Hits: 583
Krajina, Slovensko, Objekty, predmety a priestory, Podunajsko, Stavby, Fotografie, Dopravné a technické diela
Vodný mlyn v Dunajskom Klátove
Hits: 469
Vodný mlyn v Dunajskom Klátove siaha do minulosti, kedy vodné mlyny slúžili ako zdroje energie. Do doby, kedy boli neodmysliteľnou súčasťou vidieckeho života. Je príkladom tradičnej slovenskej architektúry. Dnes je mlyn historickým artefaktom a turistickou atrakciou.
Mlyn sa nachádza na brehu Klátovského ramena Malého Dunaja. Je národnou kultúrnou pamiatkou. Po viac ako 40 rokoch od ukončenie prevádzky v druhej polovici osemdesiatych rokov 20. storočia bol mlyn odkúpený štátom a slúži Žitnoostrovnému múzeu v Dunajskej Strede. V mlynice boli umiestnené drevené atypické vitríny pre expozíciu drobných exponátov a dobových listín (dunajskyklatov.sk). Mlyn je typickým príkladom spodkového mlyna (muzeum.sk). Do roku 1920 bol plne funkčný. Počas vojny bol silne poškodený. Zrekonštruovaný mlyn zaujme obrovským mlynským kolesom. V interiéroch mlynu sa nachádza expozícia vodného mlynárstva (kamnavylety.sk). Rekonštrukcia zahŕňala nové pilóty podopierajúce vodné kolesá, obnovu strojovne, postavilo sa mólo na druhej strane rieky (parameter.sk). Obnovilo sa mlynské koleso a k nemu patriace ozubené koleso. Spevnené boli brehy, vybudovala sa nová ohrada, komplexne sa upravil okolitý terén (muzeum.sk). Počas prác zistili, že základy mlynice sú o meter vyššie ako je podlaha, čim bolo zabezpečené, že počas povodní netiekla voda dovnútra (Žaneta Mikulíková).
Mlyn je dnes vzácnou technickou pamiatkou. Predstavuje stav mlynárskej výroby a technického myslenia v tejto oblasti na začiatku 20. storočia. Pred Michalom Cséfalvayom bol majiteľom rodiny Dukasovcov (dunajskyklatov.sk).
The water mill in Dunajský Klátov dates back to a time when water mills served as sources of energy, integral to rural life. It is an example of traditional Slovak architecture and today stands as a historic artifact and tourist attraction.
Situated on the bank of the Klátovské rameno of the Little Danube, the mill is a national cultural monument. After more than 40 years of disuse, which began in the second half of the 1980s, the mill was purchased by the state and now serves the Žitnoostrovské Museum in Dunajská Streda. Inside the mill, wooden unconventional showcases have been installed to display small exhibits and period documents (dunajskyklatov.sk). The mill is a typical example of an undershot mill (muzeum.sk). Until 1920, it was fully functional but suffered significant damage during the war. The reconstructed mill features a large mill wheel and hosts an exhibition on water milling in its interiors (kamnavylety.sk). The reconstruction included new pilings supporting the water wheels, restoration of the engine room, and the construction of a pier on the opposite side of the river (parameter.sk). The mill wheel and associated gears were restored, the river banks reinforced, a new enclosure built, and the surrounding terrain comprehensively landscaped (muzeum.sk). During the works, it was discovered that the mill’s foundations were a meter higher than the floor, ensuring that water would not enter during floods (Žaneta Mikulíková).
Today, the mill stands as a rare technical monument, representing the state of milling production and technical thinking in the region at the beginning of the 20th century. Prior to Michal Cséfalvay, the mill was owned by the Dukasov family (dunajskyklatov.sk).
A Dunaszerdahelyi Klátói vízimalom múltjának gyökerei a vízimalmok energiaforrásként való szolgáltatásához nyúlnak vissza, melyek elengedhetetlenek voltak a vidéki életben. Ez a hagyományos szlovák építészet példája, és ma már történelmi műemlék és turisztikai látványosság.
