Krajina, Slovensko, Obce, Príroda, Slovenské, Horné Považie, Biotopy, Fotografie

Poluvsie

skala
Hits: 1788

Poluvsie je mestská časť Rajeckých Teplíc, nachádza sa 3 km od centra mesta. Leží na sútoku Rajčianky a Poluvsianskeho a Stránskeho potoka v nadmorskej výške 425 metrov nad morom. Nachádza sa tu Poluvsianska skalná ihla, Slnečné a národná prírodná rezervácia Kozol. Poluvsianska skalná ihla je za prírodnú pamiatku vyhlásená od roku 1965. Je dominantným skalným útvarom, ktorý sa pôsobením eróznej činnosti oddelil od materskej skaly. Vysoká je asi 15 metrov (Informačná tabuľa).

Na ploche 6.94 km2 v Poluvsí žije 590 obyvateľov (Wikipedia). Prvá písomná zmienka o Poluvsí je z roku 1483 (poluvsie.estranky.sk). Územie Poluvsia je spomínané pri kolonizácii Rajeckej panstvom Lietavského hradu okolo 14. storočia (Wikipedia). Názov „Polwsy“ zrejme znamená, že obec bola okolo roku 1688 rozdelená na dve časti. Iné historické názvy: Palosnya, Palošňa, nemecké pomenovanie je Halbesdorf (poluvsie.estranky.sk). V katastri sa nachádza 15 metrov vysoký chránený prírodný výtvor – Poluvsianska skalná ihla. Od Slnečných skál ho oddelili erózne procesy (Wikipedia). Je prírodnou pamiatkou, je tvorená dolomitom (enviroportal.sk). Známym rodákov z Poluvsia je Jozef Gabčík (Wikipedia).

Poluvsie is a district of Rajecké Teplice, located 3 km from the city center. It lies at the confluence of the Rajčianka and Poluvsiansky and Stránsky streams at an altitude of 425 meters above sea level. The area is home to the Poluvsianska Rock Needle, Sun Rocks, and the Kozol National Nature Reserve. The Poluvsianska Rock Needle has been declared a natural monument since 1965. It is a dominant rock formation that has separated from the parent rock due to erosion. It stands approximately 15 meters tall (Information board).

In the 6.94 km2 area of Poluvsie, there are 590 inhabitants (Wikipedia). The first written mention of Poluvsie dates back to 1483 (poluvsie.estranky.sk). The territory of Poluvsie is mentioned in the colonization of the Rajecká Valley by the Lietava Castle estate around the 14th century (Wikipedia). The name „Polwsy“ likely indicates that the village was divided into two parts around 1688. Other historical names include Palosnya, Palošňa, and the German name Halbesdorf (poluvsie.estranky.sk). Within the village’s territory is a 15-meter-high protected natural formation called the Poluvsianska Rock Needle. It has been separated from the Sun Rocks by erosive processes (Wikipedia). It is a natural monument formed of dolomite (enviroportal.sk). One notable native of Poluvsie is Jozef Gabčík (Wikipedia).

 

Krajina, Slovensko, Objekty, predmety a priestory, Obce, Slovenské, Horné Považie, Stavby, Fotografie

Čičmany – obec ľudovej architektúry

skala
Hits: 2894

Čičmany sú národopisnou lokalitou charakteristickou starobylými krojmi, maľovanými drevenicami a svojráznym folklórnym prejavom. Nachádza sa v Čičmanskej kotline pod vrchom Strážovec, neďaleko od prameňa Rajčianka. Vznik je opradený rôznymi teóriami, ktoré hovoria o nemeckom, bulharskom aj rumunskom pôvode. Pravdepodobne však Čičmany boli osídlené na základe valašského práva. Prvá písomná zmienka je z roku 1272 (obeccicmany.sk). Historické názvy: Cziczman, Chychman, Chichman, Cžicžmany, Csicsmán, Csicsmány. V roku 1598 tu bolo 43 , v roku 1784 126 domov a 1275 obyvateľov (e-obce.sk). 

