Južná Morava, Krajina, Česko, Fotografie

Južná Morava, kraj slnka a pohostinnosti

skala
Hits: 161

je považovaná za jeden z najkrajších a najbohatších regiónov krajiny, ktorý spája prírodné krásy, bohatú históriu, víno a kultúru. Je to najteplejšia a najúrodnejšia oblasť Českej republiky, s dobre vyvinutou poľnohospodárskou krajinou a ideálnymi podmienkami na pestovanie viniča. Nachádzajú sa tu najstaršie archeologické na území dnešného Česka, s dôkazmi ľudských aktivít už od praveku (visitczechia.com). Víno patrí k neodmysliteľnej identite Južnej Moravy, približne 96 % všetkých viníc v Česku je na južnej Morave. Víno sa tu pestuje už od čias Keltov (traveliv.sk). Najznámejša je Mikulovská vinohradnícka oblasť (Wikipedia).Víno sa tu slávi aj prostredníctvom festivalov a vinárskych podujatí (nationalgeographic.com). Nachádza sa tu viac než 90 hradov, zámkov a kaštieľov (ccrjm.cz). Jeden z najvýznamnejších kultúrnych pokladov regiónu je Lednicko‑valtický areál, zapísaný ako do zoznamu UNESCO (south-moravia.com). Pálava je biosférickou rezerváciou s jedinečnými stepnými a lesnými ekosystémami a výhľadmi na a Novomlýnske priehrady (Wikipedia). V Moravskom krase sú tisíce jaskýň, priepasť Macocha (zapakuj.sk). Národný park Podyjí pri hraniciach s Rakúskom ponúka panenskú prírodu údolia Dyje (amazingczechia.com).

Žije tu približne 1,18 milióna obyvateľov, susedí so Slovenskom a Rakúskom. Viac než 60 % územia tvorí poľnohospodárska pôda. Pri Slavkove sa odohrala jedna z najkrvavejších napoleonských bitiek (businessinfo.cz). Južná je známa ako kraj slnka a pohostinnosti – miestni , tradičné jedlá a tvoria silnú súčasť miestnej identity (travelking.sk). Gastronómia je spätá s nielen s vínom, ale aj lokálnymi dobrotami a tradičnými pivnicami (traveliv.sk). Hustopeče sú známe najväčšími mandľovými sadmi v strednej Európe. Južná Morava je rajom pre cyklistov a kolobežkárov, terén je zvyčajne rovinatý a dobre označený (Eva Prcinová). Ja chodím na južnú Moravu často a prešiel som ju krížom krážom, v rôznych obdobiach. Najviac sa mi páči kyjovský kraj, ktorý je pre svoj osobitý reliéf označovaný aj ako Moravské Toskánsko.

South Moravia is considered one of the most beautiful and richest regions of the country, combining natural beauty, rich history, wine, and culture. It is the warmest and most fertile area of the Czech Republic, with a well-developed agricultural landscape and ideal conditions for growing grapevines. The oldest archaeological traces of settlement in what is now Czechia have been found here, with evidence of human activity dating back to prehistoric times (visitczechia.com). Wine is an inseparable part of South Moravia’s identity, with approximately 90% of all Czech vineyards located in this region. Viticulture has been practiced here since the time of the Celts (traveliv.sk). The most famous wine-growing area is the Mikulov Wine Subregion (Wikipedia). Wine is also celebrated through numerous festivals and wine-related events (nationalgeographic.com). More than 90 castles, châteaux, and manor houses can be found here (ccrjm.cz). One of the region’s greatest cultural treasures is the Lednice–Valtice Cultural Landscape, listed as a UNESCO World Heritage Site (south-moravia.com). Pálava is a biosphere reserve with unique steppe and forest ecosystems and panoramic views of vineyards and the Nové Mlýny reservoirs (Wikipedia). The Moravian Karst is home to thousands of caves, including the Macocha Abyss (zapakuj.sk). The Podyjí National Park on the Austrian border offers pristine nature in the valley of the Dyje River (amazingczechia.com).

About 1.18 million people live here, and the region borders Slovakia and Austria. More than 60% of the territory is agricultural land. One of the  bloodiest Napoleonic battles took place near Slavkov (Austerlitz) (businessinfo.cz). South Moravia is known as a land of sunshine and hospitality – local people, traditional dishes, and folklore form a strong part of the region’s identity (travelking.sk). Gastronomy is linked not only to wine, but also to local delicacies and traditional wine cellars (traveliv.sk). Hustopeče is famous for having the largest almond orchards in Central Europe. South Moravia is a paradise for cyclists and scooter riders – the terrain is usually flat and well marked (Eva Prcinová). I visit South Moravia often and have traveled across it in many directions and seasons. What I like most is the Kyjov region, which, due to its distinctive landscape, is also referred to as “Moravian Tuscany.”

Südmähren gilt als eine der schönsten und wohlhabendsten Regionen des Landes, in der sich Naturschönheiten, reiche Geschichte, Wein und Kultur vereinen. Es ist die wärmste und fruchtbarste Region der Tschechischen Republik mit einer gut entwickelten Agrarlandschaft und idealen Bedingungen für den Weinbau. Hier befinden sich die ältesten archäologischen Siedlungsspuren auf dem Gebiet des heutigen Tschechiens, mit Nachweisen menschlicher Aktivitäten bereits aus der Urgeschichte (visitczechia.com). Wein ist ein untrennbarer Bestandteil der Identität Südmährens – rund 96 % aller Weinberge in Tschechien liegen in dieser Region. Der Weinbau wird hier seit der Zeit der Kelten betrieben (traveliv.sk). Am bekanntesten ist das Weinbaugebiet Mikulov (Wikipedia). Der Wein wird hier auch durch zahlreiche Festivals und Weinveranstaltungen gefeiert (nationalgeographic.com). In der Region befinden sich mehr als 90 Burgen, Schlösser und Herrensitze (ccrjm.cz). Einer der bedeutendsten kulturellen Schätze ist die Kulturlandschaft Lednice–Valtice, die zum UNESCO-Weltkulturerbe gehört (south-moravia.com). Pálava ist ein Biosphärenreservat mit einzigartigen Steppen- und Waldökosystemen sowie Ausblicken auf die Weinberge und die Stauseen von Nové Mlýny (Wikipedia). Im Mährischen Karst gibt es Tausende von Höhlen, darunter auch die Macocha-Schlucht (zapakuj.sk). Der Nationalpark Podyjí an der Grenze zu Österreich bietet unberührte Natur im Tal der Thaya (Dyje) (amazingczechia.com).

Hier leben etwa 1,18 Millionen Menschen, und die Region grenzt an die Slowakei und Österreich. Mehr als 60 % der Fläche bestehen aus landwirtschaftlichen Nutzflächen. Bei Slavkov (Austerlitz) fand eine der blutigsten napoleonischen Schlachten statt (businessinfo.cz). Südmähren ist als Land der Sonne und Gastfreundschaft bekannt – die Einheimischen, die traditionelle Küche und die Folklore bilden einen wichtigen Teil der regionalen Identität (travelking.sk). Die Gastronomie ist nicht nur mit Wein, sondern auch mit regionalen Spezialitäten und traditionellen Weinkellern verbunden (traveliv.sk). Hustopeče ist bekannt für die größten Mandelplantagen in Mitteleuropa. Südmähren ist ein Paradies für Radfahrer und Rollerfahrer – das Gelände ist meist flach und gut ausgeschildert (Eva Prcinová). Ich reise häufig nach Südmähren und habe die Region kreuz und quer zu verschiedenen Jahreszeiten durchquert. Am meisten gefällt mir die Region Kyjov, die wegen ihres besonderen Reliefs auch als „Mährische Toskana“ bezeichnet wird.

Jižní Morava je považována za jeden z nejkrásnějších a nejbohatších regionů země, který spojuje přírodní krásy, bohatou historii, víno a kulturu. Je to nejteplejší a nejúrodnější oblast České republiky s dobře rozvinutou zemědělskou krajinou a ideálními podmínkami pro pěstování vinné révy. Nacházejí se zde nejstarší archeologické stopy osídlení na území dnešního Česka, s důkazy lidské činnosti již od pravěku (visitczechia.com). Víno je neoddělitelnou součástí identity Jižní Moravy – přibližně 96 % všech vinic v Česku se nachází právě zde. Vinařství se tu provozuje již od dob Keltů (traveliv.sk). Nejznámější je Mikulovská vinařská podoblast (Wikipedia). Víno se zde slaví také prostřednictvím festivalů a vinařských akcí (nationalgeographic.com). Nachází se zde více než 90 hradů, zámků a zámečků (ccrjm.cz). Jedním z nejvýznamnějších kulturních pokladů regionu je Lednicko-valtický areál zapsaný na seznamu UNESCO (south-moravia.com). Pálava je biosférickou rezervací s jedinečnými stepními a lesními a výhledy na vinice a Novomlýnské (Wikipedia). V Moravském krasu se nacházejí tisíce jeskyní včetně propasti Macocha (zapakuj.sk). Národní park Podyjí u hranic s Rakouskem nabízí nedotčenou přírodu údolí řeky Dyje (amazingczechia.com).

