Organizmy, Príroda, TOP, Živočíchy

Mačky

skala
Hits: 11155

Mač­ky sú úžas­né a nezá­vis­lé tvo­ry, kto­ré sú spo­loč­ník­mi ľudí na cel­kom sve­te. Ich gra­ci­óz­na ele­gan­cia a zve­da­vý pohľad oslo­vu­jú tak­mer kaž­dé­ho. Samoz­rej­me, jej divo­ká for­ma žije v prí­ro­de. Domes­ti­fi­ko­va­né boli ako jed­no z prvých zvie­rat. Datu­je sa ten­to pro­ces do sta­ro­ve­ku. Ako už bolo naz­na­če­né, majú vyso­kú mie­ru roz­ho­do­vať o vlast­ných akti­vi­tách samé. Exis­tu­je nepre­ber­né množ­stvo ple­mien, kto­ré majú roz­lič­né vlast­nos­ti. Od ele­gant­ných perz­ských mačiek po hra­vé ben­gál­ske. Sú pri­ro­dze­ný­mi lov­ca­mi. Majú sklon dlho spať, až 15 hodín den­ne, tým si udr­žia­va­jú ener­giu. Dorou­mie­va­jú sa zvuk­mi, mňau­ka­jú, brum­ka­jú, syčia … Takým­to spô­so­bom komu­ni­ku­jú aj s ľuď­mi. Majú výraz­né oči a pod­ľa nich pozná­me nála­du. Zúže­né zre­ni­ce zna­me­na­jú radosť, hra­vú nála­du, roz­ší­re­né sú zna­kom stra­chu a vzru­še­nia. Líza­ním srs­ti sa čis­tia a odstra­ňu­jú neprí­jem­né vône. 

Ich tlap­ky sú mimo­riad­ne fle­xi­bil­né, umož­ňu­jú im pohy­bo­vať sa ticho. Zuby sú adap­to­va­né na lovec­ký život­ný štýl. Sú vyba­ve­né ostrý­mi reza­cí­mi zuba­mi na odtr­há­va­nie mäsa, špi­ca­té špi­čia­ky slú­žia na chy­te­nie koris­ti. Oči majú veľ­ké zre­ni­ce, kto­ré sa vedia rých­lo pris­pô­so­biť inten­zi­te svet­la. Ich pohy­by uší môžu odha­liť ich nála­du, resp. odha­liť pred­met ich záuj­mu. V ich zadnej čas­ti sa nachá­dza výni­moč­ný orgán – ves­ti­bu­lár­ny apa­rát, kto­rý im udr­žia­va rov­no­vá­hu a vďa­ka nemu vyko­ná­va­jú veľ­mi pres­né pohy­by. Ich sluch je vyni­ka­jú­ci, je schop­ný zachy­tá­vať vyso­ko­frek­venč­né zvu­ky. Aj ich čuch je veľ­mi cit­li­vý, roz­poz­ná aj fero­mó­ny iných mačiek. Pri prí­tom­nos­ti svo­jich maji­te­ľov, resp. iných mačiek pre­hl­bu­jú svoj hlas – pra­dú – tým vyjad­ru­jú svo­ju radosť, resp. nák­lon­nosť. Teles­ná tep­lo­ta mačiek je 38 – 39 °C. Táto tep­lo­ta im umož­ňu­je byť efek­tív­ny­mi lov­ca­mi a udr­žia­vať si tep­lo v chlad­nej­šom prostredí.

Mač­ky boli domes­ti­fi­ko­va­né pri­bliž­ne pred 9 500 rok­mi na Blíz­kom výcho­de, kde sa zblí­ži­li s ľuď­mi vďa­ka svo­jej schop­nos­ti kon­tro­lo­vať popu­lá­ciu hlo­dav­cov v usklad­ne­ných záso­bách obi­lia (Wiki­pé­dia). Ten­to vzťah sa postup­ne pre­hĺbil a mač­ky sa sta­li neod­de­li­teľ­nou súčas­ťou mno­hých kul­túr. V sta­ro­ve­kom Egyp­te boli mač­ky uctie­va­né a pova­žo­va­né za posvät­né zvie­ra­tá. Bohy­ňa Bas­tet, zobra­zo­va­ná s hla­vou mač­ky, sym­bo­li­zo­va­la ochra­nu, plod­nosť a domov. Zabi­tie mač­ky bolo v Egyp­te pova­žo­va­né za ťaž­ký zlo­čin. V stre­do­ve­kej Euró­pe však mač­ky čeli­li pre­na­sle­do­va­niu kvô­li pove­rám spo­je­ným s čaro­dej­níc­tvom, čo vied­lo k ich maso­vé­mu vyhu­be­niu v nie­kto­rých oblas­tiach. Dnes sú mač­ky jed­ný­mi z najob­ľú­be­nej­ších domá­cich milá­či­kov na sve­te. Ich schop­nosť pris­pô­so­biť sa rôz­nym pro­stre­diam, od mest­ských bytov po vidiec­ke far­my, z nich robí ide­ál­nych spo­loč­ní­kov pre rôz­ne typy ľudí. Okrem toho sú zná­me svo­jou čis­tot­nos­ťou a schop­nos­ťou pou­ží­vať mača­ciu toale­tu bez potre­by špe­ciál­ne­ho výcvi­ku. Mač­ky majú tiež význam­ný vplyv na eko­sys­té­my. Ako pre­dá­to­ri pomá­ha­jú regu­lo­vať popu­lá­cie malých hlo­dav­cov a vtá­kov. Avšak v nie­kto­rých oblas­tiach, naj­mä na ostro­voch, kde pôvod­né dru­hy nema­jú pri­ro­dze­ných pre­dá­to­rov, môžu mač­ky pred­sta­vo­vať hroz­bu pre bio­di­ver­zi­tu. Pre­to je dôle­ži­té kon­tro­lo­vať popu­lá­ciu túla­vých mačiek a zabez­pe­čiť, aby domá­ce mač­ky neo­hro­zo­va­li miest­nu fau­nu. V súčas­nos­ti pre­bie­ha množ­stvo výsku­mov zame­ra­ných na beha­vi­orál­ne a gene­tic­ké aspek­ty mačiek. Tie­to štú­die nám pomá­ha­jú lep­šie poro­zu­mieť ich sprá­va­niu, zdra­vot­ným potre­bám a vzťa­hu s ľuď­mi. Naprí­klad výskum komu­ni­ká­cie medzi mač­ka­mi a ľuď­mi odha­ľu­je, ako mač­ky doká­žu pris­pô­so­biť svo­je voka­li­zá­cie na zís­ka­nie pozor­nos­ti ale­bo potra­vy (Uni­ted­Li­fe).

