Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Fotografie

Česká Kamenice – mesto kde chodil do školy Antonín Dvořák

skala
Hits: 1602

Česká Kamenice, nemecky Böhmisch Kamnitz, je mesto v severných Čechách, cez ktoré tečie rieka Kamenice. Historické jadro je mestskou pamiatkovou zónou (Wikipedia CZ). Je jedným z najzachovalejších historických centier v severných Čechách (Informačná tabuľa). Na ploche 38.76 km2 žije 5247 obyvateľov. Nadmorská výška mesta je 301 metrov nad morom (Wikipedia CZ). Mesto lemujú Lužické , České Švajčiarko a České Stredohorie (luzicke-hory.cz). Prvá písomná zmienka o meste je z roku 1352, avšak vo väčšine publikácií je uvedené, že bolo založené už pred rokom 1283 (Wikipedia CZ). Podľa luzicke-hory.cz mesto vzniklo možno už v 11. storočí a obývané bolo Lužíckými Srbmi. Okolo polovice 13. storočia sem prišli nemeckí osídlenci. V roku 1394 tu stálo 67 (luzicke-hory.cz). Po druhej svetovej vojne bola vysídlená väčšina miestnych obyvateľov. Od roku 2005 je mesto tzv. Historickým mestom. Zámok pochádza z prvej polovici 16. storočia. Miestne časti: Česká Kamenice, Dolní Kamenice, Filipov, Horní Kamenice, Huníkov, Kamenická Nová Víska, Kerhartice, Líska, Pekelský Důl, Víska pod (Wikipedia CZ).

Od jesene 1856 do leta 1857 navštevoval tunajšiu meštiansku školu Antonín Dvořák (ceska-kamenice.cz). V mladosti tu v rokoch 1720 – 1728 žil Christoph Willibald Gluck, ktorého otec Alexander bol lesníkom na tunajšom panstve (luzicke-hory.cz). V historickom centre mesta sa zachovala , ktorá odráža bohatstvo minulosti. Mestu dominuje kostol svätej Kataríny (ceska-kamenice.cz). Nachádza sa tu pútnická baroková kaplnka Narodenia Panny Márie s krížovou cestou. Hrad Kamenice na Zámockom vrchu je romantická zrúcanina stredovekého hradu s rozhľadňou. Kostol svätého Jakuba Väčšieho je neskorogotický kostol s vyhliadkovou vežou (Informačná tabuľa).

Lákadlom je blízkosť národného parku České Švajčiarsko. Neďaleko sa nachádza Zápolský zámok s krásnymi záhradami. Miestne reštaurácie a kaviarne ponúkajú tradičné lužické špeciality a domáce dezerty (ceska-kamenice.cz). Na území mesta sa stýkajú hranice troch chránených krajinných oblastí: Labské pieskovce, Lužické hory a České stredohorie (Informačná tabuľa).

Česká Kamenice (German: Böhmisch Kamnitz) is a town in northern Bohemia, Czech Republic, through which the river Kamenice flows. The historic center is designated as an urban monument zone and is considered one of the best-preserved historical centers in northern Bohemia. The town covers an area of 38.76 km² and has a population of 5,247 inhabitants, with an elevation of 301 meters above sea level. It is surrounded by the Lusatian Mountains, Bohemian Switzerland, and the Central Bohemian Uplands.

The first written mention of the town dates back to 1352, though most sources suggest it was established before 1283. According to some historians, Česká Kamenice may have been founded as early as the 11th century and was initially inhabited by Lusatian Sorbs. German settlers arrived around the middle of the 13th century, and by 1394, the town had 67 houses. After World War II, most of the original population was displaced. Since 2005, Česká Kamenice has been recognized as a Historic Town. Its local parts include Česká Kamenice, Dolní Kamenice, Filipov, Horní Kamenice, Huníkov, Kamenická Nová Víska, Kerhartice, Líska, Pekelský Důl, and Víska pod Lesy.

Composer Antonín Dvořák attended the local middle school from autumn 1856 to summer 1857. Christoph Willibald Gluck spent part of his youth here from 1720 to 1728, as his father, Alexander Gluck, was a forester on the local estate. The historic town center preserves architecture reflecting its rich past, dominated by the Church of Saint Catherine. Other significant landmarks include the pilgrimage Baroque Chapel of the Nativity of the Virgin Mary with a Way of the Cross, the romantic ruins of Kamenice Castle with an observation tower on Castle Hill, and the late-Gothic Church of Saint James the Greater, also featuring an observation tower.

The proximity to the Bohemian Switzerland National Park is a major attraction, alongside the nearby Zápolský Castle with its beautiful gardens. Local restaurants and cafés offer traditional Lusatian specialties and homemade desserts. The town’s territory meets the boundaries of three protected landscape areas: Elbe Sandstone Mountains, Lusatian Mountains, and the Central Bohemian Uplands.

Böhmisch Kamnitz (tschechisch Česká Kamenice) ist eine Stadt in Nordböhmen, Tschechien, durch die der Fluss Kamnitz fließt. Ihr historischer Stadtkern steht unter Denkmalschutz und gilt als eines der am besten erhaltenen historischen Zentren in Nordböhmen. Die Stadt hat eine Fläche von 38,76 km², 5.247 Einwohner und liegt auf einer Höhe von 301 Metern über dem Meeresspiegel. Sie ist von den Lausitzer Bergen, der Böhmischen Schweiz und dem Böhmischen Mittelgebirge umgeben.

