Dokumenty, Fotografie

Carnuntum v Petronelli

skala
Hits: 4128

V Petronelli, neďaleko od Bratislavy sa v Rakúsku nachádza rímsky tábor, ktorý je pozostatkom a rekonštrukciou skutočného rímske tábora Carnuntum. Sú tu okrem iného aj ukážky vtedajšieho spoločenského života, technického riešenia normálneho života v obydliach, kúpeľoch a mnohé iné zaujímavé veci. 

Rímska metropola Carnuntum ležala na Jantárovej ceste, na rímskej hranici – Limes Romanus medzi Viedňou a Bratislavou. Na križovatke obchodných diaľkových ciest, Jantárovej a Dunajskej cesty. Je najväčším archeologickým náleziskom v Rakúsku (vinokarpat.sk). Systematické vykopávky tu prebiehajú od roku 1885. Slovo Carnuntum je pravdepodobne odvodené od Kar, prípadne Karn – kameň, hromada skál (Wikipedia.cs).

Carnuntum sa vyvíjalo od 1. polovice 1. stor. n. l. do konca rímskej prítomnosti v roku 433. Počet obyvateľov Carnunta sa odhaduje približne na 50 000. Pred Rimanmi boli v tejto oblasti . V 2. storočí pred n. l. to bol kmeň Bójov. V roku 6 pred n. l. rímsky Tiberius založil na území keltského mesta Carnunta vojenskú základňu. Útočí na markomanského kráľa Marboda. V rokoch 8 – 9 sa Panónia stala rímskou provinciou ako Inferior Provincia Illyricum. Po porážke v Teutónskom lese (9 n. l.) sa Augustus rozhodol upustiť od ďalších výbojov severne od Dunaja a označil   ako hranicu ríše. V nasledujúcom období pripadne preto Carnuntu dôležitá obranná funkcia na Dunaji. Za cisára Claudia (41 – 54) bolo založené aj civilné mesto. V rokoch 172 – 175 Marcus Aurelius v Panónii bojuje proti Markomanom a Kvádom, v Carnunte sa zdržuje v rokoch 171 – 173. V roku 194 je Carnuntum povýšené na kolóniu a ponesie názov Colonia Septimia Aurelia Antoniniana Carnuntum (vinokarpat.sk). 

Asi kilometer západne od dnešného Bad Deutsch Altenburgu malá 15. légia – Legio XV Apollinaris vojenský tábor. Chránil ho systém priekop a ochranný múr s rohovými a dvojitými vežami. Nachádzalo sa tam 5 až 6 tisíc vojakov. Asi kilometer západne od vojenského tábora bol tábor pomocnej légie – Castrum auxilii, postavený v 2 polovici 1. storočia a slúžil 500 člennej jazdeckej vojenskej posádke. Okolo vojenského tábora vzniklo osídlenie s pevnými drevenými stavbami (canabae), ktoré sa v priebehu 2. storočia n. l. prestavovali na kamenné . Usadilo sa tu civilné obyvateľstvo, toto osídlenie sa rozkladalo asi na 150 ha. Cisár Hadrián udelil tomuto mestskému osídleniu mestské práva. Carnuntum sa postupne premenilo na významnú obchodnú metropolu (vinokarpat.sk).

Amfiteáter v Petronelli bol svojou rozlohou 72 x 44 metrov jedným z najväčších v Rímskej ríši. Do jeho hľadiska sa však vmestilo iba 8 000 divákov. Tribúna ma vyvolať predstavu, aká bola pôvodná výška stavby. Predpokladá sa, že súčasťou južnej tribúny bola dvojpodlažná a vznešene zariadená lóža miestodržiteľa. Na východnej a západnej časti mal po jednej monumentálnej bráne. Pri západnom vchode sa nachádzalo Nemeseum – maličká svätyňa na počesť bohyne osudu a pomsty Diany Nemesis (Informačná tabuľa).

In Petronell, near , there is a Roman camp located in Austria that is a remnant and reconstruction of the actual Roman camp Carnuntum. It features demonstrations of the societal life of that era, technical solutions for daily living in dwellings, baths, and many other interesting aspects.

The Roman metropolis Carnuntum was situated on the Amber Road, along the Roman border – Limes Romanus between Vienna and Bratislava, at the intersection of trade routes, the Amber Road, and the Danube route. It is the largest archaeological site in Austria (vinokarpat.sk). Systematic excavations have been ongoing since 1885. The word „Carnuntum“ is likely derived from „Kar“ or „Karn“ – stone or pile of rocks (Wikipedia.cs).

Carnuntum evolved from the 1st half of the 1st century AD until the end of Roman presence in 433. The estimated population of Carnuntum is around 50,000. Before the Romans, Celts inhabited this area, followed by the Boii tribe in the 2nd century BC. In 6 BC, the Roman Tiberius founded a military base on the territory of the Celtic city Carnuntum, attacking the Marcomannic king Maroboduus. In 8-9 AD, Pannonia became a Roman province as Inferior Provincia Illyricum. After the defeat in the Teutoburg Forest (9 AD), Augustus decided to abandon further conquests north of the Danube, designating the Danube as the empire’s boundary. In the following period, Carnuntum had a crucial defensive function on the Danube. Under Emperor Claudius (41-54), a civilian town was also established. In 172-175, Marcus Aurelius fought against the Marcomanni and Quadi in Pannonia, staying in Carnuntum from 171 to 173. In 194, Carnuntum was elevated to a colony and received the name Colonia Septimia Aurelia Antoniniana Carnuntum (vinokarpat.sk).

