Josef Tračík – Koncepce zeleně města Ostravy

Tento príspevok zaznel na konferencii GIS Slovakia 2026.

Príspevok Josefa Tračíka sa venoval problematike koncepcie zelene v meste Ostrava, evidencii, hodnoteniu, správe a strategickému plánovaniu zelene v mestskom aj prímestskom priestore. V podmienkach klimatickej zmeny, urbanizačného tlaku a rastúcich nárokov na kvalitu verejného priestoru sa stáva zeleň dôležitou súčasťou mestskej infraštruktúry, nositeľom ekologických funkcií a zároveň objektom systematického dátového manažmentu. Kľúčom k jej efektívnemu využívaniu je kvalitná evidencia, spracovanie v GIS-e, analýzy nad dostupnými dátami a viacodborová spolupráca pri rozhodovaní v meste. Prezentácia zároveň zdôraznila, že koncepcia zelene vznikala ako výsledok práce multiodborového tímu, externej pracovnej skupiny a rokovaní so zástupcami mesta, mestského úradu a mestských obvodov. Metodický rámec ukazoval, že plánovanie zelene je otázkou krajinárskeho návrhu aj koordinácie odborných pohľadov, dátového spracovania a komunikácie so správou mesta. Veľmi dôležitým východiskom prezentácie bolo chápanie Ostravy ako mesta, v ktorom mestská a prímestská krajina tvoria približne vyrovnaný celok. Podľa prezentovaných údajov predstavuje mestská krajina 50 % a prímestská krajina takisto 50 % územia. Táto skutočnosť zásadne ovplyvňuje prístup ku koncepcii zelene, pretože mesto nemožno posudzovať iba cez vnútromestské parky a stromoradia, ale ako širší priestorový a ekologický systém, v ktorom sú urbanizované časti úzko previazané s okolitou krajinou.

Významná časť prezentácie bola venovaná vstupným dátam. Tie tvorili jednak vlastné mapovanie, zamerané na kompozíciu, kvalitu vegetačných prvkov, kvalitu technických prvkov a rekreačný potenciál území, jednak analýzy nad dostupnými geodátami z rôznych zdrojov. Koncepcia nevychádzala iba zo všeobecných úvah, ale z pomerne rozsiahlej empirickej a dátovej základne. Tračíkov príspevok zároveň formuloval aj všeobecné zásady, ktoré majú určovať prístup k mestskej zeleni. V prezentácii boli pomenované atribúty: atraktívnosť, prepojenosť, odolnosť, dostupnosť a primeranosť. Tieto princípy naznačujú, že kvalita zelene je posudzovaná podľa jej schopnosti vytvárať funkčný systém, ktorý je dostupný obyvateľom, ekologicky stabilný, primerane rozložený a priestorovo previazaný.

Na túto úroveň nadväzovali aj hlavné princípy návrhu. Prezentácia zdôraznila potrebu rozvíjať potenciál okolia riek, prepájať zelené priestranstvá a spájať obytné centrá s prímestskou krajinou. Riečne koridory tu vystupovali ako mimoriadne dôležité priestorové osi, ktoré majú ekologický, rekreačný aj kompozičný význam. Nejde teda len o ochranu jednotlivých zelených plôch, ale o budovanie súvislej zelenej infraštruktúry, ktorá prepája mesto s jeho širším krajinným zázemím. V rámci mestskej krajiny bola silno zdôraznená myšlienka, že zeleň má byť súčasťou všetkých verejných priestranstiev. Prezentácia tým smerovala k modernému urbanistickému prístupu, v ktorom je zeleň základnou súčasťou ulíc, námestí, parkov, vnútroblokov aj ďalších typov verejných priestorov. Takýto prístup posúva zeleň z roviny izolovaných vegetačných prvkov do roviny systematicky integrovanej zložky mestského prostredia.

