Príroda, Živočíchy, TOP, Ryby, Akvaristika, Živorodky, Organizmy, Fotografie, Farebné živorodky

Poecilia reticulata

skala
Hits: 35542

Poecila reticulata Peters, 1859 patrí do podčeľade Poecilinae, do čeľade Poecillidae, radu , triedy Actinopterigii. Synonymá:  Peters, 1859;  De Filippi, 1861;  Günther, 1866; Girardinus guppii Günther, 1866;  Jordan et Gilbert, 1883;  Jordan, 1887; Acanthophacelus reticulatus Eigenmann, 1907;  Eigenmann, 1910;  Boulenger, 1912;  Boulenger, 1912;  Langer, 1913;  Regan, 1913;  Milewski, 1920. Slovenský názov je živorodka dúhová. Používa sa aj pomenovanie je . Patrí medzi . Je to všeobecne známy druh akváriových rýb. Aj u nás sa zrejme s národným názvom  stretol asi každý dospelý človek. Často sa im komolí meno na gubky, guby a podobne, a to aj medzi odborníkmi – čo len naznačuje ich veľkú popularitu. Iným častým názvom pre  je pávie očko. Toto krásne pomenovanie má pôvod v prírodnej forme P. reticulata, ktorá má na tele farebne obrúbenú tmavú škvrnu, orientovanú zväčša k hornému okraju chvostovej plutvy. 

Pôvodné rozšírenie je vo Venezuele, dnes jej areál zasahuje východnú Amazóniu, Venezuelu, , , severnú Brazíliu a Guayanu – povodie Orinoka a takisto dnes  nájdeme napr. v Austrálii, na Kube, na Havaji, v juhovýchodnej Ázii, vo východnej a južnej Afrike, v Južnej Amerike až po na severe, v Rusku, v južnom Španielsku, Grécku, Taliansku, Česku a  nevynímajúc. Kompletnejší zoznam eviduje FishBase. [1] Druh P. reticulata sa prispôsobil svojmu prostrediu a začína stále viac prejavovať pôvodná prírodná forma. Keď porovnám divoké gupky z Venezuely a gupky chytené v Brazílii, tak vidím jasné presadzovanie pôvodnej genetickej výbavy. Divoká  zase raz víťazí. Gupky sa nachádzajú tam kde je teplá , obyčajne v termálnych prameňoch. Viem, že sa nachádzajú v areáli Slovnaftu, počul som o viacerých iných výskytoch a viem, že sú v termálnych jazierkach v Piešťanoch.

Samček v prírode dosahuje 3,5 cm, samička 6 cm [2]. Žijú priemerne 8 – 12 mesiacov. P. reticulata sa vyznačuje veľkým pohlavným dimorfizmom. Samček je oveľa farebnejší, vzrastom menší, štíhlejší a má . Gonopódium je pohlavným orgánom a je modifikáciou 3 až 5 lúča ritnej plutvy. Samička je oválnejšia, v dospelosti väčšia, ritnú plutvu má normálnu a má škvrnu gravidity v brušnej časti tela. Základná farba oboch pohlaví je sivá. Gupka je veľmi priateľská ryba zväčša plávajúca v strednej a dolnej časti . Ak chováte veľké množstvo gupiek v jednej nádrži, tak sa  združujú v celom vodnom stĺpci. V prípade, že kŕmite tak, že ruku máte v akváriu,  vám zvedavo a nebojácne oblizujú prsty. Zaujímavé je aj chytanie gupiek do , pretože ony sa chytajú často až príliš ľahko – ak chcete chytiť jednu jedinú, ľahko sa stane, že ich máte v sieťke aj 20. Chytiť jednoducho do  gupku medzi sto inými je problém. Čím je vyššia početnosť, tým sú zvedavejšie a nebojácnejšie.

 gupiek je celosvetovo rozšírený, čo je spôsobené asi aj tým, že ide snáď o najvariabilnejší druh , chovaný v sladkovodných akváriách a to nielen čo sa týka sfarbenia, ale aj tvaru. Existuje množstvo tvarových a farebných foriem P. reticulata. Keďže gupka predstavuje a predstavovala vždy pre akvaristov výzvu, došlo k veľkým zmenám nielen v jej vzhľade, ale aj v nárokoch chovu. Chov gupiek bol kedysi bezproblémový. Asi ste aj vy počuli akvaristov a známych, ktorí vraveli, že  chovať nebol nikdy problém, a že to nemôže byť problém ani dnes. Dnešné , ktoré dostanete kúpiť v akvaristike, prípadne od chovateľa, sa dajú opísať ako chúlostivé ryby. Svojim nárokmi sa dosť odlišujú od svojich príbuzných z minulosti. Dnes sú  silne prešlachtené a stali aj menej odolnými. V minulosti  neboli vôbec chúlostivé, ale dnes je to inak. Často sa chovateľovi stane, že si zakúpi nejaké , pridá ich ku svojim a najprv zahynú tie nové a neskôr aj jeho staré. Ak chcete chovať , ideálne je nájsť si cestu k chovateľovi, ktorý si udržuje čistú líniu. Pomer pohlaví odporúčam 3:1 a viac v prospech samičiek. Samce často nedožičia pokoj samičkám, preto je vhodné chovať viac samičiek ako samcov. Gupky tolerujú široké pásmo parametrov . Za ideálne hodnoty chovu považujem teplotu 22 – 27 °C, 10 – 20°, ph 7.5. Sú schopné, najmä v dospelosti, pokiaľ nepatria ku chúlostivým typom, znášať aj veľké zasolenie. Profitovanie gupiek v piešťanských jazierkach je toho dôkazom. Piešťanské  sú totiž napájané vodou, ktorá je veľmi bohatá na síru a iné minerály. Do jazierok púšťajú od času rôzne ryby, ale prežívajú len  a . Sú to druhy, ktoré sú voči tomuto faktoru rezistentné. Niektorí  dokázali aklimatizovať gupky postupným privykaním dokonca na morskú vodu. Chovajú tak gupky v morskej vode ako krmivo. V prípade, že máte ambície zúčastniť sa súťaží, je vhodné gupky chovať v akváriách s rastlinami, pretože v nich sa gupky cítia lepšie a lepšie aj vyzerajú. Chov gupiek si teda vyžaduje viac akvárií, ideálne je, ak každá forma má svoje . Zvlášť pre dospelé ryby, mlaď, dospievajúce jedince. Ku gupkám sa do spoločenského akvária hodia iné  ako napr. platy, , , ďalej , pancierničky rodu . Nehodia sa k nim väčšie druhy cichlíd – napr. , – napr. ,  ryby – napr.  partipentazona.

Niektorí  pridávajú do akvárií, kde chovajú gupky soľ. Najmä tí, ktorí chovajú gupky bez dna a bez rastlín. V každom prípade sa gupka cíti v slanej vode dobre a lepšie odoláva nástrahám chorôb. Odporúčaná dávka  pre ne sú dve polievkové lyžice na 40 litrov vody. Na soľ je treba rybičky privyknúť postupne a použiť len vtedy, ak to iným rybám nevadí. Gupky majú relatívne dlhé chvosty a často preto viac trpia rôznymi chorobami. A keďže gupky veľa zožerú a veľa odpadu aj vyprodukujú, treba dbať na čistotu vody, aj dna. Jeden môj kamarát nazýva gupky a  vďaka tejto vlastnosti kombajn :-). Gupky v oddychujú ležiac na dne, chvosty sa dotýkajú dna a vtedy im hrozí nákaza. Dno nesmie obsahovať veľa detritu, účinná  je dobrým predpokladom vašich zdravých rýb. Gupky doslova milujú čerstvú vodu a ak sa im veľmi často mení , rastú veľmi rýchlo a sú vo výbornej kondícii. Ideálna je kontinuálna výmena vody.

Gupky sú všežravé. Vhodnou potravou sú , patentky, , moina, , ideálne v živom stave. Mrazené krmivo tohto typu stačí namočiť do akvária a párkrát s ním rozvíriť hladinu a ryby nakŕmite. Ak chcete aby samičky gupiek kvalitne rodili, poskytnite im  čierneho komára, práve toho, ktorý nám ľuďom vie niekedy tak veľmi znepríjemniť život – komára piskľavého – Culex pipiens. Gupky sú riasožravé, vhodnou potravou je , ,  apod. Pre dorastajúce mladé gupky sa hodí nálevník. S radosťou prijmú napr. nelietavé  Drosophila melanogaster a je to práve , na ktorý sa pri kŕmení rýb všeobecne najviac zabúda. Vhodné sú samozrejme , alebo , menej už vločkové suché , ktoré sú ponúkané v akvaristických obchodoch.

 gupiek je jednoduché, častokrát sa môže v nádržiach akvaristov diať aj proti ich vôli. Samčekovia, nezriedka aj traja naraz naháňajú vytrvalo samičku, ktorá ale zvyčajne zo začiatku ignoruje ich aktivitu. Keď ale samička privolí, samček pomocou pohlavného orgánu, gonopódia, kopuluje. Samička je schopná držať si spermie v zásobe a rodiť aj v ďalších 3 – 4 nasledujúcich vrhoch. Aj preto je nevyhnutné, ak chcete zachovať líniu – tvar a farebnosť rodičov, zamedziť miešaniu genetického materiálu. Gravidné samičky je možné izolovať v pôrodničkách, napr. v takých, ktoré dostanete v obchode, alebo si zostrojíte napr. zo záhradníckeho pletiva kôš. Pletivo stačí zošiť a kôš upevniť na . Alebo sa môžete inšpirovať a spraviť si pôrodničku pomocou  a pletiva. Samozrejme môžete nechať samičku odrodiť v spoločnom akváriu a neskôr mladé vychytať. Gupky si niekedy svoje potomstvo žerú niekedy, ale ak chcete mať potomstvo, je dobré mať  dobre zarastené rastlinami. Gupky sú schopné rodiť mladé každý mesiac – perióda trvá zhruba 28 dní. Priemerný počet mladých je 40 jedincov – pohybuje sa od 30 do 70, niekedy aj viac ako 100 mladých. Niekedy sa stane, že samička vrhne len zopár mladých. Dbajte na to, aby ste, ak prekladáte samičku pred pôrodom, nemenili drasticky , najmä aby ste nezvýšili teplotu. Zvýšená by mohla mať za následok predčasný pôrod – nedostatočne vyvinuté jedince až mŕtve jedince. Samička je po pôrode vyčerpaná, je bežné, že sa jej v tomto čase zhorší zdravotný stav.

Čo je oveľa väčší problém, je mladé odchovať. Ako hovorí Ivan Vyslúžil: „Gupku rozmnoží aj žiačik, ale odchová iba chovateľ.“ Narodené mladé gupky sú relatívne veľkým rybím plôdikom – dosahujú okolo 1 cm. Najprv rastú pomalšie, po dvoch týždňoch sa ich  pri dobrom kŕmení rozbehne. Tak ako aj pri iných rybách, gupky do veľkosti dvoch centimetrov je vhodné kŕmiť čo najdôslednejšie. Najlepšou možnosťou ako podávať potravu takýmto mladým gupkám, je čo najčastejšie a po malých dávkach. Samozrejme ideálne je živé krmivo, ktoré sa pohybuje v celom vodnom stĺpci akvária. Takýmto požiadavkám vyhovie  – Artemia salina, a nálevník . Akonáhle sa dá rozlíšiť , mlaď rozdeľte podľa pohlavia. Samčekovia pohlavne dospievajú vo veku dvoch mesiacov, samičky o mesiac neskôr. Samičky so samcami dajte dokopy vtedy, ak chcete, aby sa spolu párili. Pokiaľ to nie je nevyhnutné, vyhýbajte sa predovšetkým súrodeneckému páreniu.

