Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Hrady, Umenie, Česko, Južná Morava, Stavby, Fotografie

Pernštejn – mramorový hrad

skala
Hits: 261

Hrad Pernštejn bol založený cca medzi rokmi 1270 – 1285 (hrad-pernstejn.cz). Nachádza sa nad obcou Nedvědice, približne 40 km severozápadne od Brna (en.wikipedia.org). Názov pravdepodobne pochádza z nemeckého Bärenstein – Medvedí kameň/skalný výčnelok (zamek-lysice.cz). Pôvodne to bol gotický hrad, neskôr z toho vznikol neskorogotický až renesančný palácový komplex (hrad-pernstejn.cz). Hrad aj vďaka polohe na skale bol považovaný za takmer nezdolateľný. Disponoval vybudovaným obranným systémom, priekopami, obrannými bastiónmi, úzkymi chodbami (visitczechia.com). Prezývaný bol aj „mramorový hrad“, v okolí sa používajú s podobnou štruktúrou na rámovanie okien a dverí (private-prague-guide.com). V 15.–16. storočí prešiel viacerými prestavbami, pri ktorých sa rozšírili obytné časti, vzniklo nové nádvorie a Rytířský sál, najväčšia miestnosť hradu. V 17. a 18. storočí pribudli barokové úpravy, vrátane Obrátenia sv. Pavla (1716) a štukových reliéfov od G. A. Corbelliniho. V roku 1645 bol hrad obliehaný Švédmi, pričom utrpel menšie škody. V roku 2005 hrad postihol požiar v bývalej sýpke, ktorý poškodil depozitár s nábytkom a obrazmi, no samotné expozície nezasiahol. V 21. storočí pokračuje obnova areálu, vrátane rekonštrukcie terasovitých záhrad od roku 2017. Pri hrade rastie starobylý tis, ktorý podľa povesti vyrástol z palice pocestného pochybujúceho o výstavbe hradu (Wikipedia CZ). Rod Pernštejn bol kedysi jeden z najbohatších a najvplyvnejších v Čecháh (prague.fm). Inventár ukazuje, že hrad bol v roku 1720 bohato zariadený umeleckými dielami a textíliami európskeho pôvodu, pričom výrazné zastúpenie mali flámske tapisérie, portréty cisárov a šľachtických členov rodu, ale aj náboženské a alegorické motívy. Nachádzal sa tu aj rozsiahly súbor papierových vedút a záhradných motívov, typických pre barokový záujem o krajinu a architektúru (Zdeněk Kudělka). Vstupná hala zo 16. storočia má diamantovú klenbu. Nachádza sa tu 28 barokových knižníc, obsahuje 15 000 zväzkov kníh (private-prague-guide.com).

Hrad je spojený s legendou „Bielej pani„. Dodnes sa vraj objavuje na hrade (visitczechia.com). Hrad patrí najviac zachované v Čechách (en.wikipedia.org). Od roku 1995 je národnou kultúrnou pamiatkou (Wikipedia CS). Hrad často slúži ako lokalita pre filmovanie (visitczechia.com). Na juhozápadnom hradnom svahu bola obnovená Vrchnostenská záhrada. Je jedinečným súborom záhradných štýlov v netradičnom horskom teréne. Nachádza sa tu francúzska záhrada, romantická, angločínska až po lesnatú (hrad-pernstejn.cz). Záhrada bola pôvodne založená začiatkom 19. storočia. Dendrologický prieskum hovoril o zlom stave takmer 90 % porastu (hrad-pernstejn.cz).

Pernštejn Castle was founded approximately between 1270 and 1285 (hrad-pernstejn.cz). It is located above the village of Nedvědice, about 40 km northwest of (en.wikipedia.org). The name probably originates from the German Bärenstein — “Bear Rock” or “Rocky Cliff” (zamek-lysice.cz). Originally a Gothic fortress, it later developed into a Late Gothic and Renaissance palace complex (hrad-pernstejn.cz). Thanks to its position on a rocky hill, the castle was considered almost impregnable. It featured a sophisticated defensive system with moats, bastions, and narrow passageways (visitczechia.com). It was nicknamed the “Marble Castle,” since the surrounding area provides stones with a marble-like texture used for window and door framing (private-prague-guide.com). During the 15th and 16th centuries, the castle underwent several reconstructions that expanded its residential quarters, created a new courtyard, and added the Knight’s Hall — the largest room in the castle. In the 17th and 18th centuries, Baroque modifications were added, including the Chapel of the Conversion of St. Paul (1716) and stucco reliefs by G. A. Corbellini. In 1645, the castle was besieged by the Swedes and suffered only minor damage. In 2005, a fire broke out in a former granary, damaging a furniture and painting depot, though the main exhibitions remained unharmed. In the 21st century, restoration continues, including the reconstruction of the terraced gardens started in 2017. A centuries-old yew tree grows near the castle, said by legend to have sprouted from the staff of a traveler who doubted the castle’s construction (Wikipedia CZ). The Pernštejn family was once among the wealthiest and most influential in Bohemia (prague.fm). An inventory from 1720 shows that the castle was richly furnished with European artworks and textiles, featuring Flemish tapestries, portraits of emperors and noble family members, as well as religious and allegorical motifs. It also contained an extensive collection of paper vedutas and garden motifs, typical of the Baroque fascination with landscape and architecture (Zdeněk Kudělka). The entrance hall from the 16th century has a diamond vault. The castle houses 28 Baroque libraries containing around 15,000 volumes (private-prague-guide.com).

The castle is linked to the legend of the “White Lady,” who is said to still appear there today (visitczechia.com). It is considered one of the best-preserved castles in the Czech Republic (en.wikipedia.org). Since 1995, it has been designated a national cultural monument (Wikipedia CS). Pernštejn Castle often serves as a film location (visitczechia.com). On the southwestern slope, the Vrchnostenská Garden has been restored — a unique complex of garden styles situated in an unusual mountainous landscape. It features French, romantic, Anglo-Chinese, and woodland sections (hrad-pernstejn.cz). The garden was originally established in the early 19th century. A dendrological survey revealed that nearly 90% of the vegetation was in poor condition (hrad-pernstejn.cz).

Hrad Pernštejn byl založen přibližně mezi lety 1270 a 1285 (hrad-pernstejn.cz). Nachází se nad obcí Nedvědice, asi 40 km severozápadně od Brna (en.wikipedia.org). Název pravděpodobně pochází z německého Bärenstein – „Medvědí kámen“ či „skalní výčnělek“ (zamek-lysice.cz). Původně se jednalo o gotický hrad, který se později vyvinul v pozdně gotický až renesanční palácový komplex (hrad-pernstejn.cz). Díky své poloze na skále byl považován za téměř nedobytný. Disponoval promyšleným obranným systémem, příkopy, baštami a úzkými chodbami (visitczechia.com). Hrad byl přezdíván „mramorový hrad“, protože se v okolí používal kámen s mramorovou strukturou na ostění oken a dveří (private-prague-guide.com). V 15.–16. století prošel několika přestavbami, při nichž se rozšířily obytné části, vzniklo nové nádvoří a Rytířský sál – největší místnost hradu. V 17. a 18. století přibyly barokní úpravy, včetně kaple Obrácení sv. Pavla (1716) a štukových reliéfů od G. A. Corbelliniho. V roce 1645 byl hrad obléhán Švédy a utrpěl jen menší škody. V roce 2005 hrad zasáhl požár v bývalé sýpce, který poškodil depozitář s nábytkem a obrazy, ale samotné expozice zůstaly nedotčeny. V 21. století pokračuje obnova areálu, včetně rekonstrukce terasovitých zahrad od roku 2017. U hradu roste starobylý tis, který podle pověsti vyrostl z hole poutníka pochybujícího o výstavbě hradu (Wikipedia CZ). Rod Pernštejnů patřil kdysi mezi nejbohatší a nejvlivnější v Čechách (prague.fm). Inventář z roku 1720 dokládá, že hrad byl bohatě vybaven uměleckými díly a textiliemi evropského původu, s výrazným zastoupením vlámských tapisérií, portrétů císařů a šlechtických členů rodu, ale také náboženských a alegorických motivů. Nacházel se zde i rozsáhlý soubor papírových vedut a zahradních motivů, typických pro barokní zájem o krajinu a architekturu (Zdeněk Kudělka). Vstupní síň ze 16. století má diamantovou klenbu. Nachází se zde 28 barokních knihoven s přibližně 15 000 svazky (private-prague-guide.com).

Hrad je spojen s legendou o „Bílé paní“, která se prý na hradě dodnes objevuje (visitczechia.com). Patří mezi nejlépe zachovalé hrady v Česku (en.wikipedia.org). Od roku 1995 je národní kulturní památkou (Wikipedia CS). Hrad často slouží jako filmová lokalita (visitczechia.com). Na jihozápadním hradním svahu byla obnovena Vrchnostenská zahrada. Jde o jedinečný soubor zahradních stylů v netradičním horském terénu – od francouzské, romantické, anglo‑čínské až po lesní část (hrad-pernstejn.cz). Zahrada byla původně založena na počátku 19. století. Dendrologický průzkum zjistil, že téměř 90 % porostu bylo ve špatném stavu (hrad-pernstejn.cz).