Žije zde přibližně 1,18 milionu obyvatel a region sousedí se Slovenskem a Rakouskem. Více než 60 % území tvoří zemědělská půda. U Slavkova (Austerlitz) se odehrála jedna z nejkrvavějších napoleonských bitev (businessinfo.cz). Jižní Morava je známá jako kraj slunce a pohostinnosti – místní lidé, tradiční jídla a folklor tvoří silnou součást místní identity (travelking.sk). Gastronomie je spjata nejen s vínem, ale i s místními specialitami a tradičními vinnými sklepy (traveliv.sk). Hustopeče jsou známé největšími mandloňovými sady ve střední Evropě. Jižní Morava je rájem pro cyklisty a koloběžkáře – terén je obvykle rovinatý a dobře značený (Eva Prcinová). Na Jižní Moravu jezdím často a procestoval jsem ji křížem krážem v různých obdobích. Nejvíce se mi líbí Kyjovsko, které je pro svůj osobitý reliéf označováno také jako „Moravské Toskánsko“.

Niektoré nosné príspevky z južnej Moravy

TOP

 
 
 
 

Tatry, Krajina, Slovensko, Príroda, TOP, Hory, Biotopy, Fotografie

Vysoké Tatry

skala
Hits: 6297

Vysoké sú asi najväčšou pýchou Slovenska. V každom prípade sú najvyšším pohorím Slovenska. Sú to zrejme najmenšie veľhory na svete (). Názov Tatry je často chápaný ako pomenovanie jednotlivých horských celkov – , , , Východné Tatry, Belianske Tatry a sú často považované z pohľadu turizmu ako jedno pohorie, jeden celok alebo ich rozdelenie je chápané ako Vysoké Tatry a Nízke Tatry (sprievodcaposlovensku.com). Celková rozloha je 785 – 790 km². 78 % leží na Slovensku, 22 % v Poľsku (deims.org). Sú najvyšším pohorím Karpát a najvyšším severne od Álp v Európe (Wikipedia). S poľským Tatrzańskim Parkom Narodowym je TANAP súčasťou biosférických rezervácií UNESCO (tanap.org). Hrebeň Vysokých Tatier je dlhý len 26 km (vysoketatry.org), jeho maximálna šírka je 17 km (Wikipedia). Tatry majú ostré hrebeňe, hlboké a charakter alpského reliéfu vzniknutého glaciálnymi procesmi. Západné Tatry majú charakter zložitých horských masívov s rôznymi skalnými formáciami. Východné Tatry tvoria Vysoké Tatry – najvyššie časti pohoria s alpínskym charakterom a Belianske Tatry – nižšie položenée, ale významné pohoria s bohatou geológiou (gov.pl).

Najvyšším vrchom Vysokých Tatier a celého Slovenska je Gerlachovský štít s nadmorskou výškou 2 655 metrov nad morom (vysoketatry.org). Z 35 dolín sú najznámejšie Kôprová, Furkotská, Mlynická, Mengusovská, Batizovská, Velická, Veľká a Malá Studená, Bielovodská, Javorová dolina, Dolina Kežmarskej Bielej . Vo Vysokých Tatrách sa nachádza 120 plies, napr. Štrbské pleso, Veľké Hincovo pleso, Popradské pleso, Morské oko, Wielki Staw Polski. sa tu udrží 200 – 250 dní v roku, na niektorých tienistých stráňach sa netopí vôbec, ročný úhrn zrážok tu dosahuje okolo 1 600 mm (Wikipedia). Geologicky sú jadrových pohorím, jadro Tatier vznikalo v prvohorách, v karbóne pred 210 miliónmi rokov (Janák, Plašienka, Petrík). Na reliéf mali hlavný vplyv alpínske ľadovce, ktoré v ľadových dobách dosahovali na severných stranách až 14 km (Wikipedia). Reliéf bol formovaný počas alpskej orogenézy a následnými glaciálnymi a periglaciálnymi procesmi, ktoré vytvorili typické : firnové kotle, U‑tvarované údolia, morény, štrbinové doliny a jazerné kotliny (unesco.org). Reliéf Tatier je dielom vodných tokov a horských ľadovcov. V čase nejväčšieho rozsahu mali ľadovce vo Vysokých Tatrách plochu asi 15 000 ha (Houdek, Bohuš, 1976). Geologická stavba Tatier zahŕňa granitické a sedimentárne horniny. Vnútorné časti sú prevažne granitové, vonkajšie krajné časti sú sedimentárne – kriedovo‑jurasické vápence a dolomity (deims.org).

Pôvod a význam názvu Tatry nie je doteraz spoľahlivo vyriešený. Historici ho pripisujú obyvateľom, ktorí sídlili na našom území ešte pred príchodom Slovanov. Odvodzujú ho od árijského slova tamtra, tâtra s významom „temný“ alebo „tmavý“, pripisujú mu význam odvodený z ľudového slova tatra v zmysle kamenistej, neúrodnej zeme. Ako najpravdepodobnejšiu možno akceptovať mienku, že názov Tatry pochádza zo slovanského slova trtri čo znamená bralá (Melich, 1902; Czambel, 1906; Chaloupecký, 1923). Podľa vysoke-tatry.info je označenie “tamtra – tatra = hnedý, tmavý” keltské. Prvá zmienka tohto názvu je z roku 999, spomína sa Tritri montes (wikipedia.sk). V roku 1125 sa v Kosmovej kronike spomína už názov Tatri (Kele, Lučanský, 2001). Poľské písomníctvo a  do prvej polovice 19. storočia Tatry označovala ako Karpak, Krempak, Sarmackie Alpy, Góry Tatarskie, Wengerskie góry. Maďari používali označenie Turtul, Turtur, Tortol apod., Tátra.  Karpathen, Schnee-Gebirge, Zentralkarpathen apod (vysoke-tatry.info).

Ľadovec v Bielovodskej doline bol 14 km dlhý a 330 m hrubý (Houdek, Bohuš, 1976). Geomorfologický celok Tatry sa člení na dva podcelky: Západné Tatry a Východné Tatry. Ľaliové sedlo oddeľuje Západné a Východné Tatry. Východné Tatry sa členia na dve časti: Vysoké Tatry a Belianske Tatry (wikipedia.sk). Bielovodská dolina je najdlhšia dolina Tatier a je jedinou dolinou Tatier alpského rázu (Bohuš, 1996). Na území Tatier sa pôsobením vody vytvorilo množstvo jaskýň, v súčasnosti ich je zmapovaných okolo 330 (Houdek, Bohuš, 1976).  ľadovcového pôvodu v Tatrách majú svoje vlastné pomenovanie, na Slovensku pleso a v Poľsku staw. Nachádza sa ich v Tatrách viac ako 200. Podnebie má prevažne horský až vysokohorský ráz, snehová pokrývka pretrváva 180, v údoliach, až 250, v najvyšších oblastiach dní v roku. Veterné počasie je až 300 dní v roku. Na južnej strane dochádza často k tzv. padavým vetrom, ktoré spôsobujú vývraty a rozsiahle polomy. Najvhodnejším obdobím pre turistické výstupy v Tatrách je , kedy je počasie najstabilnejšie (wikipedia.sk).

Tatry k najvlhkejším a najchladnejším oblastiam v regióne Poľska i Slovenska. Silné dažde a snehové zrážky sa objavujú často, čo ovplyvňuje vegetáciu i erozívne procesy (ecopotential-project.eu). V najvyšších polohách žijú kamzíky a svište. Kamzík vrchovský tatranský Rupicapra rupicapra tatrica je symbolom Vysokých Tatier. V lesoch žijú aj naše veľké šelmy medveď, vlk, rys (vysoketatry.org). V osade Tatranská Polianka nedávno odkryli dávnoveké opevnené sídlisko na tzv. Žltej stene. Podľa toho bola lokalita osídlená na prelome nášho letopočtu. Dnes sú tu liečebné ústavy, liečil sa tu aj český básnik Jiří Wolker. Turistickým a lyžiarskym známym strediskom je Hrebienok na juhovýchodnom úpätí Slavkovského štítu (e-tatry.szm.com). Symbolom Slovenska je vrch Kriváň. Niektoré ďalšie zaujímavé lokality: Malé vodopády Studeného potoka (Peter Kaclík). V Tatrách evidujeme okolo 1400 druhov rastlín (wikipedia.sk).

Existujú zmienky o rudných výskytoch v Tatrách. Prvé zmienky o baníckej činnosti sú z 13. storočia. Niektoré boli najmä v 17. a 18. storočí využívané. Majú len mineralogický význam a nezodpovedajú kritériám ložiska nerastných surovín. Pri Štrbe boli bane na železnú rudu a na Patrii, ktorú nazývali Kupfenberg boli medené bane. V Bielovodskej doline sa dolovalo od roku 1524. V oblasti Kriváňa, kde sa vyskytovala antimónová ruda, na ktorú bolo viazané i zlato (Wikipedia). 

Belianske Tatry sú východnou časťou Vysokých Tatier. Tento 14 km dlhý vápencový hrebeň leží takmer kolmo na hlavný hrebeň Vysokých Tatier. Považujú sa za najkrajšiu a prírodne najbohatšiu časť, rastie tu napr. plesnivec alpínsky – Leontopodium alpinum (e-tatry.szm.com). K vyhľadávaným lokalitám patrí Belianska jaskyňa.

