Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Obce, Moravské obce, Polia, Česko, Južná Morava, Fotografie

Litenčice – obec s veľkomoravským osídlením

skala
Hits: 1139

Litenčice ležia na Litenčickej pahorkatine, 21 km juhozápadne od Kromeřížu. Majú charakter mestysu, ktorého súčasťou je aj obec Strabenice.  Na výmere 10,51 km2 tu žije 484 obyvateľov (litencice.com). Prvá písomná zmienka je z roku 1141. Na návrší Obecnice bolo z obdobia Veľkomoravskej ríše nájdených 153 hrobov (litencice.com). Tvrz v Litenčiciach existovala v druhej polovici 14. storočia. Z nej sa stavba prebudovala na zámok, ktorý v roku 1948 prešiel do rúk štátu a bol značne devastovaný. Po roku 1993 bol reštituovaný a momentálne je rekonštruovaný (zameklitencice.cz). Zámok je z roku 1437, v mestyse sa nachádza kostol svätého Petra a Pavla (litencice.com). Názov mestysu je odvodený od rodného ména Lutenek. Koreň slova lut známená líty, zúrivý (Hosák, Šrámek). Poriadajú sa tu poľovnícke plesy, sokolské karnevaly a hody (zameklitencice.cz).

Litenčice are situated on the Litenčice Uplands, 21 kilometers southwest of Kroměříž. They have the character of a town, which also includes the village of Strabenice. With an area of 10.51 square kilometers, the population here is 484 inhabitants (litencice.com). The first written mention dates back to 1141. On the hill of Obecnice, 153 graves from the Great Moravian Empire period were found (litencice.com). A fortress in Litenčice existed in the second half of the 14th century. From it, the structure was rebuilt into a castle, which in 1948 passed into the hands of the state and was significantly devastated. After 1993, it was restituted and is currently under reconstruction (zameklitencice.cz). The castle dates back to 1437, and in the town, there is the Church of St. Peter and Paul (litencice.com). The name of the town is derived from the native name Lutenek. The root of the word „lut“ means fierce, raging (Hosák, Šrámek). Hunting balls, Sokol carnivals, and festivals are held here (zameklitencice.cz).

Litenčice leží na Litenčické pahorkatině, 21 km jihozápadně od Kroměříže. Mají charakter městyse, jehož součástí je i obec Strabenice. Na výměře 10,51 km2 zde žije 484 obyvatel (litencice.com). První písemná zmínka je z roku 1141. Na návrší Obecnice bylo z období Velkomoravské říše nalezeno 153 hrobů (litencice.com). Tvrz v Litenčicích existovala v druhé polovině 14. století. Z ní se stavba přebudovala na zámek, který v roce 1948 přešel do rukou státu a byl značně devastován. Po roce 1993 byl restituován a momentálně je rekonstruován (zameklitencice.cz). Zámek je z roku 1437, v městyse se nachází kostel svatého Petra a Pavla (litencice.com). Název městyse je odvozen od rodného jména Lutenek. Kořen slova lut znamená zuřivý (Hosák, Šrámek). Pořádají se zde lovecké plesy, sokolské karnevaly a hody (zameklitencice.cz).

Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, 1970, str. 540.

 

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Obce, Moravské obce, Polia, Česko, Južná Morava, Fotografie

Uhřice – obec pod Ždánickym lesom

skala
Hits: 615

Obec Uhřice patrí do okresu Hodonín, v oblasti Hanáckeho Slovácka (obec-uhrice.cz). Nemecký názov je Auherschitz (Wikipedia). Leží v nadmorskej výške 227 metrov nad morom. Na ploche 7,08 km2 tu žije 750 obyvateľov. Prvá písomná zmienka je z roku 1354 (obec-uhrice.cz). Uhřice ležia v malebnom údolí pod svahmi prírodného parku Ždánický les, po oboch brehoch potoka Vápenka. K obci patrí aj osada Janův hrad, ktorá sa nachádza asi tri km juhovýchodne od obce. Táto osada vznikla až v 19. storočí. Dnes sa tu slávi národopisná a folklórna tradícia zvaná košt vín, vždy v nedeľu pred Veľkou nocou. V prvej dekáde novembra sa poriadajú Martinské hody. Po nich 14 dní sa koná Katarínska zábava. V druhej polovici júla sa koná Benátska noc (obec-uhrice.cz).

Uhřice patrili za Veľkomoravskej ríše k významným osadám. Drevenú baziliku na mieste kostola nad obcou údajne svätil Metod. V Uhřiciach sa zachovali habánske práce z konca 16. a 17. storočia, vznikli v miestnej toufarskej dielni (obec-uhrice.cz). Tunajšiu krajinu popísal Jan Herben: , ktorá sa rozprestiera, je nerovná, prestúpená pahorkami, väčšinou prechádza v kypré, úrodné a požehnané nížiny. tu nie sú, len malé stružnice.

V obci sa nachádza kostol svätého Jana Krstiteľa zo začiatku 13. storočia. Okrem iného aj pamätník na bitku troch cisárov, kde sa u Spáleného mlynu stretol Napoleon s Františkom I., aby tu uzavreli prímerie (obec-uhrice.cz). V obci sa v minulosti pravdepodobne nachádzala aj pevnosť. Zrejme do roku 1645, do vpádu švédov. Okolo nej je zatiaľ množstvo dohadov a protichodných informácií. Jej súčasťou bol pivovar a lisovňa s vínnou pivnicou (Jan Chmelař).

