Značka: Triturus alpestris

Růžov­ský vrch sa čnie do výš­ky 619 met­rov nad morom. Je naj­vyš­ším vrcho­lom v národ­nom par­ku Čes­ké Švaj­čiar­sko. Nachá­dza sa 7 km od Čes­kej Kame­ni­ce. Vrcho­lo­vé čas­ti čadi­čo­vé­ho vrcho­lu sú vyhlá­se­né za prí­rod­nú rezer­vá­ciu Růžák. V stre­do­ve­ku stá­la na vrcho­le kapl­n­ka Pan­ny Márie – zni­če­ná bola v roku 1326 (kudyz​nu​dy​.cz). Prav­de­po­dob­ne ho zni­či­lo zeme­tra­se­nie (czip​pe​.hier​-im​-netz​.de). Za napo­le­ón­skych vojen bola na vrchu posta­ve­ná pozo­ro­va­teľ­ňa. Stá­la tu aj vyhliad­ko­vá veža, ale v roku 1938 bola odstrá­ne­ná (kudyz​nu​dy​.cz). Roz­hľad­ňa a aj hos­ti­nec, kto­rý tú kedy­si boli, sa teši­li veľ­ké­mu záuj­mu turis­tov, naj­mä z Nemec­ka, pre­to vznik­la aj ​“Bier­weg” – Piv­ná ces­ta. V rokoch 1924 – 1946 bol na sever­nom úpä­tí lom, kto­rý fun­go­val čias­toč­ne až do roku 1974. Zni­čil nená­vrat­ne miest­ny prí­rod­ný úkaz, ľado­vú jamu, kde zostá­va­la až do leta sneh. Z puk­lín tu pre­sa­ko­val na povrch veľ­mi stu­de­ný vzduch (Wiki­pe­dia).

Názov vrchu je zrej­me odvo­de­ný ako kelt­ské­ho slo­va ​“ros”, kto­ré zna­me­ná mohut­ný. Je prav­de­po­dob­né, že slú­žil ako pohan­ské obrad­né mies­to a púťo­vé mies­to. Ger­mán­ske kme­ne Mar­ko­ma­nov a Her­man­du­rov údaj­ne uctie­va­li vrch ako Ásgard – síd­lo bohov. K vrchu a oko­lí sa tiež via­že pra­nos­ti­ka: ​„Trägt der Rosen­berg eine Hau­ben, kannst du wohl an Regen glau­ben”, čo sa dá pre­lo­žiť ako: ​“Ak Rúžak nosí klo­búk, na dážď sa môžeš spo­ľa­hnúť (Wiki­pe­dia). Vďa­ka svo­jej mohut­nos­ti dostal pre­zýv­ku Děčín­ská Fudži­ja­ma (kudyz​nu​dy​.cz). Svo­je zohrá­va pre­vý­še­nie 300 met­rov opro­ti oko­li­té­mu teré­nu (Wiki­pe­dia). Ľudo­vo sa mu hovo­rí Růžák. Má rov­na­ko ako ázij­ský vul­kán vul­ka­nic­ký pôvod. Horu tvo­rí čadič, kto­rý pre­ni­kol na povrch cez pies­ko­vec (Wiki­pe­dia). Kužel Růžov­ské­ho vrchu pred­sta­vu­je typic­kú ukáž­ku denun­dač­né­ho relik­tu seve­ro­čes­ké­ho tre­ťo­hor­né­ho vul­ka­niz­mu. Mies­ta­mi sa tu pre­ja­vu­je typic­ká šesť­bo­ká stĺp­co­vi­tá odluč­nosť. Pôvod­ne ho obklo­po­va­li krie­do­vé pies­kov­ce, kto­ré pod­ľah­li eró­zii. Na nie­kto­rých mies­tach vrchu sa pies­kov­ce docho­va­li v naj­vyš­ších nad­mor­ských výš­kach (cit​ta​del​la​.cz).

