Krajina, Biotopy, Hory, Jazerá, Plesá, Poľsko, Príroda, Typ krajiny, Zahraničie

Czarny staw

skala
Hits: 103

Czar­ny Staw pod Rys­mi, zná­my aj ako Čier­ne ple­so pod Rys­mi, je vyso­ko­hor­ské ple­so nachá­dza­jú­ce sa v Tat­rách na juhu Poľ­ska. Leží v nad­mor­skej výš­ke 1 583 met­rov, o 188 met­rov vyš­šie ako Mor­ské oko, nad kto­rým sa nachá­dza. Jaze­ro má tak­mer kru­ho­vý tvar s dĺž­kou pri­bliž­ne 578 met­rov a šír­kou 444 met­rov. Jeho plo­cha je 20,64 hek­tá­ra a maxi­mál­na hĺb­ka dosa­hu­je 76,4 met­ra, čo z neho robí dru­hé naj­hl­b­šie jaze­ro v Tat­rách. Jaze­ro je tak­mer úpl­ne obklo­pe­né vyso­ký­mi štít­mi, z topia­ce­ho sa sne­hu v oko­lí jaze­ra vzni­ka­jú malé kas­ká­dy, kto­ré ste­ka­jú do Mor­ské­ho oka a vytvá­ra­jú vodo­pád nazý­va­ný Czar­nos­ta­wia­ńs­ka Sik­la­wa (en​.wiki​pe​dia​.org). Názov ​“Czar­ny Staw” (Čier­ne ple­so) pochá­dza od tma­vej far­by vody v jaze­re. Ten­to tma­vý odtieň je spô­so­be­ný tie­ňom, kto­rý vrha­jú oko­li­té skal­né ste­ny, a prí­tom­nos­ťou siníc, kon­krét­ne dru­hu Ple­uro­cap­sa polo­ni­ca (zako​pa​ne​.pl) a Ple­uro­cap­sa minor (tulis​ma​no​re​.pl). Tie­to fak­to­ry spô­so­bu­jú, že voda v jaze­re má cha­rak­te­ris­tic­ký tma­vý vzhľad (zako​pa​ne​.pl). Czar­ny staw zvy­čaj­ne zamrz­ne v októb­ri ale­bo novem­bri a roz­to­pí sa medzi májom a júlom. V lete sa tep­lo­ta vody pohy­bu­je od 7 do 11,5 °C . Tie­ne­né oblas­ti pozdĺž bre­hu jaze­ra zostá­va­jú chlad­né aj počas veľ­mi horú­ce­ho poča­sia. Od roku 1883 sa pokú­ša­li zaryb­niť Czar­ny Staw pstruh­mi z Mor­ské­ho oka, no neús­peš­ne. Drs­né pod­mien­ky a nedos­ta­tok potra­vy zne­mož­ňo­va­li pstru­hom pre­žiť (tulis​ma​no​re​.pl). Czar­ny Staw pod Rysa­mi je oli­got­rof­né ple­so, obsa­hu­je len malé množ­stvo živín. Voda v jaze­re je mimo­riad­ne prie­hľad­ná, s vidi­teľ­nos­ťou až do hĺb­ky 16,5 – 17,5 met­ra. Počas slneč­ných dní môže mať voda mod­ras­tý ale­bo azú­ro­vý odtieň, avšak kvô­li oko­li­té­mu teré­nu je jaze­ro čas­to v tie­ni, čo mu dodá­va tmav­ší vzhľad (poc​zuj​ma​gie​gor​.wordp​ress​.com). Nachá­dza­jú sa tu vzác­ne dru­hy rast­lín, ako sú Saxif­ra­ga pani­cu­la­ta, Agros­tis alpi­na, Jun­cus trig­lu­mis, Carex lache­na­lii, Poa nobi­lis, Carex pau­cif­lo­ra (zako​pa​ne​.atrakc​je​.pl).

Czar­ny Staw pod Rysa­mi, also kno­wn as Black Pond below Rysy, is a high-​altitude lake loca­ted in the Tat­ra Moun­tains in sout­hern Poland. It lies at an alti­tu­de of 1,583 meters, 188 meters hig­her than Mor­skie Oko, abo­ve which it is situ­ated. The lake has an almost cir­cu­lar sha­pe, with a length of app­ro­xi­ma­te­ly 578 meters and a width of 444 meters. Its sur­fa­ce area is 20.64 hec­ta­res, and its maxi­mum depth rea­ches 76.4 meters, making it the second dee­pest lake in the Tatras. The lake is almost enti­re­ly sur­roun­ded by high peaks, and small cas­ca­des form from the mel­ting snow around the lake, flo­wing into Mor­skie Oko and cre­a­ting a water­fall kno­wn as Czar­nos­ta­wia­ńs­ka Sik­la­wa (en​.wiki​pe​dia​.org). The name ​“Czar­ny Staw” (Black Pond) comes from the dark color of the water in the lake. This dark sha­de is cau­sed by the sha­dow cast by the sur­roun­ding rock walls and the pre­sen­ce of cyano­bac­te­ria, spe­ci­fi­cal­ly the spe­cies Ple­uro­cap­sa polo­ni­ca (zako​pa​ne​.pl) and Ple­uro­cap­sa minor (tulis​ma​no​re​.pl). The­se fac­tors con­tri­bu­te to the lake­’s cha­rac­te­ris­tic dark appe­a­ran­ce (zako​pa​ne​.pl). Czar­ny Staw usu­al­ly fre­e­zes in Octo­ber or Novem­ber and tha­ws bet­we­en May and July. In sum­mer, the water tem­pe­ra­tu­re ran­ges from 7 to 11.5°C. The sha­ded are­as along the lake­’s sho­re remain cool even during very hot weat­her. Sin­ce 1883, attempts have been made to stock Czar­ny Staw with trout from Mor­skie Oko, but wit­hout suc­cess. Harsh con­di­ti­ons and a lack of food made sur­vi­val impos­sib­le for the fish (tulis​ma​no​re​.pl). Czar­ny Staw pod Rysa­mi is an oli­got­rop­hic lake, mea­ning it con­tains only a small amount of nut­rients. The water in the lake is excep­ti­onal­ly cle­ar, with visi­bi­li­ty up to 16.5 – 17.5 meters. On sun­ny days, the water can appe­ar blu­ish or azu­re, but due to the sur­roun­ding ter­rain, the lake is often in the sha­de, giving it a dar­ker appe­a­ran­ce (poc​zuj​ma​gie​gor​.wordp​ress​.com). Rare plant spe­cies can be found here, such as Saxif­ra­ga pani­cu­la­ta, Agros­tis alpi­na, Jun­cus trig­lu­mis, Carex lache­na­lii, Poa nobi­lis, and Carex pau­cif­lo­ra (zako​pa​ne​.atrakc​je​.pl).

Czar­ny Staw pod Rysa­mi, zna­ny również jako Czar­ny Staw pod Rysa­mi, to wyso­ko­gór­skie jezi­oro poło­żo­ne w Tat­rach na połud­niu Pol­ski. Znaj­du­je się na wyso­ko­ści 1 583 met­rów, 188 met­rów wyżej niż Mor­skie Oko, nad któ­rym się znaj­du­je. Jezi­oro ma nie­mal okrągły ksz­ta­łt, o dłu­go­ści oko­ło 578 met­rów i sze­ro­ko­ści 444 met­rów. Jego powierzch­nia wyno­si 20,64 hek­ta­ra, a mak­sy­mal­na głębo­ko­ść sięga 76,4 met­ra, co czy­ni go dru­gim naj­głębs­zym jezi­orem w Tat­rach. Jezi­oro jest nie­mal całko­wi­cie otoc­zo­ne wyso­ki­mi szc­zy­ta­mi, a z top­nie­jące­go śnie­gu wokół jezi­ora pows­ta­ją małe kas­ka­dy, któ­re spły­wa­ją do Mor­skie­go Oka i twor­zą wodos­pad zwa­ny Czar­nos­ta­wia­ńs­ka Sik­la­wa (en​.wiki​pe​dia​.org). Nazwa ​“Czar­ny Staw” pocho­dzi od ciem­ne­go kolo­ru wody w jezi­or­ze. Ten ciem­ny odcień jest spo­wo­do­wa­ny cie­niem rzu­ca­nym przez otac­za­jące ścia­ny skal­ne oraz obec­no­ścią sinic, w szc­ze­gól­no­ści gatun­ków Ple­uro­cap­sa polo­ni­ca (zako​pa​ne​.pl) i Ple­uro­cap­sa minor (tulis​ma​no​re​.pl). Czyn­ni­ki te spra­wia­ją, że woda w jezi­or­ze ma cha­rak­te­rys­tycz­ny ciem­ny wyg­ląd (zako​pa​ne​.pl). Czar­ny Staw zwyk­le zamar­za w paździer­ni­ku lub lis­to­pa­dzie i roz­mar­za między majem a lip­cem. Latem tem­pe­ra­tu­ra wody wyno­si od 7 do 11,5°C. Zacie­ni­one obsza­ry wzdłuż brze­gu jezi­ora pozos­ta­ją chłod­ne nawet podc­zas bar­dzo upal­nej pogo­dy. Od 1883 roku podej­mo­wa­no pró­by zary­bie­nia Czar­ne­go Sta­wu pstrąga­mi z Mor­skie­go Oka, jed­nak bez powo­dze­nia. Suro­we warun­ki i brak poży­wie­nia unie­mo­żli­wia­ły rybom przetr­wa­nie (tulis​ma​no​re​.pl). Czar­ny Staw pod Rysa­mi jest jezi­orem oli­got­ro­ficz­nym, co oznac­za, że zawie­ra nie­wiel­ką ilo­ść skład­ni­ków odży­wc­zych. Woda w jezi­or­ze jest wyjąt­ko­wo przejr­zys­ta, z widocz­no­ścią do 16,5 – 17,5 met­ra. W sło­necz­ne dni woda może mieć nie­bies­ka­wy lub lazu­ro­wy odcień, ale ze wzg­lędu na otac­za­jący teren jezi­oro częs­to znaj­du­je się w cie­niu, co nada­je mu ciem­niejs­zy wyg­ląd (poc​zuj​ma​gie​gor​.wordp​ress​.com). Wys­tępu­ją tu rzad­kie gatun­ki roślin, takie jak Saxif­ra­ga pani­cu­la­ta, Agros­tis alpi­na, Jun­cus trig­lu­mis, Carex lache­na­lii, Poa nobi­lis i Carex pau­cif­lo­ra (zako​pa​ne​.atrakc​je​.pl).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Biotopy, Česko, Príroda, Severné Čechy, Skaly, Zahraničie

Panská skála v Kamenickom Šenove

skala
Hits: 104

Kame­nic­ký Šenov je mes­to nachá­dza­jú­ce sa na roz­hra­ní dvoch chrá­ne­ných kra­jin­ných oblas­tí – Čes­ké­ho stre­do­ho­ria a Lužic­kých hôr. V nad­mor­skej výš­ke 350 až 550 met­rov nad morom. Mes­to sa skla­dá z dvoch čas­tí: Kame­nic­ký Šenov a Prá­cheň, s cel­ko­vým počtom pri­bliž­ne 4 000 oby­va­te­ľov. Prvá písom­ná zmien­ka o Kame­nic­kom Šeno­ve pochá­dza z roku 1352, kde je v kro­ni­ke Čes­kej Kame­ni­ce uve­de­ná obec nazý­va­ná Sonov, zalo­že­ná pri­sťa­ho­val­ca­mi z Luži­ce. Kame­nic­ký Šenov je sve­to­zná­my svo­jou tak­mer tri­sto roč­nou nepretr­ži­tou tra­dí­ci­ou výro­by nád­her­ných kriš­tá­ľo­vých lus­trov a ume­lec­ké­ho skla. Prvé zmien­ky o miest­nych sklár­skych maj­stroch pochá­dza­jú zo 17. sto­ro­čia, keď oby­va­te­lia zača­li spra­co­vá­vať sklo dová­ža­né z neďa­le­kých sklár­ní v Chřib­skej, zalo­že­nej už v roku 1414. V roku 1856 tu bola zalo­že­ná prvá odbor­ná sklár­ska ško­la na sve­te, kto­rá dodnes fun­gu­je a je naj­star­šou svoj­ho dru­hu (kame​nic​ky​-senov​.cz). Medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky mes­ta pat­rí kos­tol Naro­de­nia svä­té­ho Jána Krs­ti­te­ľa, baro­ko­vá stav­ba z rokov 1715 – 1718. His­tó­riu sklár­stva v mes­te pred­sta­vu­je Sklár­ske múze­um Kame­nic­ký Šenov, kto­ré síd­li v his­to­ric­kom dome z roku 1770. Mes­to tiež udr­žia­va par­tner­ské vzťa­hy s nemec­kým mes­tom Rhe­in­bach (en​.wiki​pe​dia​.org). Kame­nic­ký Šenov je síd­lom naj­väč­šie­ho čes­ké­ho výrob­cu lus­trov a svi­ti­diel Pre­ci­osa Lus­try (Infor­mač­ná tabuľa).