A Kis-Duna klátói medrének partján található vízimalom nemzeti kulturális emlék. Több mint 40 évnyi használaton kívüliség után, ami a 80-as évek második felében kezdődött, az állam megvette, és most a Dunaújvárosi Žitnoostrovské Múzeum számára szolgál. A malom belsejében fa alakú vitrinek találhatók, amelyekben kis kiállítási tárgyak és korabeli dokumentumok találhatók (dunajskyklatov.sk). A malom egy tipikus vízimalom példája (muzeum.sk). 1920-ig teljesen működött, de a háború során jelentős károkat szenvedett. A rekonstruált malom egy nagy vízimalom kerékkel rendelkezik, és az épület belső tereiben a vízimalom technológiájának kiállítása található (kamnavylety.sk). A rekonstrukció magában foglalta az új tuskók kiépítését a vízimalom kerékek alá, a motorház helyreállítását és egy móló építését a folyó túloldalán (parameter.sk). A malomkerék és a hozzá tartozó fogaskerék helyreállításra került, megerősítették a folyópartokat, új kerítést építettek, és a környező területet átfogóan parkosították (muzeum.sk). A munkák során felfedezték, hogy a malom alapjai egy méterrel magasabban vannak, mint a padló, biztosítva ezzel, hogy árvizek esetén ne juthasson be a víz az épületbe (Žaneta Mikulíková).
Ma ez a malom ritka műszaki emléknek számít, amely az 1900-as évek elején tükrözi a malomipari termelés és a technikai gondolkodás állapotát a régióban. Michal Cséfalvay előtt a malom a Dukasov családé volt (dunajskyklatov.sk).
Krajina, Slovensko, Objekty, predmety a priestory, Podunajsko, Stavby, Fotografie, Dopravné a technické diela
Vodný mlyn v Jelke
Hits: 510
Vodný mlyn sa dnes nachádza na brehu Malého Dunaja, v jeho blízkosti sa nachádza skanzen zameraný na poľnohospodársku minulosť obce Jelka. Pôvodný charakter mlynu bol lodný, na kolový bol prestavaný v roku 1905 (muzeum.sk). Je pozoruhodnou technickou pamiatkou juhozápadného Slovenska. Zrekonštruovaný je od 18. mája 2019. V minulosti boli v Jelke mlyny štyri. Je sprístupnený verejnosti, pôvodne patril Jozefovi Némethovi, neskôr jeho synovi Vincentovi a do roku 1973 vnukovi Ernestovi. V mlyne mleli prevažne raž. Mlyn fungoval do apríla 1951 (jelka.sk). Jeho mlynské koleso je funkčné, poháňané je však elektromotorom (cestujzamenej.sk).
V areáli mlynu sa nachádzajú ukážky rôznych poľnohospodárskych strojov a zariadení. Napr. sekačku na repu, pluhy, lis na ľan, sane, váhy, sedliacky voz, rajtár (cestujzamenej.sk).
Vodný mlyn slúžil na výrobu múky. Jeho architektonické riešenie spája funkčnosť s estetikou. Tradičné prvky mlynského kolesa, drevená konštrukcia a kamenné steny vytvárajú harmóniu, ktorá kontrastuje s okolitou krajinou. Každý detail, každá časť, rozpráva príbeh o dávnych časoch, cez ktoré prešiel. Miestni obyvatelia chránia a udržiavajú tento unikátny mlyn ako pamäť pre budúce generácie. Dnes je vodný mlyn turistickou atrakciou aj pre mnohých bratislavčanov. Občasne sa tu konajú kultúrne udalosti, festivaly a koncerty.
The water mill is located on the bank of the Small Danube, near which there is a museum focusing on the agricultural history of the village of Jelka. The original character of the mill was maritime, converted to a wheel mill in 1905 (muzeum.sk). It is a remarkable technical monument of southwestern Slovakia. It has been reconstructed since May 18, 2019. In the past, there were four mills in Jelka. It is open to the public, originally owned by Jozef Németh, later his son Vincent, and until 1973 his grandson Ernest. The mill mainly ground rye. The mill operated until April 1951 (jelka.sk). Its mill wheel is functional, but it is powered by an electric motor (cestujzamenej.sk).
In the mill complex, there are demonstrations of various agricultural machines and equipment. For example, a sugar beet mower, plows, flax press, sledges, scales, a farmer’s cart, a carter (cestujzamenej.sk).
