Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Južná Morava, Moravské mestá, Fotografie

Telč – moravské Benátky

skala
Hits: 410

Telč je mesto nachádzajúce sa v okrese Jihlava. S počtom obyvateľov približne 5 200 je známe predovšetkým svojím historickým centrom. Telč leží v Českomoravskej vrchoviny. Mesto je obklopené rybníkmi, centrom preteká Telčský potok, ktorý sa južne od mesta vlieva do Dyje. Prvá písomná zmienka o Telči pochádza z roku 1335. V polovici 14. storočia tu bol postavený gotický hrad a okolo neho vzniklo opevnené mesto. V 16. storočí, za vlády Zachariáša z Hradca, prešla Telč významnou prestavbou. Pôvodný gotický hrad bol prestavaný na renesančný zámok a mestské na námestí dostali renesančné fasády s arkádami. Vďaka týmto úpravám sa Telč stala jedným z najkrajších renesančných miest v strednej Európe (en.wikipedia.org).

Založenie Telča je podľa povesti spojené z kniežaťom Ottom II., z roku 1099. Vtedy založil kaplnku, neskôr kostol a osadu, dnešné . Od roku 1339 je Telč pod palcom pánov z Hradca (Jindřichovho Hradca). V roku 1423 bola Telč dobitá husitmi pod vedením Jana Hvězdu z Vícemilíc. V 18. storočí na telčské panstvo nastúpili Lichtensteinovci-Kastelkornovci. Krátko nato Podstatskí, ktorí spojil oba rody. Spravovanie takéhoto rodu Podstatských – Lichtensteinov trvalo do roku 1945. Poslední jeho členovia boli vysídlení do Rakúska (Ilona Jenčíková).

Dominantou mesta je trojuholníkové námestie Zachariáša z Hradca, ktoré je lemované renesančnými a barokovými meštianskymi domami s charakteristickými štítmi a arkádami. V strede sa nachádza fontána a morový stĺp. Medzi významné patrí radnica, kostol svätého Ducha a farský kostol svätého Jakuba (whc.unesco.org). Telčský zámok je jedným z najzachovalejších renesančných zámkov v Českej republike. Obklopuje ho anglický park a jeho sú bohaté na pôvodné renesančné a barokové zariadenie (en.wikipedia.org). Historické jadro Telča bolo v roku 1992 zapísané do Zoznamu svetového kultúrneho a prírodného dedičstva UNESCO (Ilona Jenčíková). Na zámku sa sa točili rozprávky Pyšná princezná, Jak se budí princezny, Z pekla šťastie (zamek-telc.eu). Mesto ponúka množstvo kultúrnych podujatí, festivalov a výstav počas celého roka. Vďaka svojej zachovalosti a architektonickému bohatstvu je často nazývané „moravské Benátky“ (visitczechia.com).

Telč is a town located in the Jihlava District of the Czech Republic. With a population of approximately 5,200, it is best known for its historic town center. Telč lies in the Bohemian-Moravian Highlands. The town is surrounded by ponds, and the Telč Stream flows through the center, joining the Dyje River south of the town. The first written record of Telč dates back to 1335. In the mid-14th century, a Gothic castle was built here, and a fortified town developed around it. In the 16th century, under the rule of Zacharias of Hradec, Telč underwent significant reconstruction. The original Gothic castle was converted into a Renaissance chateau, and the townhouses around the square were given Renaissance facades with arcades. These changes made Telč one of the most beautiful Renaissance towns in Central Europe (en.wikipedia.org).

According to legend, the founding of Telč is associated with Prince Otto II in the year 1099. He is said to have established a chapel, later a church, and a settlement—today’s Old Town—as a memorial to his victory. Since 1339, Telč came under the control of the Lords of Hradec (Jindřichův Hradec). In 1423, Telč was captured by the Hussites under the leadership of Jan Hvězda of Vícemilice. In the 18th century, the Lichtenstein-Kastelkorn family took over the Telč estate. Shortly afterward, the Podstatský family united both lineages. The Podstatský-Lichtenstein family managed the estate until 1945 when its last members were expelled to Austria (Ilona Jenčíková).

The town’s most prominent feature is Zacharias of Hradec Square, a triangular square lined with Renaissance and Baroque townhouses with distinctive gables and arcades. In the center of the square stands a fountain and a Marian plague column. Notable buildings include the town hall, the Church of the Holy Spirit, and the parish Church of St. James (whc.unesco.org). Telč Chateau is one of the best-preserved Renaissance chateaus in the Czech Republic. It is surrounded by an English-style park, and its interiors feature original Renaissance and Baroque furnishings (en.wikipedia.org). The historic center of Telč was inscribed on the UNESCO World Heritage List in 1992 (Ilona Jenčíková).

The chateau has also served as a filming location for well-known Czech fairy tale movies such as Proud Princess, How Princesses Are Awakened, and Hell’s Happiness (zamek-telc.eu). The town hosts a variety of cultural events, festivals, and exhibitions throughout the year. Due to its preservation and architectural richness, it is often referred to as the „Venice of Moravia“ (visitczechia.com).

Telč ist eine Stadt im Bezirk Jihlava in der Tschechischen Republik. Mit etwa 5.200 Einwohnern ist sie vor allem für ihr historisches Stadtzentrum bekannt. Telč liegt in der Böhmisch-Mährischen Höhe. Die Stadt ist von Teichen umgeben, durch das Zentrum fließt der Telčský-Bach, der südlich der Stadt in die Thaya (Dyje) mündet. Die erste schriftliche Erwähnung von Telč stammt aus dem Jahr 1335. Mitte des 14. Jahrhunderts wurde hier eine gotische Burg errichtet, um die sich eine befestigte Stadt entwickelte. Im 16. Jahrhundert, unter der Herrschaft von Zacharias von Neuhaus, erfuhr Telč bedeutende bauliche Veränderungen. Die ursprüngliche gotische Burg wurde zu einem Renaissanceschloss umgebaut, und die Häuser am Marktplatz erhielten Renaissancefassaden mit Arkaden. Dank dieser Umgestaltungen wurde Telč zu einer der schönsten Renaissancestädte Mitteleuropas (en.wikipedia.org).

Der Legende nach ist die Gründung von Telč mit dem mährischen Fürsten Otto II. im Jahr 1099 verbunden. Er soll zum Gedenken an seinen Sieg eine Kapelle, später eine Kirche und eine Siedlung – das heutige Alte Stadtviertel – gegründet haben. Seit 1339 stand Telč unter der Herrschaft der Herren von Neuhaus (Jindřichův Hradec). 1423 wurde Telč von den Hussiten unter der Führung von Jan Hvězda von Vícemilice erobert. Im 18. Jahrhundert übernahm die Familie Liechtenstein-Kastelkorn die Herrschaft über Telč. Kurz darauf vereinte die Familie Podstatzky beide Adelsgeschlechter. Die Familie Podstatzky-Liechtenstein verwaltete das Herrschaftsgebiet bis 1945, als die letzten Mitglieder nach Österreich vertrieben wurden (Ilona Jenčíková).