Cats are ama­zing and inde­pen­dent cre­a­tu­res that are com­pa­ni­ons to humans all around the world. The­ir gra­ce­ful ele­gan­ce and curi­ous gaze appe­al to almost eve­ry­o­ne. Of cour­se, the­ir wild form still exists in natu­re. They were domes­ti­ca­ted as one of the first ani­mals, a pro­cess dating back to ancient times. As indi­ca­ted ear­lier, they have a high degree of auto­no­my in deci­ding the­ir own acti­vi­ties. The­re is an end­less varie­ty of bre­eds with diver­se cha­rac­te­ris­tics, from ele­gant Per­sian cats to pla­y­ful Ben­gals. They are natu­ral hun­ters, and they have a ten­den­cy to sle­ep for long peri­ods, up to 15 hours a day, to con­ser­ve ener­gy. They com­mu­ni­ca­te with humans through sounds like meowing, pur­ring, and his­sing. They have expres­si­ve eyes, and the­ir mood can be dedu­ced from them. Nar­ro­wed pupils indi­ca­te joy and a pla­y­ful mood, whi­le dila­ted ones are a sign of fear and exci­te­ment. By lic­king the­ir fur, they cle­an them­sel­ves and remo­ve unp­le­a­sant odors.

The­ir paws are extre­me­ly fle­xib­le, allo­wing them to move silen­tly. The­ir teeth are adap­ted to a hun­ting lifes­ty­le, with sharp cut­ting teeth for tea­ring meat and poin­ted cani­nes for cat­ching prey. The­ir eyes have lar­ge pupils that can quick­ly adapt to light inten­si­ty. Move­ments of the­ir ears can reve­al the­ir mood or indi­ca­te the object of the­ir inte­rest. In the back of the­ir ears, the­re is an excep­ti­onal organ – the ves­ti­bu­lar appa­ra­tus – which helps them main­tain balan­ce and per­form very pre­ci­se move­ments. The­ir hea­ring is excel­lent, capab­le of cap­tu­ring high-​frequency sounds. The­ir sen­se of smell is also very sen­si­ti­ve, capab­le of recog­ni­zing the phe­ro­mo­nes of other cats. In the pre­sen­ce of the­ir owners or other cats, they dee­pen the­ir voice – pur­ring – expres­sing joy or affec­ti­on. The body tem­pe­ra­tu­re of cats is 38 – 39 °C, allo­wing them to be effi­cient hun­ters and main­tain warmth in col­der environments.

Cats were domes­ti­ca­ted app­ro­xi­ma­te­ly 9,500 years ago in the Midd­le East, whe­re they for­med a bond with humans thanks to the­ir abi­li­ty to con­trol rodent popu­la­ti­ons in sto­red grain supp­lies (Wiki­pe­dia). This rela­ti­ons­hip gra­du­al­ly dee­pe­ned, and cats beca­me an integ­ral part of many cul­tu­res. In ancient Egypt, cats were vene­ra­ted and con­si­de­red sac­red ani­mals. The god­dess Bas­tet, depic­ted with a cat’s head, sym­bo­li­zed pro­tec­ti­on, fer­ti­li­ty, and home. Kil­ling a cat in Egypt was regar­ded as a seve­re cri­me. In medie­val Euro­pe, howe­ver, cats faced per­se­cu­ti­on due to supers­ti­ti­ons asso­cia­ted with witchc­raft, lea­ding to the­ir mass era­di­ca­ti­on in some regi­ons. Today, cats are among the most popu­lar pets in the world. The­ir abi­li­ty to adapt to vari­ous envi­ron­ments, from urban apart­ments to rural farms, makes them ide­al com­pa­ni­ons for dif­fe­rent types of peop­le. Addi­ti­onal­ly, they are kno­wn for the­ir cle­an­li­ness and abi­li­ty to use a lit­ter box wit­hout spe­cial trai­ning. Cats also have a sig­ni­fi­cant impact on eco­sys­tems. As pre­da­tors, they help regu­la­te popu­la­ti­ons of small rodents and birds. Howe­ver, in some are­as, par­ti­cu­lar­ly on islands whe­re nati­ve spe­cies lack natu­ral pre­da­tors, cats can pose a thre­at to bio­di­ver­si­ty. The­re­fo­re, it is cru­cial to con­trol the popu­la­ti­on of stray cats and ensu­re that domes­tic cats do not endan­ger local wild­li­fe. Cur­ren­tly, nume­rous stu­dies focus on the beha­vi­oral and gene­tic aspects of cats. The­se stu­dies help us bet­ter unders­tand the­ir beha­vi­or, health needs, and rela­ti­ons­hip with humans. For ins­tan­ce, rese­arch on com­mu­ni­ca­ti­on bet­we­en cats and humans reve­als how cats can adjust the­ir voca­li­za­ti­ons to gain atten­ti­on or food (Uni­ted­Li­fe).

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Biotopy, Česko, Hory, Organizmy, Príroda, Rastliny, Severná Morava, Zahraničie

Vresovisko Bílová

skala
Hits: 127

Vre­so­vis­ko Bílo­vá je prí­rod­ná pamiat­ka nachá­dza­jú­ca sa v Hos­týn­skych vrchoch na Mora­ve, v blíz­kos­ti osa­dy Bílo­vá, pri­bliž­ne 1,9 km východ­ne od obce Raj­no­cho­vi­ce (kudyz​nu​dy​.cz). Táto loka­li­ta bola vyhlá­se­ná za chrá­ne­né úze­mie 1. októb­ra 1982 a roz­kla­dá sa na plo­che 3 ha (mapy​.cz). Je situ­ova­ná na mier­nom, pre­važ­ne juho­vý­chod­nom sva­hu vrcho­lu Klí­nec (kudyz​nu​dy​.cz). Vre­so­vis­ko Bílo­vá pred­sta­vu­je jedi­né súvis­lé vre­so­vis­ko s boha­tým výsky­tom jalov­ca oby­čaj­né­ho (Juni­pe­rus com­mu­nis) a vre­su oby­čaj­né­ho (Cal­lu­na vul­ga­ris) v celých Hos­týn­skych vrchoch. Ten­to bio­top je v Kar­pat­skej fyto­ge­o­gra­fic­kej oblas­ti Čes­kej repub­li­ky veľ­mi vzác­ny. Okrem domi­nant­ných dru­hov tu ras­tú aj smil­ka tuhá (Nar­dus stric­ta), pla­vúň vid­lač­ka (Lyco­po­dium cla­va­tum), brus­ni­ca čučo­ried­ko­vá (Vac­ci­nium myr­til­lus), mate­ri­na dúš­ka vaj­co­vi­tá (Thy­mus pule­gi­oides), nátrž­ník vzpria­me­ný (Poten­til­la erec­ta), púpa­va bez­by­ľo­vá (Car­li­na acau­lis), fial­ka les­ná (Viola rei­chen­ba­chia­na), hlu­chav­ka škvr­ni­tá (Lamium macu­la­tum), (Stel­la­ria gra­mi­nea), nezá­bud­ka les­ná (Myo­so­tis syl­va­ti­ca) a mlieč­nik chvoj­ko­vý (Eup­hor­bia cypa­ris­sias). Pôvod­ne bola loka­li­ta využí­va­ná ako pod­hor­ská pas­tvi­na. Po ukon­če­ní pase­nia oviec však doš­lo k ohro­ze­niu vre­so­vis­ka zaras­ta­ním nále­to­vý­mi dre­vi­na­mi, pre­dov­šet­kým smre­kom a bre­zou. V posled­ných rokoch je lúka cie­le­ne kose­ná ako náh­ra­da pase­nia a sú odstra­ňo­va­né nále­to­vé dre­vi­ny. Časť loka­li­ty je však, vďa­ka nedos­ta­toč­nej sta­rost­li­vos­ti v minu­los­ti, ako uni­kát­ny bio­top už stra­te­ná (Jana Hum­po­líč­ko­vá).