TOP

Všetky

 

 

Krajina, Zahraničie, Mestá, Objekty, predmety a priestory, Umenie, Česko, Južná Morava, Stavby, Fotografie

Slavkov u Brna

skala
Hits: 419

Slavkov u Brna, známy aj pod nemeckým názvom Austerlitz, je mesto na Južnej Morave, približne 16 kilometrov východne od Brna (en.wikipedia.org) na pravom brehu Litavy (Informačná tabuľa). Pravdepodobný základ pomenovania Austerlitz je zrejme z latinského „Nova sedes“, čo znamená „Nové sídlo“. Vznikol pred koncom 12. storočia, kedy sa územie dostalo do nadvlády rádu Nemeckých rytierov. Chybným prepisom sa pôvodným tvar zmenil na Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz a v roku 1611 Austerlitz. Pomenovanie Slavkov sa objavuje v roku 1361 a je odvodené o krstného mena Bohuslav, ľudovo Slávek. Už v 10. a 11. storočí bolo údolie Litavy husto osídlené (slavkov.cz).

Mesto má bohatú históriu, ktorá siaha až do 12. storočia, a je známe predovšetkým vďaka bitke pri Slavkove, známej tiež ako bitka troch cisárov, ktorá sa odohrala 2. decembra 1805. Prvá písomná zmienka o Slavkove pochádza z roku 1237, keď bola obec trhovou dedinou s opevneným sídlom a kostolom. V 14. storočí tu vzniklo židovské geto, ktoré spolu s kresťanskou komunitou vytvorilo silnú ekonomickú aglomeráciu. V roku 1416 bol Slavkov povýšený na mesto kráľom Václavom IV. V priebehu storočí mesto často menilo majiteľov, až kým sa v roku 1509 nestalo majetkom šľachtického rodu Kounicov, ktorí ho vlastnili viac ako 400 rokov. Medzi najvýznamnejšie mesta patrí barokový zámok Slavkov, ktorý bol postavený na mieste pôvodnej na konci 16. storočia. Súčasnú barokovú podobu získal vďaka talianskemu architektovi Domenicovi Martinellimu v 80. rokoch 17. storočia. Zámok patrí k najstarším zachovaným šľachtickým sídlam na Morave a v jeho historickom salóne bolo po bitke pri Slavkove podpísané prímerie medzi Rakúskom a Francúzskom. Súčasťou zámku je aj francúzska záhrada, časť ktorej bola upravená na anglický park (en.wikipedia.org). Na 15 hektárovej ploche sa nachádzajú štyri veľké bazény s vodotryskami, 47 plastikami (Informačná tabuľa). 

Na námestí mesta sa nachádza neskororenesančná radnica z roku 1592 a panský dom. Z mestského opevnenia zo 14. a 15. storočia sa dodnes zachovali zvyšky hradieb vysoké približne 4 metre. Kostol Vzkriesenia Pána je neskorobaroková a neoklasicistická stavba postavená v rokoch 1786-1789 podľa návrhu Johanna Ferdinanda Hetzendorfa z Hohenbergu. Kaplnka svätého Jána Krstiteľa je cintorínskou kaplnkou, ktorá stojí na mieste špitálu z 13. storočia a súčasnú podobu získala v roku 1743. Pod kaplnkou sa nachádza hrobka rodu Kounicov (en.wikipedia.org). 

Dnes má Slavkov u Brna približne 7 200 obyvateľov (tripadvisor.com). Kostolík svätého Jána Krstiteľa je miestom večného odpočinku Kounicovcov a nachádza sa na okraji Slavkova v časti nazývanej „Špitálka“. Pod južnou časťou sa nachádza rodinná hrobka, kde sú uložené aj telesné pozostatky grófa Václava Antonína Kounica. Severne od mesta na vrchole kopca stojí kaplnka svätého Urbana. Jej svahy boli do 19. storočia pokryté vinicami. Nie je preto prekvapujúce, že krížová kaplnka bola zasvätená svätému Urbanovi, patrónovi vinárov a záhradníkov. Práve z tohto miesta vystrelili z dela signál, ktorý oznámil pochod spojeneckých vojsk od Olomouca smerom na . Vojaci však kaplnku využívali aj na menej ušľachtilé účely, čo sa odrazilo na jej poškodení, a nakoniec musela byť zbúraná. V rokoch 1858–1861 však na rovnakom mieste postavili novú kaplnku (morava-napoleonska.cz). V blízkosti mesta sa nachádza pamätník Mohyla míru, ktorý pripomína obete bitky pri Slavkove. Je to významné miesto pre tých, ktorí sa zaujímajú o napoleonskú históriu (mistopisy.cz).

Slavkova siaha hlboko do minulosti, čo potvrdzuje jeden z najstarších mestských erbov v Českej republike z roku 1416. Svetovú slávu však mesto získalo až po bitke troch cisárov. Pravdou je, že názov „Slavkov“ sa používa len v českom prostredí. Cudzinci poznajú skôr meno „Austerlitz“, hoci jeho nemecký pôvod je pochybný (slavkov.cz).

Slavkov u Brna sa do svetových dejín zapísal predovšetkým vďaka bitke pri Slavkove, ktorá sa odohrala 2. decembra 1805. V tejto bitke sa stretli armády troch cisárov: Napoleona I. (Francúzsko), Alexandra I. (Rusko) a Františka II. (Rakúsko). Napoleon v tejto bitke dosiahol jedno zo svojich najväčších víťazstiev, keď porazil spojené rusko-rakúske sily. Po bitke bolo v slavkovskom zámku podpísané prímerie medzi Rakúskom a Francúzskom (en.wikipedia.org). Po skončení bitky Napoleon prišiel na slavkovský zámok – sídlo rodu Kounicovcov (morava-napoleonska.cz).

Slavkov u Brna, also known by its German name Austerlitz, is a town in South Moravia, approximately 16 kilometers east of Brno (en.wikipedia.org), located on the right bank of the Litava River (Information board). The likely origin of the name Austerlitz can be traced to the Latin term „Nova sedes,“ meaning „New settlement.“ The town emerged before the end of the 12th century when the area came under the control of the Teutonic Knights. Due to a transcription error, the original name evolved into forms such as Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz, and eventually Austerlitz in 1611. The name Slavkov first appeared in 1361 and is derived from the Christian name Bohuslav, colloquially Slávek. The Litava Valley had already been densely populated as early as the 10th and 11th centuries (slavkov.cz).

The town has a rich history dating back to the 12th century and is best known for the Battle of Austerlitz, also called the Battle of the Three Emperors, which took place on December 2, 1805. The first written mention of Slavkov dates to 1237, when it was a market village with a fortified manor and a church. In the 14th century, a Jewish ghetto was established, which, together with the Christian community, formed a strong economic hub. In 1416, King Wenceslas IV granted Slavkov town privileges. Over the centuries, the town frequently changed owners until 1509, when it became the property of the noble Kaunitz family, who held it for over 400 years. Among the town’s most significant landmarks is the Baroque Slavkov Castle, built on the site of the original fortress at the end of the 16th century. It acquired its present Baroque form thanks to the Italian architect Domenico Martinelli in the 1680s. The castle is one of the oldest preserved noble residences in Moravia, and in its historic salon, an armistice between Austria and France was signed after the Battle of Austerlitz. The castle grounds include a French garden, part of which was later adapted into an English park (en.wikipedia.org). Covering 15 hectares, the grounds feature four large pools with fountains and 47 sculptures (Information board).

The town square hosts a late Renaissance town hall from 1592 and a manor house. Remnants of the town’s 14th and 15th-century fortifications, with walls approximately 4 meters high, are still visible. The Church of the Resurrection is a late Baroque and Neoclassical structure built between 1786 and 1789, based on designs by Johann Ferdinand Hetzendorf von Hohenberg. The Chapel of St. John the Baptist is a cemetery chapel standing on the site of a 13th-century hospital, which acquired its current form in 1743. Beneath the chapel lies the Kaunitz family crypt (en.wikipedia.org).

Today, Slavkov u Brna has approximately 7,200 inhabitants (tripadvisor.com). The Chapel of St. John the Baptist is the final resting place of the Kaunitz family and is situated on the outskirts of Slavkov in the area called „Špitálka.“ Beneath the southern part of the chapel is the family tomb, which also contains the remains of Count Wenzel Anton Kaunitz. North of the town, on a hilltop, stands the Chapel of St. Urban. Until the 19th century, the slopes around the chapel were covered with vineyards. It is no surprise that the chapel was dedicated to St. Urban, the patron saint of winemakers and gardeners. It was from this site that a cannon shot signaled the march of the allied forces from Olomouc towards Brno. However, the soldiers misused the chapel for less noble purposes, leading to its damage and eventual demolition. A new chapel was built on the same site between 1858 and 1861 (-napoleonska.cz). Near the town is the Cairn of Peace, a memorial commemorating the victims of the Battle of Austerlitz. It is a significant site for those interested in Napoleonic history (mistopisy.cz).