Die erste schriftliche Erwähnung stammt aus dem Jahr 1352, obwohl die Stadt vermutlich schon vor 1283 gegründet wurde. Laut einigen Quellen könnte Böhmisch Kamnitz bereits im 11. Jahrhundert von den Lausitzer Sorben besiedelt worden sein. Mitte des 13. Jahrhunderts kamen deutsche Siedler hinzu, und im Jahr 1394 standen hier bereits 67 Häuser. Nach dem Zweiten Weltkrieg wurde der Großteil der Bevölkerung vertrieben. Seit 2005 trägt Böhmisch Kamnitz den Titel „Historische Stadt“. Zur Stadt gehören die Ortsteile Česká Kamenice, Dolní Kamenice, Filipov, Horní Kamenice, Huníkov, Kamenická Nová Víska, Kerhartice, Líska, Pekelský Důl und Víska pod Lesy.

Von Herbst 1856 bis Sommer 1857 besuchte der Komponist Antonín Dvořák die örtliche Bürgerschule. Der Komponist Christoph Willibald Gluck lebte von 1720 bis 1728 hier, da sein Vater Alexander Gluck Förster auf dem lokalen Gut war. Das historische Stadtzentrum bewahrt Architektur, die ihren reichen historischen Hintergrund widerspiegelt. Dominierend ist die Kirche der heiligen Katharina. Weitere bedeutende Sehenswürdigkeiten sind die barocke Wallfahrtskapelle Mariä Geburt mit Kreuzweg, die romantische Ruine der Burg Kamnitz mit Aussichtsturm auf dem Schlossberg und die spätgotische Kirche des heiligen Jakobus des Älteren mit Aussichtsturm.

Attraktiv ist die Nähe zum Nationalpark Böhmische Schweiz. Nicht weit entfernt liegt auch das Schloss Zápolský mit seinen schönen Gärten. Lokale Restaurants und Cafés bieten traditionelle Lausitzer Spezialitäten und hausgemachte Desserts an. Auf dem Gebiet der Stadt treffen sich die Grenzen von drei Landschaftsschutzgebieten: Elbsandsteingebirge, Lausitzer Gebirge und Böhmisches Mittelgebirge.

Česká Kamenice (německy Böhmisch Kamnitz) je město v severních Čechách, kterým protéká řeka Kamenice. Historické jádro města je městskou památkovou zónou a je považováno za jedno z nejzachovalejších historických center v severních Čechách. Město se rozkládá na ploše 38,76 km², má 5247 obyvatel a nachází se v nadmořské výšce 301 metrů nad mořem. Je obklopeno Lužickými horami, Českým Švýcarskem a Českým středohořím.

První písemná zmínka o městě pochází z roku 1352, avšak většina publikací uvádí, že bylo založeno již před rokem 1283. Podle některých zdrojů mohla být Česká Kamenice osídlena již v 11. století Lužickými Srby. V polovině 13. století se zde usadili němečtí kolonisté a roku 1394 zde stálo 67 domů. Po druhé světové válce byla většina původního obyvatelstva vysídlena. Od roku 2005 je Česká Kamenice označována jako „Historické město“. Místní části zahrnují Českou Kamenici, Dolní Kamenici, Filipov, Horní Kamenici, Huníkov, Kamenickou Novou Vísku, Kerhartice, Lísku, Pekelský Důl a Vísku pod Lesy.

Od podzimu 1856 do léta 1857 navštěvoval zdejší měšťanskou školu hudební skladatel Antonín Dvořák. V mládí zde v letech 1720 až 1728 žil také skladatel Christoph Willibald Gluck, jehož otec Alexander Gluck byl lesníkem na místním panství. V historickém centru města se dochovala architektura odrážející jeho bohatou minulost. Dominantou je kostel svaté Kateřiny. Další významné památky zahrnují barokní poutní kapli Narození Panny Marie s křížovou cestou, romantickou zříceninu hradu Kamenice s rozhlednou na Zámeckém vrchu a pozdně gotický kostel svatého Jakuba Většího s vyhlídkovou věží.

Velkým lákadlem je blízkost národního parku České Švýcarsko. Nedaleko se nachází také Zápolský zámek s krásnými zahradami. Místní restaurace a kavárny nabízejí tradiční lužické speciality a domácí dezerty. Na území města se setkávají hranice tří chráněných krajinných oblastí: Labské pískovce, Lužické hory a České středohoří.

  • Kamenica v Spišskošarišskom medzihorí

 

Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Obce, Kostoly, Umenie, Česko, Stavby, Fotografie

Komařice – juhočeská obec so sýpkou pre zabezpečenie pred neúrodnými rokmi

skala
Hits: 1027

Obec Komařice sa nachádza 6 km od Českých Budějovíc. Nemecký názov preň je Komarschitz. České synonymum je Komáŕice. Prvá zmienka o obci je z roku 1278 (komarice.cz). Regionálny historik Jaromír Šimon uvádza, že osídlenie tu existovalo už okolo roku 600. Pomenovanie pochádza od staroslovanského komar, komarno, komarník, čo znamená pastviny ďaleko od . Pre Komařice bolo veľmi dôležité rybničné, lesné hospodárstvo a ovcí. Vznikali , hámre, flusárňa, v ktorej sa varil potaš. V obci Komařice žije 372 obyvateľov v 187 domoch na rozlohe 10.3 km2. Ležia v nadmorskej výške 460 metrov nad morom  (cs.wikipedia.org).

Naproti zámku vznikli dve veľké , v jednej bola oranžéria pre pestovanie citrusov a fikusov. Tu sa v Čechách po prvý krát začal pestovať šalát. Veľký význam mal pivovar, ktorý fungoval do roku 1904. O komařickom pive sa tradovalo, že sa ho človek môže najesť aj napiť, tak bolo vraj husté. Aj preto sa tu pestoval chmeľ, ale aj vínna réva, konope, ľan, ovocie (komarice.cz).