V Tatrách je najvyššie položená osada Štrbské Pleso vo výške 1 355 nad morom. Na Lomnický štít (2632 m) vedie visutá lanovka. Najvyššie položená chata „Chata pod Rysmi“ sa nachádza vo výške 2 250 metrov (vysoketatry.org). Okrem nej množstvo iných, napr. Téryho chata, Zbojnícka chata, Chata pod Soliskom, Encián (na Skalnatom plese), Skalnatá chata, Sliezsky dom, Chata pri Zelenom plese, Zamkovského chata, Rainerova chata, Bilíková chata (Wikipedia).

The High Tatras are probably the greatest pride of Slovakia. In any case, they are the highest mountain range in the country. They are often described as the smallest high mountains in the world (Peter Kaclík). The name Tatras is frequently understood as a collective designation for several mountain units — the High Tatras, Low Tatras, Western Tatras, Eastern Tatras and Belianske Tatras — which are often perceived, especially from a tourism perspective, as one unified mountain range, or are simply divided into the High and Low Tatras (sprievodcaposlovensku.com). The total area is about 785–790 km², of which 78% lies in Slovakia and 22% in Poland (deims.org). They are the highest mountains of the Carpathians and the highest north of the Alps in Europe (Wikipedia). Together with Poland’s Tatra National Park (Tatrzański Park Narodowy), the Slovak TANAP forms part of the UNESCO Biosphere Reserves (tanap.org). The main ridge of the High Tatras is only 26 km long (vysoketatry.org), with a maximum width of 17 km (Wikipedia). The Tatras feature sharp ridges, deep valleys and a distinctly alpine relief formed by glacial processes. The Western Tatras are characterized by complex mountain massifs with diverse rock formations, while the Eastern Tatras consist of the High Tatras — the highest and most alpine part — and the Belianske Tatras, which are lower but geologically very rich (gov.pl).

The highest peak of both the High Tatras and Slovakia is Gerlachovský štít (2,655 m a.s.l.) (vysoketatry.org). Of the 35 valleys, the best known are Kôprová, Furkotská, Mlynická, Mengusovská, Batizovská, Velická, Veľká and Malá Studená, Bielovodská, Javorová, and Kežmarská Biela . The High Tatras contain about 120 glacial lakes, including , Veľké Hincovo Pleso, , Morskie Oko, and Wielki Staw Polski. Snow remains for 200–250 days per year, and on some shaded slopes it does not melt at all; annual precipitation reaches around 1,600 mm (Wikipedia). Geologically, the Tatras are a core mountain range, whose crystalline basement formed in the Carboniferous period about 210 million years ago (Janák, Plašienka, Petrík). Alpine glaciers played a dominant role in shaping the relief; during glacial periods, northern glaciers reached lengths of up to 14 km (Wikipedia). The relief was formed during the Alpine orogeny and subsequent glacial and periglacial processes, producing cirques, U-shaped valleys, moraines, gorge valleys and lake basins (unesco.org). At their maximum extent, High Tatra glaciers covered about 15,000 ha (Houdek & Bohuš, 1976). The geological structure includes granite cores in the interior and Mesozoic limestones and dolomites in the outer zones (deims.org).

The origin of the name Tatras is not definitively resolved. Some scholars link it to pre-Slavic inhabitants and to the Aryan words tamtra or tâtra meaning “dark”. Others relate it to a folk word meaning rocky, barren land. The most widely accepted view derives the name from the Slavic word trtri meaning “cliffs” (Melich 1902; Czambel 1906; Chaloupecký 1923). The first written record dates to 999, as Tritri montes (wikipedia.sk), and by 1125 it appeared as Tatri in Cosmas‘ Chronicle (Kele & Lučanský, 2001).

The Bielovodská Valley glacier was 14 km long and 330 m thick (Houdek & Bohuš, 1976). The Tatras are divided into Western and Eastern Tatras, separated by Ľaliové Saddle; the Eastern Tatras consist of the High Tatras and the Belianske Tatras. Bielovodská Valley is the longest and the only fully alpine-type valley (Bohuš, 1996). About 330 caves have been mapped. There are over 200 glacial lakes (pleso in Slovak, staw in Polish). The climate is alpine to high-alpine, with snow cover lasting 180–250 days per year and wind occurring on up to 300 days. Foehn-type downslope winds often cause forest blowdowns. Autumn is the best season for hiking (wikipedia.sk). The Tatras are among the coldest and wettest regions of Slovakia and Poland. Strong precipitation shapes vegetation and erosion (ecopotential-project.eu). The mountains are home to chamois and marmots, and to large carnivores such as brown bear, wolf and lynx. The Tatra chamois (Rupicapra rupicapra tatrica) is a symbol of the High Tatras. Archaeological remains of a fortified prehistoric settlement were discovered at Žltá stena near Tatranská Polianka. Kriváň is Slovakia’s national mountain. About 1,400 plant species grow in the Tatras. Mining activity dates back to the 13th century; iron, copper, antimony and gold were extracted, though only of mineralogical significance. The Belianske Tatras form a 14-km limestone ridge and are among the most scenic parts of the range, famous for Edelweiss (Leontopodium alpinum) and the Belianska Cave. The highest settlement is Štrbské Pleso (1,355 m). A cable car leads to Lomnický Peak (2,632 m). The highest mountain hut is Chata pod Rysmi (2,250 m), followed by many famous huts such as Téryho chata, Zbojnícka chata, Zamkovského chata, Sliezsky dom, and Chata pri Zelenom plese.

Die Hohe Tatra ist vermutlich der größte Stolz der Slowakei. In jedem Fall stellt sie das höchste Gebirge des Landes dar. Sie gilt zugleich als das kleinste Hochgebirge der Welt (Peter Kaclík). Der Name Tatra wird häufig als Sammelbezeichnung mehrerer Gebirgseinheiten verstanden – Hohe Tatra, Niedere Tatra, Westtatra, Osttatra und Belaer Tatra – die besonders aus touristischer Sicht oft als ein zusammenhängendes Gebirgssystem betrachtet werden oder vereinfacht in Hohe und Niedere Tatra gegliedert werden (sprievodcaposlovensku.com). Die Gesamtfläche beträgt 785–790 km², wovon 78 % in der Slowakei und 22 % in Polen liegen (deims.org). Die Tatra ist das höchste Gebirge der Karpaten und zugleich das höchste Gebirge nördlich der Alpen in Europa (Wikipedia). Zusammen mit dem polnischen Tatrzański Park Narodowy ist der slowakische TANAP Teil des UNESCO-Biosphärenreservates (tanap.org). Der Hauptkamm der Hohen Tatra ist lediglich 26 km lang (vysoketatry.org), seine maximale Breite beträgt 17 km (Wikipedia). Das Gebirge ist geprägt von scharfen Graten, tiefen Tälern und einem stark alpinen Relief, das durch glaziale Prozesse entstand. Die Westtatra besitzt den Charakter komplexer Gebirgsmassive mit vielfältigen Felsformationen, während die Osttatra aus der Hohen Tatra – dem höchsten und alpinsten Teil – sowie der Belaer Tatra besteht, die niedriger liegt, jedoch geologisch äußerst reich ist (gov.pl). Der höchste Gipfel der Hohen Tatra und der gesamten Slowakei ist der Gerlachovský štít mit 2 655 m ü. M. (vysoketatry.org). Von insgesamt 35 Tälern sind besonders bekannt: Kôprová-, Furkotská-, Mlynická-, Mengusovská-, Batizovská-, Velická-, Große und Kleine Studená-Tal, Bielovodská-Tal, Javorová-Tal und das Tal der Kežmarská Biela voda. In der Hohen Tatra befinden sich etwa 120 Gletscherseen, darunter Štrbské pleso, Veľké Hincovo pleso, Popradské pleso, Morskie Oko und Wielki Staw Polski. Die Schneedecke hält hier 200–250 Tage im Jahr, in schattigen Lagen oft ganzjährig, und der jährliche Niederschlag erreicht etwa 1 600 mm (Wikipedia). 

Geologisch ist die Tatra ein Kerngebirge. Das kristalline Grundgebirge entstand bereits im Karbon vor etwa 210 Millionen Jahren (Janák, Plašienka, Petrík). Die heutige Form des Reliefs wurde wesentlich durch alpine Gletscher geprägt, die während der Eiszeiten auf der Nordseite bis zu 14 km Länge erreichten (Wikipedia). Die Gebirgsform entstand während der alpidischen Gebirgsbildung sowie durch glaziale und periglaziale Prozesse, wodurch typische Formen wie Kar-Kessel, U-Täler, Moränen, Schlucht-Täler und Seebecken entstanden (unesco.org). Zur Zeit der größten Vereisung bedeckten die Gletscher der Hohen Tatra rund 15 000 ha (Houdek & Bohuš, 1976). Die geologische Struktur besteht aus granitischen Gesteinen im Inneren und mesozoischen Kalk- und Dolomitgesteinen an den Randzonen (deims.org).

Der Ursprung des Namens Tatra ist bis heute nicht eindeutig geklärt. Einige Historiker führen ihn auf vor-slawische Bevölkerungen und die arischen Begriffe tamtra oder tâtra („dunkel“) zurück, andere auf ein Volkswort für steinige, unfruchtbare Landschaft. Am wahrscheinlichsten gilt die Ableitung vom slawischen Wort „trtri“ („Felsklippen“) (Melich 1902; Czambel 1906; Chaloupecký 1923). Die erste Erwähnung stammt aus dem Jahr 999 (Tritri montes), später 1125 erscheint der Name Tatri in der Chronik des Kosmas (Kele & Lučanský, 2001).