Táto loka­li­ta je význam­ná nie­len z bota­nic­ké­ho hľa­dis­ka, ale aj ako ukáž­ka tra­dič­né­ho hos­po­dá­re­nia v pod­hor­ských oblas­tiach. Udr­žia­va­nie vre­so­vis­ka je kľú­čo­vé pre zacho­va­nie bio­di­ver­zi­ty a ochra­nu vzác­nych dru­hov rast­lín. Vre­so­vis­ko Bílo­vá je prí­stup­né po čer­ve­no zna­če­nom turis­tic­kom chod­ní­ku medzi Raj­no­cho­vi­ca­mi a osa­dou Lázy. Náv­štev­ní­ci by mali rešpek­to­vať pra­vid­lá ochra­ny prí­ro­dy a pohy­bo­vať sa len po vyzna­če­ných ces­tách, aby nedoš­lo k poško­de­niu cit­li­vé­ho eko­sys­té­mu vre­so­vis­ka (turis​ti​ka​.cz).

The Bílo­vá Heat­hland is a natu­ral monu­ment loca­ted in the Hos­týn Hills in Mora­via, near the Bílo­vá sett­le­ment, app­ro­xi­ma­te­ly 1.9 km east of the vil­la­ge of Raj­no­cho­vi­ce (kudyz​nu​dy​.cz). This area was dec­la­red a pro­tec­ted site on Octo­ber 1, 1982, and covers an area of 3 hec­ta­res (mapy​.cz). It is situ­ated on a gen­tle, pre­do­mi­nan­tly sout­he­as­tern slo­pe of the Klí­nec hill (kudyz​nu​dy​.cz). The Bílo­vá Heat­hland repre­sents the only con­ti­nu­ous heat­hland with a rich pre­sen­ce of com­mon juni­per (Juni­pe­rus com­mu­nis) and com­mon heat­her (Cal­lu­na vul­ga­ris) in the enti­re Hos­týn Hills. This habi­tat is very rare in the Car­pat­hian phy­to­ge­og­rap­hic regi­on of the Czech Republic.

In addi­ti­on to the domi­nant spe­cies, other plants found here inc­lu­de mat grass (Nar­dus stric­ta), stag’s‑horn club­moss (Lyco­po­dium cla­va­tum), bil­ber­ry (Vac­ci­nium myr­til­lus), broad-​leaved thy­me (Thy­mus pule­gi­oides), upright cinqu­e­fo­il (Poten­til­la erec­ta), dwarf car­li­ne thist­le (Car­li­na acau­lis), ear­ly dog-​violet (Viola rei­chen­ba­chia­na), spot­ted dead-​nettle (Lamium macu­la­tum), les­ser stitch­wort (Stel­la­ria gra­mi­nea), wood forget-​me-​not (Myo­so­tis syl­va­ti­ca), and cyp­ress spur­ge (Eup­hor­bia cypa­ris­sias).

Ori­gi­nal­ly, the site was used as a sub­mon­ta­ne pas­tu­re. Howe­ver, after gra­zing cea­sed, the heat­hland beca­me thre­a­te­ned by the enc­ro­ach­ment of pione­er tre­es, espe­cial­ly spru­ce and birch. In recent years, the mea­dow has been inten­ti­onal­ly mown as a sub­sti­tu­te for gra­zing, and inva­si­ve tree gro­wth is being remo­ved. Nevert­he­less, due to insuf­fi­cient care in the past, part of this uni­que habi­tat has alre­a­dy been lost (Jana Humpolíčková).

This loca­ti­on is sig­ni­fi­cant not only from a bota­ni­cal per­spec­ti­ve but also as an exam­ple of tra­di­ti­onal far­ming prac­ti­ces in sub­mon­ta­ne are­as. Main­tai­ning the heat­hland is cru­cial for pre­ser­ving bio­di­ver­si­ty and pro­tec­ting rare plant spe­cies. The Bílo­vá Heat­hland is acces­sib­le via the red-​marked hiking trail bet­we­en Raj­no­cho­vi­ce and the Lázy sett­le­ment. Visi­tors should res­pect natu­re con­ser­va­ti­on rules and stick to desig­na­ted paths to avo­id dama­ging the sen­si­ti­ve heat­hland eco­sys­tem (turis​ti​ka​.cz).

Vře­so­viš­tě Bílo­vá je pří­rod­ní památ­ka nachá­ze­jí­cí se v Hos­týn­ských vrších na Mora­vě, poblíž osa­dy Bílo­vá, přib­liž­ně 1,9 km východ­ně od obce Raj­no­cho­vi­ce (kudyz​nu​dy​.cz). Tato loka­li­ta byla vyhlá­še­na chrá­něným úze­mím 1. říj­na 1982 a rozk­lá­dá se na plo­še 3 hek­ta­rů (mapy​.cz). Nachá­zí se na mír­ném, pře­váž­ně jiho­vý­chod­ním sva­hu vrcho­lu Klí­nec (kudyz​nu​dy​.cz). Vře­so­viš­tě Bílo­vá před­sta­vu­je jedi­né sou­vis­lé vře­so­viš­tě s boha­tým výsky­tem jalov­ce obec­né­ho (Juni­pe­rus com­mu­nis) a vře­su obec­né­ho (Cal­lu­na vul­ga­ris) v celých Hos­týn­ských vrších. Ten­to bio­top je v kar­pat­ské fyto­ge­o­gra­fic­ké oblas­ti Čes­ké repub­li­ky vel­mi vzácný.

Kro­mě domi­nan­tních dru­hů zde ros­tou také smil­ka tuhá (Nar­dus stric­ta), pla­vuň vid­lač­ka (Lyco­po­dium cla­va­tum), brus­ni­ce borův­ka (Vac­ci­nium myr­til­lus), mate­ří­douš­ka vej­či­tá (Thy­mus pule­gi­oides), moch­na pří­má (Poten­til­la erec­ta), pupa­va bez­lo­dyž­ná (Car­li­na acau­lis), viol­ka les­ní (Viola rei­chen­ba­chia­na), hlu­chav­ka skvr­ni­tá (Lamium macu­la­tum), pta­či­nec trá­vo­vi­tý (Stel­la­ria gra­mi­nea), pomněn­ka les­ní (Myo­so­tis syl­va­ti­ca) a pry­šec chvoj­ka (Eup­hor­bia cypa­ris­sias).

