vinohrady - Skala

Biotopy, Devínské Karpaty, Krajina, Les, Malé Karpaty, Organizmy, Príroda, Rastliny, Skaly, Slovenská krajina, Stromy, Záhorie

Devínska Kobyla – unikátna lokalita celosvetového významu

12/02/202512/02/2025 skala

Devínska Kobyla patrí k najdlhšie osídleným lokalitám na Slovensku. Už v období 5000 rokov pred n.l. si tu neolitickí roľníci stavali svoje prvé sídla. V 4 storočí pred n.l. sa tu usadili Kelti, ktorí začali klčovať lesy. Po nich ovládli územie v 1. storočí n.l. Rimania a založili na juhozápadných svahoch Devínskej Kobyly vinice (devinskakobyla.sk). Pod severovýchodnými svahmi medzi Dúbravkou a “Technickým sklom” sa odkryli pozostatky vidieckej usadlosti rímskeho typu – villa rustica z 3. storočia (panorama.sk).

Masív Devínskej Kobyly nazývajú geológovia aj “klenotnicou rozmanitosti geologických javov”. Približne pred 300 miliónmi rokov bolo toto územie súčasťou prakontinentu Pangea. V nasledujúcich obdobiach bolo toto územie niekoľkokrát zaplavené morom, v ktorom sa tvorili vápence a dolomity – Devínska hradná skala, Waittov lom, Štokeravská vápenka, Sandberg. Bádenské more, ktoré sa nachádzalo na tomto území pred 14 – 16 mil. rokmi, modelovalo významnú lokalitu skamenelín na Devínskej Kobyle – Sandberg. Nemalou mierou sa na formovaní Devínskej Kobyly podieľajú rieky Morava a Dunaj. Ich korytá sa postupne premiestňovali a približne pred 600 tis. rokmi vznikol ich sútok týchto riek v oblasti dnešnej Devínskej Novej Vsi. Geologickými zmenami sa pod Devínsku hradnú skalu presunul asi pred 130 tisíc rokmi (devinskakobyla.sk). Devínskou hradnou skalou sa na našom území začína mohutný oblúk Karpát. Geologicky ku Karpatom patria aj Hundsheimské kopce na pravom brehu Dunaja v Rakúsku. Južné svahy sú tvorené prevažne sivými vápencami, dolomitmi a karbonátovými brekciami. Súvrstvia sú 160 – 180 miliónov rokov. Vrchol je z druhohorných kremencov, ktoré vznikli stmelením plážového piesku (Informačná tabuľa).Devínskou hradnou skalou sa na našom území začína mohutný oblúk Karpát. Geologicky ku Karpatom patria aj Hundsheimské kopce na pravom brehu Dunaja v Rakúsku. Južné svahy sú tvorené prevažne sivými vápencami, dolomitmi a karbonátovými brekciami. Súvrstvia sú 160 – 180 miliónov rokov. Vrchol je z druhohorných kremencov, ktoré vznikli stmelením plážového piesku (Informačná tabuľa).

Devínska Kobyla je jedna z najunikátnejších lokalít celého Slovenska. Britský botanik D. Moore v publikácii Plant Life pripravil celosvetový výber prírodovedne osobitne zaujímavých lokalít a z desiatich vymedzených pre celú Európu venoval dve strany Devínskej Kobyle (inba.sk). Patrí do Devínskych Karpát. Nachádza sa v tesnej blízkosti Devína – mestskej časti Bratislavy. Leží pri sútoku rieky Morava s Dunajom. Ku nej patrí aj Sandberg. Je veľmi často navštevovaná. Kobyla, ako ju v Bratislave familiárne nazývame je skutočne veľmi bohatá na pestrú paletu foriem prírody. Vykazuje vysoký stupeň biodiverzity, aj z dôvodu, že pôvodne šlo o zalesnenú lokalitu, na ktorej však človek historicky hospodáril, odlesňoval, kosil apod (Wikipedia). Pásli sa tu ovce, ale aj kozy a hovädzí dobytok. Zhruba v polovici 20. storočia pastva postupne zanikla (broz.sk). Na Devínskej Kobyle žije niekoľkotisíc druhov živočíchov. Napr. kobylka Saga pedo, modlivka Mantis religiosa. Viac ako 600 druhov motýľov, napr. vidlochvost feniklový Papilio machaon, jasoň chochlačkový Parnassius mnemosyne, viac ako 380 druhov chrobákov, napr. roháč obyčajný Lucanus cervus, fúzač veľký Cerambyx cerdo. Z vtákov na skalách hniezdi sokol myšiar Falco tinnunculus, zalietava sem Monticola saxatilis, Falco cherrug (devinskakobyla.sk). Žijú tu viaceré druhy na svojej severnej hranici rozšírenia. Vyskytuje tu zriedkavá pamodlivka dlhokrká Mantispa styriaca, vidlochvost ovocný Iphiclides podalirius (sazp.sk).

Z vegetácie tu dominujú teplomilné a vápnomilné rastliny, celkom je tu rastie viac ako 1 100 druhov vyšších rastlín. Medzi nimi 26 druhov orchideí. Vyskytujú sa tu teplomilné druhy hmyzu, prispôsobené extrémnym a dlhodobým obdobiam sucha (broz.sk). Vyskytuje sa tu kavyľ pôvabný Stipa pulcherrina a Stipa joannis, 26 druhov vstavačov (Orchideaceae), hlaváčik jarný Adonis vernalis, poniklec černastý Pulsatilla nigricans, poniklec veľkokvetý Pulsatilla grandis, ľalia zlatohlavá Lilium martagon, kosatec nízky Iris pumila, kosatec dvojfarebný Iris variegata, Platanthera bifolia. Vzácnosťou je ihlica nízka Ononis pusilla, Lathyrus sphaericus, Conringia austriaca, Potentilla pedata, Smyrnium porfoliatum, Bupleurum rotundifolium, Consolida orientalis ssp. paniculata, Aplenium adianthum nigrum (sazp.sk), stepný relikt Gypsophila fastigiata (devinskakobyla.sk).

Devínska Kobyla je najvyšším vrchom Devínskych Karpát s nadmorskou výškou 514 m nad morom a zároveň je najjužnejším výbežkom Malých Karpát. Má aj zákonnú ochranu, od roku 1964 je Národnou prírodnou rezerváciou – NPR s rozlohou 101.12 ha (Wikipedia). Devínska Kobyla je aj tzv. územím európskeho významu, je súčasťou Chránenej krajinnej oblasti Malé Karpaty a je súčasťou chránených území NATURA 2000 (broz.sk). Waitov lom, ktorý je na fotografiách sa nachádza neďaleko od Sandbergu, cca 600 metrov smerom ku Devínu. Slúžil v minulosti ako vápenka (slovakia.travel).

Dnes je Waitov lom súčasťou Sanbergsko – Pajštúnskeho geoparku. Na Devínskej Kobyle sa nachádzajú historické kameňolomy, dĺžka ich lomových stien presahuje 200 metrov. Kolmé steny vznikli ručnou ťažbou blokov pórovitého neogénneho vápenca. Devínska Kobyla poskytuje stavebný kameň nepretržite viac ako 2000 rokov. Najstaršie doloženie je v 1. storočí pred naším letopočtom, kedy si dal keltský vládca postaviť Rimanmi palác na hradnom kopci v Bratislave. Kameň bol pevný a zároveň ľahko opracovateľný, preto sa hodil na jednoduchšie kamenárske výrobky a sochy. Piesčité vápence a vápnité pieskovce sa ťažili v lokalitách Líščia stráň a Merice priamo nad Devínom. Napr. na výstavbu Dómu svätého Martina. Najväčší rozmach nastal v 15. storočí, kedy sa materiál použil na prestavbu Bratislavského hradu, Dómu svätého Martina, veže Františkánskeho kostola, Akadémie Istropolitany, radnice a meštianskych domov. Ťažilo sa väčšinou povrchovo. Nový rozvoj ťažby nastal v polovici 19. storočia, keď sa stavala železnica medzi Viedňou a Budapešťou, konkrétne úsek Bratislava – Marchegg. Waitov lom bol druhým najrozsiahlejším po Štokeravskej vápenke. Jeho pôvodné pomenovanie bolo Mittelmannova vápenka. Vápenka Mórica Mittelmann bola činná v rokoch 1897 – 1932. Z nej sa kameň používal na reguláciu a spevňovanie riečnych brehov. V marci 1929 získal lom Jozef Wait, výroba vo vápenke a ťažba v lome sa postupne utlmovala a skončila sa v roku 1932. Na okolitých pozemkoch založil Jozef Wait vinohrad a ovocný sad. Počas 2. svetovej vojny bol v objekte vápenky zriadený pracovný tábor pre ruských zajatcov, ktorý stavali drevený most cez Moravu do Schlosshofu. Z geologického hľadiska je horná časť Waitovho lomu považovaná za torzo podmorskej jaskyne (Informačná tabuľa).

Prevažná časť národnej prírodnej rezervácie Devínska Kobyla predstavuje kultúrnu krajiny. Svahy Devínskej Kobyly boli pôvodne pokryté dubovo-hrabovými lesmi, ktoré boli v minulosti vyrúbané a následne niekoľko storočí udržiavané ľudskou činnosťou – kosením, pasením a vypaľovaním. Toto viedlo ku vzniku a udržiavaniu jedinečných lúčnych a lesostepných spoločenstiev s bohatstvom vzácnych teplomilných druhov rastlín a živočíchov. Pásli sa tu ovce, ale aj kozy a dobytok. V roku 2013 sa podarilo po viac ako 50 rokov obnoviť pastvu kôz. Pasenie potláča zarastanie územia náletovými krovinami, pomáha tak udržiavať jeho tradičný lesostepný charakter (Informačná tabuľa).