V roku 1977 bola dolná časť obce vyhlásená za pamiatkovú rezerváciu ľudovej architektúry. Miestne ľudové kroje obsahujú výšivky s geometrickou ornamentikou. Na ploche 25.61 km2 tu žije 129 obyvateľov. Obec leží v nadmorskej výške 655 metrov nad morom. V minulosti sa obyvatelia Čičmian zaoberali poľnohospodárstvom, chovom oviec, predajom bryndze a výrobou papúč. Názov obce má indoeurópsky základ, ktorý prešiel do staroslovienčiny a znamená „usadlosť vo vrchoch – Vrchovany“. Požiare v rokoch 1907, 1921 a 1945 zničili vzácne zrubové , zmenili celkový vzhľad obce a spôsobili ústup výstavby tradičných dreveníc v prospech murovaných domov. Architektúra obce Čičmany pripomína i dnes perníkové domčeky a to hlavne pre geometrickú ornamentálnu výzdobu vonkajších stien domov, ktorá sa začala používať asi pred 200 rokmi. Miestny ľudový odev je zhotovený z bieleho plátna. Veľký podiel na hodnote a popularite čičmianskeho kroja má výšivka, ktorá vyniká svojou technickou dokonalosťou, bohatosťou motívov a ornamentálnou a farebnou kompozíciou. Práve z charakteru ornamentálnej výzdoby i červeného vlneného tkaného pásu, ktorý je súčasťou ženského odevu, sa predpokladá balkánsky pôvod Čičmian. Starobylý ráz, ktorý si čičmiansky kroj zachoval dodnes, ako aj ľudový odev okolitých dedín (Zliechov, Čavoj, Valaská Belá), poslúžil etnografom ako model pre rekonštrukciu staroslovienskeho odevu (Wikipedia).

Ľudová v Čičmanoch pútala záujem verejnosti už od konca 19. storočia. Architekt Dušan Jurkovič inicioval v roku 1985 prezentovanie čičmianskeho poschodového domu na Národopisnej výstave československej v Prahe. Záujem pútali najmä výzdobou vonkajších stien. Na tmavý podklad steny domu sa bielym vápnom maľovali jednoduché geometrické vzory. V 19. storočí bola už maľba rozvinutá vo forme zdobenia častí okolo okien, dverí, spodných trámov, výzdoba bola sústredená okolo konštrukčných prvkov. Súťaž o najkrajšie vymaľovaný dom spôsobila návrat ku tradičnej vonkajšej ornamentálnej výzdobe po viacerých požiaroch a výstavbách. Výzdoba sa obohatila o nové prvky prevzaté z čičmianskej výšivky. Súčasná podoba Čičmian je výsledkom výstavby po roku 1921. Požiarom 8.10.1921 bola zničená značná časť obce. Ostala zachovaná len malá časť severne od kostola. Výstavba zhorenej časti bola ukončená v roku 1928. Celkovo sa postavilo 66 domov a 29 hospodárskych budov. Dnes je rezervácia zahŕňa 115 zrubových domov, 36 z nich je evidovaných ako národné kultúrne (Informačná tabuľa).

Čičmany is a folklore site characterized by ancient costumes, painted wooden houses, and distinctive folk expression. It is located in the Čičmanska kotlina below the Strážovec peak, near the source of the Rajčianka River. The origin of the village is surrounded by various theories, which mention German, Bulgarian, and Romanian origins. However, Čičmany was likely settled based on Wallachian law. The first written mention dates back to 1272 (obeccicmany.sk). Historical names include Cziczman, Chychman, Chichman, Cžicžmany, Csicsmán, Csicsmány. In 1598, there were 43 houses, and in 1784, 126 houses and 1275 inhabitants (e-obce.sk).