Národ­nou prí­rod­nou pamiat­kou a sym­bo­lom mes­ta je Pan­ská ská­la, zná­ma aj ako ​“kamen­né var­ha­ny”. Ide o čadi­čo­vú ska­lu, kto­rá je naj­nav­šte­vo­va­nej­šou geolo­gic­kou for­má­ci­ou v Čes­kej repub­li­ke (en​.wiki​pe​dia​.org). Nachá­dza sa pri obci Prá­cheň (cs​.wiki​pe​dia​.org). Pan­ská ska­la sa nachá­dza pri­bliž­ne 80 kilo­met­rov sever­ne od Pra­hy, medzi mes­ta­mi Kame­nic­ký Šenov a Nový Bor (ama​zingc​ze​chia​.com). Ten­to geolo­gic­ký feno­mén je pozo­ru­hod­ný svo­jou výraz­nou stĺpo­vi­tou odluč­nos­ťou. Je tvo­re­ná päť až šesť­bo­ký­mi čadi­čo­vý­mi stĺp­mi, kto­ré dosa­hu­jú dĺž­ku až 12 met­rov a prie­mer oko­lo 20 – 25 cen­ti­met­rov. Tie­to stĺpy sú uspo­ria­da­né pre­važ­ne ver­ti­kál­ne, nie­kto­ré sú šik­mo orien­to­va­né. Celý útvar vzni­kol pred pri­bliž­ne 30 mili­ón­mi rokov počas tre­ťo­hôr v dôsled­ku vul­ka­nic­kej čin­nos­ti, keď láva chlad­la a kryš­ta­li­zo­va­la, čo vied­lo k tvor­be tých­to cha­rak­te­ris­tic­kých stĺpov (cs​.wiki​pe​dia​.org). Čadi­čo­vá mag­ma vystú­pi­la z pod­lo­žia, z hĺb­ky väč­šej než 30 km, pri­bliž­ne pred 25 mili­ón­mi rok­mi, ale nikdy nevy­tiek­la na povrch. Chrá­ne­ná pod povr­chom, chlad­la veľ­mi poma­ly, čím zača­la vzni­kať typic­ká čadi­čo­vá odluč­nosť, kto­rú je mož­né dnes pozo­ro­vať (kudyz​nu​dy​.cz).

Ťaž­ba čadi­ča na Pan­skej ska­le pre­bie­ha­la od 19. sto­ro­čia, čo vied­lo k odha­le­niu a zvý­raz­ne­niu stĺpo­vi­tej štruk­tú­ry ska­ly. V roku 1895 bola vyhlá­se­ná za chrá­ne­ný geolo­gic­ký útvar, čím sa sta­la naj­star­šou geolo­gic­kou rezer­vá­ci­ou na úze­mí Čes­kej repub­li­ky. Napriek tomu­to sta­tu­su ťaž­ba pokra­čo­va­la až do roku 1914, keď úze­mie odkú­pi­li miest­ne úra­dy a ťaž­bu defi­ni­tív­ne zasta­vi­li. Po dru­hej sve­to­vej voj­ne bola ochra­na toh­to úze­mia ešte viac posil­ne­ná (ama​zingc​ze​chia​.com). Dnes je Pan­ská ska­la obľú­be­ným turis­tic­kým cie­ľom, pri úpä­tí ska­ly sa nachá­dza malé jazier­ko, kto­ré vznik­lo zapl­ne­ním býva­lé­ho lomu daž­ďo­vou vodou (ces​ke​ho​ry​.cz). Pan­ská ska­la sa sta­la zná­mou aj vďa­ka čes­ké­mu fil­mu ​“Pyš­ná prin­cez­na” z roku 1952, kde poslú­ži­la ako kuli­sa pre nie­kto­ré scé­ny (kudyz​nu​dy​.cz).

Kame­nic­ký Šenov is a town loca­ted at the inter­sec­ti­on of two pro­tec­ted lands­ca­pe are­as – the Čes­ké Stře­do­ho­ří and the Lusa­tian Moun­tains, at an alti­tu­de of 350 to 550 meters abo­ve sea level. The town con­sists of two parts: Kame­nic­ký Šenov and Prá­cheň, with a total popu­la­ti­on of app­ro­xi­ma­te­ly 4,000 inha­bi­tants. The first writ­ten men­ti­on of Kame­nic­ký Šenov dates back to 1352, whe­re a sett­le­ment cal­led Sonov, foun­ded by sett­lers from Lusa­tia, is recor­ded in the chro­nic­le of Čes­ká Kame­ni­ce. Kame­nic­ký Šenov is world-​famous for its near­ly 300-​year-​old con­ti­nu­ous tra­di­ti­on of pro­du­cing mag­ni­fi­cent crys­tal chan­de­liers and artis­tic glass. The first records of local glass­ma­kers date back to the 17th cen­tu­ry when resi­dents began pro­ces­sing glass impor­ted from near­by glas­sworks in Chřib­ská, estab­lis­hed in 1414. In 1856, the first spe­cia­li­zed glass scho­ol in the world was foun­ded here, which still ope­ra­tes today and is the oldest of its kind (kame​nic​ky​-senov​.cz).

Among the town’s most sig­ni­fi­cant land­marks is the Church of the Nati­vi­ty of St. John the Bap­tist, a Baro­que buil­ding from 1715 – 1718. The his­to­ry of glass­ma­king in the town is repre­sen­ted by the Kame­nic­ký Šenov Glass Muse­um, hou­sed in a his­to­ric buil­ding from 1770. The town also main­tains a par­tners­hip with the Ger­man city of Rhe­in­bach (en​.wiki​pe​dia​.org). Kame­nic­ký Šenov is home to Pre­ci­osa Lus­try, the lar­gest Czech manu­fac­tu­rer of chan­de­liers and ligh­ting fix­tu­res (Infor­ma­ti­on board).

The nati­onal natu­ral monu­ment and sym­bol of the town is Pan­ská ská­la, also kno­wn as the ​“Sto­ne Organ.” This basalt rock for­ma­ti­on is the most visi­ted geolo­gi­cal site in the Czech Repub­lic (en​.wiki​pe​dia​.org). It is loca­ted near the vil­la­ge of Prá­cheň (cs​.wiki​pe​dia​.org), about 80 kilo­me­ters north of Pra­gue, bet­we­en the towns of Kame­nic­ký Šenov and Nový Bor (ama​zingc​ze​chia​.com). This geolo­gi­cal phe­no­me­non is remar­kab­le for its dis­tinc­ti­ve colum­nar join­ting. It con­sists of five- to six-​sided basalt columns that reach up to 12 meters in length and have a dia­me­ter of around 20 – 25 cm. The­se columns are pre­do­mi­nan­tly arran­ged ver­ti­cal­ly, whi­le some are til­ted. The enti­re for­ma­ti­on ori­gi­na­ted about 30 mil­li­on years ago during the Ter­tia­ry peri­od due to vol­ca­nic acti­vi­ty when lava cooled and crys­tal­li­zed, for­ming the­se cha­rac­te­ris­tic columns (cs​.wiki​pe​dia​.org). The basalt mag­ma rose from a depth of more than 30 km app­ro­xi­ma­te­ly 25 mil­li­on years ago but never rea­ched the sur­fa­ce. Pro­tec­ted bene­ath the sur­fa­ce, it cooled very slo­wly, lea­ding to the for­ma­ti­on of the typi­cal basal­tic struc­tu­re obser­ved today (kudyz​nu​dy​.cz).

Basalt extrac­ti­on at Pan­ská ská­la took pla­ce from the 19th cen­tu­ry, reve­a­ling and emp­ha­si­zing the roc­k’s colum­nar struc­tu­re. In 1895, it was dec­la­red a pro­tec­ted geolo­gi­cal site, making it the oldest geolo­gi­cal reser­ve in the Czech Repub­lic. Des­pi­te this sta­tus, mining con­ti­nu­ed until 1914, when the local aut­ho­ri­ties pur­cha­sed the area and per­ma­nen­tly hal­ted extrac­ti­on. After World War II, pro­tec­ti­on of this site was furt­her strengt­he­ned (ama​zingc​ze​chia​.com). Today, Pan­ská ská­la is a popu­lar tou­rist des­ti­na­ti­on, with a small lake at its base that was for­med by rain­wa­ter fil­ling the for­mer quar­ry (ces​ke​ho​ry​.cz). Pan­ská ská­la also gai­ned fame thanks to the Czech film The Proud Prin­cess (1952), whe­re it ser­ved as a backd­rop for some sce­nes (kudyz​nu​dy​.cz).

Kame­nic­ký Šenov ist eine Stadt an der Schnitts­tel­le zwe­ier ges­chütz­ter Lands­chafts­ge­bie­te – des Böh­mis­chen Mit­tel­ge­bir­ges (Čes­ké stře­do­ho­ří) und des Lau­sit­zer Gebir­ges (Lužic­ké hory) – in einer Höhe von 350 bis 550 Metern über dem Mee­ress­pie­gel. Die Stadt bes­teht aus zwei Tei­len: Kame­nic­ký Šenov und Prá­cheň, mit einer Gesamt­be­völ­ke­rung von etwa 4.000 Ein­woh­nern. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Kame­nic­ký Šenov stammt aus dem Jahr 1352, als in der Chro­nik von Čes­ká Kame­ni­ce eine Sied­lung namens Sonov erwähnt wur­de, die von Sied­lern aus der Lau­sitz geg­rün­det wur­de. Kame­nic­ký Šenov ist welt­we­it bekannt für sei­ne fast 300-​jährige unun­terb­ro­che­ne Tra­di­ti­on in der Hers­tel­lung präch­ti­ger Kris­tall­lüs­ter und künst­le­ris­cher Gla­swa­ren. Ers­te Auf­ze­ich­nun­gen über loka­le Glas­me­is­ter stam­men aus dem 17. Jahr­hun­dert, als die Bewoh­ner began­nen, Glas aus nahe­ge­le­ge­nen Glas­hüt­ten in Chřib­ská zu verar­be­i­ten, die bere­its 1414 geg­rün­det wur­de. Im Jahr 1856 wur­de hier die ers­te Fachs­chu­le für Glas welt­we­it geg­rün­det, die noch heute exis­tiert und die ältes­te ihrer Art ist (kame​nic​ky​-senov​.cz).

Zu den bede­utend­sten Sehen­swür­dig­ke­i­ten der Stadt gehört die Kir­che der Geburt Johan­nes des Täu­fers, ein baroc­kes Bau­werk aus den Jah­ren 1715 – 1718. Die Ges­chich­te der Glas­hers­tel­lung in der Stadt wird im Glas­mu­se­um Kame­nic­ký Šenov doku­men­tiert, das sich in einem his­to­ris­chen Gebä­u­de aus dem Jahr 1770 befin­det. Die Stadt pflegt außer­dem eine Städ­te­par­tners­chaft mit der deuts­chen Stadt Rhe­in­bach (en​.wiki​pe​dia​.org). Kame­nic­ký Šenov ist Sitz des größten tsche­chis­chen Hers­tel­lers von Kron­le­uch­tern und Leuch­ten, Pre­ci­osa Lus­try (Infor­ma­ti­ons­ta­fel).