Původ­ně byla loka­li­ta využí­vá­na jako pod­hor­ská pas­tvi­na. Po ukon­če­ní pas­tvy ovcí však doš­lo k ohro­že­ní vře­so­viš­tě zarůs­tá­ním nále­to­vý­mi dře­vi­na­mi, zej­mé­na smr­kem a bří­zou. V posled­ních letech je lou­ka cíle­ně kose­ná jako náh­ra­da pas­tvy a jsou odstra­ňo­vá­ny nále­to­vé dře­vi­ny. Část loka­li­ty však, díky nedos­ta­teč­né péči v minu­los­ti, jako uni­kát­ní bio­top již nená­vrat­ně zanik­la (Jana Humpolíčková).

Tato loka­li­ta je význam­ná nejen z bota­nic­ké­ho hle­dis­ka, ale i jako ukáz­ka tra­dič­ní­ho hos­po­da­ře­ní v pod­hor­ských oblas­tech. Udr­žo­vá­ní vře­so­viš­tě je klí­čo­vé pro zacho­vá­ní bio­di­ver­zi­ty a ochra­nu vzác­ných dru­hů rost­lin. Vře­so­viš­tě Bílo­vá je pří­stup­né po čer­ve­ně zna­če­né turis­tic­ké stez­ce mezi Raj­no­cho­vi­ce­mi a osa­dou Lázy. Návš­těv­ní­ci by měli res­pek­to­vat pra­vid­la ochra­ny pří­ro­dy a pohy­bo­vat se pou­ze po vyzna­če­ných ces­tách, aby nedoš­lo k poško­ze­ní cit­li­vé­ho eko­sys­té­mu vře­so­viš­tě (turis​ti​ka​.cz).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Biotopy, Les, Malé Karpaty, Pezinské Karpaty, Príroda, Skaly, Slovenská krajina

Tisové skaly

skala
Hits: 98

Tiso­vé ska­ly sú prí­rod­ná pamiat­ka nachá­dza­jú­ca sa v poho­rí Malé Kar­pa­ty, neďa­le­ko Zocho­vej cha­ty a pod vrchom Veľ­ká Homo­ľa, v kata­strál­nom úze­mí mes­ta Mod­ra (Wiki­pe­dia). Tie­to kre­men­co­vé ska­ly vznik­li počas tre­ťo­hor­né­ho vrás­ne­nia a sú význam­nou ukáž­kou gené­zy Malých Kar­pát (kam​na​vy​let​.sk). Tiso­vé ska­ly pozos­tá­va­jú z troch odde­le­ných čas­tí skal­né­ho hre­be­ňa, kto­ré vytvá­ra­jú este­tic­ky čle­ni­té a foto­ge­nic­ké mies­ta. Mra­zo­vé zvet­rá­va­nie spô­so­bi­lo vznik zau­jí­ma­vých naklo­ne­ných reli­é­fov a pod skal­ný­mi ste­na­mi sa vytvo­ri­lo kamen­né more (vypad​ni​.sk). Názov skál je odvo­de­ný od stro­mu tis, kto­rý tu kedy­si rás­tol, avšak dnes je v tej­to loka­li­te rari­tou. Pre turis­tov sú Tiso­vé ska­ly ľah­ko dostup­né. Nachá­dza­jú sa pria­mo na mod­rej turis­tic­kej znač­ke vedú­cej zo Zocho­vej cha­ty cez Zám­čis­ko do Har­mó­nie (mod​ran​ske​piv​ni​ce​.sk). Oko­lie ponú­ka aj ďal­šie zau­jí­ma­vé mies­ta, ako sú roz­hľad­ňa na Veľ­kej Homo­li, skal­né útva­ry Tra­ja jazd­ci či Čer­to­ve zuby (Soňa Mäk­ká). Tiso­vé ska­ly boli vyhlá­se­né za chrá­ne­né úze­mie v roku 1977 s roz­lo­hou 1,52 ha a sú súčas­ťou Chrá­ne­nej kra­jin­nej oblas­ti Malé Kar­pa­ty (Wiki­pe­dia).

Tiso­vé Ska­ly is a natu­ral monu­ment loca­ted in the Litt­le Car­pat­hians, near Zocho­va Cha­let and bene­ath the peak of Veľ­ká Homo­ľa, wit­hin the cadas­tral ter­ri­to­ry of the town of Mod­ra (Wiki­pe­dia). The­se quart­zi­te rocks were for­med during the Ter­tia­ry fol­ding and ser­ve as a sig­ni­fi­cant exam­ple of the gene­sis of the Litt­le Car­pat­hians (kam​na​vy​let​.sk). Tiso­vé Ska­ly con­sists of three sepa­ra­te sec­ti­ons of a roc­ky rid­ge, which cre­a­te aest­he­ti­cal­ly diver­se and pho­to­ge­nic spots. Frost weat­he­ring has resul­ted in intri­gu­ing til­ted reliefs, and a sto­ne sea has for­med bene­ath the rock walls (vypad​ni​.sk). The name of the rocks is deri­ved from the yew tree, which once grew here but is now a rari­ty in the area. Tiso­vé Ska­ly is easi­ly acces­sib­le for tou­rists. It is loca­ted direct­ly on the blue hiking trail lea­ding from Zocho­va Cha­let through Zám­čis­ko to Har­mó­nia (mod​ran​ske​piv​ni​ce​.sk). The sur­roun­ding area also offers other inte­res­ting sites, such as the Veľ­ká Homo­ľa Lookout Tower, the Three Hor­se­men rock for­ma­ti­ons, and the Devi­l’s Teeth rocks (Soňa Mäk­ká). Tiso­vé Ska­ly was dec­la­red a pro­tec­ted area in 1977, cove­ring an area of 1.52 hec­ta­res, and is part of the Litt­le Car­pat­hians Pro­tec­ted Lands­ca­pe Area (Wiki­pe­dia).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Biotopy, Česko, Príroda, Severné Čechy, Skaly, Zahraničie

Tiské steny – pieskovcové skalné mesto

skala
Hits: 131

Tis­ké stěny (Tis­ké ste­ny) sú pies­kov­co­vé skal­né mes­to a prí­rod­ná pamiat­ka nachá­dza­jú­ca sa v blíz­kos­ti obce Tisá v okre­se Ústí nad Labem v Čes­kej repub­li­ke. Sú jedi­neč­né svo­jou roz­lo­hou a roz­ma­ni­tos­ťou skal­ných útva­rov, kto­ré vytvá­ra­jú skal­ný laby­rint (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Tis­ké ste­ny sa rozp­res­tie­ra­jú na plo­che tak­mer 100 hek­tá­rov, tvo­ria až 70 met­rov vyso­kú hrad­bu. Celá oblasť je roz­lá­ma­ná navzá­jom kol­mých puk­lín, vytvá­ra­jú hus­tú sieť úzkych kaňo­nov a rok­lín, šir­šie prie­s­trans­tvá pri­po­mí­na­jú malé mes­tá s uli­ca­mi a námes­tia­mi. Až do 19. sto­ro­čia sa málo­kto do Tis­kých stien odvá­žil vojsť (Infor­mač­ná tabuľa). 