Das Wahrzeichen der Stadt ist der dreieckige Marktplatz Zacharias von Neuhaus, der von Renaissance- und Barockhäusern mit charakteristischen Giebeln und Arkaden gesäumt ist. In der Mitte des Platzes befinden sich ein Brunnen und eine Mariensäule. Zu den bedeutenden Bauwerken zählen das Rathaus, die Kirche des Heiligen Geistes und die Pfarrkirche St. Jakob (whc.unesco.org). Das Schloss Telč gehört zu den am besten erhaltenen Renaissanceschlössern in der Tschechischen Republik. Es ist von einem englischen Park umgeben, und die Innenräume sind reich mit originaler Renaissance- und Barockausstattung ausgestattet (en.wikipedia.org). Das historische Stadtzentrum von Telč wurde 1992 in die Liste des UNESCO-Weltkultur- und Naturerbes aufgenommen (Ilona Jenčíková).

Das Schloss diente auch als Drehort für bekannte tschechische Märchenfilme wie Die stolze Prinzessin (Pyšná princezna), Wie man Prinzessinnen weckt (Jak se budí princezny) und Glück aus der Hölle (Z pekla štěstí) (zamek-telc.eu). Die Stadt bietet das ganze Jahr über zahlreiche kulturelle Veranstaltungen, Festivals und Ausstellungen. Aufgrund ihres gut erhaltenen Zustands und ihres architektonischen Reichtums wird Telč oft als „Mährisches Venedig“ bezeichnet (visitczechia.com).

Telč je město nacházející se v okrese Jihlava v České republice. S počtem obyvatel přibližně 5 200 je známé především svým historickým centrem. Telč leží v oblasti Českomoravské vrchoviny. Město je obklopeno , centrem protéká Telčský potok, který se jižně od města vlévá do Dyje. První písemná zmínka o Telči pochází z roku 1335. V polovině 14. století zde byl postaven gotický hrad a kolem něj vzniklo opevněné město. V 16. století, za vlády Zachariáše z Hradce, prošla Telč významnou přestavbou. Původní gotický hrad byl přestavěn na renesanční zámek a měšťanské domy na náměstí dostaly renesanční fasády s arkádami. Díky těmto úpravám se Telč stala jedním z nejkrásnějších renesančních měst ve střední Evropě (en.wikipedia.org).

Podle pověsti je založení Telče spojeno s moravským knížetem Otou II. v roce 1099. Tehdy zde měl na památku vítězství založit kapli, později kostel a osadu – dnešní Staré Město. Od roku 1339 patřila Telč pánům z Hradce (Jindřichova Hradce). V roce 1423 byla Telč dobyta husity pod vedením Jana Hvězdy z Vícemilic. V 18. století převzali telčské panství Lichtensteinové-Kastelkornové. Krátce nato jej zdědili Podstatští, kteří spojili oba rody. Správa panství rodu Podstatských-Lichtensteinů trvala až do roku 1945, kdy byli poslední členové rodu odsunuti do Rakouska (Ilona Jenčíková).

Dominantou města je trojúhelníkové náměstí Zachariáše z Hradce, které lemují renesanční a barokní měšťanské domy s charakteristickými štíty a podloubími. Uprostřed náměstí stojí kašna a morový sloup. Mezi významné stavby patří radnice, kostel svatého Ducha a farní kostel svatého Jakuba (whc.unesco.org). Telčský zámek patří k nejzachovalejším renesančním zámkům v České republice. Obklopuje ho anglický park a jeho interiéry jsou bohatě vybaveny původním renesančním a barokním zařízením (en.wikipedia.org). Historické jádro Telče bylo v roce 1992 zapsáno na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO (Ilona Jenčíková).

Na zámku se natáčely známé pohádky, například Pyšná princezna, Jak se budí princezny a Z pekla štěstí (zamek-telc.eu). Město nabízí během celého roku mnoho kulturních akcí, festivalů a výstav. Díky své zachovalosti a architektonickému bohatství bývá často nazýváno „moravské Benátky“ (visitczechia.com).

Odkazy

TOP

Všetky

Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Stavby, Fotografie, Nemecko, Pevnosti

Königstein – saská Bastila

skala
Hits: 312

Pevnosť Königstein, známa aj ako „Saská Bastila“, je impozantná pevnosť nachádzajúca sa v Saskom Švajčiarsku, približne 30 kilometrov juhovýchodne od Drážďan, na ľavom brehu Labe. Svojou polohou na stolovej hore s nadmorskou výškou 247 metrov nad údolím Labe a rozlohou 9,5 hektára patrí medzi najväčšie horské v Európe. Jej , postavené z pieskovca, dosahujú dĺžku 1 800 metrov a výšku až 42 metrov. V centre pevnosti sa nachádza 152,5 metra hlboká studňa, ktorá je najhlbšou v Sasku a druhou najhlbšou v Európe (cs.wikipedia.org).

Prvá písomná zmienka o hrade na mieste dnešnej pevnosti pochádza z roku 1233. V tom čase bola oblasť rozdelená medzi České kráľovstvo a biskupstvo Míšeň. Hrad pôvodne patril Českému kráľovstvu a slúžil na kontrolu obchodnej po rieke Labe. V roku 1408 počas Dohnianskej hrad obsadili markgrófi z Míšně a v roku 1459 bol oficiálne pričlenený k Míšeňskému markgrófstvu na základe Egerskej zmluvy. V rokoch 1589 až 1591 nechal saský kurfirst Christian I. prestavať hrad na modernú pevnosť. Počas nasledujúcich storočí bola pevnosť ďalej rozširovaná a modernizovaná, pričom vznikli významné ako Torhaus (Brána), Alte Kaserne (Stará kasáreň), Friedrichsburg a Altes Zeughaus (Stará zbrojnica). V rokoch 1722 až 1725 nechal August Silný postaviť obrovský vínny sud s kapacitou takmer 250 000 litrov, ktorý bol v tom čase najväčší na svete. Pevnosť Königstein slúžila rôznym účelom. Počas vojnových konfliktov poskytovala útočisko saským panovníkom a uchovávala štátny poklad a . V priebehu storočí bola využívaná aj ako štátne väzenie pre významných politických väzňov. Po druhej svetovej vojne bola pevnosť v roku 1955 sprístupnená verejnosti ako múzeum vojenskej histórie (en.wikipedia.org).

Dnes je pevnosť Königstein jednou z najnavštevovanejších turistických atrakcií v Sasku, s ročnou návštevnosťou okolo 700 000 ľudí. Návštevníci môžu preskúmať viac ako 50 historických budov, vrátane kasární, zbrojníc a kostola, a prejsť sa po 1,7 kilometra dlhom panoramatickom chodníku s nádhernými výhľadmi na okolitú krajinu. Pevnosť tiež ponúka množstvo výstav (festung-koenigstein.de).

Königstein Fortress, also known as the „Saxon Bastille,“ is an impressive fortress located in Saxon Switzerland, approximately 30 kilometers southeast of Dresden, on the left bank of the Elbe River. Situated on a tabletop mountain at an altitude of 247 meters above the Elbe Valley and covering an area of 9.5 hectares, it is one of the largest mountain fortresses in Europe. Its sandstone walls stretch 1,800 meters in length and rise up to 42 meters in height. At the center of the fortress is a 152.5-meter-deep well, which is the deepest in Saxony and the second deepest in Europe (cs.wikipedia.org).

