Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Umenie, Česko, Južná Morava, Stavby, Fotografie

Santon

skala
Hits: 267

Santon sa nachádza v katastri Tvarožná, neďaleko od Brna. Je to vrch, na ktorom stojí kultúrna pamiatka, klasicistická kaplnka Panny Márie Snežnej. Návršie je chránenou prírodnou pamiatkou. Nachádzajú sa tu vzácne a (Wikipedia). Rastie tu Iris pumila, Hesperis tristis, Verbascum phoeniceum, Ranunculus illyricus, Androsace elongata, Cyanus triumfettii, Stipa capillata, Stachys recta, Vincetoxicum hirundaria, Anthericum ramosum, Geranium sanguineum, Dianthu potederae, Campanula bononiensis. Žije tu Mantis religiosa, Iphiclides podalirius, Lacerta agilis, Anguis fragilis, Mucsicapa striata, Lanius collurio (Jaroslav Monte Kvasnica).

Vrch niesol pomenovanie Tvaroženský kopec, Kopeček resp. Padělek. Pomenovanie Santon vzniklo v súvislosti s bitkou pri Slavkove. Francúzskym vojakom údajne pripomínal vrch Santon, na ktorý narazili pri Napoleonským ťažením do Egypta. Podľa povesti pod Padělkom slovanská osada Veligrad, ktorá pravdepodobne zanikla v 12. storočí (Wikipedia). 

Santon sa stal významným bodom bitky pri Slavkove 2.12.1805. Vtedy na vrchole bola mariánska kaplnka z roku 1700. V roku 1832 tu bola vybudovaná kaplnka, ktorá tu stojí dodnes. Od 80-tych rokov 20. storočia sa na poliach pod Santonom konajú spomienkové akcie na slavkovskú bitku (Wikipedia).

Santon is located within the cadastral area of the village Tvarožná, near . It is a hill featuring a cultural monument, the Neoclassical Chapel of Our Lady of the Snows. The hill is a protected natural monument, home to many rare plants, including dwarf iris (Iris pumila), evening-scented stock (Hesperis tristis), purple mullein (Verbascum phoeniceum), Illyrian buttercup (Ranunculus illyricus), elongate rock-jasmine (Androsace elongata), Triumfetti’s knapweed (Cyanus triumfettii), feather grass (Stipa capillata), stiff hedge-nettle (Stachys recta), swallow-wort (Vincetoxicum hirundaria), branched asphodel (Anthericum ramosum), bloody cranesbill (Geranium sanguineum), Poteder’s pink (Dianthus potederae), and Bologna bellflower (Campanula bononiensis).

The includes species such as the praying mantis (Mantis religiosa), scarce swallowtail (Iphiclides podalirius), sand lizard (Lacerta agilis), slow worm (Anguis fragilis), spotted flycatcher (Muscicapa striata), and red-backed shrike (Lanius collurio) (source: Jaroslav Monte Kvasnica).

Historically, the hill was known as Tvaroženský Hill, Kopeček, or Padělek. The name Santon originated in connection with the Battle of Austerlitz. French soldiers reportedly associated the hill with a Santon they encountered during Napoleon’s Egyptian campaign. According to legend, the Slavic settlement Veligrad was located beneath Padělek, which likely disappeared in the 12th century.

Santon became a significant site during the Battle of Austerlitz on December 2, 1805. At that time, a Marian chapel from 1700 stood on the summit. The current chapel was built in 1832 and remains there today. Since the 1980s, commemorative events marking the Battle of Austerlitz have been held in the fields below Santon.

Santon se nachází v katastru obce Tvarožná, nedaleko Brna. Jedná se o vrch, na kterém stojí kulturní památka, klasicistní kaple Panny Marie Sněžné. Kopec je chráněnou přírodní památkou. Roste zde mnoho vzácných rostlin, jako například kosatec nízký (Iris pumila), večernice smutná (Hesperis tristis), divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), pryskyřník illyrský (Ranunculus illyricus), pochybkovec dlouholistý (Androsace elongata), chrpa Triumfettiho (Cyanus triumfettii), kavyl vláskovitý (Stipa capillata), čistec přímý (Stachys recta), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundaria), bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), kakost krvavý (Geranium sanguineum), hvozdík Potederův (Dianthus potederae) a zvonek boloňský (Campanula bononiensis).

Z fauny zde žijí kudlanka nábožná (Mantis religiosa), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), ještěrka obecná (Lacerta agilis), slepýš křehký (Anguis fragilis), lejsčík šedý (Muscicapa striata) a ťuhýk obecný (Lanius collurio) (zdroj: Jaroslav Monte Kvasnica).

Kopec dříve nesl názvy Tvaroženský kopec, Kopeček nebo Padělek. Název Santon vznikl v souvislosti s bitvou u Slavkova. Francouzským vojákům prý připomínal vrch Santon, na který narazili při Napoleonově tažení do Egypta. Podle pověsti se pod Padělkem nacházela slovanská osada Veligrad, která pravděpodobně zanikla ve 12. století.

Santon se stal významným bodem bitvy u Slavkova 2. prosince 1805. Na jeho vrcholu tehdy stála mariánská kaple z roku 1700. V roce 1832 byla postavena současná kaple, která zde stojí dodnes. Od 80. let 20. století se na polích pod Santonem konají vzpomínkové akce na slavkovskou bitvu.

Krajina, Zahraničie, Obce, Moravské obce, Česko, Južná Morava, Fotografie

Počátky

skala
Hits: 286

Počátky sú obec ležiaca na pomedzí Čiech a Moravy v okrese Pelhřimov. S približne 2 500 obyvateľmi sa rozprestiera v kopcovitej krajine Českomoravskej vrchoviny, bohatej na , a potokov, ktoré dali mestu jeho názov. Prvá písomná zmienka o Počátkach pochádza z konca 13. storočia, keď boli spomenuté v listári Tobiáša z Bechyně ako miesto spustošené počas bojov medzi Václavom II. a prívržencami Záviša z Falkenštejna. Pôvodne trhová dedina sa postupne rozrástla a v 14. storočí získala status poddanského mesta. Počas husitských vojen získali Počátky právo postaviť kamenné . V 19. storočí, s príchodom industrializácie, došlo k hospodárskemu rozvoju mesta. Niektoré z vtedy založených tovární fungujú dodnes. Na začiatku 20. storočia bolo založené kúpeľné zariadenie Svatá Kateřina s liečivým prameňom. Počátky bol pomenovaný po meste jeho objaviteľom Milošom Tichým, rodákom z Počátok (pocatky.cz).