Pôvod Tis­kých stien sia­ha do dru­ho­hôr, keď sa v oblas­ti usa­dzo­va­li pies­či­té sedi­men­ty na dne pra­ve­ké­ho mora (tisa​.cz). Počas pri­bliž­ne 20 mili­ó­nov rokov bola veľ­ká časť sever­ných a stred­ných Čiech zato­pe­ná plyt­kým tro­pic­kým morom. Keď sa more stiah­lo, ulo­že­ný pie­sok sa postup­ne pre­me­nil na ska­lu (Pavel Antro­bus). Postup­ným pôso­be­ním geolo­gic­kých pro­ce­sov, ako sú zvet­rá­va­nie, eró­zia a odnos mate­riá­lu, vznik­lo súčas­né skal­né mes­to s hlbo­ký­mi kaňon­mi, zvis­lý­mi ste­na­mi, rok­li­na­mi, ties­ňa­va­mi, pre­vis­mi a jas­ky­ňa­mi (tisa​.cz).

Skal­né útva­ry nesú zau­jí­ma­vé náz­vy: Skal­né námes­tie, Janu­so­va hla­va, Západ­ná vyhliad­ka, Veľ­ké ste­ny, Spo­ved­ni­ca, Les­ná brá­na, Kaza­tel­ňa, Kamen­ný stôl (ska​ly​ti​sa​.cz), Slo­ny, Skal­ná brá­na, Múmia, Pous­tev­na, Kaza­teľ, Tuleň (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Posky­tu­jú výhľa­dy na Tisú, Dečín­sky Snež­ník a iné úžas­né skal­né for­má­cie a výhľa­dy (ska​ly​ti​sa​.cz; regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Tis­ké stěny sú obľú­be­ným cie­ľom horo­lez­cov vďa­ka roz­ma­ni­tos­ti a nároč­nos­ti skal­ných stien. Oblasť ponú­ka množ­stvo lezec­kých trás rôz­nych obtiaž­nos­tí. Natá­ča­li sa tu scé­ny z fil­mu ​“Leto­pi­sy Nar­nie” (tisa​.cz).

Tis­ké stěny (Tis­ké Rocks) are a sand­sto­ne rock town and natu­ral monu­ment loca­ted near the vil­la­ge of Tisá in the Ústí nad Labem Dis­trict of the Czech Repub­lic. They are uni­que for the­ir size and diver­si­ty of rock for­ma­ti­ons, cre­a­ting a rock laby­rinth (ces​kes​vy​car​sko​.cz). The Tis­ké Rocks cover an area of near­ly 100 hec­ta­res and form a 70-​meter-​high wall. The enti­re area is frac­tu­red by per­pen­di­cu­lar fis­su­res, cre­a­ting a den­se network of nar­row cany­ons and gor­ges. Wider open spa­ces resem­ble small towns with stre­ets and squ­ares. Until the 19th cen­tu­ry, few peop­le dared to enter Tis­ké Stěny (Infor­ma­ti­on board).

The ori­gin of Tis­ké Stěny dates back to the Meso­zo­ic Era, when san­dy sedi­ments were depo­si­ted at the bot­tom of an ancient sea (tisa​.cz). For around 20 mil­li­on years, a lar­ge part of nort­hern and cen­tral Bohe­mia was sub­mer­ged under a shal­low tro­pi­cal sea. As the sea retre­a­ted, the depo­si­ted sand gra­du­al­ly tur­ned into rock (Pavel Antro­bus). Over time, geolo­gi­cal pro­ces­ses such as weat­he­ring, ero­si­on, and mate­rial tran­s­port sha­ped the present-​day rock town, with deep cany­ons, ver­ti­cal walls, ravi­nes, gor­ges, over­hangs, and caves (tisa​.cz).

The rock for­ma­ti­ons have inte­res­ting names: Rock Squ­are, Janus’ Head, Wes­tern Lookout, Gre­at Walls, Con­fes­si­onal, Forest Gate, Pul­pit, Sto­ne Tab­le (ska​ly​ti​sa​.cz), Elep­hants, Rock Gate, Mum­my, Her­mi­ta­ge, Pre­a­cher, Seal (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). They offer bre­ath­ta­king vie­ws of Tisá, Děčín­ský Sněž­ník, and other ama­zing rock for­ma­ti­ons and lands­ca­pes (ska​ly​ti​sa​.cz; regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Tis­ké Stěny is a popu­lar des­ti­na­ti­on for clim­bers, thanks to its varie­ty and chal­len­ging rock walls. The area offers nume­rous clim­bing rou­tes of vary­ing dif­fi­cul­ty levels. Sce­nes from the movie ​“The Chro­nic­les of Nar­nia” were fil­med here (tisa​.cz).

Die Tis­ké stěny (Tis­ké Fel­sen) sind eine Sandstein-​Felsenstadt und ein Natur­denk­mal in der Nähe des Dor­fes Tisá im Bez­irk Ústí nad Labem in der Tsche­chis­chen Repub­lik. Sie sind ein­zi­gar­tig in ihrer Aus­deh­nung und Viel­falt an Fels­for­ma­ti­onen, die ein Fel­sen­la­by­rinth bil­den (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Die Tis­ké stěny ers­trec­ken sich über fast 100 Hek­tar und bil­den eine bis zu 70 Meter hohe Fels­mau­er. Das gesam­te Gebiet ist von sen­krecht zue­i­nan­der ver­lau­fen­den Ris­sen dur­ch­zo­gen, die ein dich­tes Netz aus engen Schluch­ten und Cany­ons bil­den. Größe­re Flä­chen erin­nern an kle­i­ne Städ­te mit Stra­ßen und Plät­zen. Bis zum 19. Jahr­hun­dert wag­te sich kaum jemand in die Tis­ké stěny (Infor­ma­ti­ons­ta­fel).

Der Urs­prung der Tis­ké stěny reicht bis in die Jura-​Zeit zurück, als sich in die­ser Regi­on san­di­ge Sedi­men­te auf dem Grund eines prä­his­to­ris­chen Mee­res abla­ger­ten (tisa​.cz). Vor etwa 20 Mil­li­onen Jah­ren war ein gro­ßer Teil Nord- und Mit­tel­böh­mens von einem fla­chen tro­pis­chen Meer bedec­kt. Als sich das Meer zurück­zog, ver­wan­del­te sich der abge­la­ger­te Sand all­mäh­lich in Fels (Pavel Antro­bus). Durch geolo­gis­che Pro­zes­se wie Ver­wit­te­rung, Ero­si­on und Mate­ria­labt­ra­gung ents­tand die heuti­ge Fel­sens­tadt mit tie­fen Schluch­ten, sen­krech­ten Wän­den, Klüf­ten, Eng­päs­sen, Über­hän­gen und Höh­len (tisa​.cz).