About a kilometer west of present-day Bad Deutsch Altenburg, the 15th legion – Legio XV Apollinaris had a military camp. It was protected by a trench system and a defensive wall with corner and double towers, housing 5,000 to 6,000 soldiers. About a kilometer west of the military camp was the auxiliary legion camp – Castrum auxilii, built in the 2nd half of the 1st century and served a 500-member cavalry military garrison. Around the military camp, a settlement with solid wooden structures (canabae) was established, transforming into stone buildings during the 2nd century AD. Civilian population settled here, and this settlement spread over approximately 150 hectares. Emperor Hadrian granted urban rights to this urban settlement. Carnuntum gradually transformed into a significant trade metropolis (vinokarpat.sk).

The amphitheater in Petronell, with an area of 72 x 44 meters, was one of the largest in the Roman Empire. However, only 8,000 spectators could fit into the arena, and the tribune gives an idea of the original height of the structure. It is assumed that the southern tribune had a two-story and elegantly furnished lodge for the governor. There was one monumental gate on the east and west sides each, and at the western entrance, there was the Nemeseum – a small sanctuary dedicated to the goddess of fate and revenge, Diana Nemesis (Information board).

In Petronell, in der Nähe von Bratislava, befindet sich in Österreich ein römischer Lagerplatz, der ein Überbleibsel und eine Rekonstruktion des eigentlichen römischen Lagers Carnuntum ist. Hier gibt es unter anderem Vorführungen des gesellschaftlichen Lebens dieser Zeit, technische Lösungen für das tägliche Leben in Wohnhäusern, Bädern und viele andere interessante Aspekte.

Die römische Metropole Carnuntum lag an der Bernsteinstraße, entlang der römischen Grenze – Limes Romanus zwischen Wien und Bratislava, an der Kreuzung von Handelsrouten, der Bernsteinstraße und der Donauroute. Es ist die größte archäologische Stätte in Österreich (vinokarpat.sk). Systematische Ausgrabungen laufen hier seit 1885. Das Wort „Carnuntum“ leitet sich wahrscheinlich von „Kar“ oder „Karn“ – Stein oder Steinhaufen ab (Wikipedia.cs).

Carnuntum entwickelte sich von der ersten Hälfte des 1. Jahrhunderts n. Chr. bis zum Ende der römischen Präsenz im Jahr 433. Die geschätzte Bevölkerung von Carnuntum liegt bei etwa 50.000. Vor den Römern bewohnten Kelten dieses Gebiet, gefolgt vom Stamm der Boier im 2. Jahrhundert v. Chr. Im Jahr 6 v. Chr. gründete der römische Tiberius auf dem Gebiet der keltischen Stadt Carnuntum eine Militärbasis. Er griff den markomannischen König Marbod an. In den Jahren 8-9 wurde Pannonien eine römische Provinz als Inferior Provincia Illyricum. Nach der Niederlage im Teutoburger Wald (9 n. Chr.) entschied sich Augustus, von weiteren Eroberungen nördlich der Donau abzusehen und die Donau als die Grenze des Reiches zu bezeichnen. In der folgenden Zeit hatte Carnuntum eine entscheidende Verteidigungsfunktion an der Donau. Unter Kaiser Claudius (41-54) wurde auch eine zivile Stadt gegründet. In den Jahren 172-175 kämpfte Marcus Aurelius gegen die Markomannen und Quaden in Pannonien und verweilte von 171 bis 173 in Carnuntum. Im Jahr 194 wurde Carnuntum zu einer Kolonie erhoben und erhielt den Namen Colonia Septimia Aurelia Antoniniana Carnuntum (vinokarpat.sk).

Etwa einen Kilometer westlich von Bad Deutsch Altenburg befand sich das Militärlager der 15. Legion – Legio XV Apollinaris. Es wurde durch ein Grabensystem und eine Schutzmauer mit Ecktürmen und Doppeltürmen geschützt und beherbergte 5.000 bis 6.000 Soldaten. Etwa einen Kilometer westlich des Militärlagers befand sich das Hilfslager der Legion – Castrum auxilii, das in der 2. Hälfte des 1. Jahrhunderts erbaut wurde und einer 500 Mann starken Kavallerie-Militärtruppe diente. Um das Militärlager herum entstand eine Siedlung mit festen hölzernen Strukturen (canabae), die sich im Laufe des 2. Jahrh

underts n. Chr. in Steinbauten umwandelten. Hier siedelte sich die Zivilbevölkerung an, und diese Siedlung erstreckte sich über etwa 150 Hektar. Kaiser Hadrian verlieh dieser städtischen Siedlung städtische Rechte. Carnuntum wandelte sich allmählich in eine bedeutende Handelsmetropole (vinokarpat.sk).

Das Amphitheater in Petronell, mit einer Fläche von 72 x 44 Metern, war eines der größten im Römischen Reich. Allerdings konnten nur 8.000 Zuschauer in die Arena passen, und die Tribüne gibt eine Vorstellung von der ursprünglichen Höhe des Gebäudes. Es wird vermutet, dass die südliche Tribüne eine zweistöckige und elegant eingerichtete Loge für den Statthalter hatte. An den Ost- und Westseiten gab es jeweils ein monumentales Tor, und am westlichen Eingang befand sich das Nemeseum – ein kleines Heiligtum zu Ehren der Göttin des Schicksals und der Rache, Diana Nemesis (Informačná tabuľa).

A Petronelli, vicino a Bratislava, si trova un campo militare romano in Austria, che è un residuo e una ricostruzione del vero campo militare romano di Carnuntum. Qui sono presenti, tra le altre cose, delle rappresentazioni della vita sociale dell’epoca, soluzioni tecniche per la vita quotidiana nelle abitazioni, bagni e molte altre cose interessanti.