Gupky trpia často chorobami, ktoré nevieme diagnostifikovať – často hynú bez zjavnej príčiny a veľmi rýchlo. Jednou zo závažných chorôb, postihujúcich tieto ryby je bakteriálny rozpad plutiev spôsobený baktériami Pseudomonas,  a inými. Inou chorobou je mykobakterióza, ktorá je len veľmi ťažko liečiteľná. Ichtioftirióza – známa medzi akvaristami ako  je menej vážna choroba.

P. reticulata si istotne svoje významné miesto v akvaristike zaslúži a zastane, veď napokon sú to práve gupky, pre ktoré sa konajú Majstrovstvá Európy, aj Majstrovstvá sveta, a iné medzinárodné a  a . Existuje medzinárodná organizácia IKGH (Internationale Kuratorium -Hochzucht), ktorá jednotlivé organizácie zaoberajúce sa chovom P. reticulata združuje a koordinuje [4]. Súťaží sa podľa vypracovaného štandardu IHS. [5] Zväčša súťažia triá samčekov, ale čoraz viac sa presadzujú aj páry. Kategórie sú určené podľa tvaru chvostovej plutvy: triangel, kruh, dvojmečík, dolný , horný , , , , rýľ, , , šerpa.

Poecilia reticulata Peters, 1859 belongs to the subfamily Poecilinae, the family Poecillidae, the order Cyprinodontiformes, and the class Actinopterigii. Synonyms: Poecilia reticulata Peters, 1859; Lebistes poecilioides De Filippi, 1861; Girardinus reticulatus Günther, 1866; Girardinus guppii Günther, 1866; Poecilioides reticulatus Jordan et Gilbert, 1883; Heterandria guppyi Jordan, 1887; Acanthophacelus reticulatus Eigenmann, 1907; Acanthophacelus guppii Eigenmann, 1910; Girardinus poeciloides Boulenger, 1912; Girardinus petersi Boulenger, 1912; Poecilia poeciloides Langer, 1913; Lebistes reticulatus Regan, 1913; Glaridichthys reticulatus Milewski, 1920. The Slovak name is živorodka dúhová. The name gupka dúhová is also used. It belongs to livebearers. It is a generally known species of aquarium fish. Probably everyone in Slovakia has encountered the national name gupky. Often their name is distorted to gubky, guby, and similar, even among experts – which only indicates their great popularity. Another common name for guppies is pávie očko. This beautiful name originates from the natural form of P. reticulata, which has a dark spot on the body, usually oriented towards the upper edge of the caudal fin.

The original distribution is in Venezuela, but today its range extends to the eastern Amazon, Venezuela, Trinidad and Tobago, Barbados, northern Brazil, and Guyana – the Orinoco River basin, and guppies can now be found in Australia, Cuba, Hawaii, Southeast Asia, eastern and southern Africa, South America up to the northern United States, Russia, southern Spain, Greece, Italy, the Czech Republic, and Slovakia, among others. A more comprehensive list is provided by FishBase. The species P. reticulata has adapted to its environment and is increasingly showing its original natural form. When I compare wild guppies from Venezuela with those caught in Brazil, I see a clear dominance of the original genetic makeup. Wild nature wins once again. Guppies are found where the water is warm, usually in thermal springs. I know they are found in the area of Slovnaft, I’ve heard about several other occurrences, and I know they are in thermal ponds in .

In nature, the male reaches 3.5 cm, the female 6 cm. They live an average of 8-12 months. P. reticulata is characterized by significant sexual dimorphism. The male is much more colorful, smaller in size, slimmer, and has a gonopodium. The gonopodium is the male reproductive organ and is a modification of the 3rd to 5th ray of the anal fin. The female is more oval, larger in adulthood, has a normal anal fin, and has a gravid spot on the abdominal part of the body. The basic color of both sexes is gray. Guppy is a very friendly fish, usually swimming in the middle and lower part of the aquarium. If you keep a large number of guppies in one tank, they group together in the entire water column. If you feed them with your hand in the aquarium, guppies curiously and fearlessly lick your fingers. Catching guppies with a net is also interesting because they are often caught too easily – if you want to catch just one, it’s easy to end up with 20 in the net. Simply catching a guppy in a net among a hundred others is a problem. The more there are, the more curious and fearless they become.

The breeding of guppies is widespread worldwide, perhaps because they are one of the most variable species of fish kept in freshwater aquariums, not only in terms of color but also in shape. There are many morphological and color forms of P. reticulata. Since guppies have always been and still are a challenge for aquarists, there have been significant changes not only in their appearance but also in the requirements for breeding. Keeping guppies was once trouble-free. You may have heard aquarists and acquaintances say that keeping guppies was never a problem and that it cannot be a problem today. The guppies available for purchase in pet stores or from breeders today can be described as delicate fish. Their demands differ significantly from their relatives in the past. Today’s guppies are heavily bred and have become less resilient. In the past, guppies were not delicate at all, but today it is different. It often happens to breeders that they buy some guppies, add them to their tank, and first the new ones perish, and later their old ones do too. If you want to keep guppies, it is ideal to find a path to a breeder who maintains a clean lineage. I recommend a sex ratio of 3:1 or more in favor of females. Males often do not give females peace, so it is suitable to keep more females than males. Guppies tolerate a wide range of water parameters. I consider the ideal breeding values to be a temperature of 22-27 °C, 10-20°dGH, pH 7.5. They are capable, especially in adulthood, if they do not belong to delicate types, of tolerating high salinity. The profitability of guppies in Piešťany ponds is proof of this. Piešťany ponds are fed by water rich in sulfur and other minerals. People occasionally release various fish into the ponds, but only Poecilia sphenops and Poecilia reticulata survive. These are species that are resistant to this factor. Some breeders have managed to acclimate guppies gradually even to seawater. They keep guppies in seawater as feed. If you have ambitions to participate in competitions, it is advisable to keep guppies in aquariums with plants because they feel and look better in them. Therefore, breeding guppies requires more aquariums. Ideally, each form should have its own aquarium, especially for adult fish, young, and adolescent individuals. Other livebearers such as platies, swordtails, mollies, tetras, and Corydoras catfish are suitable for keeping with guppies in a community tank. Larger cichlid species, such as angelfish, labyrinth fish, such as bettas, and carp-like fish, such as Puntius partipentazona, are not suitable for them.

Some breeders add salt to the aquariums where they keep guppies, especially those who keep guppies without substrate and without plants. In any case, guppies feel good in salty water and better resist disease. The recommended dose of salt for them is two tablespoons per 40 liters of water. Guppies should be gradually accustomed to salt, and it should only be used if it does not bother other fish. Guppies have relatively long tails and often suffer from various diseases. And since guppies eat a lot and produce a lot of waste, water and bottom cleanliness must be maintained. One of my friends calls guppies and swordtails a „combine“ because of this feature. Guppies rest at the bottom at night, their tails touching the bottom, and they are at risk of infection. The bottom must not contain much detritus, effective filtration is a good prerequisite for your healthy fish. Guppies literally love fresh water, and if you change the water very often, they grow very quickly and are in excellent condition. Continuous water exchange is ideal.

Guppies are omnivorous. Suitable food includes threadfin, mosquito larvae, cyclops, moina, artemia, ideally live. Frozen food of this type is sufficient to soak in the aquarium and swirl a few times to feed the fish. If you want the female guppies to give birth well, provide them with larvae of the black mosquito, the one that sometimes makes human life so unpleasant – the Culex pipiens mosquito. Guppies are herbivorous, suitable food includes spirulina, blanched spinach, lettuce, etc. A suitable food for young growing guppies is infusoria. They readily accept, for example, non-flying fruit flies Drosophila melanogaster, and it is precisely insects that are most forgotten when feeding fish in general. Of course, microorganisms are suitable, as well as grindal worms, less so dry flake foods offered in pet stores.

Breeding guppies is simple; often it can happen in aquarists‘ tanks against their will. Males, often even three at once, persistently chase the female, who usually ignores their activity at first. But when the female agrees, the male copulates using the gonopodium. The female is able to store sperm and give birth in the next 3-4 subsequent broods. Therefore, if you want to preserve the lineage – the shape and color of the parents, you need to prevent the mixing of genetic material. Pregnant females can be isolated in breeding traps, for example, those available in stores or those you can make from garden mesh baskets. It is enough to stitch the mesh and attach the basket to the aquarium. Or you can get inspired and make a breeding trap using a PET bottle and mesh. Of course, you can let the female give birth in a common tank and later catch the young. Sometimes guppies eat their offspring, but if you want offspring, it is good to have the aquarium well planted with plants. Guppies are capable of giving birth every month – the period lasts about 28 days. The average number of offspring is 40 individuals – ranging from 30 to 70, sometimes even more than 100 offspring. Sometimes it happens that the female only gives birth to a few young. Make sure that if you move the female before giving birth, you do not drastically change the water parameters, especially to avoid raising the temperature. Increased temperature could result in premature birth – insufficiently developed individuals or even dead ones. The female is exhausted after giving birth; it is common for her health to deteriorate during this time.

What is a much bigger problem is raising the young. As Ivan Vyslúžil says, „A schoolchild can breed a guppy, but only a breeder can raise it.“ Newborn guppy fry are relatively large fish fry – reaching about 1 cm. They initially grow slower, but after two weeks of good feeding, their growth accelerates. Just like with other fish, it is suitable to feed guppies diligently until they reach two centimeters in size. The best way to feed such young guppies is as often as possible and in small portions. Of course, live food that moves throughout the water column of the aquarium is ideal. These demands are met by the saltwater brine shrimp – Artemia salina, and infusoria – Paramecium caudatum. As soon as the gender can be distinguished, divide the fry by gender. Males reach sexual maturity at the age of two months, females one month later. Put females with males together only if you want them to mate. If it is not necessary, avoid sibling mating above all.

Guppies often suffer from diseases that we cannot diagnose – they often perish without apparent cause and very quickly. One of the serious diseases affecting these fish is fin rot caused by bacteria Pseudomonas, Aeromonas, and others. Another disease is mycobacteriosis, which is very difficult to treat. Ichthyophthiriasis – known among aquarists as white spot disease – is a less serious disease.

P. reticulata certainly deserves its significant place in aquaristics and holds it, as guppies are the reason for the European Championships, World Championships, and other international and national competitions and exhibitions. There is an international organization, IKGH (Internationale Kuratorium Guppy-Hochzucht), which brings together and coordinates individual organizations dealing with the breeding of P. reticulata. Competitions are held according to the developed IHS standard. Typically, competitions involve trios of males, but pairs are increasingly making their mark. Categories are determined by the shape of the caudal fin: triangle, circle, double sword, lower sword, upper sword, lyre, fan, flag, shovel, flame, needle, sherpa.

