Južná Morava, Krajina, Česko, Fotografie

Južná Morava, kraj slnka a pohostinnosti

skala
Hits: 129

je považovaná za jeden z najkrajších a najbohatších regiónov , ktorý spája prírodné , bohatú históriu, a kultúru. Je to najteplejšia a najúrodnejšia oblasť Českej republiky, s dobre vyvinutou poľnohospodárskou krajinou a ideálnymi podmienkami viniča. Nachádzajú sa tu najstaršie archeologické na území dnešného Česka, s dôkazmi ľudských aktivít už od praveku (visitczechia.com). Víno patrí k neodmysliteľnej identite Južnej Moravy, približne 96 % všetkých viníc v Česku je na južnej Morave. Víno sa tu pestuje už od čias Keltov (traveliv.sk). Najznámejša je (Wikipedia).Víno sa tu slávi aj prostredníctvom festivalov a vinárskych podujatí (nationalgeographic.com). Nachádza sa tu viac než 90 hradov, zámkov a kaštieľov (ccrjm.cz). Jeden z najvýznamnejších kultúrnych pokladov regiónu je Lednicko‑valtický areál, zapísaný ako do zoznamu (south-moravia.com). je biosférickou rezerváciou s jedinečnými stepnými a lesnými ekosystémami a výhľadmi na a Novomlýnske (Wikipedia). V Moravskom krase sú tisíce jaskýň, (zapakuj.sk). pri hraniciach s Rakúskom ponúka panenskú prírodu údolia (amazingczechia.com).

Žije tu približne 1,18 milióna obyvateľov, susedí so Slovenskom a Rakúskom. Viac než 60 % územia tvorí poľnohospodárska . Pri Slavkove sa odohrala jedna z najkrvavejších napoleonských bitiek (businessinfo.cz). Južná je známa ako a pohostinnosti – miestni , tradičné a tvoria silnú súčasť miestnej (travelking.sk). je spätá s nielen s vínom, ale aj lokálnymi dobrotami a tradičnými pivnicami (traveliv.sk). sú známe najväčšími mandľovými sadmi v strednej Európe. Južná Morava je rajom pre cyklistov a kolobežkárov, je zvyčajne rovinatý a dobre označený (Eva Prcinová). Ja chodím na južnú Moravu často a prešiel som ju krížom krážom, v rôznych obdobiach. Najviac sa mi páči , ktorý je pre svoj osobitý reliéf označovaný aj ako Moravské Toskánsko.

South is considered one of the most beautiful and richest regions of the , combining natural beauty, rich history, wine, and culture. is the warmest and most fertile area of the Republic, with a well-developed agricultural landscape and ideal conditions for growing grapevines. The oldest archaeological traces of settlement in what is now Czechia have been found here, with evidence of human activity dating back to prehistoric times (visitczechia.com). Wine is an inseparable part of South Moravia’s identity, with approximately 90% of all Czech vineyards located in this region. Viticulture has been practiced here since the time of the Celts (traveliv.sk). The most famous wine-growing area is the Wine Subregion (). Wine is also celebrated through numerous festivals and wine-related events (nationalgeographic.com). More than 90 castles, châteaux, and manor houses can be found here (ccrjm.cz). One of the region’s greatest cultural treasures is the – Cultural Landscape, listed as a UNESCO World Heritage Site (south-moravia.com). Pálava is a biosphere reserve with unique steppe and forest ecosystems and panoramic views of vineyards and the reservoirs (Wikipedia). The Moravian Karst is home to thousands of caves, including the Abyss (zapakuj.sk). The Podyjí National Park on the Austrian border offers pristine nature in the valley of the Dyje River (amazingczechia.com).

About 1.18 million people live here, and the region borders and . More than 60% of the territory is agricultural land. One of the  bloodiest Napoleonic battles took place near () (businessinfo.cz). South Moravia is known as a land of sunshine and hospitality – local people, traditional dishes, and folklore form a strong part of the region’s identity (travelking.sk). Gastronomy is linked not only to wine, but also to local delicacies and traditional wine cellars (traveliv.sk). Hustopeče is famous for having the largest almond orchards in Central . South Moravia is a paradise for cyclists and scooter riders – the terrain is usually flat and well marked ( Prcinová). I visit South Moravia often and have traveled across it in many directions and seasons. What I like most is the region, which, due to its distinctive landscape, is also referred to as “Moravian Tuscany.”

Südmähren gilt als eine der schönsten und wohlhabendsten Regionen des Landes, in der sich Naturschönheiten, reiche Geschichte, Wein und Kultur vereinen. Es ist die wärmste und fruchtbarste Region der Tschechischen Republik mit einer gut entwickelten Agrarlandschaft und idealen Bedingungen für den Weinbau. Hier befinden sich die ältesten archäologischen Siedlungsspuren auf dem Gebiet des heutigen Tschechiens, mit Nachweisen menschlicher Aktivitäten bereits aus der Urgeschichte (visitczechia.com). Wein ist ein untrennbarer Bestandteil der Identität Südmährens – rund 96 % aller Weinberge in Tschechien liegen in dieser Region. Der Weinbau wird hier seit der Zeit der Kelten betrieben (traveliv.sk). Am bekanntesten ist das Weinbaugebiet Mikulov (Wikipedia). Der Wein wird hier auch durch zahlreiche Festivals und Weinveranstaltungen gefeiert (nationalgeographic.com). In der Region befinden sich mehr als 90 Burgen, Schlösser und Herrensitze (ccrjm.cz). Einer der bedeutendsten kulturellen Schätze ist die Kulturlandschaft Lednice–Valtice, die zum UNESCO-Weltkulturerbe gehört (south-moravia.com). Pálava ist ein Biosphärenreservat mit einzigartigen Steppen- und Waldökosystemen sowie Ausblicken auf die Weinberge und die Stauseen von Nové Mlýny (Wikipedia). Im Mährischen Karst gibt es Tausende von Höhlen, darunter auch die Macocha-Schlucht (zapakuj.sk). Der Nationalpark Podyjí an der Grenze zu bietet unberührte Natur im Tal der Thaya (Dyje) (amazingczechia.com).