In 1977, the lower part of the village was declared a cultural reserve of folk architecture. Local folk costumes feature embroidery with geometric ornamentation. The area covers 25.61 km2, with 129 inhabitants. The village is located at an altitude of 655 meters above sea level. In the past, the residents of Čičmany were engaged in agriculture, sheep farming, selling bryndza cheese, and making slippers. The name of the village has an Indo-European origin, which passed into Old Slovene and means „settlement in the mountains – Vrchovany.“ Fires in 1907, 1921, and 1945 destroyed valuable log buildings, changed the overall appearance of the village, and led to a decline in the construction of traditional wooden houses in favor of brick ones. The architecture of Čičmany resembles gingerbread houses to this day, mainly due to the geometric ornamental decoration on the outer walls of houses, which began to be used about 200 years ago. Local folk clothing is made of white canvas. A significant part of the value and popularity of the Čičmany costume is the embroidery, which stands out for its technical perfection, richness of motifs, and ornamental and color composition. The Balkan origin of Čičmany is assumed from the character of the ornamental decoration and the red woolen woven belt, which is part of the women’s costume. The ancient character preserved by the Čičmany costume to this day, as well as the folk costumes of surrounding villages (Zliechov, Čavoj, Valaská Belá), served ethnographers as a model for the reconstruction of Old Slavic clothing (Wikipedia).

The folk architecture of Čičmany has attracted public interest since the late 19th century. Architect Dušan Jurkovič initiated the presentation of a Čičmany two-story house at the Czechoslovak Ethnographic Exhibition in Prague in 1895. The decorations on the exterior walls were particularly captivating. Simple geometric patterns were painted with white lime on the dark base of the house walls. By the 19th century, the painting style had evolved to decorate areas around windows, doors, lower beams, and structural elements. A competition for the most beautifully painted house led to a revival of traditional exterior ornamental decoration after several fires and subsequent reconstructions. The decorations were enriched with new elements inspired by Čičmany embroidery. The current appearance of Čičmany is a result of reconstruction after 1921. A significant part of the village was destroyed by a fire on October 8, 1921. Only a small area north of the church remained intact. The reconstruction of the burned section was completed in 1928. In total, 66 houses and 29 farm buildings were built. Today, the reservation includes 115 log houses, 36 of which are registered as national cultural monuments (information board).

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Fotografie

Chřibská – starodávna, kľukatá

skala
Hits: 2211

Mesto Chřibská leží v najzápadnejšej časti Lužických hôr, v južnej časti Šluknovského výbežku. Je obklopené Kytlickou pahorkatinou, Lužických chrbátom a Jetřichovskými stenami. Na území Chránenej krajinnej oblasti Lužické a CHKO Labské pieskovce a Národného parku České Švajčiarsko. Miestne časti mesta: Chřibská, Dolní Chřibská, Horní Chřibská, Krásne Pole. Žije tu 1399 obyvateľov (mesto-chribska.cz). Prvá písomná zmienka je z roku 1352, avšak mesto existovalo podľa nápisu na kameni, už pre rokom 1144. Nemecký názov je Kreibitz, je slovanského pôvodu zo slova Krzywycza, vyjadruje meandrujúci potok. Súčasný názov je staročeský od slova chřib – pahorok (mesto-chribska.cz). Dominantou je kostol svätého Juraja s farou a krížovou cestou, so štyrmi kaplnkami. Miestne vlastivedné múzeum je venované Chřibskej a jeho rodákovi Tadeášovi Haenkemu (Informačná tabuľa). 

Bola tu najstaršia sklárska huta v Strednej Európe, existovala už v roku 1414 (Alexandr Vanžura). Jej činnosť skončila v roku 2007 (Informačná tabuľa). Po roku 1946 tu dramaticky poklesol počet obyvateľov po odsune Nemcov. Znovuosídlenie nebolo úspešné. Opustené chátrali, boli ničené, aj mnoho z nich bolo zbúraných. Najviac v rokoch 1955, 1965 a 1967. Boli zbúrané súvislé poschodových a prakticky bolo zlikvidované aj námestie. Mnoho cenných ľudových domov. Mnoho týchto stavieb zachránili chalupári, ktorých počet takmer dosahuje počet trvalo žijúcich obyvateľov (mesto-chribska.cz). V mladosti tu žil Christoph Willibald Gluck (1714 – 1787), ktorého otec bol v rokoch 1722 – 1727 lesmajstrom na kamenickom panstve Kinských (Jiří Kühn).

V okolí a priamo v Chřibské rastú tisíce orchideí na podmáčaných lúkach, napr. na lúke u Brodských a v prírodnej rezervácii Marschnerova lúka (Informačné letáky).