Slavkov’s history runs deep, as evidenced by its coat of arms, one of the oldest in the Czech Republic, dating from 1416. However, the town gained global fame following the Battle of the Three Emperors. Interestingly, the name „Slavkov“ is used only in Czech contexts. Foreigners are more familiar with the name „Austerlitz,“ although its German origin is somewhat uncertain (slavkov.cz).

Slavkov u Brna became part of world history primarily because of the Battle of Austerlitz, which occurred on December 2, 1805. In this battle, the armies of three emperors clashed: Napoleon I (France), Alexander I (Russia), and Francis II (Austria). Napoleon achieved one of his greatest victories by defeating the combined Russo-Austrian forces. Following the battle, an armistice between Austria and France was signed at Slavkov Castle (en.wikipedia.org). After the battle, Napoleon visited the Slavkov Castle, the residence of the Kaunitz family (morava-napoleonska.cz).

Slavkov u Brna, auch bekannt unter dem deutschen Namen Austerlitz, ist eine Stadt in Südmähren, etwa 16 Kilometer östlich von Brünn (en.wikipedia.org), am rechten Ufer des Flusses Litava gelegen (Informačná tabuľa). Der wahrscheinliche Ursprung des Namens Austerlitz stammt vermutlich aus dem lateinischen Ausdruck „Nova sedes“, was „Neuer Sitz“ bedeutet. Die Stadt entstand gegen Ende des 12. Jahrhunderts, als das Gebiet unter die Herrschaft des Deutschen Ordens kam. Durch fehlerhafte Übertragungen entwickelte sich der ursprüngliche Name zu Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz und schließlich im Jahr 1611 zu Austerlitz. Der Name Slavkov tauchte erstmals 1361 auf und ist vom Vornamen Bohuslav (volkstümlich Slávek) abgeleitet. Bereits im 10. und 11. Jahrhundert war das Tal der Litava dicht besiedelt (slavkov.cz).

Die Stadt hat eine reiche Geschichte, die bis ins 12. Jahrhundert zurückreicht, und ist vor allem durch die Schlacht bei Austerlitz, auch bekannt als die Schlacht der drei Kaiser, berühmt geworden, die am 2. Dezember 1805 stattfand. Die erste schriftliche Erwähnung von Slavkov stammt aus dem Jahr 1237, als die Siedlung ein Marktflecken mit einer befestigten Anlage und einer Kirche war. Im 14. Jahrhundert entstand hier ein jüdisches Ghetto, das zusammen mit der christlichen Gemeinde ein starkes wirtschaftliches Zentrum bildete. Im Jahr 1416 wurde Slavkov von König Wenzel IV. zur Stadt erhoben. Im Laufe der Jahrhunderte wechselte die Stadt häufig die Besitzer, bis sie 1509 in den Besitz der Adelsfamilie Kaunitz gelangte, die sie über 400 Jahre lang besaß. Zu den bedeutendsten Sehenswürdigkeiten der Stadt gehört das Barockschloss Slavkov, das Ende des 16. Jahrhunderts an der Stelle einer ehemaligen Festung erbaut wurde. Seine heutige barocke Gestalt erhielt das Schloss in den 1680er Jahren durch den italienischen Architekten Domenico Martinelli. Das Schloss gehört zu den ältesten erhaltenen Adelssitzen in Mähren, und in seinem historischen Salon wurde nach der Schlacht bei Austerlitz der Waffenstillstand zwischen Österreich und Frankreich unterzeichnet. Zum Schloss gehört ein französischer Garten, von dem ein Teil später in einen englischen Park umgestaltet wurde (en.wikipedia.org). Auf einer Fläche von 15 Hektar befinden sich vier große Becken mit Springbrunnen und 47 Skulpturen (Informačná tabuľa).

Am Stadtplatz befinden sich das spätgotische Rathaus aus dem Jahr 1592 und ein Herrenhaus. Von der Stadtbefestigung aus dem 14. und 15. Jahrhundert sind noch Überreste der etwa 4 Meter hohen Mauern erhalten. Die Kirche der Auferstehung des Herrn ist ein spätbarocker und klassizistischer Bau, der zwischen 1786 und 1789 nach den Plänen von Johann Ferdinand Hetzendorf von Hohenberg errichtet wurde. Die Kapelle des Heiligen Johannes des Täufers ist eine Friedhofskapelle, die an der Stelle eines Spitals aus dem 13. Jahrhundert steht und 1743 ihre heutige Form erhielt. Unter der Kapelle befindet sich die Gruft der Familie Kaunitz (en.wikipedia.org).

Heute hat Slavkov u Brna etwa 7.200 Einwohner (tripadvisor.com). Die Kapelle des Heiligen Johannes des Täufers ist die letzte Ruhestätte der Familie Kaunitz und befindet sich am Stadtrand von Slavkov in einem Bereich, der „Špitálka“ genannt wird. Unter dem südlichen Teil der Kapelle befindet sich die Familiengruft, in der auch die sterblichen Überreste von Graf Wenzel Anton Kaunitz aufbewahrt werden. Nördlich der Stadt steht auf einem Hügel die Kapelle des Heiligen Urban. Bis ins 19. Jahrhundert waren ihre Hänge mit Weinbergen bedeckt. Es überrascht daher nicht, dass die Kapelle dem Heiligen Urban, dem Schutzpatron der Winzer und Gärtner, geweiht wurde. Von diesem Ort wurde mit einer Kanonenkugel das Signal zum Marsch der alliierten Truppen von Olmütz nach Brünn gegeben. Die Soldaten missbrauchten die Kapelle jedoch auch für weniger edle Zwecke, was zu ihrer Beschädigung führte, und schließlich musste sie abgerissen werden. Zwischen 1858 und 1861 wurde an derselben Stelle eine neue Kapelle errichtet (morava-napoleonska.cz). In der Nähe der Stadt befindet sich das Denkmal „Mohyla míru“ (Friedenshügel), das an die Opfer der Schlacht bei Austerlitz erinnert. Es ist ein bedeutender Ort für alle, die sich für die napoleonische Geschichte interessieren (mistopisy.cz).

Die Geschichte von Slavkov reicht weit in die Vergangenheit zurück, was durch eines der ältesten Stadtwappen in der Tschechischen Republik aus dem Jahr 1416 belegt wird. Weltweite Berühmtheit erlangte die Stadt jedoch erst nach der Schlacht der drei Kaiser. Tatsächlich wird der Name „Slavkov“ nur im tschechischen Sprachraum verwendet. Ausländer kennen eher den Namen „Austerlitz“, obwohl sein deutscher Ursprung umstritten ist (slavkov.cz).

Slavkov u Brna ging vor allem durch die Schlacht bei Austerlitz, die am 2. Dezember 1805 stattfand, in die Weltgeschichte ein. In dieser Schlacht trafen die Armeen dreier Kaiser aufeinander: Napoleon I. (Frankreich), Alexander I. (Russland) und Franz II. (Österreich). Napoleon errang in dieser Schlacht einen seiner größten Siege, indem er die vereinten russisch-österreichischen Truppen besiegte. Nach der Schlacht wurde im Schloss Slavkov der Waffenstillstand zwischen Österreich und Frankreich unterzeichnet (en.wikipedia.org). Nach der Schlacht besuchte Napoleon das Schloss Slavkov, den Sitz der Familie Kaunitz (morava-napoleonska.cz).

Slavkov u Brna, známý také pod německým názvem Austerlitz, je město na jižní Moravě, přibližně 16 kilometrů východně od Brna (en.wikipedia.org), na pravém břehu řeky Litavy (Informační tabule). Pravděpodobný základ pojmenování Austerlitz pochází patrně z latinského „Nova sedes“, což znamená „Nové sídlo“. Město vzniklo před koncem 12. století, kdy se území dostalo pod nadvládu řádu Německých rytířů. Chybným přepisem se původní tvar změnil na Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz a v roce 1611 Austerlitz. Název Slavkov se objevuje v roce 1361 a je odvozen od křestního jména Bohuslav, lidově Slávek. Již v 10. a 11. století bylo údolí Litavy hustě osídlené (slavkov.cz).