Mesto leží v nadmorskej výške okolo 620 metrov a preteká ním Počátecký potok. Oblasť je bohatá na rybníky, z ktorých najväčší je Velký Klátovský rybník (pocatky.cz). Zaujímavosťou je najdlhšia smrekovcová aleja v Českej republike, vedúca z Počátok do Kališť, ktorá bola založená začiatkom 20. storočia a tvorí ju 280 stromov (travelking.sk). Historické centrum Počátok je mestskou pamiatkovou zónou s dobre zachovanou architektúrou. Dominantou je kostol svätého Jána Krstiteľa s prístupnou vežou. Uprostred námestia sa nachádza fontána so sochou svätého Jána Nepomuckého. Mestské múzeum, založené v roku 1892, je najstarším múzeom v regióne a ponúka etnografické a numizmatické zbierky. Spravuje tiež rodný dom Otokara Březinu, významného českého básnika a esejistu, s expozíciou venovanou jeho životu a dielu. Medzi ďalšie patrí cintorínsky kostol Božieho Tela, barokovo prestavaný v rokoch 1705–1711, a kostol svätej Kataríny pri liečivom prameni. V roku 2011 prešla budova bývalého kina rekonštrukciou a bola premenená na multifunkčný komplex, ktorý zahŕňa mestskú knižnicu, sálu slúžiacu ako kino či , galériu, miesto pre stretnutia dobrovoľných spolkov a informačné centrum. Mesto má tiež partnerské vzťahy s obcami Konolfingen vo Švajčiarsku a Lokca na Slovensku. Počátky sa objavili v niekoľkých filmoch a televíznych seriáloch, napríklad „Postřižiny“ (1980), „Návštěvníci“ (1983) a „Jízda“ (1994). Asteroid 14974 (pocatky.cz).

Počátky is a municipality located on the border between Bohemia and Moravia in the Pelhřimov District. With approximately 2,500 inhabitants, it is situated in the hilly landscape of the Bohemian-Moravian Highlands, rich in forests, ponds, and springs of streams that gave the town its name. The first written mention of Počátky dates back to the late 13th century, when it was mentioned in the records of Tobias of Bechyně as a place devastated during battles between Wenceslas II and the followers of Záviš of Falkenstein. Originally a market village, it gradually grew and, in the 14th century, obtained the status of a manorial town. During the Hussite wars, Počátky was granted the right to build stone fortifications. In the 19th century, with the advent of industrialization, the town experienced economic development. Some of the factories established during that time are still in operation today. At the beginning of the 20th century, the spa facility Svatá Kateřina with a healing spring was established. Počátky was named after its discoverer, Miloš Tichý, a native of the town (pocatky.cz).

The town lies at an altitude of approximately 620 meters and is traversed by the Počátecký stream. The area is rich in ponds, the largest being Velký Klátovský Pond (pocatky.cz). An interesting feature is the longest larch alley in the Czech Republic, leading from Počátky to Kaliště, established at the beginning of the 20th century and consisting of 280 trees (travelking.sk). The historical center of Počátky is an urban conservation zone with well-preserved architecture. The dominant feature of the square is the Church of St. John the Baptist, with an accessible tower. In the middle of the square, there is a fountain with a statue of St. John of Nepomuk. The municipal museum, established in 1892, is the oldest museum in the region and offers ethnographic and numismatic collections. It also manages the birthplace of Otokar Březina, a significant Czech poet and essayist, with an exhibition dedicated to his life and work. Other landmarks include the cemetery Church of Corpus Christi, rebuilt in Baroque style between 1705–1711, and the Church of St. Catherine near the healing spring. In 2011, the building of the former cinema underwent reconstruction and was transformed into a multifunctional complex that includes a municipal library, a hall serving as a cinema or theater, a gallery, a meeting place for volunteer groups, and an information center. The town also has partnerships with Konolfingen in Switzerland and Lokca in Slovakia. Počátky has appeared in several films and television series, such as „Postřižiny“ (1980), „Návštěvníci“ (1983), and „Jízda“ (1994). Asteroid 14974 is named after the town (pocatky.cz).

Počátky ist eine Gemeinde an der Grenze zwischen Böhmen und Mähren im Bezirk Pelhřimov. Mit etwa 2.500 Einwohnern liegt sie in der hügeligen Landschaft der Böhmisch-Mährischen Höhe, die reich an Wäldern, Teichen und Quellen von Bächen ist, die der Stadt ihren Namen gaben. Die erste schriftliche Erwähnung von Počátky stammt aus dem späten 13. Jahrhundert, als sie in den Aufzeichnungen von Tobias von Bechyně als ein Ort erwähnt wurde, der während der Kämpfe zwischen Wenzel II. und den Anhängern von Záviš von Falkenstein verwüstet wurde. Ursprünglich ein Marktflecken, entwickelte sie sich im 14. Jahrhundert zu einer Herrschaftsstadt. Während der Hussitenkriege erhielt Počátky das Recht, Steinbefestigungen zu errichten. Im 19. Jahrhundert, mit dem Aufkommen der Industrialisierung, erlebte die Stadt eine wirtschaftliche Entwicklung. Einige der damals gegründeten Fabriken sind noch heute in Betrieb. Zu Beginn des 20. Jahrhunderts wurde die Kuranlage Svatá Kateřina mit einer Heilquelle gegründet. Počátky wurde nach seinem Entdecker Miloš Tichý, einem Einheimischen der Stadt, benannt (pocatky.cz).

Die Stadt liegt auf einer Höhe von etwa 620 Metern und wird vom Počátecký-Bach durchquert. Die Umgebung ist reich an Teichen, der größte ist der Velký Klátovský-Teich (pocatky.cz). Eine Besonderheit ist die längste Lärchenallee in der Tschechischen Republik, die von Počátky nach Kaliště führt und zu Beginn des 20. Jahrhunderts angelegt wurde. Sie besteht aus 280 Bäumen (travelking.sk). Das historische Zentrum von Počátky ist eine städtische Denkmalschutzzone mit gut erhaltener Architektur. Die Dominante des Platzes ist die Kirche St. Johannes der Täufer mit einem zugänglichen Turm. In der Mitte des Platzes befindet sich ein Brunnen mit einer Statue des heiligen Johannes von Nepomuk. Das Stadtmuseum, gegründet 1892, ist das älteste Museum der Region und bietet ethnografische und numismatische Sammlungen. Es verwaltet auch das Geburtshaus von Otokar Březina, einem bedeutenden tschechischen Dichter und Essayisten, mit einer Ausstellung zu seinem Leben und Werk. Zu den weiteren Sehenswürdigkeiten gehören die Friedhofskirche des Leibes Christi, die zwischen 1705 und 1711 im Barockstil umgebaut wurde, und die Kirche St. Katharina bei der Heilquelle. Im Jahr 2011 wurde das Gebäude des ehemaligen Kinos renoviert und in ein multifunktionales Zentrum umgewandelt, das eine Stadtbibliothek, einen Saal, der als Kino oder Theater dient, eine Galerie, einen Treffpunkt für Freiwilligengruppen und ein Informationszentrum umfasst. Die Stadt unterhält Partnerschaften mit Konolfingen in der Schweiz und Lokca in der Slowakei. Počátky erschien in mehreren Filmen und Fernsehserien, wie „Postřižiny“ (1980), „Návštěvníci“ (1983) und „Jízda“ (1994). Der Asteroid 14974 wurde nach der Stadt benannt.