Poecilia reticulata Peters, 1859 gehört zur Unterfamilie Poecilinae, zur Familie Poecillidae, zur Ordnung Cyprinodontiformes und zur Klasse Actinopterigii. Synonyme: Poecilia reticulata Peters, 1859; Lebistes poecilioides De Filippi, 1861; Girardinus reticulatus Günther, 1866; Girardinus guppii Günther, 1866; Poecilioides reticulatus Jordan et Gilbert, 1883; Heterandria guppyi Jordan, 1887; Acanthophacelus reticulatus Eigenmann, 1907; Acanthophacelus guppii Eigenmann, 1910; Girardinus poeciloides Boulenger, 1912; Girardinus petersi Boulenger, 1912; Poecilia poeciloides Langer, 1913; Lebistes reticulatus Regan, 1913; Glaridichthys reticulatus Milewski, 1920. Der slowakische Name lautet Regenbogenkärpfling. Es wird auch als Guppy bezeichnet. Es gehört zu den lebend gebärenden Fischen. Es ist eine allgemein bekannte Art von Aquariumfischen. Auch hier ist wahrscheinlich jeder Erwachsene schon einmal auf den landesüblichen Namen Guppy gestoßen. Oft wird der Name zu Gubky, Guby usw. verkürzt, auch unter Fachleuten – was ihre große Beliebtheit nur verdeutlicht. Ein weiterer gebräuchlicher Name für Guppies ist Pfauenauge. Diese schöne Bezeichnung stammt von der natürlichen Form P. reticulata, die einen farbigen dunklen Fleck auf dem Körper hat, der normalerweise zum oberen Rand der Schwanzflosse hin ausgerichtet ist.

Die ursprüngliche Verbreitung liegt in Venezuela, heute reicht ihr Verbreitungsgebiet in den östlichen Amazonas, nach Venezuela, Trinidad und Tobago, Barbados, dem nördlichen Brasilien und Guyana – das Einzugsgebiet des Orinoko und heute finden sich Guppies auch in Australien, Kuba, Hawaii, Südostasien, Ost- und Südafrika, Südamerika bis in den Norden der USA, Russland, Südspanien, Griechenland, Italien, Tschechien und auch in der Slowakei. Eine umfassendere Liste führt FishBase auf. Die Art P. reticulata hat sich an ihre Umgebung angepasst und beginnt immer mehr, ihre ursprüngliche natürliche Form zu zeigen. Wenn ich wilde Guppies aus Venezuela und in Brasilien gefangene Guppies vergleiche, sehe ich eine klare Durchsetzung des ursprünglichen genetischen Materials. Die wilde Natur siegt einmal mehr. Guppies leben dort, wo das Wasser warm ist, normalerweise in Thermalquellen. Ich weiß, dass sie im Gebiet von Slovnaft vorkommen, ich habe von mehreren anderen Vorkommen gehört und ich weiß, dass sie in Thermalteichen in Piešťany zu finden sind.

Das Männchen erreicht in der Natur eine Größe von 3,5 cm, das Weibchen 6 cm. Sie leben durchschnittlich 8-12 Monate. P. reticulata zeichnet sich durch einen deutlichen Geschlechtsdimorphismus aus. Das Männchen ist farbenfroher, kleiner und schlanker im Wachstum und hat ein Gonopodium. Das Gonopodium ist ein Geschlechtsorgan und eine Modifikation von 3 bis 5 Strahlen der Analflosse. Das Weibchen ist ovaler, größer im Erwachsenenalter, hat eine normale Afterflosse und einen Trächtigkeitsfleck im Bauchbereich. Die Grundfarbe beider Geschlechter ist grau. Guppy ist ein sehr freundlicher Fisch, der normalerweise im mittleren und unteren Teil des Aquariums schwimmt. Wenn Sie eine große Anzahl von Guppies in einem Tank halten, versammeln sie sich im gesamten Wassersäulenbereich. Wenn Sie füttern, während Ihre Hand im Aquarium ist, lecken Ihnen die Guppies neugierig und furchtlos die Finger. Es ist auch interessant, Guppies in ein Netz zu fangen, denn sie werden oft viel zu leicht gefangen – wenn Sie versuchen, nur eines zu fangen, landen oft 20 in Ihrem Netz. Es ist eine Herausforderung, einen einzelnen Guppy aus hundert anderen zu fangen. Je größer die Population, desto neugieriger und furchtloser sind sie.

Die Zucht von Guppies ist weltweit verbreitet, was wohl auch daran liegt, dass es sich um eine der variabelsten Arten von Süßwasserfischen handelt, die in Aquarien gehalten werden, nicht nur in Bezug auf die Farbe, sondern auch auf die Form. Es gibt viele Formen und Farbvarianten von P. reticulata. Da Guppies schon immer eine Herausforderung für Aquarianer darstellten, gab es nicht nur große Veränderungen in ihrem Aussehen, sondern auch in den Zuchtanforderungen. Die Zucht von Guppies war früher unkompliziert. Sie haben vielleicht auch Aquarianer und Bekannte gehört, die sagten, dass die Zucht von Guppies nie ein Problem war und dass es heute auch kein Problem sein kann. Die heutigen Guppies, die Sie im Zoofachhandel oder beim Züchter kaufen können, sind als empfindliche Fische zu beschreiben. Sie unterscheiden sich in ihren Anforderungen stark von ihren Vorfahren. Heutige Guppies sind stark gekreuzt und sind auch weniger widerstandsfähig geworden. Früher waren Guppies überhaupt nicht empfindlich, aber heute ist das anders. Es passiert oft, dass ein Züchter einige Guppies kauft, sie zu seinen vorhandenen hinzufügt und zuerst die neuen und später auch seine alten Guppies sterben. Wenn Sie Guppies züchten möchten, ist es ideal, einen Züchter zu finden,

der eine saubere Linie behält. Ich empfehle ein Geschlechterverhältnis von 3:1 oder mehr zugunsten der Weibchen. Männchen stören die Weibchen oft und deshalb ist es ratsam, mehr Weibchen als Männchen zu halten. Guppies tolerieren ein breites Spektrum von Wasserparametern. Die idealen Zuchtbedingungen sind eine Temperatur von 22-27 °C, 10-20°dGH und ein pH-Wert von 7,5. Sie sind in der Lage, insbesondere im Erwachsenenalter, wenn sie nicht zu den empfindlichen Typen gehören, auch hohe Salzkonzentrationen zu tolerieren. Das Gedeihen von Guppies in den Teichen von Piešťany ist ein Beweis dafür. Die Teiche von Piešťany werden nämlich mit Wasser gespeist, das reich an Schwefel und anderen Mineralien ist. Die Menschen setzen gelegentlich verschiedene Fischarten in die Teiche ein, aber nur Poecilia sphenops und Poecilia reticulata überleben. Es sind Arten, die gegen diesen Faktor resistent sind. Einige Züchter haben es sogar geschafft, Guppies allmählich an Meerwasser zu gewöhnen. Sie züchten Guppies in Meerwasser als Futter. Wenn Sie Ambitionen haben, an Wettbewerben teilzunehmen, ist es ratsam, Guppies in Aquarien mit Pflanzen zu halten, da sie sich darin wohler fühlen und besser aussehen. Die Zucht von Guppies erfordert also mehrere Aquarien, idealerweise sollte jede Form ihr eigenes Aquarium haben. Besonders für erwachsene Fische, Jungfische und heranwachsende Jungtiere. Zu Guppies passen in ein Gesellschaftsaquarium andere lebendgebärende Fische wie z.B. Platys, Schwertträger, Mollys, aber auch Salmler, Panzerwelse der Gattung Corydoras. Größere Arten von Buntbarschen wie z.B. Skalare, Labyrinthfische wie z.B. Kampffische und Karpfenfische wie z.B. Puntius partipentazona passen nicht zu ihnen.

Einige Züchter fügen den Aquarien, in denen sie Guppies züchten, Salz hinzu. Vor allem diejenigen, die Guppies ohne Bodengrund und ohne Pflanzen halten. Auf jeden Fall fühlen sich Guppies in salzigem Wasser gut und widerstehen den Gefahren von Krankheiten besser. Die empfohlene Salzmenge für sie beträgt zwei Esslöffel pro 40 Liter Wasser. Die Fische müssen allmählich an das Salz gewöhnt werden und nur dann verwenden, wenn es anderen Fischen nichts ausmacht. Guppies haben relativ lange Schwänze und leiden daher häufiger unter verschiedenen Krankheiten. Und da Guppies viel fressen und viel Abfall produzieren, müssen Sie auf die Sauberkeit des Wassers und des Bodens achten. Ein Freund von mir nennt Guppies und Schwertträger aufgrund dieser Eigenschaft „Kombimaschinen“ :-). Guppies ruhen nachts am Boden, ihre Schwänze berühren den Boden und in dieser Zeit sind sie anfällig für Infektionen. Der Boden darf nicht viel Detritus enthalten, eine effiziente Filtration ist eine gute Voraussetzung für Ihre gesunden Fische. Guppies lieben frisches Wasser buchstäblich und wenn das Wasser sehr oft gewechselt wird, wachsen sie sehr schnell und sind in ausgezeichneter Verfassung. Ein kontinuierlicher Wasserwechsel ist ideal.

Guppies sind Allesfresser. Geeignetes Futter sind Mikroorganismen, Mückenlarven, Cyclops, Moina, Artemia, idealerweise lebendig. Gefrorenes Futter dieser Art reicht aus, um es ins Aquarium zu geben und die Oberfläche ein paar Mal zu durchrühren, bevor Sie die Fische füttern. Wenn Sie möchten, dass Guppy-Weibchen qualitativ hochwertige Jungtiere gebären, geben Sie ihnen Larven der schwarzen Fliege, genau jene, die uns manchmal das Leben so schwer machen können – die Stechmücke Culex pipiens. Guppies fressen Algen, geeignetes Futter ist Spirulina, gekochter Spinat, Salat usw. Für heranwachsende junge Guppies eignet sich der Nährtierkulturfisch. Sie nehmen auch gerne flugunfähige Fruchtfliegen Drosophila melanogaster an, und das ist gerade das Insekt, das beim Füttern von Fischen allgemein am meisten vergessen wird. Natürlich sind auch Mikrowürmer oder Grindalwürmer geeignet, weniger aber Flocken- oder Pelletfutter, das in Zoofachgeschäften angeboten wird.

Die Vermehrung von Guppies ist einfach, oft kann es auch gegen den Willen der Aquarianer in ihren Tanks stattfinden. Männchen, oft sogar drei auf einmal, jagen hartnäckig ein Weibchen, das ihre Aktivität normalerweise zu Beginn ignoriert. Wenn das Weibchen jedoch nachgibt, paart sich das Männchen mit Hilfe seines Geschlechtsorgans, des Gonopodiums. Das Weibchen ist in der Lage, die Spermien zu speichern und auch in den nächsten 3-4 Würfen zu gebären. Deshalb ist es unerlässlich, wenn Sie die Linie erhalten wollen – die Form und Farbe der Eltern -, das Vermischen des genetischen Materials zu verhindern. Schwangere Weibchen können in geburtsfördernden Einrichtungen isoliert werden, z.B. in solchen, die Sie im Geschäft bekommen, oder Sie können eine aus Gartendraht gebaute Kiste verwenden. Es reicht aus, den Draht zu nähen und die Kiste am Aquarium zu befestigen. Oder Sie können sich inspirieren lassen und eine geburtsfördernde Einrichtung aus einer PET-Flasche und Draht bauen. Natürlich können Sie das Weibchen auch im gemeinsamen Aquarium gebären lassen und die jungen später herausfangen. Manchmal fressen die Guppies ihren Nachwuchs, aber wenn Sie Nachwuchs haben möchten, ist es gut, dass das Aquarium gut mit Pflanzen bewachsen ist. Guppies sind in der Lage, jeden Monat Nachwuchs zu gebären – der Zeitraum dauert etwa 28 Tage. Die durchschnittliche Anzahl der Jungen beträgt 40 Individuen – sie variiert von 30 bis 70, manchmal sogar mehr als 100 Jungtiere. Manchmal kommt es vor, dass das Weibchen nur ein paar Junge wirft. Achten Sie darauf, dass Sie, wenn Sie das Weibchen kurz vor der Geburt versetzen, die Wasserparameter nicht drastisch ändern, insbesondere sollten Sie die Temperatur nicht erhöhen. Eine erhöhte Temperatur könnte dazu führen, dass die Geburt vorzeitig erfolgt – unzureichend entwickelte Individuen oder sogar tote Individuen. Das Weibchen ist nach der Geburt erschöpft, es ist üblich, dass sich ihr Gesundheitszustand in dieser Zeit verschlechtert.

