disasters. In 1663, it suffered during the Tatar invasion, which allegedly resulted in the capture and killing of 234 inhabitants. Subsequently, it was affected by Turkish invasions in 1683 and Kuruc attacks in 1707, during which 12 people were killed (mistopisy.cz). Among the most notable landmarks in the village is the Church of St. Catherine of Sinai, built in 1700 on the site of the original church from 1511, which was destroyed during the Tatar raids (Wikipedia). A natural landmark in the area is Devil’s Rocks (Čertovy skály), which are popular among tourists and climbers. These sandstone formations are associated with local legends and offer views of the surrounding landscape (kudyznudy.cz). From a geomorphological perspective, it is an erosion-damaged structural slope, usually referred to as a rock wall or barrier. It is a sandstone bench divided by transverse cracks, forming part of the Paleogene Luhačovice layers (Information board).

The village is traversed by the Hornolideč Magistrala, and several educational trails lead through the surrounding area, such as the Vařákovy Paseky Educational Trail, which introduces visitors to the natural wealth and history of the burned-out Wallachian settlement of Vařákovy Paseky. Part of the village’s cadastral area, located east of the railway, is situated in the Beskydy Protected Landscape Area (lidecko.cz). Currently, Lidečko has approximately 1,800 inhabitants and is part of the Vsetín District in the Zlín Region. The village retains its traditional character and actively preserves local customs and culture. Several interest groups and associations operate in the village, contributing to its social life (valach.cz). Thanks to the harsh natural conditions of the Vizovice Highlands and the Javorníky Mountains, Lidečko preserves maintained traditions and remnants of the original wooden architecture. The most significant monument, Františák’s farmstead from the 18th century, was relocated to the Wallachian Open Air Museum due to its high historical value (Information board).

Lidečko je obec nacházející se v údolí řeky Senice, přibližně 16 km jižně od Vsetína, v regionu Valašsko na východě České republiky. Obec je obklopena krásnou přírodou, která nabízí mnoho příležitostí pro turistiku a rekreaci. První písemná zmínka o Lidečku pochází z roku 1424, kdy král Zikmund Lucemburský předal brumovské panství, včetně Lidečka, do zástavního držení Miroslavovi z Cimburka. Během své historie obec čelila několika nájezdům a pohromám. V roce 1663 utrpěla při vpádu Tatarů, kteří údajně zajali a zabili 234 obyvatel. Následně byla zasažena tureckými vpády v roce 1683 a útoky Kuruců v roce 1707, při nichž zahynulo 12 lidí (mistopisy.cz). Mezi nejvýznamnější památky v obci patří kostel svaté Kateřiny Sienské, postavený v roce 1700 na místě původního kostela z roku 1511, který byl zničen při tatarských nájezdech (Wikipedia). Přírodní památkou jsou Čertovy skály, které jsou oblíbené mezi turisty i horolezci. Tyto pískovcové útvary jsou spojeny s místními legendami a nabízejí výhledy do okolní krajiny (kudyznudy.cz). Z geomorfologického hlediska jde o erozí narušený strukturální svah, obvykle označovaný jako skalní zeď nebo hradba. Jedná se o pískovcovou lavici rozčleněnou příčnými puklinami, která je součástí paleogenních luhačovických vrstev (Informační tabule).

Obcí prochází Hornolidečská magistrála a v okolí vede několik naučných stezek, například naučná stezka Vařákovy paseky, která seznamuje návštěvníky s přírodním bohatstvím a historií vypálené valašské osady Vařákovy paseky. Část katastru obce, ležící východně od železnice, se nachází v Chráněné krajinné oblasti Beskydy (lidecko.cz). V současné době má Lidečko přibližně 1 800 obyvatel a je součástí okresu Vsetín ve Zlínském kraji. Obec si zachovává svůj tradiční ráz a aktivně udržuje místní zvyky a kulturu. V obci působí několik zájmových spolků a sdružení, které přispívají ke společenskému životu (valach.cz). Díky drsným přírodním podmínkám Vizovických vrchů a Javorníků v Lidečku najdeme udržované tradice a zachované pozůstatky původní dřevěné zástavby. Nejvýznamnější památka – Františákovo fojtství z 18. století byla pro svou vysokou hodnotu přemístěna do Valašského muzea v přírodě (Informační tabule).

 

Krajina, Slovensko, Objekty, predmety a priestory, Obce, Slovenské, Spiš, Umenie, Stavby, Fotografie

Markušovce

skala
Hits: 2365

Markušovce ležia v južnej časti Hornádskej kotline, neďaleko od Spišskej Novej Vsi (História Markušoviec pre budúcnosť obec a zásady ochrany pamiatkovej zóny, Krajský pamiatkový úrad Košice, pracovisko Spišská Nová Ves). Pri sútoku Levočského potoka s Hornádom (markusovce.sk) v nadmorskej výške 435 metrov nad morom (Wikipedia). Markušovce sú súčasťou národného parku Slovenský raj (markusovce.sk). Na rozlohe 18.51 km2 tu žije 4546 obyvateľov (Wikipedia). Prvé zmienky o Markušovciach sú zo začiatku 12, storočia. Tatári v roku 1241 Markušovce vyplienili. Osada sa predtým nazývala Svätý , nové meno dostala „Terra Marci“ – Zem Markova. Markušovce sa v priebehu stredoveku vyvinuli na významné sídlo. V roku 1527 bol Markušovský hrad zničený. Následne bol obnovovaný a ničený požiarmi. Zachovalo sa aj 10 kaštieľov a kúrií. Opevnený renesančný kaštieľ bol dostavaný v roku 1643 (História Markušoviec pre budúcnosť obec a zásady ochrany pamiatkovej zóny, Krajský pamiatkový úrad Košice, pracovisko Spišská Nová Ves). 