The town of Chřibská is located in the westernmost part of the Lusatian Mountains, in the southern part of the Šluknov Hook. It is surrounded by the Kytlice Hills, Lusatian Ridge, and Jetřichovice Walls. The town lies within the Lusatian Mountains Protected Landscape Area, the Elbe Sandstone Protected Landscape Area, and the Bohemian Switzerland National Park. Its local districts are Chřibská, Dolní Chřibská, Horní Chřibská, and Krásné Pole. It has a population of 1,399 inhabitants (mesto-chribska.cz). The first written record dates back to 1352, although, according to an inscription on a stone, the town existed before 1144. The German name is Kreibitz, derived from the Slavic word Krzywycza, meaning a meandering stream. The current name is Old Czech, derived from the word chřib, meaning hill (mesto-chribska.cz). The dominant feature of the town is the Church of St. George, along with its parish and the Stations of the Cross with four chapels. The local history museum is dedicated to Chřibská and its native, Tadeáš Haenke (information board).

Central Europe’s oldest glassworks, established in 1414, operated here (Alexandr Vanžura). It ceased operations in 2007 (information board). After 1946, the population dramatically decreased due to the expulsion of Germans. Resettlement was unsuccessful; abandoned houses decayed, were vandalized, and many were demolished, especially in 1955, 1965, and 1967. Entire rows of multi-story buildings and even the town square were practically destroyed, along with many valuable folk houses. Numerous buildings were saved by weekend residents, whose number almost equals the permanent residents (mesto-chribska.cz). Christoph Willibald Gluck (1714–1787) lived here in his youth. His father served as the forestry manager for the Kinsky estate in Kamenice from 1722 to 1727 (Jiří Kühn).

Thousands of orchids grow in the vicinity and directly in Chřibská, especially in wet meadows such as the Brodský meadow and the Marschnerova louka nature reserve (information leaflets).

Die Stadt Chřibská liegt im westlichsten Teil des Lausitzer Gebirges, im südlichen Teil des Schluckenauer Zipfels. Sie ist umgeben von der Kittlitzer Hügellandschaft, dem Lausitzer Kamm und den Dittersbacher Wänden. Das Gebiet liegt in den Schutzgebieten Lausitzer Gebirge, Elbsandsteingebirge und im Nationalpark Böhmische Schweiz. Stadtteile sind Chřibská, Dolní Chřibská, Horní Chřibská und Krásné Pole. Die Stadt hat 1.399 Einwohner (mesto-chribska.cz). Die erste schriftliche Erwähnung stammt aus dem Jahr 1352, allerdings existierte die Stadt laut einer Inschrift auf einem Stein bereits vor dem Jahr 1144. Der deutsche Name Kreibitz ist slawischen Ursprungs (Krzywycza) und bedeutet „mäandernder Bach“. Der heutige Name ist alttschechisch und stammt vom Wort chřib („Hügel“) ab (mesto-chribska.cz). Dominierend ist die Kirche St. Georg mit Pfarrhaus und Kreuzweg mit vier Kapellen. Das örtliche Heimatmuseum widmet sich Chřibská und seinem berühmten Sohn Tadeáš Haenke (Informationstafel).

Hier befand sich die älteste Glashütte Mitteleuropas, bereits seit 1414 in Betrieb (Alexandr Vanžura). Ihre Tätigkeit wurde 2007 eingestellt (Informationstafel). Nach 1946 sank die Bevölkerungszahl dramatisch durch die Vertreibung der Deutschen. Die Wiederbesiedlung war nicht erfolgreich. Verlassene Häuser verfielen, wurden beschädigt und viele abgerissen, besonders in den Jahren 1955, 1965 und 1967. Ganze Häuserreihen und auch der Stadtplatz wurden weitgehend zerstört, darunter auch viele wertvolle Volksbauten. Viele Gebäude retteten Wochenendhausbesitzer, deren Zahl heute fast die der festen Einwohner erreicht (mesto-chribska.cz). Christoph Willibald Gluck (1714–1787) lebte hier in seiner Jugend. Sein Vater war von 1722 bis 1727 Oberförster auf der Herrschaft der Kinskys in Kamenice (Jiří Kühn).