Hier leben etwa 1,18 Millionen Menschen, und die Region grenzt an die Slowakei und Österreich. Mehr als 60 % der Fläche bestehen aus landwirtschaftlichen Nutzflächen. Bei Slavkov (Austerlitz) fand eine der blutigsten napoleonischen Schlachten statt (businessinfo.cz). Südmähren ist als Land der Sonne und Gastfreundschaft bekannt – die Einheimischen, die traditionelle Küche und die Folklore bilden einen wichtigen Teil der regionalen Identität (travelking.sk). Die Gastronomie ist nicht nur mit Wein, sondern auch mit regionalen Spezialitäten und traditionellen Weinkellern verbunden (traveliv.sk). Hustopeče ist bekannt für die größten Mandelplantagen in Mitteleuropa. Südmähren ist ein Paradies für Radfahrer und Rollerfahrer – das Gelände ist meist flach und gut ausgeschildert (Eva Prcinová). Ich reise häufig nach Südmähren und habe die Region kreuz und quer zu verschiedenen Jahreszeiten durchquert. Am meisten gefällt mir die Region Kyjov, die wegen ihres besonderen Reliefs auch als „Mährische Toskana“ bezeichnet wird.

Jižní Morava je považována za jeden z nejkrásnějších a nejbohatších regionů země, který spojuje přírodní krásy, bohatou historii, víno a kulturu. Je to nejteplejší a nejúrodnější oblast České republiky s dobře rozvinutou zemědělskou krajinou a ideálními podmínkami pro pěstování vinné révy. Nacházejí se zde nejstarší archeologické stopy osídlení na území dnešního Česka, s důkazy lidské činnosti již od pravěku (visitczechia.com). Víno je neoddělitelnou součástí identity Jižní Moravy – přibližně 96 % všech vinic v Česku se nachází právě zde. Vinařství se tu provozuje již od dob Keltů (traveliv.sk). Nejznámější je Mikulovská vinařská podoblast (Wikipedia). Víno se zde slaví také prostřednictvím festivalů a vinařských akcí (nationalgeographic.com). Nachází se zde více než 90 hradů, zámků a zámečků (ccrjm.cz). Jedním z nejvýznamnějších kulturních pokladů regionu je Lednicko-valtický areál zapsaný na seznamu UNESCO (south-moravia.com). Pálava je biosférickou rezervací s jedinečnými stepními a lesními a výhledy na vinice a Novomlýnské nádrže (Wikipedia). V Moravském krasu se nacházejí tisíce jeskyní včetně propasti Macocha (zapakuj.sk). Národní park Podyjí u hranic s Rakouskem nabízí nedotčenou přírodu údolí řeky Dyje (amazingczechia.com).

Žije zde přibližně 1,18 milionu obyvatel a region sousedí se Slovenskem a Rakouskem. Více než 60 % území tvoří zemědělská půda. U Slavkova (Austerlitz) se odehrála jedna z nejkrvavějších napoleonských bitev (businessinfo.cz). Jižní Morava je známá jako kraj slunce a pohostinnosti – místní lidé, tradiční jídla a folklor tvoří silnou součást místní identity (travelking.sk). Gastronomie je spjata nejen s vínem, ale i s místními specialitami a tradičními vinnými sklepy (traveliv.sk). Hustopeče jsou známé největšími mandloňovými ve střední Evropě. Jižní Morava je rájem pro cyklisty a koloběžkáře – terén je obvykle rovinatý a dobře značený (Eva Prcinová). Na Jižní Moravu jezdím často a procestoval jsem ji křížem krážem v různých obdobích. Nejvíce se mi líbí Kyjovsko, které je pro svůj osobitý reliéf označováno také jako „Moravské “.

Niektoré nosné príspevky z južnej Moravy

TOP

 
 
 
 

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Južná Morava, Moravské mestá, Fotografie

Telč – moravské Benátky

skala
Hits: 399

je nachádzajúce sa v okrese . S počtom obyvateľov približne 5 200 je známe predovšetkým svojím historickým centrom. Telč leží v Českomoravskej . Mesto je obklopené rybníkmi, centrom preteká , ktorý sa južne od mesta vlieva do . Prvá písomná zmienka o Telči pochádza z roku 1335. V polovici 14. storočia tu bol postavený gotický hrad a okolo neho vzniklo opevnené mesto. V 16. storočí, za Zachariáša z Hradca, prešla Telč významnou prestavbou. Pôvodný gotický hrad bol prestavaný renesančný zámok a na námestí dostali renesančné s arkádami. Vďaka týmto úpravám sa Telč stala jedným z najkrajších renesančných miest v strednej Európe (en.wikipedia.org).

Založenie Telča je podľa spojené z kniežaťom Ottom II., z roku 1099. Vtedy založil kaplnku, neskôr kostol a osadu, dnešné . Od roku 1339 je Telč pod palcom pánov z Hradca (Jindřichovho Hradca). V roku 1423 bola Telč dobitá husitmi pod vedením Jana Hvězdu z Vícemilíc. V 18. storočí na telčské panstvo nastúpili . Krátko , ktorí spojil oba . Spravovanie takéhoto rodu Podstatských – Lichtensteinov trvalo do roku 1945. Poslední jeho členovia boli vysídlení do Rakúska (Ilona Jenčíková).

Dominantou mesta je trojuholníkové , ktoré je lemované renesančnými a barokovými meštianskymi domami s charakteristickými štítmi a arkádami. V strede sa nachádza a morový stĺp. Medzi významné stavby patrí radnica, a farský (whc.unesco.org). Telčský zámok je jedným z najzachovalejších renesančných zámkov v Českej republike. Obklopuje ho anglický park a jeho sú bohaté na pôvodné renesančné a barokové zariadenie (en.wikipedia.org). Historické jadro Telča bolo v roku 1992 zapísané do Zoznamu svetového kultúrneho a prírodného dedičstva (Ilona Jenčíková). Na zámku sa sa točili , , Z pekla (zamek-telc.eu). Mesto ponúka množstvo kultúrnych podujatí, festivalov a výstav počas celého roka. Vďaka svojej zachovalosti a architektonickému bohatstvu je často nazývané „moravské “ (visitczechia.com).

Telč is a town located in the Jihlava District of the Republic. With a population of approximately 5,200, is best known for its historic town center. Telč lies in the Bohemian-Moravian Highlands. The town is surrounded by ponds, and the Telč Stream flows through the center, joining the Dyje River south of the town. The written record of Telč dates back to 1335. In the mid-14th century, a Gothic castle was built here, and a fortified town developed around it. In the 16th century, under the rule of Zacharias of Hradec, Telč underwent significant reconstruction. The original Gothic castle was converted into a Renaissance chateau, and the townhouses around the square were given Renaissance facades with arcades. These changes made Telč one of the most beautiful Renaissance towns in Central (en..org).