V okolí Uhříc v 60-tych rokoch 20. storočia prebiehal geologický prieskum, ktorého cieľom bolo nájsť ropu a zemný plyn. V hĺbke 2.5 km bolo nájdené významné ložisko. Pokusnou ťažbou sa za deň vyťažilo 20 ton ropy a 200 tisíc kubíkov zemného plynu. Preto bol na začiatku roku 2001 vybudovaný podzemný zásobník zemného plynu, vraj najvýznamnejší v Českej republike (obec.uhrice.cz). Tento zásobní má kapacitu 180 mil. m3 (moravske-karpaty.cz). Necelý kilometer od neho vzniklo v roku 2003 naftové stredisko. Z ťažby z Damboříc, Uhříc a Žarošíc do nich prúdi ropa (obec.uhrice.cz). Ropa je v Uhřiciach akumulovaná v jurských sedimentoch autochtónneho paleogénu. Pre udržanie ložiskového tlaku sa vtláča do vrcholových partií ložísk plyn (moravske-karpaty.cz).

Uhřice is a municipality in the Hodonín District, in the region of Hanácké Slovácko (obec-uhrice.cz). The German name of the municipality is Auherschitz (Wikipedia). It is located at an altitude of 227 meters above sea level. With an area of 7.08 km2, it is home to 750 inhabitants. The first written mention dates back to 1354 (obec-uhrice.cz). Uhřice is situated in a picturesque valley beneath the slopes of the Ždánický les natural park, on both banks of the Vápenka stream. The municipality also includes the settlement of Janův hrad, located about three km southeast of the village. This settlement originated in the 19th century. Today, it celebrates the ethnographic and folk tradition called „košt vín“ (wine tasting) on the Sunday before Easter. In the first decade of November, there are Martinmas celebrations. Following that, there is a 14-day-long St. Catherine’s celebration. In the second half of July, the Venetian Night takes place (obec-uhrice.cz).

Uhřice belonged to significant settlements during the Great Moravian Empire. It is said that Saint Methodius consecrated a wooden basilica on the site of the church above the village. Haban crafts from the late 16th and 17th centuries have been preserved in Uhřice, originating from the local potter’s workshop (obec-uhrice.cz). The local landscape was described by Jan Herben: „The landscape, which stretches unevenly, is interspersed with hills, mostly transitioning into lush, fertile, and blessed lowlands. There are no rivers here, only small streams.“

The village is home to the Church of St. John the Baptist from the early 13th century. Among other things, there is also a monument to the Battle of the Three Emperors, where Napoleon met Francis I by the Burned Mill to conclude a truce (obec-uhrice.cz). In the past, there was probably also a fortress in the village, possibly until 1645, before the Swedish invasion. There are still many speculations and contradictory pieces of information about it. It included a brewery and a press house with a wine cellar (Jan Chmelař).

In the vicinity of Uhřice, geological exploration took place in the 1960s with the aim of finding oil and natural gas. A significant deposit was found at a depth of 2.5 km. Experimental mining yielded 20 tons of oil and 200,000 cubic meters of natural gas per day. Therefore, in early 2001, an underground natural gas storage facility was built, reportedly the most significant in the Czech Republic (obec.uhrice.cz). This reservoir has a capacity of 180 million cubic meters (moravske-karpaty.cz). Less than a kilometer away, in 2003, an oil center was established. Oil from Dambořice, Uhřice, and Žarošice flows into it (obec.uhrice.cz). The oil in Uhřice is accumulated in Jurassic sediments of the autochthonous Paleogene. To maintain reservoir pressure, gas is injected into the upper parts of the reservoirs (moravske-karpaty.cz).

Obec Uhřice patří do okresu Hodonín, v oblasti Hanáckého Slovácka (obec-uhrice.cz). Německý název obce je Auherschitz (Wikipedia). Leží v nadmořské výšce 227 metrů nad mořem. Na ploše 7,08 km2 zde žije 750 obyvatel. První písemná zmínka je z roku 1354 (obec-uhrice.cz). Uhřice leží v malebném údolí pod svahy přírodního parku Ždánický les, po obou březích potoka Vápenka. K obci patří i osada Janův hrad, která se nachází asi tři kilometry jihozápadně od obce. Tato osada vznikla až v 19. století. Dnes se zde slaví národopisná a folklórní tradice zvaná košt vín, vždy v neděli před Velikonocemi. V první dekádě listopadu se konají Martinské hody. Po nich 14 dní následuje Kateřinská zábava. V druhé polovině července se koná Benátská noc (obec-uhrice.cz).

Uhřice patřily za Velkomoravské říše k významným osadám. Dřevěnou baziliku na místě kostela nad obcí údajně světil Metoděj. V Uhřicích se zachovaly habánské práce z konce 16. a 17. století, vznikly v místní toufarské dílně (obec-uhrice.cz). Místní krajinu popsal Jan Herben: Krajina, která se rozprostírá, je nerovná, prostoupená pahorky, většinou přechází v kypré, úrodné a požehnané nížiny. Řeky tu nejsou, pouze malé potůčky.

V obci se nachází kostel svatého Jana Křtitele z počátku 13. století. Kromě jiného i památník na bitvu tří císařů, kde se u Spáleného mlýna setkal Napoleon s Františkem I., aby zde uzavřeli příměří (obec-uhrice.cz). V obci se v minulosti pravděpodobně nacházela i pevnost. Zřejmě do roku 1645, do vpádu Švédů. Okolo ní je zatím množství domněnek a protichůdných informací. Její součástí byl pivovar a lisovna s vinnou sklepem (Jan Chmelař).

V okolí Uhřic v 60. letech 20. století probíhal geologický průzkum, jehož cílem bylo najít ropu a zemní plyn. V hloubce 2,5 km bylo nalezeno významné ložisko. Pokusnou těžbou se za den vytěžilo 20 tun ropy a 200 tisíc kubíků zemního plynu. Proto byl na začátku roku 2001 vybudován podzemní zásobník zemního plynu, prý nejvýznamnější v České republice (obec.uhrice.cz). Tento zásobník má kapacitu 180 mil. m3 (moravske-karpaty.cz). Necelý kilometr od něj vzniklo v roce 2003 naftové středisko. Z těžby z Dambořic, Uhřic a Žarošic do nich proudí ropa (obec.uhrice.cz). Ropa je v Uhřicích akumulována v jurských sedimentech autochtonního paleogénu. Pro udržení ložiskového tlaku se vtláčí do vrcholových partií ložisek plyn (moravske-karpaty.cz).