Vyhliadková veža sa nachádza na najvyššie položenom mieste Devínskej Kobyly v nadmorskej výške 514 metrov nad morom. Je vysoká viac ako 21 metrov. Najvyššia plošina je osadená na nivelete cca 20 m nad okolitým terénom. Ponúka výhľad na okolie Devínskej Novej Vsi, na Česko, Rakúsko a Maďarsko. Autorom návrhu vyhliadkovej veže Architektonický ateliér ARCHITEKTI ŠEBO LICHÝ. O vzhľade veže už koluje legenda, že ju inšpirovala modlivka zelená, ktorá žije v okolitej prírode. Podľa slov autorov však stavba vychádza z genius loci daného miesta. Odtiaľto vidno z jedného bodu do troch rôznych krajín, takže fascinácia týmto miestom bola inšpiráciou aj pre trojuholníkový pôdorys vyhliadkovej veže Devínska Kobyla. Motív trojuholníka sa opakuje na celom jej dizajne (devinskanovaves.sk).

Devínska Kobyla is one of the longest inhabited sites in Slovakia. As early as 5000 years BC, Neolithic farmers established their first settlements here. In the 4^th century BC, Celts settled, initiating deforestation. Following them, in the 1^st century AD, the Romans dominated the area and founded vineyards on the southwest slopes of Devínska Kobyla (devinskakobyla.sk). Under the northeastern slopes, remnants of a Roman-type rural settlement – villa rustica from the 3^rd century, were uncovered between Dúbravka and “Technické sklo” (panorama.sk).

Geologists refer to the massif of Devínska Kobyla as the “treasury of geological phenomena.” Approximately 300 million years ago, this area was part of the supercontinent Pangaea. In subsequent periods, the region was repeatedly flooded by the sea, forming limestones and dolomites – Devínska hradná skala, Waittov lom, Štokeravská vápenka, Sandberg. The Baden Sea, which existed here 14 – 16 million years ago, shaped a significant fossil site on Devínska Kobyla – Sandberg. Morava and Danube rivers significantly contribute to the formation of Devínska Kobyla. Their beds gradually shifted, and about 600 thousand years ago, their confluence was formed in the area of today’s Devínska Nová Ves. The geological changes moved Devínska hradná skala about 130 thousand years ago (devinskakobyla.sk). Devínska Kobyla is the starting point of the massive Carpathian arc. The Hundsheim Hills on the right bank of the Danube in Austria also belong geologically to the Carpathians. Southern slopes consist mainly of gray limestones, dolomites, and carbonate breccias, dating back 160 – 180 million years. The summit is composed of Mesozoic cherts, formed by cementation of beach sand (Information Board).

Devínska Kobyla is one of Slovakia’s most unique locations. British botanist D. Moore, in the publication “Plant Life,” selected globally scientifically interesting locations, dedicating two pages to Devínska Kobyla for the whole of Europe (inba.sk). It is part of the Devínske Karpaty, located in close proximity to Devín – a district of Bratislava, near the confluence of the Morava River with the Danube. It includes Sandberg and is highly frequented. Familiarly known as Kobyla, it boasts a rich variety of natural forms. It exhibits a high degree of biodiversity due to its history as a originally forested area that humans have historically managed, deforested, and cultivated (Wikipedia). Devínska Kobyla used to be grazed by sheep, goats, and cattle, but pasture gradually diminished around the mid-20th century (broz.sk). Devínska Kobyla hosts thousands of animal species, such as the Saga pedo bush-cricket and the Mantis religiosa mantis. Over 600 butterfly species, including the Papilio machaon swallowtail and Parnassius mnemosyne clouded Apollo, more than 380 beetle species, like Lucanus cervus stag beetle, and Cerambyx cerdo great capricorn beetle. Falcons, such as the Falco tinnunculus kestrel, nest on the rocks, while Monticola saxatilis rock thrush occasionally visits. The rare long-necked mantis Mantispa styriaca and the scarce swallowtail Iphiclides podalirius are also found here (devinskakobyla.sk, sazp.sk).

The vegetation is dominated by thermophilic and calcicolous plants, with over 1,100 species of higher plants. Among them are 26 species of orchids, thermophilic insect species adapted to extreme and prolonged periods of drought (broz.sk). The elegant feather grass Stipa pulcherrina and Stipa joannis, 26 species of orchids (Orchideaceae), Adonis vernalis, Pulsatilla nigricans, Pulsatilla grandis, Lilium martagon, Iris pumila, Iris variegata, Platanthera bifolia. Rare species include Ononis pusilla, Lathyrus sphaericus, Conringia austriaca, Potentilla pedata, Smyrnium porfoliatum, Bupleurum rotundifolium, Consolida orientalis ssp. paniculata, and the steppe relic Gypsophila fastigiata (devinskakobyla.sk, sazp.sk).

Devínska Kobyla is the highest peak of the Devínske Karpaty, with an altitude of 514 meters above sea level, and simultaneously the southernmost extension of the Malé Karpaty. It has legal protection, designated as a National Natural Reserve since 1964, covering an area of 101.12 hectares (Wikipedia). Devínska Kobyla is also a so-called area of European significance, part of the Protected Landscape Area of Malé Karpaty and part of the NATURA 2000 protected areas (broz.sk). Waittov lom, depicted in the photographs, is located near Sandberg, approximately 600 meters towards Devín. In the past, it served as a limestone quarry (slovakia.travel).

Today, Wait’s Quarry is part of the Sandberg – Pajštún Geopark. There are historic quarries on Devínska Kobyla, with quarry walls exceeding 200 meters in length. The vertical walls were created by manual extraction of blocks of porous Neogene limestone. Devínska Kobyla has provided building stone continuously for over 2,000 years. The oldest known use dates back to the 1^st century BCE, when a Celtic ruler commissioned the Romans to build a palace on the castle hill in Bratislava. The stone was both durable and easy to work, making it suitable for simple stone carvings and sculptures. Sandy limestones and calcareous sandstones were quarried in the Líščia stráň and Merice locations, directly above Devín. These stones were used, for example, in the construction of St. Martin’s Cathedral. The greatest expansion of quarrying occurred in the 15^th century, when the material was used for the reconstruction of Bratislava Castle, St. Martin’s Cathedral, the tower of the Franciscan Church, Academia Istropolitana, the Old Town Hall, and various townhouses. Quarrying was mostly surface-based. A new period of development in quarrying began in the mid-19th century with the construction of the railway between Vienna and Budapest, particularly the Bratislava – Marchegg section. Wait’s Quarry was the second largest after the Štokerau Limeworks. Originally, it was called Mittelmann’s Limeworks, as Móric Mittelmann’s limeworks operated between 1897 and 1932, providing stone for riverbank regulation and reinforcement. In March 1929, the quarry was acquired by Jozef Wait, and production at the limeworks gradually declined, ceasing entirely in 1932. On the surrounding land, Jozef Wait established vineyards and an orchard. During World War II, the limeworks site was used as a labor camp for Russian prisoners, who were forced to construct a wooden bridge over the Morava River to Schloss Hof. From a geological perspective, the upper part of Wait’s Quarry is considered the remnant of an ancient underwater cave (Information Board).

The majority of the Devínska Kobyla National Nature Reserve represents a cultural landscape. The slopes of Devínska Kobyla were originally covered by oak-hornbeam forests, which were cleared centuries ago and maintained through human activities such as mowing, grazing, and burning. This led to the formation and preservation of unique meadow and forest-steppe ecosystems, rich in rare thermophilic plant and animal species. Sheep, goats, and cattle historically grazed in the area. In 2013, after more than 50 years, goat grazing was successfully reintroduced. Grazing helps prevent the overgrowth of invasive shrubs and contributes to preserving the traditional forest-steppe character of the region (Information Board).

The observation tower is located at the highest point of Devínska Kobyla, at an elevation of 514 meters above sea level. It stands more than 21 meters tall, with the highest platform positioned approximately 20 meters above the surrounding terrain. The tower offers views of Devínska Nová Ves, as well as the Czech Republic, Austria, and Hungary. The observation tower was designed by the architectural studio ARCHITEKTI ŠEBO LICHÝ. A legend suggests that its appearance was inspired by the praying mantis, which inhabits the local environment. However, according to the architects, the structure is based on the genius loci of the site. From this point, one can see into three different countries, which inspired the triangular floor plan of the Devínska Kobyla observation tower. The triangle motif is repeated throughout its design.

Devínska Kobyla gehört zu den am längsten besiedelten Orten in der Slowakei. Schon in der Zeit 5000 Jahre vor Christus errichteten hier neolithische Bauern ihre ersten Siedlungen. Im 4. Jahrhundert vor Christus ließen sich die Kelten nieder, die begannen, die Wälder zu roden. Nach ihnen übernahmen die Römer im 1. Jahrhundert nach Christus das Gebiet und gründeten Weinberge an den südwestlichen Hängen der Devínska Kobyla (devinskakobyla.sk). Unter den nordöstlichen Hängen zwischen Dúbravka und “Technický sklom” wurden Überreste einer römischen Dorfsiedlung vom Typ villa rustica aus dem 3. Jahrhundert ausgegraben (panorama.sk).

Die Geologen bezeichnen den Massiv der Devínska Kobyla auch als “Schatzkammer der Vielfalt geologischer Phänomene”. Vor etwa 300 Millionen Jahren war dieses Gebiet Teil des Urkontinents Pangäa. In den folgenden Perioden wurde dieses Gebiet mehrmals vom Meer überflutet, in dem sich Kalksteine und Dolomite bildeten – Devínska hradná skala, Waittov lom, Štokeravská vápenka, Sandberg. Das Badenianmeer, das vor 14 – 16 Millionen Jahren in diesem Gebiet existierte, formte eine bedeutende Fossilienstätte auf der Devínska Kobyla – Sandberg. Die Flüsse Morava und Donau trugen maßgeblich zur Formung der Devínska Kobyla bei. Ihre Betten verschoben sich allmählich, und vor etwa 600.000 Jahren entstand ihre Mündung in der Gegend des heutigen Devínska Nová Ves. Geologische Veränderungen führten dazu, dass sich die Devínska hradná skala vor etwa 130.000 Jahren auf unser Gebiet verschob (devinskakobyla.sk). Die Devínska hradná skala markiert den Beginn eines mächtigen Bogens der Karpaten auf unserem Gebiet. Geologisch gehören auch die Hundsheim-Hügel am rechten Ufer der Donau in Österreich zu den Karpaten. Die südlichen Hänge bestehen hauptsächlich aus grauen Kalksteinen, Dolomiten und Karbonatbrekzien. Die Schichten sind 160 – 180 Millionen Jahre alt. Der Gipfel besteht aus Gesteinen des Mesozoikums, die durch Verfestigung von Strandsand entstanden sind (Informations-Tafel).