According to legend, the founding of Telč is associated with Prince Otto II in the year 1099. He is said to have established a chapel, later a church, and a settlement—today’s Old Town—as a memorial to his victory. Since 1339, Telč came under the control of the Lords of Hradec (). In 1423, Telč was captured by the Hussites under the leadership of of . In the 18th century, the Lichtenstein-Kastelkorn family took over the Telč estate. Shortly afterward, the Podstatský family united both lineages. The Podstatský-Lichtenstein family managed the estate until 1945 when its last members were expelled to (Ilona Jenčíková).

The town’s most prominent feature is Zacharias of Hradec Square, a triangular square lined with Renaissance and Baroque townhouses with distinctive gables and arcades. In the center of the square stands a fountain and a Marian plague column. Notable buildings include the town hall, the Church of the Holy Spirit, and the parish Church of St. James (whc.unesco.org). Telč Chateau is one of the best-preserved Renaissance chateaus in the Czech Republic. It is surrounded by an English-style park, and its interiors feature original Renaissance and Baroque furnishings (en.wikipedia.org). The historic center of Telč was inscribed on the UNESCO World Heritage List in 1992 (Ilona Jenčíková).

The chateau has also served as a filming location for well-known Czech fairy tale movies such as Proud Princess, How Princesses Are Awakened, and Hell’s Happiness (zamek-telc.eu). The town hosts a variety of cultural events, festivals, and exhibitions throughout the year. Due to its preservation and architectural richness, it is often referred to as the „ of “ (visitczechia.com).

Telč ist eine Stadt im Bezirk Jihlava in der Tschechischen Republik. Mit etwa 5.200 Einwohnern ist sie vor allem für ihr historisches Stadtzentrum bekannt. Telč liegt in der Böhmisch-Mährischen Höhe. Die Stadt ist von Teichen umgeben, durch das Zentrum fließt der Telčský-, der südlich der Stadt in die Thaya (Dyje) mündet. Die erste schriftliche Erwähnung von Telč stammt aus dem Jahr 1335. Mitte des 14. Jahrhunderts wurde hier eine gotische errichtet, um die sich eine befestigte Stadt entwickelte. Im 16. Jahrhundert, unter der Herrschaft von Zacharias von Neuhaus, erfuhr Telč bedeutende bauliche Veränderungen. Die ursprüngliche gotische Burg wurde zu einem Renaissanceschloss umgebaut, und die Häuser am Marktplatz erhielten Renaissancefassaden mit Arkaden. Dank dieser Umgestaltungen wurde Telč zu einer der schönsten Renaissancestädte Mitteleuropas (en.wikipedia.org).

Der Legende nach ist die Gründung von Telč mit dem mährischen Fürsten Otto II. im Jahr 1099 verbunden. Er soll zum Gedenken an seinen Sieg eine Kapelle, später eine Kirche und eine Siedlung – das heutige Alte Stadtviertel – gegründet haben. Seit 1339 stand Telč unter der Herrschaft der Herren von Neuhaus (Jindřichův Hradec). 1423 wurde Telč von den Hussiten unter der Führung von Jan Hvězda von Vícemilice erobert. Im 18. Jahrhundert übernahm die Familie Liechtenstein-Kastelkorn die Herrschaft über Telč. Kurz darauf vereinte die Familie Podstatzky beide Adelsgeschlechter. Die Familie Podstatzky-Liechtenstein verwaltete das Herrschaftsgebiet bis 1945, als die letzten Mitglieder nach vertrieben wurden (Ilona Jenčíková).

Das Wahrzeichen der Stadt ist der dreieckige Marktplatz Zacharias von Neuhaus, der von Renaissance- und Barockhäusern mit charakteristischen Giebeln und Arkaden gesäumt ist. In der Mitte des Platzes befinden sich ein Brunnen und eine Mariensäule. Zu den bedeutenden Bauwerken zählen das , die Kirche des Heiligen Geistes und die Pfarrkirche St. Jakob (whc.unesco.org). Das Schloss Telč gehört zu den am besten erhaltenen Renaissanceschlössern in der Tschechischen Republik. Es ist von einem englischen Park umgeben, und die Innenräume sind reich mit originaler Renaissance- und Barockausstattung ausgestattet (en.wikipedia.org). Das historische Stadtzentrum von Telč wurde 1992 in die Liste des UNESCO-Weltkultur- und Naturerbes aufgenommen (Ilona Jenčíková).

Das Schloss diente auch als Drehort für bekannte tschechische Märchenfilme wie Die stolze Prinzessin (Pyšná princezna), Wie man Prinzessinnen weckt (Jak se budí princezny) und Glück aus der Hölle () (zamek-telc.eu). Die Stadt bietet das ganze Jahr über zahlreiche kulturelle Veranstaltungen, Festivals und Ausstellungen. Aufgrund ihres gut erhaltenen Zustands und ihres architektonischen Reichtums wird Telč oft als „Mährisches Venedig“ bezeichnet (visitczechia.com).

Telč je město nacházející se v okrese Jihlava v České republice. S počtem obyvatel přibližně 5 200 je známé především svým historickým centrem. Telč leží v Českomoravské vrchoviny. Město je obklopeno , centrem protéká Telčský potok, který se jižně od města vlévá do Dyje. První písemná zmínka o Telči pochází z roku 1335. V polovině 14. století zde byl postaven gotický hrad a kolem něj vzniklo opevněné město. V 16. století, za vlády Zachariáše z Hradce, prošla Telč významnou přestavbou. Původní gotický hrad byl přestavěn na renesanční zámek a měšťanské na náměstí dostaly renesanční fasády s arkádami. Díky těmto úpravám se Telč stala jedním z nejkrásnějších renesančních měst ve střední Evropě (en.wikipedia.org).

Podle pověsti je založení Telče spojeno s moravským knížetem Otou II. v roce 1099. Tehdy zde měl na památku vítězství založit kapli, později kostel a osadu – dnešní Staré Město. Od roku 1339 patřila Telč pánům z Hradce (Jindřichova Hradce). V roce 1423 byla Telč dobyta husity pod vedením Jana Hvězdy z Vícemilic. V 18. století převzali telčské panství Lichtensteinové-Kastelkornové. Krátce nato jej zdědili Podstatští, kteří spojili oba rody. Správa panství rodu Podstatských-Lichtensteinů trvala až do roku 1945, kdy byli poslední členové rodu odsunuti do Rakouska (Ilona Jenčíková).