Počátky jsou obec ležící na pomezí Čech a Moravy v okrese Pelhřimov. S přibližně 2 500 obyvateli se rozkládají v kopcovité krajině Českomoravské vrchoviny, bohaté na lesy, rybníky a prameny potoků, které daly městu jeho název. První písemná zmínka o Počátkách pochází z konce 13. století, kdy byly zmíněny v listáři Tobiáše z Bechyně jako místo zpustošené během bojů mezi Václavem II. a přívrženci Záviše z Falkenštejna. Původně trhová ves se postupně rozrostla a ve 14. století získala status poddanského města. Během husitských válek získaly Počátky právo vystavět kamenné hradby. V 19. století, s příchodem industrializace, došlo k hospodářskému rozvoji města. Některé z tehdy založených továren fungují dodnes. Na začátku 20. století bylo založeno lázeňské zařízení Svatá Kateřina s léčivým pramenem. Počátky byly pojmenovány po městě objevitelem Milošem Tichým, rodákem z Počátek (pocatky.cz).

Město leží v nadmořské výšce okolo 620 metrů a protéká jím Počátecký potok. Oblast je bohatá na rybníky, z nichž největší je Velký Klátovský rybník (pocatky.cz). Zajímavostí je nejdelší modřínová alej v České republice, vedoucí z Počátek do Kališť, která byla založena počátkem 20. století a tvoří ji 280 stromů (travelking.sk). Historické centrum Počátek je městskou památkovou zónou s dobře zachovalou architekturou. Dominantou náměstí je kostel svatého Jana Křtitele s přístupnou věží. Uprostřed náměstí se nachází fontána se sochou svatého Jana Nepomuckého. Městské muzeum, založené v roce 1892, je nejstarším muzeem v regionu a nabízí etnografické a numismatické sbírky. Spravuje také rodný dům Otokara Březiny, významného českého básníka a esejisty, s expozicí věnovanou jeho životu a dílu. Mezi další památky patří hřbitovní kostel Božího Těla, barokně přestavěný v letech 1705–1711, a kostel svaté Kateřiny u léčivého pramene. V roce 2011 prošla budova bývalého kina rekonstrukcí a byla přeměněna na multifunkční komplex, který zahrnuje městskou knihovnu, sál sloužící jako kino či divadlo, galerii, místo pro setkávání dobrovolných spolků a informační centrum. Město má také partnerské vztahy s obcemi Konolfingen ve Švýcarsku a Lokca na Slovensku. Počátky se objevily v několika filmech a televizních seriálech, například „Postřižiny“ (1980), „Návštěvníci“ (1983) a „Jízda“ (1994). Asteroid 14974 (pocatky.cz).

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Fotografie

Olomouc

skala
Hits: 400

Olomouc je historické mesto ležiace na strednej Morave v Českej republike. Je šiestym najväčším mestom v Česku. Patrí medzi najstaršie v Českej republike. Jeho počiatky siahajú do obdobia Veľkej Moravy, keď bolo dôležitým centrom kresťanstva. V stredoveku sa mesto stalo významným obchodným a politickým centrom Moravy. Počas tridsaťročnej v 17. storočí bolo obsadené švédskymi vojskami, čo malo výrazný vplyv na jeho ďalší vývoj. Olomouc je sídlom jednej z najstarších univerzít v strednej Európe – Univerzity Palackého, založenej v roku 1573. Univerzita zohráva kľúčovú úlohu v akademickom a kultúrnom živote mesta. Mesto je tiež známe svojimi festivalmi, divadlami a hudobnými podujatiami, ktoré priťahujú návštevníkov z celého sveta. Historické centrum Olomouca je jedným z najväčších mestských pamiatkových rezervácií v Českej republike. Medzi najvýznamnejšie patrí stĺp Najsvätejšej Trojice, ktorý je zapísaný na zozname svetového dedičstva UNESCO. Tento monumentálny barokový stĺp je považovaný za najväčšie súsošie v strednej Európe. Ďalšou dominantou mesta je Olomoucký hrad s katedrálou svätého Václava. Katedrála je významným príkladom gotickej architektúry a jej veža je jednou z najvyšších v krajine. Mesto je tiež známe svojimi barokovými fontánami, ako sú Herkulova, Caesarova a Jupiterova fontána, ktoré zdobia hlavné (Marián Puček).

Názov mesta je odvodený od krstného mena Olomút, meno pôvodnej pôvodne znamenalo Olomotov dvorec resp. statok apod. Najstaršia zmienka je z roku 1055 a historické názvy sú: Olomuz, Olomuc, Olomucz. V roku 1573 bola založená jezuitská univerzita, dnes UPOL, prvá vysoká škola na Morave. V roku 1576 Filozofická fakulta. V Olomouci sa nachádza viacero palácov: Zdíkův palác, Edelmannův palác, Hauenschildův palác, Petrášův palác, Žerotínský palác, palác Podstatských z Prusinovic, Ditrichštejnský palác, Mayův palác, Salmův palác, Arcibiskupský palác. Nachádza sa tu katedrála svatého Václava, katedrální chrám svatého Gorazda, kostol svatého Mořice, kostel svatého Michala, bazilika Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku, Červený kostel (Wikipedia).

V roku 1237 tu žilo 16300 obyvateľov. Okolo 1475 cca 4500, 1505 – 9000, 1658 – 2500, 1740 – 6000, 1828 – 11 948, 1920 – 57 206. Nachádza sa tu množstvo kultúrnych inštitúcií: Moravské Olomouc, Moravská filharmonie, Divadlo na cucky, Divadlo hudby, Divadlo Tramtarie, Slovanský tyátr, Divadlo na Šantovce, Loutkové divadlo Kašpárkova říše (Wikipedia). spojené s Olomoucom: prírodovedec Gregor Mendel, básnik Petr Bezruč, futbalový tréner Karel Brückner, speváci Karel Kryl, Jaroslav Hutka, Karel Plíhal, bavič Petr Novotný, herec Jan Kanyza, muzikant Emil Viklický, scenárista, filmový historik Pavel Taussig, hokejisti Jiří Hudler, Jiří Dopita, automobilový závodník Aleš Loprais. (Wikipedia).