Die Devínska Kobyla ist einer der einzigartigsten Orte in der Slowakei. Der britische Botaniker D. Moore wählte es in seinem Werk Plant Life als eine der weltweit naturwissenschaftlich besonders interessanten Stätten aus und widmete Devínska Kobyla zwei Seiten von zehn, die für ganz Europa festgelegt wurden (inba.sk). Es gehört zu den Devínske Karpaty und befindet sich in unmittelbarer Nähe von Devín, einem Stadtteil von Bratislava. Es liegt am Zusammenfluss der Flüsse Morava und Donau. Dazu gehört auch der Sandberg. Es wird sehr oft besucht. Die Kobyla, wie wir sie in Bratislava umgangssprachlich nennen, ist wirklich reich an einer vielfältigen Palette von Naturformen. Sie zeigt einen hohen Grad an Biodiversität, auch aufgrund der Tatsache, dass es sich ursprünglich um einen bewaldeten Ort handelte, auf dem jedoch historisch gewirtschaftet wurde, gerodet, gemäht usw. (Wikipedia). Hier weideten Schafe, aber auch Ziegen und Rinder. In der Mitte des 20. Jahrhunderts verschwand die Weide allmählich (broz.sk). Auf der Devínska Kobyla leben Tausende von Arten von Tieren. Zum Beispiel die Heuschrecke Saga pedo, die Gottesanbeterin Mantis religiosa. Über 600 Arten von Schmetterlingen, wie der Schwalbenschwanz Papilio machaon, der Schwarze Apollofalter Parnassius mnemosyne, über 380 Arten von Käfern, wie der Hirschkafer Lucanus cervus, der Große Schmalbock Cerambyx cerdo. Unter den Vögeln brütet der Turmfalke Falco tinnunculus auf den Felsen, der Bergblauschwan Monticola saxatilis fliegt hierher, Falke Falco cherrug (devinskakobyla.sk). Es gibt hier mehrere Arten an ihrer nördlichen Verbreitungsgrenze. Die seltene Ameisenlöwe Mantispa styriaca kommt hier vor, ebenso wie der Schwalbenschwanz Iphiclides podalirius (sazp.sk).

Die Vegetation wird von warm- und kalkliebenden Pflanzen dominiert, insgesamt wachsen hier mehr als 1.100 Arten höherer Pflanzen. Darunter 26 Arten von Orchideen. Es gibt hier warm angepasste Insektenarten, die auf extreme und lang anhaltende Trockenperioden eingestellt sind (broz.sk). Es gibt den schönen Federgras Stipa pulcherrina und Stipa joannis, 26 Arten von Orchideen (Orchideaceae), die Frühlings-Adonisröschen Adonis vernalis, das Schwarze Küchenschelle Pulsatilla nigricans, das Große Küchenschelle Pulsatilla grandis, die Türkenbund-Lilie Lilium martagon, die Niedrige Schwertlilie Iris pumila, die Zweifarbige Schwertlilie Iris variegata, Platanthera bifolia. Eine Seltenheit ist der Niederliegende Gänseblümchen Ononis pusilla, Lathyrus sphaericus, Conringia austriaca, Potentilla pedata, Smyrnium porfoliatum, Bupleurum rotundifolium, Consolida orientalis ssp. paniculata, Aplenium adianthum nigrum (sazp.sk), der Steppenrelikt Gypsophila fastigiata (devinskakobyla.sk).

Die Devínska Kobyla ist der höchste Gipfel der Devínske Karpaty mit einer Höhe von 514 m über dem Meeresspiegel und gleichzeitig der südlichste Ausläufer der Kleinen Karpaten. Sie hat auch gesetzlichen Schutz, seit 1964 ist sie ein Nationales Naturreservat – NNR mit einer Fläche von 101,12 Hektar (Wikipedia). Die Devínska Kobyla ist auch ein sogenanntes Gebiet von europäischer Bedeutung, sie gehört zum Geschützten Landschaftsgebiet Malé Karpaty und ist Teil der geschützten NATURA 2000-Gebiete (broz.sk). Der Waittov-Steinbruch, der auf den Fotos zu sehen ist, befindet sich in der Nähe des Sandbergs, etwa 600 Meter in Richtung Devín. Früher diente er als Kalksteinbruch (slovakia.travel).

Heute ist der Wait-Steinbruch Teil des Sandberg – Pajštún Geoparks. Auf der Devínska Kobyla befinden sich historische Steinbrüche, deren Felswände eine Länge von über 200 Metern erreichen. Die steilen Wände entstanden durch manuelle Gewinnung von Blöcken aus porösem neogenem Kalkstein. Devínska Kobyla liefert seit über 2.000 Jahren ununterbrochen Baumaterial. Die älteste nachgewiesene Nutzung stammt aus dem 1. Jahrhundert v. Chr., als ein keltischer Herrscher die Römer beauftragte, einen Palast auf dem Burghügel in Bratislava zu errichten. Der Stein war sowohl widerstandsfähig als auch leicht zu bearbeiten, wodurch er sich gut für einfachere Steinmetzarbeiten und Skulpturen eignete. Sandige Kalke und kalkhaltige Sandsteine wurden an den Standorten Líščia stráň und Merice, direkt oberhalb von Devín, abgebaut. Diese Steine wurden unter anderem für den Bau des St.-Martins-Doms verwendet. Die größte Expansion des Steinabbaus fand im 15. Jahrhundert statt, als das Material für den Umbau der Burg Bratislava, des St.-Martins-Doms, des Turms der Franziskanerkirche, der Academia Istropolitana, des Alten Rathauses und zahlreicher Bürgerhäuser genutzt wurde. Der Abbau erfolgte meist oberflächlich. Ein neuer Aufschwung des Steinabbaus begann in der Mitte des 19. Jahrhunderts mit dem Bau der Eisenbahn zwischen Wien und Budapest, insbesondere des Abschnitts Bratislava – Marchegg. Der Wait-Steinbruch war der zweitgrößte nach der Štokerau-Kalkbrennerei. Ursprünglich hieß er Mittelmanns Kalkbrennerei, benannt nach Móric Mittelmann, dessen Betrieb von 1897 bis 1932 aktiv war. Der dort gewonnene Stein wurde zur Regulierung und Befestigung von Flussufern genutzt. Im März 1929 übernahm Jozef Wait den Steinbruch. Die Produktion in der Kalkbrennerei wurde nach und nach eingestellt und endete schließlich 1932. Auf den umliegenden Flächen legte Jozef Wait Weinberge und Obstgärten an. Während des Zweiten Weltkriegs wurde das Gelände der Kalkbrennerei als Arbeitslager für russische Gefangene genutzt. Sie wurden gezwungen, eine hölzerne Brücke über die March nach Schloss Hof zu bauen. Aus geologischer Sicht gilt der obere Teil des Wait-Steinbruchs als Überrest einer ehemaligen Unterwasserhöhle (Informationstafel).

Der größte Teil des Nationalen Naturreservats Devínska Kobyla stellt eine Kulturlandschaft dar. Die Hänge der Devínska Kobyla waren ursprünglich von Eichen-Hainbuchen-Wäldern bedeckt, die jedoch im Laufe der Jahrhunderte abgeholzt und durch menschliche Aktivitäten wie Mähen, Beweidung und Brandrodung gepflegt wurden. Dies führte zur Entstehung und Erhaltung einzigartiger Wiesen- und Waldsteppen-Gemeinschaften mit einer reichen Vielfalt an wärmeliebenden Pflanzen- und Tierarten. In der Vergangenheit wurden hier Schafe, Ziegen und Rinder geweidet. Im Jahr 2013, nach mehr als 50 Jahren, wurde die Ziegenbeweidung erfolgreich wieder eingeführt. Die Beweidung verhindert die Überwucherung durch invasive Sträucher und trägt zur Erhaltung des traditionellen Waldsteppen-Charakters der Region bei (Informationstafel).

Der Aussichtsturm befindet sich am höchsten Punkt des Devínska Kobyla auf einer Höhe von 514 Metern über dem Meeresspiegel. Er ist mehr als 21 Meter hoch, wobei die höchste Plattform ungefähr 20 Meter über dem umliegenden Gelände liegt. Der Turm bietet eine Aussicht auf Devínska Nová Ves sowie auf Tschechien, Österreich und Ungarn. Der Entwurf des Aussichtsturms stammt vom Architekturbüro ARCHITEKTI ŠEBO LICHÝ. Einer Legende zufolge wurde sein Erscheinungsbild von der Gottesanbeterin (Mantis religiosa) inspiriert, die in der umliegenden Natur lebt. Laut den Architekten basiert das Bauwerk jedoch auf dem Genius Loci dieses Ortes. Von hier aus kann man in drei verschiedene Länder blicken, was die Inspiration für den dreieckigen Grundriss des Aussichtsturms Devínska Kobyla war. Das Dreiecksmotiv zieht sich durch das gesamte Design des Turms.

Devínska Kobyla az egyik legrégebben lakott terület Szlovákiában. Már az i. e. 5000 évvel ezelőtti időszakban itt telepedtek le a neolitikus földművesek, és építették első településeiket. Kr. e. 4. században a kelták telepedtek le itt, akik elkezdték erdőket irtani. Utánuk a rómaiak vették át a területet a Kr. u. 1. században, és szőlőültetvényeket alapítottak a Devínska Kobyly délnyugati lejtőin (devinskakobyla.sk). Az északkeleti lejtők alatt, Dúbravka és a “Technický sklom” között, feltárták a római típusú vidéki település, a villa rustica maradványait a 3. századból (panorama.sk).