Ein viel größeres Problem ist es, die Jungtiere aufzuziehen. Wie Ivan Vyslúžil sagt: „Ein Schüler kann einen Guppy vermehren, aber nur ein Züchter kann ihn aufziehen.“ Geborene Guppy-Jungtiere sind relativ große Fischlarven – sie erreichen etwa 1 cm. Zuerst wachsen sie langsamer, nach zwei Wochen beschleunigt sich ihr Wachstum bei guter Fütterung. Wie auch bei anderen Fischen ist es ratsam, Guppies bis zu einer Größe von zwei Zentimetern so konsequent wie möglich zu füttern. Die beste Möglichkeit, solchen jungen Guppies Futter zu geben, ist so oft wie möglich und in kleinen Portionen zu füttern. Natürlich ist lebendiges Futter ideal, das sich im gesamten Wassersäulen des Aquariums bewegt. Diese Anforderungen erfüllt das Salzwasser-Krebstier Artemia salina und der Wimpertier Paramecium caudatum. Sobald das Geschlecht feststellbar ist, trennen Sie die Jungen nach Geschlecht. Männchen erreichen im Alter von zwei Monaten die Geschlechtsreife, Weibchen einen Monat später. Geben Sie Weibchen mit Männchen zusammen, wenn Sie wollen, dass sie sich paaren. Vermeiden Sie vor allem Inzucht, es sei denn, es ist unbedingt erforderlich.

Guppies leiden oft an Krankheiten, die wir nicht diagnostizieren können – sie sterben oft ohne offensichtlichen Grund und sehr schnell. Eine der schwerwiegenden Krankheiten, die diese Fische betreffen, ist die bakterielle Flossenfäule, verursacht durch Bakterien wie Pseudomonas, Aeromonas und andere. Eine andere Krankheit ist die Mykobakteriose, die nur sehr schwer zu behandeln ist. Die Ichthyophthiriose – unter Aquarianern als Pünktchenkrankheit bekannt – ist eine weniger schwerwiegende Krankheit.

P. reticulata verdient sicherlich seinen wichtigen Platz in der Aquaristik und nimmt ihn auch ein, schließlich sind es gerade Guppies, für die Europa- und Weltmeisterschaften sowie andere internationale und nationale Wettbewerbe und Ausstellungen veranstaltet werden. Es gibt eine internationale Organisation, die IKGH (Internationale Kuratorium Guppy-Hochzucht), die die einzelnen Organisationen, die sich mit der Zucht von P. reticulata befassen, vereint und koordiniert. Sie konkurrieren nach dem von IHS erstellten Standard. In der Regel konkurrieren Trios von Männchen, aber immer mehr auch Paare. Die Kategorien sind nach der Form der Schwanzflosse definiert: Dreieck, Kreis, Doppelschwert, unteres Schwert, oberes Schwert, Lyra, Fächer, Fahne, Wurzel, Flamme, Nadel, Schaufel.

:

[1] http://www.fishbase.org/

[2] http://64.95.130.5/

[4] http://www.ikgh.nl/

[5] IHS

, , ,

Krajina, Zahraničie, TOP, Česko, Fotografie

Česko

skala
Hits: 4578

je náš západný sused. Spája nás s ním spoločná . Veď len v roku 1993 sa federácia Československo rozpadla. Hlavným mestom je Praha. Tzv. otcom vlasti je Karel IV..

Czechia is our western neighbor. We are connected to it by a common history. After all, it was only in 1993 that the federation of Czechoslovakia dissolved. The capital city is Prague. The so-called father of the country is Charles IV.

Tschechien ist unser westlicher Nachbar. Uns verbindet eine gemeinsame Geschichte. Immerhin löste sich die Föderation der Tschechoslowakei erst im Jahr 1993 auf. Die Hauptstadt ist Prag. Der sogenannte Vater des Landes ist Karl IV.

Oficiálnym názvom štátu je Česká republika, jednoslovne Česko. Časť verejnosti slovo Česko odmieta. Jeho prvé použitie je z roku 1777 ako synonymum k Čechy (Wikipedia.cs). Česko tvoria Čechy, a Sliezsko. Geologicky Český masív a Západné Karpaty. Jeho rozloha je 78866 km2, na ktorých žije viac ako 10 miliónov obyvateľov. Veľké české : Labe, Vltava, Morava, Dyje, Odra, Opava. Klimaticky sa vyznačuje miešaním oceánskych a kontinentálnych vplyvov. Patrónom českej krajiny je Svätý Václav. Prvé osídlenie siaha do staršej doby kamennej, zhruba 28000 rokov pred n. l. (Wikipedia.sk). Doklady o výskyte Homo habilis sa našli okrese Beroun, Suchdol, Čakovice. Homo erectus na lokalite Písečný vrch u Bečova, pri Přezleticiach, pri Stránskej skale. Homo sapiens sapiens – Pavlovienské náleziská – Předmostí u Přerova, Dolní Věstonice, Pavlov, Petřkovice. Od 5. storočia pred n. l. tu žili – Bójovia. Na južnú Moravu Volkovia – Tektoságovia (Wikipedia.cs).

The official name of the state is the Czech Republic, simply Czechia. Some of the public rejects the word Czechia. Its first usage dates back to 1777 as a synonym for Bohemia (Wikipedia.cs). Czechia consists of Bohemia, Moravia, and Silesia. Geologically, it includes the Czech Massif and the Western Carpathians. Its area is 78,866 km2, with a population of over 10 million people. Major Czech rivers include the Elbe, Vltava, Morava, Dyje, Odra, and Opava. Climate-wise, it is characterized by a mix of oceanic and continental influences. The patron saint of the Czech country is Saint Wenceslaus. The first settlement dates back to the Upper Paleolithic, approximately 28,000 years before Christ (Wikipedia.sk). Evidence of Homo habilis has been found in the Beroun district, Suchdol, Čakovice. Homo erectus at the Písečný vrch site near Bečov, near Přezletice, near Stránská skála. Homo sapiens sapiens – Pavlovian sites – Předmostí near Přerov, Dolní Věstonice, Pavlov, Petřkovice. From the 5th century BC, Celts – Boii lived here. In southern Moravia, the Volcae – Tectosages (Wikipedia.cs).

Der offizielle Name des Staates ist die Tschechische Republik, kurz Česko. Ein Teil der Bevölkerung lehnt jedoch das Wort Česko ab. Seine erste Verwendung geht auf das Jahr 1777 zurück, als es als Synonym für Böhmen verwendet wurde (Wikipedia.cs). Česko besteht aus Böhmen, Mähren und Schlesien. Geologisch gehören der Böhmische Masse und die Westkarpaten dazu. Die Fläche beträgt 78.866 km2, auf der mehr als 10 Millionen Menschen leben. Zu den großen tschechischen Flüssen gehören die Elbe, die Moldau, die March, die Thaya, die Oder und die Opava. Klimatisch ist das Land durch eine Mischung aus ozeanischen und kontinentalen Einflüssen gekennzeichnet. Der Schutzpatron des tschechischen Landes ist der Heilige Wenzel. Die erste Besiedlung reicht bis in die ältere Steinzeit zurück, etwa 28.000 Jahre vor Christus (Wikipedia.sk). Nachweise von Homo habilis wurden in den Bezirken Beroun, Suchdol und Čakovice gefunden. Homo erectus wurde am Standort Písečný vrch bei Bečov, bei Přezletice und bei Stránská skála gefunden. Homo sapiens sapiens – Fundstätten in Pavlovien – Předmostí bei Přerov, Dolní Věstonice, Pavlov und Petřkovice. Ab dem 5. Jahrhundert v. Chr. lebten Kelten – die Boier – hier. In Südmähren lebten die Volkovianer – die Teutonen (Wikipedia.cs).

V 1. storočí sem prichádzali germánske kmene Kvádi a Markomani. Podľa niektorých historikov, napr. Balázsa Komoróczyho, exitstovala snaha Rimanov vytvoriť na časti územia provinciu Markomania za obdobia vlády Marca Aurelia s centrom na južnej Morave, zrejme v Mušove (Wikipedia.cs). Začiatkom 5, storočia ubudlo obyvateľstva, pravdepodobne časť odišla v roku 409 s Vandalmi a Alanmi. V prvej polovici 5. storočia vďaka odchodu Markomanov do Norica. Pravdepodobne na Morave existoval vplyv hunského vpádu pod Attilovým vedením. Na konci 5. storočia sa proti prúdu Labe dostali do Čiech Longobardi a Durynkovia. V druhej polovici 6. storočia sem prišli slovanské kmene (Wikipedia.cs). V 7. storočí sa časť územia stala súčasťou Samovej ríše. V 9. storočí zase Veľkej Moravy. K zjednoteniu došlo v 10. storočí zásluhou Přemyslovcov (Wikipedia.sk). České kráľovstvo, ktoré vzniklo v roku 1198, dosiahlo svoj mocenský vrchol za vlády posledných Přemyslovcov a Karla IV. Za Přemysla Otakara II. siahalo až za Alpy k Jadranskému moru. Václav II. získal územia cez až k Baltskému moru, Václav II. uhorské územia. Karol IV. pripojil Braniborsko, Lužice a Sliezsko (Wikipedia.cs).

In the 1st century, Germanic tribes, such as the Quadi and Marcomanni, migrated to this territory. According to some historians, for example, Balázs Komoróczy, there was an attempt by the Romans to create the province of Marcomania on part of the territory during the rule of Marcus Aurelius, with its center likely in southern Moravia, possibly in Mušov (Wikipedia.cs). By the beginning of the 5th century, the population decreased, with a part likely leaving in 409 with the Vandals and Alans. In the first half of the 5th century, due to the departure of the Marcomanni to Noricum, the region was affected. There was probably an influence of the Hun invasion led by Attila on the Morava in the late 5th century. By the end of the 5th century, against the current of the Elbe, the Lombards and Thuringians reached Bohemia. In the second half of the 6th century, Slavic tribes arrived here (Wikipedia.cs). In the 7th century, a part of the territory became part of the Samo Empire. In the 9th century, it became part of Great Moravia. Unification occurred in the 10th century through the efforts of the Přemyslid dynasty (Wikipedia.sk). The Czech Kingdom, established in 1198, reached its peak of power under the rule of the last Přemyslids and Charles IV. During the reign of Přemysl Otakar II, it extended beyond the Alps to the Adriatic Sea. Wenceslaus II acquired territories through Poland to the Baltic Sea, while Wenceslaus III gained Hungarian territories. Charles IV annexed Brandenburg, Lusatia, and Silesia (Wikipedia.cs).