Růžov­ský vrch je kopec bez výhľa­du, ale je tu zacho­va­ný pôvod­ný les s boha­tým bylin­ným pod­ras­tom. Sva­hy pokrý­va­jú pri­ro­dze­né lesy, mies­ta­mi pra­le­so­vé­ho cha­rak­te­ru. Pri sever­nom úpä­tí sa nachá­dza­jú ľado­vé die­ry, v kto­rých sa veľa­krát až do leta udr­žu­je ľad a firn. Juž­ná časť je pokry­tá suti­na­mi (kudyz​nu​dy​.cz). Růžov­ský vrch je súčas­ťou chrá­ne­ných úze­mí: ​“Vtá­čia oblasť Lab­ské pís­kov­ce”, európ­sky význam­nej loka­li­ty Čes­ké Švaj­čiar­sko zo sústa­vy NATURA 2000 a Chrá­ne­nej oblas­ti pri­ro­dze­nej aku­mu­lá­cie vôd (CHOPAV) Seve­ro­čes­ká kří­da. Z geomor­fo­lo­gic­ké­ho hľa­dis­ka je vrch súčas­ťou Dečín­skej vrcho­vi­ny. Na úpä­tí sa nachá­dza nie­koľ­ko miest s prie­duch­mi nie­len stu­de­né­ho, ale aj tep­lé­ho vzdu­chu z pod­ze­mia. Takz­va­né ven­ta­ro­ly sa nachá­dza­jú na juž­nom sva­hu (Wiki­pe­dia).

Medzi mno­hý­mi rast­li­na­mi, kto­ré sa vysky­tu­jú na Ružov­skom vrchu, je veľ­ké množ­stvo vzác­nych dru­hov. Mod­ré peče­ňov­ní­ky žia­ria na vrcho­le a sva­hoch, nachá­dza sa tu aj lyko­vec, sne­žien­ka, blen a mno­hé ďal­šie dru­hy. Ružov­ský vrch je tak obľú­be­ný medzi zbe­ra­teľ­mi bylín, bota­nik­mi a ochran­ca­mi prí­ro­dy. Bazal­to­vá pôda v tie­ni bukov posky­tu­je priaz­ni­vé pod­mien­ky pre roz­ma­ni­tú fló­ru (czip​pe​.hier​-im​-netz​.de). Z iných rast­lín sa tu vysky­tu­je napr. Vin­ce­to­xi­cum hirun­di­na­ria, Ribes alpi­num (Wiki­pe­dia). Boha­té je aj vtá­čie spe­va­vé osa­den­stvo a divo­ká zver všet­ké­ho dru­hu. Tok tet­ro­va na Ružov­skom vrchu je zážit­kom, na kto­rý sa neza­bú­da (czip​pe​.hier​-im​-netz​.de). Z fau­ny je tu zastú­pe­ný napr.: Sala­man­dra sala­man­dra, Tri­tu­rus alpes­tris, Lacer­ta vivi­pa­ra, Aego­lius fune­re­us (Wiki­pe­dia).

Růžov­ský vrch rises to an alti­tu­de of 619 meters abo­ve sea level. It is the hig­hest peak in the Bohe­mian Swit­zer­land Nati­onal Park and is loca­ted 7 km from Čes­ká Kame­ni­ce. The sum­mit area of this basal­tic peak is desig­na­ted as the Růžák Natu­re Reser­ve. In the Midd­le Ages, a cha­pel dedi­ca­ted to the Vir­gin Mary sto­od at the sum­mit, which was des­tro­y­ed in 1326, possib­ly by an eart­hqu­ake. During the Napo­le­onic Wars, an obser­va­ti­on post was built on the hill, and a lookout tower sto­od the­re until it was dis­man­tled in 1938. The obser­va­ti­on tower and inn that once exis­ted here were popu­lar among tou­rists, par­ti­cu­lar­ly from Ger­ma­ny, lea­ding to the cre­a­ti­on of the ​“Bier­weg” – Beer Path. Bet­we­en 1924 and 1946, the­re was a quar­ry on the nort­hern slo­pe, which ope­ra­ted par­tial­ly until 1974. It irre­ver­sib­ly des­tro­y­ed a local natu­ral phe­no­me­non, an ice pit whe­re snow remai­ned until sum­mer, as cold air see­ped through cracks.