Die Fels­for­ma­ti­onen tra­gen inte­res­san­te Namen: Fel­sen­platz, Janu­skopf, West­li­cher Aus­sichts­punkt, Gro­ße Wän­de, Beichts­tuhl, Wald­tor, Kan­zel, Ste­in­tisch (ska​ly​ti​sa​.cz), Ele­fan­ten, Fel­sen­tor, Mumie, Ein­sie­de­lei, Pre­d­i­ger, See­hund (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Sie bie­ten Ausb­lic­ke auf Tisá, den Děčín­ský Sněž­ník und ande­re bee­in­druc­ken­de Fels­for­ma­ti­onen und Pano­ra­men (ska​ly​ti​sa​.cz; regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Die Tis­ké stěny sind ein belieb­tes Ziel für Klet­te­rer, da sie eine gro­ße Viel­falt und unters­chied­li­che Sch­wie­rig­ke­itsg­ra­de bie­ten. Die Regi­on ver­fügt über zahl­re­i­che Klet­ter­rou­ten mit vers­chie­de­nen Sch­wie­rig­ke­itss­tu­fen. Hier wur­den Sze­nen aus dem Film ​“Die Chro­ni­ken von Nar­nia” ged­reht (tisa​.cz).

Tis­ké stěny (Tis­ké ska­ły) to mias­to skal­ne z pias­ko­wca i pomnik przy­ro­dy poło­żo­ny w pobli­żu miejs­co­wo­ści Tisá w powie­cie Ústí nad Labem w Cze­chach. Są one wyjąt­ko­we ze wzg­lędu na swo­ją powierzch­nię oraz różno­rod­no­ść for­mac­ji skal­nych, któ­re twor­zą skal­ny labi­rynt (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Tis­ké stěny zaj­mu­ją obszar nie­mal 100 hek­ta­rów i twor­zą ścia­nę skal­ną o wyso­ko­ści do 70 met­rów. Cały teren prze­ci­na­ją piono­we szc­ze­li­ny, któ­re twor­zą gęs­tą sieć wąs­kich kani­onów i wąwo­zów. Szers­ze przes­tr­ze­nie przy­po­mi­na­ją małe mias­ta z uli­ca­mi i pla­ca­mi. Aż do XIX wie­ku nie­wie­lu ludzi odwa­ży­ło się wejść do Tis­kých stěn (Tab­li­ca informacyjna).

Pocho­dze­nie Tis­kých stěn sięga okre­su mezo­zo­iku, kie­dy na dnie pre­his­to­rycz­ne­go mor­za w tym rejo­nie osa­dza­ły się piaszc­zys­te osa­dy (tisa​.cz). Oko­ło 20 mili­onów lat temu znacz­na część północ­nych i środ­ko­wych Czech była zala­na przez płyt­kie, tro­pi­kal­ne mor­ze. Kie­dy mor­ze się cof­nęło, osa­dzo­ny pia­sek stop­ni­owo przeksz­ta­łcił się w ska­łę (Pavel Antro­bus). W wyni­ku pro­ce­sów geolo­gicz­nych, takich jak wietr­ze­nie, eroz­ja i tran­s­port mate­ria­łu, pows­ta­ło obec­ne mias­to skal­ne z głębo­ki­mi kani­ona­mi, piono­wy­mi ścia­na­mi, wąwo­za­mi, szc­ze­li­na­mi, nawi­sa­mi i jas­ki­nia­mi (tisa​.cz).

For­mac­je skal­ne mają inte­re­su­jące nazwy: Skal­ny Rynek, Gło­wa Janu­sa, Zachod­ni Punkt Wido­ko­wy, Wiel­kie Ścia­ny, Kon­fes­jo­nał, Leśna Bra­ma, Kazal­ni­ca, Kamien­ny Stół (ska​ly​ti​sa​.cz), Sło­nie, Skal­na Bra­ma, Mumia, Pus­tel­nia, Kaz­no­dzie­ja, Foka (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Roz­tac­za­ją się z nich wido­ki na Tisę, Děčín­ský Sněž­ník oraz inne spek­ta­ku­lar­ne for­mac­je skal­ne i pano­ra­my (ska​ly​ti​sa​.cz; regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Tis­ké stěny to popu­lar­ne miejs­ce wśród wspi­nac­zy dzi­ęki różno­rod­no­ści i trud­no­ści ścian skal­nych. Regi­on ofe­ru­je licz­ne dro­gi wspi­nacz­ko­we o różnych stop­niach trud­no­ści. Kręco­no tu sce­ny do fil­mu ​“Opo­wie­ści z Nar­nii” (tisa​.cz).

Tis­ké stěny (Tis­ké ská­ly) jsou pís­kov­co­vé skal­ní měs­to a pří­rod­ní památ­ka nachá­ze­jí­cí se v blíz­kos­ti obce Tisá v okre­se Ústí nad Labem v Čes­ké repub­li­ce. Jsou jedi­neč­né svou roz­lo­hou a roz­ma­ni­tos­tí skal­ních útva­rů, kte­ré vytvá­ře­jí skal­ní laby­rint (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Tis­ké stěny se rozp­ros­tí­ra­jí na plo­še téměř 100 hek­ta­rů a tvo­ří až 70 met­rů vyso­kou skal­ní hrad­bu. Celá oblast je roz­čle­něna sou­sta­vou kol­mo se kři­žu­jí­cích puk­lin, kte­ré vytvá­ře­jí hus­tou síť úzkých kaňo­nů a rok­lí. Šir­ší pros­to­ry při­po­mí­na­jí malá měs­ta s uli­ce­mi a náměs­tí­mi. Až do 19. sto­le­tí se do Tis­kých stěn odvá­žil vstou­pit jen málo­kdo (Infor­mač­ní tabule).

Původ Tis­kých stěn sahá do obdo­bí dru­ho­hor, kdy se v této oblas­ti usa­zo­va­ly pís­či­té sedi­men­ty na dně pra­věké­ho moře (tisa​.cz). Přib­liž­ně před 20 mili­ony let byla vel­ká část sever­ních a střed­ních Čech zapla­ve­na měl­kým tro­pic­kým mořem. Když se moře stáh­lo, ulo­že­ný písek se postup­ně pře­měnil na ská­lu (Pavel Antro­bus). Půso­be­ním geolo­gic­kých pro­ce­sů, jako je zvět­rá­vá­ní, ero­ze a odnos mate­riá­lu, vznik­lo sou­čas­né skal­ní měs­to s hlu­bo­ký­mi kaňo­ny, svis­lý­mi stěna­mi, rok­li­na­mi, sou­těs­ka­mi, pře­vi­sy a jes­ky­němi (tisa​.cz).