Dominantou obce je renesančný zámok. Do dnešnej podoby ho postavili v rokoch 1561-1566. V roku 1598 zámok vyhorel. Obdobne v rokoch 1621, 1673, 1709 a 1742 odolával zámok požiarom. Pred zámkom stojí baroková socha Panny Márie Nepoškvrnenej, pravdepodobne postavená okolo roku 1730 (komarice.cz). Na mieste zámku stála predtým tvrz.  Zámok bol v reštitúcii vrátený majiteľom, ktorých predkovia ho zakúpili v roku 1926 (Informačná tabuľa).

Kontribučná sýpka je viditeľná zo všetkých príjazdových ciest v okolí. Začala vznikať už v 13.6.1689. Je dlhá takmer 58 metrov, viac ako 14 metrov široká a niečo cez 16 metrov vysoká. Vznikla aj s kapacitných dôvodov a z dôvodu, aby pri častých požiaroch poddaných nezhorelo. Hladové roky 1713 – b1714 a 1773 – 1776 vďaka nej prešli krajom bez výraznejších stôp na tunajšom obyvateľstve (komarice.cz). Do blízkeho údolia Želno sa chodilo ku studničke svätej Barbary pre liečivú vodu, s údajne blahodárnymi účinkami na zrak. Studnička je zachovaná dodnes (Informačná tabuľa).

The village of Komařice is located 6 km from České Budějovice. Its German name is Komarschitz, and its Czech synonym is Komáŕice. The first mention of the village dates back to 1278 (komarice.cz). Regional historian Jaromír Šimon suggests that settlements existed here around the year 600. The name of the village comes from the Old Slavic word „komar,“ meaning pastures far from settlements. Fisheries, forestry, and sheep farming were crucial for Komařice. Mills, hammer mills, and a potash boiling facility were established. The village has a population of 372 residents in 187 houses, covering an area of 10.3 km2. It sits at an altitude of 460 meters above sea level (cs.wikipedia.org).

Two large gardens were created opposite the castle, one of which housed an orangery for growing citrus fruits and figs. This is where lettuce cultivation began for the first time in Bohemia. The brewery was of great importance and operated until 1904. It was said that Komařice beer was so thick that one could eat and drink it. Therefore, hops were grown here, as well as grapevines, hemp, flax, and fruit (komarice.cz).

The dominant feature of the village is the Renaissance castle. It was rebuilt between 1561 and 1566 and suffered a fire in 1598. Similarly, it resisted fires in 1621, 1673, 1709, and 1742. In front of the castle stands a Baroque statue of the Immaculate Virgin Mary, probably erected around 1730 (komarice.cz). A fortress stood on the site of the castle before its construction. The castle was returned to its rightful owners through restitution, purchased by their ancestors in 1926 (Information plaque).

The Contribution Granary is visible from all the surrounding roads. Its construction began on 13.6.1689. It is almost 58 meters long, over 14 meters wide, and a little over 16 meters high. It was built for capacity reasons and to ensure that grain would not burn in frequent fires. The famine years of 1713-1714 and 1773-1776 left little impact on the local population thanks to it (komarice.cz). People used to go to the nearby Želno valley to a well dedicated to St. Barbara for its healing water, believed to have beneficial effects on eyesight. The well is still preserved today (Information plaque).

Obec Komařice se nachází 6 km od Českých Budějovic. Německý název pro ni je Komarschitz. Českým synonymem je Komářice. První zmínka o obci je z roku 1278 (komarice.cz). Regionální historik Jaromír Šimon uvádí, že osídlení tu existovalo již kolem roku 600. Pojmenování obce pochází od staroslovanského slova „komar“, což znamená pastviny daleko od osídlení. Pro Komařice bylo velmi důležité rybníční a lesní hospodářství a chov ovcí. V obci Komařice žije 372 obyvatel v 187 domech na ploše 10,3 km2. Leží v nadmořské výšce 460 metrů nad mořem (cs.wikipedia.org).

Naproti zámku vznikly dvě velké zahrady, v jedné byla oranžérie pro pěstování citrusů a fíků. Zde se v Čechách poprvé začal pěstovat salát. Velký význam měl pivovar, který fungoval do roku 1904. O komařickém pivu se tradovalo, že ho člověk může jíst i pít, tak husté prý bylo. Proto se zde pěstoval chmel, ale také vinná réva, konopí, len, ovoce (komarice.cz).

Dominantou obce je renesanční zámek. Do dnešní podoby ho postavili v letech 1561-1566. V roce 1598 zámek vyhořel. Podobně v letech 1621, 1673, 1709 a 1742 odolával zámek požárům. Před zámkem stojí barokní socha Panny Marie Neposkvrněné, pravděpodobně postavená kolem roku 1730 (komarice.cz). Na místě zámku stála předtím tvrz. Zámek byl v restituci vrácen majitelům, jejichž předkové ho zakoupili v roce 1926 (Informační tabule).

Kontribuční sýpka je viditelná ze všech příjezdových cest v okolí. Začala vznikat již v 13.6.1689. Je dlouhá téměř 58 metrů, více než 14 metrů široká a něco přes 16 metrů vysoká. Vznikla i z kapacitních důvodů a z důvodu, aby obilí při častých požárech poddaných nezhorelo. Hladové roky 1713 – 1714 a 1773 – 1776 díky ní prošly krajem bez výraznějších stop na tamním obyvatelstvu (komarice.cz). Do blízkého údolí Želno se chodilo ke studánce svaté Barbory pro léčivou vodu, s údajně blahodárnými účinky na zrak. Studánka je zachována dodnes (Informační tabule).