The first written mention of a castle on the site of today’s fortress dates back to 1233. At that time, the region was divided between the Kingdom of Bohemia and the Bishopric of Meissen. The castle originally belonged to the Kingdom of Bohemia and served to control the trade route along the Elbe River. In 1408, during the Dohna Feud, the castle was seized by the Margraves of Meissen, and in 1459, it was officially incorporated into the Margraviate of Meissen under the Treaty of Eger. Between 1589 and 1591, the Saxon Elector Christian I had the castle transformed into a modern fortress. Over the following centuries, the fortress was expanded and modernized, with notable buildings such as the Torhaus (Gatehouse), Alte Kaserne (Old Barracks), Friedrichsburg, and Altes Zeughaus (Old Armory) being constructed. From 1722 to 1725, Augustus the Strong commissioned the construction of a giant wine barrel with a capacity of almost 250,000 liters, which was the largest in the world at that time.

Königstein Fortress served various purposes. During wartime conflicts, it provided shelter for Saxon rulers and safeguarded the state treasury and works of art. Over the centuries, it was also used as a state prison for prominent political prisoners. After World War II, the fortress was opened to the public in 1955 as a museum of military history (en.wikipedia.org).

Today, Königstein Fortress is one of the most visited tourist attractions in Saxony, with an annual attendance of around 700,000 people. Visitors can explore more than 50 historical buildings, including barracks, armories, and a chapel, and walk along the 1.7-kilometer panoramic trail offering stunning views of the surrounding landscape. The fortress also hosts numerous exhibitions (festung-koenigstein.de).

Die Festung Königstein, auch bekannt als die „Sächsische Bastille“, ist eine beeindruckende Festung im Elbsandsteingebirge, etwa 30 Kilometer südöstlich von Dresden am linken Ufer der Elbe gelegen. Sie befindet sich auf einem Tafelberg in einer Höhe von 247 Metern über dem Elbtal und umfasst eine Fläche von 9,5 Hektar, was sie zu einer der größten Bergfestungen Europas macht. Ihre Sandsteinmauern haben eine Länge von 1.800 Metern und eine Höhe von bis zu 42 Metern. Im Zentrum der Festung befindet sich ein 152,5 Meter tiefer Brunnen, der tiefste in Sachsen und der zweittiefste in Europa (cs.wikipedia.org).

Die erste urkundliche Erwähnung einer Burg an der Stelle der heutigen Festung stammt aus dem Jahr 1233. Zu dieser Zeit war die Region zwischen dem Königreich Böhmen und dem Bistum Meißen aufgeteilt. Die Burg gehörte ursprünglich dem Königreich Böhmen und diente der Kontrolle der Handelsroute entlang der Elbe. 1408 wurde die Burg während der Dohnaer Fehde von den Meißner Markgrafen eingenommen, und 1459 wurde sie durch den Vertrag von Eger offiziell dem Markgrafentum Meißen zugeordnet. Zwischen 1589 und 1591 ließ der sächsische Kurfürst Christian I. die Burg zu einer modernen Festung umbauen. In den folgenden Jahrhunderten wurde die Festung weiter ausgebaut und modernisiert, wobei bedeutende Gebäude wie das Torhaus, die Alte Kaserne, die Friedrichsburg und das Alte Zeughaus entstanden. Zwischen 1722 und 1725 ließ August der Starke ein riesiges Weinfass mit einem Fassungsvermögen von fast 250.000 Litern bauen, das damals das größte der Welt war.

Die Festung Königstein diente verschiedenen Zwecken. Während kriegerischer Konflikte bot sie den sächsischen Herrschern Schutz und bewahrte den Staatsschatz sowie Kunstwerke auf. Im Laufe der Jahrhunderte wurde sie auch als Staatsgefängnis für bedeutende politische Gefangene genutzt. Nach dem Zweiten Weltkrieg wurde die Festung 1955 der Öffentlichkeit als Militärhistorisches Museum zugänglich gemacht (en.wikipedia.org).

Heute ist die Festung Königstein eine der meistbesuchten Touristenattraktionen in Sachsen, mit rund 700.000 Besuchern jährlich. Besucher können über 50 historische Gebäude erkunden, darunter Kasernen, Zeughäuser und eine Kapelle, sowie den 1,7 Kilometer langen Panoramapfad mit herrlichem Blick auf die umliegende Landschaft entlanggehen. Die Festung bietet außerdem zahlreiche Ausstellungen (festung-koenigstein.de).

Twierdza Königstein, znana również jako „Saska Bastylia”, to imponująca twierdza położona w Szwajcarii Saksońskiej, około 30 kilometrów na południowy wschód od Drezna, na lewym brzegu Łaby. Usytuowana na płaskowyżu na wysokości 247 metrów nad doliną Łaby i zajmująca powierzchnię 9,5 hektara, jest jedną z największych twierdz górskich w Europie. Jej piaskowcowe mury mają długość 1 800 metrów i wysokość do 42 metrów. W centrum twierdzy znajduje się studnia o głębokości 152,5 metra, najgłębsza w Saksonii i druga najgłębsza w Europie (cs.wikipedia.org).

Pierwsza pisemna wzmianka o zamku na miejscu dzisiejszej twierdzy pochodzi z 1233 roku. W tamtym czasie region był podzielony między Królestwo Czech a Biskupstwo Miśni. Zamek pierwotnie należał do Królestwa Czech i służył do kontrolowania szlaku handlowego wzdłuż Łaby. W 1408 roku, podczas wojny Dohna, zamek został zdobyty przez margrabiów Miśni, a w 1459 roku oficjalnie włączony do Margrabstwa Miśni na mocy traktatu z Chebu. W latach 1589–1591 saski elektor Chrystian I przekształcił zamek w nowoczesną twierdzę. W kolejnych wiekach twierdza była rozbudowywana i modernizowana, powstawały takie budynki jak Torhaus (Brama), Alte Kaserne (Stare Koszary), Friedrichsburg i Altes Zeughaus (Stara Zbrojownia). W latach 1722–1725 August Mocny zlecił budowę ogromnej beczki na wino o pojemności prawie 250 000 litrów, która była wówczas największa na świecie.

Twierdza Königstein pełniła różne funkcje. Podczas konfliktów zbrojnych zapewniała schronienie władcom saksońskim i przechowywała skarby państwowe oraz dzieła sztuki. W ciągu wieków była również wykorzystywana jako państwowe więzienie dla ważnych więźniów politycznych. Po II wojnie światowej twierdza została otwarta dla publiczności w 1955 roku jako muzeum historii wojskowości (en.wikipedia.org).

Obecnie Twierdza Königstein jest jedną z najczęściej odwiedzanych atrakcji turystycznych w Saksonii, z roczną frekwencją około 700 000 osób. Odwiedzający mogą zwiedzać ponad 50 historycznych budynków, w tym koszary, zbrojownie i kaplicę, a także spacerować 1,7-kilometrową trasą widokową, oferującą wspaniałe widoki na okoliczny krajobraz. Twierdza oferuje również wiele wystaw (festung-koenigstein.de).

Pevnost Königstein, známá také jako „Saská Bastila“, je impozantní pevnost nacházející se v Saském Švýcarsku, přibližně 30 kilometrů jihovýchodně od Drážďan, na levém břehu Labe. Nachází se na stolové hoře ve výšce 247 metrů nad Labským údolím a její rozloha činí 9,5 hektaru, což z ní činí jednu z největších horských pevností v Evropě. Její pískovcové hradby dosahují délky 1 800 metrů a výšky až 42 metrů. Uprostřed pevnosti se nachází studna hluboká 152,5 metru, která je nejhlubší v Sasku a druhou nejhlubší v Evropě (cs.wikipedia.org).