A Devínska Kobyly tömege a geológusok szerint is a “geológiai jelenségek sokféleségének kincseskamrájának” nevezhető. Közel 300 millió évvel ezelőtt ez a terület a Pangea őscontinentum része volt. A következő időszakokban többször is elárasztotta a tenger ezt a területet, ahol mészkövek és dolomitok keletkeztek – Devínska hradná skala, Waittov lom, Štokeravská vápenka, Sandberg. A bádensi tenger, amely 14 – 16 millió évvel ezelőtt itt volt, jelentős fosszília lelőhelyet formált a Devínska Kobylyon – Sandberg. A Morava és a Duna folyók jelentős mértékben hozzájárultak a Devínska Kobyly kialakulásához. Az árkok fokozatosan elmozdultak, és körülbelül 600 ezer évvel ezelőtt a folyók találkozója kialakult a mai Devínska Nová Vsi területén. A geológiai változásoknak köszönhetően a Devínska hradná skala mintegy 130 ezer évvel ezelőtt került át a területre (devinskakobyla.sk). A Devínska hradná skalán kezdődik a Kárpátok hatalmas íve területünkön. Geológiai értelemben a Kárpátokhoz tartoznak Ausztria jobb partján található Hundsheim-hegyek is. A déli lejtőket főként szürke mészkők, dolomitok és karbonát brekciák alkotják. Az üledékek 160 – 180 millió évvel ezelőtt keletkeztek. A csúcs másodlagos kvarctartalmú homokból kialakult a mezozoikum korszakban (Információs tábla). A Devínska Kobylyon keresztül indul a Kárpátok hatalmas íve területünkön. Geológiai értelemben a Kárpátokhoz tartoznak Ausztria jobb partján található Hundsheim-hegyek is. A déli lejtőket főként szürke mészkők, dolomitok és karbonát brekciák alkotják. Az üledékek 160 – 180 millió évvel ezelőtt keletkeztek. A csúcs másodlagos kvarctartalmú homokból kialakult a mezozoikum korszakban (Információs tábla).

A Devínska Kobyla az egyik legszigorúbban védett hely Szlovákia egész területén. A brit botanikus, D. Moore, a Plant Life című munkájában a világ számos természeti szempontból érdekes helyéből választott ki, és a tíz európai hely közül két oldalt szentelt a Devínska Kobylynak (inba.sk). A Devínske Karpaty része. Bratislava városrészéhez, a Devínhöz, nagyon közel található. A Morava és a Duna folyók torkolata mellett fekszik. I^de tartozik a Sandberg is. Nagyon gyakran látogatott hely. A “Kobyla”, ahogyan Bratislavában hozzászoktak nevezni, valóban gazdag a természet változatos formáinak palettájában. Magas fokú biodiverzitást mutat, részben azért, mert eredetileg erdős terület volt, ahol azonban történelmileg gazdálkodtak, erdőt irtottak, kaszáltak stb. (Wikipedia). Itt legeltettek juhokat, de kecskéket és marhát is. A legelők körülbelül a 20. század közepéig fokozatosan megszűntek (broz.sk). A Devínska Kobylyon több ezer állatfaj él. Például a Saga pedo sáska, a Mantis religiosa imádkozó sáska. Több mint 600 pillangófaj, például a lepkefarkú lepke Papilio machaon, a Parnassius mnemosyne tollaslepkű, több mint 380 bogárfaj, például a szarvasbogár Lucanus cervus, a nagy szarvasbogár Cerambyx cerdo. A sziklákon fészkel a vércse Falco tinnunculus, és ide is repül a Monticola saxatilis, a keleti rétisas Falco cherrug (devinskakobyla.sk). Több északi elterjedési határon élő faj is él itt. Ritka hosszúnyakú imádkozó sáska, Iphiclides podalirius sáska is előfordul itt (sazp.sk).

Itt a melegkedvelő és mészkövet kedvelő növények dominálnak, összesen több mint 1100 faj magasabb növény nő itt. Közöttük 26 orchidea faj. Itt élnek a száraz időszakokhoz alkalmazkodott melegkedvelő rovarfajok is (broz.sk). Itt található a szép Stipa pulcherrina és Stipa joannis, 26 orchideafaj (Orchideaceae), a tavaszi sáfrány Adonis vernalis, a fekete kankalin Pulsatilla nigricans, a nagyvirágú kankalin Pulsatilla grandis, a törpe liliom Lilium martagon, az alacsony írisz Iris pumila, a kétszínű írisz Iris variegata, a Platanthera bifolia. Rendkívüli ritkaság a kis ononis Ononis pusilla, a gömbölyű levelű pillangós Lathyrus sphaericus, a Conringia austriaca, a Potentilla pedata, a Smyrnium porfoliatum, a Bupleurum rotundifolium, a Consolida orientalis ssp. paniculata, az Aplenium adianthum nigrum sziklai relikvia (devinskakobyla.sk).

A Devínska Kobyla a Devínske Karpaty legmagasabb csúcsa, tengerszint feletti magassága 514 m, és egyben a Kis-Kárpátok legdélibb kiterjesztése. Törvényi védelmet is élvez, 1964 óta Nemzeti Természeti Rezervátum (NPR) 101,12 hektáros területtel (Wikipedia). A Devínska Kobyla az Európai Unió fontos területe, része a Kis-Kárpátok Védett Tájterületének és a NATURA 2000 védett területeknek (broz.sk). A fotókon látható Waittov lom a Sandbergtől nem messze, körülbelül 600 méterre Devín felé. Régebben mészkőbányaként szolgált (slovakia.travel).

Ma a Wait-kőfejtő a Sandberg – Pajštún Geopark része. A Devínska Kobyla területén történelmi kőfejtők találhatók, amelyek bányafalai meghaladják a 200 métert. A meredek falak kézi bányászattal alakultak ki, amikor porózus neogén mészkőtömböket fejtettek ki. Devínska Kobyla több mint 2000 éve folyamatosan szolgáltat építőkövet. Az első írásos említés az i. e. 1. századból származik, amikor egy kelta uralkodó rómaiakkal építtette fel palotáját a pozsonyi várdombon. A kőzet szilárd volt, mégis könnyen megmunkálható, így alkalmas volt egyszerűbb kőfaragványok és szobrok készítésére. Homokos mészkövet és mésztartalmú homokkövet a Líščia stráň és Merice területén fejtettek, közvetlenül Dévény felett. Ezt az anyagot például a Szent Márton-székesegyház építéséhez használták fel. A kőbányászat legnagyobb fellendülése a 15. században következett be, amikor az anyagot a Pozsonyi vár, a Szent Márton-székesegyház, a ferences templom tornya, az Academia Istropolitana, a városháza és polgárházak felújítására használták. A kőfejtés többnyire felszíni bányászati módszerekkel történt. A bányászat a 19. század közepén új lendületet kapott a Bécs és Budapest közötti vasútvonal építésével, különösen a Pozsony – Marchegg szakaszon. A Wait-kőfejtő a második legnagyobb volt a Štokerau mészégető után. Eredetileg Mittelmann-mészégetőként volt ismert, mivel Móric Mittelmann mészégetője 1897 és 1932 között működött. Az itt kitermelt követ folyópartok szabályozására és megerősítésére használták. 1929 márciusában a kőfejtőt Jozef Wait vásárolta meg. A mészégető termelése fokozatosan csökkent, majd 1932-ben teljesen megszűnt. A környező földeken Jozef Wait szőlőültetvényt és gyümölcsöst hozott létre. A második világháború alatt a mészégető területén munkatábort létesítettek orosz hadifoglyok számára, akiket arra kényszerítettek, hogy egy fa hidat építsenek a Morva folyón Schloss Hof felé. Geológiai szempontból a Wait-kőfejtő felső része egy ősi tenger alatti barlang maradványának tekinthető (Információs tábla).

A Devínska Kobyla Nemzeti Természetvédelmi Terület nagy része kultúrtáj. Devínska Kobyla lejtőit eredetileg tölgy-gyertyán erdők borították, amelyeket az évszázadok során kivágtak, majd kaszálással, legeltetéssel és égetéssel tartottak fenn. Ennek eredményeként egyedi réti és erdős sztyeppei élőhelyek alakultak ki, ritka melegkedvelő növény- és állatfajok gazdag populációival. A területen juhokat, kecskéket és szarvasmarhákat legeltettek. 2013-ban, több mint 50 év után, sikerült újraindítani a kecsketenyésztést. A legeltetés megakadályozza az invazív cserjék elburjánzását, és segít megőrizni a terület hagyományos erdős sztyeppei jellegét (Információs tábla).

A kilátótorony a Devínska Kobyla legmagasabb pontján található, 514 méterrel a tengerszint felett. Több mint 21 méter magas, a legfelső platform pedig körülbelül 20 méterrel a környező terep fölé emelkedik. A torony kilátást nyújt Devínska Nová Vesre, valamint Csehországra, Ausztriára és Magyarországra. A kilátótorony tervezője az ARCHITEKTI ŠEBO LICHÝ építészeti stúdió. Egy legenda szerint megjelenését a sáska (Mantis religiosa) ihlette, amely a környező természetben él. Az építészek szerint azonban az építmény a hely genius loci-jából merít ihletet. Erről a pontról három különböző országba lehet ellátni, ami inspirációt adott a háromszög alaprajzhoz. A háromszög motívum az egész kilátótorony dizájnjában megjelenik.