Podunajsko, Krajina, Slovensko, Mestá, Slovenské mestá, Objekty, predmety a priestory, Malé Karpaty, Hrady, Umenie, Stavby, Fotografie

Bratislavský hrad

skala
Hits: 5216

je významná dominanta Bratislavy, ku ktorej sa viaže aj prvá písomná zmienka o Bratislave v Salzburských análoch z roku 907 v súvislosti s bitkou Bavorov a Maďarov. Hradný kopec bol osídlený už v neskorej dobe kamennej, prvými známymi obyvateľmi boli  (bratislava.sk). najstaršieho pochádzajú spred 4500 rokov, z obdobia eneolitu (bolerázska skupina). Predpokladá sa existencia opevneného sídliska, avšak priame dôkazy sa nenašli. Z halštatského obdobia sa na východnej strane našli stopy príbytkov zahĺbené do skalného podložia – zemnice (wikipedia.sk). Z laténskej doby, z času rozkvetu keltskej civilizácie, sa našli stopy oppida, ako aj keltské mince, biatecy (Štefanovičová, 1975). Z 9 až 11. storočia sa na východnej terase hradu našli opracované , fragmenty nápisov, zvyšky tehál označených kolkami XIV. rímskej légie. Nálezy dokazujú prítomnosť rímskeho etnika na hradnej akropole v období 2. – 3. storočia. Je isté, že to bolo zo strategického hľadiska výnimočné miesto a pre umiestnenie vojenskej posádky (pôvodné boli pravdepodobne súčasťou vojenskej stanice) malo nesmierny význam, najmä v období rímsko-germánskych vojenských kontaktov (napr. markomanských vojen). Na prelome 5. a 6. storočia je v znamení slovanského osídľovania. Od prvej polovice 9. storočia tu bolo opevnené stredisko so zrubovými obydliami, palácom, predrománskou trojloďovou bazilikou, cintorínom a hospodárskymi objektmi. Opevnenie vydržalo do konca 14. storočia, kedy ho nahradili kamenné gotické  (wikipedia.sk).

Po štyri storočia prechádzala Dunajom severná hranica Rímskej ríše – Limes Romanus. tu vybudovali v 9. storočí silnú pevnosť, ktorá sa stala významným centrom Veľkomoravskej ríše (bratislava.sk), cirkvevné aj svetské centrum širšieho územia. Sídlila v ňom kniežacia družina, aj cirkevý hodnostár (wikipedia.sk). Bratislavský hrad je národná kultúrna pamiatka a v súčasnosti slúži jeho prvé poschodie pre reprezentačné účely Slovenskej národnej rady a v ostatných priestoroch sú umiestnené zbierky Slovenského národného múzea – expozície Klenoty dávnej doby a Historické múzeum (bratislava.sk). Dnešné meno hradu vychádza z pomenovania Brezaluspurch, ktoré bolo uvádzané v Soľnohradských letopisoch v roku 907. V roku 1042 sa v Henri-Manni Augiensis Chronicon spomína Brezeburg, v Altaišských análoch v roku 1052 Preslavvaspurch, v roku 1108 Bresburg, z čoho vzniklo dnešné nemecké Pressburg (wikipedia.sk). Všetky tieto názvy majú pôvod s mene Braslav, resp. Preslav. Mohol to byť člen významnej veľmožskej (Jozef Hlinka, 1982). Nemecký historik Aventinus uvádza Wratisslaburgium, podľa Vratislava, ktorý dal hrad opraviť v roku 805. Iné pomenovanie ja Castrum Bosan, prípadne Bassa, Possen, neskôr Poson, Posonium, čo dalo zrejme vzniknúť maďarskému Pozsony (wikipedia.sk).

Z 13. storočia pochádza Korunná veža. Za vlády Žigmunda Luxemburgského (1387 – 1437) hrad prešiel gotickou prestavbou. Po roku 1526 je sídlom uhorských kráľov. Za Márie Terézie (1740 – 1780) sa hrad premenil na luxusnú barokovú rezidenciu. V roku 1811 vyhorel, s rekonštrukciou sa začalo až v roku 1953. Dnes hrad spravuje Kancelária Národnej rady Slovenskej republiky. Sídli tu Historické a Hudobné múzeum Slovenského národného múzea. Hrad tvoria rôzne časti: Viedenská, Žigmundova, Mikulášska a Leopoldova brána, čestné nádvorie, vyhliadkový bastión, palác, západná terasa, severné hradby, bašta Luginsland, hradná vináreň, juhozápadný bastión, základy veľkomoravskej z 9. storočia a kostola sv. Spasiteľa z 11. st., cisterna (Zdroj: Informačná tabuľa).

Na nádvorí hradného paláca, rovnako ako na severnej terase areálu našli archeológovia Mestského ústavu ochrany pamiatok zvyšky jedinečných architektúr z obdobia 1. storočia pred Kristom. Súčasťou nálezu boli aj zlaté mince s nápisom Biatec. Historici sa zhodli, že ide o najreprezentatívnejšiu stavbu severne od Álp z neskorolaténskeho obdobia. Na hrade sa teda v minulosti nachádzala akropola jedného z najvýznamnejších keltských hradísk – oppidum v strednej Európe. „Tieto objekty boli stavané rímskou stavebnou technikou a sú unikátnym nálezom nielen z hľadiska svojho veku, ale aj kvality. Zachovali sa v nich pôvodné interiérové omietky a liate dlažby s kamienkovou výzdobou, ktoré na Slovensku nemajú obdobu,“ hovorí Štassel (Kráková). Archeologický výskum z roku 2008 mení pohľad na keltskú minulosť Bratislavy, hrad bol sídlom keltského kniežaťa, knieža si volalo remeselníkov z Ríma, ktorí mu upravovali a postavili sídlo podľa rímskych znalostí. Našla sa okrem iného rímska keramika, amfory, zvon, zlatý a strieborný poklad kniežaťa. Unikátom je objav prvej zlatej mince s názvom Nonnos (Danihelová). 