In der Umgebung und direkt in Chřibská wachsen tausende Orchideen auf feuchten Wiesen, z.B. auf der Brodský-Wiese und im Naturschutzgebiet Marschnerova louka (Informationsblätter).

Miasto Chřibská leży w najbardziej na zachód wysuniętej części Gór Łużyckich, w południowej części Występu Šluknovskiego. Jest otoczone przez Pogórze Kytlickie, Grzbiet Łużycki i Skały Jetřichovickie. Miasto znajduje się na terenie Obszaru Chronionego Krajobrazu Gór Łużyckich, Obszaru Chronionego Krajobrazu Łabskich Piaskowców oraz Parku Narodowego Czeska Szwajcaria. Części miasta to Chřibská, Dolní Chřibská, Horní Chřibská i Krásné Pole. Mieszka tu 1399 osób (mesto-chribska.cz). Pierwsza wzmianka pochodzi z 1352 roku, choć według inskrypcji na kamieniu miasto istniało już przed rokiem 1144. Niemiecka nazwa Kreibitz pochodzi od słowiańskiego Krzywycza i oznacza meandrujący potok. Obecna nazwa pochodzi od staroczeskiego słowa chřib (pagórek) (mesto-chribska.cz). Dominantą jest kościół św. Jerzego z plebanią i drogą krzyżową z czterema kapliczkami. Muzeum regionalne poświęcone jest Chřibskiej i Tadeášowi Haenkemu (tablica informacyjna).

Znajdowała się tu najstarsza huta szkła w Europie Środkowej, działająca już w 1414 roku (Alexandr Vanžura), zamknięta w 2007 roku (tablica informacyjna). Po 1946 dramatycznie zmniejszyła się liczba mieszkańców przez wysiedlenie Niemców. Ponowne zasiedlenie nie powiodło się. Opuszczone domy niszczały, były burzone szczególnie w latach 1955, 1965 i 1967. Uratowali je mieszkańcy sezonowi (mesto-chribska.cz). Młodość spędził tu Christoph Willibald Gluck (1714–1787), którego ojciec zarządzał lasami rodu Kinskich w latach 1722–1727 (Jiří Kühn).

W okolicy i w samym mieście rosną tysiące storczyków na wilgotnych łąkach, np. Brodský i Marschnerova louka (ulotki informacyjne).

Čeština (Česky): Město Chřibská leží v nejzápadnější části Lužických hor, v jižní části Šluknovského výběžku. Je obklopeno Kytlickou pahorkatinou, Lužickým hřbetem a Jetřichovickými stěnami. Nachází se na území Chráněné krajinné oblasti Lužické hory, CHKO Labské pískovce a Národního parku České Švýcarsko. Místní části města jsou Chřibská, Dolní Chřibská, Horní Chřibská a Krásné Pole. Žije zde 1399 obyvatel (mesto-chribska.cz). První písemná zmínka pochází z roku 1352, avšak podle nápisu na kameni existovalo město již před rokem 1144. Německý název Kreibitz má slovanský původ od slova Krzywycza a znamená meandrující potok. Současný název je staročeský, odvozený od slova chřib (pahorek) (mesto-chribska.cz). Dominantou města je kostel svatého Jiří s farou a křížovou cestou se čtyřmi kaplemi. Místní vlastivědné muzeum je věnováno Chřibské a zdejšímu rodákovi Tadeáši Haenkemu (informační tabule).

Byla zde nejstarší sklářská huť ve střední Evropě, založená již roku 1414 (Alexandr Vanžura). Svoji činnost ukončila v roce 2007 (informační tabule). Po roce 1946 zde dramaticky poklesl počet obyvatel kvůli odsunu Němců. Znovuosídlení nebylo úspěšné; opuštěné domy chátraly, byly ničeny a mnoho z nich bylo zbořeno, zejména v letech 1955, 1965 a 1967. Byly zbořeny celé řady patrových domů a prakticky bylo zlikvidováno i náměstí, včetně mnoha cenných lidových staveb. Mnohé objekty zachránili chalupáři, jejichž počet téměř dosahuje počtu trvale žijících obyvatel (mesto-chribska.cz). V mládí zde žil Christoph Willibald Gluck (1714–1787), jehož otec byl v letech 1722–1727 lesmistrem na kamenickém panství Kinských (Jiří Kühn).