Odkazy

TOP

Všetky

Devínska Kobyla (vzadu) je unikátna oblasť. Nachádza sa tu množstvo biotopov. Od xerotermných lúk po lesy. Vzhľadom na rozlohu sa tu vyskytuje najväčšie množstvo druhov rastlín v rámci celého Slovenska

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Biotopy, Česko, Južná Morava, Ľudská príroda, Príroda, Typ krajiny, Vinohrady, Vinohrady, Zahraničie

Přítlucká rozhľadňa Maják

01/02/202501/02/2025 skala

Rozhľadňa Maják na Přítluckej hore je významnou dominantou južnej Moravy, nachádzajúcou sa medzi obcami Přítluky, Zaječí a Rakvice. Táto 26,5 metra vysoká veža bola slávnostne otvorená 5. júla 2012 a odvtedy ponúka návštevníkom jedinečné výhľady na okolitú krajinu. Přítlucká hora, s nadmorskou výškou 292 metrov, sa týči nad rovinatou krajinou južnej Moravy. Rozhľadňa sa nachádza na jej vrchole a je dostupná po značených turistických trasách a cyklotrasách. Z obce Přítluky vedie k rozhľadni žltá turistická značka, ktorá prechádza vinicami a ponúka malebné scenérie. Z obce Zaječí vedie zelená značka, ktorá spája železničné stanice Zaječí a Rakvice a prechádza okolo rozhľadne. Rozhľadňa Maják je kombináciou drevenej a oceľovej konštrukcie. Na vyhliadkovú plošinu vo výške 21 metrov vedie točité schodisko s 108 schodmi. Z tejto výšky majú návštevníci možnosť obdivovať panoramatické výhľady na Pálavu, Novomlýnske nádrže, Biele Karpaty a za istých okolností aj na rakúske Alpy (kudyznudy.cz).

Myšlienka postaviť rozhľadňu na Přítluckej hore vznikla v roku 2009, keď sa obce Přítluky, Zaječí a Rakvice dohodli na spoločnom projekte na podporu cestovného ruchu v regióne. Výstavba bola financovaná z prostriedkov Európskej únie v rámci Regionálneho operačného programu Juhovýchod. Cieľom projektu bolo zvýšiť atraktivitu oblasti pre turistov a poskytnúť im možnosť obdivovať krásy južnej Moravy z výšky (pritluky.cz).

The Maják Lookout Tower on Přítlucká Hill is a significant landmark in South Moravia, situated between the villages of Přítluky, Zaječí, and Rakvice. This 26.5‑meter-high tower was ceremoniously opened on July 5, 2012, and since then, it has offered visitors unique views of the surrounding landscape. Přítlucká Hill, with an elevation of 292 meters, rises above the flat terrain of South Moravia. The lookout tower is located at its summit and is accessible via marked hiking and cycling trails. From the village of Přítluky, a yellow hiking trail leads to the tower, passing through vineyards and offering picturesque scenery. From the village of Zaječí, a green trail connects the railway stations of Zaječí and Rakvice, passing by the lookout tower. The Maják Lookout Tower is a combination of wooden and steel construction. A spiral staircase with 108 steps leads to the viewing platform at a height of 21 meters. From this elevation, visitors can admire panoramic views of Pálava, the Novomlýnské reservoirs, the White Carpathians, and under certain conditions, even the Austrian Alps.

The idea to build a lookout tower on Přítlucká Hill arose in 2009 when the villages of Přítluky, Zaječí, and Rakvice agreed on a joint project to promote tourism in the region. The construction was funded by the European Union under the South-East Regional Operational Program. The project’s goal was to increase the area’s attractiveness to tourists and provide them with the opportunity to admire the beauty of South Moravia from above.

Der Aussichtsturm Maják auf dem Přítlucká-Berg ist ein bedeutendes Wahrzeichen Südmährens, gelegen zwischen den Dörfern Přítluky, Zaječí und Rakvice. Dieser 26,5 Meter hohe Turm wurde feierlich am 5. Juli 2012 eröffnet und bietet seitdem den Besuchern einzigartige Ausblicke auf die umliegende Landschaft. Der Přítlucká-Berg mit einer Höhe von 292 Metern erhebt sich über die flache Landschaft Südmährens. Der Aussichtsturm befindet sich auf seinem Gipfel und ist über markierte Wander- und Radwege erreichbar. Vom Dorf Přítluky führt ein gelb markierter Wanderweg zum Turm, der durch Weinberge verläuft und malerische Szenerien bietet. Vom Dorf Zaječí führt ein grün markierter Weg, der die Bahnhöfe Zaječí und Rakvice verbindet und am Aussichtsturm vorbeiführt. Der Aussichtsturm Maják ist eine Kombination aus Holz- und Stahlkonstruktion. Eine Wendeltreppe mit 108 Stufen führt zur Aussichtsplattform in einer Höhe von 21 Metern. Von dieser Höhe aus können Besucher einen Panoramablick auf die Pálava, die Novomlýnské-Stauseen, die Weißen Karpaten und unter bestimmten Bedingungen sogar auf die österreichischen Alpen genießen.

Die Idee, einen Aussichtsturm auf dem Přítlucká-Berg zu errichten, entstand im Jahr 2009, als sich die Dörfer Přítluky, Zaječí und Rakvice auf ein gemeinsames Projekt zur Förderung des Tourismus in der Region einigten. Der Bau wurde mit Mitteln der Europäischen Union im Rahmen des Operationellen Programms Südost finanziert. Ziel des Projekts war es, die Attraktivität der Region für Touristen zu steigern und ihnen die Möglichkeit zu bieten, die Schönheiten Südmährens von oben zu bewundern.

Rozhledna Maják na Přítlucké hoře je významnou dominantou jižní Moravy, nacházející se mezi obcemi Přítluky, Zaječí a Rakvice. Tato 26,5 metru vysoká věž byla slavnostně otevřena 5. července 2012 a od té doby nabízí návštěvníkům jedinečné výhledy na okolní krajinu. Přítlucká hora, s nadmořskou výškou 292 metrů, se tyčí nad rovinatou krajinou jižní Moravy. Rozhledna se nachází na jejím vrcholu a je dostupná po značených turistických trasách a cyklostezkách. Z obce Přítluky vede k rozhledně žlutá turistická značka, která prochází vinicemi a nabízí malebné scenérie. Z obce Zaječí vede zelená značka, která spojuje železniční stanice Zaječí a Rakvice a prochází okolo rozhledny. Rozhledna Maják je kombinací dřevěné a ocelové konstrukce. Na vyhlídkovou plošinu ve výšce 21 metrů vede točité schodiště se 108 schody. Z této výšky mají návštěvníci možnost obdivovat panoramatické výhledy na Pálavu, Novomlýnské nádrže, Bílé Karpaty a za jistých okolností i na rakouské Alpy.

Myšlenka postavit rozhlednu na Přítlucké hoře vznikla v roce 2009, kdy se obce Přítluky, Zaječí a Rakvice dohodly na společném projektu na podporu cestovního ruchu v regionu. Výstavba byla financována z prostředků Evropské unie v rámci Regionálního operačního programu Jihovýchod. Cílem projektu bylo zvýšit atraktivitu oblasti pro turisty a poskytnout jim možnost obdivovat krásy jižní Moravy z výšky.

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Moravské, Obce, Zahraničie

Sokolnice

16/01/202516/01/2025 skala

Sokolnice je obec nachádzajúca približne 11 km juhovýchodne od Brna. Rozprestiera sa v Dyjsko-svrateckom úvale na pravom brehu riečky Říčka. S nadmorskou výškou 207 m n. m. a rozlohou 11,35 km² tu žije približne 2 432 obyvateľov. Prvá písomná zmienka o Sokolniciach pochádza z roku 1408. Názov obce je odvodený od slova “sokolník”, čo naznačuje, že obyvatelia sa v minulosti zaoberali sokoliarstvom. V priebehu storočí obec často menila majiteľov; významnými vlastníkmi boli napríklad kláštor v Třebíči a rod Dietrichsteinovcov, ktorí vlastnili obec od roku 1705 do roku 1875. Počas tridsaťročnej vojny bola obec výrazne poškodená (Wikipedia). Ku panstvu patrili v roku 1750 aj obce Horákov, Kobylnice, Telnice a časť Jiřikovic (Informačná tabuľa).

Dňa 2. decembra 1805 sa v okolí Sokolníc odohrala bitka pri Slavkove, ktorá ovplyvnila aj miestnych obyvateľov (Wikipedia). Sokolnice boli stredom obrany južného krídla francúzskej armády. Po bitke bola sýpka väzením pre 400 rusov a v poliach za ňou pochovali poddaných do šachtových hrobov (Informačná tabuľa).

Dominantou obce je zámok Sokolnice, ktorý bol postavený na mieste staršej pevnosti. Pôvodne barokový zámok bol neskôr prestavaný v historizujúcom štýle a dnes slúži ako domov seniorov. Súčasťou zámku je cenná ranobaroková kaplnka a okolitý park, ktorý je voľne prístupný verejnosti (Wikipedia). Úpravy v polovici 19. storočia boli v štýle anglickej gotiky (Informačná tabuľa).

Ďalšou významnou stavbou je bývalá baroková sýpka z prvej štvrtiny 18. storočia, ktorá bola prestavaná na moderný bytový dom. Obec je známa aj svojou vinárskou tradíciou, nachádza sa vo Velkopavlovickej vinárskej podoblasti. Medzi miestne vinice patria Vinohradská trať, Padělky a Pranty (Wikipedia). Za obcou smerom na Kobylnice je sokolnická bažantnica, komplex lužných lúk a parkovo upravených plôch (Informačná tabuľa).

Sokolnice is a village located approximately 11 km southeast of Brno. It lies in the Dyje-Svratka Valley on the right bank of the Říčka River. With an altitude of 207 meters above sea level and an area of 11.35 km², the village is home to about 2,432 inhabitants. The first written mention of Sokolnice dates back to 1408. The name of the village is derived from the word “falconer,” indicating that the inhabitants were historically involved in falconry. Over the centuries, the village frequently changed owners; notable proprietors included the Třebíč Monastery and the Dietrichstein family, who owned the village from 1705 to 1875. During the Thirty Years’ War, the village suffered significant damage (Wikipedia). In 1750, the estate also included the villages of Horákov, Kobylnice, Telnice, and part of Jiřikovice (Information Board).