La metropoli romana di Carnuntum si trovava lungo la Via dell’ambra, al confine romano – il Limes Romanus – tra Vienna e Bratislava. Al crocevia delle antiche strade commerciali, la Via dell’ambra e la strada del Danubio. È il più grande sito archeologico dell’Austria (vinokarpat.sk). Scavi sistematici sono in corso qui dal 1885. La parola Carnuntum è probabilmente derivata da Kar, o Karn – pietra, cumulo di roccia (Wikipedia.cs).

Carnuntum si sviluppò dalla prima metà del I secolo d.C. fino alla fine della presenza romana nel 433. La popolazione di Carnuntum è stimata intorno a 50.000 abitanti. Prima dei Romani, c’erano i Celti in questa regione. Nel II secolo a.C. c’erano i Boi, un popolo celtico. Nel 6 a.C., l’imperatore romano Tiberio fondò una base militare sul sito della città celtica di Carnuntum. Attaccò il re marcomanno Marbod. Negli anni 8-9, la Pannonia divenne una provincia romana come Inferior Provincia Illyricum. Dopo la sconfitta nella foresta di Teutoburgo (9 d.C.), Augusto decise di abbandonare ulteriori conquiste a nord del Danubio e designò il Danubio come confine dell’impero. Nei periodi successivi, Carnuntum ebbe un’importante funzione difensiva sul Danubio. Durante il regno dell’imperatore Claudio (41-54), fu fondata anche una città civile. Negli anni 172-175, Marco Aurelio combatté contro i Marcomanni e i Quadi in Pannonia, trascorrendo del tempo a Carnuntum negli anni 171-173. Nel 194 Carnuntum fu elevata a colonia e prese il nome di Colonia Septimia Aurelia Antoniniana Carnuntum (vinokarpat.sk).

Circa un chilometro a ovest dell’attuale Bad Deutsch Altenburg c’era un campo militare della 15ª legione – Legio XV Apollinaris. Era protetto da un sistema di fossati e un muro difensivo con torri d’angolo e doppie torri. Vi si trovavano da 5.000 a 6.000 soldati. Circa un chilometro a ovest del campo militare c’era un campo di una legione ausiliaria – Castrum auxilii, costruito nella seconda metà del I secolo d.C. e serviva a una guarnigione militare di 500 soldati di cavalleria. Attorno al campo militare, si sviluppò un insediamento con edifici di legno fissi (canabae), che durante il II secolo d.C. furono trasformati in edifici di pietra. Qui si stabilì la popolazione civile, e questo insediamento si estendeva su circa 150 ettari. L’imperatore Adriano conferì a questo insediamento urbano diritti cittadini. Carnuntum divenne gradualmente una importante metropoli commerciale (vinokarpat.sk).

L’anfiteatro a Petronell era uno dei più grandi nell’Impero Romano, con dimensioni di 72 x 44 metri. Tuttavia, il suo anfiteatro poteva contenere solo 8.000 spettatori. La tribuna dovrebbe far immaginare quale fosse l’altezza originale della struttura. Si presume che una parte della tribuna meridionale fosse a due piani, con un’elegante loggia per il governatore. Sia sul lato est che ovest c’erano una porta monumentale ciascuna. Vicino all’ingresso occidentale c’era il Nemesium – un piccolo santuario in onore della dea del destino e della vendetta Diana Nemesis (Tabella informativa).

,

Krajina, Zahraničie, Príroda, Biotopy, Fotografie

Island – ostrov ľadu a ohňa

skala
Hits: 1914

Island leží na rozhraní Severného ľadového a Atlantického oceánu. Je druhým najväčším ostrovom v Európe. Je vzdialený od Škótska asi 800, od Nórska 970, od Grónska 287 km (Wikipedia CS). Leží na rozhraní dvoch litosférických dosiek v oblasti Stredoatlantického chrbátu, v mieste kde dochádza ku vzniku novej oceánskej kôry. Pod Islandom sa nachádza pravdepodobne horúca škvrna (Olivier Bourgeois, Olivier Dauteuil, Erwan Hallot). Island oficiálne vznikol 17. júna 1944. Na rozlohe 102 775 km2 tu žije 350 710 obyvateľov. Prvými obyvateľmi Islandu boli pravdepodobne Nóri a koncom 9. storočia. Vikingskí náčelníci zakladali takzvané thingy – snemy, ktoré urovnávali spory. V roku 930 bol na Islande vytvorený prvý parlament na svete (Wikipedia). Od roku 1262 je Island podriadený nórskemu kráľovi (Marta Horáčková). V roku 1357 sa Island dostal pod nadvládu Dánska (Wikipedia CS). V rokoch 1783 kvôli sopečnej činnosti sopky Laki zmizla veľká časť Islandu, mnoho ľudí a zvierat zomrelo. Dánska vláda vtedy uvažovala o premiestnení všetkých 40 tisíc obyvateľov do Dánska (Marta Horáčková). Následky výbuchu sopky Askja v roku 1875 zničili islandskú ekonomiku a spôsobili hladomor (Wikipedia).

1. decembra 1918 sa Island osamostatnil, s Dánskom zostal spojený iba personálnou úniou. Obyvatelia Islandu sú zväčša germánskeho pôvodu. V poslednom čase sem prichádza veľa prisťahovalcov z celého sveta. Islanďania sú hrdí na svoje vikingské . Majú veľmi silnú pracovnú etiku, pracujú najdlhšie zo všetkých vyspelých krajín. Island je liberálnou krajinou, vyznáva sa tu rovnostárstvo – egalitarizmus. V roku 930 vznikol na Islande prvý parlament na svete. Island je gejzírov. Je tu najviac výronov pár a plynov a horúcich prameňov na svete. Teplá z hlbín Zeme sa využíva na vykurovanie. Zimy sú na pobreží mierne, letá chladné. V strede Islandu je podnebie takmer polárne (Wikipedia). Celý ostrov je vulkanicky aktívny. Vo vnútrozemí sú lávové , pohoria a ľadovce (Wikipedia CS).