Das nati­ona­le Natur­denk­mal und Wahr­ze­i­chen der Stadt ist die Pan­ská ská­la, auch bekannt als die ​„Ste­i­ner­ne Orgel“. Die­se Basalt­for­ma­ti­on ist die meist­be­such­te geolo­gis­che Sehen­swür­dig­ke­it in der Tsche­chis­chen Repub­lik (en​.wiki​pe​dia​.org). Sie befin­det sich in der Nähe des Dor­fes Prá­cheň (cs​.wiki​pe​dia​.org), etwa 80 Kilo­me­ter nörd­lich von Prag, zwis­chen den Städ­ten Kame­nic­ký Šenov und Nový Bor (ama​zingc​ze​chia​.com). Die­ses geolo­gis­che Phä­no­men ist bemer­ken­swert für sei­ne aus­gep­räg­te säu­len­för­mi­ge Abson­de­rung. Es bes­teht aus fünf- bis sech­sec­ki­gen Basalt­sä­u­len, die bis zu 12 Meter lang sind und einen Durch­mes­ser von etwa 20 – 25 cm haben. Die­se Säu­len sind über­wie­gend ver­ti­kal ange­ord­net, eini­ge sind jedoch sch­räg aus­ge­rich­tet. Die gesam­te For­ma­ti­on ents­tand vor etwa 30 Mil­li­onen Jah­ren wäh­rend des Ter­ti­ärs durch vul­ka­nis­che Akti­vi­tät, als Lava abkü­hl­te und kris­tal­li­sier­te, wodurch die­se cha­rak­te­ris­tis­chen Säu­len ents­tan­den (cs​.wiki​pe​dia​.org). Die basal­tis­che Mag­ma stieg vor etwa 25 Mil­li­onen Jah­ren aus einer Tie­fe von mehr als 30 km auf, erre­ich­te jedoch nie die Erdo­berf­lä­che. Ges­chützt unter der Erdk­rus­te kühl­te sie sehr lang­sam ab, was zur typis­chen basal­te­nen Abson­de­rung führ­te, die heute beobach­tet wer­den kann (kudyz​nu​dy​.cz).

Der Basal­tab­bau an der Pan­ská ská­la begann im 19. Jahr­hun­dert und führ­te zur Fre­i­le­gung und Her­vor­he­bung der säu­len­för­mi­gen Struk­tur des Ges­te­ins. Im Jahr 1895 wur­de sie als ges­chütz­tes geolo­gis­ches Natur­denk­mal aus­ge­wie­sen und ist somit das ältes­te geolo­gis­che Reser­vat in der Tsche­chis­chen Repub­lik. Trotz die­ses Schutzs­ta­tus’ wur­de der Berg­bau bis 1914 fort­ge­setzt, als die ört­li­chen Behör­den das Gebiet erwar­ben und den Abbau end­gül­tig eins­tell­ten. Nach dem Zwe­i­ten Weltk­rieg wur­de der Schutz die­ses Gebiets wei­ter vers­tär­kt (ama​zingc​ze​chia​.com). Heute ist die Pan­ská ská­la ein belieb­tes Tou­ris­ten­ziel. Am Fuße des Fel­sens befin­det sich ein kle­i­ner See, der durch Regen­was­ser ents­tan­den ist, das den ehe­ma­li­gen Ste­inb­ruch füll­te (ces​ke​ho​ry​.cz). Die Pan­ská ská­la wur­de auch durch den tsche­chis­chen Film Die stol­ze Prin­zes­sin (1952) bekannt, in dem sie als Kulis­se für eini­ge Sze­nen dien­te (kudyz​nu​dy​.cz).

Kame­nic­ký Šenov to mias­to poło­żo­ne na sty­ku dwóch chro­ni­onych obsza­rów kra­job­ra­zo­wych – Czes­kie­go Śred­ni­ogór­za (Čes­ké stře­do­ho­ří) i Gór Łużyc­kich (Lužic­ké hory), na wyso­ko­ści od 350 do 550 m n.p.m. Mias­to skła­da się z dwóch części: Kame­nic­ký Šenov i Prá­cheň, z łącz­ną licz­bą miesz­ka­ńców oko­ło 4 000. Pier­ws­za pisem­na wzmian­ka o Kame­nic­kým Šeno­vie pocho­dzi z 1352 roku, gdzie w kro­ni­ce Čes­kiej Kame­ni­ce wspom­nia­no o osa­dzie Sonov, zało­żo­nej przez osad­ni­ków z Łużyc. Kame­nic­ký Šenov jest zna­ny na całym świe­cie ze swo­jej pra­wie 300-​letniej niepr­zer­wa­nej tra­dyc­ji pro­dukc­ji wspa­nia­łych krysz­ta­ło­wych żyran­do­li i szkła artys­tycz­ne­go. Pier­ws­ze wzmian­ki o miejs­co­wych hut­ni­kach szkła pocho­dzą z XVII wie­ku, kie­dy miesz­ka­ńcy zaczęli przet­war­zać szkło spro­wa­dza­ne z poblis­kich hut w Chřib­skiej, zało­żo­nych już w 1414 roku. W 1856 roku pows­ta­ła tutaj pier­ws­za na świe­cie spec­ja­lis­tycz­na szko­ła szk­lar­ska, któ­ra dzia­ła do dziś i jest naj­stars­zą tego typu pla­có­wką (kame​nic​ky​-senov​.cz). Do naj­wa­żniejs­zych zabyt­ków mias­ta nale­ży kości­ół Naro­dze­nia św. Jana Chrz­ci­cie­la, baro­ko­wa budo­wla z lat 1715 – 1718. His­to­rię hut­nict­wa szkła w mie­ście przed­sta­wia Muze­um Szkła w Kame­nic­kým Šeno­vie, mieszc­zące się w zabyt­ko­wym budyn­ku z 1770 roku. Mias­to utr­zy­mu­je także par­tnerst­wo z nie­miec­kim Rhe­in­ba­chem (en​.wiki​pe​dia​.org). Kame­nic­ký Šenov jest sie­dzi­bą naj­wi­ęks­ze­go czes­kie­go pro­du­cen­ta żyran­do­li i oświet­le­nia, Pre­ci­osa Lus­try (Tab­li­ca informacyjna).

Naro­do­wym pomni­kiem przy­ro­dy i sym­bo­lem mias­ta jest Pan­ská ská­la, zna­na również jako ​„Kamien­ne Orga­ny”. Ta bazal­to­wa for­mac­ja skal­na jest najc­zęściej odwie­dza­ną atrakc­ją geolo­gicz­ną w Cze­chach (en​.wiki​pe​dia​.org). Znaj­du­je się w pobli­żu wsi Prá­cheň (cs​.wiki​pe​dia​.org), oko­ło 80 kilo­met­rów na północ od Pra­gi, między mias­ta­mi Kame­nic­ký Šenov i Nový Bor (ama​zingc​ze​chia​.com). To zja­wis­ko geolo­gicz­ne wyró­żnia się cha­rak­te­rys­tycz­ną kolum­no­wą struk­tu­rą. Skła­da się z pięcio- i sze­ści­okąt­nych kolumn bazal­to­wych, któ­re osi­ąga­ją dłu­go­ść do 12 met­rów i śred­ni­cę oko­ło 20 – 25 cm. Kolum­ny te są uło­żo­ne głó­wnie piono­wo, choć nie­któ­re są nachy­lo­ne. Cała for­mac­ja pows­ta­ła oko­ło 30 mili­onów lat temu w okre­sie trze­ci­or­zędu w wyni­ku dzia­łal­no­ści wul­ka­nicz­nej, gdy lawa styg­nęła i krys­ta­li­zo­wa­ła, twor­ząc te cha­rak­te­rys­tycz­ne kolum­ny (cs​.wiki​pe​dia​.org). Mag­ma bazal­to­wa wynur­zy­ła się z głębo­ko­ści ponad 30 km oko­ło 25 mili­onów lat temu, ale nig­dy nie wypły­nęła na powierzch­nię. Chro­ni­ona pod zie­mią, ochła­dza­ła się bar­dzo powo­li, co dopro­wa­dzi­ło do pows­ta­nia typo­wej struk­tu­ry bazal­to­wej, któ­rą można dziś podzi­wiać (kudyz​nu​dy​.cz). Wydo­by­cie bazal­tu na Pan­skiej ska­le roz­poc­zęło się w XIX wie­ku, co pozwo­li­ło na odsło­ni­ęcie i uwy­dat­nie­nie kolum­no­wej struk­tu­ry ska­ły. W 1895 roku zosta­ła ona uzna­na za chro­ni­ony pomnik geolo­gicz­ny, co czy­ni ją naj­stars­zym rezer­wa­tem geolo­gicz­nym w Cze­chach. Pomi­mo tego sta­tu­su wydo­by­cie trwa­ło do 1914 roku, kie­dy wła­dze lokal­ne wyku­pi­ły teren i defi­ni­ty­wnie zako­ńc­zy­ły eksp­lo­atac­ję. Po II woj­nie świa­to­wej ochro­na tego obsza­ru zosta­ła dodat­ko­wo wzmoc­ni­ona (ama​zingc​ze​chia​.com).

Dziś Pan­ská ská­la jest popu­lar­nym celem turys­tycz­nym, u pod­nó­ża któ­rej znaj­du­je się nie­wiel­kie jezi­oro pows­ta­łe w wyni­ku wype­łnie­nia dawne­go kamie­ni­oło­mu wodą deszc­zo­wą (ces​ke​ho​ry​.cz). Pan­ská ská­la zys­ka­ła także sła­wę dzi­ęki czes­kie­mu fil­mo­wi Dum­na ksi­ężnicz­ka (1952), w któ­rym posłu­ży­ła jako tło dla nie­któ­rych scen (kudyz​nu​dy​.cz).

Kame­nic­ký Šenov je měs­to nachá­ze­jí­cí se na roz­hra­ní dvou chrá­něných kra­jin­ných oblas­tí – Čes­ké­ho stře­do­ho­ří a Lužic­kých hor, v nad­mo­řs­ké výš­ce 350 až 550 met­rů. Měs­to se sklá­dá ze dvou čás­tí: Kame­nic­ký Šenov a Prá­cheň, s cel­ko­vým počtem přib­liž­ně 4 000 oby­va­tel. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Kame­nic­kém Šeno­vě pochá­zí z roku 1352, kdy je v kro­ni­ce Čes­ké Kame­ni­ce uve­de­na obec nazý­va­ná Sonov, zalo­že­ná přis­těho­val­ci z Luži­ce. Kame­nic­ký Šenov je světo­vě pros­lu­lý svou téměř třis­ta­le­tou nepřetr­ži­tou tra­di­cí výro­by nád­her­ných křiš­ťá­lo­vých lus­trů a umělec­ké­ho skla. Prv­ní zmín­ky o míst­ních sklá­řs­kých mis­trech pochá­ze­jí ze 17. sto­le­tí, kdy oby­va­te­lé zača­li zpra­co­vá­vat sklo dová­že­né z neda­le­kých sklá­ren v Chřib­ské, kte­ré byly zalo­že­ny již v roce 1414. V roce 1856 zde byla zalo­že­na prv­ní odbor­ná sklá­řs­ká ško­la na světě, kte­rá fun­gu­je dodnes a je nej­star­ší své­ho dru­hu (kame​nic​ky​-senov​.cz). Mezi nej­výz­nam­něj­ší památ­ky měs­ta patří kos­tel Naro­ze­ní sva­té­ho Jana Křti­te­le, barok­ní stav­ba z let 1715 – 1718. His­to­rii sklá­řs­tví v měs­tě před­sta­vu­je Sklá­řs­ké muze­um Kame­nic­ký Šenov, kte­ré síd­lí v his­to­ric­kém domě z roku 1770. Měs­to také udr­žu­je par­tner­ské vzta­hy s němec­kým měs­tem Rhe­in­bach (en​.wiki​pe​dia​.org). Kame­nic­ký Šenov je síd­lem nej­vět­ší­ho čes­ké­ho výrob­ce lus­trů a sví­ti­del Pre­ci­osa Lus­try (Infor­mač­ní tabule).