Dôležitou analytickou časťou prezentácie bolo vymedzenie zelených priestranstiev. Tie boli hodnotené z hľadiska vymedzenia, typu, významu a stability. Podľa prezentácie bolo v Ostrave vymedzených 284 zelených priestranstiev s celkovou rozlohou 1 139 ha, pričom na jedného obyvateľa pripadá 40 m² týchto plôch. Takéto údaje poskytujú základný obraz o rozsahu a priestorovom zastúpení zelene v meste, no prezentácia išla ďalej a dopĺňala ich o hodnotenie dostupnosti, intenzity využitia, potenciálnej návštevnosti aj kvality. Analýza dostupnosti ukázala, že 97 % obyvateľov Ostravy sa do 5 minút chôdze dostane do zeleného priestranstva alebo ku vstupu do prímestskej krajiny. Zároveň však boli identifikované aj deficitné miesta, teda územia s nedostatočným prístupom k zeleni. Táto časť prezentácie je dôležitá, pretože ukazuje, že hodnotenie zelene sa opiera aj o reálnu dostupnosť pre obyvateľov a o priestorové rozdiely v rámci mesta. Ďalšou vrstvou analýzy bola intenzita využitia. Prezentácia uvádzala, že polovica obyvateľov mesta má v pešej dostupnosti do 5 minút 52 najintenzívnejšie využívaných zelených priestranstiev. Na to nadväzovala aj analýza potenciálnej návštevnosti, podľa ktorej sa v okolí 78 zelených priestranstiev pohybuje polovica potenciálnych návštevníkov. Tieto analýzy sú významné najmä preto, že umožňujú rozlišovať medzi plochami, ktoré sú len formálne prítomné v území, a tými, ktoré skutočne zohrávajú dôležitú úlohu v každodennom živote obyvateľov.

Prezentácia sa venovala aj hodnoteniu kvality zelených priestranstiev. Z hodnotených lokalít bolo 54 vyhovujúcich, 161 vyhovujúcich s výhradami a 40 nevyhovujúcich. Takéto rozdelenie ukazuje, že mesto nehodnotí len rozsah zelene, ale aj jej stav, funkčnosť a kvalitatívne parametre. Práve toto je dôležité pre plánovanie zásahov, keďže nestačí vedieť, kde sa zeleň nachádza, ale aj v akom je stave a akú úlohu môže plniť v budúcnosti. Zaujímavým výstupom prezentácie boli aj takzvané karty zelených priestranstiev, ktoré slúžia ako systematizovaný nástroj pre evidenciu, hodnotenie a návrh opatrení pre jednotlivé lokality. To naznačuje posun od všeobecnej koncepcie k praktickým pracovným nástrojom, ktoré môžu byť využívané pri správe mesta a pri rozhodovaní o konkrétnych zásahoch.

Druhou veľkou tematickou líniou prezentácie bola prímestská krajina. Aj tá bola hodnotená systematicky. Podľa prezentácie bolo vymedzených 77 krajinných lokalít s celkovou rozlohou 10675 ha, pričom na jedného obyvateľa pripadá 377 m² prímestskej krajiny. Krajinné lokality boli posudzované z hľadiska vymedzenia, charakteru, využitia a stability. Tým sa znovu potvrdzuje, že koncepcia pracuje s mestom a jeho okolím ako s jedným prepojeným systémom, a nie ako s oddelenými kategóriami priestoru. Osobitná pozornosť bola venovaná rozhraniu medzi mestskou a prímestskou krajinou. Práve tieto prechodové zóny sú často priestorom konfliktu aj rozvojového potenciálu. Prezentácia upozornila aj na problematiku rozrastania mesta do prímestskej krajiny a na potenciálne zastaviteľné územia. Dôležitým princípom je pritom zachovanie ekologických väzieb a vyváženie medzi rozvojom mesta a kvalitou prostredia. Nejde pritom len o identifikáciu potenciálne zastaviteľných plôch, ale o premyslené usmerňovanie rastu tak, aby nedochádzalo k narušeniu funkčnosti zelenej infraštruktúry.