Due to its pro­mi­nen­ce, it ear­ned the nick­na­me ​“Děčí­n’s Fuji­y­ama.” The ele­va­ti­on dif­fe­ren­ce of 300 meters abo­ve the sur­roun­ding ter­rain con­tri­bu­tes to this com­pa­ri­son. Local­ly, it is kno­wn as ​“Růžák” and, like the Asian vol­ca­no, has a vol­ca­nic ori­gin. The moun­tain is com­po­sed of basalt that penet­ra­ted through sand­sto­ne. The cone of Růžov­ský vrch is a typi­cal exam­ple of a denu­da­ti­on rem­nant of North Bohe­mian Ter­tia­ry vol­ca­nism. Typi­cal six-​sided colum­nar join­ting is evi­dent in pla­ces. Ori­gi­nal­ly, it was sur­roun­ded by Cre­ta­ce­ous sand­sto­nes that suc­cum­bed to ero­si­on, though some sand­sto­ne remains at the hig­hest alti­tu­des of the hill.

Růžov­ský vrch is a hill wit­hout a view, but it retains ori­gi­nal forests with a rich her­ba­ce­ous under­gro­wth. The slo­pes are cove­red with natu­ral forests, some of a pri­me­val natu­re. At the nort­hern foot are ice holes whe­re ice and firn often per­sist until sum­mer. The sout­hern part is cove­red with scree. Růžov­ský vrch is part of seve­ral pro­tec­ted are­as: the ​“Elbe Sand­sto­ne Bird Area,” the Euro­pe­an Site of Com­mu­ni­ty Impor­tan­ce Bohe­mian Swit­zer­land under the Natu­ra 2000 network, and the North Bohe­mian Chalk Pro­tec­ted Area of Natu­ral Water Accu­mu­la­ti­on. From a geomorp­ho­lo­gi­cal per­spec­ti­ve, the hill is part of the Děčín High­lands. The­re are also pla­ces with vents for both cold and warm air from under­ground, kno­wn as ven­ta­ro­les, on the sout­hern slope.

The name of the hill pro­bab­ly deri­ves from the Cel­tic word ​“ros,” mea­ning ​“migh­ty.” It is like­ly that it ser­ved as a pagan ritu­al site and a pilg­ri­ma­ge site. The Ger­ma­nic tri­bes of the Mar­co­man­ni and Her­mun­du­ri alle­ged­ly wors­hi­ped the hill as Asgard — the abo­de of the gods. A local say­ing asso­cia­ted with the hill goes: ​“Trägt der Rosen­berg eine Hau­ben, kannst du wohl an Regen glau­ben,” which trans­la­tes to ​“If Růžák wears a cap, you can expect rain.”

Among the many plants found on Růžov­ský vrch are a lar­ge num­ber of rare spe­cies. Blue hepa­ti­ca blo­oms on the sum­mit and slo­pes, along with daph­ne, sno­wd­rops, hen­ba­ne, and many other spe­cies. Růžov­ský vrch is popu­lar among her­ba­lists, bota­nists, and natu­re con­ser­va­ti­onists. The basal­tic soil in the sha­de of beech tre­es pro­vi­des favo­rab­le con­di­ti­ons for a diver­se flo­ra, inc­lu­ding Vin­ce­to­xi­cum hirun­di­na­ria and Ribes alpi­num. The area also hosts rich bird­li­fe and diver­se wild­li­fe. The courts­hip disp­lay of the caper­cail­lie on Růžov­ský vrch is an unfor­get­tab­le expe­rien­ce. The fau­na inc­lu­des spe­cies such as the fire sala­man­der (Sala­man­dra sala­man­dra), alpi­ne newt (Tri­tu­rus alpes­tris), vivi­pa­rous lizard (Lacer­ta vivi­pa­ra), and bore­al owl (Aego­lius funereus).