V okolí a přímo v Chřibské rostou tisíce orchidejí na podmáčených loukách, například na louce u Brodských a v přírodní rezervaci Marschnerova louka (informační letáky).

Krajina, Zahraničie, Mestá, Česko, Fotografie

Varnsdorf – malý Manchester

skala
Hits: 705

Varnsdorf je mesto v Severných Čechách. Zaujímavosťou je, že je z 3 strán obklopené Nemeckom. Leží v nadmorskej výške 332 metrov nad morom. Na 26 km2 tu žije 15 664 obyvateľov (Wikipedia). Prvá písomná zmienka je z roku 1352 (Informačná tabuľa). Neďaleko sú Lužické a Žitavská kotlina. Mesto má 3 časti: Studánka, Světliny, Varnsdorf (varnsdorf.cz). Do roku 1868 bol Varnsdorf najväčšou dedinou -Uhorska. Od 18. storočia je textilným centrom, stáva sa malým Manchestrom. Nachádza sa tu vyhliadková veža z reštauráciou na vrchu Hrádek. Je vysoká 29 metrov a poskytuje panoramatický výhľad na mesto, na Seifhennerdorf, Šluknovskú pahorkatinu a na Lužické hory, časť Krkonoš a Jizerských hôr. Vietnamská komunita si tu v roku 2008 otvorila prvý budhistický chrám na území Českej republiky (Informačné letáky). Od roku 1991 sú udržované čulé vzťahy najmä s lužickosrbskými umelcami (Informačná tabuľa).

Varnsdorf is a town in Northern Bohemia. Interestingly, it is surrounded by Germany on three sides. It lies at an altitude of 332 meters above sea level. Covering 26 km², it has a population of 15,664 inhabitants (Wikipedia). The first written mention dates back to 1352 (Information board). Nearby are the Lusatian Mountains and the Zittau Basin. The town consists of three parts: Studánka, Světliny, and Varnsdorf (varnsdorf.cz). Until 1868, Varnsdorf was the largest village in Austria-Hungary. Since the 18th century, it has been a textile hub, earning the nickname „Little Manchester.“ A lookout tower with a restaurant is situated on Hrádek hill. It is 29 meters tall, offering panoramic views of the town, Seifhennersdorf, the Šluknov Uplands, the Lusatian Mountains, and parts of the Krkonoše and Jizera Mountains. In 2008, the Vietnamese community opened the first Buddhist temple in the Czech Republic here (Information flyers). Since 1991, the town has actively maintained relations, particularly with Sorbian artists (Information board).

Varnsdorf ist eine Stadt in Nordböhmen. Eine Besonderheit ist, dass sie von drei Seiten von Deutschland umgeben ist. Sie liegt auf einer Höhe von 332 Metern über dem Meeresspiegel. Auf 26 km² leben hier 15.664 Einwohner (Wikipedia). Die erste schriftliche Erwähnung stammt aus dem Jahr 1352 (Informationstafel). In der Nähe befinden sich das Lausitzer Gebirge und das Zittauer Becken. Die Stadt besteht aus drei Ortsteilen: Studánka, Světliny und Varnsdorf (varnsdorf.cz). Bis 1868 war Varnsdorf das größte Dorf Österreich-Ungarns. Seit dem 18. Jahrhundert ist es ein Zentrum der Textilindustrie und wird auch „Klein-Manchester“ genannt. Auf dem Hügel Hrádek steht ein Aussichtsturm mit Restaurant. Der Turm ist 29 Meter hoch und bietet einen Panoramablick auf die Stadt, Seifhennersdorf, das Schluckenauer Hügelland, das Lausitzer Gebirge sowie Teile des Riesengebirges und Isergebirges. 2008 eröffnete hier die vietnamesische Gemeinschaft den ersten buddhistischen Tempel auf dem Gebiet der Tschechischen Republik (Informationsflyer). Seit 1991 pflegt die Stadt lebendige Kontakte, insbesondere zu sorbischen Künstlern (Informationstafel).