Dominantou města je trojúhelníkové náměstí Zachariáše z Hradce, které lemují renesanční a barokní měšťanské domy s charakteristickými a podloubími. Uprostřed náměstí stojí kašna a morový sloup. Mezi významné stavby patří , kostel svatého Ducha a farní kostel svatého Jakuba (whc.unesco.org). Telčský zámek patří k nejzachovalejším renesančním zámkům v České republice. Obklopuje ho anglický park a jeho interiéry jsou bohatě vybaveny původním renesančním a barokním zařízením (en.wikipedia.org). Historické jádro Telče bylo v roce 1992 zapsáno na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO (Ilona Jenčíková).

Na zámku se natáčely známé pohádky, například Pyšná princezna, Jak se budí princezny a Z pekla štěstí (zamek-telc.eu). Město nabízí během celého roku mnoho kulturních akcí, festivalů a výstav. Díky své zachovalosti a architektonickému bohatství bývá často nazýváno „“ (visitczechia.com).

Odkazy

TOP

Všetky

Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Stavby, Fotografie, Nemecko, Pevnosti

Königstein – saská Bastila

skala
Hits: 303

Pevnosť , známa aj ako „Saská „, je impozantná pevnosť nachádzajúca sa v Saskom Švajčiarsku, približne 30 kilometrov juhovýchodne od Drážďan, ľavom brehu . Svojou polohou na stolovej hore s nadmorskou výškou 247 metrov nad údolím Labe a rozlohou 9,5 hektára patrí medzi najväčšie horské v Európe. Jej , postavené z pieskovca, dosahujú dĺžku 1 800 metrov a výšku až 42 metrov. V centre pevnosti sa nachádza 152,5 metra hlboká studňa, ktorá je najhlbšou v Sasku a druhou najhlbšou v Európe (cs.wikipedia.org).

Prvá písomná zmienka o hrade na mieste dnešnej pevnosti pochádza z roku 1233. V tom čase bola oblasť rozdelená medzi a . Hrad pôvodne patril Českému kráľovstvu a slúžil na kontrolu obchodnej po rieke Labe. V roku 1408 počas Dohnianskej hrad obsadili markgrófi z Míšně a v roku 1459 bol oficiálne pričlenený k Míšeňskému markgrófstvu na základe Egerskej . V rokoch 1589 až 1591 nechal saský kurfirst Christian I. prestavať hrad na modernú pevnosť. Počas nasledujúcich storočí bola pevnosť ďalej rozširovaná a modernizovaná, pričom vznikli významné ako (), (), a (). V rokoch 1722 až 1725 nechal postaviť obrovský vínny sud s kapacitou takmer 250 000 litrov, ktorý bol v tom čase najväčší na svete. slúžila rôznym účelom. Počas vojnových konfliktov poskytovala útočisko saským panovníkom a uchovávala štátny poklad a . V priebehu storočí bola využívaná aj ako štátne väzenie pre významných politických väzňov. Po druhej svetovej vojne bola pevnosť v roku 1955 sprístupnená verejnosti ako múzeum vojenskej histórie (en.wikipedia.org).

Dnes je pevnosť Königstein jednou z najnavštevovanejších turistických atrakcií v Sasku, s ročnou návštevnosťou okolo 700 000 ľudí. môžu preskúmať viac ako 50 historických budov, vrátane kasární, zbrojníc a kostola, a prejsť sa po 1,7 kilometra dlhom panoramatickom chodníku s nádhernými výhľadmi na okolitú krajinu. Pevnosť tiež ponúka množstvo výstav (festung-koenigstein.de).

Königstein Fortress, also known as the „Saxon Bastille,“ is an impressive fortress located in Saxon Switzerland, approximately 30 kilometers southeast of , on the left bank of the Elbe River. Situated on a tabletop mountain at an altitude of 247 meters above the Elbe Valley and covering an area of 9.5 hectares, is one of the largest mountain fortresses in . Its sandstone walls stretch 1,800 meters in length and rise up to 42 meters in height. At the center of the fortress is a 152.5-meter-deep well, which is the deepest in Saxony and the second deepest in Europe (cs..org).

The written mention of a castle on the site of today’s fortress dates back to 1233. At that time, the region was divided between the Kingdom of Bohemia and the Bishopric of . The castle originally belonged to the Kingdom of Bohemia and served to control the trade route along the Elbe River. In 1408, during the Dohna Feud, the castle was seized by the Margraves of Meissen, and in 1459, it was officially incorporated into the Margraviate of Meissen under the Treaty of Eger. Between 1589 and 1591, the Saxon Elector Christian I had the castle transformed into a modern fortress. Over the following centuries, the fortress was expanded and modernized, with notable buildings such as the Torhaus (Gatehouse), Alte Kaserne (Old Barracks), Friedrichsburg, and Altes Zeughaus (Old Armory) being constructed. From 1722 to 1725, the Strong commissioned the construction of a giant wine barrel with a capacity of almost 250,000 liters, which was the largest in the world at that time.

Königstein Fortress served various purposes. During wartime conflicts, it provided shelter for Saxon rulers and safeguarded the state treasury and works of art. Over the centuries, it was also used as a state prison for prominent political prisoners. After World War II, the fortress was opened to the public in 1955 as a museum of military history (en.wikipedia.org).

Today, Königstein Fortress is one of the most visited tourist attractions in Saxony, with an annual attendance of around 700,000 people. Visitors can explore more than 50 historical buildings, including barracks, armories, and a chapel, and walk along the 1.7-kilometer panoramic trail offering stunning views of the surrounding landscape. The fortress also hosts numerous exhibitions (festung-koenigstein.de).

Die Festung Königstein, auch bekannt als die „Sächsische Bastille“, ist eine beeindruckende Festung im Elbsandsteingebirge, etwa 30 Kilometer südöstlich von Dresden am linken Ufer der Elbe gelegen. Sie befindet sich auf einem Tafelberg in einer Höhe von 247 Metern über dem Elbtal und umfasst eine Fläche von 9,5 Hektar, was sie zu einer der größten Bergfestungen Europas macht. Ihre Sandsteinmauern haben eine Länge von 1.800 Metern und eine Höhe von bis zu 42 Metern. Im Zentrum der Festung befindet sich ein 152,5 Meter tiefer Brunnen, der tiefste in Sachsen und der zweittiefste in Europa (cs.wikipedia.org).