Der Gletscher im Bielovodská-Tal war 14 km lang und 330 m mächtig (Houdek & Bohuš, 1976). Die Tatra gliedert sich in West- und Osttatra, getrennt durch das Ľaliové-Joch. Die Osttatra besteht aus der Hohen Tatra und der Belaer Tatra (wikipedia.sk). Das Bielovodská-Tal ist das längste Tal und das einzige mit vollständig alpinem Charakter (Bohuš, 1996). In der Tatra sind rund 330 Höhlen bekannt. Es gibt über 200 Gletscherseen, die auf Slowakisch pleso und auf Polnisch staw heißen. Das Klima ist hochgebirgig bis alpinen Typs. Die Schneedecke hält 180–250 Tage an, und an bis zu 300 Tagen im Jahr weht starker Wind. Häufig treten Fallwinde auf der Südseite auf, die zu großflächigen Windwürfen führen. Die beste Zeit für Bergtouren ist der Herbst, wenn das Wetter am stabilsten ist (wikipedia.sk). Die Tatra zählt zu den kältesten und niederschlagsreichsten Regionen der Slowakei und Polens. Häufige Regen- und Schneefälle beeinflussen Vegetation und Erosionsprozesse (ecopotential-project.eu). In den höchsten Lagen leben Gämsen und Murmeltiere. Die Tatra-Gämse (Rupicapra rupicapra tatrica) ist ein Symbol der Hohen Tatra. In den Wäldern kommen auch große Beutegreifer wie Bär, Wolf und Luchs vor (vysoketatry.org). In Tatranská Polianka wurde eine vorgeschichtliche befestigte Siedlung entdeckt. Der Kriváň gilt als Symbolberg der Slowakei. Insgesamt wachsen in der Tatra rund 1 400 Pflanzenarten (wikipedia.sk).

Seit dem 13. Jahrhundert gibt es Hinweise auf Bergbau, insbesondere auf Eisen, Kupfer, Antimon und Gold, allerdings nur von mineralogischer Bedeutung. Die Belaer Tatra bildet einen 14 km langen Kalksteinkamm und gilt als der landschaftlich und biologisch reichste Teil, bekannt u. a. für das Edelweiß (Leontopodium alpinum) und die Belaer Tropfsteinhöhle. Die höchstgelegene Siedlung ist Štrbské Pleso (1 355 m). Eine Seilbahn führt auf den (2 632 m). Die höchstgelegene Hütte ist die Chata pod Rysmi (2 250 m), daneben existieren zahlreiche bekannte Berghütten wie Téryho chata, Zbojnícka chata, Zamkovského chata, Sliezsky dom und Chata pri Zelenom plese.

Tatry Wysokie są prawdopodobnie największą dumą Słowacji. W każdym razie stanowią najwyższe pasmo górskie tego kraju. Często określa się je jako najmniejsze góry wysokie świata (Peter Kaclík). Nazwa Tatry bywa rozumiana jako wspólne określenie kilku jednostek górskich – Tatr Wysokich, Tatr Niskich, Tatr Zachodnich, Tatr Wschodnich oraz Tatr Bielskich – które, zwłaszcza z punktu widzenia turystyki, są często postrzegane jako jedno pasmo górskie lub dzielone jedynie na Tatry Wysokie i Niskie  (sprievodcaposlovensku.com). Całkowita powierzchnia Tatr wynosi 785–790 km², z czego 78% leży na Słowacji, a 22% w Polsce (deims.org). Są one najwyższym pasmem Karpat oraz najwyższymi górami Europy na północ od Alp (Wikipedia). Wraz z polskim Tatrzańskim Parkiem Narodowym słowacki TANAP stanowi część Rezerwatu Biosfery UNESCO (tanap.org). Główny grzbiet Tatr Wysokich ma zaledwie 26 km długości (vysoketatry.org), a jego maksymalna szerokość wynosi 17 km (Wikipedia). Tatry charakteryzują się ostrymi graniami, głębokimi dolinami oraz typowo alpejską rzeźbą terenu, ukształtowaną przez procesy glacjalne. Tatry Zachodnie mają charakter złożonych masywów górskich o zróżnicowanych formacjach skalnych, natomiast Tatry Wschodnie tworzą Tatry Wysokie – najwyższą i najbardziej alpejską część pasma – oraz Tatry Bielskie, które są niższe, lecz wyjątkowo bogate geologicznie (gov.pl). Najwyższym szczytem Tatr Wysokich i całej Słowacji jest Gerlachovský štít (2655 m n.p.m.) (vysoketatry.org). Spośród 35 dolin do najbardziej znanych należą: Kôprovská, Furkotská, Mlynická, Mengusovská, Batizovská, Velická, Wielka i Mała Studená, Bielovodská, Jaworowa oraz Dolina Kieżmarskiej Białej Wody. W Tatrach Wysokich znajduje się około 120 jezior polodowcowych, m.in. Štrbské Pleso, Veľké Hincovo Pleso, Popradské Pleso, Morskie Oko oraz Wielki Staw Polski. Pokrywa śnieżna utrzymuje się 200–250 dni w roku, a na niektórych zacienionych stokach nie znika wcale; roczna suma opadów sięga około 1600 mm (Wikipedia).

Pod względem geologicznym Tatry są pasmem zrębowym. Krystaliczne jądro Tatr powstało w karbonie, około 210 milionów lat temu (Janák, Plašienka, Petrík). Decydujący wpływ na rzeźbę terenu miały lodowce alpejskie, które w okresach zlodowaceń osiągały po północnej stronie długość nawet 14 km (Wikipedia). Rzeźba była kształtowana podczas orogenezy alpejskiej oraz przez procesy glacjalne i peryglacjalne, tworząc charakterystyczne formy: kotły firnowe, doliny U-kształtne, moreny, doliny szczelinowe i misy jeziorne (unesco.org). W okresie największego zlodowacenia lodowce Tatr Wysokich zajmowały powierzchnię około 15 000 ha (Houdek & Bohuš, 1976). Budowa geologiczna obejmuje granitowe skały w części wewnętrznej oraz osadowe wapienie i dolomity jurajsko-kredowe w strefach zewnętrznych (deims.org).

Pochodzenie nazwy Tatry nie zostało jednoznacznie wyjaśnione. Jedna z teorii wywodzi ją od przed-słowiańskich mieszkańców i aryjskich słów tamtra lub tâtra oznaczających „ciemny”. Inni łączą ją z ludowym określeniem kamienistej, jałowej ziemi. Najbardziej prawdopodobne jest jednak pochodzenie od słowiańskiego słowa „trtri”, oznaczającego skały i urwiska (Melich 1902; Czambel 1906; Chaloupecký 1923). Najstarsza wzmianka pochodzi z roku 999 jako Tritri montes (wikipedia.sk), a w 1125 w Kronice Kosmasa pojawia się forma Tatri (Kele & Lučanský, 2001). Lodowiec w Dolinie Białej Wody miał 14 km długości i 330 m grubości (Houdek & Bohuš, 1976). Tatry dzielą się na Tatry Zachodnie i Wschodnie, rozdzielone Przełęczą Liliową (Ľaliové sedlo). Tatry Wschodnie obejmują Tatry Wysokie i Tatry Bielskie (wikipedia.sk). Dolina Białej Wody jest najdłuższą doliną Tatr i jedyną o w pełni alpejskim charakterze (Bohuš, 1996). Znanych jest około 330 jaskiń. W Tatrach znajduje się ponad 200 jezior polodowcowych – na Słowacji zwanych pleso, w Polsce staw. Klimat ma charakter górski do wysokogórskiego. Pokrywa śnieżna utrzymuje się 180–250 dni w roku, a silne wiatry występują nawet 300 dni w roku. Szczególnie częste są wiatry halne powodujące wiatrołomy. Jesień jest najlepszym okresem do wędrówek (wikipedia.sk).

Tatry należą do najchłodniejszych i najbardziej wilgotnych regionów Polski i Słowacji. Częste opady deszczu i śniegu wpływają na roślinność i procesy erozyjne (ecopotential-project.eu). W najwyższych partiach żyją kozice i świstaki. Kozica tatrzańska (Rupicapra rupicapra tatrica) jest symbolem Tatr Wysokich. W lasach występują także niedźwiedź, wilk i ryś (vysoketatry.org). W Tatrzańskiej Poliance odkryto pozostałości pradawnej obronnej na tzw. Żółtej Ścianie. Krywań (Kriváň) jest symbolem narodowym Słowacji. W Tatrach rośnie około 1400 gatunków roślin (wikipedia.sk). Pierwsze wzmianki o górnictwie pochodzą z XIII wieku; wydobywano rudę żelaza, miedź, antymon i złoto, jednak tylko o znaczeniu mineralogicznym. Tatry Bielskie tworzą 14-kilometrowy grzbiet wapienny i uchodzą za najpiękniejszą i najbogatszą przyrodniczo część pasma, znaną m.in. z występowania szarotki alpejskiej (Leontopodium alpinum) oraz Jaskini Bielskiej. Najwyżej położoną miejscowością jest Štrbské Pleso (1355 m n.p.m.). Kolej linowa prowadzi na Łomnicki Szczyt (2632 m). Najwyżej położone schronisko to Chata pod Rysmi (2250 m), obok wielu innych, m.in. Téryho chata, Zbojnícka chata, Zamkovského chata, Sliezsky dom i Chata pri Zelenom plese.