Im 1. Jahrhundert kamen germanische Stämme der Quaden und Markomannen in diese Region. Nach einigen Historikern, wie zum Beispiel Balázs Komoróczy, gab es den Versuch der Römer, während der Herrschaft von Kaiser Marcus Aurelius auf einem Teil des Gebiets die Provinz Markomania zu schaffen, wahrscheinlich mit dem Zentrum im südlichen Mähren, möglicherweise in Mušov (Wikipedia.cs). Anfang des 5. Jahrhunderts ging die Bevölkerung zurück, wahrscheinlich verließ ein Teil von ihr im Jahr 409 das Gebiet mit den Vandalen und Alanen. In der ersten Hälfte des 5. Jahrhunderts gelangten aufgrund des Abzugs der Markomanen nach Noricum. Wahrscheinlich gab es auf der Morava den Einfluss des hunnischen Einmarschs unter der Führung von Attila. Am Ende des 5. Jahrhunderts gelangten entgegen dem Strom der Elbe die Langobarden und Thüringer nach Böhmen. In der zweiten Hälfte des 6. Jahrhunderts kamen slawische Stämme hierher (Wikipedia.cs). Im 7. Jahrhundert wurde ein Teil des Gebiets Teil des Reiches der Awaren. Im 9. Jahrhundert dann Teil des Großmährischen Reiches. Die Vereinigung erfolgte im 10. Jahrhundert durch die Přemysliden (Wikipedia.sk). Das tschechische Königreich, das im Jahr 1198 entstand, erreichte unter der Herrschaft der letzten Přemysliden und Karls IV. seinen Machthöhepunkt. Unter Přemysl Ottokar II. erstreckte es sich bis zu den Alpen und der Adria. Wenzel II. erwarb Gebiete über Polen bis zur Ostsee, Wenzel II. ungarische Gebiete. Karl IV. fügte Brandenburg, die Lausitz und Schlesien hinzu (Wikipedia.cs).

Česko bolo významnou súčasťou Svätej ríše rímskej, panovník mal postavenie kurfiřta – voliteľa cisára. V 15. storočí Česko výrazne oslabili husiti (Wikipedia.cs). Až do roku 1804 Česko patrilo k rímskonemeckej ríši. V rokoch 1526 – 1918 bolo zároveň súčasťou Rakúskeho cisárstva (Wikipedia.sk). V roku 1526 nastúpila na český trón habsburská monarchia. Víťazstvo na Bielej hore v roku 1620 prispelo ku konečnej likvidácii aj posledných zbytkov samostatnosti. Korunnými územiami, po roku 1749 navzájom celkom nespojitými sa stali až do konca 1. svetovej v roku 1918: České království, Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko (Wikipedia.cs). V rokoch 1867 – 1918 bolo Česko súčasťou -Uhorska. Pohraničie Čiech aj Moravy – Sudety boli od 13. storočia do roku 1945 obývané Nemcami (Wikipedia.sk). Od 17. storočia až do začiatku 19. storočia prebiehali ponemčovanie českého územia (Wikipedia.cs). V rokoch 1771 – 1772 zomrelo počas hladomoru najmenej 250000 ľudí (Veselý), čo viedlo k rozsiahlym nepokojom (Vašků).

Czechia was a significant part of the Holy Roman Empire, and its ruler held the position of an elector – a voter for the emperor. In the 15th century, Czechia was substantially weakened by the Hussites (Wikipedia.cs). Until 1804, Czechia belonged to the Holy Roman Empire. From 1526 to 1918, it was concurrently part of the Austrian Empire (Wikipedia.sk). In 1526, the Habsburg monarchy took the Czech throne. The victory at the Battle of White Mountain in 1620 contributed to the final elimination of the last remnants of independence. The crown territories, which were largely incongruent after 1749, remained so until the end of World War I in 1918: the Kingdom of Bohemia, the Margraviate of Moravia, and the Duchy of Upper and Lower Silesia (Wikipedia.cs). From 1867 to 1918, Czechia was part of Austria-Hungary. The border regions of Bohemia and Moravia – the Sudetenland – were inhabited by Germans from the 13th century until 1945 (Wikipedia.sk). From the 17th century until the early 19th century, Germanization efforts took place in Czech territory (Wikipedia.cs). In the years 1771-1772, at least 250,000 people died during a famine (Veselý), leading to extensive unrest (Vašků).

Tschechien war ein bedeutender Teil des Heiligen Römischen Reiches, der Monarch hatte die Position eines Kurfürsten – eines Wählers des Kaisers. Im 15. Jahrhundert wurde Tschechien durch die Hussiten erheblich geschwächt (Wikipedia.cs). Bis zum Jahr 1804 gehörte Tschechien zum Heiligen Römischen Reich. In den Jahren 1526 bis 1918 war es gleichzeitig Teil des österreichischen Kaiserreichs (Wikipedia.sk). Im Jahr 1526 übernahm die Habsburger Monarchie den tschechischen Thron. Der Sieg auf dem Weißen Berg im Jahr 1620 trug zur endgültigen Liquidation auch der letzten Reste der Unabhängigkeit bei. Die Kronländer, die nach 1749 vollkommen unzusammenhängend waren, blieben dies bis zum Ende des Ersten Weltkriegs im Jahr 1918: das Königreich Böhmen, die Markgrafschaft Mähren und das Herzogtum Ober- und Niederschlesien (Wikipedia.cs). In den Jahren 1867 bis 1918 gehörte Tschechien zu Österreich-Ungarn. Die Grenzregionen von Böhmen und Mähren – das Sudetenland – waren vom 13. Jahrhundert bis 1945 von Deutschen bewohnt (Wikipedia.sk). Vom 17. Jahrhundert bis zum Beginn des 19. Jahrhunderts fand eine Germanisierung des tschechischen Gebiets statt (Wikipedia.cs). In den Jahren 1771-1772 starben während einer Hungersnot mindestens 250.000 Menschen (Veselý), was zu umfangreichen Unruhen führte (Vašků).

V roku 1921 žilo na území Čiech až 2 173 239 nemcov z 6 668 518 všetkých obyvateľov, čo tvorí 32.6 %. Na Morave bol pomer 20.7 %, v Sliezsku 41.9 %. V celej dnešnej Českej republike žilo takmer 3 milióny nemcov – takmer 30 % (Bujnák). V septembri 1938 Sudety pripadli Nemecku, malá časť – najmä Tešínsko pripadlo Mnichovským diktátom Poľsku. 15. marca 1939 vznikol Protektorát Čechy a Morava. Po vojne v roku 1945 došlo k vysídleniu Nemcov. Vo februári 1948 sa moci ujala Komunistická strana (Wikipedia.cs). Až do roku 1989. V rokoch 1990 až 1992 bolo Česko súčasťou ČSFR – Česko-slovenskej federatívnej republiky. 1.1.1993 zanikla federácia Česko-slovenská republika – Česká republika sa osamostatnila. Spoločný štát Čechov a Slovákov existoval od 28.10.1918.

In 1921, there were up to 2,173,239 Germans out of a total population of 6,668,518 in the territory of Czechia, accounting for 32.6%. In Moravia, the ratio was 20.7%, and in Silesia, it was 41.9%. In the entire present-day Czech Republic, there were almost 3 million Germans, nearly 30% of the population (Bujnák). In September 1938, the Sudetenland was annexed by Germany, and a small part, especially Teschen, was ceded to Poland through the Munich Agreement. On March 15, 1939, the Protectorate of Bohemia and Moravia was established. After the war in 1945, the Germans were expelled. In February 1948, the Communist Party took power (Wikipedia.cs). This continued until 1989. From 1990 to 1992, Czechia was part of the Czech and Slovak Federative Republic (CSFR). On January 1, 1993, the Czechoslovak Republic dissolved, and the Czech Republic became independent. The common state of Czechs and Slovaks existed from October 28, 1918.

Im Jahr 1921 lebten auf dem Gebiet der Tschechoslowakei insgesamt 2.173.239 Deutsche von 6.668.518 Einwohnern, was 32,6 % entspricht. In Mähren betrug der Anteil 20,7 %, in Schlesien 41,9 %. In der gesamten heutigen Tschechischen Republik lebten fast 3 Millionen Deutsche, was fast 30 % entspricht (Bujnák). Im September 1938 wurden die Sudeten an Deutschland angegliedert, ein kleiner Teil, insbesondere Teschen, fiel durch den Münchner Diktat an Polen. Am 15. März 1939 entstand das Protektorat Böhmen und Mähren. Nach dem Krieg im Jahr 1945 kam es zur Vertreibung der Deutschen. Im Februar 1948 übernahm die Kommunistische Partei die Macht (Wikipedia.cs). Bis zum Jahr 1989. In den Jahren 1990 bis 1992 gehörte die Tschechoslowakei zur Tschechoslowakischen Föderativen Republik – ČSFR. Am 1. Januar 1993 wurde die Föderation Tschechoslowakische Republik aufgelöst – die Tschechische Republik wurde unabhängig. Der gemeinsame Staat der Tschechen und Slowaken existierte seit dem 28. Oktober 1918.

12.3.1999 bolo Česko prijaté do NATO, 1.5.2004 do EÚ. Najväčšie v Českej republike: Praha, , Ostrava, Plzeň, Liberec, Olomouc. Žije tu niekoľko etnografických skupín: Chodovia, Plzeňáci, Blaťáci, Doudlebovia, Horáci, Hanáci (Wikipedia.cs), Moravskí Chorváti (Štanclová), Moravskí Slováci, Podlužáci, Valaši, Laši (Wikipedia.cs), Gorali (Hubinger a kol.) a dve geograficky rozptýlené: Rómovia a Izraelci. Turisti v Česku vyhľadávajú najmä Prahu, kúpeľné mestá ako Karlove Vary, Mariánske Lázně, Františkovy Lázně, historické sídla ako Kutná Hora, Český Krumlov, Karlštejn, Říp, Vyšehrad, Blaník, Velehrad, Lednicko-valtický areál, rekreačné oblasti České Švajčiarsko, Český raj, Krkonoše, Šumava. : pedagóg Jan Amos Komenský, vynálezca hromozvodu Václav Prokop Diviš, anatóm a fyziológ Jan Evangelista Purkyně, genetik Gregor Mendel, chemik Jaroslav Heyrovský (Wikipedia.cs).

On March 12, 1999, Czechia was admitted to NATO, and on May 1, 2004, it joined the European Union. The largest cities in the Czech Republic are Prague, Brno, Ostrava, Plzeň, Liberec, and Olomouc. Several ethnographic groups live in the country, including the Chodovians, Plzeň residents, Blatáci, Doudlebovians, Horáci, Hanáci (Wikipedia.cs), Moravian Croats (Štanclová), Moravian Slovaks, Podlužáci, Valaši, Laši (Wikipedia.cs), Gorals (Hubinger et al.), and two geographically dispersed groups: Roma and Jews. Tourists in Czechia are drawn to places such as Prague, spa towns like Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, historical sites like Kutná Hora, Český Krumlov, Karlštejn Castle, Říp, Vyšehrad, Blaník, Velehrad, the Lednice-Valtice Cultural Landscape, recreational areas like Czech Switzerland, Bohemian Paradise, Krkonoše, and Šumava. Notable personalities from Czech history include educator Jan Amos Comenius, lightning rod inventor Václav Prokop Diviš, anatomist and physiologist Jan Evangelista Purkyně, geneticist Gregor Mendel, and chemist Jaroslav Heyrovský (Wikipedia.cs).