Hradný kopec je prvým kopcom Malých Karpát. Bratislavčania, ale aj nebratislavčania chodia radi na Bratislavský hrad. Je odtiaľ celkom pekný výhľad na široké okolie. Časť za hlavnou budovou smerom ku Starému mestu je plná zelene, je tu pomerne veľký a rovinatý priestor, kde sa najmä v lete zdržiava dosť ľudí. Tým, že hrad je v centre, je veľmi ľahko a rýchlo dostupný. Na hrade sa konajú , v letnom období , divadelné predstavenia, rôzne spoločenské akcie tu majú svoj začiatok.

Castle is a significant landmark in Bratislava, and the first written mention of Bratislava in the Salzburg Annals dates back to 907 in connection with the Battle of Bavorov and the Hungarians. The castle hill was settled in the late Stone Age, with the first known inhabitants being Celts (bratislava.sk). Traces of the oldest settlement date back 4500 years to the Eneolithic period (Boleráz group). Although the existence of a fortified settlement is presumed, direct evidence has not been found. From the Hallstatt period, dwellings dug into the rock substratum, called earthworks, were discovered on the eastern side (wikipedia.sk). From the La Tène period, the time of the Celtic civilization’s flourishing, there are traces of oppida and Celtic coins, biatecs (Štefanovičová, 1975). From the 9th to the 11th century, processed stones, fragments of inscriptions, and remains of bricks marked with pegs from the 14th Roman legion were found on the eastern terrace of the castle. These findings indicate the presence of the Roman ethnicity on the castle acropolis in the 2nd to 3rd century. It was undoubtedly an exceptional location from a strategic perspective and had great importance for military garrison placement (the original structures were likely part of a military station), especially during the Roman-Germanic military contacts (e.g., Marcomannic Wars). Slavic settlement marked the turn of the 5th and 6th centuries. From the first half of the 9th century, a fortified center with log houses, a palace, a pre-Romanesque triple-naved basilica, a cemetery, and economic buildings existed here. The fortifications lasted until the end of the 14th century when they were replaced by stone Gothic walls (wikipedia.sk).

For four centuries, the northern border of the Roman Empire – the Limes Romanus – ran along the Danube. In the 9th century, the Slavs built a strong fortress here, which became a significant center of the Great Moravian Empire (bratislava.sk), both ecclesiastical and secular, encompassing a broader territory. The princely retinue and ecclesiastical dignitaries resided there (wikipedia.sk). Bratislava Castle is a national cultural monument and currently, its first floor serves for representative purposes of the Slovak National Council, while other spaces house collections of the Slovak National Museum – the Treasures of Ancient Times and the Historical Museum (bratislava.sk). The present name of the castle derives from the name Brezaluspurch, mentioned in the Salzburg Annals in 907. In 1042, Henri-Manni Augiensis Chronicon mentions Brezeburg, in the Altai Annals in 1052, Preslavvaspurch, and in 1108, Bresburg, from which the current German Pressburg (wikipedia.sk) originated. All these names have their origin in the name Braslav or Preslav. It could have been a member of a significant noble family (Jozef Hlinka, 1982). The German historian Aventinus mentions Wratisslaburgium, named after Vratislav, who repaired the castle in 805. Another designation is Castrum Bosan or Bassa, Possen, later Poson, Posonium, probably giving rise to the Hungarian Pozsony (wikipedia.sk).

The Crown Tower dates back to the 13th century. During the rule of Sigismund of Luxembourg (1387 – 1437), the castle underwent Gothic reconstruction. After 1526, it became the residence of Hungarian kings. Under Maria Theresa (1740 – 1780), the castle transformed into a luxurious Baroque residence. In 1811, it burned down, and reconstruction began only in 1953. Today, the castle is managed by the Office of the National Council of the Slovak Republic. The Historical and Music Museums of the Slovak National Museum are located here. The castle consists of various parts: Vienna, Sigismund, Nicholas, and Leopold Gates, the honorary courtyard, the lookout bastion, the palace, the western terrace, the northern walls, the Luginsland Bastion, the castle winery, the southwest bastion, the foundations of the Great Moravian basilica from the 9th century, and the Church of St. Savior from the 11th century, the cistern (Source: Information board).

In the courtyard of the castle palace, as well as on the northern terrace of the area, archaeologists from the City Institute for the Protection of Monuments found remains of unique architecture dating back to the 1st century BC. The discovery included gold coins with the inscription Biatec. Historians agree that it is the most representative structure north of the Alps from the late La Tène period. The castle apparently housed the acropolis of one of the most significant Celtic fortifications – an oppidum in Central Europe. „These objects were built with Roman construction techniques and are a unique find not only in terms of their age but also their quality. They preserved the original interior plaster and cast slabs with stone decoration, which have no parallel in Slovakia,“ says Štassel (Kráková). Archaeological research from 2008 changes the view of Bratislava’s Celtic past; the castle was the seat of a Celtic prince named Braslav, who called upon craftsmen from Rome to modify and build the residence according to Roman knowledge. In addition to Roman ceramics, amphorae, bells, and the gold and silver treasure of the prince, the discovery included the first gold coin named Nonnos (Danihelová).