On December 2, 1805, the Battle of Austerlitz took place near Sokolnice, significantly impacting the local population (Wikipedia). Sokolnice was at the center of the defense of the southern flank of the French army. After the battle, the granary served as a prison for 400 Russians, and local serfs were buried in mass graves in the fields behind it (Information Board).

The dominant feature of the village is Sokolnice Castle, built on the site of an older fortress. Originally a Baroque castle, it was later rebuilt in a historicist style and now serves as a senior home. The castle includes a valuable early Baroque chapel and a surrounding park open to the public (Wikipedia). Modifications in the mid-19th century were made in the English Gothic style (Information Board).

Another notable building is a former Baroque granary from the first quarter of the 18^th century, which has been converted into a modern residential building. The village is also known for its winemaking tradition, as it is located in the Velkopavlovice Wine Subregion. Local vineyards include Vinohradská Trať, Padělky, and Pranty (Wikipedia). Beyond the village towards Kobylnice lies the Sokolnice Pheasantry, a complex of floodplain meadows and landscaped areas (Information Board).

Sokolnice je obec nacházející se přibližně 11 km jihovýchodně od Brna. Rozkládá se v Dyjsko-svrateckém úvalu na pravém břehu říčky Říčka. S nadmořskou výškou 207 m n. m. a rozlohou 11,35 km² zde žije přibližně 2 432 obyvatel. První písemná zmínka o Sokolnicích pochází z roku 1408. Název obce je odvozen od slova “sokolník,” což naznačuje, že obyvatelé se v minulosti zabývali sokolnictvím. V průběhu staletí obec často měnila majitele; významnými vlastníky byli například třebíčský klášter a rod Dietrichsteinů, kteří obec vlastnili od roku 1705 do roku 1875. Během třicetileté války byla obec výrazně poškozena (Wikipedia). V roce 1750 k panství patřily také obce Horákov, Kobylnice, Telnice a část Jiříkovic (Informační tabule).

Dne 2. prosince 1805 se v okolí Sokolnic odehrála bitva u Slavkova, která výrazně ovlivnila místní obyvatele (Wikipedia). Sokolnice byly středem obrany jižního křídla francouzské armády. Po bitvě sloužila sýpka jako vězení pro 400 Rusů a na polích za ní byli poddaní pohřbeni do šachtových hrobů (Informační tabule).

Dominantou obce je zámek Sokolnice, který byl postaven na místě starší pevnosti. Původně barokní zámek byl později přestavěn v historizujícím stylu a dnes slouží jako domov pro seniory. Součástí zámku je cenná raně barokní kaple a okolní park, který je volně přístupný veřejnosti (Wikipedia). Úpravy v polovině 19. století byly provedeny v anglické gotice (Informační tabule).

Další významnou stavbou je bývalá barokní sýpka z první čtvrtiny 18. století, která byla přestavěna na moderní bytový dům. Obec je známá také svou vinařskou tradicí, nachází se ve Velkopavlovické vinařské podoblasti. Mezi místní vinice patří Vinohradská trať, Padělky a Pranty (Wikipedia). Za obcí směrem na Kobylnice se nachází sokolnická bažantnice, komplex lužních luk a parkově upravených ploch (Informační tabule).

Odkazy

sokolnice.cz

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Moravské, Neživé, Obce, Stavby, Zahraničie, Zámky

Milotice – perla juhovýchodnej Moravy

13/01/202519/01/2025 skala

Milotice sú obec nachádzajúca sa v okrese Hodonín v Juhomoravskom kraji, približne 6 km južne od mesta Kyjov. S počtom obyvateľov okolo 1 900 (Wikipedia) a rozlohou 12,7 km² (milotice.cz) predstavujú významné kultúrne a historické centrum regiónu. Prvá písomná zmienka o Miloticiach pochádza z roku 1341, keď sa spomína miestny farár Heřman vo svojom misáli. V roku 1360 vlastnili tunajšiu pevnosť bratia Zdeněk a Čeněk z Ronova. Počas husitských vojen v 15. storočí boli Milotice významným strediskom husitov. V priebehu storočí obec často menila svojich majiteľov, medzi ktorých patrili páni z Kravař, z Ojnic, Zástřizlové či Žerotínovci. V druhej polovici 16. storočia bola pôvodná gotická pevnosť prestavaná na renesančný zámok. V 17. a 18. storočí prešiel zámok barokovou prestavbou, ktorá mu dala súčasnú podobu. Poslednými súkromnými vlastníkmi zámku bol rod Seilern-Aspang, ktorým bol majetok skonfiškovaný po druhej svetovej vojne. Zámok bol verejnosti sprístupnený už v roku 1948. Dominantou obce je barokový zámok Milotice, často nazývaný “Perla juhovýchodnej Moravy”. Zámok je unikátne zachovaným komplexom barokových stavieb a záhradnej architektúry. Návštevníci môžu obdivovať reprezentačné sály, ktoré ponúkajú pohľad do životného štýlu a každodennosti posledného majiteľa JUDr. Ladislava Seilerna a jeho rodiny v prvej polovici 20. storočia (zamek-milotice.cz). Okolie zámku tvorí francúzska záhrada s fontánami a letohrádkom, ktorá prechádza do anglického parku. Zámok je tiež obľúbeným miestom pre filmárov, natáčali sa tu filmy ako “Za humny je drak” či “Žabí princ” (cestujzamenej.sk).

Ďalšou zaujímavosťou Milotíc je areál vinných pivníc Šidleny, ktorý má vinársku tradíciu doloženú už na konci 17. storočia. Areál je miestom konania pravidelných podujatí, ako sú Národopisný festival kyjovského Dolňácka, Burčákový pochod či Martinské a Cyrilometodějské Šidleny. V obci pôsobí množstvo spolkov a organizácií, ktoré udržiavajú miestne tradície a zvyky. Do dnešných dní sa tu dochovali bohato zdobené juhokyjovské kroje, ktorých krásu môžu návštevníci obdivovať napríklad na novembrových Slováckych hodoch s vencom (milotice.cz). Názov obce je odvodený od majiteľky osady – Miloty. Západne od obce existovala zaniknutá obec Jiříkovice. Rodáci a osobnosti spojené s Miloticami: cyklista Jan Bárta, spisovateľ a humorista Evžen Boček (Wikipedia). Milotice patria do mikroregiónu Nový Dvůr. Tvorí ho šesť vinárskych obcí: Milotice, Skoronice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice a Vlkoš. Pomenovanie pochádza z histórie, zo začiatku 17. storočia a viaže sa ku milotickému panstvu, ku ktorému patrili vyššie uvedené obce okrem Ratíškovic.

Milotice is a municipality located in the Hodonín District of the South Moravian Region, approximately 6 km south of the town of Kyjov. With a population of around 1,900 (Wikipedia) and an area of 12.7 km² (milotice.cz), it represents a significant cultural and historical center of the region. The first written mention of Milotice dates back to 1341 when the local priest Heřman is mentioned in his missal. In 1360, the local fortress was owned by the brothers Zdeněk and Čeněk of Ronov. During the Hussite Wars in the 15^th century, Milotice was an important Hussite center. Over the centuries, the municipality frequently changed owners, including the Lords of Kravaře, Ojnice, Zástřizlové, and Žerotín. In the second half of the 16^th century, the original Gothic fortress was rebuilt into a Renaissance chateau. In the 17^th and 18^th centuries, the chateau underwent Baroque renovations, giving it its current appearance. The last private owners of the chateau were the Seilern-Aspang family, whose property was confiscated after World War II. The chateau was opened to the public in 1948. The dominant feature of the municipality is the Baroque Milotice Chateau, often referred to as the “Pearl of Southeastern Moravia.” The chateau is a uniquely preserved complex of Baroque buildings and garden architecture. Visitors can admire the representative halls, which offer a glimpse into the lifestyle and daily life of the last owner, JUDr. Ladislav Seilern, and his family in the first half of the 20^th century (zamek-milotice.cz). The surroundings of the chateau include a French garden with fountains and a summer house, which transitions into an English park. The chateau is also a popular filming location for movies such as “Za humny je drak” and “Žabí princ” (cestujzamenej.sk).

Another attraction of Milotice is the Šidleny wine cellars area, which has a winemaking tradition documented as early as the late 17^th century. The area hosts regular events such as the Ethnographic Festival of Kyjovské Dolňácko, the Burčák March, and Martinské and Cyrilometodějské Šidleny. The village is home to numerous associations and organizations that maintain local traditions and customs. To this day, richly decorated Kyjov folk costumes have been preserved, and visitors can admire their beauty during the November Slovácké Hody festival with a wreath (milotice.cz). The name of the municipality is derived from the original owner of the settlement, Milota. To the west of the village, the now-defunct village of Jiříkovice once existed. Notable natives and personalities associated with Milotice include cyclist Jan Bárta and writer and humorist Evžen Boček (Wikipedia). Milotice belongs to the microregion of Nový Dvůr. It consists of six wine-making villages: Milotice, Skoronice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice, and Vlkoš. The name originates from history, dating back to the early 17^th century, and is associated with the Milotice estate, which included the above-mentioned villages except for Ratíškovice.