Die erste urkundliche Erwähnung einer an der Stelle der heutigen Festung stammt aus dem Jahr 1233. Zu dieser Zeit war die Region zwischen dem Königreich Böhmen und dem Bistum Meißen aufgeteilt. Die Burg gehörte ursprünglich dem Königreich Böhmen und diente der Kontrolle der Handelsroute entlang der Elbe. 1408 wurde die Burg während der Dohnaer Fehde von den Meißner Markgrafen eingenommen, und 1459 wurde sie durch den Vertrag von Eger offiziell dem Markgrafentum Meißen zugeordnet. Zwischen 1589 und 1591 ließ der sächsische Kurfürst Christian I. die Burg zu einer modernen Festung umbauen. In den folgenden Jahrhunderten wurde die Festung weiter ausgebaut und modernisiert, wobei bedeutende Gebäude wie das Torhaus, die Alte Kaserne, die Friedrichsburg und das Alte Zeughaus entstanden. Zwischen 1722 und 1725 ließ August der Starke ein riesiges Weinfass mit einem Fassungsvermögen von fast 250.000 Litern bauen, das damals das größte der Welt war.

Die Festung Königstein diente verschiedenen Zwecken. Während kriegerischer Konflikte bot sie den sächsischen Herrschern Schutz und bewahrte den Staatsschatz sowie Kunstwerke auf. Im Laufe der Jahrhunderte wurde sie auch als Staatsgefängnis für bedeutende politische Gefangene genutzt. Nach dem Zweiten Weltkrieg wurde die Festung 1955 der Öffentlichkeit als Militärhistorisches Museum zugänglich gemacht (en.wikipedia.org).

Heute ist die Festung Königstein eine der meistbesuchten Touristenattraktionen in Sachsen, mit rund 700.000 Besuchern jährlich. Besucher können über 50 historische Gebäude erkunden, darunter Kasernen, Zeughäuser und eine Kapelle, sowie den 1,7 Kilometer langen Panoramapfad mit herrlichem Blick auf die umliegende Landschaft entlanggehen. Die Festung bietet außerdem zahlreiche Ausstellungen (festung-koenigstein.de).

Twierdza Königstein, znana również jako „Saska Bastylia”, to imponująca twierdza położona w Szwajcarii Saksońskiej, około 30 kilometrów na południowy wschód od Drezna, na lewym brzegu Łaby. Usytuowana na płaskowyżu na wysokości 247 metrów nad doliną Łaby i zajmująca powierzchnię 9,5 hektara, jest jedną z największych twierdz górskich w Europie. Jej piaskowcowe mury mają długość 1 800 metrów i wysokość do 42 metrów. W centrum twierdzy znajduje się studnia o głębokości 152,5 metra, najgłębsza w Saksonii i druga najgłębsza w Europie (cs.wikipedia.org).

Pierwsza pisemna wzmianka o zamku na miejscu dzisiejszej twierdzy pochodzi z 1233 roku. W tamtym czasie region był podzielony między Królestwo a Biskupstwo Miśni. Zamek pierwotnie należał do Królestwa Czech i służył do kontrolowania szlaku handlowego wzdłuż Łaby. W 1408 roku, podczas wojny Dohna, zamek został zdobyty przez margrabiów Miśni, a w 1459 roku oficjalnie włączony do Margrabstwa Miśni na mocy traktatu z Chebu. W latach 1589–1591 saski elektor Chrystian I przekształcił zamek w nowoczesną twierdzę. W kolejnych wiekach twierdza była rozbudowywana i modernizowana, powstawały takie budynki jak Torhaus (Brama), Alte Kaserne (Stare Koszary), Friedrichsburg i Altes Zeughaus (Stara Zbrojownia). W latach 1722–1725 August Mocny zlecił budowę ogromnej beczki na wino o pojemności prawie 250 000 litrów, która była wówczas największa na świecie.

Twierdza Königstein pełniła różne funkcje. Podczas konfliktów zbrojnych zapewniała schronienie władcom saksońskim i przechowywała skarby państwowe oraz dzieła sztuki. W ciągu wieków była również wykorzystywana jako państwowe więzienie dla ważnych więźniów politycznych. Po II wojnie światowej twierdza została otwarta dla publiczności w 1955 roku jako muzeum historii wojskowości (en.wikipedia.org).

Obecnie Twierdza Königstein jest jedną z najczęściej odwiedzanych atrakcji turystycznych w Saksonii, z roczną frekwencją około 700 000 osób. Odwiedzający mogą zwiedzać ponad 50 historycznych budynków, w tym koszary, zbrojownie i kaplicę, a także spacerować 1,7-kilometrową trasą widokową, oferującą wspaniałe widoki na okoliczny krajobraz. Twierdza oferuje również wiele wystaw (festung-koenigstein.de).

Pevnost Königstein, známá také jako „“, je impozantní pevnost nacházející se v Saském Švýcarsku, přibližně 30 kilometrů jihovýchodně od Drážďan, na levém břehu Labe. Nachází se na stolové hoře ve výšce 247 metrů nad Labským údolím a její rozloha činí 9,5 hektaru, což z ní činí jednu z největších horských pevností v Evropě. Její pískovcové hradby dosahují délky 1 800 metrů a výšky až 42 metrů. Uprostřed pevnosti se nachází studna hluboká 152,5 metru, která je nejhlubší v Sasku a druhou nejhlubší v Evropě (cs.wikipedia.org).

První písemná zmínka o hradu na místě dnešní pevnosti pochází z roku 1233. Tehdy bylo území rozděleno mezi a biskupství . Hrad původně patřil Českému království a sloužil ke kontrole obchodní cesty podél Labe. V roce 1408 během Dohnianské války hrad obsadili míšeňští markrabí a v roce 1459 byl oficiálně připojen k Míšeňskému markrabství na základě Chebské smlouvy. V letech 1589 až 1591 nechal saský Kristián I. přestavět hrad na moderní pevnost. Během následujících století byla pevnost rozšiřována a modernizována, přičemž vznikly významné stavby jako Torhaus (Brána), Alte Kaserne (Staré kasárny), Friedrichsburg a Altes Zeughaus (Staré ). V letech 1722 až 1725 nechal August Silný postavit obrovský vinný sud s kapacitou téměř 250 000 litrů, který byl tehdy největší na světě.