The castle hill is the first hill of the Little Carpathians. Bratislavans, as well as non-locals, enjoy visiting Bratislava Castle. There is a nice view of the surrounding area from there. The part behind the main building, towards the Old Town, is full of greenery, with a relatively large and flat space where quite a few people gather, especially in the summer. Being in the center, the castle is very easily and quickly accessible. Exhibitions, concerts, theatrical performances, and various social events take place at the castle, and many events have their beginnings here.

Die Bratislava Burg ist eine bedeutende Dominante von Bratislava, und die erste schriftliche Erwähnung von Bratislava stammt aus den Salzburger Annalen von 907 im Zusammenhang mit der Schlacht von Brezalauspurc und den Ungarn. Der Burgberg war bereits in der späten Steinzeit besiedelt, wobei die ersten bekannten Bewohner Kelten waren (bratislava.sk). Die Spuren der ältesten Besiedlung stammen vor etwa 4500 Jahren aus der Eneolith-Zeit (Boleráz-Gruppe). Es wird angenommen, dass es eine befestigte Siedlung gab, aber direkte Beweise wurden nicht gefunden. Aus der Hallstatt-Zeit wurden auf der östlichen Seite Spuren von in den Felsuntergrund gegrabenen Behausungen, sogenannte Erdhütten, entdeckt (wikipedia.sk). Aus der Latène-Zeit, der Blütezeit der keltischen Zivilisation, gibt es Spuren von Oppida sowie keltischen Münzen, den Biatecs (Štefanovičová, 1975). Aus dem 9. bis 11. Jahrhundert wurden auf der östlichen Terrasse der Burg bearbeitete Steine, Fragmente von Inschriften und Überreste von Ziegeln mit Markierungen der XIV. römischen Legion gefunden. Diese Funde belegen die Anwesenheit des römischen Volkes auf der Burgakropolis im 2. bis 3. Jahrhundert. Es ist sicher, dass dies aus strategischer Sicht ein außergewöhnlicher Ort war und für die Platzierung einer Militärbesatzung von unschätzbarem Wert war, insbesondere während der römisch-germanischen Militärkontakte (z. B. Markomannenkriege). Um die Wende vom 5. zum 6. Jahrhundert steht es im Zeichen der slawischen Besiedlung. Ab der ersten Hälfte des 9. Jahrhunderts gab es hier ein befestigtes Zentrum mit Blockhäusern, einem Palast, einer frühromanischen dreischiffigen Basilika, einem Friedhof und landwirtschaftlichen Gebäuden. Die Befestigung hielt bis Ende des 14. Jahrhunderts, als sie durch steinerne gotische Mauern ersetzt wurde (wikipedia.sk).

Vier Jahrhunderte lang bildete die Donau die nördliche Grenze des Römischen Reiches – Limes Romanus. Die Slawen errichteten im 9. Jahrhundert eine starke Festung, die ein bedeutendes Zentrum des Großmährischen Reiches wurde (bratislava.sk), sowohl geistlich als auch weltlich für ein größeres Gebiet. Die fürstliche Familie und der kirchliche Würdenträger (wikipedia.sk) lebten hier. Die Bratislava Burg ist ein nationales Kulturdenkmal und dient heute das erste Stockwerk repräsentativen Zwecken des slowakischen Nationalrats, während die anderen Räume die Sammlungen des Slowakischen Nationalmuseums beherbergen – die Ausstellungen Schätze alter Zeiten und Historisches Museum (bratislava.sk). Der heutige Name der Burg leitet sich von der Bezeichnung Brezaluspurch ab, die 907 in den Salzburger Annalen erwähnt wurde. Im Jahr 1042 wird es in Henri-Manni Augiensis Chronicon als Brezeburg erwähnt, in den Altheus-Analen von 1052 als Preslavvaspurch, im Jahr 1108 als Bresburg, was später zum heutigen deutschen Pressburg wurde (wikipedia.sk). Alle diese Namen haben ihren Ursprung im Namen Braslav oder Preslav. Es könnte ein Mitglied einer bedeutenden Adelsfamilie gewesen sein (Jozef Hlinka, 1982). Der deutsche Historiker Aventinus gibt Wratisslaburgium an, nach Vratislav, der die Burg im Jahr 805 reparieren ließ. Eine andere Bezeichnung ist Castrum Bosan, oder Bassa, Possen, später Poson, Posonium, was wahrscheinlich zur ungarischen Bezeichnung Pozsony führte (wikipedia.sk).

Der Kronenturm stammt aus dem 13. Jahrhundert. Unter der Herrschaft von Sigismund von Luxemburg (1387 – 1437) wurde die Burg gotisch umgebaut. Nach 1526 war es der Sitz der ungarischen Könige. Unter Maria Theresia (1740 – 1780) wurde die Burg in eine luxuriöse barocke Residenz umgewandelt. Im Jahr 1811 brannte es nieder und die Rekonstruktion begann erst 1953. Heute wird die Burg vom Büro des Nationalrates der Slowakischen Republik verwaltet. Hier befinden sich das Historische und das Musikmuseum des Slowakischen Nationalmuseums. Die Burg besteht aus verschiedenen Teilen: Wiener, Sigismunds, Nikolaus‘ und Leopolds Tor, der Ehrenhof, dem Aussichtsbastion, dem Palast, der westlichen Terrasse, den nördlichen Mauern, dem Luginsland-Turm, der Burgkellerei, dem südwestlichen Bastion, den Fundamenten der Großmährischen Basilika aus dem 9. Jahrhundert und der Kirche des Heilands aus dem 11. Jahrhundert, dem Wassertank (Quelle: Informationstafel).