Milotice ist eine Gemeinde im Bezirk Hodonín in der Südmährischen Region, etwa 6 km südlich der Stadt Kyjov gelegen. Mit einer Bevölkerung von etwa 1.900 (Wikipedia) und einer Fläche von 12,7 km² (milotice.cz) stellt sie ein bedeutendes kulturelles und historisches Zentrum der Region dar. Die erste schriftliche Erwähnung von Milotice stammt aus dem Jahr 1341, als der örtliche Pfarrer Heřman in seinem Messbuch erwähnt wird. Im Jahr 1360 befand sich die örtliche Festung im Besitz der Brüder Zdeněk und Čeněk von Ronov. Während der Hussitenkriege im 15. Jahrhundert war Milotice ein wichtiges Zentrum der Hussiten. Im Laufe der Jahrhunderte wechselte die Gemeinde häufig ihre Besitzer, darunter die Herren von Kravaře, Ojnice, Zástřizlové und Žerotín. In der zweiten Hälfte des 16. Jahrhunderts wurde die ursprüngliche gotische Festung in ein Renaissanceschloss umgebaut. Im 17. und 18. Jahrhundert erfuhr das Schloss barocke Umbauten, die ihm sein heutiges Aussehen verliehen. Die letzten privaten Eigentümer des Schlosses waren die Familie Seilern-Aspang, deren Besitz nach dem Zweiten Weltkrieg konfisziert wurde. Das Schloss wurde 1948 der Öffentlichkeit zugänglich gemacht. Die dominierende Sehenswürdigkeit der Gemeinde ist das Barockschloss Milotice, oft als “Perle Südostmährens” bezeichnet. Das Schloss ist ein einzigartig erhaltenes Ensemble barocker Gebäude und Gartenarchitektur. Besucher können die Repräsentationsräume bewundern, die Einblicke in den Lebensstil und den Alltag des letzten Eigentümers, Dr. Ladislav Seilern, und seiner Familie in der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts bieten (zamek-milotice.cz). Die Umgebung des Schlosses umfasst einen französischen Garten mit Springbrunnen und ein Lusthaus, das in einen englischen Park übergeht. Das Schloss ist auch ein beliebter Drehort für Filme wie “Za humny je drak” und “Žabí princ” (cestujzamenej.sk).

Eine weitere Attraktion von Milotice ist das Areal der Weinkeller Šidleny, das eine Weinbautradition hat, die bis ins späte 17. Jahrhundert zurückreicht. Das Areal ist Schauplatz regelmäßiger Veranstaltungen wie dem Ethnografischen Festival des Kyjovské Dolňácko, dem Burčák-Marsch und den Martins- und Cyrill-und-Methodius-Šidleny. In der Gemeinde sind zahlreiche Vereine und Organisationen tätig, die lokale Traditionen und Bräuche pflegen. Bis heute sind reich verzierte Kyjover Trachten erhalten geblieben, deren Schönheit Besucher beispielsweise beim Novemberfestival Slovácké Hody mit Kranz bewundern können (milotice.cz). Der Name der Gemeinde leitet sich von der ursprünglichen Besitzerin der Siedlung, Milota, ab. Westlich des Dorfes existierte einst das heute verschwundene Dorf Jiříkovice. Zu den bedeutenden Persönlichkeiten aus Milotice gehören der Radfahrer Jan Bárta und der Schriftsteller und Humorist Evžen Boček (Wikipedia). Milotice gehört zur Mikroregion Nový Dvůr. Sie besteht aus sechs Weinbaudörfern: Milotice, Skoronice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice und Vlkoš. Der Name stammt aus der Geschichte, vom Anfang des 17. Jahrhunderts, und bezieht sich auf das Gut Milotice, zu dem die oben genannten Dörfer außer Ratíškovice gehörten.

Milotice jsou obec nacházející se v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji, přibližně 6 km jižně od města Kyjov. S počtem obyvatel okolo 1 900 (Wikipedia) a rozlohou 12,7 km² (milotice.cz) představují významné kulturní a historické centrum regionu. První písemná zmínka o Miloticích pochází z roku 1341, kdy je zmiňován místní farář Heřman ve svém misálu. V roce 1360 vlastnili zdejší tvrz bratři Zdeněk a Čeněk z Ronova. Během husitských válek v 15. století byly Milotice významným střediskem husitů. V průběhu staletí obec často měnila své majitele, mezi které patřili páni z Kravař, z Ojnic, Zástřizlové či Žerotínové. V druhé polovině 16. století byla původní gotická tvrz přestavěna na renesanční zámek. V 17. a 18. století prošel zámek barokní přestavbou, která mu dala současnou podobu. Posledními soukromými vlastníky zámku byl rod Seilern-Aspang, kterým byl majetek zkonfiskován po druhé světové válce. Zámek byl veřejnosti zpřístupněn již v roce 1948. Dominantou obce je barokní zámek Milotice, často nazývaný “Perla jihovýchodní Moravy”. Zámek je unikátně zachovalým komplexem barokních staveb a zahradní architektury. Návštěvníci mohou obdivovat reprezentační sály, které nabízejí pohled do životního stylu a každodennosti posledního majitele JUDr. Ladislava Seilerna a jeho rodiny v první polovině 20. století (zamek-milotice.cz). Okolí zámku tvoří francouzská zahrada s fontánami a letohrádkem, která přechází do anglického parku. Zámek je také oblíbeným místem pro filmaře, natáčely se zde filmy jako “Za humny je drak” či “Žabí princ” (cestujzamenej.cz).

Další zajímavostí Milotic je areál vinných sklepů Šidleny, který má vinařskou tradici doloženou již na konci 17. století. Areál je místem konání pravidelných akcí, jako jsou Národopisný festival kyjovského Dolňácka, Burčákový pochod či Martinské a Cyrilometodějské Šidleny. V obci působí množství spolků a organizací, které udržují místní tradice a zvyky. Do dnešních dnů se zde dochovaly bohatě zdobené jihokyjovské kroje, jejichž krásu mohou návštěvníci obdivovat například na listopadových Slováckých hodech s věncem (milotice.cz). Název obce je odvozen od majitelky osady – Miloty. Západně od obce existovala zaniklá obec Jiříkovice. Rodáci a osobnosti spojené s Miloticemi: cyklista Jan Bárta, spisovatel a humorista Evžen Boček (Wikipedia). Milotice patří do mikroregionu Nový Dvůr. Ten tvoří šest vinařských obcí: Milotice, Skoronice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice a Vlkoš. Název pochází z historie, z počátku 17. století, a váže se k milotickému panství, ke kterému patřily výše uvedené obce kromě Ratíškovic.

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Mestá, Mestá, Podunajsko, Slovenská krajina, Typ krajiny

Bratislava – krásavica na Dunaji

24/04/202401/01/2025 skala

Bratislava je známa aj ako “Krásavica na Dunaji” a Mesto Mieru. Rozloha Bratislavy je 367,584 km². Leží v nadmorskej výške 126 až 514 metrov nad morom. V Bratislavskej aglomerácií žije 546 300 obyvateľov. Denne sem dochádza 150 – 200 tisíc ľudí za prácou. Historické názvy Bratislavy: Braslavespurch, Breslava Civitas, Brezesburg, Brezalauspurch, Preslavaspurch, Bresburg, Břetislava, Posonium, Istropolis, Pressburg, Pozsony, Požúň, Prešporok, Prešpurek, Istropolis. Trvalé osídlenie územia Bratislavy začalo pravdepodobne v mladšej dobe kamennej. V rokoch 400 – 50 pred n.l. tu boli Kelti, čoho dôkazom je keltské oppidum s mincovňou. Medzi prvým a piatym storočím stredom mesta viedla hranica Rímskej ríše - Limes Romanus. Medzi 6. a 8. storočím sem prišli prví Slovania a Avari. V rokoch 633 – 658 bola Bratislava súčasťou Samovej ríše. Od konca 8. storočia do roku 833 bola súčasťou Nitrianskeho kniežatstva a do roku 907 Veľkej Moravy (Wikipédia). V rokoch 1241 – 1242 zaútočili na Bratislavu Mongoli, mesto však nedobyli. V roku 1465 založil Matej Korvín Academiu Istropolitanu, prvú univerzitu na území Slovenska (Wikipédia). V rokoch 907 až 1918 bola Bratislava súčasťou Uhorska.

V rokoch 1563 – 1830 je Bratislava korunovačným mestom uhorských kráľov. Približne do roku 1870 bola Bratislava prevažne mestom nemecky hovoriaceho obyvateľstva. V roku 1946 sa k Bratislave pripojili obce Devín, Dúbravka, Lamač, Petržalka, Prievoz, Rača a Vajnory. V roku 1971 aj Čunovo, Devínska Nová Ves, Jarovce, Podunajské Biskupice, Rusovce, Vrakuňa a Záhorská Bystrica (Wikipédia). Ružinov má tieto miestne časti: Nivy, Pošeň, Prievoz, Ostredky, Trávniky, Štrkovec, Vlčie hrdlo, Trnávka. Vrakuňa: Dolné Hony. Podunajské Biskupice: Dolné hony, Ketelec, Lieskovec, Medzi jarkami. Nové Mesto: Ahoj, Jurajov dvor, Koliba, Kramáre, Mierová kolónia, Pasienky /Kuchajda, Vinohrady. Rača: Krasňany, Rača, Východné. Karlova Ves: Dlhé diely, Kútiky, Mlynská dolina, Patrónka, Rovnice. Dúbravka: Podvornice, Záluhy, Krčace. Lamač: Podháj, Rázsochy. Devínska Nová Ves: Devínske jazero, Kostolné, Paulinské, Podhorské, Sídlisko, Stred, Vápenka. Petržalka: Dvory, Háje, Janíkov dvor, Lúky, Ovsište, Kopčany, Zrkadlový háj, Kapitulský dvor, Starý háj (wikipedia.sk).

Osobnosti Bratislavy: nemecký klavirista a skladateľ Johann Nepomuk Hummel, nositeľ Nobelovej ceny za fyziku Philipp Lenard, fyzik a matematik Ján Andrej Segner, rabín Samuel Benjamin Sofer, sochár Viktor Oskar Tilgner a množstvo iných (wikipedia.sk).