Island je jedným z najfascinujúcejších miest na svete. Jedinečnou prírodou, bohatou históriou a kultúrnym dedičstvom. Ponúka pôsobivú kombináciu drsnej studenej krásy a sopečnej energie. Islandské gejzíry sú zrejme najznámejšie na svete. Ďalšími typickými prvkami krajiny Islandu sú ľadovce, . Islandský jazyk je jedným z najstarších nespracovaných jazykov v Európe, a má výrazné historické a literárne . Ságy, staré príbehy a legendy, tvoria dôležitú časť islandského kultúrneho dedičstva a sú považované za klenoty svetovej literatúry. Island je známy svojou progresívnou spoločnosťou a je jedným z najšťastnejších miest na svete. Kombinácia pokročilého sociálneho systému, vysokého štandardu života a úcty k prírode robí z Islandu jedno z najprijateľnejších miest na život. Tradičná islandská kuchyňa je založená na miestnych surovinách, ako sú , jahody a . Návštevníci by mali určite ochutnať tradičné jedlá, ako sú hákarl – konzervovaný žralok, hangikjöt – údené jahňacie mäso a rúgbrauð – tmavé chlebové pečivo.

Iceland is located at the junction of the North Atlantic and Arctic Oceans and is the second-largest island in Europe. It is approximately 800 km from Scotland, 970 km from Norway, and 287 km from Greenland (Wikipedia CS). Positioned on the boundary of two tectonic plates in the region of the Mid-Atlantic Ridge, Iceland is where new oceanic crust is formed. Beneath Iceland, a hot spot is believed to exist (Olivier Bourgeois, Olivier Dauteuil, Erwan Hallot). Iceland officially became a sovereign state on June 17, 1944. With an area of 102,775 km², it is home to 350,710 inhabitants. The first settlers of Iceland were likely Norwegians and Celts in the late 9th century. Viking chieftains established „thingy“ assemblies to resolve disputes, and in 930, the world’s first parliament was formed in Iceland (Wikipedia). From 1262, Iceland was subject to the Norwegian king (Marta Horáčková). In 1357, Iceland came under Danish rule (Wikipedia CS). In 1783, due to volcanic activity from the Laki volcano, a significant portion of Iceland vanished, resulting in the death of many people and animals. The Danish government considered relocating all 40,000 inhabitants to Denmark at that time (Marta Horáčková). The eruption of the Askja volcano in 1875 had devastating effects on Iceland’s economy and led to famine (Wikipedia).

On December 1, 1918, Iceland gained independence, maintaining a personal union with Denmark. The population of Iceland is predominantly of Germanic origin. In recent times, there has been an influx of immigrants from around the world. Icelanders take pride in their Viking heritage and possess a strong work ethic, working the longest hours among developed countries. Iceland is a liberal country, advocating for equality (egalitarianism). In 930, the world’s first parliament was established in Iceland. Known for its geysers, Iceland has the highest number of hot springs and gas eruptions in the world. Geothermal energy from the Earth’s depths is utilized for heating. Winters on the coast are mild, while the interior experiences an almost polar climate (Wikipedia). The entire island is volcanically active, featuring lava fields, mountains, and glaciers in the interior (Wikipedia CS).

Iceland is one of the most fascinating places on Earth, boasting a unique nature, rich history, and cultural heritage. It offers a compelling combination of harsh cold beauty and volcanic energy. Icelandic geysers are arguably the most famous globally. Other typical elements of Iceland’s landscape include glaciers and waterfalls. The Icelandic language is one of the oldest unwritten languages in Europe, with significant historical and literary traditions. Sagas, old tales, and legends form an essential part of Icelandic cultural heritage and are considered treasures of world literature. Iceland is known for its progressive society and is one of the happiest places on Earth. The blend of an advanced social system, high quality of life, and respect for nature makes Iceland one of the most desirable places to live. Traditional Icelandic cuisine is based on local ingredients such as fish, berries, and lamb. Visitors should definitely try traditional dishes like hákarl (preserved shark), hangikjöt (smoked lamb), and rúgbrauð (dark bread).

Ísland er staðsett þar sem Norður-íshaf og Atlantshaf mætast og er örugglega stærsta eyja Evrópu. Hún er um 800 km fjarri Skotlandi, 970 km fjarri Noregi og 287 km fjarri Grænlandi (Wikipedia CS). Ísland er staðsett á mótum tveggja flögulaga plata í svæðinu um Mið-Atlantshrygginn, þar sem ný hafbotn myndast. Undir Íslandi er líklega heitur blettur (Olivier Bourgeois, Olivier Dauteuil, Erwan Hallot). Ísland var stofnað sem sjálfstjórnarhéraði þann 17. júní 1944. Á svæðinu er að finna 102.775 km² og býr þar 350.710 manns. Fyrstu byggðarmenn Íslands voru líklega Norðmenn og Keltar á seinni hluta 9. aldar. Víkingahöfðingjar stofnuðu þing, sem voru fundir til að leysa deilur, og árið 930 var stofnað fyrsta alþingi heimsins á Íslandi (Wikipedia). Frá 1262 var Ísland undir Noregskonungi (Marta Horáčková). Í 1357 kom Ísland undir dönsk stjórn (Wikipedia CS). Árið 1783 horfði stór hluti Íslands upp í eldgosinu frá Eldgosinu í Lakagígar, sem leiddi til mikils tapa á manna- og dýralífi. Íslandsstjórnin ræddi þá hugsun um að flytja alla 40 þúsund íbúa til Danmerkur (Marta Horáčková). Í eldgosinu í Askja árið 1875 var hvernig huldu.árt örlögum íslenskrar efnahagslífs og valdi hungursneyti (Wikipedia).