Auf dem Hof des Burgpalastes, ebenso wie auf der Nordterrasse des Geländes, fanden Archäologen des Stadtinstituts für Denkmalschutz im Jahr 2008 Überreste einzigartiger Architekturen aus dem 1. Jahrhundert vor Christus. Der Fund enthielt auch goldene Münzen mit der Inschrift Biatec. Historiker sind sich einig, dass es sich um das repräsentativste Gebäude nördlich der Alpen aus der späten La-Tène-Zeit handelt. Die Burg war also in der Vergangenheit die Akropolis einer der wichtigsten keltischen Festungen – dem Oppidum in Mitteleuropa. „Diese Objekte wurden mit römischer Bautechnik gebaut und sind ein einzigartiger Fund, nicht nur in Bezug auf ihr Alter, sondern auch auf ihre Qualität. In ihnen haben sich die ursprünglichen Innenputze und die gegossenen Fliesen mit Steinverzierungen erhalten, die in der Slowakei ihresgleichen suchen“, sagt Štassel (Kráková). Die archäologische Forschung von 2008 ändert den Blick auf die keltische Vergangenheit von Bratislava. Die Burg war der Sitz eines keltischen Fürsten, der Handwerker aus Rom als Gefolge hatte, die ihm die Unterkunft nach römischem Vorbild gestalteten und errichteten. Es wurden unter anderem römische Keramik, Amphoren, Glocken, ein goldener und silberner Schatz des Fürsten gefunden. Einzigartig ist der Fund der ersten goldenen Münze mit dem Namen Nonnos (Danihelová).

Der Burgberg ist der erste Hügel der Kleinen Karpaten. Die Bratislavaer und Nicht-Bratislavaer gehen gerne auf die Bratislava Burg. Von dort aus hat man einen ziemlich schönen Blick auf die weite Umgebung. Der Teil hinter dem Hauptgebäude in Richtung der Altstadt ist voller Grünflächen und bietet einen ziemlich großen und flachen Raum, in dem sich im Sommer ziemlich viele Menschen aufhalten. Da die Burg im Zentrum liegt, ist sie sehr leicht und schnell erreichbar. Auf der Burg finden Ausstellungen statt, im Sommer Konzerte, Theateraufführungen, verschiedene gesellschaftliche Veranstaltungen beginnen hier.

A Bratislavai vár a bratislavai város egyik jelentős dominánsa, és Bratislava első írásos említése a 907-es Bavornál és a magyaroknál vívott csata kapcsán szerepel a szalzburgi évkönyvekben. A várhegy már a késő kőkorszakban is lakott volt, az első ismert lakók a kelták voltak (bratislava.sk). A legrégebbi település nyomai mintegy 4500 évvel ezelőttről, az eneolitikum korszakából (Boleráz-csoport) származnak. Feltehető, hogy erődített település létezett, de közvetlen bizonyítékokat nem találtak. A latén korból keleti oldalán megfigyelhetők a kőzetbe mélyedt kunyhók maradványai (wikipedia.sk). A kelta civilizáció virágkora, a latén korból oppida nyomai és kelta érmék, a Biatecs (Štefanovičová, 1975). A 9. és 11. századból származó dolgozott kőzetek, feliratmaradványok és a XIV. római légió jelzéseivel ellátott téglamaradványokat találtak a vár keleti teraszán. Ezek a leletek a római nép jelenlétét igazolják a vár akropoliszán a 2. és 3. században. Biztos, hogy stratégiai szempontból kivételes hely volt és katonai poszt része lehetett, különösen a római-germán katonai kapcsolatok idején (például a markomann háborúk). Az 5. és a 6. század fordulóján a szlávok letelepedése jellemzi. Az 9. század első felében itt már erődített központ volt faházakkal, palotával, korai román háromhajós bazilikával, temetővel és gazdasági épületekkel. Az erődítmény a 14. század végéig állta meg, amikor kőből készült gót falakkal helyettesítették (wikipedia.sk).

Négy évszázadon keresztül a Duna alkotta a Római Birodalom északi határát – a Limes Romanus-t. A szlávok az 9. században megerősített erődöt építettek, amely jelentős központtá vált a Nagy-Morva Birodalomnak (bratislava.sk), mind szellemi, mind világi szempontból egy nagyobb terület számára. Itt élt a hercegi család és a keresztény egyház méltóságosa (wikipedia.sk). A bratislavai vár nemzeti kulturális emlék, és jelenleg a Szlovák Nemzeti Tanács első emeletét a Szlovák Nemzeti Múzeum gyűjteményeinek reprezentatív célokra használja – Az ősi korok kincsei és Történeti múzeum kiállításai (bratislava.sk). A vár mai neve a 907-es Brezalauspurc név alapján származik a szalzburgi évkönyvekből. 1042-ben Henri-Manni Augiensis Chroniconban Brezeburgként említik, 1052-ben az Altheus-análokban Preslavvaspurchként, 1108-ban Bresburgként, ami a mai német Pozsonyt eredményezte (wikipedia.sk). Ezek a nevek mind Braslav vagy Preslav név eredetét jelzik. Valószínűleg egy jelentős nemesi család tagja lehetett (Jozef Hlinka, 1982). A német történész Aventinus Wratisslaburgiumot mond, Vratislav alapján, aki a várat 805-ben javította meg. Más néven Castrum Bosan, vagy Bassa, Possen, később Poson, Posonium, ami valószínűleg a magyar Pozsony elnevezéshez vezetett (wikipedia.sk).