S tým súvisí aj téma vstupov do prímestskej krajiny, ktoré boli v prezentácii osobitne vyhodnocované. Tieto vstupy majú význam nielen z hľadiska rekreačnej dostupnosti, ale aj ako miesta fyzického a symbolického prepojenia mesta s jeho krajinným zázemím. Ak má byť prímestská krajina skutočne súčasťou každodenného života obyvateľov, musí byť dobre prístupná, čitateľná a kvalitne napojená na urbanizované územie. Aj v prípade prímestskej krajiny bolo realizované hodnotenie kvality. Z 77 lokalít bolo 21 vyhovujúcich, 37 vyhovujúcich s výhradami a 19 nevyhovujúcich. Tento výsledok ukazuje, že aj mimo kompaktného mesta existujú rozdiely v kvalite a využiteľnosti krajinných lokalít, a že aj tu je potrebné systematické plánovanie a cielené zásahy.

Celkovo Tračíkov príspevok ukazoval zeleň ako komplexný priestorový systém, ktorý zahŕňa mestské verejné priestory, riečne koridory, krajinné lokality aj prechody medzi mestom a jeho okolím. Nešlo len o evidenciu stromov alebo o pasportizáciu vegetácie, ale o širší koncepčný rámec, v ktorom sa spájajú GIS analýzy, terénne mapovanie, kvalitatívne hodnotenie a strategické urbanistické uvažovanie. V tomto zmysle predstavuje koncepcia zelene mesta Ostravy príklad systematického prístupu, ktorý prepája ekologické, rekreačné, priestorové a plánovacie funkcie zelene do jedného uceleného modelu.

Odkazy

• Mapová aplikácia  „KONCEPCE ZELENĚ MĚSTA OSTRAVY“
• Prezentácia, ktorá odznela na konferencii GIS Slovakia 2026

---

Josef Tračík’s presentation focused on the green space concept of the city of Ostrava, including the inventory, assessment, management and strategic planning of greenery in both urban and peri-urban areas. Under the conditions of climate change, urbanisation pressure and growing demands on the quality of public space, greenery is becoming an important component of urban infrastructure, a provider of ecological functions and, at the same time, an object of systematic data management. High-quality inventories, GIS-based processing, analyses using available data and multidisciplinary cooperation in urban decision-making are essential for its effective management. The presentation also emphasised that the green space concept was developed through the work of a multidisciplinary team, an external working group and consultations with representatives of the city, the municipal authority and individual city districts. The methodological framework demonstrated that green space planning is not merely a matter of landscape design, but also of coordinating professional perspectives, data processing and communication with city authorities.

A particularly important starting point of the presentation was the understanding of Ostrava as a city in which the urban and peri-urban landscapes form approximately equal parts of the territory. According to the presented data, the urban landscape accounts for 50% of the city’s territory and the peri-urban landscape for the remaining 50%. This fundamentally influences the approach to green space planning, since the city cannot be assessed solely through its inner-city parks and tree-lined streets, but must be understood as a broader spatial and ecological system in which urbanised areas are closely interconnected with the surrounding landscape. A significant part of the presentation was devoted to input data. These consisted, on the one hand, of original field mapping focused on spatial composition, the quality of vegetation elements, the quality of technical elements and the recreational potential of individual areas, and, on the other hand, of analyses based on available geodata from various sources.

The concept was therefore not based solely on general considerations, but on a relatively extensive empirical and data foundation. Tračík’s presentation also formulated general principles intended to guide the approach to urban greenery. The attributes identified in the presentation were attractiveness, connectivity, resilience, accessibility and appropriateness. These principles indicate that green space quality is assessed according to its ability to create a functional system that is accessible to residents, ecologically stable, appropriately distributed and spatially interconnected. The main design principles built on this conceptual level. The presentation emphasised the need to develop the potential of areas surrounding rivers, interconnect green spaces and link residential centres with the peri-urban landscape. River corridors were presented as particularly important spatial axes with ecological, recreational and compositional significance. 

The objective is therefore not merely to protect individual green areas, but to build a continuous green infrastructure that connects the city with its broader landscape hinterland. Within the urban landscape, strong emphasis was placed on the idea that greenery should be an integral part of all public spaces. The presentation thus reflected a modern urban planning approach in which greenery forms a fundamental component of streets, squares, parks, courtyards and other types of public space. Such an approach moves greenery beyond the level of isolated vegetation elements and towards a systematically integrated component of the urban environment. An important analytical part of the presentation concerned the delineation of green spaces. These were assessed in terms of their boundaries, type, significance and stability. According to the presentation, 284 green spaces covering a total area of 1,139 hectares were delineated in Ostrava, corresponding to 40 m² per inhabitant.