Bratislava is also known as the “Beauty on the Danube” and the “City of Peace.” Its area is 367.584 km², situated at an elevation ranging from 126 to 514 meters above sea level. In the Bratislava agglomeration, 546,300 inhabitants reside, and daily, 150 – 200 thousand people commute here for work. Historical names for Bratislava include Braslavespurch, Breslava Civitas, Brezesburg, Brezalauspurch, Preslavaspurch, Bresburg, Břetislava, Posonium, Istropolis, Pressburg, Pozsony, Požúň, Prešporok, Prešpurek, and Istropolis. Permanent settlement of the Bratislava area likely began in the late Stone Age. Between 400 and 50 BCE, Celts inhabited the region, evidenced by a Celtic oppidum with a mint. The Roman Empire’s border, Limes Romanus, passed through the city center between the 1^st and 5^th centuries. Between the 6^th and 8^th centuries, the first Slavs and Avars arrived. From 633 to 658, Bratislava was part of the Samo Empire. From the late 8^th century to 833, it was part of the Principality of Nitra, and until 907, part of Great Moravia (Wikipedia). In 1241 – 1242, the Mongols attacked Bratislava but did not conquer the city. In 1465, Matthias Corvinus founded Academia Istropolitana, the first university in Slovakia (Wikipedia). From 907 to 1918, Bratislava was part of Hungary.

From 1563 to 1830, Bratislava was the coronation city of Hungarian kings. Until around 1870, Bratislava was predominantly a city of German-speaking inhabitants. In 1946, the municipalities of Devín, Dúbravka, Lamač, Petržalka, Prievoz, Rača, and Vajnory were annexed to Bratislava. In 1971, Čunovo, Devínska Nová Ves, Jarovce, Podunajské Biskupice, Rusovce, Vrakuňa, and Záhorská Bystrica also joined (Wikipedia). Ružinov has these local parts: Nivy, Pošeň, Prievoz, Ostredky, Trávniky, Štrkovec, Vlčie hrdlo, Trnávka. Vrakuňa: Dolné Hony. Podunajské Biskupice: Dolné hony, Ketelec, Lieskovec, Medzi jarkami. Nové Mesto: Ahoj, Jurajov dvor, Koliba, Kramáre, Mierová kolónia, Pasienky /Kuchajda, Vinohrady. Rača: Krasňany, Rača, Východné. Karlova Ves: Dlhé diely, Kútiky, Mlynská dolina, Patrónka, Rovnice. Dúbravka: Podvornice, Záluhy, Krčace. Lamač: Podháj, Rázsochy. Devínska Nová Ves: Devínske jazero, Kostolné, Paulinské, Podhorské, Sídlisko, Stred, Vápenka. Petržalka: Dvory, Háje, Janíkov dvor, Lúky, Ovsište, Kopčany, Zrkadlový háj, Kapitulský dvor, Starý háj (wikipedia.sk).

Notable personalities from Bratislava include the German pianist and composer Johann Nepomuk Hummel, Nobel Prize-winning physicist Philipp Lenard, physicist and mathematician Ján Andrej Segner, rabbi Samuel Benjamin Sofer, sculptor Viktor Oskar Tilgner, and many others (wikipedia.sk).

Bratislava ist auch als die “Schöne an der Donau” und die “Stadt des Friedens” bekannt. Die Fläche beträgt 367,584 km² und liegt auf einer Höhe von 126 bis 514 Metern über dem Meeresspiegel. In der Bratislava-Agglomeration leben 546.300 Einwohner, und täglich pendeln 150 – 200 Tausend Menschen hierher zur Arbeit. Historische Namen für Bratislava sind Braslavespurch, Breslava Civitas, Brezesburg, Brezalauspurch, Preslavaspurch, Bresburg, Břetislava, Posonium, Istropolis, Pressburg, Pozsony, Požúň, Prešporok, Prešpurek und Istropolis. Die dauerhafte Besiedlung des Gebiets von Bratislava begann wahrscheinlich in der Jungsteinzeit. Zwischen 400 und 50 v. Chr. lebten Kelten in der Region, wie ein keltisches Oppidum mit einer Münzprägestätte belegt. Die Grenze des Römischen Reiches, Limes Romanus, verlief zwischen dem 1. und 5. Jahrhundert durch das Stadtzentrum. Zwischen dem 6. und 8. Jahrhundert kamen die ersten Slawen und Awaren hierher. Von 633 bis 658 gehörte Bratislava zum Reich von Samo. Vom späten 8. Jahrhundert bis 833 gehörte es zum Fürstentum Nitra und bis 907 zum Großmährischen Reich (Wikipedia). In den Jahren 1241 – 1242 griffen die Mongolen Bratislava an, eroberten die Stadt jedoch nicht. Im Jahr 1465 gründete Matthias Corvinus die Academia Istropolitana, die erste Universität in der Slowakei (Wikipedia). Von 907 bis 1918 gehörte Bratislava zu Ungarn.

Von 1563 bis 1830 war Bratislava die Krönungsstadt ungarischer Könige. Bis etwa 1870 war Bratislava vorwiegend eine Stadt mit deutschsprachigen Einwohnern. Im Jahr 1946 wurden die Gemeinden Devín, Dúbravka, Lamač, Petržalka, Prievoz, Rača und Vajnory Bratislava angegliedert. Im Jahr 1971 schlossen sich auch Čunovo, Devínska Nová Ves, Jarovce, Podunajské Biskupice, Rusovce, Vrakuňa und Záhorská Bystrica an (Wikipedia). Ružinov hat diese

Ortsteile: Nivy, Pošeň, Prievoz, Ostredky, Trávniky, Štrkovec, Vlčie hrdlo, Trnávka. Vrakuňa: Dolné Hony. Podunajské Biskupice: Dolné hony, Ketelec, Lieskovec, Medzi jarkami. Nové Mesto: Ahoj, Jurajov dvor, Koliba, Kramáre, Mierová kolónia, Pasienky /Kuchajda, Vinohrady. Rača: Krasňany, Rača, Východné. Karlova Ves: Dlhé diely, Kútiky, Mlynská dolina, Patrónka, Rovnice. Dúbravka: Podvornice, Záluhy, Krčace. Lamač: Podháj, Rázsochy. Devínska Nová Ves: Devínske jazero, Kostolné, Paulinské, Podhorské, Sídlisko, Stred, Vápenka. Petržalka: Dvory, Háje, Janíkov dvor, Lúky, Ovsište, Kopčany, Zrkadlový háj, Kapitulský dvor, Starý háj (wikipedia.sk).

Bekannte Persönlichkeiten aus Bratislava sind der deutsche Pianist und Komponist Johann Nepomuk Hummel, der Nobelpreisträger für Physik Philipp Lenard, der Physiker und Mathematiker Ján Andrej Segner, der Rabbiner Samuel Benjamin Sofer, der Bildhauer Viktor Oskar Tilgner und viele andere (wikipedia.sk).

Bratislava ismert még “Krásavica na Dunaji” és a Béke Városaként is. Bratislava területe 367,584 km². Tengerszint feletti magassága 126 és 514 méter között változik. A bratislavai agglomerációban 546 300 lakos él. Naponta 150 – 200 ezer ember jár ide dolgozni. Bratislava történelmi nevei közé tartozik Braslavespurch, Breslava Civitas, Brezesburg, Brezalauspurch, Preslavaspurch, Bresburg, Břetislava, Posonium, Istropolis, Pressburg, Pozsony, Požúň, Prešporok, Prešpurek, Istropolis. Bratislava területén valószínűleg a fiatal kőkorszakban kezdődött az állandó település. Kr. e. 400 – 50 között kelták éltek itt, amit egy kelta oppidum és pénzverde bizonyít. Az első és ötödik század között a város közepén a Római Birodalom határa – a Limes Romanus – húzódott. A 6. és 8. század között az első szlávok és avarok érkeztek ide. 633 és 658 között Bratislava a Samo Birodalom része volt. A 8. század végétől 833-ig a Nitriai Fejedelemség része volt, majd 907-ig a Nagy Moráviáé (Wikipédia). 1241 – 1242-ben a mongolok támadást indítottak Bratislava ellen, de a várost nem foglalták el. 1465-ben Mátyás király megalapította az Istropolitanu Akadémiát, a szlovák terület első egyetemét (Wikipédia). 907-től 1918-ig Bratislava része volt Magyarországnak.

1563-tól 1830-ig Bratislava a magyar királyok koronázási városa volt. Kb. 1870-ig Bratislava túlnyomórészt német anyanyelvű lakosságú város volt. 1946-ban Devín, Dúbravka, Lamač, Petržalka, Prievoz, Rača és Vajnory csatlakozott Bratislavához. 1971-ben Čunovo, Devínska Nová Ves, Jarovce, Podunajské Biskupice, Rusovce, Vrakuňa és Záhorská Bystrica is csatlakozott (Wikipédia). Ružinovnak a következő helyi részei vannak: Nivy, Pošeň, Prievoz, Ostredky, Trávniky, Štrkovec, Vlčie hrdlo, Trnávka. Vrakuňa: Dolné Hony. Podunajské Biskupice: Dolné hony, Ketelec, Lieskovec, Medzi jarkami. Nové Mesto: Ahoj, Jurajov dvor, Koliba, Kramáre, Mierová kolónia, Pasienky /Kuchajda, Vinohrady. Rača: Krasňany, Rača, Východné. Karlova Ves: Dlhé diely, Kútiky, Mlynská dolina, Patrónka, Rovnice. Dúbravka: Podvornice, Záluhy, Krčace. Lamač: Podháj, Rázsochy. Devínska Nová Ves: Devínske jazero, Kostolné, Paulinské, Podhorské, Sídlisko, Stred, Vápenka. Petržalka: Dvory, Háje, Janíkov dvor, Lúky, Ovsište, Kopčany, Zrkadlový háj, Kapitulský dvor, Starý háj (wikipedia.sk).

Bratislava kiemelkedő személyiségei közé tartozik a német zongorista és zeneszerző Johann Nepomuk Hummel, a fizika Nobel-díjas Philipp Lenard, a fizikus és matematikus Ján Andrej Segner, a rabbi Samuel Benjamin Sofer, a szobrász Viktor Oskar Tilgner és sok más (wikipedia.sk).

Príspevky o Bratislave