Skal­ní útva­ry nesou zají­ma­vé náz­vy: Skal­ní náměs­tí, Janu­so­va hla­va, Západ­ní vyhlíd­ka, Vel­ké stěny, Zpo­věd­ni­ce, Les­ní brá­na, Kaza­tel­na, Kamen­ný stůl (ska​ly​ti​sa​.cz), Slo­ni, Skal­ní brá­na, Mumie, Pous­tev­na, Kaza­tel, Tuleň (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Nabí­ze­jí výhle­dy na Tisou, Děčín­ský Sněž­ník a dal­ší úchvat­né skal­ní útva­ry a pano­ra­ma­ta (ska​ly​ti​sa​.cz; regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Tis­ké stěny jsou oblí­be­ným cílem horo­lez­ců díky roz­ma­ni­tos­ti a nároč­nos­ti skal­ních stěn. Oblast nabí­zí mno­ho lezec­kých cest růz­ných obtíž­nos­tí. Natá­če­ly se zde scé­ny z fil­mu ​“Leto­pi­sy Nar­nie” (tisa​.cz).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Biotopy, Česko, Moravské, Obce, Príroda, Severná Morava, Skaly, Zahraničie

Lidečko

skala
Hits: 94

Lideč­ko je obec nachá­dza­jú­ca sa v údo­lí rie­ky Seni­ce, pri­bliž­ne 16 km juž­ne od Vse­tí­na, v regi­ó­ne Valaš­sko na výcho­de Čes­kej repub­li­ky. Obec je obklo­pe­ná krás­nou prí­ro­dou, kto­rá ponú­ka množ­stvo prí­le­ži­tos­tí pre turis­ti­ku a rekre­áciu. Prvá písom­ná zmien­ka o Lideč­ku pochá­dza z roku 1424, keď kráľ Žig­mund Luxem­bur­ský odo­vzdal bru­mov­ské pan­stvo, vrá­ta­ne Lideč­ka, do zálož­né­ho drža­nia Miro­sla­vo­vi z Cim­bur­ku. Počas svo­jej his­tó­rie obec čeli­la via­ce­rým nájaz­dom a pohro­mám. V roku 1663 utr­pe­la pri vpá­de Tatá­rov, kto­rí údaj­ne zaja­li a zabi­li 234 oby­va­te­ľov. Násled­ne bola pos­ti­hnu­tá turec­ký­mi vpád­mi v roku 1683 a útok­mi Kuru­cov v roku 1707, pri kto­rých zahy­nu­lo 12 ľudí (mis​to​pi​sy​.cz). Medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky v obci pat­rí kos­tol svä­tej Kata­rí­ny Sinaj­skej, posta­ve­ný v roku 1700 na mies­te pôvod­né­ho kos­to­la z roku 1511, kto­rý bol zni­če­ný počas tatár­skych nájaz­dov (Wiki­pe­dia). Prí­rod­nou pamiat­kou sú Čer­to­vy ská­ly, sú obľú­be­né pre turis­tov aj horo­lez­cov. Tie­to pies­kov­co­vé útva­ry sú spo­je­né s miest­ny­mi legen­da­mi a ponú­ka­jú výhľa­dy na oko­li­tú kra­ji­nu (kudyz​nu​dy​.cz). Z geomor­fo­lo­gic­ké­ho hľa­dis­ka ide o eró­zi­ou naru­še­né­ho štruk­túr­ne­ho sva­hu, zvy­čaj­ne ozna­čo­va­né­ho ako skal­ný múr, resp. hrad­ba. Ide o prieč­ny­mi puk­li­na­mi roz­čle­ne­nú pies­kov­co­vú lavi­cu, kto­rá je súčas­ťou pale­ogén­nych luha­čo­vic­kých vrs­tiev (Infor­mač­ná tabuľa). 

Obcou pre­chá­dza Hor­no­li­dečs­ká magis­trá­la a v oko­lí vedie nie­koľ­ko náuč­ných chod­ní­kov, ako naprí­klad náuč­ný chod­ník Vařá­ko­vy pase­ky, kto­rá zozna­mu­je náv­štev­ní­kov s prí­rod­ným bohat­stvom a his­tó­ri­ou vypá­le­nej valaš­skej osa­dy Vařá­ko­vy pase­ky. Časť kata­stra obce, ležia­ca východ­ne od želez­ni­ce, sa nachá­dza v Chrá­ne­nej kra­jin­nej oblas­ti Bes­ky­dy (lidec​ko​.cz). V súčas­nos­ti má Lideč­ko pri­bliž­ne 1 800 oby­va­te­ľov a je súčas­ťou okre­su Vse­tín v Zlín­skom kra­ji. Obec si zacho­vá­va svoj tra­dič­ný ráz a aktív­ne udr­žia­va miest­ne zvy­ky a kul­tú­ru. V obci pôso­bí via­ce­ro záuj­mo­vých spol­kov a zdru­že­ní, kto­ré pris­pie­va­jú k spo­lo­čen­ské­mu živo­tu (valach​.cz). Vďa­ka drs­ným prí­rod­ným pod­mien­kam Vizo­vic­kých vrchov a Javor­ní­kov v Lideč­ku náj­de­me udr­žia­va­né tra­dí­cie a zacho­va­né pozos­tat­ky pôvod­nej dre­ve­nej zástav­by. Naj­výz­nam­nej­šia pamiat­ka – Fran­ti­šá­ko­vo foj­ství z 18. sto­ro­čia bola pre svo­ju vyso­kú hod­no­tu pre­ve­ze­ná do Valaš­ské­ho múzea v prí­ro­de (Infor­mač­ná tabuľa). 

Lideč­ko is a vil­la­ge loca­ted in the val­ley of the Seni­ce River, app­ro­xi­ma­te­ly 16 km south of Vse­tín, in the Wal­la­chia regi­on in the eas­tern Czech Repub­lic. The vil­la­ge is sur­roun­ded by beau­ti­ful natu­re, offe­ring nume­rous oppor­tu­ni­ties for hiking and rec­re­a­ti­on. The first writ­ten men­ti­on of Lideč­ko dates back to 1424, when King Sigis­mund of Luxem­bourg han­ded over the Bru­mov esta­te, inc­lu­ding Lideč­ko, to Miro­slav of Cim­burk as col­la­te­ral posses­si­on. Throug­hout its his­to­ry, the vil­la­ge faced seve­ral raids and disas­ters. In 1663, it suf­fe­red during the Tatar inva­si­on, which alle­ged­ly resul­ted in the cap­tu­re and kil­ling of 234 inha­bi­tants. Sub­se­qu­en­tly, it was affec­ted by Tur­kish inva­si­ons in 1683 and Kuruc attacks in 1707, during which 12 peop­le were kil­led (mis​to​pi​sy​.cz). Among the most notab­le land­marks in the vil­la­ge is the Church of St. Cat­he­ri­ne of Sinai, built in 1700 on the site of the ori­gi­nal church from 1511, which was des­tro­y­ed during the Tatar raids (Wiki­pe­dia). A natu­ral land­mark in the area is Devi­l’s Rocks (Čer­to­vy ská­ly), which are popu­lar among tou­rists and clim­bers. The­se sand­sto­ne for­ma­ti­ons are asso­cia­ted with local legends and offer vie­ws of the sur­roun­ding lands­ca­pe (kudyz​nu​dy​.cz). From a geomorp­ho­lo­gi­cal per­spec­ti­ve, it is an erosion-​damaged struc­tu­ral slo­pe, usu­al­ly refer­red to as a rock wall or bar­rier. It is a sand­sto­ne bench divi­ded by trans­ver­se cracks, for­ming part of the Pale­oge­ne Luha­čo­vi­ce lay­ers (Infor­ma­ti­on board).