Město má bohatou historii sahající až do 12. století a je známé především díky bitvě u Slavkova, známé také jako bitva tří císařů, která se odehrála 2. prosince 1805. První písemná zmínka o Slavkově pochází z roku 1237, kdy byla obec trhovou vsí s opevněným sídlem a kostelem. Ve 14. století zde vzniklo židovské ghetto, které spolu s křesťanskou komunitou vytvořilo silnou ekonomickou aglomeraci. V roce 1416 byl Slavkov povýšen na město králem Václavem IV. V průběhu staletí město často měnilo majitele, až se v roce 1509 stalo majetkem šlechtického rodu Kouniců, kteří jej vlastnili více než 400 let. Mezi nejvýznamnější památky města patří barokní zámek Slavkov, který byl postaven na místě původní pevnosti na konci 16. století. Současnou barokní podobu získal díky italskému architektovi Domenicu Martinellimu v 80. letech 17. století. Zámek patří k nejstarším dochovaným šlechtickým sídlům na Moravě a v jeho historickém salónu bylo po bitvě u Slavkova podepsáno příměří mezi Rakouskem a Francií. Součástí zámku je také francouzská zahrada, jejíž část byla upravena na anglický park (en.wikipedia.org). Na 15hektarové ploše se nacházejí čtyři velké bazény s fontánami a 47 plastikami (Informační tabule).

Na náměstí města se nachází pozdně renesanční radnice z roku 1592 a panský dům. Z městského opevnění ze 14. a 15. století se dodnes dochovaly zbytky hradeb vysoké přibližně 4 metry. Kostel Vzkříšení Páně je pozdně barokní a neoklasicistní stavba postavená v letech 1786–1789 podle návrhu Johanna Ferdinanda Hetzendorfa z Hohenbergu. Kaple svatého Jana Křtitele je hřbitovní kaplí, která stojí na místě špitálu ze 13. století, a svou současnou podobu získala v roce 1743. Pod kaplí se nachází hrobka rodu Kouniců (en.wikipedia.org).

Dnes má Slavkov u Brna přibližně 7 200 obyvatel (tripadvisor.com). Kostelík svatého Jana Křtitele je místem věčného odpočinku rodiny Kouniců a nachází se na okraji Slavkova v části nazývané „Špitálka“. Pod jižní částí kaple se nachází rodinná hrobka, kde jsou uloženy také tělesné ostatky hraběte Václava Antonína Kounice. Severně od města na vrcholu kopce stojí kaple svatého Urbana. Její svahy byly do 19. století pokryté vinicemi. Není proto překvapivé, že křížová kaple byla zasvěcena svatému Urbanovi, patronu vinařů a zahradníků. Právě z tohoto místa vypálili z děla signál, který oznámil pochod spojeneckých vojsk od Olomouce směrem na Brno. Vojáci však kapli využívali i k méně ušlechtilým účelům, což vedlo k jejímu poškození, a nakonec musela být zbořena. V letech 1858–1861 však na stejném místě postavili novou kapli (morava-napoleonska.cz). V blízkosti města se nachází památník Mohyla míru, který připomíná oběti bitvy u Slavkova. Je to významné místo pro ty, kteří se zajímají o napoleonskou historii (mistopisy.cz).

Historie Slavkova sahá hluboko do minulosti, což potvrzuje jeden z nejstarších městských erbů v České republice z roku 1416. Světovou slávu však město získalo až po bitvě tří císařů. Pravdou je, že název „Slavkov“ se používá pouze v českém prostředí. Cizinci znají spíše jméno „Austerlitz“, ačkoliv jeho německý původ je sporný (slavkov.cz).

Slavkov u Brna se do světových dějin zapsal především díky bitvě u Slavkova, která se odehrála 2. prosince 1805. V této bitvě se střetly armády tří císařů: Napoleona I. (Francie), Alexandra I. (Rusko) a Františka II. (Rakousko). Napoleon v této bitvě dosáhl jednoho ze svých největších vítězství, když porazil spojené rusko-rakouské síly. Po bitvě bylo na slavkovském zámku podepsáno příměří mezi Rakouskem a Francií (en.wikipedia.org). Po skončení bitvy Napoleon dorazil na slavkovský zámek – sídlo rodu Kouniců (morava-napoleonska.cz).

TOP

Všetky

Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Stavby, Fotografie

Königstein – saská Bastila

skala
Hits: 341

Pevnosť Königstein, známa aj ako „Saská Bastila“, je impozantná pevnosť nachádzajúca sa v Saskom Švajčiarsku, približne 30 kilometrov juhovýchodne od Drážďan, na ľavom brehu Labe. Svojou polohou na stolovej hore s nadmorskou výškou 247 metrov nad údolím Labe a rozlohou 9,5 hektára patrí medzi najväčšie horské v Európe. Jej , postavené z pieskovca, dosahujú dĺžku 1 800 metrov a výšku až 42 metrov. V centre pevnosti sa nachádza 152,5 metra hlboká studňa, ktorá je najhlbšou v Sasku a druhou najhlbšou v Európe (cs.wikipedia.org).

Prvá písomná zmienka o hrade na mieste dnešnej pevnosti pochádza z roku 1233. V tom čase bola oblasť rozdelená medzi České kráľovstvo a biskupstvo Míšeň. Hrad pôvodne patril Českému kráľovstvu a slúžil na kontrolu obchodnej po rieke Labe. V roku 1408 počas Dohnianskej hrad obsadili markgrófi z Míšně a v roku 1459 bol oficiálne pričlenený k Míšeňskému markgrófstvu na základe Egerskej zmluvy. V rokoch 1589 až 1591 nechal saský kurfirst Christian I. prestavať hrad na modernú pevnosť. Počas nasledujúcich storočí bola pevnosť ďalej rozširovaná a modernizovaná, pričom vznikli významné ako Torhaus (Brána), Alte Kaserne (Stará kasáreň), Friedrichsburg a Altes Zeughaus (Stará zbrojnica). V rokoch 1722 až 1725 nechal August Silný postaviť obrovský vínny sud s kapacitou takmer 250 000 litrov, ktorý bol v tom čase najväčší na svete. Pevnosť Königstein slúžila rôznym účelom. Počas vojnových konfliktov poskytovala útočisko saským panovníkom a uchovávala štátny poklad a . V priebehu storočí bola využívaná aj ako štátne väzenie pre významných politických väzňov. Po druhej svetovej vojne bola pevnosť v roku 1955 sprístupnená verejnosti ako múzeum vojenskej histórie (en.wikipedia.org).

Dnes je pevnosť Königstein jednou z najnavštevovanejších turistických atrakcií v Sasku, s ročnou návštevnosťou okolo 700 000 ľudí. Návštevníci môžu preskúmať viac ako 50 historických budov, vrátane kasární, zbrojníc a kostola, a prejsť sa po 1,7 kilometra dlhom panoramatickom chodníku s nádhernými výhľadmi na okolitú krajinu. Pevnosť tiež ponúka množstvo výstav (festung-koenigstein.de).

Königstein Fortress, also known as the „Saxon Bastille,“ is an impressive fortress located in Saxon Switzerland, approximately 30 kilometers southeast of Dresden, on the left bank of the Elbe River. Situated on a tabletop mountain at an altitude of 247 meters above the Elbe Valley and covering an area of 9.5 hectares, it is one of the largest mountain fortresses in Europe. Its sandstone walls stretch 1,800 meters in length and rise up to 42 meters in height. At the center of the fortress is a 152.5-meter-deep well, which is the deepest in Saxony and the second deepest in Europe (cs.wikipedia.org).

The first written mention of a castle on the site of today’s fortress dates back to 1233. At that time, the region was divided between the Kingdom of Bohemia and the Bishopric of Meissen. The castle originally belonged to the Kingdom of Bohemia and served to control the trade route along the Elbe River. In 1408, during the Dohna Feud, the castle was seized by the Margraves of Meissen, and in 1459, it was officially incorporated into the Margraviate of Meissen under the Treaty of Eger. Between 1589 and 1591, the Saxon Elector Christian I had the castle transformed into a modern fortress. Over the following centuries, the fortress was expanded and modernized, with notable buildings such as the Torhaus (Gatehouse), Alte Kaserne (Old Barracks), Friedrichsburg, and Altes Zeughaus (Old Armory) being constructed. From 1722 to 1725, Augustus the Strong commissioned the construction of a giant wine barrel with a capacity of almost 250,000 liters, which was the largest in the world at that time.

Königstein Fortress served various purposes. During wartime conflicts, it provided shelter for Saxon rulers and safeguarded the state treasury and works of art. Over the centuries, it was also used as a state prison for prominent political prisoners. After World War II, the fortress was opened to the public in 1955 as a museum of military history (en.wikipedia.org).

Today, Königstein Fortress is one of the most visited tourist attractions in Saxony, with an annual attendance of around 700,000 people. Visitors can explore more than 50 historical buildings, including barracks, armories, and a chapel, and walk along the 1.7-kilometer panoramic trail offering stunning views of the surrounding landscape. The fortress also hosts numerous exhibitions (festung-koenigstein.de).