Der Růžov­ský vrch erhebt sich auf eine Höhe von 619 Metern über dem Mee­ress­pie­gel. Er ist der höchs­te Gip­fel im Nati­onal­park Böh­mis­che Sch­we­iz und liegt 7 km von Čes­ká Kame­ni­ce ent­fernt. Der Gip­fel­be­re­ich die­ses basal­tis­chen Ber­ges ist als Natur­re­ser­vat Růžák aus­ge­wie­sen. Im Mit­te­lal­ter stand auf dem Gip­fel eine Kapel­le der Jungf­rau Maria, die 1326 zers­tört wur­de, wahrs­che­in­lich durch ein Erd­be­ben. Wäh­rend der Napo­le­onis­chen Krie­ge wur­de auf dem Berg ein Beobach­tungs­pos­ten errich­tet, und ein Aus­sichts­turm stand dort, bis er 1938 ent­fernt wur­de. Der Aus­sichts­turm und das Gast­haus, die einst hier exis­tier­ten, erf­re­uten sich gro­ßer Beliebt­he­it bei Tou­ris­ten, ins­be­son­de­re aus Deutsch­land, was zur Ents­te­hung des ​“Bier­wegs” führ­te. Zwis­chen 1924 und 1946 gab es am Nord­hang einen Ste­inb­ruch, der tei­lwe­i­se bis 1974 in Bet­rieb war. Die­ser zers­tör­te unwie­derb­rin­glich ein loka­les Naturp­hä­no­men, eine Eis­höh­le, in der sich der Schnee bis zum Som­mer hielt, da durch Ris­se sehr kal­te Luft an die Oberf­lä­che drang.

Aufg­rund sei­ner Größe erhielt er den Spitz­na­men ​“Děčí­ner Fuji­y­ama”. Der Höhe­nun­ters­chied von 300 Metern im Verg­le­ich zur Umge­bung trägt zu die­sem Verg­le­ich bei. Lokal ist er als ​“Růžák” bekannt und hat wie der asia­tis­che Vul­kan einen vul­ka­nis­chen Urs­prung. Der Berg bes­teht aus Basalt, der durch Sand­ste­in an die Oberf­lä­che drang. Der Kegel des Růžov­ský vrch ist ein typis­ches Beis­piel für ein Denu­da­ti­ons­re­likt des nord­böh­mis­chen Ter­ti­är­vul­ka­nis­mus. An eini­gen Stel­len tritt die typis­che sech­sec­ki­ge Säu­len­glie­de­rung auf. Urs­prün­glich war er von Kre­i­de­sand­ste­i­nen umge­ben, die der Ero­si­on erla­gen, obwohl an eini­gen Stel­len des Ber­ges die Sand­ste­i­ne in den höchs­ten Höhen­la­gen erhal­ten geb­lie­ben sind.

Der Růžov­ský vrch ist ein Berg ohne Aus­sicht, doch hier ist der urs­prün­gli­che Wald mit einem rei­chen krau­ti­gen Unter­wuchs erhal­ten geb­lie­ben. Die Hän­ge sind von natür­li­chen Wäl­dern bedec­kt, tei­lwe­i­se von urwal­dar­ti­gem Cha­rak­ter. Am Nord­fuß befin­den sich Eis­löcher, in denen oft bis zum Som­mer Eis und Firn erhal­ten ble­i­ben. Der süd­li­che Teil ist von Geröll bedec­kt. Der Růžov­ský vrch ist Teil meh­re­rer Schutz­ge­bie­te: des ​“Vogels­chutz­ge­biets Elb­sand­ste­in­ge­bir­ge”, des Euro­pä­isch bede­uten­den Gebiets Böh­mis­che Sch­we­iz im Rah­men des Natu­ra 2000-​Netzes und des Schutz­ge­biets für natür­li­che Was­se­ran­samm­lun­gen Nord­böh­mis­che Kre­i­de. Geomorp­ho­lo­gisch gehört der Berg zum Děčí­ner Hoch­land. An sei­nem Fuß befin­den sich meh­re­re Orte mit Lüf­tung­söff­nun­gen nicht nur für kal­te, son­dern auch für war­me Luft aus dem Unter­grund. Die­se soge­nann­ten Ven­ta­ro­len befin­den sich am Südhang.

Der Name des Ber­ges stammt wahrs­che­in­lich vom kel­tis­chen Wort ​“ros”, das ​“mäch­tig” bede­utet. Es ist wahrs­che­in­lich, dass er als heid­nis­che Kults­tät­te und Wall­fa­hr­t­sort dien­te. Die ger­ma­nis­chen Stäm­me der Mar­ko­man­nen und Her­mun­du­ren vere­hr­ten den Berg angeb­lich als Asgard – den Sitz der Göt­ter. Eine loka­le Wet­ter­re­gel lau­tet: ​„Trägt der Rosen­berg eine Hau­ben, kannst du wohl an Regen glauben.“