Varnsdorf to miasto w północnych Czechach. Co ciekawe, z trzech stron otoczone jest przez Niemcy. Leży na wysokości 332 metrów nad poziomem morza. Na powierzchni 26 km² mieszka tu 15 664 mieszkańców (Wikipedia). Pierwsza pisemna wzmianka pochodzi z roku 1352 (Tablica informacyjna). Niedaleko znajdują się Góry Łużyckie i Kotlina Żytawska. Miasto składa się z trzech części: Studánka, Světliny i Varnsdorf (varnsdorf.cz). Do roku 1868 Varnsdorf był największą wsią Austro-Węgier. Od XVIII wieku jest centrum przemysłu tekstylnego, przez co określane jest jako „mały Manchester”. Na wzgórzu Hrádek znajduje się wieża widokowa z restauracją. Ma 29 metrów wysokości i oferuje panoramiczne widoki na miasto, Seifhennersdorf, Pogórze Šluknovskie oraz Góry Łużyckie, część Karkonoszy i Gór Izerskich. W 2008 roku społeczność wietnamska otworzyła tu pierwszą świątynię buddyjską na terenie Republiki Czeskiej (Ulotki informacyjne). Od 1991 roku utrzymywane są żywe kontakty zwłaszcza z artystami łużyckoserbskimi (Tablica informacyjna).

Varnsdorf je město v severních Čechách. Zajímavostí je, že je ze tří stran obklopeno Německem. Leží v nadmořské výšce 332 metrů nad mořem. Na 26 km² zde žije 15 664 obyvatel (Wikipedia). První písemná zmínka pochází z roku 1352 (Informační tabule). Nedaleko jsou Lužické hory a Žitavská kotlina. Město má tři části: Studánka, Světliny a Varnsdorf (varnsdorf.cz). Do roku 1868 byl Varnsdorf největší vesnicí Rakouska-Uherska. Od 18. století je textilním centrem, díky čemuž získal označení „malý Manchester“. Nachází se zde rozhledna s restaurací na vrchu Hrádek. Je vysoká 29 metrů a poskytuje panoramatický výhled na město, Seifhennersdorf, Šluknovskou pahorkatinu, Lužické hory a části Krkonoš a Jizerských hor. V roce 2008 zde vietnamská komunita otevřela první buddhistický chrám na území České republiky (Informační letáky). Od roku 1991 jsou udržovány čilé vztahy zejména s lužickosrbskými umělci (Informační tabule).

Krajina, Zahraničie, Príroda, Česko, Biotopy, Fotografie

Tanečnica

skala
Hits: 702

Na vrchu Tanečnica sa nachádza rozhľadňa v nadmorskej výške 598 metrov nad morom. Tri km na západ sú Mikulášovice. 500 metrov je vzdialená hranica s Nemeckom. Názov Tanečnica je odvodený od povesti, podľa ktorej sem chodievalo tancovať a zvádzať lesníkov prekrásna mladé dievča – tanečnica (ceskesvycarsko.cz). Je najsevernejšou rozhľadňou v Česku. Žulový kopec na ktorom stojí sa nazýva rovnako Tanečnica. Na vrchol vedie 138 schodov. Z rozhľadne vidno Českosaské Švajčiarsko, Šluknovský výbežok a niekedy aj Krkonoše (Informačný leták). V 30-tych rokoch 19. storočia bola na vrchole postavená drevená vymeriavacia veža. Rozhľadňa bola postavená po jej zániku v roku 1886. V roku 1903 ju zničila búrka, avšak staviteľ Josef Scholz postavil novú v roku 1905. V rokoch 1978 – 1979 bola postavená vedľa rozhľadne koliba reštauračného typu (Informačná tabuľa).

 

On the Tanečnica hill, there is a lookout tower at an altitude of 598 meters above sea level. Three kilometers to the west lies Mikulášovice, and the German border is just 500 meters away. The name Tanečnica is derived from a legend according to which a beautiful young girl – a dancer – used to come here to dance and enchant foresters (ceskesvycarsko.cz). It is the northernmost lookout tower in the Czech Republic. The granite hill on which it stands is also called Tanečnica. There are 138 steps leading to the top. From the tower, one can see Bohemian-Saxon Switzerland, the Šluknov Hook, and sometimes even the Krkonoše Mountains (Information leaflet).