Die Festung Königstein, auch bekannt als die „Sächsische Bastille“, ist eine beeindruckende Festung im Elbsandsteingebirge, etwa 30 Kilometer südöstlich von Dresden am linken Ufer der Elbe gelegen. Sie befindet sich auf einem Tafelberg in einer Höhe von 247 Metern über dem Elbtal und umfasst eine Fläche von 9,5 Hektar, was sie zu einer der größten Bergfestungen Europas macht. Ihre Sandsteinmauern haben eine Länge von 1.800 Metern und eine Höhe von bis zu 42 Metern. Im Zentrum der Festung befindet sich ein 152,5 Meter tiefer Brunnen, der tiefste in Sachsen und der zweittiefste in Europa (cs.wikipedia.org).

Die erste urkundliche Erwähnung einer Burg an der Stelle der heutigen Festung stammt aus dem Jahr 1233. Zu dieser Zeit war die Region zwischen dem Königreich Böhmen und dem Bistum Meißen aufgeteilt. Die Burg gehörte ursprünglich dem Königreich Böhmen und diente der Kontrolle der Handelsroute entlang der Elbe. 1408 wurde die Burg während der Dohnaer Fehde von den Meißner Markgrafen eingenommen, und 1459 wurde sie durch den Vertrag von Eger offiziell dem Markgrafentum Meißen zugeordnet. Zwischen 1589 und 1591 ließ der sächsische Kurfürst Christian I. die Burg zu einer modernen Festung umbauen. In den folgenden Jahrhunderten wurde die Festung weiter ausgebaut und modernisiert, wobei bedeutende Gebäude wie das Torhaus, die Alte Kaserne, die Friedrichsburg und das Alte Zeughaus entstanden. Zwischen 1722 und 1725 ließ August der Starke ein riesiges Weinfass mit einem Fassungsvermögen von fast 250.000 Litern bauen, das damals das größte der Welt war.

Die Festung Königstein diente verschiedenen Zwecken. Während kriegerischer Konflikte bot sie den sächsischen Herrschern Schutz und bewahrte den Staatsschatz sowie Kunstwerke auf. Im Laufe der Jahrhunderte wurde sie auch als Staatsgefängnis für bedeutende politische Gefangene genutzt. Nach dem Zweiten Weltkrieg wurde die Festung 1955 der Öffentlichkeit als Militärhistorisches Museum zugänglich gemacht (en.wikipedia.org).

Heute ist die Festung Königstein eine der meistbesuchten Touristenattraktionen in Sachsen, mit rund 700.000 Besuchern jährlich. Besucher können über 50 historische Gebäude erkunden, darunter Kasernen, Zeughäuser und eine Kapelle, sowie den 1,7 Kilometer langen Panoramapfad mit herrlichem Blick auf die umliegende Landschaft entlanggehen. Die Festung bietet außerdem zahlreiche Ausstellungen (festung-koenigstein.de).

Twierdza Königstein, znana również jako „Saska Bastylia”, to imponująca twierdza położona w Szwajcarii Saksońskiej, około 30 kilometrów na południowy wschód od Drezna, na lewym brzegu Łaby. Usytuowana na płaskowyżu na wysokości 247 metrów nad doliną Łaby i zajmująca powierzchnię 9,5 hektara, jest jedną z największych twierdz górskich w Europie. Jej piaskowcowe mury mają długość 1 800 metrów i wysokość do 42 metrów. W centrum twierdzy znajduje się studnia o głębokości 152,5 metra, najgłębsza w Saksonii i druga najgłębsza w Europie (cs.wikipedia.org).

Pierwsza pisemna wzmianka o zamku na miejscu dzisiejszej twierdzy pochodzi z 1233 roku. W tamtym czasie region był podzielony między Królestwo Czech a Biskupstwo Miśni. Zamek pierwotnie należał do Królestwa Czech i służył do kontrolowania szlaku handlowego wzdłuż Łaby. W 1408 roku, podczas wojny Dohna, zamek został zdobyty przez margrabiów Miśni, a w 1459 roku oficjalnie włączony do Margrabstwa Miśni na mocy traktatu z Chebu. W latach 1589–1591 saski elektor Chrystian I przekształcił zamek w nowoczesną twierdzę. W kolejnych wiekach twierdza była rozbudowywana i modernizowana, powstawały takie budynki jak Torhaus (Brama), Alte Kaserne (Stare Koszary), Friedrichsburg i Altes Zeughaus (Stara Zbrojownia). W latach 1722–1725 August Mocny zlecił budowę ogromnej beczki na wino o pojemności prawie 250 000 litrów, która była wówczas największa na świecie.

Twierdza Königstein pełniła różne funkcje. Podczas konfliktów zbrojnych zapewniała schronienie władcom saksońskim i przechowywała skarby państwowe oraz dzieła sztuki. W ciągu wieków była również wykorzystywana jako państwowe więzienie dla ważnych więźniów politycznych. Po II wojnie światowej twierdza została otwarta dla publiczności w 1955 roku jako muzeum historii wojskowości (en.wikipedia.org).

Obecnie Twierdza Königstein jest jedną z najczęściej odwiedzanych atrakcji turystycznych w Saksonii, z roczną frekwencją około 700 000 osób. Odwiedzający mogą zwiedzać ponad 50 historycznych budynków, w tym koszary, zbrojownie i kaplicę, a także spacerować 1,7-kilometrową trasą widokową, oferującą wspaniałe widoki na okoliczny krajobraz. Twierdza oferuje również wiele wystaw (festung-koenigstein.de).

Pevnost Königstein, známá také jako „Saská Bastila“, je impozantní pevnost nacházející se v Saském Švýcarsku, přibližně 30 kilometrů jihovýchodně od Drážďan, na levém břehu Labe. Nachází se na stolové hoře ve výšce 247 metrů nad Labským údolím a její rozloha činí 9,5 hektaru, což z ní činí jednu z největších horských pevností v Evropě. Její pískovcové hradby dosahují délky 1 800 metrů a výšky až 42 metrů. Uprostřed pevnosti se nachází studna hluboká 152,5 metru, která je nejhlubší v Sasku a druhou nejhlubší v Evropě (cs.wikipedia.org).

První písemná zmínka o hradu na místě dnešní pevnosti pochází z roku 1233. Tehdy bylo území rozděleno mezi České království a biskupství Míšeň. Hrad původně patřil Českému království a sloužil ke kontrole obchodní cesty podél Labe. V roce 1408 během Dohnianské války hrad obsadili míšeňští markrabí a v roce 1459 byl oficiálně připojen k Míšeňskému markrabství na základě Chebské smlouvy. V letech 1589 až 1591 nechal saský kurfiřt Kristián I. přestavět hrad na moderní pevnost. Během následujících století byla pevnost rozšiřována a modernizována, přičemž vznikly významné stavby jako Torhaus (Brána), Alte Kaserne (Staré kasárny), Friedrichsburg a Altes Zeughaus (Staré zbrojnice). V letech 1722 až 1725 nechal August Silný postavit obrovský vinný sud s kapacitou téměř 250 000 litrů, který byl tehdy největší na světě.

Pevnost Königstein sloužila různým účelům. Během válečných konfliktů poskytovala útočiště saským panovníkům a uchovávala státní poklad a umělecká díla. V průběhu staletí byla využívána také jako státní vězení pro významné politické vězně. Po druhé světové válce byla pevnost v roce 1955 zpřístupněna veřejnosti jako muzeum vojenské historie (en.wikipedia.org).

Dnes je pevnost Königstein jednou z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí v Sasku s roční návštěvností okolo 700 000 lidí. Návštěvníci mohou prozkoumat více než 50 historických budov, včetně kasáren, zbrojnic a kaple, a projít se po 1,7 kilometru dlouhé panoramatické trase s nádhernými výhledy na okolní krajinu. Pevnost také nabízí mnoho výstav (festung-koenigstein.de).

TOP

Všetky

Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Príroda, Rastliny, Umenie, Česko, Stavby, Organizmy, Fotografie

Červená Lhota

skala
Hits: 301

Zámok Červená Lhota je jedným z najkrajších a najromantickejších historických objektov v Českej republike. Nachádza sa v južných Čechách, približne 20 kilometrov severozápadne od mesta Jindřichův Hradec, v obci Pluhův Žďár. Jeho charakteristická červená fasáda a poloha na skalnatom ostrove uprostred rybníka z neho tvoria unikátnu pamiatku. Pôvodne na mieste zámku stála gotická vodná pevnosť zo 14. storočia. Prvá písomná zmienka o pochádza z roku 1465. V prvej polovici 16. storočia ju získala rodina Kábov z Rybňan, ktorá ju prestavala na renesančný zámok. Prvá písomná zmienka o názve „Nová Lhota“ pochádza z roku 1555. Názov „Červená Lhota“ sa prvýkrát objavil v roku 1602 a je odvodený od červenej omietky zámku. Podľa legendy bola červená farba použitá na zakrytie stôp krvi po tragickej udalosti, keď hradnú pani údajne odvliekol čert. V priebehu storočí zámok prešiel viacerými stavebnými úpravami. V 17. storočí ho Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka nechal prestavať v barokovom štýle a využíval ho ako letohrádok. V 19. storočí prebehli romantické úpravy, ktoré však boli neskôr čiastočne odstránené. Poslednými šľachtickými majiteľmi boli kniežatá Schönburg-Hartenstein, ktorí zámok vlastnili až do roku 1945  Zámok Červená Lhota je typickým predstaviteľom renesančnej architektúry v Čechách. Jeho štyri krídla obklopujú vnútorné nádvorie a sú zdobené renesančnými štítmi a arkádami. Prístup k zámku je možný cez kamenný most vedúci cez rybník, ktorý nahradil pôvodný padací most. zámku sú zariadené v štýle z prelomu 19. a 20. storočia. Medzi najzaujímavejšie miestnosti patrí reprezentačný salón, jedáleň, knižnica a súkromné apartmány. V podkroví sa nachádzajú detské izby s historickými hračkami (zamek-cervenalhota.cz).