Vysoké Tatry jsou pravděpodobně největší pýchou Slovenska. V každém případě představují nejvyšší pohoří země. Často jsou označovány jako nejmenší velehory světa (Peter Kaclík). Název Tatry je často chápán jako souhrnné označení několika horských celků – Vysokých Tater, Nízkých Tater, Západních Tater, Východních Tater a Belianských Tater – které jsou zejména z pohledu cestovního ruchu považovány za jedno pohoří nebo jsou zjednodušeně rozdělovány na Vysoké a Nízké Tatry (sprievodcaposlovensku.com).

Celková rozloha činí 785–790 km², z čehož 78 % leží na Slovensku a 22 % v Polsku (deims.org). Tatry jsou nejvyšším pohořím Karpat a zároveň nejvyššími horami Evropy severně od Alp (Wikipedia). Společně s polským Tatrzańskim Parkem Narodowym je slovenský TANAP součástí biosférické rezervace UNESCO (tanap.org). Hřeben Vysokých Tater je dlouhý pouze 26 km (vysoketatry.org) a jeho maximální šířka činí 17 km (Wikipedia). Tatry se vyznačují ostrými hřebeny, hlubokými dolinami a výrazně alpínským reliéfem, vytvořeným glaciálními procesy. Západní Tatry mají charakter složitých horských masivů s rozmanitými skalními formacemi, zatímco Východní Tatry tvoří Vysoké Tatry – nejvyšší a nejvíce alpínskou část pohoří – a Belianské Tatry, které jsou nižší, avšak geologicky mimořádně bohaté (gov.pl). Nejvyšším vrcholem Vysokých Tater i celého Slovenska je Gerlachovský štít (2 655 m n. m.) (vysoketatry.org). Z celkem 35 dolin patří k nejznámějším Kôprová, Furkotská, Mlynická, Mengusovská, Batizovská, Velická, Velká a Malá Studená, Bielovodská, Javorová a dolina Kežmarské Bílé vody. Ve Vysokých Tatrách se nachází přibližně 120 ledovcových jezer, například Štrbské pleso, Veľké Hincovo pleso, Popradské pleso, Morské oko a Wielki Staw Polski. Sněhová pokrývka zde přetrvává 200–250 dní v roce, na některých stinných svazích se neroztaje vůbec a roční úhrn srážek dosahuje přibližně 1 600 mm (Wikipedia).

Z geologického hlediska jsou Tatry jádrovým pohořím. Krystalické jádro Tater vznikalo v karbonu před přibližně 210 miliony let (Janák, Plašienka, Petrík). Zásadní vliv na utváření reliéfu měly alpínské ledovce, které v dobách zalednění dosahovaly na severních svazích délky až 14 km (Wikipedia). Reliéf byl formován během alpínské orogeneze a následnými glaciálními a periglaciálními procesy, které vytvořily typické tvary – karové kotliny, údolí ve tvaru U, morény, soutěsková údolí a jezerní pánve (unesco.org).

V době maximálního zalednění dosahovala plocha ledovců ve Vysokých Tatrách přibližně 15 000 ha (Houdek & Bohuš, 1976). Geologická stavba zahrnuje granitické horniny ve vnitřních částech a mezozoické vápence a dolomity ve vnějších okrajových zónách (deims.org).

Původ názvu Tatry nebyl dosud jednoznačně objasněn. Někteří badatelé jej odvozují od předslovanských obyvatel a árijských slov tamtra či tâtra ve významu „tmavý“, jiní jej spojují s lidovým označením kamenité, neúrodné půdy. Za nejpravděpodobnější se však považuje odvození od slovanského slova „trtri“, znamenajícího skalní bradla (Melich 1902; Czambel 1906; Chaloupecký 1923). Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 999 jako Tritri montes (wikipedia.sk), v roce 1125 se v Kosmově kronice objevuje tvar Tatri (Kele & Lučanský, 2001).

Ledovec v Bielovodské dolině měl délku 14 km a mocnost 330 m (Houdek & Bohuš, 1976). Tatry se člení na Západní a Východní Tatry, oddělené Ľaliovým sedlem. Východní Tatry se dále dělí na Vysoké Tatry a Belianské Tatry (wikipedia.sk). Bielovodská dolina je nejdelší dolinou Tater a jedinou s plně alpínským charakterem (Bohuš, 1996). V Tatrách je zmapováno přibližně 330 jeskyní. Nachází se zde více než 200 ledovcových jezer – na Slovensku zvaných pleso, v Polsku staw. Podnebí má převážně horské až vysokohorské rysy. Sněhová pokrývka trvá 180–250 dní ročně a silný vítr vane až 300 dní v roce. Na jižní straně se často vyskytují padavé větry, které způsobují rozsáhlé polomy. Nejvhodnějším obdobím pro turistiku je podzim, kdy je počasí nejstabilnější (wikipedia.sk). Tatry patří k nejchladnějším a nejvlhčím oblastem Slovenska i Polska. Časté deště a sněhové srážky ovlivňují vegetaci i erozní procesy (ecopotential-project.eu). V nejvyšších polohách žijí kamzíci a svišti. Kamzík vrchovský tatranský (Rupicapra rupicapra tatrica) je symbolem Vysokých Tater. V lesích se vyskytují i medvěd, vlk a rys (vysoketatry.org). V Tatranské Poliance byly odkryty pozůstatky pravěkého opevněného sídla na tzv. Žluté stěně. Kriváň je považován za symbol Slovenska. V Tatrách roste přibližně 1 400 druhů rostlin (wikipedia.sk).

První zmínky o hornické činnosti pocházejí ze 13. století; těžila se především železná ruda, měď, antimon a zlato, avšak pouze s mineralogickým významem. Belianské Tatry tvoří 14 km dlouhý vápencový hřeben a jsou považovány za nejkrásnější a přírodně nejbohatší část pohoří, známou například výskytem protěže alpské (Leontopodium alpinum) a Belianské jeskyně. Nejvýše položenou osadou je Štrbské Pleso (1 355 m n. m.). Na Lomnický štít (2 632 m) vede visutá lanovka. Nejvýše položenou horskou chatou je Chata pod Rysy (2 250 m), dále například Téryho chata, Zbojnícka chata, Zamkovského chata, Sliezský dom a Chata pri Zelenom plese.

Niektoré príspevky

Literatúra

, , ,

Krajina, Zahraničie, Príroda, Živočíchy, Česko, Vtáky, Organizmy, Biotopy, Fotografie

Veľký a Malý Lomnický rybník

skala
Hits: 273

Veľký a Malý Lomnický rybník sú významné nachádzajúce sa v blízkosti mesta Lomnice nad Lužnicí v Juhočeskom kraji, v oblasti známej ako Třeboňsko. Tieto sú súčasťou rozsiahlej rybničnej sústavy, ktorá bola vytvorená v priebehu storočí a dnes predstavuje unikátny príklad harmonického súžitia človeka a prírody. Veľký Lomnický rybník sa nachádza približne 3 kilometre severovýchodne od centra Lomnice nad Lužnicí. Jeho rozloha je približne 70 hektárov, čo z neho robí jeden z väčších rybníkov v oblasti. Malý Lomnický rybník leží v tesnej blízkosti Veľkého Lomnického rybníka a je podstatne menší. Oba rybníky sú napájané vodami Zlaté stoky, umelého kanála vybudovaného na reguláciu vodného režimu v Třeboňskej panve (kct-tabor.cz).

Rybníky v okolí Lomnice nad Lužnicí majú bohatú históriu siahajúcu až do stredoveku. Výstavba týchto vodných diel bola úzko spojená s rozvojom rybnikárstva v južných Čechách, najmä v období 15. a 16. storočia, keď sa táto oblasť stala centrom chovu rýb, predovšetkým kaprov. Zlatá stoka, ktorá napája aj Veľký a Malý Lomnický rybník, bola vybudovaná v 16. storočí pod vedením významného rybnikára Štěpánka Netolického (lomnice-nl.cz). Pre návštevníkov, ktorí sa chcú dozvedieť viac o histórii, prírode a hospodárskom význame tejto oblasti, bol vybudovaný náučný chodník Velký a Malý Lomnický. Táto náučná trasa má dĺžku približne 6,5 kilometra a obsahuje 15 zastavení s informačnými tabuľami. Trasa vedie okolo oboch rybníkov a poskytuje návštevníkom možnosť spoznať miestnu faunu, flóru, históriu rybnikárstva a význam Zlaté stoky. Súčasťou trasy sú aj odpočinkové miesta, vyhliadková veža a pozorovací kryt na vode, ktoré umožňujú nerušené sledovanie vtáctva a iných živočíchov v ich prirodzenom prostredí (lomnice-nl.cz). Rybníky sú atraktívne pre pozorovateľov vtáctva, keďže oblasť je významným hniezdiskom a migračnou zastávkou pre rôzne druhy vodného vtáctva (kudyznudy.cz).