Olomouc je najväčšie mesto ležiace na rieke . Rozprestiera sa v Hornomoravskej nížine v nivnej oblasti tejto pri sútoku s Bystřicou a s Mlýnským potokom. Obklopuje ho úrodná Hané. Olomouc je vyhľadávaným miestom medzinárodných konferencií a festivalov. Napr. sa tu konáva Academia Film Olomouc – medzinárodný festival dokumentárnych filmov a videoprogramov. Divadelný festival Divadelní Flora, medzinárodná výstava záhradnictva a pestovania rastlín Flora Olomouc. Podzimní festival duchovní hudby, Beerfest, Flamenco festival (Wikipedia).

Olomouc ponúka množstvo parkov a záhrad, ktoré poskytujú priestor na oddych a rekreáciu. Medzi najobľúbenejšie patrí Smetanovy sady, Bezručovy sady a botanická záhrada Univerzity Palackého. Pre milovníkov zvierat je tu zoologická záhrada na Svatom Kopečku, ktorá je domovom pre viac ako 300 druhov zvierat. Je významným ekonomickým centrom regiónu s rozvinutým priemyslom, obchodom a službami. Mesto má dobré dopravné spojenie s ostatnými časťami Českej republiky, vrátane diaľnic a železničných tratí. Je mesto s bohatou históriou, kultúrnym dedičstvom a živou súčasnosťou. Jeho architektonické pamiatky, univerzitná tradícia a prírodné krásy ho robia atraktívnym miestom pre návštevníkov aj obyvateľov (Marián Puček).

Svatý Kopeček pri Olomouci je pútnickým miestom. Je aj mestskou časťou Olomouca, vzdialenou približne 5 km severovýchodne od centra mesta. Atraktívnym ho robí  predovšetkým monumentálna bazilika Navštívenia Panny Márie, ktorá je významným dielom barokovej architektúry. Pôvodne na jej mieste v roku 1633 stála malá kaplnka, ktorú inicioval olomoucký obchodník s vínom Jan Andrýsek (kudyznudy.cz). V roku 1669 sa začala výstavba súčasného kostola podľa návrhu cisárskeho architekta Giovanniho Pietra Tencallu (ricolomouc.cz). Kostol bol vysvätený v roku 1679 (regiontourist.cz). V roku 1995 pápež Ján Pavol II. povýšil kostol na baziliku minor (kudyznudy.cz). Interiér zdobia fresky od významných umelcov, ako je J. K. Handke. Hlavný oltár je dielom Baltassare Fontanu (svaty-kopecek.cz). Okrem duchovného významu ponúka Svatý Kopeček aj Zoologickú záhradu Olomouc, v ktorej sa chová viac ako 350 druhoch živočíchov (europepilgrime.eu).

Olomouc is a historic city located in central Moravia in the Czech Republic. It is the sixth-largest city in the country and one of its oldest. Its origins date back to the time of Great Moravia when it was an important center of Christianity. In the Middle Ages, Olomouc became a significant commercial and political hub of Moravia. During the Thirty Years‘ War in the 17th century, the city was occupied by Swedish troops, which significantly influenced its further development.

Olomouc is home to one of the oldest universities in Central Europe – Palacký University, founded in 1573. The university plays a key role in the city’s academic and cultural life. The city is also known for its festivals, theaters, and music events, attracting visitors from around the world. The historical center of Olomouc is one of the largest urban conservation areas in the Czech Republic. Among its most notable landmarks is the Holy Trinity Column, a UNESCO World Heritage Site. This monumental Baroque column is considered the largest sculptural group in Central Europe. Another prominent feature is the Olomouc Castle with the Cathedral of St. Wenceslas, an excellent example of Gothic architecture, with one of the tallest towers in the country.

Olomouc is also renowned for its Baroque fountains, such as the Hercules Fountain, Caesar’s Fountain, and Jupiter’s Fountain, which adorn the main squares (Marián Puček).

The city’s name originates from the first name Olomút, referring to the original settlement, which meant Olomút’s court or estate. The earliest written mention of the city is from 1055. Historical names include Olomuz, Olomuc, and Olomucz. In 1573, the Jesuit University, now Palacký University (UPOL), was founded, followed by the establishment of the Faculty of Philosophy in 1576. Olomouc features many palaces, including Zdík’s Palace, Edelmann Palace, Hauenschild Palace, Petráš Palace, Žerotín Palace, Podstatský Palace, Dietrichstein Palace, May Palace, Salm Palace, and the Archbishop’s Palace. Other significant landmarks include the Cathedral of St. Wenceslas, the Cathedral of St. Gorazd, St. Maurice’s Church, St. Michael’s Church, the Basilica of the Visitation of the Virgin Mary on Svatý Kopeček, and the Red Church (Wikipedia).

Svatý Kopeček (Holy Hill) near Olomouc is a pilgrimage site and a district of the city, located about 5 km northeast of the city center. Its main attraction is the monumental Basilica of the Visitation of the Virgin Mary, a significant Baroque architectural work. Originally, a small chapel stood on this site in 1633, initiated by Olomouc wine merchant Jan Andrýsek (kudyznudy.cz). In 1669, construction of the current church began based on a design by imperial architect Giovanni Pietro Tencalla (ricolomouc.cz). The church was consecrated in 1679 (regiontourist.cz) and elevated to the status of a minor basilica by Pope John Paul II in 1995 (kudyznudy.cz). The interior is adorned with frescoes by renowned artists such as J. K. Handke, and the main altar was crafted by Baltassare Fontana (svaty-kopecek.cz). In addition to its spiritual significance, Svatý Kopeček is home to the Olomouc , which houses over 350 animal species (europepilgrime.eu).

In 1237, Olomouc had a population of 16,300. Around 1475, it had about 4,500 inhabitants, rising to 9,000 by 1505, 2,500 in 1658, 6,000 in 1740, 11,948 in 1828, and 57,206 in 1920. The city hosts numerous cultural institutions, including the Moravian Theater Olomouc, Moravian Philharmonic Orchestra, Divadlo na cucky, Divadlo hudby, Divadlo Tramtarie, Slovanský Tyátr, Divadlo na Šantovce, and the puppet theater Kašpárkova říše (Wikipedia).

Notable figures connected to Olomouc include the naturalist Gregor Mendel, poet Petr Bezruč, football coach Karel Brückner, singers Karel Kryl, Jaroslav Hutka, and Karel Plíhal, entertainer Petr Novotný, actor Jan Kanyza, musician Emil Viklický, screenwriter and film historian Pavel Taussig, hockey players Jiří Hudler and Jiří Dopita, and race car driver Aleš Loprais (Wikipedia).