The water mill served for flour production. Its architectural solution combines functionality with aesthetics. Traditional elements of the mill wheel, wooden construction, and stone walls create harmony that contrasts with the surrounding landscape. Every detail, every part, tells a story of ancient times through which it has passed. Local residents protect and maintain this unique mill as a memory for future generations. Today, the water mill is a tourist attraction even for many residents of Bratislava. Occasionally, cultural events, festivals, and concerts are held here.
Krajina, Slovensko, Objekty, predmety a priestory, Umenie, Stavby, Fotografie
Bzovík – pevnosť neďaleko Krupiny
Hits: 2355
Pevnosť Bzovík je pôvodne benediktínsky, neskôr premonštrántsky kláštor z 12. storočia, ktorý bol prestavaný na pevnosť (Wikipedia). Bola to mohutná protiturecká pevnosť, ktorá vznikla prestavbou cisterciánskeho opátstva založeného okolo roku 1130 (slovakia.travel). Nachádza sa v Bzovickej pahorkatine, na Krupinskej planine (hrady-zamky.sk).
Pevnosť je príkladom stredovekej architektúry obrannej stavby. Je postavená na kopci, čo jej poskytovalo výhodu voči útočníkom. Hlavnou súčasťou bola veža, ktorá slúžila nielen na obranu, ale aj ako symbol moci. Dnes je táto historická pamiatka centrom kultúrneho diania. Na nádvorí sa konajú rôzne podujatia, koncerty, umelecké výstavy. Slúži aj ako múzeum, kde návštevníci môžu objavovať históriu regiónu. Miesto poskytuje výhľady aj na rieku Hron.
The Bzovík Fortress was originally a Benedictine, later Premonstratensian monastery from the 12th century, which was rebuilt into a fortress (Wikipedia). It was a mighty anti-Turkish fortress, created by the reconstruction of a Cistercian abbey founded around 1130 (slovakia.travel). It is located in the Bzovík Hills, in the Krupina Mountains (hrady-zamky.sk).
The fortress is an example of medieval defensive architecture. It is built on a hill, which provided it with an advantage against attackers. The main component was the tower, which served not only for defense but also as a symbol of power. Today, this historical monument is the center of cultural activities. Various events, concerts, and art exhibitions take place in the courtyard. It also serves as a museum where visitors can explore the region’s history. The location offers views of the Hron River as well.
- svetokolonas.sk
- najkrajsikraj.sk
- slovago.sk
- Jozef Javurek
- Miroslava Babinský
- Peter Remeň
- apsida.sk
- virtualtravel.sk
Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Fotografie
Česká Kamenice – mesto kde chodil do školy Antonín Dvořák
Hits: 1620
Česká Kamenice, nemecky Böhmisch Kamnitz, je mesto v severných Čechách, cez ktoré tečie rieka Kamenice. Historické jadro je mestskou pamiatkovou zónou (Wikipedia CZ). Je jedným z najzachovalejších historických centier v severných Čechách (Informačná tabuľa). Na ploche 38.76 km2 žije 5247 obyvateľov. Nadmorská výška mesta je 301 metrov nad morom (Wikipedia CZ). Mesto lemujú Lužické hory, České Švajčiarko a České Stredohorie (luzicke-hory.cz). Prvá písomná zmienka o meste je z roku 1352, avšak vo väčšine publikácií je uvedené, že bolo založené už pred rokom 1283 (Wikipedia CZ). Podľa luzicke-hory.cz mesto vzniklo možno už v 11. storočí a obývané bolo Lužíckými Srbmi. Okolo polovice 13. storočia sem prišli nemeckí osídlenci. V roku 1394 tu stálo 67 domov (luzicke-hory.cz). Po druhej svetovej vojne bola vysídlená väčšina miestnych obyvateľov. Od roku 2005 je mesto tzv. Historickým mestom. Zámok pochádza z prvej polovici 16. storočia. Miestne časti: Česká Kamenice, Dolní Kamenice, Filipov, Horní Kamenice, Huníkov, Kamenická Nová Víska, Kerhartice, Líska, Pekelský Důl, Víska pod Lesy (Wikipedia CZ).