A Korona torony a 13. századból származik. Luxemburgi Zsigmond uralkodása alatt (1387 – 1437) a vár gótikus átalakuláson ment keresztül. 1526 után Magyarország királyainak lakhelye. Mária Terézia (1740 – 1780) idején a vár luxus barokk rezidenciává változott. 1811-ben leégett, a helyreállítás csak 1953-ban kezdődött. A várat jelenleg a Szlovák Köztársaság Nemzeti Tanácsának Hivatala kezeli. Itt található a Szlovák Nemzeti Múzeum Kincsei a régi idők és a Történeti múzeum kiállításai. A várat különböző részek alkotják: bécsi, Zsigmond, Mikulás és Lipót kapu, tiszteletbeli udvar, kilátó bástya, palota, nyugati terasz, északi falak, Luginsland bástya, várborozda, délnyugati bástya, a 9. századi nagy-morva bazilika alapjai és a 11. századi Szent Megváltó templom, ciszterna (Forrás: Informačná tabuľa).

A várpalota udvarán, valamint az épületegyüttes északi teraszán a városi műemlékvédelmi intézet régészei egyedülálló 1. századi építészeti maradványokra bukkantak. A lelet részét képezte a Biatec feliratú aranyérmék is. A történészek egyetértenek abban, hogy ez a terület az észak-alföldi későrómai korból származó legrétegesebb építménye. A leletek között eredeti belső vakolatok és kőburkolatok is megmaradtak, amelyeket kődíszekkel díszítettek, és amelyeknek Szlovákiában nincs párja – mondja Štassel (Kráková). Az 2008-as régészeti kutatás megváltoztatja a bratislavai kelta múlt látásmódját, a vár egy kelta fejedelem székhelye volt, aki római kézműveseket hívott maga mellé, hogy azok a római ismeretek alapján kialakítsák és felépítsék a székhelyét. A római kerámia, amforák, harangok, a fejedelem arany- és ezüstkincsei is megtalálhatók. Az egyediségét azonban az első Nonnos nevű arany érmének a felfedezése jelenti (Danihelová).

A várhegy a Kis-Kárpátok első dombja. A bratislavaiak és a nem bratislavaiak szívesen látogatnak a Bratislavai várba. Innen egész szép kilátás nyílik a környező területekre. Az épület főépületétől délre lévő rész teli van zöld területekkel, meglehetősen nagy és sík területtel, ahol nyáron elég sok ember tartózkodik. Mivel a vár a városközpontban található, nagyon könnyen és gyorsan elérhető. A váron kiállítások, nyáron koncertek, színházi előadások, különböző társadalmi események is zajlanak.

TOP

Všetky

, , , , , , ,

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Zahraničné mestá, Mestá, Fotografie

Győr – starobylé, živé, slobodné a kráľovské mesto

skala
Hits: 4589

Győr sa nachádza severozápade Maďarska. Slovenský názov pre Győr je Ráb, nemecký Raab, latincký Arrebona. Je vzdialený 65 km od Bratislavy a 10 km od slovenských hraníc. Je župným mestom župy Győr-Moson-Sopron. Mesto malo do polovice 19. storočia prevažne nemeckých obyvateľov. Od roku 1009 je sídlom Rábskej diecézy (Wikipedia). Na 174.62 km2 tu žije takmer 130 000 obyvateľov. K nárastu počtu obyvateľov došlo najmä po skončení 2. svetovej do roku 1980. Leží v nadmorskej výške 108 metrov nad morom (Wikipedia ENG).

Je to starobylé živé mesto. Nachádza sa tu veľké množstvo umeleckých pamiatok, ich počtom sa radí na druhé miesto v Maďarsku. Ale je aj festivalovým mestom,  je laureátom európskej ceny ochrany pamiatok. Cez mesto tečú tri (gyor.hu). Najstaršiu časť mesta predstavuje Kapitulný vrch (Káptalan-domb), kde stojí biskupská katedrála – bazilika, ktorá má románske základy z 11. storočia (Alena Ilčíková). V gotickej kaplnke svätého Ladislava sa nachádza vrcholné dielo uhorského stredovekého zlatníckeho umenia, pozlátená strieborná helma svätého Ladislava (aktualne.cz). V meste sú aj s liečivou termálnou vodou (Richard Šedý).

Prvé osídlenie na mieste dnešného Győru je z praveku. Osídlené bolo aj v dobe rímskej. Prvé písomné doklady sú z obdobia Keltov, ktorí mesto pomenovali Arrabona. V 6. storočí územie osídlili (aktualne.cz). Neskôr Longobardi a Avari, ktorí tu vybudovali kruhovú pevnosť gyuru, z čoho je odvodený názov mesta Győr. Územie bol v rokoch 880 až 894 súčasťou Veľkomoravskej ríše (Richard Šedý). Slovanov v 9. a 10. storočí napadli Maďari (aktualne.cz). Maďari opravili opustenú rímsku pevnosť (Richard Šedý). V 13. storočí mesto napadli Mongoli (aktualne.cz) a v roku 1271 české vojská Přemysla Otakara II. (Wikipedia). V 16. storočí mesto pred Turkami spálil miestny vojenský veliteľ Kristóf Lambert (aktualne.cz). Z tejto doby je turecký názov pre mesto Janik Kala – spálené mesto (Wikipedia). Po oslobodení bolo mesto znovu vybudované pomocou talianskych architektov v renesančnom a barokovom štýle. V roku 1743 získalo štatút slobodného kráľovského mesta. mesta však zastavili napoleonské vojny. Počas 2. svetovej vojny sem boli deportovaní maďarskí židia (aktualne.cz). V meste sa vyrábali lokomotívy a iná . Neskôr sa výroba presunula ďalej od mesta. Avšak, od roku 1994 v meste sídli pobočka Audi AG, ktorá tu prevádzkuje továreň, vyrábajú sa tu športové vozidlá a množstvo typov benzínových motorov. V marci 1945 bol, počas 2. svetovej vojny, Győr tri dni bombardovaný spojeneckými lietadlami, čím zo 6 000 budov v meste zostalo iba asi 200 budov, akoby zázrakom práve v historickom centre mesta (Wikipedia).