Olomouc, the largest city on the Morava River, is situated in the Upper Morava Valley, where the river merges with the Bystřice and Mlýnský Potok streams. It is surrounded by the fertile landscape of Haná. Olomouc is a sought-after destination for international conferences and festivals. Events include the Academia Film Olomouc, an international festival of documentary films and video programs; the theater festival Divadelní Flora; the international horticultural exhibition Flora Olomouc; the Autumn Festival of Sacred Music, Beerfest, and the Flamenco Festival (Wikipedia).

Olomouc offers numerous parks and gardens for relaxation and recreation. Popular spots include Smetana Gardens, Bezruč Gardens, and the botanical garden of Palacký University. For animal lovers, the Olomouc Zoo on Svatý Kopeček is home to over 300 animal species. The city is a significant economic center in the region, with a developed industry, commerce, and services. It has excellent transport connections to other parts of the Czech Republic, including highways and railways. With its rich history, cultural heritage, and vibrant present, Olomouc is an attractive destination for visitors and residents alike (Marián Puček).

Olomouc je historické město ležící na střední Moravě v České republice. Je šestým největším městem v zemi a zároveň patří mezi nejstarší. Jeho počátky sahají do období Velké Moravy, kdy bylo důležitým centrem křesťanství. Ve středověku se Olomouc stala významným obchodním a politickým centrem Moravy. Během třicetileté války v 17. století bylo město obsazeno švédskými vojsky, což mělo výrazný dopad na jeho další vývoj.

Olomouc je sídlem jedné z nejstarších univerzit ve střední Evropě – Univerzity Palackého, založené v roce 1573. Univerzita hraje klíčovou roli v akademickém a kulturním životě města. Město je známé svými , divadly a hudebními událostmi, které přitahují návštěvníky z celého světa. Historické centrum Olomouce patří k největším městským památkovým rezervacím v České republice. Mezi nejvýznamnější památky patří sloup Nejsvětější Trojice, který je zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Tento monumentální barokní sloup je považován za největší sousoší ve střední Evropě. Další dominantou města je Olomoucký hrad s katedrálou svatého Václava, která je významným příkladem gotické architektury. Její věž patří mezi nejvyšší v zemi.

Olomouc je také proslulá svými barokními kašnami, jako jsou Herkulova, Caesarova a Jupiterova kašna, které zdobí hlavní náměstí (Marián Puček).

Název města pochází z křestního jména Olomút, které označovalo původní osadu, a znamenalo Olomútův dvorec či statek. Nejstarší písemná zmínka o městě pochází z roku 1055. Historické názvy zahrnují Olomuz, Olomuc a Olomucz. V roce 1573 byla založena jezuitská univerzita, dnes Univerzita Palackého (UPOL), a v roce 1576 filozofická fakulta. Olomouc má mnoho paláců, například Zdíkův palác, Edelmannův palác, Hauenschildův palác, Petrášův palác, Žerotínský palác, palác Podstatských z Prusinovic, Dietrichštejnský palác, Mayův palác, Salmův palác a Arcibiskupský palác. Mezi další významné památky patří katedrála svatého Václava, katedrální chrám svatého Gorazda, kostel svatého Mořice, kostel svatého Michala, bazilika Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku a Červený kostel (Wikipedia).

Svatý Kopeček u Olomouce je poutním místem a zároveň městskou částí, vzdálenou přibližně 5 km severovýchodně od centra města. Jeho hlavním lákadlem je monumentální bazilika Navštívení Panny Marie, významné dílo barokní architektury. Původně zde v roce 1633 stála malá kaplička, kterou inicioval olomoucký obchodník s vínem Jan Andrýsek (kudyznudy.cz). V roce 1669 byla zahájena výstavba současného kostela podle návrhu císařského architekta Giovanniho Pietra Tencally (ricolomouc.cz). Kostel byl vysvěcen v roce 1679 (regiontourist.cz) a v roce 1995 byl papežem Janem Pavlem II. povýšen na baziliku minor (kudyznudy.cz). Interiér zdobí fresky od významných umělců, jako je J. K. Handke, a hlavní oltář je dílem Baltassara Fontany (svaty-kopecek.cz). Kromě duchovního významu se na Svatém Kopečku nachází také Zoologická zahrada Olomouc, která chová přes 350 druhů zvířat (europepilgrime.eu).

V roce 1237 měla Olomouc 16 300 obyvatel. Kolem roku 1475 zhruba 4 500, v roce 1505 již 9 000, v roce 1658 jen 2 500, v roce 1740 pak 6 000, v roce 1828 11 948 a v roce 1920 už 57 206. Město je domovem mnoha kulturních institucí, jako jsou Moravské divadlo Olomouc, Moravská filharmonie, Divadlo na cucky, Divadlo hudby, Divadlo Tramtarie, Slovanský tyátr, Divadlo na Šantovce a loutkové divadlo Kašpárkova říše (Wikipedia).

K významným osobnostem spojeným s Olomoucí patří přírodovědec Gregor Mendel, básník Petr Bezruč, fotbalový trenér Karel Brückner, zpěváci Karel Kryl, Jaroslav Hutka a Karel Plíhal, bavič Petr Novotný, herec Jan Kanyza, muzikant Emil Viklický, scenárista a filmový historik Pavel Taussig, hokejisté Jiří Hudler a Jiří Dopita a automobilový závodník Aleš Loprais (Wikipedia).

Olomouc je největší město ležící na řece Moravě. Rozkládá se v Hornomoravském úvalu, v nivní oblasti této řeky u soutoku s Bystřicí a Mlýnským potokem. Obklopuje ji úrodná krajina Hané. Olomouc je vyhledávaným místem pro mezinárodní konference a festivaly, například Academia Film Olomouc – mezinárodní festival dokumentárních filmů a videoprogramů, divadelní festival Divadelní Flora, mezinárodní výstava zahradnictví Flora Olomouc, Podzimní festival duchovní hudby, Beerfest a Flamenco festival (Wikipedia).

Olomouc nabízí mnoho parků a zahrad, které poskytují prostor k odpočinku a rekreaci. Mezi nejoblíbenější patří Smetanovy sady, Bezručovy sady a botanická zahrada Univerzity Palackého. Pro milovníky zvířat je zde zoologická zahrada na Svatém Kopečku, která je domovem pro více než 300 druhů zvířat. Město je významným ekonomickým centrem regionu s rozvinutým průmyslem, obchodem a službami. Má výborné dopravní spojení s ostatními částmi České republiky, včetně dálnic a železnic. Olomouc je město s bohatou historií, kulturním dědictvím a živou současností. Jeho architektonické památky, univerzitní tradice a přírodní krásy z něj činí atraktivní místo jak pro návštěvníky, tak pro obyvatele (Marián Puček).

Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Obce, Moravské obce, Umenie, Česko, Južná Morava, Stavby, Fotografie

Milotice – perla juhovýchodnej Moravy

skala
Hits: 392

Milotice sú obec nachádzajúca sa v okrese Hodonín v Juhomoravskom kraji, približne 6 km južne od mesta Kyjov. S počtom obyvateľov okolo 1 900 (Wikipedia) a rozlohou 12,7 km² (milotice.cz) predstavujú významné kultúrne a historické centrum regiónu. Prvá písomná zmienka o Miloticiach pochádza z roku 1341, keď sa spomína miestny farár Heřman vo svojom misáli. V roku 1360 vlastnili tunajšiu pevnosť bratia Zdeněk a Čeněk z Ronova. Počas husitských vojen v 15. storočí boli Milotice významným strediskom husitov. V priebehu storočí obec často menila svojich majiteľov, medzi ktorých patrili páni z Kravař, z Ojnic, Zástřizlové či Žerotínovci. V druhej polovici 16. storočia bola pôvodná gotická pevnosť prestavaná na renesančný zámok. V 17. a 18. storočí prešiel zámok barokovou prestavbou, ktorá mu dala súčasnú podobu. Poslednými súkromnými vlastníkmi zámku bol rod Seilern-Aspang, ktorým bol majetok skonfiškovaný po druhej svetovej vojne. Zámok bol verejnosti sprístupnený už v roku 1948. Dominantou je barokový zámok Milotice, často nazývaný „Perla juhovýchodnej Moravy“. Zámok je unikátne zachovaným komplexom barokových stavieb a záhradnej architektúry. Návštevníci môžu obdivovať reprezentačné sály, ktoré ponúkajú pohľad do životného štýlu a každodennosti posledného majiteľa JUDr. Ladislava Seilerna a jeho v prvej polovici 20. storočia (zamek-milotice.cz). Okolie zámku tvorí francúzska záhrada s fontánami a letohrádkom, ktorá prechádza do anglického parku. Zámok je tiež obľúbeným miestom pre filmárov, natáčali sa tu filmy ako „Za humny je drak“ či „Žabí princ“ (cestujzamenej.sk).

Ďalšou zaujímavosťou Milotíc je areál vinných pivníc Šidleny, ktorý má vinársku tradíciu doloženú už na konci 17. storočia. Areál je miestom konania pravidelných podujatí, ako sú Národopisný festival kyjovského Dolňácka, Burčákový pochod či Martinské a Cyrilometodějské Šidleny. V obci pôsobí množstvo spolkov a organizácií, ktoré udržiavajú miestne a zvyky. Do dnešných dní sa tu dochovali bohato zdobené juhokyjovské kroje, ktorých krásu môžu návštevníci obdivovať napríklad na novembrových Slováckych hodoch s vencom (milotice.cz). Názov obce je odvodený od majiteľky – Miloty. Západne od obce existovala zaniknutá obec Jiříkovice. Rodáci a spojené s Miloticami: cyklista Jan Bárta, spisovateľ a humorista Evžen Boček (Wikipedia). Milotice do mikroregiónu Nový Dvůr. Tvorí ho šesť vinárskych obcí: Milotice, Skoronice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice a Vlkoš. Pomenovanie pochádza z histórie, zo začiatku 17. storočia a viaže sa ku milotickému panstvu, ku ktorému patrili vyššie uvedené obce okrem Ratíškovic. 

Milotice is a municipality located in the Hodonín District of the South Moravian Region, approximately 6 km south of the town of Kyjov. With a population of around 1,900 (Wikipedia) and an area of 12.7 km² (milotice.cz), it represents a significant cultural and historical center of the region. The first written mention of Milotice dates back to 1341 when the local priest Heřman is mentioned in his missal. In 1360, the local fortress was owned by the brothers Zdeněk and Čeněk of Ronov. During the Hussite Wars in the 15th century, Milotice was an important Hussite center. Over the centuries, the municipality frequently changed owners, including the Lords of Kravaře, Ojnice, Zástřizlové, and Žerotín. In the second half of the 16th century, the original Gothic fortress was rebuilt into a Renaissance chateau. In the 17th and 18th centuries, the chateau underwent Baroque renovations, giving it its current appearance. The last private owners of the chateau were the Seilern-Aspang family, whose property was confiscated after World War II. The chateau was opened to the public in 1948. The dominant feature of the municipality is the Baroque Milotice Chateau, often referred to as the „Pearl of Southeastern Moravia.“ The chateau is a uniquely preserved complex of Baroque buildings and garden architecture. Visitors can admire the representative halls, which offer a glimpse into the lifestyle and daily life of the last owner, JUDr. Ladislav Seilern, and his family in the first half of the 20th century (zamek-milotice.cz). The surroundings of the chateau include a French garden with fountains and a summer house, which transitions into an English park. The chateau is also a popular filming location for movies such as „Za humny je drak“ and „Žabí princ“ (cestujzamenej.sk).

Another attraction of Milotice is the Šidleny wine cellars area, which has a winemaking tradition documented as early as the late 17th century. The area hosts regular events such as the Ethnographic Festival of Kyjovské Dolňácko, the Burčák March, and Martinské and Cyrilometodějské Šidleny. The village is home to numerous associations and organizations that maintain local traditions and customs. To this day, richly decorated Kyjov folk costumes have been preserved, and visitors can admire their beauty during the November Slovácké Hody festival with a wreath (milotice.cz). The name of the municipality is derived from the original owner of the settlement, Milota. To the west of the village, the now-defunct village of Jiříkovice once existed. Notable natives and personalities associated with Milotice include cyclist Jan Bárta and writer and humorist Evžen Boček (Wikipedia). Milotice belongs to the microregion of Nový Dvůr. It consists of six wine-making villages: Milotice, Skoronice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice, and Vlkoš. The name originates from history, dating back to the early 17th century, and is associated with the Milotice estate, which included the above-mentioned villages except for Ratíškovice.