Þann 1. desember 1918 fékk Ísland sérstöðu, en var samt í persónulegri sambúð við Danmörku. Íbúafjöldi Íslands er að mestu leyti af þýsku uppruna. Í nútíma hefur verið mikil innflutningur af innflytjendum frá víðum heiminum. Íslendingar eru stoltir af víkingaættfræði sinni og eiga sterka áhuga á vinnu. Ísland er frelsið og leggur áherslu á jafnrétti (jafnræði). Árið 930 var stofnað fyrsta alþingi heimsins á Íslandi. Ísland er þekkt fyrir geysir sínar, sennilega þær þekktustu í heiminum. Önnur einkenni landslags Íslands eru jöklar og fossar. Íslenska tunga er eitt elsta óskráða tungumál Evrópu, með mikinn sögulegan og menningarlegan bakgrunn. Sögur, gamlar þættir og frásagnir mynda mikinn hluta menningararfsins og teljast vera skattar heimsliteratúrinnar. Ísland er þekkt fyrir framfarasamlega samfélagshugbúnað og er eitt af hamingjufustu stöðum heimsins. Samsetningin af framfarasamlegu félagskerfi, hágæða lífs og virðingu fyrir náttúrunni gerir Ísland að einum af ódýrustu stöðum til að búa á. Hinn hefðbundna íslenski matseðill byggir á heimvistarefni, svo sem fiski, berjum og lambi. Gestir ættu vissulega að prófa hefðbundin rétti, svo sem hákarl (geymd hákarl), hangikjöt (reykt lambakjöt) og rúgbrauð (dökkt brauð).

Krajina, Zahraničie, Česko, Fotografie

Hřensko

skala
Hits: 2542

Hřensko je vstupnou bránou do Národného parku České Švajčiarsko. Leží pri sútoku Labe a Kamenice v najnižšom bode Českej republiky v nadmorskej výške 115 metrov nad morom (hrensko.cz), 12 kilometrov severne od Děčína. Je to najnižšie položené miesto v Českej republike (Informačná tabuľa). Labe tvorí mohutný kaňon vytesaný do vysokej skál (hrensko.cz). Vysoké hradby skál obklopujú malú rieku. Steny sú veľmi strmé, často kolmé, vysoké 50 – 150 metrov. Nachádza sa tu množstvo skalných previsov, niekoľko tunelov, úzke lávky. Kaňon je prístupný iba v člne (Informačná tabuľa). 

Vďaka nízkym teplotám v skalách sa tu darí horským rastlinám. Hřensko je východzím bodom pre výlety na Pravčickú bránu (hrensko.cz). Prvá písomná zmienka je z roku 1408. Pri ústí Kamenice bolo skladisko dreva a mlyn. Po Labe sa tu plavilo a skladovalo aj , sklo a soľ. V 19. storočí sa začína viac rozvíjať cestovný ruch (hrensko.cz). Nemecký názov pre Hřensko je Herrnskretschen. Časti : Hřensko, Mezná, rekreačná osada Mezní louka (Wikipedia CS). Majú tu historickú skúsenosť s padaním skál, ktoré niekedy borili aj (hrensko.eu). Pôvod slova Hřensko je odvodený od krčmy na rohu – Hotniss Kretzmar. Od mena Hernskrez, Hrzensko až po Hřensko (hrensko.eu). Prvá písomná zmienka je z 15. storočia (Informačná tabuľa).

Hřensko is the gateway to Bohemian Switzerland National Park. It lies at the confluence of the Elbe and Kamenice rivers, at the lowest point in the Czech Republic, with an elevation of 115 meters above sea level (hrensko.cz), 12 kilometers north of Děčín. It is the lowest-lying place in the Czech Republic (Information board). The Elbe forms a massive canyon carved into a high rock wall (hrensko.cz). Towering rock walls surround the small river, with steep, often vertical cliffs reaching heights of 50 – 150 meters. The area features numerous rock overhangs, several tunnels, and narrow footbridges. The canyon is accessible only by boat (Information board).

Due to low temperatures in the rocks, mountain plants thrive here. Hřensko is the starting point for hikes to Pravčická Gate (hrensko.cz). The first written mention of Hřensko dates back to 1408. At the mouth of the Kamenice River, there was a timber storage site and a mill. The Elbe River was used for transporting and storing grain, glass, and salt. In the 19th century, tourism began to develop more significantly (hrensko.cz). The German name for Hřensko is Herrnskretschen. The village consists of Hřensko, Mezná, and the recreational settlement of Mezní Louka (Wikipedia CS). The area has a history of rockfalls, sometimes causing damage to houses (hrensko.eu). The origin of the word Hřensko comes from a tavern at the corner – Hotniss Kretzmar. Over time, the name evolved from Hernskrez, Hrzensko, to Hřensko (hrensko.eu). The first written record of the name dates back to the 15th century (Information board).

Hřensko ist das Eingangstor zum Nationalpark Böhmische Schweiz. Es liegt am Zusammenfluss der Elbe und Kamenice, an der tiefsten Stelle der Tschechischen Republik mit einer Höhe von 115 Metern über dem Meeresspiegel (hrensko.cz), 12 Kilometer nördlich von Děčín. Es ist der tiefstgelegene Ort in der Tschechischen Republik (Informationstafel). Die Elbe bildet einen mächtigen Canyon, der in eine hohe Felswand gehauen wurde (hrensko.cz). Hohe Felswände umgeben den kleinen Fluss, mit steil abfallenden, oft senkrechten Klippen, die 50 – 150 Meter hoch sind. Hier gibt es zahlreiche Felsüberhänge, einige Tunnel und schmale Stege. Der Canyon ist nur mit dem Boot zugänglich (Informationstafel).

