Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Fotografie

Vizovice – mesto slivovice

skala
Hits: 558

Vizovice sa nachádzajú 14 km východne od Zlína v podhorí Vizovických vrchov, na sútoku Lutonínky a Bratřejovky. Žije tu 4800 obyvateľov. Nemecký názov je Wisowitz. Má dve časti: Vizovice a Chrastěšov. Historické jadro je pamiatkovou zónou. Dominantou je barokový zámok, nachádzajú sa tu dve trojuholníkové , kostol svätého Vavřinca z roku 1792. Názov mesta je odvodený od krstného mena Viz, čo bol variant mena Vid. Osada Vizovice bola založená pred rokom 864 (mestovizovice.cz). Vtedy si stavali opevnené . Starešina (vladyka) Viza (Vizov) tu mal podľa terezíánskeho katastra z roku 1754 na poli v Hodišove (Josef Čižmář). Prvá písomná zmienka je z roku 1261. Mestské výsady získali v roku 1570 (mestovizovice.cz). Vizovice sú mestom s tradíciou pálenia slivovice (Wikipedia CZ). V 13. storočí tu bol vybudovaný kláštor Smilheim. Ku nemu patrili : Chrastešov, Lutonina, Drnovice, Vysoká Lhota (dnes Vysoké Pole), Haluzice, Zmiloňov, : Lič (dnes buď Lidečko, alebo Loučka) a Šanov, časti obcí: Zádveřice, Želechovice, Slopné, Nivnice. Kláštor osirel v roku 1484. Ujali sa ho v roku 1493 páni z Kunštátu. Boček z Kunštátu dal kláštor opraviť (Josef Čižmář).

Rodáci: herec, komik Bolek Polívka (mestovizovice.cz). Vo Vizoviciach sa koná už desiatky rokov festival Vizovické Trnkobraní. Je najvýznamnejšou kultúrnou udalosťou v Zlínskom kraji. Tradičnou súčasťou je súťaž v jedení slivkových gulí (vizovicketrnkobrani.cz). Koná sa tu aj folkový festival Valašský frgál, ktorý poriada hudobná skupina Fleret. Ďalšími kultúrnymi akciami sú: Rockový festival Masters of Rock, Vizovické kultúrne leto (Wikipedia CZ).

Vizovice is located 14 kilometers east of Zlín in the foothills of the Vizovické vrchy (Vizovice Hills), at the confluence of the Lutonínka and Bratřejovka rivers. It has a population of 4,800 inhabitants. The German name is Wisowitz. It consists of two parts: Vizovice and Chrastěšov. The historic center is a monument zone. The dominant feature is the Baroque castle, and there are two triangular squares and the Church of St. Lawrence from 1792. The name of the town is derived from the baptismal name Viz, which was a variant of the name Vid. The settlement of Vizovice was founded before 864 AD (mestovizovice.cz). At that time, the Slavs built fortified settlements. The elder (chieftain) Viza (Vizov) had fields in Hodišov according to the Theresian Cadastre of 1754 (Josef Čižmář). The first written mention is from 1261. The town received its town privileges in 1570 (mestovizovice.cz). Vizovice is a town with a tradition of plum brandy distillation (Wikipedia CZ). In the 13th century, the Smilheim monastery was built here. Its estates included the settlements of Chrastešov, Lutonina, Drnovice, Vysoká Lhota (now Vysoké Pole), Haluzice, Zmiloňov, the villages of Lič (now either Lidečko or Loučka) and Šanov, and parts of the municipalities Zádveřice, Želechovice, Slopné, and Nivnice. The monastery became orphaned in 1484. It was taken over by the lords of Kunštát in 1493. Boček of Kunštát had the monastery repaired (Josef Čižmář).

Notable natives include actor and comedian Bolek Polívka (mestovizovice.cz). The Vizovické Trnkobraní festival has been held in Vizovice for decades. It is the most significant cultural event in the Zlín Region. A traditional part of the festival is a plum dumpling eating contest (vizovicketrnkobrani.cz). The Valašský frgál folk festival, organized by the music group Fleret, also takes place here. Other cultural events include the Masters of Rock rock festival and Vizovice Cultural Summer (Wikipedia CZ).