Oblasť okolo Veľkého a Malého Lomnického rybníka je bohatá na biodiverzitu. Pobrežné zóny sú pokryté litorálnymi spoločenstvami, ktoré poskytujú útočisko pre množstvo druhov vtákov, obojživelníkov a hmyzu. V okolí rybníkov sa nachádzajú aj lužné , ktoré sú domovom pre rôzne druhy rastlín a živočíchov (nature.cz). Veľký a Malý Lomnický rybník sú súčasťou Chránenej krajinnej oblasti Třeboňsko, ktorá bola vyhlásená v roku 1979 na ochranu unikátnej rybničnej krajiny, mokradí a lužných lesov. Oblasť je tiež zapísaná do zoznamu biosférických rezervácií UNESCO (lomnice-nl.cz).

Z vtákov tu možno pozorovať napr. Acrocephalus scirpaceus, Remiz pendulinus, Circus aeruginosus, Rallus aquaticus (lomnice-nl.cz), Acrocephalus arundinaceus, Luscinia svecica, Tachybaptus ruficollis, Ixobrychus minutus (lomnice-nl.cz). Z vážok: Calopteryx splendens, Lestes sponsa, Enallagma cyathigerum, Ischnura pumilio, Anax imperator, Libellula depresa (lomnice-nl.cz). Zo obojživelníkov: Hyla arborea, Bufo bufo, Bombina bombina, Pelophylax esculentus, Rana arvalis, Lissotriton vulgaris (lomnice-nl.cz). Z chrobákov: Cerambyx cerdo, Osmoderma eremita, Gnorimus nobilis,  Gnorimus variabilis, Tenebrio obscurus, Clytus tropicus, Agrilus biguttatus, Coraebus undatus (lomnice-nl.cz). Z cicavcov: Ondatra zibethicus, Lutra lutra, Neovison vison, Myotis daubentonii, Neomys fodiens (lomnice-nl.cz).

Lomnice nad Lužnicí je obec, v ktorej žije 1780 obyvateľov. Prvá zmienka o nej je z roku 1220, vždy bola ovplyvňovaná riekou Lužnicou. Rieka preteká asi dva kilometra na východ od mesta. Tam sa tiež nachádza najnižší bod Třeboňskej panvy, ktorá je svojou rozlohou najväčším geomorfologickým celkom tohto druhu v Česku. Rieka v histórii meandrovala, ale regulácia toku pod rybníkom Rožmberk v 20-tych rokoch 20. storočia koryto napriamila. Tok Lužnice je spojený niekoľkými regulačnými kanálmi s Nežárkou (Nová řeka) a s rybníkmi (Zlatá stoka) (Informačná tabuľa).

The Great and Small Lomnický Ponds are significant water bodies located near the town of Lomnice nad Lužnicí in the South Bohemian Region, in an area known as Třeboňsko. These ponds are part of an extensive system of fishponds created over centuries, representing a unique example of harmonious coexistence between humans and nature. The Great Lomnický Pond is situated approximately 3 kilometers northeast of the center of Lomnice nad Lužnicí. Its area is about 70 hectares, making it one of the larger ponds in the region. The Small Lomnický Pond lies in close proximity to the Great Lomnický Pond and is significantly smaller. Both ponds are fed by the waters of Zlatá stoka, an artificial canal built to regulate the water system in the Třeboň Basin (kct-tabor.cz).

The ponds around Lomnice nad Lužnicí have a rich history dating back to the Middle Ages. The construction of these waterworks was closely connected with the development of fish farming in South Bohemia, especially in the 15th and 16th centuries, when the area became a center for fish breeding, primarily carp. Zlatá stoka, which also feeds the Great and Small Lomnický Ponds, was built in the 16th century under the guidance of the notable fish farmer Štěpánek Netolický (lomnice-nl.cz). For visitors interested in learning more about the history, nature, and economic significance of the area, an educational trail around the Great and Small Lomnický Ponds has been established. This trail is about 6.5 kilometers long and includes 15 stops with informational boards. The route goes around both ponds, offering visitors a chance to explore the local , flora, the history of fish farming, and the significance of Zlatá stoka. The trail also includes rest areas, a lookout tower, and a water observation hide for uninterrupted birdwatching and wildlife observation (lomnice-nl.cz). The ponds are attractive to birdwatchers, as the area is an important nesting site and migration stopover for various species of waterfowl (kudyznudy.cz).

The area around the Great and Small Lomnický Ponds is rich in biodiversity. The shoreline zones are covered by littoral communities, providing shelter for numerous species of birds, amphibians, and insects. The surrounding floodplain forests are home to various plant and animal species (nature.cz). The Great and Small Lomnický Ponds are part of the Třeboňsko Protected Landscape Area, declared in 1979 to protect the unique pond landscape, wetlands, and floodplain forests. The area is also listed as a UNESCO Biosphere Reserve (lomnice-nl.cz).

Birds observed here include Acrocephalus scirpaceus, Remiz pendulinus, Circus aeruginosus, Rallus aquaticus (lomnice-nl.cz), Acrocephalus arundinaceus, Luscinia svecica, Tachybaptus ruficollis, and Ixobrychus minutus (lomnice-nl.cz). Dragonflies include Calopteryx splendens, Lestes sponsa, Enallagma cyathigerum, Ischnura pumilio, Anax imperator, and Libellula depressa (lomnice-nl.cz). Amphibians include Hyla arborea, Bufo bufo, Bombina bombina, Pelophylax esculentus, Rana arvalis, and Lissotriton vulgaris (lomnice-nl.cz). Beetles include Cerambyx cerdo, Osmoderma eremita, Gnorimus nobilis, Gnorimus variabilis, Tenebrio obscurus, Clytus tropicus, Agrilus biguttatus, and Coraebus undatus (lomnice-nl.cz). Mammals include Ondatra zibethicus, Lutra lutra, Neovison vison, Myotis daubentonii, and Neomys fodiens (lomnice-nl.cz).

Lomnice nad Lužnicí is a town with a population of 1,780. The first mention of it dates back to 1220, and it has always been influenced by the Lužnice River. The river flows about two kilometers east of the town. The lowest point of the Třeboň Basin, the largest geomorphological formation of its kind in the Czech Republic, is also located there. Historically, the river meandered, but its flow was straightened in the 1920s during the regulation of the Rožmberk Pond. The Lužnice River is connected by several regulatory canals to the Nežárka River (Nová řeka) and the ponds (Zlatá stoka) (Information board).

Der Große und Kleine Lomnický-Teich sind bedeutende Wasserflächen in der Nähe der Stadt Lomnice nad Lužnicí in der Region Südböhmen, in einer Gegend, die als Třeboňsko bekannt ist. Diese Teiche sind Teil eines umfangreichen Teichsystems, das über Jahrhunderte hinweg geschaffen wurde und heute ein einzigartiges Beispiel für das harmonische Zusammenleben von Mensch und Natur darstellt. Der Große Lomnický-Teich befindet sich etwa 3 Kilometer nordöstlich des Zentrums von Lomnice nad Lužnicí. Seine Fläche beträgt etwa 70 Hektar, was ihn zu einem der größeren Teiche der Region macht. Der Kleine Lomnický-Teich liegt in unmittelbarer Nähe des Großen Lomnický-Teichs und ist deutlich kleiner. Beide Teiche werden von den Gewässern der Zlatá stoka gespeist, einem künstlichen Kanal, der zur Regulierung des Wasserhaushalts im Třeboň-Becken angelegt wurde (kct-tabor.cz).

Die Teiche rund um Lomnice nad Lužnicí haben eine reiche Geschichte, die bis ins Mittelalter zurückreicht. Der Bau dieser Wasseranlagen war eng mit der Entwicklung der Teichwirtschaft in Südböhmen verbunden, insbesondere im 15. und 16. Jahrhundert, als diese Region zum Zentrum der Fischzucht, vor allem von Karpfen, wurde. Die Zlatá stoka, die auch den Großen und Kleinen Lomnický-Teich speist, wurde im 16. Jahrhundert unter der Leitung des bekannten Teichbauers Štěpánek Netolický angelegt (lomnice-nl.cz). Für Besucher, die mehr über die Geschichte, Natur und wirtschaftliche Bedeutung dieses Gebiets erfahren möchten, wurde ein Lehrpfad rund um den Großen und Kleinen Lomnický-Teich angelegt. Dieser Lehrpfad ist etwa 6,5 Kilometer lang und umfasst 15 Stationen mit Informationstafeln. Die Route führt um beide Teiche herum und bietet den Besuchern die Möglichkeit, die lokale Fauna, Flora, die Geschichte der Fischzucht und die Bedeutung der Zlatá stoka kennenzulernen. Der Lehrpfad umfasst auch Rastplätze, einen Aussichtsturm und eine Beobachtungshütte auf dem Wasser, die ungestörtes Beobachten von Vögeln und anderen Tieren in ihrer natürlichen Umgebung ermöglichen (lomnice-nl.cz). Die Teiche sind attraktiv für Vogelbeobachter, da das Gebiet ein bedeutendes Brut- und Rastgebiet für verschiedene Arten von Wasservögeln ist (kudyznudy.cz).

Der Bereich um den Großen und Kleinen Lomnický-Teich ist reich an Biodiversität. Die Uferzonen sind von Ufergemeinschaften bedeckt, die vielen Vogel-, Amphibien- und Insektenarten Schutz bieten. Die umgebenden Auenwälder beherbergen verschiedene Pflanzen- und Tierarten (nature.cz). Der Große und Kleine Lomnický-Teich sind Teil des Landschaftsschutzgebiets Třeboňsko, das 1979 zum Schutz der einzigartigen Teichlandschaft, Feuchtgebiete und Auenwälder ausgewiesen wurde. Das Gebiet ist auch als UNESCO-Biosphärenreservat gelistet (lomnice-nl.cz).