Pevnost Königstein sloužila různým účelům. Během válečných konfliktů poskytovala útočiště saským panovníkům a uchovávala státní poklad a umělecká díla. V průběhu staletí byla využívána také jako státní vězení pro významné politické vězně. Po druhé světové válce byla pevnost v roce 1955 zpřístupněna veřejnosti jako muzeum vojenské historie (en.wikipedia.org).

Dnes je pevnost Königstein jednou z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí v Sasku s roční návštěvností okolo 700 000 lidí. Návštěvníci mohou prozkoumat více než 50 historických budov, včetně kasáren, zbrojnic a kaple, a projít se po 1,7 kilometru dlouhé panoramatické trase s nádhernými výhledy na okolní krajinu. Pevnost také nabízí mnoho výstav (festung-koenigstein.de).

TOP

Všetky

Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Umenie, Zámky, Česko, Južná Morava, Stavby, Fotografie

Rájec nad Svitavou

skala
Hits: 217

je neskorobarokový zámok nachádzajúci sa v meste . Bol postavený v rokoch 1763 až 1769 pravdepodobne podľa návrhu viedenského architekta Isidora Amanda Marcela Canevala. Zámok je výnimočný svojou klasicistickou architektúrou francúzskeho typu, ktorá je Morave ojedinelá (kudyznudy.cz). zámku sú bohato zdobené a obsahujú cenné umelecké , vrátane obrazov západoeurópskych, holandských a flámskych majstrov zo zbierok . Zámok tiež disponuje rozsiahlymi zbierkami orientálneho porcelánu a jednou z najväčších zámockých knižníc s viac ako 60 000 zväzkami, vrátane rukopisov zo 14. storočia a prvotlačí z 15. storočia (zamek-rajec.cz). Okolie zámku tvorí anglický park založený v roku 1767, ktorý bol v prvej štvrtine 19. storočia upravený do prírodno-krajinárskeho štýlu. Park obsahuje vzácne , vodopád a systém troch rybníčkov. Súčasťou areálu je aj záhradníctvo, známe svojou ojedinelou zbierkou kamélií, ktorá bola v roku 1973 prevezená z Průhonic. Každoročne koncom februára sa tu koná tradičná výstava týchto rastlín a kvetinových aranžmánov (kudyznudy.cz). 

Na území Rájca nad Jestřebí boli už v stredoveku dve , ktoré boli zničené koncom 14. storočia. V 15. storočí bola jedna z týchto pevností obnovená a v roku 1570 prestavaná na renesančný zámok. Ten ale bohužiaľ v roku 1757 vyhorel a miesto neho bol postavený zámok nový, ktorý je syntézou neskorého baroka a francúzskeho klasicizmu. Dnes je zámok národnou kultúrnou pamiatkou (zamek-rajec.cz).

Castle is a late Baroque castle located in the town of Rájec-Jestřebí. was built between 1763 and 1769, most likely based on a design by the Viennese architect Isidor Amand Marcel Canevale. The castle is exceptional for its French-style classical architecture, which is unique in (kudyznudy.cz). The castle’s interiors are richly decorated and house valuable art collections, including paintings by Western European, Dutch, and Flemish masters from the Salm family collection. The castle also boasts extensive collections of oriental porcelain and one of the largest castle libraries, with over 60,000 volumes, including manuscripts from the 14th century and incunabula from the 15th century (zamek-.cz).

The castle’s surroundings include an English park, established in 1767, which was redesigned in the early 19th century into a naturalistic landscape style. The park contains rare trees, a waterfall, and a system of three ponds. The estate also features a horticultural garden known for its unique collection of camellias, which was relocated from Průhonice in 1973. Every year at the end of February, a traditional exhibition of these plants and floral arrangements is held here (kudyznudy.cz).

In the territory of Rájec nad Jestřebí, there were two Gothic fortresses in the Middle Ages, which were destroyed at the end of the 14th century. In the 15th century, one of these fortresses was restored and rebuilt into a Renaissance castle in 1570. Unfortunately, this castle burned down in 1757, and a new castle was built in its place, combining late Baroque and French classicism. Today, the castle is a national cultural monument (zamek-rajec.cz).

Zámek Rájec nad Svitavou je pozdně barokní zámek nacházející se ve městě Rájec-Jestřebí. Byl postaven v letech 1763 až 1769, pravděpodobně podle návrhu vídeňského architekta Isidora Amanda Marcela Canevala. Zámek je výjimečný svou klasicistní architekturou francouzského typu, která je na Moravě ojedinělá (kudyznudy.cz). Interiéry zámku jsou bohatě zdobené a obsahují cenné umělecké sbírky, včetně obrazů západoevropských, holandských a vlámských mistrů ze sbírek rodiny Salmů. Zámek také disponuje rozsáhlými sbírkami orientálního porcelánu a jednou z největších zámeckých knihoven s více než 60 000 svazky, včetně rukopisů ze 14. století a prvotisků z 15. století (zamek-rajec.cz).

Okolí zámku tvoří anglický park založený v roce 1767, který byl v první čtvrtině 19. století upraven do přírodně-krajinářského stylu. Park obsahuje vzácné dřeviny, vodopád a systém tří rybníků. Součástí areálu je také zahradnictví, známé svou ojedinělou sbírkou kamélií, která byla v roce 1973 převezena z Průhonic. Každoročně koncem února se zde koná tradiční výstava těchto rostlin a květinových aranžmá (kudyznudy.cz).

Na území Rájce nad Jestřebí byly již ve středověku dvě gotické , které byly zničeny koncem 14. století. V 15. století byla jedna z těchto pevností obnovena a v roce 1570 přestavěna na renesanční zámek. Ten však bohužel v roce 1757 vyhořel a místo něj byl postaven nový zámek, který je syntézou pozdního baroka a francouzského klasicismu. Dnes je zámek národní kulturní památkou (zamek-rajec.cz).