Vizovice se nacházejí 14 km východně od Zlína v podhůří Vizovických vrchů, na soutoku Lutonínky a Bratřejovky. Žije zde 4800 obyvatel. Německý název je Wisowitz. Má dvě části: Vizovice a Chrastěšov. Historické jádro je památkovou zónou. Dominantou je barokní zámek, nacházejí se zde dvě trojúhelníková náměstí, kostel svatého Vavřince z roku 1792. Název města je odvozen od křestního jména Viz, což byla varianta jména Vid. Osada Vizovice byla založena před rokem 864 (mestovizovice.cz). Tehdy si Slované stavěli opevněná hradiště. Starosta (vladika) Viza (Vizov) zde měl podle tereziánského katastru z roku 1754 pole v Hodišově (Josef Čižmář). První písemná zmínka je z roku 1261. Městská práva získali v roce 1570 (mestovizovice.cz). Vizovice jsou městem s tradicí pálení slivovice (Wikipedia CZ). Ve 13. století zde byl postaven klášter Smilheim. K němu patřily osady: Chrastešov, Lutonina, Drnovice, Vysoká Lhota (dnes Vysoké Pole), Haluzice, Zmiloňov, vesnice: Lič (dnes buď Lidečko, nebo Loučka) a Šanov, části obcí: Zádveřice, Želechovice, Slopné, Nivnice. Klášter osiřel v roce 1484. Ujal se ho v roce 1493 pán z Kunštátu. Boček z Kunštátu dal klášter opravit (Josef Čižmář).

Rodáci: herec, komik Bolek Polívka (mestovizovice.cz). Ve Vizovicích se koná již desítky let festival Vizovické Trnkobraní. Je nejvýznamnější kulturní událostí ve Zlínském kraji. Tradiční součástí je soutěž v jídle švestkových knedlíků (vizovicketrnkobrani.cz). Koná se zde také folklórní festival Valašský frgál, který pořádá hudební skupina Fleret. Dalšími kulturními akcemi jsou: Rockový festival Masters of Rock, Vizovické kulturní léto (Wikipedia CZ).

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Fotografie

Kelč – mesto s bohatou históriou

skala
Hits: 1099

Kelč leží neďaleko od Valašského Meziříčí, a Hranice. Prvá písomná zmienka je z roku 1131 (kelc.cz). Žije tu 2685 obyvateľov na ploche necelých 28 km2. Kelče: hudobný skladateľ Jaroslav Křička, katolícky kňaz, pedagóg, teológ, arcibiskup pražský, prímas český, kardinál František Tomášek, česko-americký scenárista, režisér Vojtěch Jasný (Wikipedia), hokejista a futbalista Vlastimil Bubník (Wikipedia CZ). Pôvodný názov bol Keleč, odvodený od mena Kelec, Kelek. Kel znamená mohutný (zvierací) zub. Významovo šlo o Kelcov, resp. Kelkov majetok (Hosák, Šrámek). Časti mesta: Kelč, Babice, Komárovice, Lhota, Němetice (Wikipedia CZ).

Najstaršie človeka na tomto území sú z mladšej doby kamennej. Prvé dočasné sídla vznikali cca 5000 rokov pred naším letopočtom. Súvislé osídlenie je datované okolo roku 1000. Na Strážnom bol uložený poklad mincí a zlomkového striebra. Veľkého rozkvetu dosiahla Kelč za biskupa Bruna z Šaumburku. Vtedy bolo založené Nové město Kelč, založená obec Posvátno, ktorá bola samostatná do roku 1850. Koncom 14. storočia prebiehali medzi moravskými markrabatmi Joštom a Prokopom a na začiatku 15. storočia husitské vojny, kedy bola Kelč spustošená. V 16. storočí tu existoval pivovar a začali vznikať remeselné cechy. V roku 1621 bola Kelč niekoľko krát vyplienená a vypálená susedmi s „valašských panstiev natoľko, že tu zostala sotva pätina obyvateľov. Kelč prestalo byť mestom. Mestom sa opäť stalo až na konci 18. storočia. Začiatkom 19. storočia sa tu rozšírila výroba fajok (Ladislav Baletka).

V Kelči sa nachádza pôvodne neskorogotický zámok zo 16. storočia, renesančne a barokovo upravený v 17. storočí. V súčasnosti slúži ako učilište a praktická škola. Farský kostol svätého Petra a Pavla a kostol svätej Kataríny, ktorý bol pôvodne zámockou kaplnkou zo 16. storočia. Radnica je zo začiatku u 17. storočia (Ladislav Baletka).