Am 12. März 1999 wurde Tschechien in die NATO aufgenommen, am 1. Mai 2004 in die EU. Die größten Städte in der Tschechischen Republik sind: Prag, Brünn, Ostrava, Pilsen, Liberec, Olmütz. Es gibt hier mehrere ethnografische Gruppen: Choden, Pilsener, Blata, Doudlebs, Hora, Hanáci (Wikipedia.cs), Mährische Kroaten (Štanclová), Mährische Slowaken, Podlužans, Walachen, Lachen (Wikipedia.cs), Goralen (Hubinger et al.) und zwei geografisch verteilte: Roma und Israelis. Touristen suchen in Tschechien vor allem Prag, Kurorte wie Karlsbad, Marienbad, Franzensbad, historische Städte wie Kutná Hora, Český Krumlov, Karlštejn, Říp, Vyšehrad, Blaník, Velehrad, Lednice-Valtice-Areal, Erholungsgebiete wie Böhmische Schweiz, Böhmisches Paradies, Riesengebirge, Šumava. Persönlichkeiten: Pädagoge Jan Amos Komenský, Erfinder des Blitzableiters Václav Prokop Diviš, Anatom und Physiologe Jan Evangelista Purkyně, Genetiker Gregor Mendel, Chemiker Jaroslav Heyrovský (Wikipedia.cs).

Prvý známy pivovar bol v Česku už v roku 1118. Česko sa vyznačuje najvyššou spotrebou piva na hlavu na svete. Bylinné likéry Fernet Stock a Becherovka sú českými špecialitami (Wikipedia.cs).

The first known brewery in Czechia dates back to the year 1118. Czechia is characterized by the highest beer consumption per capita in the world. Herbal liqueurs such as Fernet Stock and Becherovka are Czech specialties (Wikipedia.cs).

Die erste bekannte Brauerei in Tschechien existierte bereits im Jahr 1118. Tschechien zeichnet sich durch den höchsten Bierkonsum pro Kopf weltweit aus. Kräuterliköre wie Fernet Stock und Becherovka sind tschechische Spezialitäten (Wikipedia.cs).

Prvými česky píšucimi autormi boli Jan Hus, jeden zo zakladateľov európskej reformácie a Jan Amos Komenský – najvýznamnejší humanista českej literatúry. Ďalšími literátmi boli Jeroným Pražský a Petr Chelčický, František Ladislav Čelakovský, František Palacký, Karel Havlíček Borovský, Karel Hynek Mácha, Karel Jaromír Erben, Božena Němcová, Josef Kajetán Tyl, Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Svatopluk Čech, Alois Jirásek, Petr Bezruč, Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Gustav Meyrink, Egon Erwín Kisch, Jaroslav Hašek, Karel Čapek. Jaroslav Seifert je jediný Čech, ktorý bol v roku 1984 ocenený Nobelovou cenou za literaturu. K ďalším významným spisovateľom patrili: Jiří Wolker, Vítězslav Nezval, Ivan Olbracht, Milan Kundera, Bohumil Hrabal, Pavel Kohout, Josef Škvorecký, Arnošt Lustig, Václav Havel, Ivan Klíma, Ludvík Vaculík, Egon Bondy, Ivan Jirous, Ladislav Fuks. Po roku 1989 Patrik Ouředník a Jáchym Topol (wikipedia.cs). České divadelníctvo má v stredoveku. V 19. storočí významnú úlohu zohrali Václav Kliment Klicpera a Josef Kajetán Tyl. V roku 1883 bolo otvorené Národní . V 20. storočí došlo k rozvoju avantgardy – Osvobozené divadlo, osobnosti ako Jiří Voskovec, Jan Werich, Emil František Burian, Jiří Mahen. Presadili sa hry Karla Čapka R.U.R. a Vec Makropulos. V druhej polovici 20. storočia došlo k rozvoju divadiel malých foriem – divadlo Semafor – Jiří Suchý a Jiří Šlitr, divadlo Na zábradlí – Jan Grossman, Ivan Vyskočil, Činoherní klub – Ladislav Smoček, Husa na provázku, Ypsilonka, divadlo Sklep, divadlo Járy Cimrmana – Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak. V 60-tych rokoch sa najúspešnejším dramatikom stal Pavel Kohout (wikipedia.cs).

The first Czech authors to write in the Czech language were Jan Hus, one of the founders of the European Reformation, and Jan Amos Komenský, the most significant humanist in Czech literature. Other notable literary figures include Jeroným Pražský and Petr Chelčický, František Ladislav Čelakovský, František Palacký, Karel Havlíček Borovský, Karel Hynek Mácha, Karel Jaromír Erben, Božena Němcová, Josef Kajetán Tyl, Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Svatopluk Čech, Alois Jirásek, Petr Bezruč, Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Gustav Meyrink, Egon Erwín Kisch, Jaroslav Hašek, Karel Čapek. Jaroslav Seifert is the only Czech who was awarded the Nobel Prize in Literature in 1984. Other significant writers include Jiří Wolker, Vítězslav Nezval, Ivan Olbracht, Milan Kundera, Bohumil Hrabal, Pavel Kohout, Josef Škvorecký, Arnošt Lustig, Václav Havel, Ivan Klíma, Ludvík Vaculík, Egon Bondy, Ivan Martin Jirous, Ladislav Fuks. After 1989, notable authors include Patrik Ouředník and Jáchym Topol (Wikipedia.cs).

Czech theater has its roots in the Middle Ages. In the 19th century, significant figures were Václav Kliment Klicpera and Josef Kajetán Tyl. The National Theatre was opened in 1883. In the 20th century, avant-garde developments took place, including the Liberated Theatre, and personalities like Jiří Voskovec, Jan Werich, Emil František Burian, and Jiří Mahen played crucial roles. The plays of Karel Čapek, such as „R.U.R.“ and „The Makropulos Affair,“ gained prominence. In the second half of the 20th century, there was a development of small-form theaters, such as the Semafor Theatre by Jiří Suchý and Jiří Šlitr, the Na zábradlí Theatre by Jan Grossman and Ivan Vyskočil, Činoherní klub by Ladislav Smoček, Husa na provázku, Ypsilonka, Sklep Theatre, and the Theatre of Jára Cimrman by Zdeněk Svěrák and Ladislav Smoljak. In the 1960s, Pavel Kohout became the most successful playwright (Wikipedia.cs).

Die ersten tschechischen Autoren waren Jan Hus, einer der Begründer der europäischen Reformation, und Jan Amos Komenský, der bedeutendste Humanist der tschechischen Literatur. Weitere Schriftsteller waren Jeroným Pražský, Petr Chelčický, František Ladislav Čelakovský, František Palacký, Karel Havlíček Borovský, Karel Hynek Mácha, Karel Jaromír Erben, Božena Němcová, Josef Kajetán Tyl, Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Svatopluk Čech, Alois Jirásek, Petr Bezruč, Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Gustav Meyrink, Egon Erwín Kisch, Jaroslav Hašek, Karel Čapek. Jaroslav Seifert ist der einzige Tscheche, der 1984 mit dem Nobelpreis für Literatur ausgezeichnet wurde. Zu weiteren bedeutenden Schriftstellern gehören Jiří Wolker, Vítězslav Nezval, Ivan Olbracht, Milan Kundera, Bohumil Hrabal, Pavel Kohout, Josef Škvorecký, Arnošt Lustig, Václav Havel, Ivan Klíma, Ludvík Vaculík, Egon Bondy, Ivan Martin Jirous, Ladislav Fuks. Nach 1989 traten Patrik Ouředník und Jáchym Topol auf (Wikipedia.cs). Das tschechische Theater hat seine Wurzeln im Mittelalter. Im 19. Jahrhundert spielten Václav Kliment Klicpera und Josef Kajetán Tyl eine wichtige Rolle. Im Jahr 1883 wurde das Nationaltheater eröffnet. Im 20. Jahrhundert kam es zur Entwicklung der Avantgarde – Osvobozené divadlo mit Persönlichkeiten wie Jiří Voskovec, Jan Werich, Emil František Burian, Jiří Mahen. Bekannte Stücke von Karel Čapek wie „R.U.R.“ und „Die Sache Makropulos“ wurden aufgeführt. In der zweiten Hälfte des 20. Jahrhunderts entwickelten sich kleine Theaterformen – das Semafor-Theater von Jiří Suchý und Jiří Šlitr, das Na zábradlí-Theater von Jan Grossman, Ivan Vyskočil, das Činoherní klub-Theater von Ladislav Smoček, das Husa na provázku, Ypsilonka, das Sklep-Theater, das Jára Cimrman-Theater von Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak. In den 60er Jahren wurde Pavel Kohout der erfolgreichste Dramatiker (Wikipedia.cs).

Vo filme sa presadili Miloš Forman, Věra Chytilová, Jiří Menzel, Ján Kadár, Elmar Klos, František Vláčil, Vojtěch Jasný, Ivan Passer, Jan Němec, Karel Kachyňa, Otakar Vávra, neskôr Bořivoj Zeman, Oldřich Lipský, Václav Vorlíček, Martin Frič, Ladislav Smoljak, Miloš Macourek, Zdeněk Svěrák, Jan Švankmajer, Břetislav Pojar (wikipedia.cs). Medzi známych hudobných skladateľov patrí Jan Václav Stamic, Josef Mysliveček, František Xaver Brixi, Jan Jakub Ryba, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Josef Suk, Vítězslav Novák, Zdeněk Fibich, Jaroslav Ježek, Oskar Nedbal. Známy dirigentom bol Rafael Kubelík. Krátko po roku 194 vznikol hudobný festival vážnej hudby Pražské jaro (wikipedia.cs). Vo výtvarnom umení sa presadili napr. Vojtěch Hynais, sochár Josef Václav Myslbek, Josef Lada, Jan Švankmajer. Alfons Mucha je dnes najznámejším českým maliarom na svete, najmä jeho 20 velkoformátových obrazov vyjadrujúca dejiny českého národa a Slovanov – Slovanská epopej, Najznámejší : František Drtikol, Josef Sudek, Jan Saudek, Josef Koudelka (wikipedia.cs).

In the film industry, notable figures include Miloš Forman, Věra Chytilová, Jiří Menzel, Ján Kadár, Elmar Klos, František Vláčil, Vojtěch Jasný, Ivan Passer, Jan Němec, Karel Kachyňa, Otakar Vávra, and later Bořivoj Zeman, Oldřich Lipský, Václav Vorlíček, Martin Frič, Ladislav Smoljak, Miloš Macourek, Zdeněk Svěrák, Jan Švankmajer, Břetislav Pojar (Wikipedia.cs).

In the realm of music, renowned composers include Jan Václav Stamic, Josef Mysliveček, František Xaver Brixi, Jan Jakub Ryba, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Josef Suk, Vítězslav Novák, Zdeněk Fibich, Jaroslav Ježek, Oskar Nedbal. The famous conductor was Rafael Kubelík. Shortly after 1945, the classical music festival Prague Spring was established (Wikipedia.cs).

In the visual arts, prominent figures include Vojtěch Hynais, sculptor Josef Václav Myslbek, Josef Lada, Jan Švankmajer. Alfons Mucha is the most famous Czech painter globally, especially for his 20 large-format paintings expressing the history of the Czech nation and the Slavs – the Slav Epic. Notable photographers include František Drtikol, Josef Sudek, Jan Saudek, Josef Koudelka (Wikipedia.cs).