 

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Južná Morava, Moravské mestá, Fotografie

Slavonice – renesančná perla

skala
Hits: 290

sú malé historické nachádzajúce sa juhozápadnej Morave, v blízkosti hraníc s Rakúskom. sú najzápadnejším mestom Moravy. S počtom obyvateľov približne 2 300 sa mesto pýši zachovalým renesančným centrom, ktoré je chránené ako mestská pamiatková rezervácia. Vďaka svojej jedinečnej architektúre sú Slavonice často nazývané „“ alebo „„. Prvá písomná zmienka o Slavoniciach pochádza z roku 1260. Pôvodne strážna osada, založená v 12. storočí na stredovekej krajinskej ceste spájajúcej Prahu s Viedňou, patrila do majetku pánov z Hradca. V 14. storočí sa osada vďaka veľkolepej výstavbe premenila na mesto. Najväčší rozkvet zažili Slavonice v 16. storočí, keď sa stali významným mestom na obchodnej trase medzi Prahou a Viedňou, čo prinieslo mestu veľké a umožnilo výstavbu nádherných renesančných . Keď bola trasa presmerovaná, mesto stratilo svoj zdroj bohatstva, čo prispelo k zachovaniu jedinečného súboru renesančných domov (Wikipedia).

Centrum Slavoníc je známe svojimi renesančnými meštianskymi domami s bohato zdobenými štítmi a sgrafitovou výzdobou, ktorá zahŕňa zložité . Medzi najvýznamnejšie patrí , ktorého veža bola postavená v rokoch 1503–1549 a dnes slúži ako vyhliadková veža. Ďalšou významnou stavbou je kostol svätého Jána Krstiteľa zo 13. alebo 14. storočia, ktorý má fasádu zdobenú sgrafitom z konca 16. storočia a dnes slúži na kultúrne účely. Mestské je čiastočne zachované, vrátane dvoch brán, dvoch bášt a niekoľkých fragmentov mestských hradieb. V 13. storočí bol v meste vybudovaný podzemný systém chodieb, ktorý slúžil na odvodnenie a obranu mesta. Dnes je približne 380 metrov týchto tunelov sprístupnených pre , čo ponúka návštevníkom jedinečný pohľad do histórie mesta (Wikipedia). 

V roku 1953 boli Slavonice zahrnuté do hraničného pásma, čo spôsobilo značnú izoláciu celého územia od ostatnej a výrazne obmedzilo . Až v roku 1960, pri reorganizácii okresov a krajov, bolo zastavané územie mesta vyňaté z hraničného pásma a mohlo začať využívať cestovný ruch. Pozdĺž štátnej bola v rokoch 1936 až 1938 vybudovaná sústava pohraničných pevností, ktoré sa zachovali dodnes a zásluhou nadšencov sú udržiavané v dobrom technickom stave a sprístupnené verejnosti. Niektoré z týchto pevností sa nachádzajú priamo v intraviláne mesta. Slavonice sú známe svojím bohatým kultúrnym životom. V meste sa pravidelne konajú rôzne , a , ktoré prilákajú návštevníkov z blízka i ďaleka. V roku 2017 boli Slavonice vyhlásené za , čo svedčí o ich význame a zachovalosti kultúrneho dedičstva. Dňa 31. augusta 1961 boli Slavonice vyhlásené za mestskú pamiatkovú rezerváciu. Okolie Slavoníc ponúka prírodného parku Česká . V blízkosti sa nachádza aj zaniknutá stredoveká osada (Wikipedia).

Slavonice is a small historical town located in southwestern , near the Austrian border. is the westernmost town of Moravia. With a population of approximately 2,300, the town boasts a well-preserved Renaissance center, protected as an urban conservation area. Due to its unique architecture, Slavonice is often referred to as the „Little “ or the „Pearl of Western Moravian Renaissance.“ The written mention of Slavonice dates back to 1260. Originally a guard settlement founded in the 12th century on a medieval trade route connecting with , it belonged to the Lords of Hradec. In the 14th century, the settlement transformed into a town thanks to significant construction efforts. Slavonice experienced its greatest prosperity in the 16th century when it became an important town on the trade route between Prague and Vienna, bringing great wealth and enabling the construction of magnificent Renaissance houses. When the route was redirected, the town lost its source of wealth, which contributed to the preservation of its unique ensemble of Renaissance houses ().

The center of Slavonice is renowned for its Renaissance burgher houses with richly decorated gables and sgraffito decorations, featuring intricate figurative scenes. Among the most notable landmarks is the Church of the Assumption of the Virgin Mary, whose tower was built between 1503 and 1549 and now serves as a lookout tower. Another significant building is the Church of St. John the Baptist from the 13th or 14th century, which has a facade adorned with sgraffito from the late 16th century and is now used for cultural purposes. The town fortifications are partially preserved, including two gates, two bastions, and several fragments of town walls. In the 13th century, an underground system of corridors was built in the town for drainage and defense. Today, about 380 meters of these tunnels are open to the public, offering visitors a unique glimpse into the town’s history (Wikipedia).

In 1953, Slavonice was included in the border zone, causing significant isolation of the entire area from the rest of civilization and severely limiting tourism. Only in 1960, after the reorganization of districts and regions, was the built-up area of the town excluded from the border zone, allowing tourism to develop. Along the state border, a system of border fortifications was built between 1936 and 1938, which has been preserved to this day and is maintained in good technical condition by enthusiasts, making it accessible to the public. Some of these fortifications are located directly within the town’s intravilane. Slavonice is known for its rich cultural life, with various festivals, exhibitions, and concerts regularly held in the town, attracting visitors from near and far. In 2017, Slavonice was named the Historic Town of the Year, highlighting its significance and the preservation of its cultural heritage. On August 31, 1961, Slavonice was declared an urban conservation area. The surroundings of Slavonice offer the beauty of the Nature Park. Nearby is also the abandoned medieval settlement of Pfaffenschlag (Wikipedia).

Slavonice ist eine kleine historische Stadt im Südwesten Mährens, nahe der österreichischen Grenze. Sie ist die westlichste Stadt Mährens. Mit etwa 2.300 Einwohnern rühmt sich die Stadt eines gut erhaltenen Renaissancezentrums, das als städtisches Denkmalreservat geschützt ist. Aufgrund ihrer einzigartigen Architektur wird Slavonice oft als „kleines Telč“ oder „Perle der westmährischen Renaissance“ bezeichnet. Die erste schriftliche Erwähnung von Slavonice stammt aus dem Jahr 1260. Ursprünglich eine Wachstation, gegründet im 12. Jahrhundert an einer mittelalterlichen Handelsstraße zwischen und , gehörte sie den Herren von Hradec. Im 14. Jahrhundert wurde die Siedlung durch großartige Bauvorhaben zur Stadt. Slavonice erlebte seine größte Blütezeit im 16. Jahrhundert, als es zu einer wichtigen Stadt an der Handelsroute zwischen Prag und Wien wurde, was großen Reichtum brachte und den Bau prächtiger Renaissancehäuser ermöglichte. Als die Route umgeleitet wurde, verlor die Stadt ihre Einkommensquelle, was zur Erhaltung des einzigartigen Ensembles von Renaissancehäusern beitrug (Wikipedia).