Velký a Malý Lomnický rybník jsou významné vodní plochy nacházející se v blízkosti města Lomnice nad Lužnicí v Jihočeském kraji, v oblasti známé jako Třeboňsko. Tyto rybníky jsou součástí rozsáhlé rybniční soustavy, která byla vytvořena v průběhu staletí a dnes představuje unikátní příklad harmonického soužití člověka a přírody. Velký Lomnický rybník se nachází přibližně 3 kilometry severovýchodně od centra Lomnice nad Lužnicí. Jeho rozloha činí přibližně 70 hektarů, což z něj dělá jeden z větších rybníků v oblasti. Malý Lomnický rybník leží v těsné blízkosti Velkého Lomnického rybníka a je podstatně menší. Oba rybníky jsou napájeny vodami Zlaté stoky, umělého kanálu vybudovaného k regulaci vodního režimu v Třeboňské pánvi (kct-tabor.cz).

Rybníky v okolí Lomnice nad Lužnicí mají bohatou historii sahající až do středověku. Výstavba těchto vodních děl byla úzce spjata s rozvojem rybníkářství v jižních Čechách, zejména v 15. a 16. století, kdy se tato oblast stala centrem chovu ryb, především kaprů. Zlatá stoka, která napájí i Velký a Malý Lomnický rybník, byla vybudována v 16. století pod vedením významného rybníkáře Štěpánka Netolického (lomnice-nl.cz). Pro návštěvníky, kteří se chtějí dozvědět více o historii, přírodě a hospodářském významu této oblasti, byl vybudován naučný chodník Velký a Malý Lomnický. Tato naučná trasa má délku přibližně 6,5 kilometru a obsahuje 15 zastavení s informačními tabulemi. Trasa vede kolem obou rybníků a poskytuje návštěvníkům možnost poznat místní faunu, flóru, historii rybníkářství a význam Zlaté stoky. Součástí trasy jsou také odpočinková místa, vyhlídková věž a pozorovací kryt na vodě, které umožňují nerušené sledování ptactva a dalších živočichů v jejich přirozeném prostředí (lomnice-nl.cz). Rybníky jsou atraktivní pro pozorovatele ptactva, neboť oblast je významným hnízdištěm a migrační zastávkou pro různé druhy vodních ptáků (kudyznudy.cz).

Okolí Velkého a Malého Lomnického rybníka je bohaté na biodiverzitu. Pobřežní zóny jsou pokryty litorálními společenstvy, která poskytují útočiště mnoha druhům ptáků, obojživelníků a hmyzu. V okolí rybníků se nacházejí také lužní lesy, které jsou domovem pro různé druhy rostlin a živočichů (nature.cz). Velký a Malý Lomnický rybník jsou součástí Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko, která byla vyhlášena v roce 1979 k ochraně unikátní rybniční krajiny, mokřadů a lužních lesů. Oblast je rovněž zapsána na seznam biosférických rezervací UNESCO (lomnice-nl.cz).

 

 

 

 

Krajina, Zahraničie, Mestá, Česko, Fotografie

Valašské Klobouky – mesto so secesnou architektúrou

skala
Hits: 677

Valašské Klobouky sa nachádzajú na severnom výbežku Bielych Karpát – CHKO , ktoré sú biosférickou rezerváciou UNESCO. V nadmorskej výške 405 metrov nad morom. Na ploche 14,11 km2 tu žije 5001 obyvateľov (valasskeklobouky.cz). Nemecky Wallachisch Klobouk sa nachádzajú 27 km od Zlína na rieke Brumovka (mieste zvaná aj Klobučka). Štyri časti: Valašské Klobouky, Lipina, Mirošov, Smolina (Wikipedia).

Prvá písomná zmienka je z roku 1341. Historické názvy: Clobuk, Klobúky, Klobouky. Od roku 1848 sa stali Valašské Klobouky centrom južného Valašska (valasskeklobouky.cz). Spôsob hospodárenia užívaný v rumunskom Valašsku – hospodárenie na horských kopaniciach, ovcí a kôz, dal kolonizácii názov valašská. Rozmach kolonizácie sa pretavil už v 17. storočí do pomenovania regiónu Valašsko. Významným remeslom kraja sa stalo súkenníctvo (valasskeklobouky.cz). Významné Valašských Klobúkov: architekt Hubert Gessner, spisovateľ Ladislav Mňačko (valasskeklobouky.cz). Nachádzajú sa tu architektonické perly secesie. Zaslúžil sa o ne Hubert Gessner, ktorý je považovaný za jedného z najvýznamnejších architektov v strednej Európe prvej polovice 20. storočia (valasskeklobucko.cz). Kraj okolo Valašských Klobúkov sľubuje, že ak otvoríte okno, budete počuť ticho. Ľudí v horách veľa tu nestretnete, ale oni vás srdečne pozdravia a priamo vám hľadia do očí. Srdce majú na dlani (valasskeklobucko.cz).

Veterný mlyn je typickou dominantou Valašských Kloboukov. Koncom 19. storočia stálo nad obcou štyri veterné . Posledný z nich zhorel na konci druhej svetovej . Koncom 80-tych rokov bol zakúpený schátralý mlyn z Kroměřížska, ktorý pod podobný. Hlavná časť mlyna bola prevezená, zbytok bol zhotovený nový. V roku 1985 bol na mieste otvorený nový „vetrák“. Je jedným z mála veterných mlynov v Čechách, ktorý má kompletné vnútorné vybavenie a je plne funkčný.

Valašské Klobouky are located at the northern tip of the White Carpathians – the White Carpathians Protected Landscape Area, which is a UNESCO biosphere reserve. At an altitude of 405 meters above sea level, covering an area of 14.11 km2, it is home to 5001 inhabitants (valasskeklobouky.cz). In German, Wallachisch Klobouk is situated 27 km from Zlín on the Brumovka River (also known as Klobučka). It consists of four parts: Valašské Klobouky, Lipina, Mirošov, Smolina (Wikipedia).

The first written mention dates back to 1341. Historical names include Clobuk, Klobúky, Klobouky. Since 1848, Valašské Klobouky has become the center of southern Valašsko (valasskeklobouky.cz). The farming method used in Romanian Valašsko – farming in mountain meadows, sheep and goat farming – gave colonization the name „Valašsko“. The expansion of colonization transformed the region into Valašsko in the 17th century. The significant craft of the region became wool manufacturing (valasskeklobouky.cz). Notable figures from Valašské Klobúky include architect Hubert Gessner and writer Ladislav Mňačko (valasskeklobouky.cz). Architectural gems of the Art Nouveau style are found here, thanks to Hubert Gessner, considered one of the most significant architects in Central Europe in the first half of the 20th century (valasskeklobouky.cz). The region around Valašské Klobouky promises that if you open the window, you will hear silence. You won’t encounter many people in the mountains, but those you meet will warmly greet you and look you in the eye. They wear their hearts on their sleeves (valasskeklobouky.cz).

A windmill is a typical landmark. At the location above the town of Kuželov, four windmills stood in the 19th century. In 1946, the mill was severely damaged by a storm. It was completely restored between 1963 and 1973. The mill has a cone-shaped roof, and the wooden building turns according to the wind. It is approximately 10 meters tall. Today, it houses an exhibition of milling and agricultural tools from the Horňácko region. The building next to the mill showcases traditional furnishings and exhibits village life in the early 20th century.

Valašské Klobouky leží na severním výběžku Bílých Karpat – CHKO Bílé Karpaty, které jsou biosférickou rezervací UNESCO, v nadmořské výšce 405 metrů nad mořem. Na ploše 14,11 km2 zde žije 5001 obyvatel. Německy Wallachisch Klobouk se nachází 27 km od Zlína na řece Brumovka (místě nazývané také Klobučka). Čtyři části: Valašské Klobouky, Lipina, Mirošov, Smolina.

První písemná zmínka je z roku 1341. Historické názvy: Clobuk, Klobúky, Klobouky. Od roku 1848 se staly Valašské Klobouky centrem jižního Valašska. Způsob hospodaření užívaný v rumunském Valašsku – hospodaření na horských pastvinách, chov ovcí a koz, dal kolonizaci název valašská. Rozmach kolonizace se promítl už v 17. století do pojmenování regionu Valašsko. Významným řemeslem kraje se stalo sukennictví. Významné osobnosti Valašských Klobúků: architekt Hubert Gessner, spisovatel Ladislav Mňačko. Nacházejí se zde architektonické perly secese. O ně se zasloužil Hubert Gessner, který je považován za jednoho z nejvýznamnějších architektů ve střední Evropě první poloviny 20. století. Kraj kolem Valašských Klobúků slibuje, že pokud otevřete okno, uslyšíte ticho. Lidí v horách moc nepotkáte, ale srdečně vás pozdraví a hledí vám přímo do očí. Mávají srdce na dlani.

Větrný mlýn je typickou dominantou Valašských Klobouk. Koncem 19. století stály nad obcí čtyři větrné mlýny. Poslední z nich vyhořel na konci druhé světové války. Na konci 2. světové války shořel poslední z nich. Koncem 19. století stály nad obcí čtyři větrné mlýny. Na konci druhé světové války shořel poslední z nich. Koncem 20. století byl z Kroměřížska zakoupen chátrající mlýn podobného typu. Hlavní část mlýna byla převezena, zbytek byl vyroben nový. Roku 1985 byl na místě otevřen nový „větrák“. Patří mezi málo větrných mlýnů v Čechách, který má kompletní vnitřní vybavení a je plně funkční.