Národ­ní pří­rod­ní památ­kou a sym­bo­lem měs­ta je Pan­ská ská­la, zná­má také jako ​„kamen­né var­ha­ny“. Tato čedi­čo­vá skal­ní for­ma­ce je nej­navš­těvo­va­něj­ší geolo­gic­kou loka­li­tou v Čes­ké repub­li­ce (en​.wiki​pe​dia​.org). Nachá­zí se poblíž obce Prá­cheň (cs​.wiki​pe​dia​.org), přib­liž­ně 80 kilo­met­rů sever­ně od Pra­hy, mezi měs­ty Kame­nic­ký Šenov a Nový Bor (ama​zingc​ze​chia​.com). Ten­to geolo­gic­ký feno­mén je pozo­ru­hod­ný svou výraz­nou sloup­co­vi­tou odluč­nos­tí. Tvo­ří ho pěti­bo­ké až šes­ti­bo­ké čedi­čo­vé sloup­ce, kte­ré dosa­hu­jí dél­ky až 12 met­rů a průměru oko­lo 20 – 25 cm. Tyto sloup­ce jsou pře­váž­ně uspo­řá­dá­ny ver­ti­kál­ně, něk­te­ré jsou však naklo­něné. Celý útvar vznikl přib­liž­ně před 30 mili­ony let během tře­ti­hor v důsled­ku vul­ka­nic­ké čin­nos­ti, kdy láva chlad­la a krys­ta­li­zo­va­la, což ved­lo k tvor­bě těch­to cha­rak­te­ris­tic­kých sloup­ců (cs​.wiki​pe​dia​.org). Čedi­čo­vá mag­ma vystou­pi­la z hloub­ky vět­ší než 30 km přib­liž­ně před 25 mili­ony let, ale nikdy nevy­tek­la na povrch. Chrá­ní­na pod povr­chem chlad­la vel­mi poma­lu, což ved­lo ke vzni­ku typic­ké čedi­čo­vé odluč­nos­ti, kte­rou je mož­né dnes pozo­ro­vat (kudyz​nu​dy​.cz).

Těž­ba čedi­če na Pan­ské ská­le pro­bí­ha­la od 19. sto­le­tí, což ved­lo k odha­le­ní a zvý­raz­nění sloup­co­vi­té struk­tu­ry ská­ly. V roce 1895 byla vyhlá­še­na chrá­něným geolo­gic­kým útva­rem, čímž se sta­la nej­star­ší geolo­gic­kou rezer­va­cí na úze­mí Čes­ké repub­li­ky. Navzdo­ry tomu­to sta­tu­su těž­ba pokra­čo­va­la až do roku 1914, kdy míst­ní úřa­dy úze­mí odkou­pi­ly a těž­bu defi­ni­tiv­ně zasta­vi­ly. Po dru­hé světo­vé vál­ce byla ochra­na toho­to úze­mí ješ­tě více posí­le­na (ama​zingc​ze​chia​.com). Dnes je Pan­ská ská­la oblí­be­ným turis­tic­kým cílem, u její­ho úpa­tí se nachá­zí malé jezír­ko, kte­ré vznik­lo zapl­něním býva­lé­ho lomu deš­ťo­vou vodou (ces​ke​ho​ry​.cz). Pan­ská ská­la se sta­la zná­mou i díky čes­ké­mu fil­mu Pyš­ná prin­cez­na (1952), kde poslou­ži­la jako kuli­sa pro něk­te­ré scé­ny (kudyz​nu​dy​.cz).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Príroda, Česko, Južná Morava, Krajina, Organizmy, Vtáky, Zahraničie, Živočíchy, Zoologické záhrady

Papouščí ZOO v Bošoviciach

skala
Hits: 97

Papouš­čí zoolo­gic­ká zahra­da v Bošo­vi­ciach je jedi­neč­ným mies­tom nie­len v rám­ci Čes­kej repub­li­ky, ale aj celej Euró­py. Ako jedi­ná špe­cia­li­zo­va­ná ZOO zame­ra­ná výhrad­ne na chov papa­gá­jov ponú­ka náv­štev­ní­kom mož­nosť spoz­nať tak­mer 60 dru­hov tých­to pes­tro­fa­reb­ných vtá­kov z rôz­nych kútov sve­ta (kudyz​nu​dy​.cz). Zalo­že­ná bola v roku 2008 man­žel­mi Škr­há­ko­vý­mi, kto­rí tým nad­via­za­li na dlho­roč­nú cho­va­teľ­skú čin­nosť pána Vlas­ti­mi­la Škr­há­ka, venu­jú­ce­ho sa cho­vu papa­gá­jov už od kon­ca 60. rokov minu­lé­ho sto­ro­čia. Pre verej­nosť bola otvo­re­ná v roku 2011 (hus​to​pe​ce​.cz). V súčas­nos­ti sa tu nachá­dza viac než 100 voli­ér, v kto­rých je mož­né vidieť papa­gá­je zo šty­roch kon­ti­nen­tov: napr. žako sivý, kore­ly cho­cho­la­té, kaka­du, ara­tin­gy, ama­zó­ni­ky, ary, ama­zo­ňa­ny. Medzi najv­zác­nej­šie pat­ria ama­zo­ňan kubán­sky, kaka­du žlto­lí­ci cele­bes­ký, ara zele­no­kríd­ly (kudyz​nu​dy​.cz).

V roku 2023 bola otvo­re­ná det­ská ZOO, kde sa naj­mä najm­lad­ší náv­štev­ní­ci môžu zozná­miť s rôz­ny­mi druh­mi zvie­rat, ako sú mor­ča­tá, krá­li­ky, ovce, kozy a klo­ka­ny. Súčas­ťou are­álu je aj jazier­ko s karas­mi zla­tý­mi a orni­to­lo­gic­ký náuč­ný chod­ník (kudyz​nu​dy​.cz). V zoolo­gic­kej záh­ra­de v Bošo­vi­ciach boli inšta­lo­va­né hmy­zie hote­ly, kto­ré posky­tu­jú úto­čis­ko samo­tár­skym vče­lám, čme­lia­kom a ďal­ším ope­ľo­va­čom. Pre jaš­te­ri­ce oby­čaj­né – Lacer­ta agi­lis sa vytvá­ra­jú špe­ciál­ne mies­ta na slne­nie a kla­de­nie vajec (papous​ci​zoo​.cz).

ZOO sa sna­ží roz­mno­žo­vať všet­ky ohro­ze­né dru­hy papa­gá­jov, pri­ro­dze­ným spô­so­bom, pri kto­rom sú mlá­ďa­tá kŕme­né rodič­mi. Pre vybra­né dru­hy papa­gá­jov sú vytvo­re­né medzi­ná­rod­né záchran­né chov­né prog­ra­my, kto­ré sa usi­lu­jú o vytvo­re­nie sta­bil­nej popu­lá­cie daných dru­hov v sta­rost­li­vos­ti člo­ve­ka. V minu­los­ti bol počet­ným dru­hom, kto­ré­ho obrov­ské kŕd­le pod­ľa pozo­ro­va­te­ľov ​„zakrý­va­li celú oblo­hu“ pri pre­le­toch. Dnes je však ten­to druh veľ­mi ohro­ze­ný. Prí­či­nou je stra­ta pri­ro­dze­ných lesov s arau­ká­ria­mi. Tak­tiež je pre­na­sle­do­va­ný far­már­mi kvô­li ško­dám na poľ­no­hos­po­dár­skych plo­di­nách (papous​ci​zoo​.cz). 

Je skve­lé, že ZOO nie je len o samot­nej ZOO. Napr. je to aj o sta­rost­li­vos­ti o hniezd­ne búd­ky a o ochra­ne voľ­ne žijú­cich živo­čí­chov. V Bošo­vi­ciach sa už nie­koľ­ko rokov rea­li­zu­je pro­jekt vyve­so­va­nia hniezd­nych búdok pre duti­no­vé spe­vav­ce, kto­rý pomá­ha udr­žia­vať bio­di­ver­zi­tu a pod­po­ro­vať miest­ne vtác­tvo. Hniezd­ne búd­ky sú zabez­pe­če­né pred pre­dá­tor­mi. Na jar 2024 bola zazna­me­na­ná prí­tom­nosť plcha les­né­ho – Mus­car­di­nus avel­la­na­rius, čo inšpi­ro­va­lo zakú­pe­nie špe­ciál­nych hniezd­nych dom­če­kov pre ten­to druh. Vo spo­lu­prá­ci s Čes­kým zvä­zom ochran­cov prí­ro­dy sa Bošo­vi­ce venu­jú aj sta­rost­li­vos­ti o búd­ky pre väč­šie vtá­ky, ako sú poštol­ky a sovy. Poštol­ky – Fal­co tin­nun­cu­lus sú dôle­ži­tým prv­kom eko­lo­gic­kej regu­lá­cie hra­bo­šov a hlo­dav­cov na far­mách. Sovy pále­né – Tyto alba hniez­dia v búd­kach umiest­ne­ných na kos­tol­ných vežiach a far­mách, okrem toho boli inšta­lo­va­né špe­ciál­ne búd­ky pre dud­ky cho­cho­la­té – Upu­pa epops. Bošo­vi­ce sa aktív­ne zapá­ja­jú do moni­to­ro­va­nia vtá­kov, vrá­ta­ne zim­ných sčí­ta­ní Asio otus a akus­tic­ké­ho moni­to­rin­gu kri­tic­ky ohro­ze­né­ho Athe­ne noc­tua. Súčas­ťou pro­jek­tov je aj ochra­na mig­ru­jú­cich žiab, kto­ré čelia rizi­ku na ces­tách počas svo­jej jar­nej mig­rá­cie. Dočas­né bari­é­ry a aktív­ny pre­nos žiab cez komu­ni­ká­cie význam­ne pris­pie­va­jú k ich ochra­ne (papous​ci​zoo​.cz).

The Par­rot Zoolo­gi­cal Gar­den in Bošo­vi­ce is a uni­que pla­ce not only wit­hin the Czech Repub­lic but also across Euro­pe. As the only spe­cia­li­zed zoo exc­lu­si­ve­ly focu­sed on bre­e­ding par­rots, it offers visi­tors the chan­ce to see near­ly 60 spe­cies of the­se color­ful birds from vari­ous parts of the world (kudyz​nu​dy​.cz). It was foun­ded in 2008 by the Škr­hák coup­le, con­ti­nu­ing the long-​standing bre­e­ding efforts of Mr. Vlas­ti­mil Škr­hák, who had been bre­e­ding par­rots sin­ce the late 1960s. The zoo ope­ned to the pub­lic in 2011 (hus​to​pe​ce​.cz). Cur­ren­tly, the­re are more than 100 avia­ries hou­sing par­rots from four con­ti­nents, inc­lu­ding Afri­can grey par­rots, coc­ka­tiels, coc­ka­to­os, conu­res, par­rot­lets, maca­ws, and ama­zons. Among the rarest are the Cuban Ama­zon, the Sulphur-​crested Coc­ka­too, and the Green-​winged Macaw (kudyz​nu​dy​.cz).