Milotice ist eine Gemeinde im Bezirk Hodonín in der Südmährischen Region, etwa 6 km südlich der Stadt Kyjov gelegen. Mit einer Bevölkerung von etwa 1.900 (Wikipedia) und einer Fläche von 12,7 km² (milotice.cz) stellt sie ein bedeutendes kulturelles und historisches Zentrum der Region dar. Die erste schriftliche Erwähnung von Milotice stammt aus dem Jahr 1341, als der örtliche Pfarrer Heřman in seinem Messbuch erwähnt wird. Im Jahr 1360 befand sich die örtliche Festung im Besitz der Brüder Zdeněk und Čeněk von Ronov. Während der Hussitenkriege im 15. Jahrhundert war Milotice ein wichtiges Zentrum der Hussiten. Im Laufe der Jahrhunderte wechselte die Gemeinde häufig ihre Besitzer, darunter die Herren von Kravaře, Ojnice, Zástřizlové und Žerotín. In der zweiten Hälfte des 16. Jahrhunderts wurde die ursprüngliche gotische Festung in ein Renaissanceschloss umgebaut. Im 17. und 18. Jahrhundert erfuhr das Schloss barocke Umbauten, die ihm sein heutiges Aussehen verliehen. Die letzten privaten Eigentümer des Schlosses waren die Familie Seilern-Aspang, deren Besitz nach dem Zweiten Weltkrieg konfisziert wurde. Das Schloss wurde 1948 der Öffentlichkeit zugänglich gemacht. Die dominierende Sehenswürdigkeit der Gemeinde ist das Barockschloss Milotice, oft als „Perle Südostmährens“ bezeichnet. Das Schloss ist ein einzigartig erhaltenes Ensemble barocker Gebäude und Gartenarchitektur. Besucher können die Repräsentationsräume bewundern, die Einblicke in den Lebensstil und den Alltag des letzten Eigentümers, Dr. Ladislav Seilern, und seiner Familie in der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts bieten (zamek-milotice.cz). Die Umgebung des Schlosses umfasst einen französischen Garten mit Springbrunnen und ein Lusthaus, das in einen englischen Park übergeht. Das Schloss ist auch ein beliebter Drehort für Filme wie „Za humny je drak“ und „Žabí princ“ (cestujzamenej.sk).

Eine weitere Attraktion von Milotice ist das Areal der Weinkeller Šidleny, das eine Weinbautradition hat, die bis ins späte 17. Jahrhundert zurückreicht. Das Areal ist Schauplatz regelmäßiger Veranstaltungen wie dem Ethnografischen Festival des Kyjovské Dolňácko, dem Burčák-Marsch und den Martins- und Cyrill-und-Methodius-Šidleny. In der Gemeinde sind zahlreiche Vereine und Organisationen tätig, die lokale Traditionen und Bräuche pflegen. Bis heute sind reich verzierte Kyjover Trachten erhalten geblieben, deren Schönheit Besucher beispielsweise beim Novemberfestival Slovácké Hody mit Kranz bewundern können (milotice.cz). Der Name der Gemeinde leitet sich von der ursprünglichen Besitzerin der Siedlung, Milota, ab. Westlich des Dorfes existierte einst das heute verschwundene Dorf Jiříkovice. Zu den bedeutenden Persönlichkeiten aus Milotice gehören der Radfahrer Jan Bárta und der Schriftsteller und Humorist Evžen Boček (Wikipedia). Milotice gehört zur Mikroregion Nový Dvůr. Sie besteht aus sechs Weinbaudörfern: Milotice, Skoronice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice und Vlkoš. Der Name stammt aus der Geschichte, vom Anfang des 17. Jahrhunderts, und bezieht sich auf das Gut Milotice, zu dem die oben genannten Dörfer außer Ratíškovice gehörten.

Milotice jsou obec nacházející se v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji, přibližně 6 km jižně od města Kyjov. S počtem obyvatel okolo 1 900 (Wikipedia) a rozlohou 12,7 km² (milotice.cz) představují významné kulturní a historické centrum regionu. První písemná zmínka o Miloticích pochází z roku 1341, kdy je zmiňován místní farář Heřman ve svém misálu. V roce 1360 vlastnili zdejší tvrz bratři Zdeněk a Čeněk z Ronova. Během husitských válek v 15. století byly Milotice významným střediskem husitů. V průběhu staletí obec často měnila své majitele, mezi které patřili páni z Kravař, z Ojnic, Zástřizlové či Žerotínové. V druhé polovině 16. století byla původní gotická tvrz přestavěna na renesanční zámek. V 17. a 18. století prošel zámek barokní přestavbou, která mu dala současnou podobu. Posledními soukromými vlastníky zámku byl rod Seilern-Aspang, kterým byl majetek zkonfiskován po druhé světové válce. Zámek byl veřejnosti zpřístupněn již v roce 1948. Dominantou obce je barokní zámek Milotice, často nazývaný „Perla jihovýchodní Moravy“. Zámek je unikátně zachovalým komplexem barokních staveb a zahradní architektury. Návštěvníci mohou obdivovat reprezentační sály, které nabízejí pohled do životního stylu a každodennosti posledního majitele JUDr. Ladislava Seilerna a jeho rodiny v první polovině 20. století (zamek-milotice.cz). Okolí zámku tvoří francouzská zahrada s fontánami a letohrádkem, která přechází do anglického parku. Zámek je také oblíbeným místem pro filmaře, natáčely se zde filmy jako „Za humny je drak“ či „Žabí princ“ (cestujzamenej.cz).

Další zajímavostí Milotic je areál vinných sklepů Šidleny, který má vinařskou tradici doloženou již na konci 17. století. Areál je místem konání pravidelných akcí, jako jsou Národopisný festival kyjovského Dolňácka, Burčákový pochod či Martinské a Cyrilometodějské Šidleny. V obci působí množství spolků a organizací, které udržují místní tradice a zvyky. Do dnešních dnů se zde dochovaly bohatě zdobené jihokyjovské kroje, jejichž krásu mohou návštěvníci obdivovat například na listopadových Slováckých hodech s věncem (milotice.cz). Název obce je odvozen od majitelky osady – Miloty. Západně od obce existovala zaniklá obec Jiříkovice. Rodáci a osobnosti spojené s Miloticemi: cyklista Jan Bárta, spisovatel a humorista Evžen Boček (Wikipedia). Milotice patří do mikroregionu Nový Dvůr. Ten tvoří šest vinařských obcí: Milotice, Skoronice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice a Vlkoš. Název pochází z historie, z počátku 17. století, a váže se k milotickému panství, ke kterému patřily výše uvedené obce kromě Ratíškovic.

Krajina, Zahraničie, Obce, Príroda, Moravské obce, Česko, Biotopy, Fotografie

Lidečko

skala
Hits: 287

Lidečko je obec nachádzajúca sa v údolí Senice, približne 16 km južne od Vsetína, v regióne Valašsko na východe Českej republiky. Obec je obklopená krásnou prírodou, ktorá ponúka množstvo príležitostí pre turistiku a rekreáciu. Prvá písomná zmienka o Lidečku pochádza z roku 1424, keď kráľ Žigmund Luxemburský odovzdal brumovské panstvo, vrátane Lidečka, do záložného držania Miroslavovi z Cimburku. Počas svojej histórie obec čelila viacerým nájazdom a pohromám. V roku 1663 utrpela pri vpáde Tatárov, ktorí údajne zajali a zabili 234 obyvateľov. Následne bola postihnutá tureckými vpádmi v roku 1683 a útokmi Kurucov v roku 1707, pri ktorých zahynulo 12 ľudí (mistopisy.cz). Medzi najvýznamnejšie v obci patrí kostol svätej Kataríny Sinajskej, postavený v roku 1700 na mieste pôvodného kostola z roku 1511, ktorý bol zničený počas tatárskych nájazdov (Wikipedia). Prírodnou pamiatkou sú Čertovy skály, sú obľúbené pre turistov aj horolezcov. Tieto pieskovcové útvary sú spojené s miestnymi legendami a ponúkajú na okolitú krajinu (kudyznudy.cz). Z  geomorfologického hľadiska ide o eróziou narušeného štruktúrneho svahu, zvyčajne označovaného ako skalný múr, resp. hradba. Ide o priečnymi puklinami rozčlenenú pieskovcovú lavicu, ktorá je súčasťou paleogénnych luhačovických vrstiev (Informačná tabuľa). 