 

 

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Príroda, Rakúsko, Biotopy, Fotografie

Neziderské jazero

skala
Hits: 5315

Neusiedler See je známe jazero v Dolnom Rakúsku. Jeho južná časť siaha do Maďarska. Je cieľom mnohých cyklistických výletov aj zo Slovenska. Napokon aj okolo samotného jazera sú vytvorené podmienky pre cykloturizmus. Jeho slovenský názov Neziderské jazero.

Označuje sa aj ako more Viedenčanov. Je pozostatkom Tethys. Už v roku 1927 bolo v Neusiedli am See kúpalisko. Ponúka rôzne možnosti . Okrem iného surfovanie, jachting (neusiedlamsee.at). Maďarský názov pre jazero je Fertö tó. Neziderské jazero je plytké, bezodtokové, slabo slané jazero a hraniciach Rakúska a Maďarska. Jeho maximálna hĺbka je 2 metre. Spolu s Balatonom sú jedinými stepnými jazerami v Európe. Od roku 2001 je Neziderské jazero v zozname svetového dedičstva UNESCO (wikipedia.sk). Pred 20 miliónmi rokov došlo k poklesávaniu územia, začala vznikať Panónska panva. Poklesnuté priestory sa spojili so sústavou paniev Tethys vyplnených morskou vodou. Po poklesnutí hladiny mora pred asi 11 miliónmi rokov bola Panónska panva slané brakické jazero, často označované ako Panónske jazero. V rokoch 1811 – 1813 čiastočne a v 1867 – 1871 jazero úplne vyschlo (Reichwalder, Jablonský, 2003). Rozloha jazera je asi 315 km2. Dĺžka jazera je 36 km, šírka je medzi 6 až 12 km. Severná tretina sa nazýva Neziderská zátoka – Neusiedler Bucht, užšia stredná časť Illmitzer Seeenge a dolná južná Silbesee. Jazero je takmer celé obklopené trstinovým pásom, ktorý vytvára jedinečný priestor. Pri Donnerskirchene dosahuje pás 8 km. Poddersdorf leží na jedinom beztrstinovom mieste dlhom 2 km. jazera sú nízke, silne močaristé. V lete sa rozmery jazera zväčšujú. v zime niekedy premŕza až do dna. Miesta a kúpanie a prístavy sú: Illmitz, Podersdorf am See, Weiden am See, Neusiedl am See, Jois, Breitenbrunn, Purbach am Neusiedler See, Oggau am Neusiedler See, Rust, Mörbisch am See v Rakúsku a Fertőrákos v Maďarsku. Prítok do jazera je z 80 % z podzemným prameňov. 20 % privádza rieka Wulka (wikipedia.sk).

Je domovom mnohých vzácnych zvierat a stoviek druhov vtáctva. Na rakúskej strane je oblasť rezerváciou biosféry „Neziderske jazero – Seewinkel“ (neusiedlamsee.at). V jazere žije okolo 30 druhov rýb a v ňom a v okolí hniezdi viac ako 300 druhov vtáctva (mojerakusko.sk). 140 druhov tu hniezdi (info-tour.info). Neziderské jazero patrí k najvýznamnejším oblastiam chráneného vtáctva v Európe. Nachádza sa tu viacero pozorovateľní (Alena Motyčková). Okolo celého jazera je vybudovaná sieť cyklotrás. Celá trasa okolo jazera má 132 km (cestovanie.sme.sk).

Neusiedler See is a well-known lake in Lower Austria, extending into Hungary in its southern part. It is a destination for many cycling trips, including those from Slovakia. Conditions for cycling are also created around the lake itself. Its Slovak name is Neziderské jazero.

It is also referred to as the Sea of Vienna and is a remnant of the Tethys. As early as 1927, there was a beach in Neusiedl am See. It offers various recreational opportunities, including surfing, yachting (neusiedlamsee.at). The Hungarian name for the lake is Fertö tó. Neusiedler See is a shallow, endorheic, slightly saline lake on the border of Austria and Hungary, with a maximum depth of 2 meters. Along with Lake Balaton, it is one of the only steppe lakes in Europe. Since 2001, Neusiedler See has been listed as a UNESCO World Heritage Site (wikipedia.sk).

Approximately 20 million years ago, the region experienced subsidence, giving rise to the Pannonian Basin. The subsided areas connected with the system of Tethys basins filled with seawater. After the sea level dropped about 11 million years ago, the Pannonian Basin became a saline brackish lake, often referred to as the Pannonian Lake. In 1811-1813 and 1867-1871, the lake partially or completely dried up (Reichwalder, Jablonský, 2003). The lake covers an area of about 315 km2, with a length of 36 km and a width ranging from 6 to 12 km. The northern third is called Neusiedler Bucht, the narrower middle part is Illmitzer Seeenge, and the lower southern part is Silbesee. The lake is almost entirely surrounded by a reed belt, creating a unique environment. It freezes occasionally to the bottom in winter. Illmitz, Podersdorf am See, Weiden am See, Neusiedl am See, Jois, Breitenbrunn, Purbach am Neusiedler See, Oggau am Neusiedler See, Rust, Mörbisch am See in Austria, and Fertőrákos in Hungary are bathing and harbor locations. 80% of the water inflow into the lake comes from underground springs, while 20% is supplied by the Wulka River (wikipedia.sk).

It is home to many rare animals and hundreds of bird species. On the Austrian side, the area is a biosphere reserve called „Neusiedler See – Seewinkel“ (neusiedlamsee.at). Around 30 fish species inhabit the lake, and more than 300 bird species nest in and around it (mojerakusko.sk). It is home to 140 nesting species (info-tour.info). Neusiedler See is one of the most significant bird conservation areas in Europe, with several observation points (Alena Motyčková). A network of cycling trails is built around the entire lake, with a total distance of 132 km (cestovanie.sme.sk).

Der Neusiedler See ist ein bekannter See in Niederösterreich, dessen südlicher Teil bis nach Ungarn reicht. Er ist ein Ziel vieler Radtouren, auch aus der Slowakei. Rund um den See selbst sind ebenfalls Bedingungen für Radtourismus geschaffen. Sein slowakischer Name lautet Neziderské jazero.

Er wird auch als das Meer der Wiener bezeichnet und ist ein Überbleibsel der Tethys. Schon 1927 gab es in Neusiedl am See einen Strand. Er bietet verschiedene Freizeitmöglichkeiten, einschließlich Surfen, Segeln (neusiedlamsee.at). Der ungarische Name für den See lautet Fertö tó. Der Neusiedler See ist ein flacher, endorreicher, leicht salziger See an der Grenze zwischen Österreich und Ungarn mit einer maximalen Tiefe von 2 Metern. Zusammen mit dem Balaton gehört er zu den einzigen Steppenseen Europas. Seit 2001 steht der Neusiedler See auf der Liste des UNESCO-Welterbes (wikipedia.sk).

Vor etwa 20 Millionen Jahren kam es zu einer Absenkung des Gebiets, was zur Bildung des Pannonischen Beckens führte. Die abgesenkten Gebiete verbanden sich mit dem System der Tethys-Becken, das mit Meerwasser gefüllt war. Nach dem Absinken des Meeresspiegels vor etwa 11 Millionen Jahren wurde das Pannonische Becken zu einem salzigen Brackwassersee, oft als Pannonischer See bezeichnet. In den Jahren 1811-1813 und 1867-1871 trocknete der See teilweise oder vollständig aus (Reichwalder, Jablonský, 2003). Der See hat eine Fläche von etwa 315 km2, eine Länge von 36 km und eine Breite von 6 bis 12 km. Das nördliche Drittel wird Neusiedler Bucht genannt, der schmalere mittlere Teil Illmitzer Seeenge und der untere südliche Teil Silbesee. Der See ist fast vollständig von einem Schilfgürtel umgeben, der eine einzigartige Umgebung schafft. Im Winter friert er gelegentlich bis zum Boden. Illmitz, Podersdorf am See, Weiden am See, Neusiedl am See, Jois, Breitenbrunn, Purbach am Neusiedler See, Oggau am Neusiedler See, Rust, Mörbisch am See in Österreich und Fertőrákos in Ungarn sind Bade- und Hafenorte. 80% des Wassereinflusses in den See stammen aus unterirdischen Quellen, während 20% vom Fluss Wulka stammen (wikipedia.sk).

Er beherbergt viele seltene Tiere und Hunderte von Vogelarten. Auf österreichischer Seite ist das Gebiet ein Biosphärenreservat namens „Neusiedler See – Seewinkel“ (neusiedlamsee.at). Rund 30 Fischarten leben im See, und mehr als 300 Vogelarten nisten in und um ihn (mojerakusko.sk). Es beherbergt 140 Brutvogelarten (info-tour.info). Der Neusiedler See gehört zu den bedeutendsten Gebieten für den Vogelschutz in Europa, mit mehreren Beobachtungspunkten (Alena Motyčková). Ein Netzwerk von Radwegen ist rund um den gesamten See mit einer Gesamtlänge von 132 km angelegt (cestovanie.sme.sk).