In 2023, a chil­dre­n’s zoo was ope­ned, whe­re the youn­gest visi­tors can meet vari­ous ani­mals, such as guinea pigs, rab­bits, she­ep, goats, and kan­ga­ro­os. The zoo also fea­tu­res a pond with gold­fish and an ornit­ho­lo­gi­cal edu­ca­ti­onal trail (kudyz​nu​dy​.cz). In the Bošo­vi­ce Zoolo­gi­cal Gar­den, insect hotels have been ins­tal­led to pro­vi­de shel­ter for soli­ta­ry bees, bum­ble­be­es, and other pol­li­na­tors. Spe­cial sun­ning and egg-​laying are­as have been cre­a­ted for sand lizards (Lacer­ta agi­lis) (papous​ci​zoo​.cz).

The zoo aims to bre­ed all endan­ge­red par­rot spe­cies natu­ral­ly, with chicks being fed by the­ir parents. Selec­ted par­rot spe­cies are part of inter­na­ti­onal con­ser­va­ti­on bre­e­ding prog­rams that stri­ve to estab­lish stab­le popu­la­ti­ons of the­se spe­cies under human care. In the past, some par­rot spe­cies were so nume­rous that the­ir mas­si­ve flocks repor­ted­ly ​“cove­red the enti­re sky” during flights. Howe­ver, the­se spe­cies are now cri­ti­cal­ly endan­ge­red due to the loss of natu­ral forests with arau­ca­rias and per­se­cu­ti­on by far­mers for crop dama­ge (papous​ci​zoo​.cz).

It’s remar­kab­le that the zoo is not just about the zoo itself. For ins­tan­ce, it is also about caring for nesting boxes and pro­tec­ting wild­li­fe. In Bošo­vi­ce, a pro­ject of ins­tal­ling nesting boxes for cavity-​nesting birds has been ongo­ing for seve­ral years, hel­ping to main­tain bio­di­ver­si­ty and sup­port local bird­li­fe. The nesting boxes are predator-​proof. In spring 2024, the pre­sen­ce of the hazel dor­mou­se (Mus­car­di­nus avel­la­na­rius) was recor­ded, ins­pi­ring the pur­cha­se of spe­cial nesting homes for this spe­cies. In col­la­bo­ra­ti­on with the Czech Uni­on for Natu­re Con­ser­va­ti­on, Bošo­vi­ce also takes care of nesting boxes for lar­ger birds, such as kestrels and owls. Kestrels (Fal­co tin­nun­cu­lus) are essen­tial for eco­lo­gi­cal con­trol of voles and rodents on farms. Barn owls (Tyto alba) nest in boxes pla­ced on church towers and farms, and spe­cial boxes have also been ins­tal­led for hoopo­es (Upu­pa epops). Bošo­vi­ce acti­ve­ly par­ti­ci­pa­tes in bird moni­to­ring, inc­lu­ding win­ter counts of long-​eared owls (Asio otus) and acous­tic moni­to­ring of the cri­ti­cal­ly endan­ge­red litt­le owl (Athe­ne noc­tua). The pro­jects also inc­lu­de pro­tec­ting mig­ra­ting frogs, which face risks on roads during the­ir spring mig­ra­ti­on. Tem­po­ra­ry bar­riers and acti­ve tran­s­por­ta­ti­on of frogs across roads sig­ni­fi­can­tly con­tri­bu­te to the­ir con­ser­va­ti­on (papous​ci​zoo​.cz).

Der Papageien-​Zoologische Gar­ten in Bošo­vi­ce ist ein ein­zi­gar­ti­ger Ort, nicht nur inner­halb der Tsche­chis­chen Repub­lik, son­dern auch in ganz Euro­pa. Als ein­zi­ges spe­zia­li­sier­tes Zoo, das sich aussch­lie­ßlich der Zucht von Papa­ge­ien wid­met, bie­tet es den Besu­chern die Mög­lich­ke­it, fast 60 Arten die­ser far­ben­fro­hen Vögel aus vers­chie­de­nen Tei­len der Welt zu sehen (kudyz​nu​dy​.cz). Geg­rün­det wur­de der Zoo im Jahr 2008 von dem Ehe­pa­ar Škr­hák, das damit die lang­jäh­ri­ge Zuch­tar­be­it von Herrn Vlas­ti­mil Škr­hák fort­setz­te, der bere­its seit Ende der 1960er Jah­re Papa­ge­ien züch­te­te. Für die Öffen­tlich­ke­it wur­de der Zoo im Jahr 2011 eröff­net (hus​to​pe​ce​.cz).

Der­ze­it gibt es dort mehr als 100 Volie­ren, in denen Papa­ge­ien von vier Kon­ti­nen­ten zu sehen sind, darun­ter Grau­pa­pa­ge­ien, Nymp­hen­sit­ti­che, Kaka­dus, Son­nen­sit­ti­che, Sper­lings­pa­pa­ge­ien, Aras und Ama­zo­nen. Zu den sel­tens­ten Arten gehören der Kuba­nis­che Ama­zo­nen­pa­pa­gei, der Gelb­wan­gen­ka­ka­du von Sula­we­si und der Grün­flüge­la­ra (kudyz​nu​dy​.cz).

Im Jahr 2023 wur­de ein Kin­der­zoo eröff­net, in dem ins­be­son­de­re die jüng­sten Besu­cher vers­chie­de­ne Tie­re wie Meersch­we­in­chen, Kanin­chen, Scha­fe, Zie­gen und Kän­gu­rus ken­nen­ler­nen kön­nen. Zum Are­al gehört auch ein Teich mit Gold­fis­chen sowie ein ornit­ho­lo­gis­cher Lehrp­fad (kudyz​nu​dy​.cz). Im Zoolo­gis­chen Gar­ten Bošo­vi­ce wur­den Insek­ten­ho­tels ins­tal­liert, die soli­tär leben­den Bie­nen, Hum­meln und ande­ren Bes­tä­u­bern Schutz bie­ten. Für die Zau­ne­i­dech­sen (Lacer­ta agi­lis) wur­den spe­ziel­le Sonnen- und Eiab­la­gep­lät­ze ges­chaf­fen (papous​ci​zoo​.cz).

Das Ziel des Zoos ist es, alle bed­roh­ten Papa­ge­ie­nar­ten auf natür­li­che Wei­se zu züch­ten, wobei die Küken von ihren Eltern auf­ge­zo­gen wer­den. Für aus­ge­wä­hl­te Papa­ge­ie­nar­ten gibt es inter­na­ti­ona­le Erhal­tungs­zuchtp­rog­ram­me, die darauf abzie­len, sta­bi­le Popu­la­ti­onen die­ser Arten unter men­sch­li­cher Obhut zu sichern. In der Ver­gan­gen­he­it gab es Papa­ge­ie­nar­ten, deren rie­si­ge Sch­wär­me laut Beobach­tern ​„den gesam­ten Him­mel bedec­kten“ wäh­rend ihrer Flüge. Heute sind die­se Arten jedoch stark gefä­hr­det, ins­be­son­de­re durch den Ver­lust natür­li­cher Wäl­der mit Arau­ka­rien und die Ver­fol­gung durch Lan­dwir­te aufg­rund von Schä­den an lan­dwirts­chaft­li­chen Kul­tu­ren (papous​ci​zoo​.cz).

Bemer­ken­swert ist, dass der Zoo sich nicht nur mit der Tier­hal­tung bes­chäf­tigt, son­dern sich auch aktiv für den Naturs­chutz ein­setzt. So enga­giert sich der Zoo beis­piel­swe­i­se für den Schutz von Nis­tkäs­ten und Wild­tie­ren. In Bošo­vi­ce läuft seit meh­re­ren Jah­ren ein Pro­jekt zur Anb­rin­gung von Nis­tkäs­ten für Höh­lenb­rüter, um die Bio­di­ver­si­tät zu erhal­ten und die hei­mis­che Voge­lwelt zu unters­tüt­zen. Die Nis­tkäs­ten sind gegen Raub­tie­re gesi­chert. Im Früh­jahr 2024 wur­de das Vor­kom­men der Hasel­maus (Mus­car­di­nus avel­la­na­rius) fest­ges­tellt, was zur Anschaf­fung spe­ziel­ler Nis­tkäs­ten für die­se Art führ­te. In Zusam­me­nar­be­it mit dem Tsche­chis­chen Naturs­chutz­ver­band küm­mert sich Bošo­vi­ce auch um Nis­tkäs­ten für größe­re Vögel wie Turm­fal­ken und Eulen. Turm­fal­ken (Fal­co tin­nun­cu­lus) sind für die öko­lo­gis­che Kon­trol­le von Wühl­mä­u­sen und Nage­tie­ren auf lan­dwirts­chaft­li­chen Flä­chen von gro­ßer Bede­utung. Sch­le­ie­re­ulen (Tyto alba) nis­ten in Käs­ten, die an Kirch­tür­men und Bau­ern­höfen angeb­racht wur­den, zudem wur­den spe­ziel­le Nis­tkäs­ten für Wie­de­hop­fe (Upu­pa epops) ins­tal­liert. Bošo­vi­ce bete­i­ligt sich aktiv an der Vogel­be­obach­tung, darun­ter Win­ter­zäh­lun­gen von Wal­doh­re­ulen (Asio otus) und akus­tis­che Über­wa­chung der vom Auss­ter­ben bed­roh­ten Ste­in­kä­u­ze (Athe­ne noc­tua). Die Pro­jek­te umfas­sen auch den Schutz wan­dern­der Frös­che, die wäh­rend ihrer Früh­jahr­swan­de­rung auf Stra­ßen gefä­hr­det sind. Tem­po­rä­re Bar­rie­ren und der akti­ve Tran­s­port der Frös­che über Stra­ßen tra­gen wesen­tlich zu ihrem Schutz bei (papous​ci​zoo​.cz).

Papouš­čí zoolo­gic­ká zahra­da v Bošo­vi­cích je jedi­neč­ným mís­tem nejen v rám­ci Čes­ké repub­li­ky, ale i celé Evro­py. Jako jedi­ná spe­cia­li­zo­va­ná ZOO zaměře­ná výhrad­ně na chov papouš­ků nabí­zí návš­těv­ní­kům mož­nost poznat téměř 60 dru­hů těch­to pes­tro­ba­rev­ných ptá­ků z růz­ných kou­tů světa (kudyz​nu​dy​.cz). Byla zalo­že­na v roce 2008 man­že­li Škr­há­ko­vý­mi, kte­ří tak navá­za­li na dlou­ho­le­tou cho­va­tel­skou čin­nost pana Vlas­ti­mi­la Škr­há­ka, jenž se cho­vu papouš­ků věno­val již od kon­ce 60. let minu­lé­ho sto­le­tí. Pro veřej­nost byla zahra­da ote­vře­na v roce 2011 (hus​to​pe​ce​.cz).

V sou­čas­nos­ti se zde nachá­zí více než 100 voli­ér, ve kte­rých lze spa­třit papouš­ky ze čtyř kon­ti­nen­tů, napří­klad žaka šedé­ho, kore­ly cho­cho­la­té, kaka­duy, ara­tin­gy, ama­zón­ky, ary a ama­zo­ňa­ny. Mezi nejv­zác­něj­ší patří ama­zo­ňan kubán­ský, kaka­du žlout­no­lí­cí cele­bes­ký a ara zele­no­kříd­lý (kudyz​nu​dy​.cz).

V roce 2023 byla ote­vře­na dět­ská ZOO, kde se mohou zej­mé­na nejm­lad­ší návš­těv­ní­ci sezná­mit s růz­ný­mi dru­hy zví­řat, jako jsou mor­ča­ta, krá­lí­ci, ovce, kozy a klo­ka­ni. Sou­čás­tí are­álu je také jezír­ko se zla­tý­mi kara­sy a orni­to­lo­gic­ká nauč­ná stez­ka (kudyz​nu​dy​.cz). V zoolo­gic­ké zahra­dě v Bošo­vi­cích byly ins­ta­lo­vá­ny hmy­zí hote­ly, kte­ré posky­tu­jí úto­čiš­tě samo­tá­řs­kým vče­lám, čme­lá­kům a dal­ším opy­lo­va­čům. Pro ješ­těr­ky obec­né (Lacer­ta agi­lis) byla vytvo­ře­na spe­ciál­ní mís­ta ke slu­nění a kla­de­ní vajec (papous​ci​zoo​.cz).