Unter den vie­len Pflan­zen, die am Růžov­ský vrch vor­kom­men, gibt es eine gro­ße Anzahl sel­te­ner Arten. Blaue Leberb­lüm­chen blühen auf dem Gip­fel und den Hän­gen, eben­so wie Sei­del­bast, Schne­eg­löck­chen, Bil­sen­kraut und vie­le ande­re Arten. Der Růžov­ský vrch ist bei Krä­u­ter­samm­lern, Bota­ni­kern und Naturs­chüt­zern beliebt. Der Basalt­bo­den im Schat­ten der Buchen bie­tet güns­ti­ge Bedin­gun­gen für eine viel­fäl­ti­ge Flo­ra, darun­ter Vin­ce­to­xi­cum hirun­di­na­ria und Ribes alpi­num. Das Gebiet beher­bergt auch eine rei­che Voge­lwelt und eine viel­fäl­ti­ge Tier­welt. Das Balz­ver­hal­ten des Auer­hahns am Růžov­ský vrch ist ein unver­gess­li­ches Erleb­nis. Zur Fau­na gehören Arten wie der Feuer­sa­la­man­der (Sala­man­dra sala­man­dra), der Alpen­molch (Tri­tu­rus alpes­tris), die Berg­zie­ge (Lacer­ta vivi­pa­ra) und der Sper­lings­kauz (Aego­lius funereus).

Růžov­ský vrch se tyčí do výš­ky 619 met­rů nad mořem a je nej­vyš­ším vrcho­lem v národ­ním par­ku Čes­ké Švý­car­sko. Nachá­zí se 7 km od Čes­ké Kame­ni­ce. Vrcho­lo­vé čás­ti čedi­čo­vé­ho kop­ce byly vyhlá­še­ny pří­rod­ní rezer­va­cí Růžák. V^e stře­do­věku stá­la na vrcho­lu kap­le Pan­ny Marie, kte­rá byla zni­če­na roku 1326 (kudyz​nu​dy​.cz), prav­děpo­dob­ně zemětře­se­ním (czip​pe​.hier​-im​-netz​.de). Během napo­le­on­ských válek zde byla posta­ve­na pozo­ro­va­tel­na. Na vrcho­lu stá­la také rozh­led­na, kte­rá byla v roce 1938 odstra­něna (kudyz​nu​dy​.cz). Rozh­led­na i hos­ti­nec, jež se zde kdy­si nachá­ze­ly, při­ta­ho­va­ly mno­ho turis­tů, zej­mé­na z Němec­ka, a pro­to vznik­la ​„Bier­weg“ – Piv­ní ces­ta. V letech 1924 – 1946 byl na sever­ním úpa­tí lom, kte­rý čás­teč­ně fun­go­val až do roku 1974. Nená­vrat­ně zni­čil míst­ní pří­rod­ní zají­ma­vost – ledo­vou jámu, ve kte­ré se až do léta udr­žo­val sníh. Z puk­lin zde totiž na povrch pro­ni­kal vel­mi stu­de­ný vzduch (Wiki­pe­dia).

Název vrchu je prav­děpo­dob­ně odvo­zen z kelt­ské­ho slo­va ​„ros“, což zna­me­ná mohut­ný. Je mož­né, že slou­žil jako pohan­ské obřad­ní mís­to a pout­ní loka­li­ta. Ger­mán­ské kme­ny Mar­ko­ma­nů a Her­mun­du­rů údaj­ně uctí­va­ly vrch jako Ásgard – síd­lo bohů. K vrchu a jeho oko­lí se vzta­hu­je pra­nos­ti­ka: ​„Trägt der Rosen­berg eine Hau­ben, kannst du wohl an Regen glau­ben“, což lze pře­lo­žit jako: ​„Když Růžák nosí klo­bouk, můžeš se spo­leh­nout na déšť“ (Wiki­pe­dia). Díky své mohut­nos­ti si vrch vyslou­žil přez­dív­ku Děčín­ská Fudži­ja­ma (kudyz​nu​dy​.cz). Výraz­né pře­vý­še­ní 300 met­rů opro­ti okol­ní­mu teré­nu přis­pí­vá k jeho majes­tát­nos­ti (Wiki­pe­dia). Lido­vě je nazý­ván Růžák. Stej­ně jako asij­ský vul­kán má vul­ka­nic­ký původ. Hora je tvo­ře­na čedi­čem, kte­rý pro­nikl na povrch skrz pís­ko­vec (Wiki­pe­dia). Kužel Růžov­ské­ho vrchu před­sta­vu­je typic­kou ukáz­ku denu­dač­ní­ho relik­tu seve­ro­čes­ké­ho tře­ti­hor­ní­ho vul­ka­nis­mu. Na něk­te­rých mís­tech se zde pro­je­vu­je typic­ká šes­ti­bo­ká sloup­co­vá odluč­nost. Původ­ně vrch obklo­po­va­ly kří­do­vé pís­kov­ce, kte­ré pod­lé­ha­ly ero­zi. Na něko­li­ka mís­tech vrchu se pís­kov­ce docho­va­ly v nej­vyš­ších nad­mo­řs­kých výš­kách (cit​ta​del​la​.cz).