Kelč is located near Valašské Meziříčí and Hranice. The first written mention dates back to 1131 (kelc.cz). There are 2685 inhabitants living on an area of ​​almost 28 km2. Personalities of Kelč include music composer Jaroslav Křička, Catholic priest, educator, theologian, Archbishop of Prague, Czech primate, cardinal František Tomášek, Czech-American screenwriter, director Vojtěch Jasný (Wikipedia), hockey player and footballer Vlastimil Bubník (Wikipedia CZ). The original name of the village was Keleč, derived from the name Kelec, Kelek. Kel means sturdy (animal) tooth. In terms of meaning, it was the property of Kelc or Kelkov (Hosák, Šrámek). Parts of the city: Kelč, Babice, Komárovice, Lhota, Němetice (Wikipedia CZ).

The oldest traces of human presence in this area are from the younger Stone Age. The first temporary settlements were established around 5000 years before our era. Continuous settlement is dated around the year 1000. A treasure trove of coins and fragments of silver was deposited on Strážný. Kelč flourished under Bishop Bruno of Schaumburg. At that time, Nové město Kelč was founded, and the village of Posvátno, which remained independent until 1850, was founded. Wars between the Moravian margraves Jošt and Prokop took place at the end of the 14th century, and at the beginning of the 15th century, the Hussite wars, during which Kelč was devastated. In the 16th century, there was a brewery and craft guilds began to emerge. In 1621, Kelč was plundered several times and burned by neighbors from „Valašských panstiev“ to such an extent that barely a fifth of the inhabitants remained. Kelč ceased to be a city. It became a city again only at the end of the 18th century. At the beginning of the 19th century, pipe production expanded here (Ladislav Baletka).

In Kelč, there is an originally late Gothic castle from the 16th century, renovated in the Renaissance and Baroque styles in the 17th century. It currently serves as a vocational school. The parish church of St. Peter and Paul and the church of St. Catherine, which was originally a castle chapel from the 16th century. The town hall dates back to the early 17th century (Ladislav Baletka).

Kelč leží nedaleko od Valašského Meziříčí a Hranic. První písemná zmínka je z roku 1131 (kelc.cz). Žije zde 2685 obyvatel na ploše necelých 28 km2. Osobnosti Kelče: hudební skladatel Jaroslav Křička, katolický kněz, pedagog, teolog, arcibiskup pražský, primas český, kardinál František Tomášek, česko-americký scenárista, režisér Vojtěch Jasný (Wikipedia), hokejista a fotbalista Vlastimil Bubník (Wikipedia CZ). Původní název obce byl Keleč, odvozený od jména Kelec, Kelek. Kel znamená mohutný (zvířecí) zub. Významově šlo o Kelcov, resp. Kelkov majetek (Hosák, Šrámek). Části města: Kelč, Babice, Komárovice, Lhota, Němetice (Wikipedia CZ).

Nejstarší stopy člověka na tomto území jsou z mladší doby kamenné. První dočasné sídla vznikala asi před 5000 lety. Souvislé osídlení je datováno kolem roku 1000. Na Strážném byl uložen poklad mincí a zlomkového stříbra. Velkého rozkvětu dosáhla Kelč za biskupa Bruna z Šaumburku. Tehdy bylo založeno Nové město Kelč, založená obec Posvátno, která byla samostatná do roku 1850. Koncem 14. století probíhaly války mezi moravskými markrabaty Joštem a Prokopem a na začátku 15. století husitské války, kdy byla Kelč spustošena. V 16. století zde existoval pivovar a začaly vznikat řemeslné cechy. V roce 1621 byla Kelč několikrát vypleněna a vypálena sousedy „valašských panstiev natolik, že tu zůstala sotva pětina obyvatel. Kelč přestalo být městem. Městem se opět stalo až na konci 18. století. Začátkem 19. století se tu rozšířila výroba dýmek (Ladislav Baletka).

V Kelči se nachází původně pozdně gotický zámek z 16. století, renesančně a barokně upravený v 17. století. V současnosti slouží jako učiliště a praktická škola. Farní kostel svatého Petra a Pavla a kostel svaté Kateřiny, který byl původně zámeckou kaplí ze 16. století. Radnice je z počátku 17. století (Ladislav Baletka).