ZOO se sna­ží roz­mno­žo­vat všech­ny ohro­že­né dru­hy papouš­ků při­ro­ze­ným způso­bem, při kte­rém jsou mlá­ďa­ta krme­na rodi­či. Pro vybra­né dru­hy papouš­ků jsou vytvo­ře­ny mezi­ná­rod­ní záchran­né chov­né prog­ra­my, kte­ré usi­lu­jí o vytvo­ře­ní sta­bil­ních popu­la­cí těch­to dru­hů v lid­ské péči. V minu­los­ti exis­to­va­ly dru­hy papouš­ků, jejichž obrov­ská hej­na pod­le pozo­ro­va­te­lů ​„zakrý­va­la celou oblo­hu“ během pře­le­tů. Dnes jsou však tyto dru­hy sil­ně ohro­že­ny, pře­dev­ším ztrá­tou při­ro­ze­ných lesů s arau­ká­rie­mi a pro­ná­sle­do­vá­ním far­má­ři kvůli ško­dám na zeměděl­ských plo­di­nách (papous​ci​zoo​.cz).

Je pozo­ru­hod­né, že ZOO se neza­měřu­je pou­ze na samot­nou zoolo­gic­kou zahra­du, ale věnu­je se také péči o hnízd­ní bud­ky a ochra­ně vol­ně žijí­cích živo­či­chů. V Bošo­vi­cích již něko­lik let pro­bí­há pro­jekt vyvěšo­vá­ní hníz­dních budek pro duti­no­vé pěv­ce, kte­rý pomá­há udr­žo­vat bio­di­ver­zi­tu a pod­po­ro­vat míst­ní popu­la­ci ptá­ků. Hnízd­ní bud­ky jsou zabez­pe­če­ny pro­ti pre­dá­to­rům. Na jaře 2024 byl zazna­me­nán výskyt plcha les­ní­ho (Mus­car­di­nus avel­la­na­rius), což ins­pi­ro­va­lo k zakou­pe­ní spe­ciál­ních hníz­dních domeč­ků pro ten­to druh. Ve spo­lu­prá­ci s Čes­kým sva­zem ochrán­ců pří­ro­dy se Bošo­vi­ce sta­ra­jí také o bud­ky pro vět­ší ptá­ky, jako jsou poštol­ky a sovy. Poštol­ka obec­ná (Fal­co tin­nun­cu­lus) je důle­ži­tým prv­kem eko­lo­gic­ké regu­la­ce hra­bo­šů a hlo­dav­ců na far­mách. Sova pále­ná (Tyto alba) hníz­dí v bud­kách umís­těných na kos­tel­ních věžích a far­mách, navíc byly ins­ta­lo­vá­ny spe­ciál­ní bud­ky pro dud­ky cho­cho­la­té (Upu­pa epops). Bošo­vi­ce se aktiv­ně zapo­ju­jí do moni­to­ro­vá­ní ptá­ků, včet­ně zim­ní­ho sčí­tá­ní kalou­sů uša­tých (Asio otus) a akus­tic­ké­ho moni­to­rin­gu kri­tic­ky ohro­že­né sovy pále­né (Athe­ne noc­tua). Pro­jek­ty zahr­nu­jí také ochra­nu mig­ru­jí­cích žab, kte­ré čelí nebez­pe­čí na sil­ni­cích během své jar­ní mig­ra­ce. Dočas­né bari­é­ry a aktiv­ní pře­ná­še­ní žab přes komu­ni­ka­ce význam­ně přis­pí­va­jí k jejich ochra­ně (papous​ci​zoo​.cz).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Biotopy, Česko, Južné Čechy, Mokrade, Organizmy, Príroda, Vtáky, Zahraničie, Živočíchy

Veľký a Malý Lomnický rybník

skala
Hits: 73

Veľ­ký a Malý Lom­nic­ký ryb­ník sú význam­né vod­né plo­chy nachá­dza­jú­ce sa v blíz­kos­ti mes­ta Lom­ni­ce nad Luž­ni­cí v Juho­čes­kom kra­ji, v oblas­ti zná­mej ako Tře­boňs­ko. Tie­to ryb­ní­ky sú súčas­ťou roz­siah­lej ryb­nič­nej sústa­vy, kto­rá bola vytvo­re­ná v prie­be­hu sto­ro­čí a dnes pred­sta­vu­je uni­kát­ny prí­klad har­mo­nic­ké­ho súži­tia člo­ve­ka a prí­ro­dy. Veľ­ký Lom­nic­ký ryb­ník sa nachá­dza pri­bliž­ne 3 kilo­met­re seve­ro­vý­chod­ne od cen­tra Lom­ni­ce nad Luž­ni­cí. Jeho roz­lo­ha je pri­bliž­ne 70 hek­tá­rov, čo z neho robí jeden z väč­ších ryb­ní­kov v oblas­ti. Malý Lom­nic­ký ryb­ník leží v tes­nej blíz­kos­ti Veľ­ké­ho Lom­nic­ké­ho ryb­ní­ka a je pod­stat­ne men­ší. Oba ryb­ní­ky sú napá­ja­né voda­mi Zla­té sto­ky, ume­lé­ho kaná­la vybu­do­va­né­ho na regu­lá­ciu vod­né­ho reži­mu v Tře­boňs­kej pan­ve (kct​-tabor​.cz).

Ryb­ní­ky v oko­lí Lom­ni­ce nad Luž­ni­cí majú boha­tú his­tó­riu sia­ha­jú­cu až do stre­do­ve­ku. Výstav­ba tých­to vod­ných diel bola úzko spo­je­ná s roz­vo­jom ryb­ni­kár­stva v juž­ných Čechách, naj­mä v obdo­bí 15. a 16. sto­ro­čia, keď sa táto oblasť sta­la cen­trom cho­vu rýb, pre­dov­šet­kým kap­rov. Zla­tá sto­ka, kto­rá napá­ja aj Veľ­ký a Malý Lom­nic­ký ryb­ník, bola vybu­do­va­ná v 16. sto­ro­čí pod vede­ním význam­né­ho ryb­ni­ká­ra Štěpán­ka Neto­lic­ké­ho (lom​ni​ce​-nl​.cz). Pre náv­štev­ní­kov, kto­rí sa chcú dozve­dieť viac o his­tó­rii, prí­ro­de a hos­po­dár­skom význa­me tej­to oblas­ti, bol vybu­do­va­ný náuč­ný chod­ník Vel­ký a Malý Lom­nic­ký. Táto náuč­ná tra­sa má dĺž­ku pri­bliž­ne 6,5 kilo­met­ra a obsa­hu­je 15 zasta­ve­ní s infor­mač­ný­mi tabu­ľa­mi. Tra­sa vedie oko­lo oboch ryb­ní­kov a posky­tu­je náv­štev­ní­kom mož­nosť spoz­nať miest­nu fau­nu, fló­ru, his­tó­riu ryb­ni­kár­stva a význam Zla­té sto­ky. Súčas­ťou tra­sy sú aj odpo­čin­ko­vé mies­ta, vyhliad­ko­vá veža a pozo­ro­va­cí kryt na vode, kto­ré umož­ňu­jú neru­še­né sle­do­va­nie vtác­tva a iných živo­čí­chov v ich pri­ro­dze­nom pro­stre­dí (lom​ni​ce​-nl​.cz). Ryb­ní­ky sú atrak­tív­ne pre pozo­ro­va­te­ľov vtác­tva, keď­že oblasť je význam­ným hniez­dis­kom a mig­rač­nou zastáv­kou pre rôz­ne dru­hy vod­né­ho vtác­tva (kudyz​nu​dy​.cz).

Oblasť oko­lo Veľ­ké­ho a Malé­ho Lom­nic­ké­ho ryb­ní­ka je boha­tá na bio­di­ver­zi­tu. Pobrež­né zóny sú pokry­té lito­rál­ny­mi spo­lo­čen­stva­mi, kto­ré posky­tu­jú úto­čis­ko pre množ­stvo dru­hov vtá­kov, oboj­ži­vel­ní­kov a hmy­zu. V oko­lí ryb­ní­kov sa nachá­dza­jú aj luž­né lesy, kto­ré sú domo­vom pre rôz­ne dru­hy rast­lín a živo­čí­chov (natu​re​.cz). Veľ­ký a Malý Lom­nic­ký ryb­ník sú súčas­ťou Chrá­ne­nej kra­jin­nej oblas­ti Tře­boňs­ko, kto­rá bola vyhlá­se­ná v roku 1979 na ochra­nu uni­kát­nej ryb­nič­nej kra­ji­ny, mok­ra­dí a luž­ných lesov. Oblasť je tiež zapí­sa­ná do zozna­mu bio­sfé­ric­kých rezer­vá­cií UNESCO (lom​ni​ce​-nl​.cz).

Z vtá­kov tu mož­no pozo­ro­vať napr. Acro­cep­ha­lus scir­pa­ce­us, Remiz pen­du­li­nus, Cir­cus aeru­gi­no­sus, Ral­lus aqu­ati­cus (lom​ni​ce​-nl​.cz), Acro­cep­ha­lus arun­di­na­ce­us, Lus­ci­nia sve­ci­ca, Tachy­bap­tus rufi­col­lis, Ixob­ry­chus minu­tus (lom​ni​ce​-nl​.cz). Z vážok: Calop­te­ryx splen­dens, Les­tes spon­sa, Enal­lag­ma cyat­hi­ge­rum, Ischnu­ra pumi­lio, Anax impe­ra­tor, Libel­lu­la dep­re­sa (lom​ni​ce​-nl​.cz). Zo oboj­ži­vel­ní­kov: Hyla arbo­rea, Bufo bufo, Bom­bi­na bom­bi­na, Pelop­hy­lax escu­len­tus, Rana arva­lis, Lis­sot­ri­ton vul­ga­ris (lom​ni​ce​-nl​.cz). Z chro­bá­kov: Ceram­byx cer­do, Osmo­der­ma ere­mi­ta, Gno­ri­mus nobi­lis, Gno­ri­mus varia­bi­lis, Teneb­rio obscu­rus, Cly­tus tro­pi­cus, Agri­lus bigut­ta­tus, Cora­e­bus unda­tus (lom​ni​ce​-nl​.cz). Z cicav­cov: Ondat­ra zibet­hi­cus, Lut­ra lut­ra, Neovi­son vison, Myo­tis dau­ben­to­nii, Neomys fodiens (lom​ni​ce​-nl​.cz).

Lom­ni­ce nad Luž­ni­cí je obec, v kto­rej žije 1780 oby­va­te­ľov. Prvá zmien­ka o nej je z roku 1220, vždy bola ovplyv­ňo­va­ná rie­kou Luž­ni­cou. Rie­ka pre­te­ká asi dva kilo­met­ra na východ od mes­ta. Tam sa tiež nachá­dza naj­niž­ší bod Tře­boňs­kej pan­vy, kto­rá je svo­jou roz­lo­hou naj­väč­ším geomor­fo­lo­gic­kým cel­kom toh­to dru­hu v Čes­ku. Rie­ka v his­tó­rii mean­dro­va­la, ale regu­lá­cia toku pod ryb­ní­kom Rožm­berk v 20-​tych rokoch 20. sto­ro­čia kory­to rie­ky napria­mi­la. Tok Luž­ni­ce je spo­je­ný nie­koľ­ký­mi regu­lač­ný­mi kanál­mi s Nežár­kou (Nová řeka) a s ryb­ník­mi (Zla­tá sto­ka) (Infor­mač­ná tabuľa).