Obcou prechádza Hornolidečská magistrála a v okolí vedie niekoľko náučných chodníkov, ako napríklad náučný chodník Vařákovy paseky, ktorá zoznamuje návštevníkov s prírodným bohatstvom a históriou vypálenej valašskej Vařákovy paseky. Časť katastra , ležiaca východne od železnice, sa nachádza v Chránenej krajinnej oblasti Beskydy (lidecko.cz). V súčasnosti má Lidečko približne 1 800 obyvateľov a je súčasťou okresu Vsetín v Zlínskom kraji. Obec si zachováva svoj tradičný ráz a aktívne udržiava miestne zvyky a kultúru. V obci pôsobí viacero záujmových spolkov a združení, ktoré prispievajú k spoločenskému životu (valach.cz). Vďaka drsným prírodným podmienkam Vizovických vrchov a Javorníkov v Lidečku nájdeme udržiavané a zachované pozostatky pôvodnej drevenej zástavby. Najvýznamnejšia pamiatka – Františákovo fojství z 18. storočia bola pre svoju vysokú hodnotu prevezená do Valašského múzea v prírode (Informačná tabuľa). 

Lidečko is a village located in the valley of the Senice River, approximately 16 km south of Vsetín, in the Wallachia region in the eastern Czech Republic. The village is surrounded by beautiful nature, offering numerous opportunities for hiking and recreation. The first written mention of Lidečko dates back to 1424, when King Sigismund of Luxembourg handed over the Brumov estate, including Lidečko, to Miroslav of Cimburk as collateral possession. Throughout its history, the village faced several raids and disasters. In 1663, it suffered during the Tatar invasion, which allegedly resulted in the capture and killing of 234 inhabitants. Subsequently, it was affected by Turkish invasions in 1683 and Kuruc attacks in 1707, during which 12 people were killed (mistopisy.cz). Among the most notable landmarks in the village is the Church of St. Catherine of Sinai, built in 1700 on the site of the original church from 1511, which was destroyed during the Tatar raids (Wikipedia). A natural landmark in the area is Devil’s Rocks (Čertovy skály), which are popular among tourists and climbers. These sandstone formations are associated with local legends and offer views of the surrounding landscape (kudyznudy.cz). From a geomorphological perspective, it is an erosion-damaged structural slope, usually referred to as a rock wall or barrier. It is a sandstone bench divided by transverse cracks, forming part of the Paleogene Luhačovice layers (Information board).

The village is traversed by the Hornolideč Magistrala, and several educational trails lead through the surrounding area, such as the Vařákovy Paseky Educational Trail, which introduces visitors to the natural wealth and history of the burned-out Wallachian settlement of Vařákovy Paseky. Part of the village’s cadastral area, located east of the railway, is situated in the Beskydy Protected Landscape Area (lidecko.cz). Currently, Lidečko has approximately 1,800 inhabitants and is part of the Vsetín District in the Zlín Region. The village retains its traditional character and actively preserves local customs and culture. Several interest groups and associations operate in the village, contributing to its social life (valach.cz). Thanks to the harsh natural conditions of the Vizovice Highlands and the Javorníky Mountains, Lidečko preserves maintained traditions and remnants of the original wooden architecture. The most significant monument, Františák’s farmstead from the 18th century, was relocated to the Wallachian Open Air Museum due to its high historical value (Information board).

Lidečko je obec nacházející se v údolí řeky Senice, přibližně 16 km jižně od Vsetína, v regionu Valašsko na východě České republiky. Obec je obklopena krásnou přírodou, která nabízí mnoho příležitostí pro turistiku a rekreaci. První písemná zmínka o Lidečku pochází z roku 1424, kdy král Zikmund Lucemburský předal brumovské panství, včetně Lidečka, do zástavního držení Miroslavovi z Cimburka. Během své historie obec čelila několika nájezdům a pohromám. V roce 1663 utrpěla při vpádu Tatarů, kteří údajně zajali a zabili 234 obyvatel. Následně byla zasažena tureckými vpády v roce 1683 a útoky Kuruců v roce 1707, při nichž zahynulo 12 lidí (mistopisy.cz). Mezi nejvýznamnější památky v obci patří kostel svaté Kateřiny Sienské, postavený v roce 1700 na místě původního kostela z roku 1511, který byl zničen při tatarských nájezdech (Wikipedia). Přírodní památkou jsou Čertovy skály, které jsou oblíbené mezi turisty i horolezci. Tyto pískovcové útvary jsou spojeny s místními legendami a nabízejí výhledy do okolní krajiny (kudyznudy.cz). Z geomorfologického hlediska jde o erozí narušený strukturální svah, obvykle označovaný jako skalní zeď nebo hradba. Jedná se o pískovcovou lavici rozčleněnou příčnými puklinami, která je součástí paleogenních luhačovických vrstev (Informační tabule).

Obcí prochází Hornolidečská magistrála a v okolí vede několik naučných stezek, například naučná stezka Vařákovy paseky, která seznamuje návštěvníky s přírodním bohatstvím a historií vypálené valašské osady Vařákovy paseky. Část katastru obce, ležící východně od železnice, se nachází v Chráněné krajinné oblasti Beskydy (lidecko.cz). V současné době má Lidečko přibližně 1 800 obyvatel a je součástí okresu Vsetín ve Zlínském kraji. Obec si zachovává svůj tradiční ráz a aktivně udržuje místní zvyky a kulturu. V obci působí několik zájmových spolků a sdružení, které přispívají ke společenskému životu (valach.cz). Díky drsným přírodním podmínkám Vizovických vrchů a Javorníků v Lidečku najdeme udržované tradice a zachované pozůstatky původní dřevěné zástavby. Nejvýznamnější památka – Františákovo fojtství z 18. století byla pro svou vysokou hodnotu přemístěna do Valašského muzea v přírodě (Informační tabule).