Aufgrund der niedrigen Temperaturen in den Felsen gedeihen hier Gebirgspflanzen besonders gut. Hřensko ist der Ausgangspunkt für Wanderungen zum Prebischtor (hrensko.cz). Die erste schriftliche Erwähnung von Hřensko stammt aus dem Jahr 1408. An der Mündung der Kamenice gab es ein Holzlager und eine Mühle. Über die Elbe wurden Getreide, Glas und Salz transportiert und gelagert. Im 19. Jahrhundert entwickelte sich der Tourismus zunehmend (hrensko.cz). Der deutsche Name für Hřensko ist Herrnskretschen. Die Gemeinde besteht aus Hřensko, Mezná und der Erholungsiedlung Mezní Louka (Wikipedia CS). Die Region hat Erfahrungen mit Felsstürzen, die gelegentlich Häuser beschädigten (hrensko.eu). Der Ursprung des Wortes Hřensko geht auf eine Eckkneipe – Hotniss Kretzmar zurück. Der Name entwickelte sich über Hernskrez, Hrzensko zu Hřensko (hrensko.eu). Die erste schriftliche Erwähnung stammt aus dem 15. Jahrhundert (Informationstafel).

Hřensko je vstupní branou do Národního parku České Švýcarsko. Leží při soutoku Labe a Kamenice v nejnižším bodě České republiky v nadmořské výšce 115 metrů (hrensko.cz), 12 kilometrů severně od Děčína. Je to nejníže položené místo v České republice (Informační tabule). Labe zde vytváří mohutný kaňon vyhloubený do vysoké skalní stěny (hrensko.cz). Vysoké skalní stěny obklopují malou řeku, přičemž stěny jsou velmi strmé, často kolmé, s výškou 50 – 150 metrů. V oblasti se nachází mnoho skalních převisů, několik tunelů a úzké lávky. Kaňon je přístupný pouze lodí (Informační tabule).

Díky nízkým teplotám ve skalách se zde daří horským rostlinám. Hřensko je výchozím bodem pro výlety k Pravčické bráně (hrensko.cz). První písemná zmínka o Hřensku pochází z roku 1408. U ústí Kamenice bylo skladiště dřeva a mlýn. Po Labi se zde plavilo a skladovalo obilí, sklo a sůl. V 19. století se začal více rozvíjet cestovní ruch (hrensko.cz). Německý název pro Hřensko je Herrnskretschen. Obec se skládá z částí Hřensko, Mezná a rekreační osada Mezní Louka (Wikipedia CS). Oblast má historickou zkušenost s pádem skal, které někdy poškodily i domy (hrensko.eu). Původ názvu Hřensko je odvozen od hospody na rohu – Hotniss Kretzmar. Název se postupně vyvíjel od Hernskrez, Hrzensko až po Hřensko (hrensko.eu). První písemná zmínka pochází z 15. století (Informační tabule).

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Obce, Mestá, Česko, Fotografie

Filipov v Severných Čechách

skala
Hits: 1536

Filipov je časťou mesta Jiříkov v Šluknovskej pahorkatine v Severných Čechách. Nemecký názov je Philippsdorf. Žije tu 470 obyvateľov. Filipov založil v roku 1540 istý Filip (Wikipedia CS), prvá písomná zmienka je z roku 1713 (Český štatistický úřad). V roku 1866 sa tu stal Filipovský zázrak, jediné zjavenie Panny Márie v Česku v 19. storočí (Wikipedia CS). Ťažko chorej pacientke sa 13.1 1866 o 4:00 ráno zjavila Panna Mária zo slovami: „Moje dieťa, teraz sa to už hojí“. Je to jediné uznané zjavenie v Čechách v 19. storočí. Filipov sa následne stal vyhľadávaným pútnickym miestom, viedlo to k pomenovaniu „severočeské Lurdy“ (Miroslava Kubešová, Klára Mágrová, Josef Pokorák – informačná tabuľa).

Do roku 1945 bol Filipov osídlený občanmi nemeckej národnosti. Nachádza sa tu kostol Panny Marie z roku 1866 – honosí sa titulom Bazilika minor. Kostolom za hlavným oltárom prechádza historická česko-nemecká hranica (Wikipedia CS). Od roku 2008 sa tu konáva medzinárodný varhanový festival duchovnej hudby (Pavel Tichý, Jiří Houdek, Marie Rút Křížková, Benno Beneš).

Filipov is a part of the town Jiříkov, located in the Šluknov Hilly Land in Northern Bohemia. Its German name is Philippsdorf. The population is approximately 470. Filipov was founded in 1540 by a man named Filip (Wikipedia CS), and the first written record dates back to 1713 (Czech Statistical Office). In 1866, the „Filipov Miracle“ occurred here, the only Marian apparition in the Czech Republic in the 19th century (Wikipedia CS). The Virgin Mary appeared to a gravely ill patient on January 13, 1866, at 4:00 AM, saying: „My child, now it will heal.“ This is the only officially recognized apparition in the Czech Republic in the 19th century. Filipov subsequently became a popular pilgrimage site, earning the nickname „The Lourdes of Northern Bohemia“ (Miroslava Kubešová, Klára Mágrová, Josef Pokorák – information board).

Until 1945, Filipov was inhabited by German nationals. The town is home to the Church of the Virgin Mary, built in 1866, which holds the title of Basilica minor. The historic Czech-German border passes through the church behind the main altar (Wikipedia CS). Since 2008, an international organ festival of sacred music has been held here (Pavel Tichý, Jiří Houdek, Marie Rút Křížková, Benno Beneš).