The Gre­at and Small Lom­nic­ký Ponds are sig­ni­fi­cant water bodies loca­ted near the town of Lom­ni­ce nad Luž­ni­cí in the South Bohe­mian Regi­on, in an area kno­wn as Tře­boňs­ko. The­se ponds are part of an exten­si­ve sys­tem of fish­ponds cre­a­ted over cen­tu­ries, repre­sen­ting a uni­que exam­ple of har­mo­ni­ous coexis­ten­ce bet­we­en humans and natu­re. The Gre­at Lom­nic­ký Pond is situ­ated app­ro­xi­ma­te­ly 3 kilo­me­ters nort­he­ast of the cen­ter of Lom­ni­ce nad Luž­ni­cí. Its area is about 70 hec­ta­res, making it one of the lar­ger ponds in the regi­on. The Small Lom­nic­ký Pond lies in clo­se pro­xi­mi­ty to the Gre­at Lom­nic­ký Pond and is sig­ni­fi­can­tly smal­ler. Both ponds are fed by the waters of Zla­tá sto­ka, an arti­fi­cial canal built to regu­la­te the water sys­tem in the Tře­boň Basin (kct​-tabor​.cz).

The ponds around Lom­ni­ce nad Luž­ni­cí have a rich his­to­ry dating back to the Midd­le Ages. The cons­truc­ti­on of the­se water­works was clo­se­ly con­nec­ted with the deve­lop­ment of fish far­ming in South Bohe­mia, espe­cial­ly in the 15th and 16th cen­tu­ries, when the area beca­me a cen­ter for fish bre­e­ding, pri­ma­ri­ly carp. Zla­tá sto­ka, which also feeds the Gre­at and Small Lom­nic­ký Ponds, was built in the 16th cen­tu­ry under the guidan­ce of the notab­le fish far­mer Štěpá­nek Neto­lic­ký (lom​ni​ce​-nl​.cz). For visi­tors inte­res­ted in lear­ning more about the his­to­ry, natu­re, and eco­no­mic sig­ni­fi­can­ce of the area, an edu­ca­ti­onal trail around the Gre­at and Small Lom­nic­ký Ponds has been estab­lis­hed. This trail is about 6.5 kilo­me­ters long and inc­lu­des 15 stops with infor­ma­ti­onal boards. The rou­te goes around both ponds, offe­ring visi­tors a chan­ce to explo­re the local fau­na, flo­ra, the his­to­ry of fish far­ming, and the sig­ni­fi­can­ce of Zla­tá sto­ka. The trail also inc­lu­des rest are­as, a lookout tower, and a water obser­va­ti­on hide for unin­ter­rup­ted bir­dwat­ching and wild­li­fe obser­va­ti­on (lom​ni​ce​-nl​.cz). The ponds are att­rac­ti­ve to bir­dwat­chers, as the area is an impor­tant nesting site and mig­ra­ti­on sto­po­ver for vari­ous spe­cies of water­fo­wl (kudyz​nu​dy​.cz).

The area around the Gre­at and Small Lom­nic­ký Ponds is rich in bio­di­ver­si­ty. The sho­re­li­ne zones are cove­red by lit­to­ral com­mu­ni­ties, pro­vi­ding shel­ter for nume­rous spe­cies of birds, amp­hi­bians, and insects. The sur­roun­ding flo­odp­lain forests are home to vari­ous plant and ani­mal spe­cies (natu​re​.cz). The Gre­at and Small Lom­nic­ký Ponds are part of the Tře­boňs­ko Pro­tec­ted Lands­ca­pe Area, dec­la­red in 1979 to pro­tect the uni­que pond lands­ca­pe, wet­lands, and flo­odp­lain forests. The area is also lis­ted as a UNESCO Bio­sp­he­re Reser­ve (lom​ni​ce​-nl​.cz).

Birds obser­ved here inc­lu­de Acro­cep­ha­lus scir­pa­ce­us, Remiz pen­du­li­nus, Cir­cus aeru­gi­no­sus, Ral­lus aqu­ati­cus (lom​ni​ce​-nl​.cz), Acro­cep­ha­lus arun­di­na­ce­us, Lus­ci­nia sve­ci­ca, Tachy­bap­tus rufi­col­lis, and Ixob­ry­chus minu­tus (lom​ni​ce​-nl​.cz). Dra­gon­flies inc­lu­de Calop­te­ryx splen­dens, Les­tes spon­sa, Enal­lag­ma cyat­hi­ge­rum, Ischnu­ra pumi­lio, Anax impe­ra­tor, and Libel­lu­la dep­res­sa (lom​ni​ce​-nl​.cz). Amp­hi­bians inc­lu­de Hyla arbo­rea, Bufo bufo, Bom­bi­na bom­bi­na, Pelop­hy­lax escu­len­tus, Rana arva­lis, and Lis­sot­ri­ton vul­ga­ris (lom​ni​ce​-nl​.cz). Beet­les inc­lu­de Ceram­byx cer­do, Osmo­der­ma ere­mi­ta, Gno­ri­mus nobi­lis, Gno­ri­mus varia­bi­lis, Teneb­rio obscu­rus, Cly­tus tro­pi­cus, Agri­lus bigut­ta­tus, and Cora­e­bus unda­tus (lom​ni​ce​-nl​.cz). Mam­mals inc­lu­de Ondat­ra zibet­hi­cus, Lut­ra lut­ra, Neovi­son vison, Myo­tis dau­ben­to­nii, and Neomys fodiens (lom​ni​ce​-nl​.cz).

Lom­ni­ce nad Luž­ni­cí is a town with a popu­la­ti­on of 1,780. The first men­ti­on of it dates back to 1220, and it has alwa­ys been influ­en­ced by the Luž­ni­ce River. The river flo­ws about two kilo­me­ters east of the town. The lowest point of the Tře­boň Basin, the lar­gest geomorp­ho­lo­gi­cal for­ma­ti­on of its kind in the Czech Repub­lic, is also loca­ted the­re. His­to­ri­cal­ly, the river mean­de­red, but its flow was straigh­te­ned in the 1920s during the regu­la­ti­on of the Rožm­berk Pond. The Luž­ni­ce River is con­nec­ted by seve­ral regu­la­to­ry canals to the Nežár­ka River (Nová řeka) and the ponds (Zla­tá sto­ka) (Infor­ma­ti­on board).

Der Gro­ße und Kle­i­ne Lomnický-​Teich sind bede­uten­de Was­serf­lä­chen in der Nähe der Stadt Lom­ni­ce nad Luž­ni­cí in der Regi­on Süd­böh­men, in einer Gegend, die als Tře­boňs­ko bekannt ist. Die­se Tei­che sind Teil eines umfan­gre­i­chen Teich­sys­tems, das über Jahr­hun­der­te hin­weg ges­chaf­fen wur­de und heute ein ein­zi­gar­ti­ges Beis­piel für das har­mo­nis­che Zusam­men­le­ben von Men­sch und Natur dars­tellt. Der Gro­ße Lomnický-​Teich befin­det sich etwa 3 Kilo­me­ter nor­döst­lich des Zen­trums von Lom­ni­ce nad Luž­ni­cí. Sei­ne Flä­che bet­rägt etwa 70 Hek­tar, was ihn zu einem der größe­ren Tei­che der Regi­on macht. Der Kle­i­ne Lomnický-​Teich liegt in unmit­tel­ba­rer Nähe des Gro­ßen Lomnický-​Teichs und ist deut­lich kle­i­ner. Bei­de Tei­che wer­den von den Gewäs­sern der Zla­tá sto­ka ges­pe­ist, einem künst­li­chen Kanal, der zur Regu­lie­rung des Was­ser­haus­halts im Třeboň-​Becken ange­legt wur­de (kct​-tabor​.cz).

Die Tei­che rund um Lom­ni­ce nad Luž­ni­cí haben eine rei­che Ges­chich­te, die bis ins Mit­te­lal­ter zurück­re­icht. Der Bau die­ser Was­se­ran­la­gen war eng mit der Ent­wick­lung der Teich­wirts­chaft in Süd­böh­men ver­bun­den, ins­be­son­de­re im 15. und 16. Jahr­hun­dert, als die­se Regi­on zum Zen­trum der Fis­ch­zucht, vor allem von Karp­fen, wur­de. Die Zla­tá sto­ka, die auch den Gro­ßen und Kle­i­nen Lomnický-​Teich spe­ist, wur­de im 16. Jahr­hun­dert unter der Lei­tung des bekann­ten Teich­bau­ers Štěpá­nek Neto­lic­ký ange­legt (lom​ni​ce​-nl​.cz). Für Besu­cher, die mehr über die Ges­chich­te, Natur und wirts­chaft­li­che Bede­utung die­ses Gebiets erfah­ren möch­ten, wur­de ein Lehrp­fad rund um den Gro­ßen und Kle­i­nen Lomnický-​Teich ange­legt. Die­ser Lehrp­fad ist etwa 6,5 Kilo­me­ter lang und umfasst 15 Sta­ti­onen mit Infor­ma­ti­ons­ta­feln. Die Rou­te führt um bei­de Tei­che herum und bie­tet den Besu­chern die Mög­lich­ke­it, die loka­le Fau­na, Flo­ra, die Ges­chich­te der Fis­ch­zucht und die Bede­utung der Zla­tá sto­ka ken­nen­zu­ler­nen. Der Lehrp­fad umfasst auch Rastp­lät­ze, einen Aus­sichts­turm und eine Beobach­tungs­hüt­te auf dem Was­ser, die unges­tör­tes Beobach­ten von Vögeln und ande­ren Tie­ren in ihrer natür­li­chen Umge­bung ermög­li­chen (lom​ni​ce​-nl​.cz). Die Tei­che sind att­rak­tiv für Vogel­be­obach­ter, da das Gebiet ein bede­uten­des Brut- und Rast­ge­biet für vers­chie­de­ne Arten von Was­ser­vögeln ist (kudyz​nu​dy​.cz).

Der Bere­ich um den Gro­ßen und Kle­i­nen Lomnický-​Teich ist reich an Bio­di­ver­si­tät. Die Ufer­zo­nen sind von Ufer­ge­me­in­schaf­ten bedec­kt, die vie­len Vogel‑, Amphibien- und Insek­te­nar­ten Schutz bie­ten. Die umge­ben­den Auen­wäl­der beher­ber­gen vers­chie­de­ne Pflanzen- und Tie­rar­ten (natu​re​.cz). Der Gro­ße und Kle­i­ne Lomnický-​Teich sind Teil des Lands­chaftss­chutz­ge­biets Tře­boňs­ko, das 1979 zum Schutz der ein­zi­gar­ti­gen Teich­lands­chaft, Feucht­ge­bie­te und Auen­wäl­der aus­ge­wie­sen wur­de. Das Gebiet ist auch als UNESCO-​Biosphärenreservat gelis­tet (lom​ni​ce​-nl​.cz).

Vel­ký a Malý Lom­nic­ký ryb­ník jsou význam­né vod­ní plo­chy nachá­ze­jí­cí se v blíz­kos­ti měs­ta Lom­ni­ce nad Luž­ni­cí v Jiho­čes­kém kra­ji, v oblas­ti zná­mé jako Tře­boňs­ko. Tyto ryb­ní­ky jsou sou­čás­tí roz­sáh­lé ryb­nič­ní sou­sta­vy, kte­rá byla vytvo­ře­na v průběhu sta­le­tí a dnes před­sta­vu­je uni­kát­ní pří­klad har­mo­nic­ké­ho sou­ži­tí člo­věka a pří­ro­dy. Vel­ký Lom­nic­ký ryb­ník se nachá­zí přib­liž­ně 3 kilo­met­ry seve­ro­vý­chod­ně od cen­tra Lom­ni­ce nad Luž­ni­cí. Jeho roz­lo­ha činí přib­liž­ně 70 hek­ta­rů, což z něj dělá jeden z vět­ších ryb­ní­ků v oblas­ti. Malý Lom­nic­ký ryb­ník leží v těs­né blíz­kos­ti Vel­ké­ho Lom­nic­ké­ho ryb­ní­ka a je pod­stat­ně men­ší. Oba ryb­ní­ky jsou napá­je­ny voda­mi Zla­té sto­ky, umělé­ho kaná­lu vybu­do­va­né­ho k regu­la­ci vod­ní­ho reži­mu v Tře­boňs­ké pán­vi (kct​-tabor​.cz).