Hosák, Šrámek, 1970: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, , p. 388, 389

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Fotografie

Chřibská – starodávna, kľukatá

skala
Hits: 2225

Mesto Chřibská leží v najzápadnejšej časti Lužických hôr, v južnej časti Šluknovského výbežku. Je obklopené Kytlickou pahorkatinou, Lužických chrbátom a Jetřichovskými stenami. Na území Chránenej krajinnej oblasti Lužické a CHKO Labské pieskovce a Národného parku České Švajčiarsko. Miestne časti mesta: Chřibská, Dolní Chřibská, Horní Chřibská, Krásne Pole. Žije tu 1399 obyvateľov (mesto-chribska.cz). Prvá písomná zmienka je z roku 1352, avšak mesto existovalo podľa nápisu na kameni, už pre rokom 1144. Nemecký názov je Kreibitz, je slovanského pôvodu zo slova Krzywycza, vyjadruje meandrujúci potok. Súčasný názov je staročeský od slova chřib – pahorok (mesto-chribska.cz). Dominantou je kostol svätého Juraja s farou a krížovou cestou, so štyrmi kaplnkami. Miestne vlastivedné múzeum je venované Chřibskej a jeho rodákovi Tadeášovi Haenkemu (Informačná tabuľa). 

Bola tu najstaršia sklárska huta v Strednej Európe, existovala už v roku 1414 (Alexandr Vanžura). Jej činnosť skončila v roku 2007 (Informačná tabuľa). Po roku 1946 tu dramaticky poklesol počet obyvateľov po odsune Nemcov. Znovuosídlenie nebolo úspešné. Opustené chátrali, boli ničené, aj mnoho z nich bolo zbúraných. Najviac v rokoch 1955, 1965 a 1967. Boli zbúrané súvislé poschodových a prakticky bolo zlikvidované aj námestie. Mnoho cenných ľudových domov. Mnoho týchto stavieb zachránili chalupári, ktorých počet takmer dosahuje počet trvalo žijúcich obyvateľov (mesto-chribska.cz). V mladosti tu žil Christoph Willibald Gluck (1714 – 1787), ktorého otec bol v rokoch 1722 – 1727 lesmajstrom na kamenickom panstve Kinských (Jiří Kühn).

V okolí a priamo v Chřibské rastú tisíce orchideí na podmáčaných lúkach, napr. na lúke u Brodských a v prírodnej rezervácii Marschnerova lúka (Informačné letáky).

The town of Chřibská is located in the westernmost part of the Lusatian Mountains, in the southern part of the Šluknov Hook. It is surrounded by the Kytlice Hills, Lusatian Ridge, and Jetřichovice Walls. The town lies within the Lusatian Mountains Protected Landscape Area, the Elbe Sandstone Protected Landscape Area, and the Bohemian Switzerland National Park. Its local districts are Chřibská, Dolní Chřibská, Horní Chřibská, and Krásné Pole. It has a population of 1,399 inhabitants (mesto-chribska.cz). The first written record dates back to 1352, although, according to an inscription on a stone, the town existed before 1144. The German name is Kreibitz, derived from the Slavic word Krzywycza, meaning a meandering stream. The current name is Old Czech, derived from the word chřib, meaning hill (mesto-chribska.cz). The dominant feature of the town is the Church of St. George, along with its parish and the Stations of the Cross with four chapels. The local history museum is dedicated to Chřibská and its native, Tadeáš Haenke (information board).

Central Europe’s oldest glassworks, established in 1414, operated here (Alexandr Vanžura). It ceased operations in 2007 (information board). After 1946, the population dramatically decreased due to the expulsion of Germans. Resettlement was unsuccessful; abandoned houses decayed, were vandalized, and many were demolished, especially in 1955, 1965, and 1967. Entire rows of multi-story buildings and even the town square were practically destroyed, along with many valuable folk houses. Numerous buildings were saved by weekend residents, whose number almost equals the permanent residents (mesto-chribska.cz). Christoph Willibald Gluck (1714–1787) lived here in his youth. His father served as the forestry manager for the Kinsky estate in Kamenice from 1722 to 1727 (Jiří Kühn).

Thousands of orchids grow in the vicinity and directly in Chřibská, especially in wet meadows such as the Brodský meadow and the Marschnerova louka nature reserve (information leaflets).