Okolie zámku tvorí anglický park s rozlohou približne 15 hektárov. Park ponúka množstvo romantických zákutí, chodníkov a výhľadov na zámok a okolité prostredie. Na návrší nad zámkom sa nachádza renesančná kaplnka Najsvätejšej Trojice z roku 1591, ktorá je tiež prístupná verejnosti. Rybník obklopujúci zámok je obľúbeným miestom na člnkovanie (zamek-cervenalhota.cz). Červená Lhota sa stala obľúbeným miestom pre filmárov. Zámok sa objavil v mnohých českých rozprávkach a filmoch, ako napríklad „Zlatovláska“, „Princezná na hrášku“ či „Svatby pana Voka“. Jeho malebný vzhľad a romantická atmosféra ho predurčujú ako ideálne kulisy pre historické a rozprávkové príbehy (kudyznudy.cz).

Červená Lhota Castle is one of the most beautiful and romantic historical sites in the Czech Republic. It is located in South Bohemia, approximately 20 kilometers northwest of the town of Jindřichův Hradec, in the village of Pluhův Žďár. Its characteristic red facade and location on a rocky island in the middle of a pond make it a unique landmark. Originally, a Gothic water fortress from the 14th century stood on the site of the castle. The first written mention of the fortress dates back to 1465. In the first half of the 16th century, it was acquired by the Kábov family of Rybňany, who rebuilt it into a Renaissance castle. The first written mention of the name „Nová Lhota“ dates back to 1555. The name „Červená Lhota“ first appeared in 1602 and is derived from the red color of the castle’s plaster. According to legend, the red color was used to cover traces of blood after a tragic event when the castle lady was allegedly taken away by the devil. Over the centuries, the castle underwent several architectural modifications. In the 17th century, Vilém Slavata of Chlum and Košumberk had it rebuilt in the Baroque style and used it as a summer residence. In the 19th century, romantic modifications were made, although they were later partially removed. The last noble owners were the Princes of Schönburg-Hartenstein, who owned the castle until 1945. Červená Lhota Castle is a typical example of Renaissance architecture in Bohemia. Its four wings surround an inner courtyard and are decorated with Renaissance gables and arcades. The castle is accessible via a stone bridge crossing the pond, which replaced the original drawbridge. The interiors of the castle are furnished in the style of the late 19th and early 20th centuries. Among the most interesting rooms are the representative salon, dining room, library, and private apartments. The attic houses children’s rooms with historical toys (zamek-cervenalhota.cz).

The castle is surrounded by an English park covering approximately 15 hectares. The park offers numerous romantic corners, pathways, and views of the castle and its surroundings. On the hill above the castle stands the Renaissance Chapel of the Holy Trinity, dating from 1591, which is also open to the public. The pond surrounding the castle is a popular spot for boating (zamek-cervenalhota.cz).

Červená Lhota has become a popular location for filmmakers. The castle has appeared in many Czech fairy tales and films, such as Goldilocks, The Princess and the Pea, and The Weddings of Mr. Vok. Its picturesque appearance and romantic atmosphere make it an ideal setting for historical and fairy-tale stories (kudyznudy.cz).

Schloss Červená Lhota ist eines der schönsten und romantischsten historischen Bauwerke in der Tschechischen Republik. Es befindet sich in Südböhmen, etwa 20 Kilometer nordwestlich der Stadt Jindřichův Hradec, in der Gemeinde Pluhův Žďár. Seine charakteristische rote Fassade und seine Lage auf einer felsigen Insel inmitten eines Teiches machen es zu einem einzigartigen Denkmal. Ursprünglich stand an der Stelle des Schlosses eine gotische Wasserburg aus dem 14. Jahrhundert. Die erste schriftliche Erwähnung der Burg stammt aus dem Jahr 1465. In der ersten Hälfte des 16. Jahrhunderts wurde sie von der Familie Kábov von Rybňany erworben, die sie in ein Renaissanceschloss umbaute. Die erste schriftliche Erwähnung des Namens „Nová Lhota“ stammt aus dem Jahr 1555. Der Name „Červená Lhota“ erschien erstmals 1602 und leitet sich von der roten Farbe des Schlossputzes ab. Der Legende nach wurde die rote Farbe verwendet, um Blutspuren nach einem tragischen Ereignis zu verbergen, als die Burgherrin angeblich vom Teufel entführt wurde. Im Laufe der Jahrhunderte wurde das Schloss mehrfach umgebaut. Im 17. Jahrhundert ließ Vilém Slavata von Chlum und Košumberk es im Barockstil umbauen und nutzte es als Sommerresidenz. Im 19. Jahrhundert wurden romantische Veränderungen vorgenommen, die jedoch später teilweise entfernt wurden. Die letzten adligen Besitzer waren die Fürsten von Schönburg-Hartenstein, die das Schloss bis 1945 besaßen. Schloss Červená Lhota ist ein typisches Beispiel der Renaissancearchitektur in Böhmen. Seine vier Flügel umgeben einen Innenhof und sind mit Renaissancegiebeln und Arkaden geschmückt. Der Zugang zum Schloss erfolgt über eine Steinbrücke, die den ursprünglichen Zugbrückenübergang ersetzte. Die Innenräume des Schlosses sind im Stil der Wende vom 19. zum 20. Jahrhundert eingerichtet. Zu den interessantesten Räumen gehören der repräsentative Salon, das Esszimmer, die Bibliothek und private Apartments. Im Dachgeschoss befinden sich Kinderzimmer mit historischen Spielzeugen (zamek-cervenalhota.cz).

Das Schloss ist von einem englischen Park mit einer Fläche von etwa 15 Hektar umgeben. Der Park bietet zahlreiche romantische Ecken, Spazierwege und Aussichtspunkte auf das Schloss und die Umgebung. Auf einem Hügel über dem Schloss befindet sich die Renaissancekapelle der Heiligen Dreifaltigkeit aus dem Jahr 1591, die ebenfalls für die Öffentlichkeit zugänglich ist. Der Teich rund um das Schloss ist ein beliebter Ort zum Bootfahren (zamek-cervenalhota.cz).

Červená Lhota ist ein beliebter Drehort für Filmemacher geworden. Das Schloss war in vielen tschechischen Märchenfilmen zu sehen, darunter Goldlöckchen, Die Prinzessin auf der Erbse und Die Hochzeiten des Herrn Vok. Sein malerisches Aussehen und seine romantische Atmosphäre machen es zu einer idealen Kulisse für historische und märchenhafte Geschichten (kudyznudy.cz).

Zámek Červená Lhota je jedním z nejkrásnějších a nejromantičtějších historických objektů v České republice. Nachází se v jižních Čechách, přibližně 20 kilometrů severozápadně od města Jindřichův Hradec, v obci Pluhův Žďár. Jeho charakteristická červená fasáda a poloha na skalnatém ostrově uprostřed rybníka z něj činí unikátní památku. Původně na místě zámku stála gotická vodní tvrz ze 14. století. První písemná zmínka o tvrzi pochází z roku 1465. V první polovině 16. století ji získala rodina Kábů z Rybňan, která ji přestavěla na renesanční zámek. První písemná zmínka o názvu „Nová Lhota“ pochází z roku 1555. Název „Červená Lhota“ se poprvé objevil v roce 1602 a je odvozen od červené barvy omítky zámku. Podle legendy byla červená barva použita k zakrytí stop krve po tragické události, kdy hradní paní údajně odnesl čert. Během staletí prošel zámek několika stavebními úpravami. V 17. století jej Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka nechal přestavět v barokním stylu a využíval jej jako letohrádek. V 19. století proběhly romantické úpravy, které však byly později částečně odstraněny. Posledními šlechtickými majiteli byli knížata Schönburg-Hartenstein, kteří zámek vlastnili až do roku 1945. Zámek Červená Lhota je typickým představitelem renesanční architektury v Čechách. Jeho čtyři křídla obklopují vnitřní nádvoří a jsou zdobena renesančními štíty a arkádami. Přístup k zámku je možný přes kamenný most vedoucí přes rybník, který nahradil původní padací most. Interiéry zámku jsou zařízeny ve stylu přelomu 19. a 20. století. Mezi nejzajímavější místnosti patří reprezentační salon, jídelna, knihovna a soukromé apartmány. V podkroví se nacházejí dětské pokoje s historickými hračkami (zamek-cervenalhota.cz).