Markušovce ležia na gotickej ceste, jej dejiny sú úzko späté s rodinou Mariášiovcov. V ňom sa nachádza nádherná expozícia historického nábytku. Vznikla pri pamiatkovej obnove v rokoch 1984 – 1994. Pôvodne bol renesančnou pevnosťou s nárožnými vežami, obohnaný priekopou. Rokokovú prestavbu realizoval Wolfgang Mariássy v rokoch 1770 – 1775. Pri príležitosti príchodu cisára Jozefa II. dal v parku kaštieľa postaviť Dardanely. (Informačná tabuľa). Na hornej terase parku bol vybudovaný letohrádok Dardanely (História Markušoviec pre budúcnosť obec a zásady ochrany pamiatkovej zóny, Krajský pamiatkový úrad Košice, pracovisko Spišská Nová Ves). V rokokovom letohrádku z 18. storočia je inštalovaná vzácna expozícia klávesových hudobných nástrojov, jediná svojho druhu na Slovensku. Vznikla pri pamiatkovej obnove v rokoch 1984 – 1994 (Informačná tabuľa). 

Historické názvy : Villa Marci, Szentmichalur, Mariusdorf, Marcusfalua, Zentmyhal, Markussowcze, Markusfalua. Maďarsky je to Márkusfalu, Markuscsepánfalu, nemecky Marksdorf. V druhej polovici 19. storočia s Markušovcami splynula obec Čepanovce. V roku 1787 tu v 65 domoch žilo 408 obyvateľov. Zapodievali sa okrem poľnohospodárstva práci v lese a v baniach. Neskôr tu fungovala pražiareň železnej rudy. V roku 1892 tu vznikol drevársky závod. V rokoch 1880 – 1890 postihlo Markušovce veľké vysťahovalectvo (markusovce.sk).

Markušovce is located in the southern part of the Hornád Basin, near Spišská Nová Ves (History of Markušovce for the Future of the Municipality and Principles for Protecting the Heritage Zone, Regional Monument Office Košice, Spišská Nová Ves Workplace). It lies at the confluence of the Levočský Stream and the Hornád River (markusovce.sk) at an altitude of 435 meters above sea level (Wikipedia). Markušovce is part of the Slovak Paradise National Park (markusovce.sk). The municipality covers an area of 18.51 km² and is home to 4,546 residents (Wikipedia). The first mentions of Markušovce date back to the early 12th century. In 1241, the Tatars plundered Markušovce. The settlement was originally named Saint Michael (Svätý Michal) but was later renamed „Terra Marci“ – Mark’s Land. During the Middle Ages, Markušovce developed into a significant settlement. In 1527, Markušovský Castle was destroyed and subsequently rebuilt, only to be damaged by fires multiple times. Additionally, 10 manor houses and mansions have been preserved. A fortified Renaissance mansion was completed in 1643 (History of Markušovce for the Future of the Municipality and Principles for Protecting the Heritage Zone, Regional Monument Office Košice, Spišská Nová Ves Workplace).

Markušovce is situated on the Gothic Route, and its history is closely tied to the Mariássy family. The mansion features a stunning exhibition of historical furniture, which was created during a restoration project between 1984 and 1994. Originally, it was a Renaissance fortress with corner towers, surrounded by a moat. Wolfgang Mariássy carried out a Rococo renovation between 1770 and 1775. To commemorate Emperor Joseph II’s visit, the Dardanely Summerhouse was built in the mansion park (Information Board). On the upper terrace of the park, the Dardanely Summerhouse was constructed (History of Markušovce for the Future of the Municipality and Principles for Protecting the Heritage Zone, Regional Monument Office Košice, Spišská Nová Ves Workplace). The Rococo summerhouse from the 18th century houses a rare exhibition of keyboard musical instruments, the only one of its kind in Slovakia. This exhibition was also created during the restoration project between 1984 and 1994 (Information Board).

Historical names of the municipality include Villa Marci, Szentmichalur, Mariusdorf, Marcusfalua, Zentmyhal, Markussowcze, and Markusfalua. In Hungarian, it is known as Márkusfalu or Markuscsepánfalu, and in German as Marksdorf. In the second half of the 19th century, the village of Čepanovce merged with Markušovce. In 1787, the village had 65 houses and 408 inhabitants, who worked in agriculture, forestry, and mining. Later, an iron ore roasting plant operated here. In 1892, a timber factory was established. Between 1880 and 1890, Markušovce experienced significant emigration (markusovce.sk).