Komařice

Krajina, Slovensko, Objekty, predmety a priestory, Obce, Slovenské, Horné Považie, Stavby, Fotografie

Čičmany – obec ľudovej architektúry

skala
Hits: 2856

Čičmany sú národopisnou lokalitou charakteristickou starobylými krojmi, maľovanými drevenicami a svojráznym folklórnym prejavom. Nachádza sa v Čičmanskej kotline pod vrchom Strážovec, neďaleko od prameňa Rajčianka. Vznik je opradený rôznymi teóriami, ktoré hovoria o nemeckom, bulharskom aj rumunskom pôvode. Pravdepodobne však Čičmany boli osídlené na základe valašského práva. Prvá písomná zmienka je z roku 1272 (obeccicmany.sk). Historické názvy: Cziczman, Chychman, Chichman, Cžicžmany, Csicsmán, Csicsmány. V roku 1598 tu bolo 43 , v roku 1784 126 domov a 1275 obyvateľov (e-obce.sk). 

V roku 1977 bola dolná časť obce vyhlásená za pamiatkovú rezerváciu ľudovej architektúry. Miestne ľudové kroje obsahujú výšivky s geometrickou ornamentikou. Na ploche 25.61 km2 tu žije 129 obyvateľov. Obec leží v nadmorskej výške 655 metrov nad morom. V minulosti sa obyvatelia Čičmian zaoberali poľnohospodárstvom, chovom oviec, predajom bryndze a výrobou papúč. Názov obce má indoeurópsky základ, ktorý prešiel do staroslovienčiny a znamená „usadlosť vo vrchoch – Vrchovany“. Požiare v rokoch 1907, 1921 a 1945 zničili vzácne zrubové , zmenili celkový vzhľad obce a spôsobili ústup výstavby tradičných dreveníc v prospech murovaných domov. Architektúra obce Čičmany pripomína i dnes perníkové domčeky a to hlavne pre geometrickú ornamentálnu výzdobu vonkajších stien domov, ktorá sa začala používať asi pred 200 rokmi. Miestny ľudový odev je zhotovený z bieleho plátna. Veľký podiel na hodnote a popularite čičmianskeho kroja má výšivka, ktorá vyniká svojou technickou dokonalosťou, bohatosťou motívov a ornamentálnou a farebnou kompozíciou. Práve z charakteru ornamentálnej výzdoby i červeného vlneného tkaného pásu, ktorý je súčasťou ženského odevu, sa predpokladá balkánsky pôvod Čičmian. Starobylý ráz, ktorý si čičmiansky kroj zachoval dodnes, ako aj ľudový odev okolitých dedín (Zliechov, Čavoj, Valaská Belá), poslúžil etnografom ako model pre rekonštrukciu staroslovienskeho odevu (Wikipedia).

Ľudová v Čičmanoch pútala záujem verejnosti už od konca 19. storočia. Architekt Dušan Jurkovič inicioval v roku 1985 prezentovanie čičmianskeho poschodového domu na Národopisnej výstave československej v Prahe. Záujem pútali najmä výzdobou vonkajších stien. Na tmavý podklad steny domu sa bielym vápnom maľovali jednoduché geometrické vzory. V 19. storočí bola už maľba rozvinutá vo forme zdobenia častí okolo okien, dverí, spodných trámov, výzdoba bola sústredená okolo konštrukčných prvkov. Súťaž o najkrajšie vymaľovaný dom spôsobila návrat ku tradičnej vonkajšej ornamentálnej výzdobe po viacerých požiaroch a výstavbách. Výzdoba sa obohatila o nové prvky prevzaté z čičmianskej výšivky. Súčasná podoba Čičmian je výsledkom výstavby po roku 1921. Požiarom 8.10.1921 bola zničená značná časť obce. Ostala zachovaná len malá časť severne od kostola. Výstavba zhorenej časti bola ukončená v roku 1928. Celkovo sa postavilo 66 domov a 29 hospodárskych budov. Dnes je rezervácia zahŕňa 115 zrubových domov, 36 z nich je evidovaných ako národné kultúrne (Informačná tabuľa).

Čičmany is a folklore site characterized by ancient costumes, painted wooden houses, and distinctive folk expression. It is located in the Čičmanska kotlina below the Strážovec peak, near the source of the Rajčianka River. The origin of the village is surrounded by various theories, which mention German, Bulgarian, and Romanian origins. However, Čičmany was likely settled based on Wallachian law. The first written mention dates back to 1272 (obeccicmany.sk). Historical names include Cziczman, Chychman, Chichman, Cžicžmany, Csicsmán, Csicsmány. In 1598, there were 43 houses, and in 1784, 126 houses and 1275 inhabitants (e-obce.sk).

In 1977, the lower part of the village was declared a cultural reserve of folk architecture. Local folk costumes feature embroidery with geometric ornamentation. The area covers 25.61 km2, with 129 inhabitants. The village is located at an altitude of 655 meters above sea level. In the past, the residents of Čičmany were engaged in agriculture, sheep farming, selling bryndza cheese, and making slippers. The name of the village has an Indo-European origin, which passed into Old Slovene and means „settlement in the mountains – Vrchovany.“ Fires in 1907, 1921, and 1945 destroyed valuable log buildings, changed the overall appearance of the village, and led to a decline in the construction of traditional wooden houses in favor of brick ones. The architecture of Čičmany resembles gingerbread houses to this day, mainly due to the geometric ornamental decoration on the outer walls of houses, which began to be used about 200 years ago. Local folk clothing is made of white canvas. A significant part of the value and popularity of the Čičmany costume is the embroidery, which stands out for its technical perfection, richness of motifs, and ornamental and color composition. The Balkan origin of Čičmany is assumed from the character of the ornamental decoration and the red woolen woven belt, which is part of the women’s costume. The ancient character preserved by the Čičmany costume to this day, as well as the folk costumes of surrounding villages (Zliechov, Čavoj, Valaská Belá), served ethnographers as a model for the reconstruction of Old Slavic clothing (Wikipedia).