Im Film haben sich Regisseure wie Miloš Forman, Věra Chytilová, Jiří Menzel, Ján Kadár, Elmar Klos, František Vláčil, Vojtěch Jasný, Ivan Passer, Jan Němec, Karel Kachyňa, Otakar Vávra, später Bořivoj Zeman, Oldřich Lipský, Václav Vorlíček, Martin Frič, Ladislav Smoljak, Miloš Macourek, Zdeněk Svěrák, Jan Švankmajer, Břetislav Pojar durchgesetzt (Wikipedia.cs). Zu den bekannten Komponisten gehören Jan Václav Stamic, Josef Mysliveček, František Xaver Brixi, Jan Jakub Ryba, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Josef Suk, Vítězslav Novák, Zdeněk Fibich, Jaroslav Ježek, Oskar Nedbal. Der Dirigent Rafael Kubelík war bekannt. Kurz nach dem Jahr 194 entstand das Musikfestival Prager Frühling (wikipedia.cs). In der bildenden Kunst haben sich zum Beispiel Vojtěch Hynais, der Bildhauer Josef Václav Myslbek, Josef Lada, Jan Švankmajer durchgesetzt. Alfons Mucha ist heute der bekannteste tschechische Maler, insbesondere seine 20 großformatigen Gemälde, die die Geschichte des tschechischen Volkes und der Slawen darstellen – die Slawische Epopöe. Zu den bekanntesten Fotografen gehören František Drtikol, Josef Sudek, Jan Saudek, Josef Koudelka (wikipedia.cs).

Česko je náš západní soused. Spojuje nás s ním společná historie. Vždyť teprve v roce 1993 se federace Československo rozpadla. Hlavním městem je . Takzvaným otcem vlasti je Karel IV.

Oficiálním názvem státu je Česká republika, jednoslovně Česko. Část veřejnosti slovo Česko odmítá. Jeho první použití pochází z roku 1777 jako synonymum k Čechy (Wikipedia.cs). Česko tvoří Čechy, Morava a Slezsko. Geologicky zahrnuje Český masiv a Západní Karpaty. Jeho rozloha činí 78 866 km², na kterých žije více než 10 milionů obyvatel. Hlavní české řeky jsou Labe, Vltava, Morava, Dyje, Odra a Opava. Klimaticky se vyznačuje mísením oceánských a kontinentálních vlivů. Patronem české země je svatý Václav. První osídlení sahá do starší doby kamenné, přibližně 28 000 let před n. l. (Wikipedia.sk). Doklady o výskytu Homo habilis byly nalezeny v okrese Beroun, Suchdol a Čakovice. Homo erectus na lokalitě Písečný vrch u Bečova, v Přezleticích a na Stránské skále. Homo sapiens sapiens – pavlovianská naleziště – Předmostí u Přerova, Dolní Věstonice, Pavlov, Petřkovice. Od 5. století př. n. l. zde žili Keltové – Bójové. Na jižní Moravě Volkové-Tektoságové (Wikipedia.cs).

V 1. století sem přicházely germánské kmeny Kvádů a Markomanů. Podle některých historiků, například Balázse Komoróczyho, existovala snaha Římanů vytvořit na části území provincii Markomania za vlády Marka Aurelia s centrem na jižní Moravě, pravděpodobně v Mušově (Wikipedia.cs). Na počátku 5. století došlo k úbytku obyvatelstva, pravděpodobně část odešla v roce 409 s Vandaly a Alany. V první polovině 5. století v důsledku odchodu Markomanů do Norika. Pravděpodobně na Moravě existoval vliv hunského vpádu pod Attilovým vedením. Na konci 5. století se proti proudu Labe dostali do Čech Langobardi a Durynkové. Ve druhé polovině 6. století sem přišly slovanské kmeny (Wikipedia.cs). V 7. století se část území stala součástí Sámovy říše. V 9. století pak Velké Moravy. Ke sjednocení došlo v 10. století zásluhou Přemyslovců (Wikipedia.sk). České království, které vzniklo v roce 1198, dosáhlo svého mocenského vrcholu za vlády posledních Přemyslovců a Karla IV. Za Přemysla Otakara II. sahalo až za Alpy k Jaderskému moři. Václav II. získal území přes Polsko až k Baltskému moři, Václav III. uherská území. Karel IV. připojil Braniborsko, Lužici a Slezsko (Wikipedia.cs).

Česko bylo významnou součástí Svaté říše římské, panovník měl postavení kurfiřta – volitele císaře. V 15. století Česko výrazně oslabili husité (Wikipedia.cs). Až do roku 1804 Česko patřilo k římskoněmecké říši. V letech 1526–1918 bylo zároveň součástí Rakouského císařství (Wikipedia.sk). V roce 1526 nastoupila na český trůn habsburská monarchie. Vítězství na Bílé hoře v roce 1620 přispělo k definitivní likvidaci posledních zbytků samostatnosti. Korunními územími, po roce 1749 vzájemně nespojitými, se staly až do konce 1. světové války v roce 1918: České království, Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko (Wikipedia.cs). V letech 1867–1918 bylo Česko součástí Rakouska-Uherska. Pohraničí Čech i Moravy – Sudety bylo od 13. století do roku 1945 osídleno Němci (Wikipedia.sk). Od 17. století až do počátku 19. století probíhala poněmčování českého území (Wikipedia.cs). V letech 1771–1772 během hladomoru zemřelo nejméně 250 000 lidí (Veselý), což vedlo k rozsáhlým nepokojům (Vašků).

V roce 1921 žilo na území Čech až 2 173 239 Němců z 6 668 518 všech obyvatel, což tvoří 32,6 %. Na Moravě byl podíl 20,7 %, ve Slezsku 41,9 %. V celé dnešní České republice žilo téměř 3 miliony Němců – téměř 30 % (Bujnák). V září 1938 Sudety připadly Německu, malá část – zejména Těšínsko – připadla Mnichovskou dohodou Polsku. 15. března 1939 vznikl Protektorát Čechy a Morava. Po válce v roce 1945 došlo k odsunu Němců. V únoru 1948 se moci ujala Komunistická strana (Wikipedia.cs). Až do roku 1989. V letech 1990 až 1992 bylo Česko součástí ČSFR – Československé federativní republiky. 1. 1. 1993 zanikla federace Československá republika – Česká republika se osamostatnila. Společný stát Čechů a Slováků existoval od 28. 10. 1918.

12.3. 1999 bylo Česko přijato do NATO, 1. 5. 2004 do EU. Největší města v České republice: Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, Liberec, Olomouc. Žije zde několik etnografických skupin: Chodové, Plzeňáci, Blaťáci, Doudlebové, Horáci, Hanáci (Wikipedia.cs), Moravští Chorvati (Štanclová), Moravští Slováci, Podlužáci, Valaši, Laši (Wikipedia.cs), Gorali (Hubinger a kol.) a dvě geograficky rozptýlené: Romové a Izraelci. Turisté v Česku vyhledávají především Prahu, lázeňská města jako Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, historická sídla jako Kutná Hora, Český Krumlov, Karlštejn, Říp, Vyšehrad, Blaník, Velehrad, Lednicko-valtický areál, rekreační oblasti České Švýcarsko, Český ráj, Krkonoše, Šumava.

Osobnosti: pedagog Jan Amos Komenský, vynálezce hromosvodu Václav Prokop Diviš, anatom a fyziolog Jan Evangelista Purkyně, genetik Gregor Mendel, chemik Jaroslav Heyrovský (Wikipedia.cs).

, , ,

Rodina, Iné rodinné

Zdroje genealogických a historických poznatkov

skala
Hits: 9912

Zdroje, z ktorých môžete čerpať sú rôzne. Nie je práve najľahšie sa o nich dozvedieť, preto niektoré z nich uvediem. Ja by som každému, koho aspoň trochu zaujíma jeho pôvod, prípadne rodina, odporúčal v prvom rade sa opýtať svojich vlastných rodičov, starých rodičov, strýkov atď na svoju rodinu. Tam by mali všetci začať, aj tí, ktorí si myslia, že od nich vedia dosť. Ak toto absolvujete, budete mať kostru, na ktorej sa dá stavať. Nie vždy sú tieto informácie na 100 % pravdivé, ale je to výborná pomôcka. Okrem toho, človek sa dozvie popri tom kopec vecí, ktoré v papieroch nemôže nájsť. Nasleduje tá ťažšia stránka. Matriky a archívy a iné inštitúcie. Netreba však zabúdať na časopisy, knihy, , fary atď. Samozrejme, že aj Internet môže pomôcť pri hľadaní, týka sa to najmä zahraničia. Ktovie, dnešný informačný svet sa rozvíja chvalabohu aj týmto smerom, možno sa dočkáme aj kvalitných informácií tohto druhu na Internete.

Štátne archívy sú často hlavným úložiskom historických dokumentov a matričných údajov. Vo väčších mestách alebo regionálnych centrách môžete nájsť štátne archívy so záznamami o narodení, sobášoch, úmrtiach, sčítania  iných dokumentoch. Farské úrady disponujú matričnými záznamami o narodení, sobášoch a úmrtiach. Návšteva cintorínov, najmä rodinných hrobov, môže poskytnúť informácie o dátumoch narodenia a úmrtia, ako aj o rodinných vzťahoch. Genealogické databázy vedia pomôcť, napr. Ancestry.com, MyHeritage a FamilySearch môžu poskytnúť prístup k širokej škále historických záznamov a dokumentov. Miestne knižnice často uchovávajú históriu regiónu v podobe kníh, časopisov a máp. Môžu obsahovať informácie o osídlení, udalostiach a významných osobnostiach. Archívy miestnych novín môžu poskytnúť pohľad do každodenného života, udalostí a oznámení o narodení, sobášoch a úmrtiach. Testy DNA môžu poskytnúť genetické informácie o vašom rodokmeni a spojeniach s inými ľuďmi, ktorí sa rozhodli zdieľať svoje genetické údaje. Špecializované knihy a publikácie o histórii konkrétnych oblastí môžu ponúknuť kontext a detaily o živote a udalostiach v danej lokalite. Niektoré a uchovávajú vlastné archívy, ktoré môžu obsahovať záznamy o miestnych udalostiach, rozhodnutiach a obyvateľoch. Pri skúmaní genealógie je dôležité byť trpezlivý a systematický. Kombinácia týchto zdrojov môže viesť k objaveniu informácií o vašich predkoch, ktoré hľadáte.

Sources from which you can gather information are diverse. It’s not always easy to learn about them, so I will mention some of them. I would recommend everyone who is even a bit interested in their origin or family to start by asking their own parents, grandparents, uncles, etc., about their family. Everyone should begin there, even those who think they already know enough. If you go through this, you will have a framework to build on. These pieces of information are not always 100% accurate, but they are an excellent starting point. In addition, you will learn a lot of things that you cannot find on paper. The harder part follows: registers, archives, and other institutions. However, one should not forget about magazines, books, museums, parishes, etc. Of course, the Internet can also help in searching, especially for information abroad. Who knows, today’s information world is fortunately developing in this direction as well, and we might even get quality information of this kind on the Internet.

State archives are often the main repositories of historical documents and vital records. In larger cities or regional centers, you can find state archives with records of births, marriages, deaths, censuses, and other documents. Parish offices hold vital records of births, marriages, and deaths. Visiting cemeteries, especially family graves, can provide information about birth and death dates as well as family relationships. Genealogical databases can be helpful; for example, Ancestry.com, MyHeritage, and FamilySearch can provide access to a wide range of historical records and documents. Local libraries often preserve the history of the region in the form of books, magazines, and maps, containing information about settlement, events, and notable personalities. Archives of local newspapers can offer insights into everyday life, events, and announcements of births, marriages, and deaths. DNA tests can provide genetic information about your family tree and connections with others who have chosen to share their genetic data. Specialized books and publications on the history of specific areas can offer context and details about life and events in a given locality. Some towns and cities maintain their own archives, which may contain records of local events, decisions, and residents. When researching genealogy, it is important to be patient and systematic. The combination of these sources can lead to the discovery of information about your ancestors that you are seeking.