První písemná zmínka o hradu na místě dnešní pevnosti pochází z roku 1233. Tehdy bylo území rozděleno mezi České království a biskupství Míšeň. Hrad původně patřil Českému království a sloužil ke kontrole obchodní cesty podél Labe. V roce 1408 během Dohnianské války hrad obsadili míšeňští markrabí a v roce 1459 byl oficiálně připojen k Míšeňskému markrabství na základě Chebské smlouvy. V letech 1589 až 1591 nechal saský kurfiřt Kristián I. přestavět hrad na moderní pevnost. Během následujících století byla pevnost rozšiřována a modernizována, přičemž vznikly významné stavby jako Torhaus (Brána), Alte Kaserne (Staré kasárny), Friedrichsburg a Altes Zeughaus (Staré zbrojnice). V letech 1722 až 1725 nechal August Silný postavit obrovský vinný sud s kapacitou téměř 250 000 litrů, který byl tehdy největší na světě.

Pevnost Königstein sloužila různým účelům. Během válečných konfliktů poskytovala útočiště saským panovníkům a uchovávala státní poklad a umělecká díla. V průběhu staletí byla využívána také jako státní vězení pro významné politické vězně. Po druhé světové válce byla pevnost v roce 1955 zpřístupněna veřejnosti jako muzeum vojenské historie (en.wikipedia.org).

Dnes je pevnost Königstein jednou z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí v Sasku s roční návštěvností okolo 700 000 lidí. Návštěvníci mohou prozkoumat více než 50 historických budov, včetně kasáren, zbrojnic a kaple, a projít se po 1,7 kilometru dlouhé panoramatické trase s nádhernými výhledy na okolní krajinu. Pevnost také nabízí mnoho výstav (festung-koenigstein.de).

TOP

Všetky

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Južná Morava, Moravské mestá, Fotografie

Blansko – brána Moravského krasu

skala
Hits: 304

Blansko je okresné mesto v Juhomoravskom kraji v Českej republike, ležiace približne 19 km severne od Brna, v údolí Svitavy (Wikipedia). Blansko sa nachádza v Drahanskej vrchovine. Východná časť územia mesta leží v Chránenej krajinnej oblasti Moravský (Wikipedia). K 1. januáru 2024 malo mesto približne 20 185 obyvateľov (blansko.cz).

Mesto je často označované ako „Brána Moravského krasu“ vďaka svojej polohe v blízkosti unikátnych krasových javov, ako sú priepasť Macocha a Punkva (Blansko). Prvá písomná zmienka o Blansku pochádza z roku 1136, keď bolo predmetom sporu medzi olomouckým biskupom Jindřichom Zdíkom a kniežaťom Vratislavom z Brna o právo postaviť kostol v obci . Pôvodná osada sa nachádzala na pravom brehu Svitavy, dnes známa ako Staré Blansko. Koncom 14. storočia začala na ľavom brehu rieky vznikať nová osada, Nové Blansko, ktorá sa neskôr stala jadrom moderného mesta. Obe časti sa administratívne a ekonomicky zlúčili v roku 1526. V 16. storočí, počas vlády rodu Žalkovských zo Žalkovic, bolo Blansko povýšené na trhové mestečko a gotická pevnosť bola prestavaná na renesančný zámok. V roku 1698 získala panstvo rodina Gellhornovcov, ktorá tu založila prvú hutu a železiareň. V roku 1766 Blansko odkúpil rod Salm-Reifferscheidt, ktorý ho vlastnil až do roku 1945. V prvej polovici 19. storočia železiarne prosperovali a došlo k rozvoju výroby umeleckej liatiny. V roku 1849 bola otvorená železničná trať z Brna do Českej Třebovej, čo prispelo k ďalšiemu rozvoju mesta. V roku 1905 udelil František Jozef I. Blansku štatút mesta (blansko.cz). 

Medzi významné v Blansku patrí zámok Blansko, ktorý bol pôvodne gotickou pevnosťou a neskôr prestavaný na renesančný zámok. V súčasnosti slúži ako múzeum s expozíciou umeleckej liatiny. Ďalšou zaujímavosťou je drevený kostolík svätej Paraskievy, prenesený sem z Podkarpatskej Rusi v roku 1936 (blansko.cz). Konkrétnym jeho domovon bolo Nižné Selište. Prenesenie ho zachránilo pred istou skazou (Informačná tabuľa). Kostol svätého Martina ponúka možnosť výstupu na vežu s vyhliadkou na celé mesto a okolie (blansko.cz). Blansko je východiskovým bodom pre návštevy Moravského krasu, ktorý ponúka množstvo turistických a cyklistických trás. Mesto disponuje kvalitnou športovou infraštruktúrou, vrátane krytého a vonkajšieho plaveckého bazéna, zimného štadióna, tenisových a volejbalových kurtov či bowlingovej haly. Blansko je známe svojou priemyselnou tradíciou, najmä v oblasti strojárstva a hutníctva (Blanensko). Technická pamiatka Klamova huť sa nachádza na úzkom ostrove medzi korytom rieky Svitava a umelým násypom pri železničnej trati – Česká Třebová. Zachovala sa prízemný objekt bez vysokej pece, predstavuje typickú priemyselnú architektúru polovice 19. storočia. Huta Paulinka patrila medzi tzv. salmovské železiarne, od konca 19. storočia fungovala ako zlievareň. Pomenovanie získala podľa manželky majiteľa panstva K. J. Salma, kňažnej Pauliny z Auerspergu (Informačná tabuľa).

V Blansku je prezentovaná tzv. Stanica Európske železa. Projekt Cesta železa Moravským krasom je súčasťou európskeho projektu. Zámerom je propagovať dôležité lokality európskeho železiarstva v minulosti. V Blansku sa začiatky systematického záujmu hutníctva datujú od konca 8. storočia. Do rudonosnej strednej časti Moravského krasu vstúpili prospektori, baníci, hutníci, kováči, uhliari (Informačná tabuľa).

Blansko is a district town in the South Moravian Region of the Czech Republic, located approximately 19 km north of Brno, in the valley of the Svitava River (Wikipedia). Blansko is situated in the Drahanská Highlands. The eastern part of the town’s territory lies within the Moravian Karst Protected Landscape Area (Wikipedia). As of January 1, 2024, the town had approximately 20,185 inhabitants (blansko.cz).

The town is often referred to as the „Gateway to the Moravian Karst“ due to its proximity to unique karst phenomena, such as the Macocha Abyss and the Punkva Caves (Blansko). The first written mention of Blansko dates back to 1136 when it was the subject of a dispute between Olomouc Bishop Jindřich Zdík and Prince Vratislav of Brno over the right to build a church in the village. The original settlement was located on the right bank of the Svitava River, now known as Old Blansko. By the late 14th century, a new settlement, New Blansko, began to emerge on the left bank of the river, later becoming the core of the modern town. The two parts were administratively and economically united in 1526. In the 16th century, under the rule of the Žalkovský family of Žalkovice, Blansko was elevated to a market town, and the Gothic fortress was rebuilt into a Renaissance chateau. In 1698, the estate was acquired by the Gellhorn family, who established the first foundry and ironworks here. In 1766, Blansko was purchased by the Salm-Reifferscheidt family, who owned it until 1945. In the first half of the 19th century, the ironworks prospered, and the production of artistic cast iron flourished. In 1849, the railway line from Brno to Česká Třebová was opened, contributing to the town’s further development. In 1905, Emperor Franz Joseph I granted Blansko town status (blansko.cz).