The folk architecture of Čičmany has attracted public interest since the late 19th century. Architect Dušan Jurkovič initiated the presentation of a Čičmany two-story house at the Czechoslovak Ethnographic Exhibition in Prague in 1895. The decorations on the exterior walls were particularly captivating. Simple geometric patterns were painted with white lime on the dark base of the house walls. By the 19th century, the painting style had evolved to decorate areas around windows, doors, lower beams, and structural elements. A competition for the most beautifully painted house led to a revival of traditional exterior ornamental decoration after several fires and subsequent reconstructions. The decorations were enriched with new elements inspired by Čičmany embroidery. The current appearance of Čičmany is a result of reconstruction after 1921. A significant part of the village was destroyed by a fire on October 8, 1921. Only a small area north of the church remained intact. The reconstruction of the burned section was completed in 1928. In total, 66 houses and 29 farm buildings were built. Today, the reservation includes 115 log houses, 36 of which are registered as national cultural monuments (information board).

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Fotografie

Chřibská – starodávna, kľukatá

skala
Hits: 2171

Mesto Chřibská leží v najzápadnejšej časti Lužických hôr, v južnej časti Šluknovského výbežku. Je obklopené Kytlickou pahorkatinou, Lužických chrbátom a Jetřichovskými stenami. Na území Chránenej krajinnej oblasti Lužické a CHKO Labské pieskovce a Národného parku České Švajčiarsko. Miestne časti mesta: Chřibská, Dolní Chřibská, Horní Chřibská, Krásne Pole. Žije tu 1399 obyvateľov (mesto-chribska.cz). Prvá písomná zmienka je z roku 1352, avšak mesto existovalo podľa nápisu na kameni, už pre rokom 1144. Nemecký názov je Kreibitz, je slovanského pôvodu zo slova Krzywycza, vyjadruje meandrujúci potok. Súčasný názov je staročeský od slova chřib – pahorok (mesto-chribska.cz). Dominantou je kostol svätého Juraja s farou a krížovou cestou, so štyrmi kaplnkami. Miestne vlastivedné múzeum je venované Chřibskej a jeho rodákovi Tadeášovi Haenkemu (Informačná tabuľa). 

Bola tu najstaršia sklárska huta v Strednej Európe, existovala už v roku 1414 (Alexandr Vanžura). Jej činnosť skončila v roku 2007 (Informačná tabuľa). Po roku 1946 tu dramaticky poklesol počet obyvateľov po odsune Nemcov. Znovuosídlenie nebolo úspešné. Opustené chátrali, boli ničené, aj mnoho z nich bolo zbúraných. Najviac v rokoch 1955, 1965 a 1967. Boli zbúrané súvislé poschodových a prakticky bolo zlikvidované aj námestie. Mnoho cenných ľudových domov. Mnoho týchto stavieb zachránili chalupári, ktorých počet takmer dosahuje počet trvalo žijúcich obyvateľov (mesto-chribska.cz). V mladosti tu žil Christoph Willibald Gluck (1714 – 1787), ktorého otec bol v rokoch 1722 – 1727 lesmajstrom na kamenickom panstve Kinských (Jiří Kühn).

V okolí a priamo v Chřibské rastú tisíce orchideí na podmáčaných lúkach, napr. na lúke u Brodských a v prírodnej rezervácii Marschnerova lúka (Informačné letáky).

The town of Chřibská is located in the westernmost part of the Lusatian Mountains, in the southern part of the Šluknov Hook. It is surrounded by the Kytlice Hills, Lusatian Ridge, and Jetřichovice Walls. The town lies within the Lusatian Mountains Protected Landscape Area, the Elbe Sandstone Protected Landscape Area, and the Bohemian Switzerland National Park. Its local districts are Chřibská, Dolní Chřibská, Horní Chřibská, and Krásné Pole. It has a population of 1,399 inhabitants (mesto-chribska.cz). The first written record dates back to 1352, although, according to an inscription on a stone, the town existed before 1144. The German name is Kreibitz, derived from the Slavic word Krzywycza, meaning a meandering stream. The current name is Old Czech, derived from the word chřib, meaning hill (mesto-chribska.cz). The dominant feature of the town is the Church of St. George, along with its parish and the Stations of the Cross with four chapels. The local history museum is dedicated to Chřibská and its native, Tadeáš Haenke (information board).

Central Europe’s oldest glassworks, established in 1414, operated here (Alexandr Vanžura). It ceased operations in 2007 (information board). After 1946, the population dramatically decreased due to the expulsion of Germans. Resettlement was unsuccessful; abandoned houses decayed, were vandalized, and many were demolished, especially in 1955, 1965, and 1967. Entire rows of multi-story buildings and even the town square were practically destroyed, along with many valuable folk houses. Numerous buildings were saved by weekend residents, whose number almost equals the permanent residents (mesto-chribska.cz). Christoph Willibald Gluck (1714–1787) lived here in his youth. His father served as the forestry manager for the Kinsky estate in Kamenice from 1722 to 1727 (Jiří Kühn).

Thousands of orchids grow in the vicinity and directly in Chřibská, especially in wet meadows such as the Brodský meadow and the Marschnerova louka nature reserve (information leaflets).