The vil­la­ge is tra­ver­sed by the Hor­no­li­deč Magis­tra­la, and seve­ral edu­ca­ti­onal trails lead through the sur­roun­ding area, such as the Vařá­ko­vy Pase­ky Edu­ca­ti­onal Trail, which intro­du­ces visi­tors to the natu­ral wealth and his­to­ry of the burned-​out Wal­la­chian sett­le­ment of Vařá­ko­vy Pase­ky. Part of the vil­la­ge­’s cadas­tral area, loca­ted east of the rai­lway, is situ­ated in the Bes­ky­dy Pro­tec­ted Lands­ca­pe Area (lidec​ko​.cz). Cur­ren­tly, Lideč­ko has app­ro­xi­ma­te­ly 1,800 inha­bi­tants and is part of the Vse­tín Dis­trict in the Zlín Regi­on. The vil­la­ge retains its tra­di­ti­onal cha­rac­ter and acti­ve­ly pre­ser­ves local cus­toms and cul­tu­re. Seve­ral inte­rest groups and asso­cia­ti­ons ope­ra­te in the vil­la­ge, con­tri­bu­ting to its social life (valach​.cz). Thanks to the harsh natu­ral con­di­ti­ons of the Vizo­vi­ce High­lands and the Javor­ní­ky Moun­tains, Lideč­ko pre­ser­ves main­tai­ned tra­di­ti­ons and rem­nants of the ori­gi­nal wooden archi­tec­tu­re. The most sig­ni­fi­cant monu­ment, Fran­ti­šá­k’s farm­ste­ad from the 18th cen­tu­ry, was relo­ca­ted to the Wal­la­chian Open Air Muse­um due to its high his­to­ri­cal value (Infor­ma­ti­on board).

Lideč­ko je obec nachá­ze­jí­cí se v údo­lí řeky Seni­ce, přib­liž­ně 16 km již­ně od Vse­tí­na, v regi­onu Valaš­sko na výcho­dě Čes­ké repub­li­ky. Obec je obklo­pe­na krás­nou pří­ro­dou, kte­rá nabí­zí mno­ho pří­le­ži­tos­tí pro turis­ti­ku a rekre­a­ci. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Lideč­ku pochá­zí z roku 1424, kdy král Zik­mund Lucem­bur­ský pře­dal bru­mov­ské pan­ství, včet­ně Lideč­ka, do zástav­ní­ho drže­ní Miro­sla­vo­vi z Cim­bur­ka. Během své his­to­rie obec čeli­la něko­li­ka nájez­dům a pohro­mám. V roce 1663 utr­pěla při vpá­du Tata­rů, kte­ří údaj­ně zaja­li a zabi­li 234 oby­va­tel. Násled­ně byla zasa­že­na turec­ký­mi vpá­dy v roce 1683 a úto­ky Kuru­ců v roce 1707, při nichž zahy­nu­lo 12 lidí (mis​to​pi​sy​.cz). Mezi nej­výz­nam­něj­ší památ­ky v obci patří kos­tel sva­té Kate­ři­ny Sien­ské, posta­ve­ný v roce 1700 na mís­tě původ­ní­ho kos­te­la z roku 1511, kte­rý byl zni­čen při tatar­ských nájez­dech (Wiki­pe­dia). Pří­rod­ní památ­kou jsou Čer­to­vy ská­ly, kte­ré jsou oblí­be­né mezi turis­ty i horo­lez­ci. Tyto pís­kov­co­vé útva­ry jsou spo­je­ny s míst­ní­mi legen­da­mi a nabí­ze­jí výhle­dy do okol­ní kra­ji­ny (kudyz​nu​dy​.cz). Z geomor­fo­lo­gic­ké­ho hle­dis­ka jde o ero­zí naru­še­ný struk­tu­rál­ní svah, obvyk­le ozna­čo­va­ný jako skal­ní zeď nebo hrad­ba. Jed­ná se o pís­kov­co­vou lavi­ci roz­čle­něnou příč­ný­mi puk­li­na­mi, kte­rá je sou­čás­tí pale­ogen­ních luha­čo­vic­kých vrs­tev (Infor­mač­ní tabule).

Obcí pro­chá­zí Hor­no­li­dečs­ká magis­trá­la a v oko­lí vede něko­lik nauč­ných ste­zek, napří­klad nauč­ná stez­ka Vařá­ko­vy pase­ky, kte­rá sez­na­mu­je návš­těv­ní­ky s pří­rod­ním bohat­stvím a his­to­rií vypá­le­né valaš­ské osa­dy Vařá­ko­vy pase­ky. Část kata­stru obce, leží­cí východ­ně od želez­ni­ce, se nachá­zí v Chrá­něné kra­jin­né oblas­ti Bes­ky­dy (lidec​ko​.cz). V sou­čas­né době má Lideč­ko přib­liž­ně 1 800 oby­va­tel a je sou­čás­tí okre­su Vse­tín ve Zlín­ském kra­ji. Obec si zacho­vá­vá svůj tra­dič­ní ráz a aktiv­ně udr­žu­je míst­ní zvy­ky a kul­tu­ru. V obci půso­bí něko­lik záj­mo­vých spol­ků a sdru­že­ní, kte­ré přis­pí­va­jí ke spo­le­čen­ské­mu živo­tu (valach​.cz). Díky drs­ným pří­rod­ním pod­mín­kám Vizo­vic­kých vrchů a Javor­ní­ků v Lideč­ku naj­de­me udr­žo­va­né tra­di­ce a zacho­va­né pozůs­tat­ky původ­ní dře­věné zástav­by. Nej­výz­nam­něj­ší památ­ka – Fran­ti­šá­ko­vo fojt­ství z 18. sto­le­tí byla pro svou vyso­kou hod­no­tu pře­mís­těna do Valaš­ské­ho muzea v pří­ro­dě (Infor­mač­ní tabule).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post