Notable landmarks in Blansko include the Blansko Chateau, originally a Gothic fortress later rebuilt into a Renaissance chateau. It now serves as a museum featuring an exhibition of artistic cast iron. Another attraction is the wooden Church of St. Parascheva, relocated here from Subcarpathian Ruthenia in 1936 (blansko.cz). Its original home was Nižné Selište, and the relocation saved it from inevitable decay (information board). The Church of St. offers visitors the opportunity to climb its tower for views of the town and surrounding area (blansko.cz). Blansko serves as a starting point for visits to the Moravian Karst, which offers numerous hiking and cycling trails. The town has excellent sports facilities, including indoor and outdoor swimming pools, an ice rink, tennis and volleyball courts, and a bowling hall. Blansko is known for its industrial tradition, particularly in engineering and metallurgy (Blanensko).

The Klam Ironworks is an industrial monument located on a narrow island between the Svitava River and an artificial embankment near the Brno-Česká Třebová railway line. The preserved ground-level structure, without a blast furnace, represents typical 19th-century industrial architecture. The Paulinka Ironworks was part of the so-called Salm ironworks and functioned as a foundry from the late 19th century. It was named after Princess Paulina of Auersperg, the wife of the estate owner K. J. Salm (information board).

Blansko also features the „Station of the European Iron Route.“ The project „Iron Route through the Moravian Karst“ is part of a European initiative aiming to promote significant historical ironworking sites. In Blansko, the systematic interest in metallurgy dates back to the late 8th century, when prospectors, miners, metallurgists, blacksmiths, and charcoal burners entered the ore-rich central part of the Moravian Karst (information board).

Blansko je okresní město v Jihomoravském kraji v České republice, ležící přibližně 19 km severně od Brna, v údolí řeky Svitavy (Wikipedia). Blansko se nachází v Drahanské vrchovině. Východní část území města leží v Chráněné krajinné oblasti Moravský kras (Wikipedia). K 1. lednu 2024 mělo město přibližně 20 185 obyvatel (blansko.cz).

Město je často označováno jako „Brána Moravského krasu“ díky své poloze v blízkosti unikátních krasových jevů, jako jsou propast Macocha a Punkevní jeskyně (Blansko). První písemná zmínka o Blansku pochází z roku 1136, kdy bylo předmětem sporu mezi olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem a knížetem Vratislavem z Brna o právo postavit kostel v obci. Původní osada se nacházela na pravém břehu Svitavy, dnes známá jako Staré Blansko. Koncem 14. století začala na levém břehu řeky vznikat nová osada, Nové Blansko, která se později stala jádrem moderního města. Obě části byly administrativně a ekonomicky sloučeny v roce 1526. V 16. století, za vlády rodu Žalkovských ze Žalkovic, bylo Blansko povýšeno na trhové městečko a gotická tvrz byla přestavěna na renesanční zámek. V roce 1698 získala panství rodina Gellhornů, která zde založila první huť a železárnu. V roce 1766 Blansko odkoupil rod Salm-Reifferscheidt, který ho vlastnil až do roku 1945. V první polovině 19. století železárny prosperovaly a rozvinula se výroba umělecké litiny. V roce 1849 byla otevřena železniční trať z Brna do České Třebové, což přispělo k dalšímu rozvoji města. V roce 1905 udělil František Josef I. Blansku statut města (blansko.cz).

K významným památkám Blanska patří zámek Blansko, původně gotická tvrz přestavěná na renesanční zámek, dnes sloužící jako muzeum s expozicí umělecké litiny. Další zajímavostí je dřevěný kostelík svaté Paraskivy, přenesený sem z Podkarpatské Rusi v roce 1936 (blansko.cz). Jeho původním domovem bylo Nižné Seliště a přenesení ho zachránilo před jistou zkázou (informační tabule). Kostel svatého Martina nabízí možnost výstupu na věž s vyhlídkou na celé město a okolí (blansko.cz). Blansko je výchozím bodem pro návštěvy Moravského krasu, který nabízí množství turistických a cyklistických tras. Město disponuje kvalitní sportovní infrastrukturou, včetně krytého a venkovního bazénu, zimního stadionu, tenisových a volejbalových kurtů nebo bowlingové haly. Blansko je známé svou průmyslovou tradicí, zejména v oblasti strojírenství a hutnictví (Blanensko).

Technická památka Klamova huť se nachází na úzkém ostrově mezi korytem řeky Svitavy a umělým náspem při železniční trati Brno – Česká Třebová. Dochoval se přízemní objekt bez vysoké pece, představující typickou průmyslovou architekturu poloviny 19. století. Huť Paulinka patřila mezi tzv. salmovské železárny a od konce 19. století fungovala jako slévárna. Jméno získala podle manželky majitele panství K. J. Salma, kněžny Pauliny z Auerspergu (Informační tabule).

V Blansku je prezentována tzv. Stanice Evropské cesty železa. Projekt Cesta železa Moravským krasem je součástí evropského projektu. Cílem je propagovat důležité lokality evropského hutnictví v minulosti. V Blansku se počátky systematického zájmu o hutnictví datují od konce 8. století, kdy do rudonosné střední části Moravského krasu vstoupili prospektoři, horníci, hutníci, kováři a uhlíři (Informační tabule).

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Južná Morava, Moravské mestá, Fotografie

Slavonice – renesančná perla

skala
Hits: 297

Slavonice sú malé historické mesto nachádzajúce sa na juhozápadnej Morave, v blízkosti hraníc s Rakúskom. sú najzápadnejším mestom Moravy. S počtom obyvateľov približne 2 300 sa mesto pýši zachovalým renesančným centrom, ktoré je chránené ako mestská pamiatková rezervácia. Vďaka svojej jedinečnej architektúre sú Slavonice často nazývané „malá Telč“ alebo „perla západomoravskej renesancie“. Prvá písomná zmienka o Slavoniciach pochádza z roku 1260. Pôvodne strážna osada, založená v 12. storočí na stredovekej krajinskej ceste spájajúcej Prahu s Viedňou, patrila do majetku pánov z Hradca. V 14. storočí sa osada vďaka veľkolepej výstavbe premenila na mesto. Najväčší rozkvet zažili Slavonice v 16. storočí, keď sa stali významným mestom na obchodnej trase medzi Prahou a Viedňou, čo prinieslo mestu veľké bohatstvo a umožnilo výstavbu nádherných renesančných . Keď bola trasa presmerovaná, mesto stratilo svoj zdroj bohatstva, čo prispelo k zachovaniu jedinečného súboru renesančných domov (Wikipedia).

Centrum Slavoníc je známe svojimi renesančnými meštianskymi domami s bohato zdobenými štítmi a sgrafitovou výzdobou, ktorá zahŕňa zložité figurálne scény. Medzi najvýznamnejšie patrí kostol Nanebovzatia Panny Márie, ktorého veža bola postavená v rokoch 1503–1549 a dnes slúži ako vyhliadková veža. Ďalšou významnou stavbou je kostol svätého Jána Krstiteľa zo 13. alebo 14. storočia, ktorý má fasádu zdobenú sgrafitom z konca 16. storočia a dnes slúži na kultúrne účely. Mestské opevnenie je čiastočne zachované, vrátane dvoch brán, dvoch bášt a niekoľkých fragmentov mestských hradieb. V 13. storočí bol v meste vybudovaný podzemný systém chodieb, ktorý slúžil na odvodnenie a obranu mesta. Dnes je približne 380 metrov týchto tunelov sprístupnených pre verejnosť, čo ponúka návštevníkom jedinečný pohľad do histórie mesta (Wikipedia). 