A guide for genealogical researchers from the Czech Republic, occasionally Slovakia, Poland, Hungary, Germany.

Oblastné, okresné a špeciálne archívy SR (neúplne) / Regional, district, and special archives in Slovakia (incomplete)

  • , Námestie SNP 1, 974 01
  • Banská Bystrica, Sládkovičova 1, 974 05
  • Bardejov, Dlhý rad 16, 085 77
  • Bojnice, Tehelná.1, 972 01
  • , Križkova 7, 811 04
  • Brzotín, Kaštieľ‘ 049 51
  • Bytča, Kaštieľ 014 35
  • Čadca, Palárikova 1158, 022 01
  • Dobrá Niva, Ostrá Lúka – Kaštieľ, 962 61
  • Dolný Kubín, Matuškova 1654/8, 026 01
  • Humenné, Štúrova 1, 066 80
  • Komárno, Červenej armády 15, 945 36
  • Košice, Bačíkova 1, 041 56
  • Košice, Kováčska 20/1, 040 01, Archív Mesta Košíc
  • Košice, Kováčska 20/II, 042 11
  • Kremnica, Námestie 1 mája 4/7, 976 01
  • Levice, Vojenská 1
  • Levoča, Mierové námestie 7, 054 01
  • Liptovský , Školská 4, 031 01
  • Lučenec, Kubínyiho námestie 984 01
  • Michalovce, S. Tučeka 4, 071 01
  • , Vajanského nábrežie 1, 036 58
  • Modra, Dolná 140, 900 01
  • – Ivánka, Novozámocká 388, 949 08
  • Nitra, Pod Katrušou ,1 949 05
  • Nové , Tyršova 1, 940 65
  • Poprad, Popradské nábrežie 16, 058 44
  • Považská Bystrica, Slovenských partizánov 1135/55, 017 01
  • Prešov, Hlavná 137, 080 01
  • Prešov, Slovenská 40, 080 01
  • Rimavská Sobota, Hlavné námestie 2, 979 80
  • Skalica, Kráľovská 16, 909 01
  • Spišská Nová Ves, Letná 67, 052 80
  • , Gottwaldovo námestie 5, 064 80
  • Svidník, Partizánska 625/12, 089 01
  • Šaľa, Sovietskej armády 1, 927 00
  • Topoľčany, Pod Kalváriou 2140, 955 01
  • Trebišov, Štefánikova 201, 075 01
  • Trenčín, Kožušnícka 1, 911 00
  • Trnava, Štefánikova 46, 917 38
  • Veľký Krtíš, Za parkom 851, 990 01
  • Vranov nad Topľou, Sovietskej armády 114, 093 00
  • Žilina, Budatín – Zámok 010 03

Oblastné, okresné a špeciálne archívy ČR (neúplne) / Regional, district, and special archives in the Czech Republic (incomplete)

  • Benešov, Masarykovo náměstí 1, 256 01
  • Beroun, Třída politických vězňů 21, 266 49
  • Blansko, Seifertova 7, 678 01
  • Blovice, Náměstí 137, 336 01
  • Boskovice, Pod Klášterem 6, 680 01
  • , Dominikánske náměstí 1, 601 67, Archiv mesta Brna
  • Brno, Zerotinovo náměstí 3/5, 662 02, mzabrno@mvcr.cz, Moravský zemský archiv v Brne
  • Bruntál, Zahradní ulice, 792 11
  • Česká Lípa, Náměstí Osvobození 297, 470 01
  • České Budějovice, Přemysla Otakara II. 1, 370 92
  • Český Krumlov, Zámek 381 11
  • Děčín, Žižkova ulice 4, 405 02
  • Frýdek-Místek, Bezručova ulice, 738 20
  • Hodonin, Koupelní ulice 10, 695 01
  • Holešov, Náměstí Edvarda Beneše 24, 769 01
  • Horšovský Týn, Náměstí Republiky 10, 346 11
  • Cheb, Františkánské náměstí 14, 350 11
  • Jablonec nad Nisou, Jehlárska 2, 466 01
  • Jihlava , Hluboká ulice 1, 586 01
  • Jindřichovice 1, Zámek 357 05
  • Jindřichův Hradec, Václavská 37/III, 377 11
  • Kadaň, Boženy Němcové 68, 432 01
  • Karlovy Vary, Náměstí 17 listopadu 2, 360 05
  • Karviná, Fryštatská ulice 40, 733 21
  • Kladno, plk. Stříbrného 1443, 272 01
  • Klatovy, Plzeňská 178/III, 339 13
  • Kolín, Zahradní 278, 280 00
  • Kroměříž, Zámek 767 01
  • Kunštát, Zámek 679 72
  • Kutná Hora, Poděbradova 288, 284 80
  • Liberec, Moskevská ulice 23, 460 01
  • Litovel, Náměstí Svobody 11, 784 01
  • Louny, Mírové náměstí 57, 440 01
  • Lovosice, Terezinska 909/59, 410 02, sokalitomerice@soalitomerice.cz
  • Lysá nad Labem, Zámek 289 22
  • Mělník, Krombholcova 246, 276 41
  • Mikulov, Náměstí 7, 692 24
  • Mirovice 37, 398 06
  • Mladá Boleslav, Staromestské náměstí 70/I, 293 59
  • Most, Leoše Janáčka 1310/2, 434 01
  • Nehvizdy, Pražská ulice 12, 250 81
  • Nový Jičín, Slovanská ulice 3, 741 01
  • Olomouc, Križkovského ulice 2, 771 11
  • Olomouc, Wurmova 11, 771 11
  • Opava, Lidická ulice 2a, 746 84
  • Opava, Sněmovní 1, 746 22, Zemský archiv
  • Opava, Třída Vítezného Února 39, 746 22
  • Ostrava 2 – Přívoz, Spálova ulice 23, 702 19, Archiv mesta Ostravy
  • Pelhřimov, Pražská 127, 393 01
  • Petrovice 1, Zámek 270 35
  • Plasy, Konvent, 331 11 Státní okresní archiv Rokycany
  • Plzeň, Sedláčkova 44, 306 12
  • 1, Badatelna 4, 110 00, Archiv Akademie věd ČR
  • Praha 1, Klementínum 190, 118 01, Archiv Narodní knihovny
  • Praha 1, Letenská 15, 118 00, Ústřední archiv geodesie a kartografie
  • Praha 1, Ovocny trhové 5, 116 36, Archiv Univerzity Karlovy
  • Praha 1 – Hradčany, Pohorelec 8 118 00, Archiv Narodního muzea v Praze
  • Praha 2, Horská 7, 128 00
  • Praha 5 – Zbraslav, Zámek 255 01, Archiv Narodní galerie
  • Praha 8 – Karlín, Sokolovska 136, 186 00, Vojenský historický archiv
  • Praha, Podskalská ulice 19, 128 20
  • Prachatice, Velká náměstí 43, 383 11
  • Prostějov, Pernštýnske náměstí 8, 796 40
  • Přerov, Horní náměstí 7, 750 00
  • Příbram, Dlouhá ulice 81, 261 01
  • Rajhrad, Klaster 664 61
  • Rýmařov, Zámek 793 42
  • Slavkov u Brna, Zámek 684 01
  • Strakonice, Zámek Střela, 386 11
  • Šternberk, Třída Československej armády 14, 785 01
  • Šumperk, Bratři Čapků 35, 787 89
  • Tachov, Planska 2030, 347 01
  • Tábor, Pražská ulice 155, 390 01
  • Teplice, Školní ulice 8, 415 01
  • Třebíč, Zámek 1, 674 01
  • Třeboň, Zámek, 379 11
  • Uherské Hradište, Františkánska 124, 696 66
  • Ústí nad Labem, Hrnčířska ulice 2/65, 400 23
  • Vsetín, 4 května, 755 01
  • Zlin 11, Zámek Klečůvka, 763 11
  • Znojmo 2, Divišovo náměstí 5, 669 02
  • Žďár nad Sázavou 1, Zámek 591 01

Odporúčaná (citácie nie sú úplné, pretože ide často len o informáciu o existencii, o takpovediac stopu): / Recommended literature (citations are not complete as it often only provides information about the existence, a kind of trace):

  • Sarmáyová Kalesná Jana, 1991, Cirkevné matriky na Slovensku zo 16 – 19. storočia, Odbor archívnictva Ministerstva vnútra SR, Bratislava, 541 pp.
  • Archívy lesníckych komôr z rokov 1750 – 1870 – Pôdohospodársky archív v Banskej Bystrici
  • Evidenčné knihy pozemkov erárnych robotníkov – osadníkov z rokov 1883 – 1919 – Štátny archív v Banskej Bystrici
  • Vartíková Marta (ed.), 1984, Dejiny SNP, Vol. 4, Spomienky a kroniky, Pravda, 1. vydanie, Bratislava, 797 pp.
  • Vartíková Marta, Viliam Plevza, Jozef Vladár, Katarína Žišková – Moroňová (eds.), 1984, Dejiny SNP, Vol. 5, Encyklopédia odboja a SNP, Pravda, 1. vydanie, Bratislava, 653 pp.
  • Alberty Július, 1981 Formovanie robotníckej triedy v obvode Brezna, Osveta (vynikajúci zdroj informácií, aj keď názov o tom vôbec nevypovedá)
  • Kvietok L., 1943, Zemepis Horehronia
  • Binder R., 1962, Osadníci na Horehroní
  • Stránsky A., 1969, Drevorubači na Čiernom Hrone na rozhraní 18. a 19. storočia
  • Hreblay A., 1928, Brezno a jeho okolie
  • Hreblay A., 1954, Brezno a okolie
  • Kvietok L., 1943, Zemepis Horehronia
  • Kvietok L., 1948, Život v lesoch na Horehroní
  • Zechenter Laskomerský G. K., 1956, Päťdesiat rokov slovenského života
  • Rapoš, Dejiny cirkvi evanjelickej v Brezne
  • Varsík Branislav, 1984, Z západného a stredného Slovenska v stredoveku, Veda, Bratislava, 256 pp.
  • Varsík Branislav, 1972, Zo slovenského stredoveku. Výber historických štúdií a článkov z rokov 1946 – 1968, 548 pp.
  • Sopko Július, 1995, Kroniky stredovekého Slovenska, RAK, Budmerice
  • Marsina Richard a kol.,, 1986, Dejiny Slovenska I (do roku 1526), Veda, Bratislava
  • Mihályfalusi Forgon Mihály: Gomor Kishont vármegye nemes családai (Šlachtické rody Gemersko-Malohontskej župy) MÉRY RATIO, Šamorín. Monografia zachytáva šlachtické rody bývalej gemersko-malohontskej župy. Jednotlivé rody sú radené podľa abecedného poradia, takmer pri každom hesle je uvedený erb, genealogická tabuľka a stručné dejiny rodu.

  • Mašek Petr.,, 1999, Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, Mladá Fronta, Praha
  • Pilnáček J, 1972, Staromoravštví rodové, Státní archiv, Brno
  • Pouzar Vladimír, 1999, Almanach českých šlechtických rodů, Martin, Praha
  • Mates Vladimír, 2000, Jména tajemství zbavená. Malá domáci encyklopedie 250 nejčastejších příjmení, Epocha, Praha