Okolí zámku tvoří anglický park o rozloze přibližně 15 hektarů. Park nabízí mnoho romantických zákoutí, stezek a výhledů na zámek a okolní krajinu. Na návrší nad zámkem se nachází renesanční kaple Nejsvětější Trojice z roku 1591, která je rovněž přístupná veřejnosti. Rybník obklopující zámek je oblíbeným místem pro projížďky na loďkách (zamek-cervenalhota.cz).

Červená Lhota se stala oblíbeným místem filmařů. Zámek se objevil v mnoha českých pohádkách a filmech, například Zlatovláska, Princezna na hrášku či Svatby pana Voka. Jeho malebný vzhled a romantická atmosféra jej předurčují jako ideální kulisy pro historické a pohádkové příběhy (kudyznudy.cz).

TOP

Všetky

Dokumenty, Objekty, predmety a priestory, Umenie, Stavby, Fotografie

Mohyla mieru – Újezd u Brna

skala
Hits: 383

Mohyla míru je významný pamätník nachádzajúci sa približne 10 kilometrov juhovýchodne od Brna. Tento monument bol postavený na počesť obetí bitky pri Slavkove, známej aj ako Bitka troch cisárov, ktorá sa odohrala 2. decembra 1805. Pamätník je považovaný za prvý mierový monument v Európe a symbolizuje zmierenie a pamiatku padlých vojakov zo všetkých zúčastnených armád (kudyznudy.cz) Myšlienka vybudovať pamätník na počesť obetí bitky pri Slavkove vznikla na začiatku 20. storočia z iniciatívy brnianskeho kňaza Aloisa Slováka. Jeho cieľom bolo vytvoriť pietne miesto, ktoré by slúžilo ako memento vojnových hrôz a podporovalo myšlienku mieru. Projektu sa ujal architekt Josef Fanta, ktorý navrhol secesný pamätník v tvare mohutnej mohyly zakončenej krížom. Stavba prebiehala v rokoch 1910 až 1912 a slávnostné odhalenie sa uskutočnilo 4. júla 1912 (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

Mohyla má výšku 26 metrov a je postavená z lomového kameňa. Na vrchole sa týči 10-metrový kríž, ktorý symbolizuje utrpenie a nádej. V spodnej časti pamätníka sa nachádzajú štyroch bojovníkov, predstavujúcich štyri armády zúčastnené v bitke – francúzsku, ruskú, rakúsku a pruskú. V interiéri sa nachádza kaplnka s ossáriom, kde sú uložené pozostatky padlých vojakov nájdené na bojisku (turistika.cz). V tesnej blízkosti Mohyly míru sa nachádza múzeum, ktoré ponúka multimediálnu expozíciu venovanú bitke pri Slavkove. Návštevníci tu môžu získať podrobné o priebehu bitky, strategických manévroch, výzbroji a výstroji armád, ako aj o živote vojakov a civilistov v tom období. Expozícia využíva moderné technológie, vrátane audiovizuálnych prezentácií a interaktívnych prvkov, čo umožňuje návštevníkom hlbšie pochopiť historický kontext a význam bitky (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz)

Mohyla je postavená na najvyššom bode bojiska. V roku 1805 nebolo zalesnené, umožňovalo prehľad veľkej časti vtedajšieho bojového poľa. Na začiatku bitky tu bol rakúsky cisár František a ruský cár Alexander. Dobyli ho francúzske jednotky o 11-hodine dopoludnia (Informačná tabuľa). Každoročne sa na prelome novembra a decembra pri Mohyle míru konajú pietne akty na počesť padlých vojakov. Tieto sú súčasťou širších spomienkových akcií pri príležitosti výročia bitky pri Slavkove. Okrem toho sa v areáli pamätníka organizujú rôzne kultúrne a vzdelávacie podujatia, , a rekonštrukcie historických udalostí, ktoré prispievajú k uchovávaniu a šíreniu povedomia o tejto významnej historickej udalosti (kudyznudy.cz).

The Cairn of Peace is a significant monument located approximately 10 kilometers southeast of . This monument was built to honor the victims of the Battle of Austerlitz, also known as the Battle of the Three Emperors, which took place on December 2, 1805. The memorial is considered the first peace monument in Europe and symbolizes reconciliation and remembrance of fallen soldiers from all participating armies (kudyznudy.cz). The idea to build a memorial in honor of the victims of the Battle of Austerlitz emerged in the early 20th century, initiated by the Brno priest Alois Slovák. His goal was to create a place of reverence that would serve as a reminder of the horrors of war and promote the idea of peace. The project was undertaken by architect Josef Fanta, who designed an Art Nouveau-style monument in the form of a massive cairn topped with a cross. The construction took place between 1910 and 1912, and the grand unveiling was held on July 4, 1912 (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

The monument is 26 meters high and built from quarry stone. At the top stands a 10-meter cross, symbolizing suffering and hope. At the base of the memorial, there are sculptures of four warriors, representing the four armies involved in the battle – the French, Russian, Austrian, and Prussian. Inside, there is a chapel with an ossuary, where the remains of fallen soldiers discovered on the battlefield are preserved (.cz). Close to the Cairn of Peace is a museum that offers a multimedia exhibition dedicated to the Battle of Austerlitz. Visitors can gain detailed insights into the course of the battle, strategic maneuvers, weaponry, and equipment of the armies, as well as the lives of soldiers and civilians during that period. The exhibition uses modern technology, including audiovisual presentations and interactive elements, allowing visitors to gain a deeper understanding of the historical context and significance of the battle (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

The Cairn is built on the highest point of the battlefield. In 1805, the area was not forested, allowing a clear view of a large part of the battlefield. At the beginning of the battle, the Austrian Emperor Francis and Russian Tsar Alexander were present here. French forces captured the position at 11 a.m. (Information board). Every year, at the turn of November and December, commemorative ceremonies take place at the Cairn of Peace in honor of the fallen soldiers. These events are part of broader remembrance activities marking the anniversary of the Battle of Austerlitz. Additionally, various cultural and educational events, lectures, exhibitions, and historical reenactments are organized at the memorial site, helping to preserve and promote awareness of this significant historical event (kudyznudy.cz).

Le Cairn de la Paix est un monument important situé à environ 10 kilomètres au sud-est de Brno. Ce monument a été érigé en hommage aux victimes de la bataille d’Austerlitz, également connue sous le nom de Bataille des Trois Empereurs, qui s’est déroulée le 2 décembre 1805. Ce mémorial est considéré comme le premier monument de la paix en Europe et symbolise la réconciliation et le souvenir des soldats tombés de toutes les armées impliquées (kudyznudy.cz). L’idée de construire un mémorial en hommage aux victimes de la bataille d’Austerlitz est née au début du XXe siècle à l’initiative du prêtre de Brno, Alois Slovák. Son objectif était de créer un lieu de recueillement servant de rappel des horreurs de la guerre et de promouvoir l’idée de paix. Le projet a été confié à l’architecte Josef Fanta, qui a conçu un monument de style Art nouveau sous la forme d’un grand cairn surmonté d’une croix. La construction a eu lieu entre 1910 et 1912, et l’inauguration officielle s’est tenue le 4 juillet 1912 (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

Le monument mesure 26 mètres de hauteur et est construit en pierre de carrière. Au sommet se dresse une croix de 10 mètres, symbolisant la souffrance et l’espoir. À la base du mémorial, on trouve des sculptures de quatre guerriers, représentant les quatre armées impliquées dans la bataille – les Français, les Russes, les Autrichiens et les Prussiens. À l’intérieur, une chapelle abrite un ossuaire contenant les restes des soldats tombés retrouvés sur le champ de bataille (turistika.cz). À proximité du Cairn de la Paix se trouve un musée proposant une exposition multimédia consacrée à la bataille d’Austerlitz. Les visiteurs peuvent y découvrir des informations détaillées sur le déroulement de la bataille, les manœuvres stratégiques, l’armement et l’équipement des armées, ainsi que sur la vie des soldats et des civils de l’époque. L’exposition utilise des technologies modernes, notamment des présentations audiovisuelles et des éléments interactifs, permettant aux visiteurs de mieux comprendre le contexte historique et l’importance de la bataille (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

Le Cairn est construit sur le point le plus élevé du champ de bataille. En 1805, la zone n’était pas boisée, ce qui permettait une vue dégagée sur une grande partie du champ de bataille. Au début de la bataille, l’empereur autrichien François et le tsar russe Alexandre étaient présents ici. Les forces françaises ont capturé cette position à 11 heures du matin (panneau d’information). Chaque année, entre fin novembre et début décembre, des cérémonies commémoratives ont lieu au Cairn de la Paix en hommage aux soldats tombés. Ces événements font partie des commémorations plus larges marquant l’anniversaire de la bataille d’Austerlitz. En outre, divers événements culturels et éducatifs, conférences, expositions et reconstitutions historiques sont organisés sur le site du mémorial, contribuant à préserver et à diffuser la mémoire de cet événement historique majeur (kudyznudy.cz).