Die Stadt Chřibská liegt im westlichsten Teil des Lausitzer Gebirges, im südlichen Teil des Schluckenauer Zipfels. Sie ist umgeben von der Kittlitzer Hügellandschaft, dem Lausitzer Kamm und den Dittersbacher Wänden. Das Gebiet liegt in den Schutzgebieten Lausitzer Gebirge, Elbsandsteingebirge und im Nationalpark Böhmische Schweiz. Stadtteile sind Chřibská, Dolní Chřibská, Horní Chřibská und Krásné Pole. Die Stadt hat 1.399 Einwohner (mesto-chribska.cz). Die erste schriftliche Erwähnung stammt aus dem Jahr 1352, allerdings existierte die Stadt laut einer Inschrift auf einem Stein bereits vor dem Jahr 1144. Der deutsche Name Kreibitz ist slawischen Ursprungs (Krzywycza) und bedeutet „mäandernder Bach“. Der heutige Name ist alttschechisch und stammt vom Wort chřib („Hügel“) ab (mesto-chribska.cz). Dominierend ist die Kirche St. Georg mit Pfarrhaus und Kreuzweg mit vier Kapellen. Das örtliche Heimatmuseum widmet sich Chřibská und seinem berühmten Sohn Tadeáš Haenke (Informationstafel).

Hier befand sich die älteste Glashütte Mitteleuropas, bereits seit 1414 in Betrieb (Alexandr Vanžura). Ihre Tätigkeit wurde 2007 eingestellt (Informationstafel). Nach 1946 sank die Bevölkerungszahl dramatisch durch die Vertreibung der Deutschen. Die Wiederbesiedlung war nicht erfolgreich. Verlassene Häuser verfielen, wurden beschädigt und viele abgerissen, besonders in den Jahren 1955, 1965 und 1967. Ganze Häuserreihen und auch der Stadtplatz wurden weitgehend zerstört, darunter auch viele wertvolle Volksbauten. Viele Gebäude retteten Wochenendhausbesitzer, deren Zahl heute fast die der festen Einwohner erreicht (mesto-chribska.cz). Christoph Willibald Gluck (1714–1787) lebte hier in seiner Jugend. Sein Vater war von 1722 bis 1727 Oberförster auf der Herrschaft der Kinskys in Kamenice (Jiří Kühn).

In der Umgebung und direkt in Chřibská wachsen tausende Orchideen auf feuchten Wiesen, z.B. auf der Brodský-Wiese und im Naturschutzgebiet Marschnerova louka (Informationsblätter).

Miasto Chřibská leży w najbardziej na zachód wysuniętej części Gór Łużyckich, w południowej części Występu Šluknovskiego. Jest otoczone przez Pogórze Kytlickie, Grzbiet Łużycki i Skały Jetřichovickie. Miasto znajduje się na terenie Obszaru Chronionego Krajobrazu Gór Łużyckich, Obszaru Chronionego Krajobrazu Łabskich Piaskowców oraz Parku Narodowego Czeska Szwajcaria. Części miasta to Chřibská, Dolní Chřibská, Horní Chřibská i Krásné Pole. Mieszka tu 1399 osób (mesto-chribska.cz). Pierwsza wzmianka pochodzi z 1352 roku, choć według inskrypcji na kamieniu miasto istniało już przed rokiem 1144. Niemiecka nazwa Kreibitz pochodzi od słowiańskiego Krzywycza i oznacza meandrujący potok. Obecna nazwa pochodzi od staroczeskiego słowa chřib (pagórek) (mesto-chribska.cz). Dominantą jest kościół św. Jerzego z plebanią i drogą krzyżową z czterema kapliczkami. Muzeum regionalne poświęcone jest Chřibskiej i Tadeášowi Haenkemu (tablica informacyjna).

Znajdowała się tu najstarsza huta szkła w Europie Środkowej, działająca już w 1414 roku (Alexandr Vanžura), zamknięta w 2007 roku (tablica informacyjna). Po 1946 dramatycznie zmniejszyła się liczba mieszkańców przez wysiedlenie Niemców. Ponowne zasiedlenie nie powiodło się. Opuszczone domy niszczały, były burzone szczególnie w latach 1955, 1965 i 1967. Uratowali je mieszkańcy sezonowi (mesto-chribska.cz). Młodość spędził tu Christoph Willibald Gluck (1714–1787), którego ojciec zarządzał lasami rodu Kinskich w latach 1722–1727 (Jiří Kühn).

W okolicy i w samym mieście rosną tysiące storczyków na wilgotnych łąkach, np. Brodský i Marschnerova louka (ulotki informacyjne).

Čeština (Česky): Město Chřibská leží v nejzápadnější části Lužických hor, v jižní části Šluknovského výběžku. Je obklopeno Kytlickou pahorkatinou, Lužickým hřbetem a Jetřichovickými stěnami. Nachází se na území Chráněné krajinné oblasti Lužické hory, CHKO Labské pískovce a Národního parku České Švýcarsko. Místní části města jsou Chřibská, Dolní Chřibská, Horní Chřibská a Krásné Pole. Žije zde 1399 obyvatel (mesto-chribska.cz). První písemná zmínka pochází z roku 1352, avšak podle nápisu na kameni existovalo město již před rokem 1144. Německý název Kreibitz má slovanský původ od slova Krzywycza a znamená meandrující potok. Současný název je staročeský, odvozený od slova chřib (pahorek) (mesto-chribska.cz). Dominantou města je kostel svatého Jiří s farou a křížovou cestou se čtyřmi kaplemi. Místní vlastivědné muzeum je věnováno Chřibské a zdejšímu rodákovi Tadeáši Haenkemu (informační tabule).