These figures provide a basic picture of the extent and spatial representation of greenery within the city. However, the presentation went further by supplementing them with assessments of accessibility, intensity of use, potential visitation and quality. The accessibility analysis showed that 97% of Ostrava’s residents can reach either a green space or an entrance to the peri-urban landscape within a five-minute walk. At the same time, deficit areas with insufficient access to greenery were also identified. This part of the presentation is particularly important because it demonstrates that the assessment of green spaces also takes into account their actual accessibility to residents and spatial inequalities across the city. Another analytical layer concerned the intensity of use. According to the presentation, half of the city’s population has 52 of the most intensively used green spaces within a five-minute walking distance. This was complemented by an analysis of potential visitation, according to which half of all potential visitors are concentrated in the vicinity of 78 green spaces. These analyses are particularly valuable because they make it possible to distinguish between areas that are merely formally present within the urban fabric and those that genuinely play an important role in the everyday lives of residents.

The presentation also addressed the assessment of green space quality. Of the sites evaluated, 54 were classified as satisfactory, 161 as satisfactory with reservations and 40 as unsatisfactory. This distribution demonstrates that the city assesses not only the quantity and extent of greenery, but also its condition, functionality and qualitative characteristics. This is particularly important for planning interventions, since it is not sufficient to know where green spaces are located; it is also necessary to understand their current condition and the role they may be able to perform in the future. Another interesting output presented was the so-called green space cards, which serve as a systematic tool for recording, assessing and proposing measures for individual sites. This indicates a transition from a general conceptual framework towards practical working tools that can be applied in municipal management and in decisions concerning specific interventions.

The second major thematic strand of the presentation concerned the peri-urban landscape, which was also assessed systematically. According to the presentation, 77 landscape areas covering a total of 10,675 hectares were delineated, corresponding to 377 m² of peri-urban landscape per inhabitant. The landscape areas were evaluated according to their boundaries, character, use and stability. This once again confirms that the concept treats the city and its surroundings as a single interconnected system rather than as separate spatial categories. Particular attention was paid to the interface between the urban and peri-urban landscapes. These transition zones often represent areas of both conflict and development potential. The presentation also addressed the issue of urban expansion into the peri-urban landscape and potentially developable areas. An important principle in this context is the preservation of ecological connections and the achievement of a balance between urban development and environmental quality. The objective is therefore not merely to identify potentially developable land, but to carefully guide urban growth so that the functionality of the green infrastructure is not compromised.

Closely related to this is the issue of entrances to the peri-urban landscape, which were specifically evaluated in the presentation. These access points are important not only in terms of recreational accessibility, but also as places where the city is physically and symbolically connected with its landscape hinterland. If the peri-urban landscape is to become a genuine part of residents‘ everyday lives, it must be easily accessible, legible and effectively connected to the urbanised area. The quality of the peri-urban landscape was also assessed. Of the 77 landscape areas, 21 were classified as satisfactory, 37 as satisfactory with reservations and 19 as unsatisfactory. These results demonstrate that differences in the quality and usability of landscape areas also exist beyond the compact urban fabric, and that systematic planning and targeted interventions are therefore required in these areas as well.

Overall, Tračík’s presentation portrayed greenery as a complex spatial system encompassing urban public spaces, river corridors, landscape areas and transition zones between the city and its surroundings. The presentation was not concerned merely with the inventory of trees or the inventorying of vegetation, but with a broader conceptual framework integrating GIS analyses, field mapping, qualitative assessment and strategic urban planning. In this respect, Ostrava’s green space concept represents an example of a systematic approach that integrates the ecological, recreational, spatial and planning functions of greenery into a single coherent model.