In the 1830s, a wooden survey tower was built on the summit. The lookout tower was constructed after its disappearance in 1886. However, in 1903, a storm destroyed it, but builder Josef Scholz erected a new one in 1905. In 1978-1979, a restaurant-style chalet was built next to the tower (Information board).

Auf dem Tanečnica-Berg befindet sich ein Aussichtsturm auf einer Höhe von 598 Metern über dem Meeresspiegel. Drei Kilometer westlich liegt Mikulášovice, und die deutsche Grenze ist nur 500 Meter entfernt. Der Name Tanečnica stammt aus einer Legende, nach der ein wunderschönes junges Mädchen – eine Tänzerin – hierherkam, um zu tanzen und Förster zu verführen (ceskesvycarsko.cz). Es ist der nördlichste Aussichtsturm in der Tschechischen Republik. Der Granitberg, auf dem er steht, heißt ebenfalls Tanečnica. 138 Stufen führen zur Spitze. Vom Turm aus hat man eine Aussicht auf die Böhmisch-Sächsische Schweiz, den Šluknov-Ausläufer und manchmal sogar das Riesengebirge (Informationsbroschüre).

In den 1830er Jahren wurde auf dem Gipfel ein hölzerner Vermessungsturm errichtet. Nach dessen Verfall wurde im Jahr 1886 der Aussichtsturm gebaut. Im Jahr 1903 wurde er jedoch durch einen Sturm zerstört, doch der Baumeister Josef Scholz errichtete 1905 einen neuen. In den Jahren 1978-1979 wurde neben dem Turm eine gasthausähnliche Berghütte gebaut (Informationstafel).

Na wzgórzu Tanečnica znajduje się wieża widokowa na wysokości 598 metrów nad poziomem morza. Trzy kilometry na zachód znajduje się Mikulášovice, a granica z Niemcami jest oddalona o 500 metrów. Nazwa Tanečnica pochodzi z legendy, według której piękna młoda dziewczyna – tancerka – przychodziła tu tańczyć i uwodzić leśników (ceskesvycarsko.cz). Jest to najbardziej na północ wysunięta wieża widokowa w Czechach. Granitowe wzgórze, na którym stoi, nosi tę samą nazwę – Tanečnica. Na szczyt prowadzi 138 schodów. Z wieży można zobaczyć Czesko-Saksońską Szwajcarię, Wysunięcie Šluknov oraz czasami nawet Karkonosze (Ulotka informacyjna).

W latach 30. XIX wieku na szczycie zbudowano drewnianą wieżę pomiarową. Wieża widokowa została wzniesiona po jej zniknięciu w 1886 roku. W roku 1903 została zniszczona przez burzę, ale budowniczy Josef Scholz postawił nową w 1905 roku. W latach 1978-1979 obok wieży zbudowano karczmę w stylu restauracyjnym (Tablica informacyjna).

Na vrchu Tanečnice se nachází rozhledna v nadmořské výšce 598 metrů. Tři kilometry na západ leží Mikulášovice, a hranice s Německem je vzdálena 500 metrů. Název Tanečnice je odvozen od pověsti, podle které sem chodila tančit a svádět lesníky nádherná mladá dívka – tanečnice (ceskesvycarsko.cz). Je to nejsevernější rozhledna v Česku. Žulový kopec, na kterém stojí, se rovněž jmenuje Tanečnice. Na vrchol vede 138 schodů. Z rozhledny je vidět Českosaské Švýcarsko, Šluknovský výběžek a někdy i Krkonoše (Informační leták).

Ve 30. letech 19. století byla na vrcholu postavena dřevěná vyměřovací věž. Rozhledna byla postavena po jejím zániku v roce 1886. V roce 1903 ji zničila bouře, ale stavitel Josef Scholz postavil novou v roce 1905. V letech 1978-1979 byla vedle rozhledny postavena koliba restauračního typu (Informační tabule).