Győr is located in northwestern Hungary. The Slovak name for Győr is Ráb, German Raab, Latin Arrebona. It is 65 km away from and 10 km from the Slovak borders. It is the county seat of Győr-Moson-Sopron County. Until the mid-19th century, the city had a predominantly German population. Since 1009, it has been the seat of the Diocese of Győr (Wikipedia). Almost 130,000 people live on 174.62 km2. The population increased mainly after the end of World War II until 1980. It is situated at an elevation of 108 meters above sea level (Wikipedia ENG).

Győr is an ancient vibrant city with numerous artistic monuments, ranking second in Hungary by their number. It is also a festival city, and the Old Town is the laureate of the European Heritage Protection Award. Three rivers flow through the city (gyor.hu). The oldest part of the city is represented by Capitulary Hill (Káptalan-domb), where the bishop’s cathedral stands – a basilica with Romanesque foundations from the 11th century (Alena Ilčíková). In the Gothic chapel of St. Ladislaus, there is a masterpiece of Hungarian medieval goldsmith art, the gilded silver helmet of St. Ladislaus (aktualne.cz). There are also thermal baths with healing thermal water in the city (Richard Šedý).

The first settlement on the site of present-day Győr dates back to prehistoric times. It was inhabited during the Roman era. The first written records are from the Celtic period when the city was named Arrabona. In the 6th century, the territory was settled by Slavs (aktualne.cz). Later, Lombards and Avars, who built a circular fortress called gyuru, giving the city its name Győr. The area was part of the Great Moravian Empire from 880 to 894 (Richard Šedý). Hungarians attacked the Slavs in the 9th and 10th centuries (aktualne.cz). The Hungarians repaired the abandoned Roman fortress (Richard Šedý). In the 13th century, the city was attacked by the Mongols (aktualne.cz), and in 1271 by the Czech armies of Přemysl Otakar II. (Wikipedia). In the 16th century, the city was burned by the local military commander Kristóf Lambert to prevent the Turks (aktualne.cz). From this time comes the Turkish name for the city Janik Kala – the burnt city (Wikipedia). After liberation, the city was rebuilt by Italian architects in the Renaissance and Baroque styles. In 1743, it gained the status of a free royal city. However, the city’s growth was halted by the Napoleonic Wars. During World War II, Hungarian Jews were deported from here (aktualne.cz). The city used to manufacture locomotives and other machinery. Later, production moved away from the city. However, since 1994, a branch of Audi AG has been based in the city, operating a factory producing sports vehicles and various types of gasoline engines. In March 1945, during World War II, Győr was bombed by Allied aircraft for three days, reducing the city’s 6,000 buildings to about 200, miraculously preserving the historical center (Wikipedia).

Győr északnyugati részén található Magyarországon. A szlovák neve Győrnek Ráb, a német Raab, a latin Arrebona. 65 km-re van Pozsonytól és 10 km-re a szlovák határtól. Győr-Moson-Sopron megye székhelye. A város közepéig, a 19. század közepéig főként német lakosok éltek itt. 1009 óta a Győri egyházmegye székhelye (Wikipédia). Majdnem 130 000 ember él 174,62 km2-en. A lakosság főként a második világháború után, 1980-ig növekedett. A tengerszint feletti magasság 108 méter (Wikipedia ENG).

Győr ősi, vibráló város, számos művészeti emlékkel, amely a második helyet foglalja el Magyarországon. Emellett fesztiválváros is, az Óváros pedig az európai örökségvédelmi díj nyertese. Három folyó áramlik a városon keresztül (gyor.hu). A város legrégebbi részét a Káptalan-domb (Káptalan-domb) képezi, ahol az érseki székesegyház áll – egy bazilika, amelynek a 11. századból származó román alapjai vannak (Alena Ilčíková). A Szent László-gótikus kápolnában található a magyar középkori aranyozott ezüst Szent László sisakjának csúcsa (aktualne.cz). A városban gyógyító termálvízzel rendelkező fürdők is vannak (Richard Šedý).

Az első település a mai Győr helyén a prehisztorikus korból származik. A római időkben is lakott terület volt. Az első írásos emlékek a kelta időszakból származnak, amikor a várost Arrabonának nevezték. A 6. században a területet a szlávok telepítették be (aktualne.cz). Később longobárdok és avarok, akik egy kör alakú erődöt, a gyurut építettek, innen származik a város neve Győr. A terület 880 és 894 között része volt a Nagy Morva Birodalomnak (Richard Šedý). A magyarok megtámadták a szlávokat a 9. és 10. században (aktualne.cz). A magyarok helyreállították az elhagyott római erődöt (Richard Šedý). A várost a 13. században mongolok támadták (aktualne.cz

), és 1271-ben a cseh Přemysl Otakar II. hadserege (Wikipedia). A 16. században a várost Kristóf Lambert helyi katonai parancsnok elégette, hogy megakadályozza a törököket (aktualne.cz). Ebből az időből származik a város török neve Janik Kala – a leégett város (Wikipedia). A felszabadulás után az olasz építészek által a reneszánsz és barokk stílusban újjáépítették a várost. 1743-ban elnyerte a szabad királyi város státuszát. A város növekedését azonban a napóleoni háborúk állították meg. A második világháború alatt innen deportálták a magyar zsidókat (aktualne.cz). A városban gyártottak mozdonyokat és más gépeket. Később a termelés távolabb került a várostól. Azonban 1994 óta az Audi AG egyik részlege van a városban, ahol sportjárművek és különféle típusú benzinmotorok készülnek. 1945 márciusában, a második világháború alatt, Győröt három napig bombázták az szövetséges repülőgépek, ami 6000 épületből csak mintegy 200 épületet hagyott meg, mintha csoda történt volna, éppen a történelmi városközpontban (Wikipedia).