V roku 1953 boli Slavonice zahrnuté do hraničného pásma, čo spôsobilo značnú izoláciu celého územia od ostatnej civilizácie a výrazne obmedzilo cestovný ruch. Až v roku 1960, pri reorganizácii okresov a krajov, bolo zastavané územie mesta vyňaté z hraničného pásma a mohlo začať využívať cestovný ruch. Pozdĺž štátnej hranice bola v rokoch 1936 až 1938 vybudovaná sústava pohraničných pevností, ktoré sa zachovali dodnes a zásluhou nadšencov sú udržiavané v dobrom technickom stave a sprístupnené verejnosti. Niektoré z týchto pevností sa nachádzajú priamo v intraviláne mesta. Slavonice sú známe svojím bohatým kultúrnym životom. V meste sa pravidelne konajú rôzne , a , ktoré prilákajú návštevníkov z blízka i ďaleka. V roku 2017 boli Slavonice vyhlásené za Historické mesto roka, čo svedčí o ich význame a zachovalosti kultúrneho dedičstva. Dňa 31. augusta 1961 boli Slavonice vyhlásené za mestskú pamiatkovú rezerváciu. Okolie Slavoníc ponúka krásy prírodného parku Česká Kanada. V blízkosti sa nachádza aj zaniknutá stredoveká osada Pfaffenschlag (Wikipedia).

Slavonice is a small historical town located in southwestern Moravia, near the Austrian border. It is the westernmost town of Moravia. With a population of approximately 2,300, the town boasts a well-preserved Renaissance center, protected as an urban conservation area. Due to its unique architecture, Slavonice is often referred to as the „Little Telč“ or the „Pearl of Western Moravian Renaissance.“ The first written mention of Slavonice dates back to 1260. Originally a guard settlement founded in the 12th century on a medieval trade route connecting Prague with Vienna, it belonged to the Lords of Hradec. In the 14th century, the settlement transformed into a town thanks to significant construction efforts. Slavonice experienced its greatest prosperity in the 16th century when it became an important town on the trade route between Prague and Vienna, bringing great wealth and enabling the construction of magnificent Renaissance houses. When the route was redirected, the town lost its source of wealth, which contributed to the preservation of its unique ensemble of Renaissance houses (Wikipedia).

The center of Slavonice is renowned for its Renaissance burgher houses with richly decorated gables and sgraffito decorations, featuring intricate figurative scenes. Among the most notable landmarks is the Church of the Assumption of the Virgin Mary, whose tower was built between 1503 and 1549 and now serves as a lookout tower. Another significant building is the Church of St. John the Baptist from the 13th or 14th century, which has a facade adorned with sgraffito from the late 16th century and is now used for cultural purposes. The town fortifications are partially preserved, including two gates, two bastions, and several fragments of town walls. In the 13th century, an underground system of corridors was built in the town for drainage and defense. Today, about 380 meters of these tunnels are open to the public, offering visitors a unique glimpse into the town’s history (Wikipedia).

In 1953, Slavonice was included in the border zone, causing significant isolation of the entire area from the rest of civilization and severely limiting tourism. Only in 1960, after the reorganization of districts and regions, was the built-up area of the town excluded from the border zone, allowing tourism to develop. Along the state border, a system of border fortifications was built between 1936 and 1938, which has been preserved to this day and is maintained in good technical condition by enthusiasts, making it accessible to the public. Some of these fortifications are located directly within the town’s intravilane. Slavonice is known for its rich cultural life, with various festivals, exhibitions, and concerts regularly held in the town, attracting visitors from near and far. In 2017, Slavonice was named the Historic Town of the Year, highlighting its significance and the preservation of its cultural heritage. On August 31, 1961, Slavonice was declared an urban conservation area. The surroundings of Slavonice offer the beauty of the Česká Kanada Nature Park. Nearby is also the abandoned medieval settlement of Pfaffenschlag (Wikipedia).

Slavonice ist eine kleine historische Stadt im Südwesten Mährens, nahe der österreichischen Grenze. Sie ist die westlichste Stadt Mährens. Mit etwa 2.300 Einwohnern rühmt sich die Stadt eines gut erhaltenen Renaissancezentrums, das als städtisches Denkmalreservat geschützt ist. Aufgrund ihrer einzigartigen Architektur wird Slavonice oft als „kleines Telč“ oder „Perle der westmährischen Renaissance“ bezeichnet. Die erste schriftliche Erwähnung von Slavonice stammt aus dem Jahr 1260. Ursprünglich eine Wachstation, gegründet im 12. Jahrhundert an einer mittelalterlichen Handelsstraße zwischen Prag und Wien, gehörte sie den Herren von Hradec. Im 14. Jahrhundert wurde die Siedlung durch großartige Bauvorhaben zur Stadt. Slavonice erlebte seine größte Blütezeit im 16. Jahrhundert, als es zu einer wichtigen Stadt an der Handelsroute zwischen Prag und Wien wurde, was großen Reichtum brachte und den Bau prächtiger Renaissancehäuser ermöglichte. Als die Route umgeleitet wurde, verlor die Stadt ihre Einkommensquelle, was zur Erhaltung des einzigartigen Ensembles von Renaissancehäusern beitrug (Wikipedia).

Das Zentrum von Slavonice ist bekannt für seine Renaissance-Bürgerhäuser mit reich verzierten Giebeln und Sgraffitodekorationen, die komplexe figürliche Szenen enthalten. Zu den bedeutendsten Sehenswürdigkeiten gehört die Kirche Mariä Himmelfahrt, deren Turm zwischen 1503 und 1549 erbaut wurde und heute als Aussichtsturm dient. Ein weiteres bedeutendes Bauwerk ist die Kirche St. Johannes der Täufer aus dem 13. oder 14. Jahrhundert, deren Fassade mit Sgraffito aus dem späten 16. Jahrhundert verziert ist und heute für kulturelle Zwecke genutzt wird. Die Stadtbefestigungen sind teilweise erhalten, darunter zwei Tore, zwei Bastionen und mehrere Fragmente der Stadtmauer. Im 13. Jahrhundert wurde in der Stadt ein unterirdisches System von Gängen für Entwässerung und Verteidigung gebaut. Heute sind etwa 380 Meter dieser Tunnel für die Öffentlichkeit zugänglich, was Besuchern einen einzigartigen Einblick in die Stadtgeschichte bietet (Wikipedia).