Růžov­ský vrch je kopec bez výhle­du, avšak s původ­ním lesem a boha­tým bylin­ným pod­ros­tem. Sva­hy pokrý­va­jí při­ro­ze­né lesy, mís­ty cha­rak­te­ru pra­le­sa. Na sever­ním úpa­tí se nachá­ze­jí ledo­vé díry, v nichž se čas­to až do léta udr­žu­je led a firn. Již­ní část je pokry­tá sutí (kudyz​nu​dy​.cz). Růžov­ský vrch je sou­čás­tí chrá­něných úze­mí: pta­čí oblas­ti Lab­ské pís­kov­ce, evrop­sky význam­né loka­li­ty Čes­ké Švý­car­sko v rám­ci sou­sta­vy NATURA 2000 a chrá­něné oblas­ti při­ro­ze­né aku­mu­la­ce vod (CHOPAV) Seve­ro­čes­ká kří­da. Z geomor­fo­lo­gic­ké­ho hle­dis­ka patří k Děčín­ské vrcho­vi­ně. Na úpa­tí se nachá­zí něko­lik míst s průdu­chy nejen stu­de­né­ho, ale také tep­lé­ho vzdu­chu z pod­ze­mí. Takz­va­né ven­ta­ro­ly se nalé­za­jí na již­ním sva­hu (Wiki­pe­dia).

Mezi mno­ha rost­li­na­mi na Růžov­ském vrchu se nachá­zí množ­ství vzác­ných dru­hů. Mod­ré jater­ní­ky zde září na vrcho­lu i sva­zích, dále zde ros­te lýko­vec, sněžen­ka, blín a mno­ho dal­ších dru­hů. Díky své boha­té fló­ře je vrch oblí­be­ným mís­tem sběra­te­lů bylin, bota­ni­ků a ochrán­ců pří­ro­dy. Bazal­to­vá půda pod buky posky­tu­je příz­ni­vé pod­mín­ky pro roz­ma­ni­tou vege­ta­ci (czip​pe​.hier​-im​-netz​.de). Mezi dal­ší zdej­ší rost­li­ny patří napří­klad Vin­ce­to­xi­cum hirun­di­na­ria a Ribes alpi­num (Wiki­pe­dia). Boha­té je také zastou­pe­ní pěv­ců a divo­ké zvěře. Tok tetře­va na Růžov­ském vrchu je neza­po­me­nu­tel­ným zážit­kem (czip​pe​.hier​-im​-netz​.de). Z fau­ny zde naj­de­me napří­klad mlo­ka skvr­ni­té­ho, čol­ka hor­ské­ho, ješ­těr­ku živo­ro­dou a puš­tí­ka běla­vé­ho (Wiki­pe­dia).

Odka­zy

• Růžov­ský vrch nebo-​li ​„Děčín­ská Fudžijama“
• Wiki­pe­dia CZ
• Plán sta­rost­li­vos­ti
• Čes­ké Švajčiarsko
• foto​apa​rat​.cz
• regi​on​tou​rist​.cz
• tou​lej​se​.cz
• geolo​gy​.cz
• Petr Pazour
• Petr Hlous
• Marek Cha­lup­ník
• zemes​ve​ta​.cz
• Poves­ti
• obec​-ruzo​va​.cz
• zanik​le​ob​ce​.cz
• Mar­ti­na Valihrachová
• Mar­tin Janoška
• Vác­lav Sojka
• Face­bo­ok
• Jan Pav­lí­ček

Use Facebook to Comment on this Post