Od jesene 1856 do leta 1857 navštevoval tunajšiu meštiansku školu Antonín Dvořák (ceska-kamenice.cz). V mladosti tu v rokoch 1720 – 1728 žil Christoph Willibald Gluck, ktorého otec Alexander bol lesníkom na tunajšom panstve (luzicke-hory.cz). V historickom centre mesta sa zachovala architektúra, ktorá odráža bohatstvo minulosti. Mestu dominuje kostol svätej Kataríny (ceska-kamenice.cz). Nachádza sa tu pútnická baroková kaplnka Narodenia Panny Márie s krížovou cestou. Hrad Kamenice na Zámockom vrchu je romantická zrúcanina stredovekého hradu s rozhľadňou. Kostol svätého Jakuba Väčšieho je neskorogotický kostol s vyhliadkovou vežou (Informačná tabuľa).
Lákadlom je blízkosť národného parku České Švajčiarsko. Neďaleko sa nachádza Zápolský zámok s krásnymi záhradami. Miestne reštaurácie a kaviarne ponúkajú tradičné lužické špeciality a domáce dezerty (ceska-kamenice.cz). Na území mesta sa stýkajú hranice troch chránených krajinných oblastí: Labské pieskovce, Lužické hory a České stredohorie (Informačná tabuľa).
Česká Kamenice (German: Böhmisch Kamnitz) is a town in northern Bohemia, Czech Republic, through which the river Kamenice flows. The historic center is designated as an urban monument zone and is considered one of the best-preserved historical centers in northern Bohemia. The town covers an area of 38.76 km² and has a population of 5,247 inhabitants, with an elevation of 301 meters above sea level. It is surrounded by the Lusatian Mountains, Bohemian Switzerland, and the Central Bohemian Uplands.
The first written mention of the town dates back to 1352, though most sources suggest it was established before 1283. According to some historians, Česká Kamenice may have been founded as early as the 11th century and was initially inhabited by Lusatian Sorbs. German settlers arrived around the middle of the 13th century, and by 1394, the town had 67 houses. After World War II, most of the original population was displaced. Since 2005, Česká Kamenice has been recognized as a Historic Town. Its local parts include Česká Kamenice, Dolní Kamenice, Filipov, Horní Kamenice, Huníkov, Kamenická Nová Víska, Kerhartice, Líska, Pekelský Důl, and Víska pod Lesy.
Composer Antonín Dvořák attended the local middle school from autumn 1856 to summer 1857. Christoph Willibald Gluck spent part of his youth here from 1720 to 1728, as his father, Alexander Gluck, was a forester on the local estate. The historic town center preserves architecture reflecting its rich past, dominated by the Church of Saint Catherine. Other significant landmarks include the pilgrimage Baroque Chapel of the Nativity of the Virgin Mary with a Way of the Cross, the romantic ruins of Kamenice Castle with an observation tower on Castle Hill, and the late-Gothic Church of Saint James the Greater, also featuring an observation tower.
The proximity to the Bohemian Switzerland National Park is a major attraction, alongside the nearby Zápolský Castle with its beautiful gardens. Local restaurants and cafés offer traditional Lusatian specialties and homemade desserts. The town’s territory meets the boundaries of three protected landscape areas: Elbe Sandstone Mountains, Lusatian Mountains, and the Central Bohemian Uplands.
Böhmisch Kamnitz (tschechisch Česká Kamenice) ist eine Stadt in Nordböhmen, Tschechien, durch die der Fluss Kamnitz fließt. Ihr historischer Stadtkern steht unter Denkmalschutz und gilt als eines der am besten erhaltenen historischen Zentren in Nordböhmen. Die Stadt hat eine Fläche von 38,76 km², 5.247 Einwohner und liegt auf einer Höhe von 301 Metern über dem Meeresspiegel. Sie ist von den Lausitzer Bergen, der Böhmischen Schweiz und dem Böhmischen Mittelgebirge umgeben.