Das Zentrum von Slavonice ist bekannt für seine Renaissance-Bürgerhäuser mit reich verzierten Giebeln und Sgraffitodekorationen, die komplexe figürliche Szenen enthalten. Zu den bedeutendsten Sehenswürdigkeiten gehört die Kirche Mariä Himmelfahrt, deren Turm zwischen 1503 und 1549 erbaut wurde und heute als Aussichtsturm dient. Ein weiteres bedeutendes Bauwerk ist die Kirche St. Johannes der Täufer aus dem 13. oder 14. Jahrhundert, deren Fassade mit Sgraffito aus dem späten 16. Jahrhundert verziert ist und heute für kulturelle Zwecke genutzt wird. Die Stadtbefestigungen sind teilweise erhalten, darunter zwei Tore, zwei Bastionen und mehrere Fragmente der Stadtmauer. Im 13. Jahrhundert wurde in der Stadt ein unterirdisches System von Gängen für Entwässerung und Verteidigung gebaut. Heute sind etwa 380 Meter dieser Tunnel für die Öffentlichkeit zugänglich, was Besuchern einen einzigartigen Einblick in die Stadtgeschichte bietet (Wikipedia).

Im Jahr 1953 wurde Slavonice in die Grenzzone einbezogen, was zu einer erheblichen Isolation des gesamten Gebiets von der übrigen Zivilisation führte und den Tourismus stark einschränkte. Erst 1960, nach der Neuorganisation der Bezirke und Regionen, wurde das bebaute Stadtgebiet aus der Grenzzone herausgenommen, was die Entwicklung des Tourismus ermöglichte. Entlang der Staatsgrenze wurde zwischen 1936 und 1938 ein System von Grenzbefestigungen errichtet, das bis heute erhalten ist und von Enthusiasten in gutem technischem Zustand gepflegt und der Öffentlichkeit zugänglich gemacht wird. Einige dieser Befestigungen befinden sich direkt im Stadtbereich. Slavonice ist bekannt für sein reiches Kulturleben, mit regelmäßigen Festivals, Ausstellungen und Konzerten, die Besucher aus Nah und Fern anziehen. Im Jahr 2017 wurde Slavonice zur Historischen Stadt des Jahres ernannt, was auf seine Bedeutung und die Erhaltung seines Kulturerbes hinweist. Am 31. August 1961 wurde Slavonice zum städtischen Denkmalreservat erklärt. Die Umgebung von Slavonice bietet die Schönheit des Naturparks Česká Kanada. In der Nähe befindet sich auch die aufgegebene mittelalterliche Siedlung Pfaffenschlag (Wikipedia).

Slavonice jsou malé historické město nacházející se na jihozápadní Moravě, v blízkosti rakouských hranic. Jsou nejzápadnějším městem Moravy. S přibližně 2 300 obyvateli se město pyšní zachovalým renesančním centrem, které je chráněno jako městská památková rezervace. Díky své jedinečné architektuře jsou Slavonice často nazývány „malou Telčí“ nebo „perlou západomoravské renesance“. První písemná zmínka o Slavonicích pochází z roku 1260. Původně strážní osada, založená ve 12. století na středověké zemské stezce spojující Prahu s Vídní, patřila do majetku pánů z Hradce. Ve 14. století se osada díky velkolepé výstavbě proměnila ve město. Největší rozkvět zažily Slavonice v 16. století, kdy se staly významným městem na obchodní trase mezi Prahou a Vídní, což přineslo městu velké bohatství a umožnilo výstavbu nádherných renesančních domů. Když byla trasa přesměrována, město ztratilo svůj zdroj bohatství, což přispělo k zachování jedinečného souboru renesančních domů (Wikipedia).

Centrum Slavonic je známé svými renesančními měšťanskými s bohatě zdobenými a sgrafitovou výzdobou, která zahrnuje složité figurální scény. Mezi nejvýznamnější památky patří kostel Nanebevzetí Panny Marie, jehož věž byla postavena v letech 1503–1549 a dnes slouží jako vyhlídková věž. Další významnou stavbou je kostel svatého Jana Křtitele ze 13. nebo 14. století, který má fasádu zdobenou sgrafitem z konce 16. století a dnes slouží ke kulturním účelům. Městské opevnění je částečně zachováno, včetně dvou bran, dvou bašt a několika fragmentů městských hradeb. Ve 13. století byl ve městě vybudován podzemní systém chodeb, který sloužil k odvodnění a obraně města. Dnes je přibližně 380 metrů těchto tunelů zpřístupněno veřejnosti, což nabízí návštěvníkům jedinečný pohled do historie města (Wikipedia).

V roce 1953 byly Slavonice zahrnuty do pohraničního pásma, což způsobilo značnou izolaci celého území od ostatní civilizace a výrazně omezilo cestovní ruch. Až v roce 1960, při reorganizaci okresů a krajů, bylo zastavěné území města vyňato z pohraničního pásma a mohlo začít využívat cestovní ruch. Podél státní hranice byl v letech 1936 až 1938 vybudován systém pohraničních pevností, které se zachovaly dodnes a díky nadšencům jsou udržovány v dobrém technickém stavu a zpřístupněny veřejnosti. Některé z těchto pevností se nacházejí přímo v intravilánu města. Slavonice jsou známé svým bohatým kulturním životem. Ve městě se pravidelně konají různé festivaly, výstavy a koncerty, které přitahují návštěvníky z blízka i daleka. V roce 2017 byly Slavonice vyhlášeny Historickým městem roku, což svědčí o jejich významu a zachovalosti kulturního dědictví. Dne 31. srpna 1961 byly Slavonice vyhlášeny městskou památkovou rezervací. Okolí Slavonic nabízí krásy přírodního parku Česká Kanada. Nedaleko se nachází také zaniklá středověká osada Pfaffenschlag (Wikipedia).