Die Stadt Chřibská liegt im westlichsten Teil des Lausitzer Gebirges, im südlichen Teil des Schluckenauer Zipfels. Sie ist umgeben von der Kittlitzer Hügellandschaft, dem Lausitzer Kamm und den Dittersbacher Wänden. Das Gebiet liegt in den Schutzgebieten Lausitzer Gebirge, Elbsandsteingebirge und im Nationalpark Böhmische Schweiz. Stadtteile sind Chřibská, Dolní Chřibská, Horní Chřibská und Krásné Pole. Die Stadt hat 1.399 Einwohner (mesto-chribska.cz). Die erste schriftliche Erwähnung stammt aus dem Jahr 1352, allerdings existierte die Stadt laut einer Inschrift auf einem Stein bereits vor dem Jahr 1144. Der deutsche Name Kreibitz ist slawischen Ursprungs (Krzywycza) und bedeutet „mäandernder Bach“. Der heutige Name ist alttschechisch und stammt vom Wort chřib („Hügel“) ab (mesto-chribska.cz). Dominierend ist die Kirche St. Georg mit Pfarrhaus und Kreuzweg mit vier Kapellen. Das örtliche Heimatmuseum widmet sich Chřibská und seinem berühmten Sohn Tadeáš Haenke (Informationstafel).

Hier befand sich die älteste Glashütte Mitteleuropas, bereits seit 1414 in Betrieb (Alexandr Vanžura). Ihre Tätigkeit wurde 2007 eingestellt (Informationstafel). Nach 1946 sank die Bevölkerungszahl dramatisch durch die Vertreibung der Deutschen. Die Wiederbesiedlung war nicht erfolgreich. Verlassene Häuser verfielen, wurden beschädigt und viele abgerissen, besonders in den Jahren 1955, 1965 und 1967. Ganze Häuserreihen und auch der Stadtplatz wurden weitgehend zerstört, darunter auch viele wertvolle Volksbauten. Viele Gebäude retteten Wochenendhausbesitzer, deren Zahl heute fast die der festen Einwohner erreicht (mesto-chribska.cz). Christoph Willibald Gluck (1714–1787) lebte hier in seiner Jugend. Sein Vater war von 1722 bis 1727 Oberförster auf der Herrschaft der Kinskys in Kamenice (Jiří Kühn).

In der Umgebung und direkt in Chřibská wachsen tausende Orchideen auf feuchten Wiesen, z.B. auf der Brodský-Wiese und im Naturschutzgebiet Marschnerova louka (Informationsblätter).

Miasto Chřibská leży w najbardziej na zachód wysuniętej części Gór Łużyckich, w południowej części Występu Šluknovskiego. Jest otoczone przez Pogórze Kytlickie, Grzbiet Łużycki i Skały Jetřichovickie. Miasto znajduje się na terenie Obszaru Chronionego Krajobrazu Gór Łużyckich, Obszaru Chronionego Krajobrazu Łabskich Piaskowców oraz Parku Narodowego Czeska Szwajcaria. Części miasta to Chřibská, Dolní Chřibská, Horní Chřibská i Krásné Pole. Mieszka tu 1399 osób (mesto-chribska.cz). Pierwsza wzmianka pochodzi z 1352 roku, choć według inskrypcji na kamieniu miasto istniało już przed rokiem 1144. Niemiecka nazwa Kreibitz pochodzi od słowiańskiego Krzywycza i oznacza meandrujący potok. Obecna nazwa pochodzi od staroczeskiego słowa chřib (pagórek) (mesto-chribska.cz). Dominantą jest kościół św. Jerzego z plebanią i drogą krzyżową z czterema kapliczkami. Muzeum regionalne poświęcone jest Chřibskiej i Tadeášowi Haenkemu (tablica informacyjna).

Znajdowała się tu najstarsza huta szkła w Europie Środkowej, działająca już w 1414 roku (Alexandr Vanžura), zamknięta w 2007 roku (tablica informacyjna). Po 1946 dramatycznie zmniejszyła się liczba mieszkańców przez wysiedlenie Niemców. Ponowne zasiedlenie nie powiodło się. Opuszczone domy niszczały, były burzone szczególnie w latach 1955, 1965 i 1967. Uratowali je mieszkańcy sezonowi (mesto-chribska.cz). Młodość spędził tu Christoph Willibald Gluck (1714–1787), którego ojciec zarządzał lasami rodu Kinskich w latach 1722–1727 (Jiří Kühn).

W okolicy i w samym mieście rosną tysiące storczyków na wilgotnych łąkach, np. Brodský i Marschnerova louka (ulotki informacyjne).