Byla zde nejstarší sklářská huť ve střední Evropě, založená již roku 1414 (Alexandr Vanžura). Svoji činnost ukončila v roce 2007 (informační tabule). Po roce 1946 zde dramaticky poklesl počet obyvatel kvůli odsunu Němců. Znovuosídlení nebylo úspěšné; opuštěné domy chátraly, byly ničeny a mnoho z nich bylo zbořeno, zejména v letech 1955, 1965 a 1967. Byly zbořeny celé řady patrových domů a prakticky bylo zlikvidováno i náměstí, včetně mnoha cenných lidových staveb. Mnohé objekty zachránili chalupáři, jejichž počet téměř dosahuje počtu trvale žijících obyvatel (mesto-chribska.cz). V mládí zde žil Christoph Willibald Gluck (1714–1787), jehož otec byl v letech 1722–1727 lesmistrem na kamenickém panství Kinských (Jiří Kühn).

V okolí a přímo v Chřibské rostou tisíce orchidejí na podmáčených loukách, například na louce u Brodských a v přírodní rezervaci Marschnerova louka (informační letáky).

Krajina, Slovensko, Typ krajiny, Mestá, Slovenské mestá, Mestá, Podunajsko, Fotografie

Devín – mestská časť Bratislavy

skala
Hits: 8875

leží pri sútoku riek Morava a Dunaj v nadmorskej výške 158 metrov nad morom. Na ploche 13.98 km2 tu žije 1382 obyvateľov. Maďarský názov pre Devín je Dévény, nemecký Theben. Nachádza sa tu zrúcanina hradu Devín, gotický kostol svätého Kríža – Panny Márie z druhej polovice 13. storočia a pomník padlým hrdinom I. a II. svetovej  (Wikipedia).

Najstaršie osídlenie v Devíne je známe z neolitu – príchod neolitických roľníkov 5 000 – 3 500 rokov pred n. l. V staršej dobe železnej je zrejme najvýznamnejším objavom nález obilnej jamy, v ktorej sa našla v klasoch pôvodne uložená v tom čase pestovaná pšenica dvojzrnná – Triticum dicoccum. V období mladšej doby železnej je územie späté s Keltami. V období 1. – 4. storočia bolo územie súčasťou opevňovacieho systému Limes Romanus, ako jedno z predhradí rímskeho Carnunta (sazp.sk). Koncom 1. storočia pred n. l.  sa tu usadzovali aj rímski obchodníci (Goláň et al.). Našli sa tu rímske mince (Richard Miške). V 1. storočí tu Rimania postavili strážnu stanicu, sídlila tu posádka légie z Carnunta. Po jej opustení v 4. storočí sa v nej usadili (Goláň et al.). Našli sa tu aj starogermánske urnové hroby (sazp.sk). Po Germánoch (najmä Markomanoch a Kvádoch) sa našiel staroveký chlieb. Podľa analýzy bol pšenično – ražný (hradiska.sk). Medzi prvé písomné zmienky o Devíne patri listina z roku 1237 pod názvom Villa Thebyn. Mestečko bolo poddané Devínskemu hradu. V roku 1568 získalo od cisára Maximiliána osamostatnenie a privilégia. V 16. storočí bolo významným trhovým miestom, existovali tu viaceré cechy: lodníkov, rybárov, hrnčiarov, obuvníkov a vinohradníkov. Prekvitalo pestovanie ovocia a zeleniny. V roku 1829 bola založená Dunajsko-paroplavebná spoločnosť. Devínu významne prospel v rokoch 1870 – 1890 Lafranconiho kameňolom, ktorý dodával kameň na reguláciu Dunaja. sa na území Devína spomínajú už v roku 1254, avšak Devín je známy ríbezľovým vínom, s výrobou ktorého začal v roku 1922 Alois Sonntag. Do konca druhej svetovej vojny tu žili , Maďari, Slováci, Židia aj Chorváti. Súčasťou Bratislavy je Devín od roku 1946 (devin.sk).

Devín is located at the confluence of the and Danube rivers at an altitude of 158 meters above sea level. With an area of 13.98 km2, it is home to 1382 inhabitants. The Hungarian name for Devín is Dévény, and the German name is Theben. Here, you can find the ruins of Devín Castle, the Gothic Church of the Holy Cross – Virgin Mary from the second half of the 13th century, and a monument to the fallen heroes of World War I and II (Wikipedia).

The oldest settlement in Devín dates back to the Neolithic period – the arrival of Neolithic farmers 5,000 – 3,500 years BC. The most significant discovery from the early Iron Age is likely the finding of a grain pit containing originally stored einkorn wheat – Triticum dicoccum. The territory was associated with the Celts during the late Iron Age. From the 1st to the 4th century, the area was part of the Roman defensive system, the Limes Romanus, as one of the outposts of the Roman Carnuntum (sazp.sk). At the end of the 1st century BC, Roman traders also settled here. Roman coins were found here (Richard Miške). In the 1st century, the Romans built a guard station here, inhabited by a legion from Carnuntum. After its abandonment in the 4th century, Slavs settled in the area (Goláň et al.). Ancient Germanic urn graves were also found here (sazp.sk). An ancient loaf of bread was found, likely of wheat and rye (hradiska.sk). The earliest written mention of Devín dates back to a document from 1237 under the name Villa Thebyn. The town was subject to Devín Castle. In 1568, it gained independence and privileges from Emperor Maximilian. In the 16th century, it was a significant market town with various guilds: boatmen, fishermen, potters, shoemakers, and winemakers. The cultivation of fruits and vegetables flourished. In 1829, the Danube Steam Navigation Company was founded. Devín significantly benefited from Lafranconi’s quarry from 1870 to 1890, which supplied stone for the regulation of the Danube. Vineyards have been mentioned in the Devín area since 1254, but Devín is known for its currant wine, production of which began in 1922 by Alois Sonntag. Until the end of World War II, Germans, Hungarians, Slovaks, Jews, and Croats lived here. Devín has been part of since 1946 (devin.sk).