---

Příspěvek Josefa Tračíka se věnoval problematice koncepce zeleně ve městě Ostrava, evidenci, hodnocení, správě a strategickému plánování zeleně v městském i příměstském prostoru. V podmínkách změny klimatu, urbanizačního tlaku a rostoucích nároků na kvalitu veřejného prostoru se zeleň stává důležitou součástí městské infrastruktury, nositelem ekologických funkcí a zároveň objektem systematického datového managementu. Klíčem k jejímu efektivnímu využívání je kvalitní evidence, zpracování v GIS, analýzy dostupných dat a mezioborová spolupráce při rozhodování ve městě. Prezentace zároveň zdůraznila, že koncepce zeleně vznikala jako výsledek práce multidisciplinárního týmu, externí pracovní skupiny a jednání se zástupci města, magistrátu a městských obvodů. Metodický rámec ukazoval, že plánování zeleně je nejen otázkou krajinářského návrhu, ale také koordinace odborných pohledů, datového zpracování a komunikace se správou města.

Velmi důležitým východiskem prezentace bylo chápání Ostravy jako města, v němž městská a příměstská krajina tvoří přibližně vyvážený celek. Podle prezentovaných údajů představuje městská krajina 50 % a příměstská krajina rovněž 50 % území. Tato skutečnost zásadně ovlivňuje přístup ke koncepci zeleně, protože město nelze posuzovat pouze prostřednictvím vnitroměstských parků a stromořadí, ale jako širší prostorový a ekologický systém, v němž jsou urbanizované části úzce propojeny s okolní krajinou.

Významná část prezentace byla věnována vstupním datům. Ta tvořilo jednak vlastní mapování zaměřené na kompozici, kvalitu vegetačních prvků, kvalitu technických prvků a rekreační potenciál území, jednak analýzy dostupných geodat z různých zdrojů. Koncepce nevycházela pouze z obecných úvah, ale z poměrně rozsáhlé empirické a datové základny. Tračíkův příspěvek zároveň formuloval i obecné zásady, které mají určovat přístup k městské zeleni. V prezentaci byly pojmenovány atributy: atraktivita, propojenost, odolnost, dostupnost a přiměřenost. Tyto principy naznačují, že kvalita zeleně je posuzována podle její schopnosti vytvářet funkční systém, který je dostupný obyvatelům, ekologicky stabilní, přiměřeně rozložený a prostorově propojený.

Na tuto úroveň navazovaly také hlavní principy návrhu. Prezentace zdůraznila potřebu rozvíjet potenciál okolí řek, propojovat zelená prostranství a spojovat obytná centra s příměstskou krajinou. Říční koridory zde vystupovaly jako mimořádně důležité prostorové osy, které mají ekologický, rekreační i kompoziční význam. Nejde tedy pouze o ochranu jednotlivých zelených ploch, ale o budování souvislé zelené infrastruktury, která propojuje město s jeho širším krajinným zázemím. V rámci městské krajiny byla silně zdůrazněna myšlenka, že zeleň má být součástí všech veřejných prostranství. Prezentace tím směřovala k modernímu urbanistickému přístupu, v němž je zeleň základní součástí ulic, náměstí, parků, vnitrobloků i dalších typů veřejných prostorů. Takový přístup posouvá zeleň z roviny izolovaných vegetačních prvků do roviny systematicky integrované složky městského prostředí.

Důležitou analytickou částí prezentace bylo vymezení zelených prostranství. Ta byla hodnocena z hlediska vymezení, typu, významu a stability. Podle prezentace bylo v Ostravě vymezeno 284 zelených prostranství o celkové rozloze 1 139 ha, přičemž na jednoho obyvatele připadá 40 m² těchto ploch. Takové údaje poskytují základní obraz o rozsahu a prostorovém zastoupení zeleně ve městě, prezentace však šla dále a doplňovala je o hodnocení dostupnosti, intenzity využití, potenciální návštěvnosti i kvality. Analýza dostupnosti ukázala, že 97 % obyvatel Ostravy se do 5 minut chůze dostane k zelenému prostranství nebo ke vstupu do příměstské krajiny. Zároveň však byla identifikována i deficitní místa, tedy území s nedostatečným přístupem k zeleni. Tato část prezentace je důležitá, protože ukazuje, že hodnocení zeleně se opírá také o reálnou dostupnost pro obyvatele a o prostorové rozdíly v rámci města. Další vrstvou analýzy byla intenzita využití. Prezentace uváděla, že polovina obyvatel města má v pěší dostupnosti do 5 minut 52 nejintenzivněji využívaných zelených prostranství. Na to navazovala také analýza potenciální návštěvnosti, podle níž se v okolí 78 zelených prostranství pohybuje polovina potenciálních návštěvníků. Tyto analýzy jsou významné zejména proto, že umožňují rozlišovat mezi plochami, které jsou v území pouze formálně přítomné, a těmi, které skutečně hrají důležitou roli v každodenním životě obyvatel.