Filippsdorf ist ein Teil der Stadt Georgswalde, gelegen im Schluckenauer Hügelland in Nordböhmen. Der deutsche Name ist Philippsdorf. Die Einwohnerzahl beträgt etwa 470. Philippsdorf wurde 1540 von einem Mann namens Philipp gegründet (Wikipedia CS), und die erste schriftliche Erwähnung stammt aus dem Jahr 1713 (Tschechisches Statistikamt). Im Jahr 1866 ereignete sich hier das „Philippsdorfer Wunder“, die einzige Marienerscheinung in Tschechien im 19. Jahrhundert (Wikipedia CS). Die Jungfrau Maria erschien einer schwerkranken Frau am 13. Januar 1866 um 4:00 Uhr morgens mit den Worten: „Mein Kind, jetzt wird es heilen.“ Dies ist die einzige anerkannte Erscheinung in Tschechien im 19. Jahrhundert. Philippsdorf wurde daraufhin zu einem beliebten Wallfahrtsort und erhielt den Beinamen „Das nordböhmische Lourdes“ (Miroslava Kubešová, Klára Mágrová, Josef Pokorák – Informationstafel).

Bis 1945 war Philippsdorf von deutschsprachigen Einwohnern bewohnt. Hier befindet sich die Kirche der Jungfrau Maria aus dem Jahr 1866, die den Titel Basilika minor trägt. Die historische tschechisch-deutsche Grenze verläuft hinter dem Hauptaltar der Kirche (Wikipedia CS). Seit 2008 findet hier ein internationales Orgel- und Kirchenmusikfestival statt (Pavel Tichý, Jiří Houdek, Marie Rút Křížková, Benno Beneš).

Filipov je částí města Jiříkov, ležící ve Šluknovské pahorkatině v severních Čechách. Německý název je Philippsdorf. Žije zde přibližně 470 obyvatel. Filipov byl založen v roce 1540 jistým Filipem (Wikipedia CS) a první písemná zmínka pochází z roku 1713 (Český statistický úřad). V roce 1866 se zde stal „Filipovský zázrak“, jediné zjevení Panny Marie v Česku v 19. století (Wikipedia CS). Panna Maria se zjevila těžce nemocné pacientce 13. ledna 1866 ve 4:00 ráno se slovy: „Mé dítě, nyní se to hojí.“ Jedná se o jediné uznané zjevení v Česku v 19. století. Filipov se poté stal vyhledávaným poutním místem a získal přezdívku „severočeské Lurdy“ (Miroslava Kubešová, Klára Mágrová, Josef Pokorák – informační tabule).

Do roku 1945 byl Filipov obýván obyvateli německé národnosti. Nachází se zde kostel Panny Marie z roku 1866, který nese titul Bazilika minor. Historická česko-německá hranice prochází za hlavním oltářem kostela (Wikipedia CS). Od roku 2008 se zde koná mezinárodní varhanní festival duchovní hudby (Pavel Tichý, Jiří Houdek, Marie Rút Křížková, Benno Beneš).

Krajina, Slovensko, Typ krajiny, Liptov, Fotografie

Podtatranská kotlina

skala
Hits: 5229

Podtatranská kotlina je vysoko položená kotlina medzi Vysokými a Nízkymi Tatrami.

Je tvorená z podcelkov Liptovská kotlina, Popradská kotlina a Tatranské podhorie (spravatanap.sk). Liptovská kotlina má časti: Chočské podhorie, Galovianske háje, Hybianska pahorkatina, Liptovské nivy, Ľubieľská pahorkatina, Matiašovské háje, Smrečianska pahorkatina. Popradská kotlina: Kežmarská pahorkatina, Lomnická pahorkatina, Popradská rovina, Štrbská pahorkatina, Vojnianske podhorie, Vrbovská pahorkatina (bluefile.cz).

Vyznačuje sa rozmanitou geológiou, klimatickými podmienkami a významným historicko-kultúrnym kontextom. Podtatranská kotlina vznikla v dôsledku tektonických procesov počas obdobia terciéru a kvartéru. Geologický základ kotliny tvoria prevažne flyšové súvrstvia, zložené z pieskovcov, ílovcov a menej priepustných vrstiev, čo prispelo k vytvoreniu typických fluviálnych a aluviálnych sedimentov. V Liptovskej a Popradskej kotline sa nachádzajú hrubé vrstvy riečnych sedimentov, ktoré vznikli v dôsledku nánosov z riečnych tokov ako a Poprad. Tieto sedimenty sú dôležité pre , pretože poskytujú úrodnú pôdu.

Podtatranská kotlina má prechodné kontinentálne podnebie, ktoré je ovplyvňované nadmorskou výškou a blízkosťou vysokohorských masívov Tatier. Zimy sú tu chladné s výraznými zrážkami, najmä v podobe snehu, čo je významné pre vodný režim kotliny a jej povrchové toky. Letá sú mierne teplé, s dostatkom slnečných dní, čo je priaznivé pre rozvoj turizmu a rekreačných aktivít. Riečne siete sú dobre vyvinuté a predstavujú významný prvok v krajinnom ráze oblasti. Hlavnými vodnými tokmi sú Váh a Poprad, ktoré majú dôležitú úlohu v odvodňovaní kotliny a zásobovaní vodou pre poľnohospodárstvo a obyvateľstvo. Vďaka množstvu zrážok a prítomnosti krasových prameňov je Podtatranská kotlina bohatá na podzemné , ktoré sú zdrojom pitnej vody pre mnohé sídla v okolí. Mnohé sú využívané aj na balneologické účely, čo prispieva k rozvoju kúpeľníctva v regióne.

Úrodné Podtatranskej kotliny sú využívané na poľnohospodárstvo, najmä na pestovanie zemiakov, obilia a iných plodín. Chovajú sa tu , vyrába sa to ovčí syr. Významnú úlohu tu hrá aj cestovný ruch, keďže blízkosť Vysokých a Nízkych Tatier priťahuje turistov. Ponuku tvorí množstvo rekreačných možností, od turistiky, cez , až po termálne kúpaliská a wellness centrá.