Devín liegt an der Mündung der Flüsse Morava und Donau in einer Höhe von 158 Metern über dem Meeresspiegel. Auf einer Fläche von 13,98 km2 leben hier 1382 Einwohner. Der ungarische Name für Devín lautet Dévény und der deutsche Name ist Theben. Hier befinden sich die Ruinen der Burg Devín, die gotische Kirche des Heiligen Kreuzes – Jungfrau Maria aus der zweiten Hälfte des 13. Jahrhunderts und ein Denkmal für die gefallenen Helden des Ersten und Zweiten Weltkriegs (Wikipedia).

Die älteste Siedlung in Devín stammt aus der Jungsteinzeit – der Ankunft neolithischer Bauern vor 5.000 bis 3.500 Jahren v. Chr. Die bedeutendste Entdeckung aus der frühen Eisenzeit ist wahrscheinlich der Fund einer Korngrube, die ursprünglich eingelagerten Emmer-Weizen enthielt – Triticum dicoccum. Das Gebiet war während der späten Eisenzeit mit den Kelten verbunden. Von 1. bis 4. Jahrhundert gehörte das Gebiet zum römischen Verteidigungssystem, dem Limes Romanus, als eine der Außenposten des römischen Carnuntum (sazp.sk). Am Ende des 1. Jahrhunderts v. Chr. ließen sich auch römische Händler hier nieder. Römische Münzen wurden hier gefunden (Richard Miške). Im 1. Jahrhundert errichteten die Römer hier eine Wachstation, in der eine Legion aus Carnuntum stationiert war. Nach ihrer Aufgabe im 4. Jahrhundert siedelten sich Slawen in der Gegend an (Goláň et al.). Hier wurden auch antike germanische Urnengräber gefunden (sazp.sk). Ein antikes Brot wurde gefunden, wahrscheinlich aus Weizen und Roggen (hradiska.sk). Die früheste schriftliche Erwähnung von Devín stammt aus einem Dokument von 1237 unter dem Namen Villa Thebyn. Die Stadt stand unter der Herrschaft von Devín Castle. Im Jahr 1568 erlangte sie Unabhängigkeit und Privilegien vom Kaiser Maximilian. Im 16. Jahrhundert war es eine bedeutende Marktstadt mit verschiedenen Zünften: Bootsfahrer, Fischer, Töpfer, Schuhmacher und Winzer. Der Anbau von Obst und Gemüse blühte auf. Im Jahr 1829 wurde die Donau-Dampfschifffahrtsgesellschaft gegründet. Devín profitierte von Lafranconis Steinbruch von 1870 bis 1890, der Steine für die Regulierung der Donau lieferte. Weinberge sind seit 1254 im Gebiet von

Devín erwähnt, aber Devín ist bekannt für seinen Johannisbeerenwein, dessen Produktion 1922 von Alois Sonntag begann. Bis zum Ende des Zweiten Weltkriegs lebten hier Deutsche, Ungarn, Slowaken, Juden und Kroaten. Devín gehört seit 1946 zu Bratislava (devin.sk).

Dévény a Morava és a Duna folyók összefolyásánál fekszik, 158 méteres tengerszint feletti magasságban. Területe 13,98 km2, és 1382 lakosa van. A Dévény magyar neve Dévény, a német neve pedig Theben. Itt található a Dévényi várnak a romja, a Szent Kereszt – Szűz Mária gótikus templom a 13. század második feléből és egy emlékmű az I. és II. világháborúban elesetteknek (Wikipédia).

Dévény legrégebbi települése a neolitikumból származik – a neolitikus földművesek érkezése 5.000 – 3.500 évvel ezelőtt. Az ókorban talált kenyérsütő gödör a legjelentősebb felfedezés az idősebb vaskorban, amelyben eredetileg tároltak kétszemű tönkölybúzát – Triticum dicoccum. A terület a keltákkal volt összekapcsolva a késő vaskorban. Az 1. és 4. század között a terület része volt a római védelmi rendszernek, a Limes Romanusnak, mint a római Carnuntum egyik elővárosa (sazp.sk). Kr. U. végén római kereskedők is letelepedtek itt. Római érméket találtak itt (Richard Miške). Az 1. században a rómaiak itt egy őrsállást építettek, amelyet egy legion telepített Carnuntumból. Feladását követően, a 4. században a területen szlávok telepedtek le (Goláň et al.). Itt is találtak ógermán urnatemetőket (sazp.sk). Az ókorban találtak egy kenyérféléket. Valószínűleg búzából és rozsból készült (hradiska.sk). A Dévény legrégebbi írásos említése egy 1237-es okiratból származik a Villa Thebyn néven. A város a Dévényi várhoz tartozott. 1568-ban kapott függetlenséget és kiváltságokat I. Maximilián császártól. A 16. században jelentős piaci város volt különböző céhekkel: hajóskapitányok, halászok, fazekasok, cipészek és borászok. Gyümölcs- és zöldségtermesztése virágzott. 1829-ben alapították a Dunai Gőzhajózási Társaságot. Dévény jelentős előnyre tett szert Lafranconi kőbányájából 1870 és 1890 között, amely kőt szállított a Duna szabályozásához. Szőlőültetvényekről már 1254 óta említés van Dévény területén, de Dévény a ribizlivirág boráról ismert, amelynek gyártását 1922-ben Alois Sonntag kezdte el. A második világháború végéig itt éltek németek, magyarok, szlovákok, zsidók és horvátok. Dévény 1946 óta része Bratislavának (devin.sk).

Goláň Karol, Kropilák Miroslav, Ratkoš Peter, Tibenský Ján, 1961: Československé dejiny, Redakcia M. Kropilák. 1. vyd. Bratislava: Vydavateľstvo Osveta, 384 p, 40. Rozklad patriarchálneho rodového zriadenia 4, p. 21.

TOP

Všetky

, , , ,