Čeština (Česky): Město Chřibská leží v nejzápadnější části Lužických hor, v jižní části Šluknovského výběžku. Je obklopeno Kytlickou pahorkatinou, Lužickým hřbetem a Jetřichovickými stěnami. Nachází se na území Chráněné krajinné oblasti Lužické hory, CHKO Labské pískovce a Národního parku České Švýcarsko. Místní části města jsou Chřibská, Dolní Chřibská, Horní Chřibská a Krásné Pole. Žije zde 1399 obyvatel (mesto-chribska.cz). První písemná zmínka pochází z roku 1352, avšak podle nápisu na kameni existovalo město již před rokem 1144. Německý název Kreibitz má slovanský původ od slova Krzywycza a znamená meandrující potok. Současný název je staročeský, odvozený od slova chřib (pahorek) (mesto-chribska.cz). Dominantou města je kostel svatého Jiří s farou a křížovou cestou se čtyřmi kaplemi. Místní vlastivědné muzeum je věnováno Chřibské a zdejšímu rodákovi Tadeáši Haenkemu (informační tabule).

Byla zde nejstarší sklářská huť ve střední Evropě, založená již roku 1414 (Alexandr Vanžura). Svoji činnost ukončila v roce 2007 (informační tabule). Po roce 1946 zde dramaticky poklesl počet obyvatel kvůli odsunu Němců. Znovuosídlení nebylo úspěšné; opuštěné domy chátraly, byly ničeny a mnoho z nich bylo zbořeno, zejména v letech 1955, 1965 a 1967. Byly zbořeny celé řady patrových domů a prakticky bylo zlikvidováno i náměstí, včetně mnoha cenných lidových staveb. Mnohé objekty zachránili chalupáři, jejichž počet téměř dosahuje počtu trvale žijících obyvatel (mesto-chribska.cz). V mládí zde žil Christoph Willibald Gluck (1714–1787), jehož otec byl v letech 1722–1727 lesmistrem na kamenickém panství Kinských (Jiří Kühn).

V okolí a přímo v Chřibské rostou tisíce orchidejí na podmáčených loukách, například na louce u Brodských a v přírodní rezervaci Marschnerova louka (informační letáky).

Krajina, Slovensko, Typ krajiny, Mestá, Slovenské mestá, Mestá, Podunajsko, Fotografie

Devín – mestská časť Bratislavy

skala
Hits: 8917

leží pri sútoku riek Morava a Dunaj v nadmorskej výške 158 metrov nad morom. Na ploche 13.98 km2 tu žije 1382 obyvateľov. Maďarský názov pre Devín je Dévény, nemecký Theben. Nachádza sa tu zrúcanina hradu Devín, gotický kostol svätého Kríža – Panny Márie z druhej polovice 13. storočia a pomník padlým hrdinom I. a II. svetovej  (Wikipedia).

Najstaršie osídlenie v Devíne je známe z neolitu – príchod neolitických roľníkov 5 000 – 3 500 rokov pred n. l. V staršej dobe železnej je zrejme najvýznamnejším objavom nález obilnej jamy, v ktorej sa našla v klasoch pôvodne uložená v tom čase pestovaná pšenica dvojzrnná – Triticum dicoccum. V období mladšej doby železnej je územie späté s Keltami. V období 1. – 4. storočia bolo územie súčasťou opevňovacieho systému Limes Romanus, ako jedno z predhradí rímskeho Carnunta (sazp.sk). Koncom 1. storočia pred n. l.  sa tu usadzovali aj rímski obchodníci (Goláň et al.). Našli sa tu rímske mince (Richard Miške). V 1. storočí tu Rimania postavili strážnu stanicu, sídlila tu posádka légie z Carnunta. Po jej opustení v 4. storočí sa v nej usadili (Goláň et al.). Našli sa tu aj starogermánske urnové hroby (sazp.sk). Po Germánoch (najmä Markomanoch a Kvádoch) sa našiel staroveký chlieb. Podľa analýzy bol pšenično – ražný (hradiska.sk). Medzi prvé písomné zmienky o Devíne patri listina z roku 1237 pod názvom Villa Thebyn. Mestečko bolo poddané Devínskemu hradu. V roku 1568 získalo od cisára Maximiliána osamostatnenie a privilégia. V 16. storočí bolo významným trhovým miestom, existovali tu viaceré cechy: lodníkov, rybárov, hrnčiarov, obuvníkov a vinohradníkov. Prekvitalo pestovanie ovocia a zeleniny. V roku 1829 bola založená Dunajsko-paroplavebná spoločnosť. Devínu významne prospel v rokoch 1870 – 1890 Lafranconiho kameňolom, ktorý dodával kameň na reguláciu Dunaja. sa na území Devína spomínajú už v roku 1254, avšak Devín je známy ríbezľovým vínom, s výrobou ktorého začal v roku 1922 Alois Sonntag. Do konca druhej svetovej vojny tu žili , Maďari, Slováci, Židia aj Chorváti. Súčasťou Bratislavy je Devín od roku 1946 (devin.sk).