Die erste schriftliche Erwähnung stammt aus dem Jahr 1352, obwohl die Stadt vermutlich schon vor 1283 gegründet wurde. Laut einigen Quellen könnte Böhmisch Kamnitz bereits im 11. Jahrhundert von den Lausitzer Sorben besiedelt worden sein. Mitte des 13. Jahrhunderts kamen deutsche Siedler hinzu, und im Jahr 1394 standen hier bereits 67 Häuser. Nach dem Zweiten Weltkrieg wurde der Großteil der Bevölkerung vertrieben. Seit 2005 trägt Böhmisch Kamnitz den Titel „Historische Stadt“. Zur Stadt gehören die Ortsteile Česká Kamenice, Dolní Kamenice, Filipov, Horní Kamenice, Huníkov, Kamenická Nová Víska, Kerhartice, Líska, Pekelský Důl und Víska pod Lesy.
Von Herbst 1856 bis Sommer 1857 besuchte der Komponist Antonín Dvořák die örtliche Bürgerschule. Der Komponist Christoph Willibald Gluck lebte von 1720 bis 1728 hier, da sein Vater Alexander Gluck Förster auf dem lokalen Gut war. Das historische Stadtzentrum bewahrt Architektur, die ihren reichen historischen Hintergrund widerspiegelt. Dominierend ist die Kirche der heiligen Katharina. Weitere bedeutende Sehenswürdigkeiten sind die barocke Wallfahrtskapelle Mariä Geburt mit Kreuzweg, die romantische Ruine der Burg Kamnitz mit Aussichtsturm auf dem Schlossberg und die spätgotische Kirche des heiligen Jakobus des Älteren mit Aussichtsturm.
Attraktiv ist die Nähe zum Nationalpark Böhmische Schweiz. Nicht weit entfernt liegt auch das Schloss Zápolský mit seinen schönen Gärten. Lokale Restaurants und Cafés bieten traditionelle Lausitzer Spezialitäten und hausgemachte Desserts an. Auf dem Gebiet der Stadt treffen sich die Grenzen von drei Landschaftsschutzgebieten: Elbsandsteingebirge, Lausitzer Gebirge und Böhmisches Mittelgebirge.
Česká Kamenice (německy Böhmisch Kamnitz) je město v severních Čechách, kterým protéká řeka Kamenice. Historické jádro města je městskou památkovou zónou a je považováno za jedno z nejzachovalejších historických center v severních Čechách. Město se rozkládá na ploše 38,76 km², má 5247 obyvatel a nachází se v nadmořské výšce 301 metrů nad mořem. Je obklopeno Lužickými horami, Českým Švýcarskem a Českým středohořím.
První písemná zmínka o městě pochází z roku 1352, avšak většina publikací uvádí, že bylo založeno již před rokem 1283. Podle některých zdrojů mohla být Česká Kamenice osídlena již v 11. století Lužickými Srby. V polovině 13. století se zde usadili němečtí kolonisté a roku 1394 zde stálo 67 domů. Po druhé světové válce byla většina původního obyvatelstva vysídlena. Od roku 2005 je Česká Kamenice označována jako „Historické město“. Místní části zahrnují Českou Kamenici, Dolní Kamenici, Filipov, Horní Kamenici, Huníkov, Kamenickou Novou Vísku, Kerhartice, Lísku, Pekelský Důl a Vísku pod Lesy.
Od podzimu 1856 do léta 1857 navštěvoval zdejší měšťanskou školu hudební skladatel Antonín Dvořák. V mládí zde v letech 1720 až 1728 žil také skladatel Christoph Willibald Gluck, jehož otec Alexander Gluck byl lesníkem na místním panství. V historickém centru města se dochovala architektura odrážející jeho bohatou minulost. Dominantou je kostel svaté Kateřiny. Další významné památky zahrnují barokní poutní kapli Narození Panny Marie s křížovou cestou, romantickou zříceninu hradu Kamenice s rozhlednou na Zámeckém vrchu a pozdně gotický kostel svatého Jakuba Většího s vyhlídkovou věží.
Velkým lákadlem je blízkost národního parku České Švýcarsko. Nedaleko se nachází také Zápolský zámek s krásnými zahradami. Místní restaurace a kavárny nabízejí tradiční lužické speciality a domácí dezerty. Na území města se setkávají hranice tří chráněných krajinných oblastí: Labské pískovce, Lužické hory a České středohoří.
- Kamenica v Spišskošarišskom medzihorí