Im Jahr 1953 wurde Slavonice in die Grenzzone einbezogen, was zu einer erheblichen Isolation des gesamten Gebiets von der übrigen Zivilisation führte und den Tourismus stark einschränkte. Erst 1960, nach der Neuorganisation der Bezirke und Regionen, wurde das bebaute Stadtgebiet aus der Grenzzone herausgenommen, was die Entwicklung des Tourismus ermöglichte. Entlang der Staatsgrenze wurde zwischen 1936 und 1938 ein System von Grenzbefestigungen errichtet, das bis heute erhalten ist und von Enthusiasten in gutem technischem Zustand gepflegt und der Öffentlichkeit zugänglich gemacht wird. Einige dieser Befestigungen befinden sich direkt im Stadtbereich. Slavonice ist bekannt für sein reiches Kulturleben, mit regelmäßigen Festivals, Ausstellungen und Konzerten, die Besucher aus Nah und Fern anziehen. Im Jahr 2017 wurde Slavonice zur Historischen Stadt des Jahres ernannt, was auf seine Bedeutung und die Erhaltung seines Kulturerbes hinweist. Am 31. August 1961 wurde Slavonice zum städtischen Denkmalreservat erklärt. Die Umgebung von Slavonice bietet die Schönheit des Naturparks Česká Kanada. In der Nähe befindet sich auch die aufgegebene mittelalterliche Siedlung Pfaffenschlag (Wikipedia).

Slavonice jsou malé historické město nacházející se na jihozápadní Moravě, v blízkosti rakouských hranic. Jsou nejzápadnějším městem Moravy. S přibližně 2 300 obyvateli se město pyšní zachovalým renesančním centrem, které je chráněno jako městská památková rezervace. Díky své jedinečné architektuře jsou Slavonice často nazývány „malou Telčí“ nebo „perlou západomoravské renesance“. První písemná zmínka o Slavonicích pochází z roku 1260. Původně strážní osada, založená ve 12. století na středověké zemské stezce spojující Prahu s Vídní, patřila do majetku pánů z Hradce. Ve 14. století se osada díky velkolepé výstavbě proměnila ve město. Největší rozkvět zažily Slavonice v 16. století, kdy se staly významným městem na obchodní trase mezi Prahou a Vídní, což přineslo městu velké bohatství a umožnilo výstavbu nádherných renesančních domů. Když byla trasa přesměrována, město ztratilo svůj zdroj bohatství, což přispělo k zachování jedinečného souboru renesančních domů (Wikipedia).

Centrum Slavonic je známé svými renesančními měšťanskými s bohatě zdobenými štíty a sgrafitovou výzdobou, která zahrnuje složité figurální scény. Mezi nejvýznamnější památky patří kostel Nanebevzetí Panny Marie, jehož věž byla postavena v letech 1503–1549 a dnes slouží jako vyhlídková věž. Další významnou stavbou je kostel svatého Jana Křtitele ze 13. nebo 14. století, který má fasádu zdobenou sgrafitem z konce 16. století a dnes slouží ke kulturním účelům. Městské opevnění je částečně zachováno, včetně dvou bran, dvou bašt a několika fragmentů městských hradeb. Ve 13. století byl ve městě vybudován podzemní systém chodeb, který sloužil k odvodnění a obraně města. Dnes je přibližně 380 metrů těchto tunelů zpřístupněno veřejnosti, což nabízí návštěvníkům jedinečný pohled do historie města (Wikipedia).

V roce 1953 byly Slavonice zahrnuty do pohraničního pásma, což způsobilo značnou izolaci celého území od ostatní civilizace a výrazně omezilo cestovní ruch. Až v roce 1960, při reorganizaci okresů a krajů, bylo zastavěné území města vyňato z pohraničního pásma a mohlo začít využívat cestovní ruch. Podél státní hranice byl v letech 1936 až 1938 vybudován systém pohraničních pevností, které se zachovaly dodnes a díky nadšencům jsou udržovány v dobrém technickém stavu a zpřístupněny veřejnosti. Některé z těchto pevností se nacházejí přímo v intravilánu města. Slavonice jsou známé svým bohatým kulturním životem. Ve městě se pravidelně konají různé festivaly, výstavy a koncerty, které přitahují návštěvníky z blízka i daleka. V roce 2017 byly Slavonice vyhlášeny Historickým městem roku, což svědčí o jejich významu a zachovalosti kulturního dědictví. Dne 31. srpna 1961 byly Slavonice vyhlášeny městskou památkovou rezervací. Okolí Slavonic nabízí krásy přírodního parku Česká Kanada. Nedaleko se nachází také zaniklá středověká osada Pfaffenschlag (Wikipedia).

Hrady, Krajina, Slovensko, Objekty, predmety a priestory, Zamagurie, Umenie, Stavby, Fotografie

Ľubovniansky hrad

skala
Hits: 3357

Ľubovniansky hrad sa nachádza na severe Slovenska, nad mestom Stará Ľubovňa, v nadmorskej výške 548 metrov (slovenskycestovatel.sk). Hrad stojí na skalnatom výbežku s príkrym zrázom na severnej a východnej strane. Najstaršia časť bola úzka podlhovastá obytná budova s hrúbkou múrov cca 1,8 m a výškou asi 13 metrov (medievalheritage.eu). V minulosti bol známy aj ako castrum Liblou, de Lyblio, de Lublow, Lyblyo, arx Lublos. Vznikol na rozhraní 13. a 14. storočia ako hraničný, strážny. Podľa niektorých prameňov ho vybudovalo okolo roku 1280 poľské knieža Boleslav, zať uhorského kráľa Bela IV (Wikipedia). Hrad bol od začiatku kráľovským majetkom a jeho velitelia zabezpečovali ochranu hranice a hrad spravovali pre uhorskú korunu. (Wikipedia). V roku 1412 sa spolu s ďalšími 13. spišskými mestami a panstvami dostal do poľského zálohu (Wikipedia). Stretli sa tu uhorský kráľ Žigmund Luxemburský a poľský kráľ Vladislav II. Jagelonský, podpísali mierovú dohodu a uzavreli Spišský záloh. Od tohto momentu sa hrad a okolitý región na takmer 360 rokov dostali do poľských rúk (hradlubovna.sk). Počas švédsko-poľskej 1655–1661 tu boli prevezené a ukryté poľské korunovačné klenoty z Krakova (Wikipedia ENG). Po požiaroch v 1553 bol hrad rozsiahle prestavaný a získal renesančný charakter (medievalheritage.eu).

Záloh sa skončil v roku 1772, hrad začal upadať. Bol využívaný ako kasárne, neskôr skladisko. Po roku 1945 bol po viacerých iných dávnejších rekonštrukciách obnovený ako škola. V roku 1971 začal na hrade archeologický a architektonický výskum (Wikipedia). V areáli hradu rastie mohutná 25 metrov vysoká lipa malolistá s obvodom kmeňa 450 cm, stará asi 350 – 400 rokov (Wikipedia). Hrad bol dôležitým miestom stretávania uhorských a poľských panovníkov (dennikn.sk). Dnes hrad slúži ako historické múzeum so stálymi aj sezónnymi expozíciami. Expozície zahŕňajú historické , zbrane, nábytok, o miestnej histórii a kópie korunných klenotov (Wikipedia). Hrad ponúka aj výhľadové panorámy okolia – na Spišské pohorie, Popradskú kotlinu a niekedy aj na (slovenskycestovatel.sk).

Ľubovňa Castle is located in northern Slovakia, above the town of , at an altitude of 548 metres above sea level (slovenskycestovatel.sk). The castle stands on a rocky promontory with steep slopes on its northern and eastern sides. The oldest part consisted of a narrow, elongated residential building with walls approximately 1.8 metres thick and about 13 metres high (medievalheritage.eu). In the past, it was also known as castrum Liblou, de Lyblio, de Lublow, Lyblyo, and arx Lublos.