Devín is located at the confluence of the and Danube rivers at an altitude of 158 meters above sea level. With an area of 13.98 km2, it is home to 1382 inhabitants. The Hungarian name for Devín is Dévény, and the German name is Theben. Here, you can find the ruins of Devín Castle, the Gothic Church of the Holy Cross – Virgin Mary from the second half of the 13th century, and a monument to the fallen heroes of World War I and II (Wikipedia).

The oldest settlement in Devín dates back to the Neolithic period – the arrival of Neolithic farmers 5,000 – 3,500 years BC. The most significant discovery from the early Iron Age is likely the finding of a grain pit containing originally stored einkorn wheat – Triticum dicoccum. The territory was associated with the Celts during the late Iron Age. From the 1st to the 4th century, the area was part of the Roman defensive system, the Limes Romanus, as one of the outposts of the Roman Carnuntum (sazp.sk). At the end of the 1st century BC, Roman traders also settled here. Roman coins were found here (Richard Miške). In the 1st century, the Romans built a guard station here, inhabited by a legion from Carnuntum. After its abandonment in the 4th century, Slavs settled in the area (Goláň et al.). Ancient Germanic urn graves were also found here (sazp.sk). An ancient loaf of bread was found, likely of wheat and rye (hradiska.sk). The earliest written mention of Devín dates back to a document from 1237 under the name Villa Thebyn. The town was subject to Devín Castle. In 1568, it gained independence and privileges from Emperor Maximilian. In the 16th century, it was a significant market town with various guilds: boatmen, fishermen, potters, shoemakers, and winemakers. The cultivation of fruits and vegetables flourished. In 1829, the Danube Steam Navigation Company was founded. Devín significantly benefited from Lafranconi’s quarry from 1870 to 1890, which supplied stone for the regulation of the Danube. Vineyards have been mentioned in the Devín area since 1254, but Devín is known for its currant wine, production of which began in 1922 by Alois Sonntag. Until the end of World War II, Germans, Hungarians, Slovaks, Jews, and Croats lived here. Devín has been part of since 1946 (devin.sk).

Devín liegt an der Mündung der Flüsse Morava und Donau in einer Höhe von 158 Metern über dem Meeresspiegel. Auf einer Fläche von 13,98 km2 leben hier 1382 Einwohner. Der ungarische Name für Devín lautet Dévény und der deutsche Name ist Theben. Hier befinden sich die Ruinen der Burg Devín, die gotische Kirche des Heiligen Kreuzes – Jungfrau Maria aus der zweiten Hälfte des 13. Jahrhunderts und ein Denkmal für die gefallenen Helden des Ersten und Zweiten Weltkriegs (Wikipedia).

Die älteste Siedlung in Devín stammt aus der Jungsteinzeit – der Ankunft neolithischer Bauern vor 5.000 bis 3.500 Jahren v. Chr. Die bedeutendste Entdeckung aus der frühen Eisenzeit ist wahrscheinlich der Fund einer Korngrube, die ursprünglich eingelagerten Emmer-Weizen enthielt – Triticum dicoccum. Das Gebiet war während der späten Eisenzeit mit den Kelten verbunden. Von 1. bis 4. Jahrhundert gehörte das Gebiet zum römischen Verteidigungssystem, dem Limes Romanus, als eine der Außenposten des römischen Carnuntum (sazp.sk). Am Ende des 1. Jahrhunderts v. Chr. ließen sich auch römische Händler hier nieder. Römische Münzen wurden hier gefunden (Richard Miške). Im 1. Jahrhundert errichteten die Römer hier eine Wachstation, in der eine Legion aus Carnuntum stationiert war. Nach ihrer Aufgabe im 4. Jahrhundert siedelten sich Slawen in der Gegend an (Goláň et al.). Hier wurden auch antike germanische Urnengräber gefunden (sazp.sk). Ein antikes Brot wurde gefunden, wahrscheinlich aus Weizen und Roggen (hradiska.sk). Die früheste schriftliche Erwähnung von Devín stammt aus einem Dokument von 1237 unter dem Namen Villa Thebyn. Die Stadt stand unter der Herrschaft von Devín Castle. Im Jahr 1568 erlangte sie Unabhängigkeit und Privilegien vom Kaiser Maximilian. Im 16. Jahrhundert war es eine bedeutende Marktstadt mit verschiedenen Zünften: Bootsfahrer, Fischer, Töpfer, Schuhmacher und Winzer. Der Anbau von Obst und Gemüse blühte auf. Im Jahr 1829 wurde die Donau-Dampfschifffahrtsgesellschaft gegründet. Devín profitierte von Lafranconis Steinbruch von 1870 bis 1890, der Steine für die Regulierung der Donau lieferte. Weinberge sind seit 1254 im Gebiet von