Могила Мира — это значимый мемориал, расположенный примерно в 10 километрах к юго-востоку от Брно. Этот монумент был построен в честь жертв битвы под Аустерлицем, также известной как Битва трёх императоров, которая состоялась 2 декабря 1805 года. Мемориал считается первым памятником мира в Европе и символизирует примирение и память о погибших солдатах всех участвовавших армий (kudyznudy.cz). Идея создания памятника в честь жертв битвы под Аустерлицем возникла в начале XX века по инициативе брненского священника Алоиса Словака. Его целью было создание места памяти, которое бы служило напоминанием об ужасах войны и поддерживало идею мира. Проект был поручен архитектору Йозефу Фанте, который разработал монумент в стиле модерн в виде массивного кургана, увенчанного крестом. Строительство проходило с 1910 по 1912 год, а торжественное открытие состоялось 4 июля 1912 года (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

Монумент имеет высоту 26 метров и построен из камня. На вершине возвышается 10-метровый крест, символизирующий страдания и надежду. В нижней части мемориала расположены скульптуры четырёх воинов, представляющих четыре армии, участвовавшие в битве – французскую, русскую, австрийскую и прусскую. Внутри находится часовня с оссуарием, где хранятся останки погибших солдат, найденные на поле боя (turistika.cz). Вблизи Могилы Мира находится музей, который предлагает мультимедийную экспозицию, посвящённую битве под Аустерлицем. Посетители могут получить подробную информацию о ходе сражения, стратегических манёврах, вооружении и снаряжении армий, а также о жизни солдат и гражданского населения в тот период. Экспозиция использует современные технологии, включая аудиовизуальные презентации и интерактивные элементы, что позволяет глубже понять исторический контекст и значение битвы (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

Могила расположена на самой высокой точке поля боя. В 1805 году эта территория не была покрыта лесами, что позволяло иметь хороший обзор значительной части поля сражения. В начале битвы здесь находились австрийский император Франц I и русский царь Александр I. Французские войска захватили высоту в 11 часов утра (Информационный стенд). Ежегодно в конце ноября – начале декабря у Могилы Мира проходят памятные мероприятия в честь погибших солдат. Эти события являются частью более масштабных мероприятий, приуроченных к годовщине битвы под Аустерлицем. Кроме того, в мемориальном комплексе организуются различные культурные и образовательные мероприятия, лекции, выставки и исторические реконструкции, способствующие сохранению и популяризации знаний об этом значительном историческом событии (kudyznudy.cz).

Das Friedensdenkmal (Mohyla míru) ist ein bedeutendes Denkmal, das etwa 10 Kilometer südöstlich von Brünn liegt. Dieses Monument wurde zu Ehren der Opfer der Schlacht bei Austerlitz errichtet, die auch als Schlacht der Drei Kaiser bekannt ist und am 2. Dezember 1805 stattfand. Das Denkmal gilt als das erste Friedensdenkmal in Europa und symbolisiert die Versöhnung sowie das Gedenken an die gefallenen Soldaten aller beteiligten Armeen (kudyznudy.cz). Die Idee zur Errichtung des Denkmals entstand Anfang des 20. Jahrhunderts auf Initiative des Brünner Priesters Alois Slovák. Sein Ziel war es, einen Gedenkort zu schaffen, der als Mahnmal für die Schrecken des Krieges dient und den Gedanken des Friedens fördert. Das Projekt wurde vom Architekten Josef Fanta übernommen, der das Denkmal im Jugendstil entwarf – als eine massive Grabanlage mit einem großen Kreuz an der Spitze. Der Bau fand zwischen 1910 und 1912 statt, und die feierliche Enthüllung erfolgte am 4. Juli 1912 (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

Das Denkmal ist 26 Meter hoch und aus Bruchstein erbaut. An der Spitze steht ein 10 Meter hohes Kreuz, das für Leid und Hoffnung steht. Im unteren Teil des Denkmals befinden sich Statuen von vier Kriegern, die die vier an der Schlacht beteiligten Armeen – die französische, russische, österreichische und preußische – repräsentieren. Im Inneren befindet sich eine Kapelle mit einem Ossarium, in dem die Überreste gefallener Soldaten aufbewahrt werden, die auf dem Schlachtfeld gefunden wurden (turistika.cz). In unmittelbarer Nähe des Friedensdenkmals befindet sich ein Museum, das eine multimediale Ausstellung zur Schlacht bei Austerlitz bietet. Besucher können detaillierte Informationen über den Schlachtverlauf, strategische Manöver, Bewaffnung und Ausrüstung der Armeen sowie das Leben der Soldaten und Zivilisten jener Zeit erhalten. Die Ausstellung nutzt moderne Technologien wie audiovisuelle Präsentationen und interaktive Elemente, um den historischen Kontext und die Bedeutung der Schlacht besser verständlich zu machen (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

Das Denkmal wurde auf dem höchsten Punkt des Schlachtfelds errichtet. Im Jahr 1805 war das Gelände nicht bewaldet, sodass ein weiter Blick über das Schlachtfeld möglich war. Zu Beginn der Schlacht befanden sich hier der österreichische Kaiser Franz I. und der russische Zar Alexander I. Um 11 Uhr vormittags wurde die Anhöhe von den französischen Truppen eingenommen (Informationstafel). Jährlich finden Ende November und Anfang Dezember am Friedensdenkmal Gedenkveranstaltungen zu Ehren der gefallenen Soldaten statt. Diese Veranstaltungen sind Teil einer umfassenderen Erinnerungskultur zum Jahrestag der Schlacht bei Austerlitz. Zudem werden auf dem Gelände des Denkmals verschiedene kulturelle und bildungspolitische Veranstaltungen, Vorträge, Ausstellungen und historische Nachstellungen organisiert, um das Bewusstsein für dieses bedeutende historische Ereignis zu bewahren und zu fördern (kudyznudy.cz).

Mohyla míru je významný památník nacházející se přibližně 10 kilometrů jihovýchodně od Brna. Tento monument byl postaven na počest obětí bitvy u Slavkova, známé také jako Bitva tří císařů, která se odehrála 2. prosince 1805. Památník je považován za první mírový monument v Evropě a symbolizuje smíření a vzpomínku na padlé vojáky ze všech zúčastněných armád (kudyznudy.cz).

Myšlenka vybudovat památník na počest obětí bitvy u Slavkova vznikla na začátku 20. století z iniciativy brněnského kněze Aloise Slováka. Jeho cílem bylo vytvořit pietní místo, které by sloužilo jako memento válečných hrůz a podporovalo myšlenku míru. Projektu se ujal architekt Josef Fanta, který navrhl secesní památník ve tvaru mohutné mohyly zakončené křížem. Stavba probíhala v letech 1910 až 1912 a slavnostní odhalení se uskutečnilo 4. července 1912 (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

Mohyla má výšku 26 metrů a je postavena z lomového . Na vrcholu se tyčí 10metrový kříž, který symbolizuje utrpení a naději. Ve spodní části památníku se nacházejí sochy čtyř bojovníků, představující čtyři armády zúčastněné v bitvě – francouzskou, ruskou, rakouskou a pruskou. V interiéru se nachází kaple s ossariem, kde jsou uloženy pozůstatky padlých vojáků nalezené na bojišti (turistika.cz).

V těsné blízkosti Mohyly míru se nachází muzeum, které nabízí multimediální expozici věnovanou bitvě u Slavkova. Návštěvníci zde mohou získat podrobné informace o průběhu bitvy, strategických manévrech, výzbroji a výstroji armád, stejně jako o životě vojáků a civilistů v té době. Expozice využívá moderní technologie, včetně audiovizuálních prezentací a interaktivních prvků, což návštěvníkům umožňuje hlouběji pochopit historický kontext a význam bitvy (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

Mohyla je postavena na nejvyšším bodě bojiště. V roce 1805 nebyla tato oblast zalesněná, což umožňovalo přehled o velké části tehdejšího bojiště. Na začátku bitvy zde byl rakouský císař František a ruský car Alexandr. Francouzské jednotky tento bod dobyly v 11 hodin dopoledne (Informační tabule).

Každoročně se na přelomu listopadu a prosince u Mohyly míru konají pietní akty na počest padlých vojáků. Tyto akce jsou součástí širších vzpomínkových událostí při příležitosti výročí bitvy u Slavkova. Kromě toho se v areálu památníku organizují různé kulturní a vzdělávací akce, přednášky, výstavy a rekonstrukce historických událostí, které přispívají k uchování a šíření povědomí o této významné historické události (kudyznudy.cz).

Odkazy