Prezentace se věnovala také hodnocení kvality zelených prostranství. Z hodnocených lokalit bylo 54 vyhovujících, 161 vyhovujících s výhradami a 40 nevyhovujících. Takové rozdělení ukazuje, že město nehodnotí pouze rozsah zeleně, ale také její stav, funkčnost a kvalitativní parametry. Právě to je důležité pro plánování zásahů, protože nestačí vědět, kde se zeleň nachází, ale také v jakém je stavu a jakou úlohu může plnit v budoucnosti. Zajímavým výstupem prezentace byly také takzvané karty zelených prostranství, které slouží jako systematizovaný nástroj pro evidenci, hodnocení a návrh opatření pro jednotlivé lokality. To naznačuje posun od obecné koncepce k praktickým pracovním nástrojům, které mohou být využívány při správě města a při rozhodování o konkrétních zásazích.

Druhou velkou tematickou linií prezentace byla příměstská krajina. I ta byla hodnocena systematicky. Podle prezentace bylo vymezeno 77 krajinných lokalit o celkové rozloze 10 675 ha, přičemž na jednoho obyvatele připadá 377 m² příměstské krajiny. Krajinné lokality byly posuzovány z hlediska vymezení, charakteru, využití a stability. Tím se znovu potvrzuje, že koncepce pracuje s městem a jeho okolím jako s jedním propojeným systémem, nikoli jako s oddělenými kategoriemi prostoru. Zvláštní pozornost byla věnována rozhraní mezi městskou a příměstskou krajinou. Právě tyto přechodové zóny jsou často prostorem konfliktu i rozvojového potenciálu. Prezentace upozornila také na problematiku rozrůstání města do příměstské krajiny a na potenciálně zastavitelná území. Důležitým principem je přitom zachování ekologických vazeb a vyvážení mezi rozvojem města a kvalitou prostředí. Nejde přitom pouze o identifikaci potenciálně zastavitelných ploch, ale o promyšlené usměrňování růstu tak, aby nedocházelo k narušení funkčnosti zelené infrastruktury.

S tím souvisí také téma vstupů do příměstské krajiny, které byly v prezentaci samostatně vyhodnocovány. Tyto vstupy mají význam nejen z hlediska rekreační dostupnosti, ale také jako místa fyzického a symbolického propojení města s jeho krajinným zázemím. Má-li být příměstská krajina skutečně součástí každodenního života obyvatel, musí být dobře přístupná, čitelná a kvalitně napojená na urbanizované území. Také v případě příměstské krajiny bylo provedeno hodnocení kvality. Ze 77 lokalit bylo 21 vyhovujících, 37 vyhovujících s výhradami a 19 nevyhovujících. Tento výsledek ukazuje, že i mimo kompaktní město existují rozdíly v kvalitě a využitelnosti krajinných lokalit a že i zde je zapotřebí systematické plánování a cílené zásahy.

Celkově Tračíkův příspěvek představoval zeleň jako komplexní prostorový systém, který zahrnuje městské veřejné prostory, říční koridory, krajinné lokality i přechody mezi městem a jeho okolím. Nešlo pouze o evidenci stromů nebo o pasportizaci vegetace, ale o širší koncepční rámec, v němž se propojují GIS analýzy, terénní mapování, kvalitativní hodnocení a strategické urbanistické uvažování. V tomto smyslu představuje koncepce zeleně města Ostravy příklad systematického přístupu, který propojuje ekologické, rekreační, prostorové a plánovací funkce zeleně do jednoho uceleného modelu.