Devín erwähnt, aber Devín ist bekannt für seinen Johannisbeerenwein, dessen Produktion 1922 von Alois Sonntag begann. Bis zum Ende des Zweiten Weltkriegs lebten hier Deutsche, Ungarn, Slowaken, Juden und Kroaten. Devín gehört seit 1946 zu Bratislava (devin.sk).

Dévény a Morava és a Duna folyók összefolyásánál fekszik, 158 méteres tengerszint feletti magasságban. Területe 13,98 km2, és 1382 lakosa van. A Dévény magyar neve Dévény, a német neve pedig Theben. Itt található a Dévényi várnak a romja, a Szent Kereszt – Szűz Mária gótikus templom a 13. század második feléből és egy emlékmű az I. és II. világháborúban elesetteknek (Wikipédia).

Dévény legrégebbi települése a neolitikumból származik – a neolitikus földművesek érkezése 5.000 – 3.500 évvel ezelőtt. Az ókorban talált kenyérsütő gödör a legjelentősebb felfedezés az idősebb vaskorban, amelyben eredetileg tároltak kétszemű tönkölybúzát – Triticum dicoccum. A terület a keltákkal volt összekapcsolva a késő vaskorban. Az 1. és 4. század között a terület része volt a római védelmi rendszernek, a Limes Romanusnak, mint a római Carnuntum egyik elővárosa (sazp.sk). Kr. U. végén római kereskedők is letelepedtek itt. Római érméket találtak itt (Richard Miške). Az 1. században a rómaiak itt egy őrsállást építettek, amelyet egy legion telepített Carnuntumból. Feladását követően, a 4. században a területen szlávok telepedtek le (Goláň et al.). Itt is találtak ógermán urnatemetőket (sazp.sk). Az ókorban találtak egy kenyérféléket. Valószínűleg búzából és rozsból készült (hradiska.sk). A Dévény legrégebbi írásos említése egy 1237-es okiratból származik a Villa Thebyn néven. A város a Dévényi várhoz tartozott. 1568-ban kapott függetlenséget és kiváltságokat I. Maximilián császártól. A 16. században jelentős piaci város volt különböző céhekkel: hajóskapitányok, halászok, fazekasok, cipészek és borászok. Gyümölcs- és zöldségtermesztése virágzott. 1829-ben alapították a Dunai Gőzhajózási Társaságot. Dévény jelentős előnyre tett szert Lafranconi kőbányájából 1870 és 1890 között, amely kőt szállított a Duna szabályozásához. Szőlőültetvényekről már 1254 óta említés van Dévény területén, de Dévény a ribizlivirág boráról ismert, amelynek gyártását 1922-ben Alois Sonntag kezdte el. A második világháború végéig itt éltek németek, magyarok, szlovákok, zsidók és horvátok. Dévény 1946 óta része Bratislavának (devin.sk).

Goláň Karol, Kropilák Miroslav, Ratkoš Peter, Tibenský Ján, 1961: Československé dejiny, Redakcia M. Kropilák. 1. vyd. Bratislava: Vydavateľstvo Osveta, 384 p, 40. Rozklad patriarchálneho rodového zriadenia 4, p. 21.

TOP

Všetky

, , , ,

Krajina, Slovensko, Typ krajiny, Mestá, Mestá, TOP, Fotografie

Slovenské mestá

skala
Hits: 2514

na Slovensku sú rôznorodé. Nesú si svoje vlastné znaky, bohužiaľ ich historické podoby sú zväčša zámerne zničené.

Kremnica, Banská Štiavnica, Prešov, Piešťany, Bardejov, Levoča, Bytča, Žilina, Banská Bystrica, Stupava, Bojnice, Nitra, Skalica, Dolný Kubín, Trenčín, Senec, Kežmarok, Stará Ľubovňa, Krupina, Trnava, Martin, Komárno.

Cities in Slovakia are diverse. They carry their own distinct characteristics, but unfortunately, their historical aspects have mostly been deliberately destroyed.

, , , , , , ,