The Podtatranská Basin is a high-altitude basin situated between the High and Low Tatras.

It is composed of the sub-units Basin, Poprad Basin, and Tatranské Podhorie (spravatanap.sk). The Liptov Basin includes regions such as Chočské Podhorie, Galovianske Háje, Hybianska Pahorkatina, Liptovské Nivy, Ľubieľská Pahorkatina, Matiašovské Háje, and Smrečianska Pahorkatina. The Poprad Basin comprises Kežmarská Pahorkatina, Lomnická Pahorkatina, Popradská Rovina, Štrbská Pahorkatina, Vojnianske Podhorie, and Vrbovská Pahorkatina (bluefile.cz).

It is characterized by diverse geology, climatic conditions, and a significant historical and cultural context. The Podtatranská Basin was formed as a result of tectonic processes during the Tertiary and Quaternary periods. The geological foundation of the basin is primarily composed of flysch formations, consisting of sandstones, claystones, and less permeable layers, which contributed to the formation of typical fluvial and alluvial sediments. In the Liptov and Poprad Basins, thick layers of river sediments are found, formed by the deposition from rivers such as the Váh and Poprad. These sediments are crucial for agriculture, as they provide fertile soil.

The Podtatranská Basin has a transitional continental climate influenced by its altitude and the proximity of the Tatra mountain ranges. Winters here are cold with significant precipitation, particularly in the form of snow, which is important for the basin’s water regime and its surface watercourses. Summers are moderately warm with plenty of sunny days, which is favorable for the development of tourism and recreational activities. The river networks are well-developed and represent a significant feature in the area’s landscape. The main rivers, Váh and Poprad, play an important role in draining the basin and providing water for agriculture and local populations. Due to abundant precipitation and the presence of karst springs, the Podtatranská Basin is rich in groundwater, which serves as a source of drinking water for many nearby settlements. Many of these springs are also used for balneological purposes, contributing to the development of spa tourism in the region.

The fertile fields of the Podtatranská Basin are used for agriculture, particularly for growing potatoes, cereals, and other crops. Sheep farming is common, and sheep cheese production is well-established. Tourism also plays a significant role, as the proximity of the High and Low Tatras attracts visitors. The region offers a wide range of recreational opportunities, from hiking and skiing to thermal baths and wellness centers.

Kotlina Podtatrzańska to wysoko położona kotlina znajdująca się pomiędzy Tatrami Wysokimi a Niskimi.

Składa się z podjednostek: Kotlina Liptowska, Kotlina Popradzka oraz Podtatrzańskie Podgórze (spravatanap.sk). Kotlina Liptowska obejmuje regiony takie jak: Podgórze Czochowskie, Gaje Galowskie, Wzgórza Hybiańskie, Niziny Liptowskie, Wzgórza Ľubieľskie, Gaje Matiašowskie oraz Wzgórza Smreczańskie. Kotlina Popradzka obejmuje: Wzgórza Kieżmarskie, Wzgórza Łomnickie, Równinę Popradzką, Wzgórza Szczyrbskie, Podgórze Wojniańskie oraz Wzgórza Wierzbowskie (bluefile.cz).

Charakteryzuje się różnorodnością geologiczną, warunkami klimatycznymi oraz znaczącym kontekstem historyczno-kulturowym. Kotlina Podtatrzańska powstała w wyniku procesów tektonicznych w okresie trzeciorzędu i czwartorzędu. Podstawę geologiczną kotliny stanowią głównie warstwy fliszowe, składające się z piaskowców, łupków ilastych i mniej przepuszczalnych warstw, co przyczyniło się do powstania typowych osadów fluwialnych i aluwialnych. W Kotlinie Liptowskiej i Popradzkiej znajdują się grube warstwy osadów rzecznych, które powstały w wyniku nanosów z rzek, takich jak Wag i Poprad. Te są istotne dla rolnictwa, ponieważ dostarczają żyznej gleby.

Kotlina Podtatrzańska ma przejściowy klimat kontynentalny, który jest kształtowany przez wysokość nad poziomem morza oraz bliskość masywów górskich Tatr. Zimy są tutaj chłodne z obfitymi opadami, zwłaszcza w postaci śniegu, co ma duże znaczenie dla reżimu wodnego kotliny oraz jej powierzchniowych cieków wodnych. Lata są umiarkowanie ciepłe z dużą ilością słonecznych dni, co sprzyja rozwojowi turystyki i działalności rekreacyjnej. Sieci rzeczne są dobrze rozwinięte i stanowią istotny element krajobrazu tego obszaru. Główne rzeki, Wag i Poprad, odgrywają ważną rolę w odwadnianiu kotliny i dostarczaniu wody dla rolnictwa oraz lokalnych społeczności. Ze względu na obfite opady i obecność krasowych źródeł Kotlina Podtatrzańska jest bogata w wody podziemne, które stanowią źródło wody pitnej dla wielu okolicznych miejscowości. Wiele z tych źródeł wykorzystywanych jest także do celów balneologicznych, co przyczynia się do rozwoju turystyki uzdrowiskowej w regionie.

Żyzne pola Kotliny Podtatrzańskiej są wykorzystywane do rolnictwa, zwłaszcza do uprawy ziemniaków, zbóż i innych roślin. Hoduje się tu owce, a także produkuje sery owcze. Ważną rolę odgrywa tu również turystyka, ponieważ bliskość Tatr Wysokich i Niskich przyciąga turystów. Region oferuje wiele możliwości rekreacyjnych, od turystyki pieszej i narciarstwa po termalne kąpieliska i centra wellness.

,