The castle was founded at the turn of the 13th and 14th centuries as a border and guard fortress. According to some sources, it was built around 1280 by the Polish prince Bolesław, the son-in-law of the Hungarian king Béla IV (Wikipedia). From the very beginning, the castle was royal property, and its commanders ensured the protection of the border and administered the castle on behalf of the Hungarian Crown (Wikipedia).

In 1412, together with another 13 towns and estates, it was pledged to Poland (Wikipedia). The Hungarian king Sigismund of Luxembourg and the Polish king Władysław II Jagiełło met here, signed a peace treaty, and concluded the Spiš Pledge. From that moment, the castle and the surrounding region came under Polish control for almost 360 years (hradlubovna.sk). During the Swedish–Polish War of 1655–1661, the Polish coronation jewels from Kraków were transported here and hidden for safekeeping (Wikipedia ENG). After fires in 1553, the castle was extensively rebuilt and acquired a Renaissance character (medievalheritage.eu).

The pledge ended in 1772, after which the castle began to decline. It was used as barracks and later as a warehouse. After 1945, following several earlier reconstructions, it was adapted for use as a school. In 1971, archaeological and architectural research began at the castle (Wikipedia). Within the castle grounds grows a massive small-leaved lime tree, about 25 metres high with a trunk circumference of 450 cm, estimated to be around 350–400 years old (Wikipedia). The castle was an important meeting place for Hungarian and Polish rulers (dennikn.sk).

Today, the castle serves as a historical museum with permanent and seasonal exhibitions. These include historical interiors, weapons, furniture, exhibitions on local history, and replicas of the Crown Jewels (Wikipedia). The castle also offers panoramic views of the surrounding landscape—towards the Spiš Mountains, the Poprad Basin, and occasionally even the Tatra Mountains (slovenskycestovatel.sk).

Zamek Lubowelski znajduje się na północy Słowacji, nad miastem Stará Ľubovňa, na wysokości 548 metrów n.p.m. (slovenskycestovatel.sk). Zamek wznosi się na skalnym występie ze stromymi zboczami od strony północnej i wschodniej. Najstarszą część stanowił wąski, podłużny budynek mieszkalny o grubości murów około 1,8 m i wysokości około 13 metrów (medievalheritage.eu). W przeszłości był on znany również pod nazwami castrum Liblou, de Lyblio, de Lublow, Lyblyo oraz arx Lublos.

Zamek powstał na przełomie XIII i XIV wieku jako obiekt graniczny i strażniczy. Według niektórych źródeł został wzniesiony około 1280 roku przez polskiego księcia Bolesława, zięcia węgierskiego króla Beli IV (Wikipedia). Od samego początku był własnością królewską, a jego dowódcy zapewniali ochronę granicy i zarządzali zamkiem w imieniu Korony Węgierskiej (Wikipedia).

W 1412 roku, wraz z kolejnymi 13 miastami i dobrami Spisza, trafił w zastaw do Polski (Wikipedia). Spotkali się tu węgierski król Zygmunt Luksemburski i polski król Władysław II Jagiełło, podpisali traktat pokojowy i zawarli zastaw spiski. Od tego momentu zamek i okoliczny region znalazły się na prawie 360 lat w rękach polskich (hradlubovna.sk). Podczas wojny szwedzko-polskiej w latach 1655–1661 przewieziono tu i ukryto polskie insygnia koronacyjne z Krakowa (Wikipedia ENG). Po pożarach w 1553 roku zamek został gruntownie przebudowany i uzyskał charakter renesansowy (medievalheritage.eu).

Zastaw zakończył się w 1772 roku, po czym zamek zaczął podupadać. Był wykorzystywany jako koszary, a później jako magazyn. Po 1945 roku, po kilku wcześniejszych rekonstrukcjach, został zaadaptowany na szkołę. W 1971 roku rozpoczęto na zamku badania archeologiczne i architektoniczne (Wikipedia). Na terenie zamku rośnie okazała lipa drobnolistna o wysokości około 25 metrów i obwodzie pnia 450 cm, licząca około 350–400 lat (Wikipedia). Zamek był ważnym miejscem spotkań węgierskich i polskich władców (dennikn.sk).

Obecnie zamek pełni funkcję muzeum historycznego ze stałymi i sezonowymi ekspozycjami. Obejmują one historyczne wnętrza, broń, meble, wystawy poświęcone lokalnej historii oraz kopie insygniów koronacyjnych (Wikipedia). Zamek oferuje również panoramiczne widoki na okolicę – na Góry Spiskie, Kotlinę Popradzką, a niekiedy także na Tatry (slovenskycestovatel.sk).

Ľubovniansky hrad nahodí sa na severi Slovakiji, nad mestom Stará Ľubovňa, u nadmorskej vyške 548 metrov (slovenskycestovatel.sk). Hrad stojí na skalnatym výbežku so strmym spadom na severnej i východnej storoni. Najstarša časť bula úzka podĺžna obytná budova, so stinamy hrubymi priblížne 1,8 metra i vyškou asi 13 metrov (medievalheritage.eu). V minulosti bol známy aj pod nazvami castrum Liblou, de Lyblio, de Lublow, Lyblyo i arx Lublos.

Hrad vznikol na prechodi 13. i 14. storočja jak hraničný i stražny objekt. Podľa niekotorych prameňiv ho okolo roku 1280 vystavil poľsky kniaź Boleslav, zet uhorskeho kráľa Beľu IV. (Wikipedia). Od samého počatku bol hrad kráľovskym majetkom a jeho velitelia zabezpečovali ochranu hranicy i spravovali hrad pre uhorsku korunu (Wikipedia).

V roku 1412 sa spolu s daľšymi 13 spišskymi mestami i panstvami dostal do poľskeho zaloha (Wikipedia). Tu sa stretli uhorsky kráľ Žigmund Luxembursky i poľsky kráľ Vladislav II. Jagelonsky, podpísali mierovu dohodu i uzavreli Spišsky zaloch. Od toho momentu sa hrad i okolitý kraj na skoro 360 rokov dostali do poľskych ruk (hradlubovna.sk). Podčas švédsko-poľskej vojny v rokoch 1655–1661 sem boli prevezene i skryte poľske korunovačné klenoty z Krakova (Wikipedia ENG). Po požiaroch v roku 1553 bol hrad rozsiahle prestavjeny i nadobudol renesančny charakter (medievalheritage.eu).

Zaloch skončil v roku 1772 i hrad začal upadať. Bol využivany jak kasárne, neskôr jak sklad. Po roku 1945, po viacerych staršich rekonštrukcijach, bol obnoveny i využivany jak škola. V roku 1971 začal na hrade archeologičny i architektoničny výskum (Wikipedia). V areali hradu rastie mohutna lipa malolistna, vysoka priblížne 25 metrov, s obvodom kmeňa 450 cm, stara asi 350–400 rokov (Wikipedia). Hrad bol dôležitym miestom stretavania uhorskych i poľskych panovnikov (dennikn.sk).

Dnes hrad slúži jak historične muzeum so stalymi i sezonnyma expozicijami. Expozicije zahŕňaju historične interiery, zbrane, nabytok, vystavy o miestnej historii i kopije korunovačnych klenotov (Wikipedia). Hrad ponuka aj vyhľadove panoramy okolia – na Spišske pohorje, Popradsku kotlinu i niekedy aj na Tatry (slovenskycestovatel.sk).

TOP

Všetky