Ryb­ní­ky v oko­lí Lom­ni­ce nad Luž­ni­cí mají boha­tou his­to­rii saha­jí­cí až do stře­do­věku. Výstav­ba těch­to vod­ních děl byla úzce spja­ta s roz­vo­jem ryb­ní­ká­řs­tví v již­ních Čechách, zej­mé­na v 15. a 16. sto­le­tí, kdy se tato oblast sta­la cen­trem cho­vu ryb, pře­dev­ším kap­rů. Zla­tá sto­ka, kte­rá napá­jí i Vel­ký a Malý Lom­nic­ký ryb­ník, byla vybu­do­vá­na v 16. sto­le­tí pod vede­ním význam­né­ho ryb­ní­ká­ře Štěpán­ka Neto­lic­ké­ho (lom​ni​ce​-nl​.cz). Pro návš­těv­ní­ky, kte­ří se chtějí dozvědět více o his­to­rii, pří­ro­dě a hos­po­dá­řs­kém význa­mu této oblas­ti, byl vybu­do­ván nauč­ný chod­ník Vel­ký a Malý Lom­nic­ký. Tato nauč­ná tra­sa má dél­ku přib­liž­ně 6,5 kilo­met­ru a obsa­hu­je 15 zasta­ve­ní s infor­mač­ní­mi tabu­le­mi. Tra­sa vede kolem obou ryb­ní­ků a posky­tu­je návš­těv­ní­kům mož­nost poznat míst­ní fau­nu, fló­ru, his­to­rii ryb­ní­ká­řs­tví a význam Zla­té sto­ky. Sou­čás­tí tra­sy jsou také odpo­čin­ko­vá mís­ta, vyhlíd­ko­vá věž a pozo­ro­va­cí kryt na vodě, kte­ré umož­ňu­jí neru­še­né sle­do­vá­ní ptac­tva a dal­ších živo­či­chů v jejich při­ro­ze­ném pros­tře­dí (lom​ni​ce​-nl​.cz). Ryb­ní­ky jsou atrak­tiv­ní pro pozo­ro­va­te­le ptac­tva, neboť oblast je význam­ným hníz­diš­těm a mig­rač­ní zastáv­kou pro růz­né dru­hy vod­ních ptá­ků (kudyz​nu​dy​.cz).

Oko­lí Vel­ké­ho a Malé­ho Lom­nic­ké­ho ryb­ní­ka je boha­té na bio­di­ver­zi­tu. Pobřež­ní zóny jsou pokry­ty lito­rál­ní­mi spo­le­čen­stvy, kte­rá posky­tu­jí úto­čiš­tě mno­ha dru­hům ptá­ků, oboj­ži­vel­ní­ků a hmy­zu. V oko­lí ryb­ní­ků se nachá­ze­jí také luž­ní lesy, kte­ré jsou domo­vem pro růz­né dru­hy rost­lin a živo­či­chů (natu​re​.cz). Vel­ký a Malý Lom­nic­ký ryb­ník jsou sou­čás­tí Chrá­něné kra­jin­né oblas­ti Tře­boňs­ko, kte­rá byla vyhlá­še­na v roce 1979 k ochra­ně uni­kát­ní ryb­nič­ní kra­ji­ny, mokřa­dů a luž­ních lesů. Oblast je rov­něž zapsá­na na sez­nam bio­sfé­ric­kých rezer­va­cí UNESCO (lom​ni​ce​-nl​.cz).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južné Čechy, Neživé, Organizmy, Príroda, Rastliny, Stavby, Zahraničie, Zámky

Červená Lhota

skala
Hits: 91

Zámok Čer­ve­ná Lho­ta je jed­ným z najk­raj­ších a naj­ro­man­tic­kej­ších his­to­ric­kých objek­tov v Čes­kej repub­li­ke. Nachá­dza sa v juž­ných Čechách, pri­bliž­ne 20 kilo­met­rov seve­ro­zá­pad­ne od mes­ta Jin­dři­chův Hra­dec, v obci Plu­hův Žďár. Jeho cha­rak­te­ris­tic­ká čer­ve­ná fasá­da a polo­ha na skal­na­tom ostro­ve upro­stred ryb­ní­ka z neho tvo­ria uni­kát­nu pamiat­ku. Pôvod­ne na mies­te zám­ku stá­la gotic­ká vod­ná pev­nosť zo 14. sto­ro­čia. Prvá písom­ná zmien­ka o pev­nos­ti pochá­dza z roku 1465. V prvej polo­vi­ci 16. sto­ro­čia ju zís­ka­la rodi­na Kábov z Ryb­ňan, kto­rá ju pre­sta­va­la na rene­sanč­ný zámok. Prvá písom­ná zmien­ka o náz­ve ​“Nová Lho­ta” pochá­dza z roku 1555. Názov ​“Čer­ve­ná Lho­ta” sa prvý­krát obja­vil v roku 1602 a je odvo­de­ný od čer­ve­nej far­by omiet­ky zám­ku. Pod­ľa legen­dy bola čer­ve­ná far­ba pou­ži­tá na zakry­tie stôp krvi po tra­gic­kej uda­los­ti, keď hrad­nú pani údaj­ne odvlie­kol čert. V prie­be­hu sto­ro­čí zámok pre­šiel via­ce­rý­mi sta­veb­ný­mi úpra­va­mi. V 17. sto­ro­čí ho Vilém Sla­va­ta z Chlu­mu a Košum­ber­ka nechal pre­sta­vať v baro­ko­vom štý­le a využí­val ho ako letoh­rá­dok. V 19. sto­ro­čí pre­beh­li roman­tic­ké úpra­vy, kto­ré však boli neskôr čias­toč­ne odstrá­ne­né. Posled­ný­mi šľach­tic­ký­mi maji­teľ­mi boli knie­ža­tá Schönburg-​Hartenstein, kto­rí zámok vlast­ni­li až do roku 1945 Zámok Čer­ve­ná Lho­ta je typic­kým pred­sta­vi­te­ľom rene­sanč­nej archi­tek­tú­ry v Čechách. Jeho šty­ri kríd­la obklo­pu­jú vnú­tor­né nádvo­rie a sú zdo­be­né rene­sanč­ný­mi štít­mi a arká­da­mi. Prí­stup k zám­ku je mož­ný cez kamen­ný most vedú­ci cez ryb­ník, kto­rý nahra­dil pôvod­ný pada­cí most. Inte­ri­é­ry zám­ku sú zaria­de­né v štý­le z pre­lo­mu 19. a 20. sto­ro­čia. Medzi naj­zau­jí­ma­vej­šie miest­nos­ti pat­rí repre­zen­tač­ný salón, jedá­leň, kniž­ni­ca a súkrom­né apart­má­ny. V pod­kro­ví sa nachá­dza­jú det­ské izby s his­to­ric­ký­mi hrač­ka­mi (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Oko­lie zám­ku tvo­rí anglic­ký park s roz­lo­hou pri­bliž­ne 15 hek­tá­rov. Park ponú­ka množ­stvo roman­tic­kých záku­tí, chod­ní­kov a výhľa­dov na zámok a oko­li­té pro­stre­die. Na návrší nad zám­kom sa nachá­dza rene­sanč­ná kapl­n­ka Najs­vä­tej­šej Tro­j­i­ce z roku 1591, kto­rá je tiež prí­stup­ná verej­nos­ti. Ryb­ník obklo­pu­jú­ci zámok je obľú­be­ným mies­tom na čln­ko­va­nie (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz). Čer­ve­ná Lho­ta sa sta­la obľú­be­ným mies­tom pre fil­má­rov. Zámok sa obja­vil v mno­hých čes­kých roz­práv­kach a fil­moch, ako naprí­klad ​“Zla­tov­lás­ka”, ​“Prin­cez­ná na hráš­ku” či ​“Svat­by pana Voka”. Jeho maleb­ný vzhľad a roman­tic­ká atmo­sfé­ra ho pre­dur­ču­jú ako ide­ál­ne kuli­sy pre his­to­ric­ké a roz­práv­ko­vé prí­be­hy (kudyz​nu​dy​.cz).

Čer­ve­ná Lho­ta Cast­le is one of the most beau­ti­ful and roman­tic his­to­ri­cal sites in the Czech Repub­lic. It is loca­ted in South Bohe­mia, app­ro­xi­ma­te­ly 20 kilo­me­ters nort­hwest of the town of Jin­dři­chův Hra­dec, in the vil­la­ge of Plu­hův Žďár. Its cha­rac­te­ris­tic red faca­de and loca­ti­on on a roc­ky island in the midd­le of a pond make it a uni­que land­mark. Ori­gi­nal­ly, a Got­hic water for­tress from the 14th cen­tu­ry sto­od on the site of the cast­le. The first writ­ten men­ti­on of the for­tress dates back to 1465. In the first half of the 16th cen­tu­ry, it was acqu­ired by the Kábov fami­ly of Ryb­ňa­ny, who rebu­ilt it into a Renais­san­ce cast­le. The first writ­ten men­ti­on of the name ​“Nová Lho­ta” dates back to 1555. The name ​“Čer­ve­ná Lho­ta” first appe­a­red in 1602 and is deri­ved from the red color of the cast­le­’s plas­ter. Accor­ding to legend, the red color was used to cover tra­ces of blo­od after a tra­gic event when the cast­le lady was alle­ged­ly taken away by the devil. Over the cen­tu­ries, the cast­le under­went seve­ral archi­tec­tu­ral modi­fi­ca­ti­ons. In the 17th cen­tu­ry, Vilém Sla­va­ta of Chlum and Košum­berk had it rebu­ilt in the Baro­que sty­le and used it as a sum­mer resi­den­ce. In the 19th cen­tu­ry, roman­tic modi­fi­ca­ti­ons were made, alt­hough they were later par­tial­ly remo­ved. The last nob­le owners were the Prin­ces of Schönburg-​Hartenstein, who owned the cast­le until 1945. Čer­ve­ná Lho­ta Cast­le is a typi­cal exam­ple of Renais­san­ce archi­tec­tu­re in Bohe­mia. Its four wings sur­round an inner cour­ty­ard and are deco­ra­ted with Renais­san­ce gab­les and arca­des. The cast­le is acces­sib­le via a sto­ne brid­ge cros­sing the pond, which repla­ced the ori­gi­nal dra­wb­rid­ge. The inte­ri­ors of the cast­le are fur­nis­hed in the sty­le of the late 19th and ear­ly 20th cen­tu­ries. Among the most inte­res­ting rooms are the repre­sen­ta­ti­ve salon, dining room, lib­ra­ry, and pri­va­te apart­ments. The attic hou­ses chil­dre­n’s rooms with his­to­ri­cal toys (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

The cast­le is sur­roun­ded by an English park cove­ring app­ro­xi­ma­te­ly 15 hec­ta­res. The park offers nume­rous roman­tic cor­ners, pat­hwa­ys, and vie­ws of the cast­le and its sur­roun­dings. On the hill abo­ve the cast­le stands the Renais­san­ce Cha­pel of the Holy Tri­ni­ty, dating from 1591, which is also open to the pub­lic. The pond sur­roun­ding the cast­le is a popu­lar spot for boating (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Čer­ve­ná Lho­ta has beco­me a popu­lar loca­ti­on for film­ma­kers. The cast­le has appe­a­red in many Czech fai­ry tales and films, such as Gol­di­locks, The Prin­cess and the Pea, and The Wed­dings of Mr. Vok. Its pic­tu­re­sque appe­a­ran­ce and roman­tic atmo­sp­he­re make it an ide­al set­ting for his­to­ri­cal and fairy-​tale sto­ries (kudyz​nu​dy​.cz).

Sch­loss Čer­ve­ná Lho­ta ist eines der schöns­ten und roman­tischs­ten his­to­ris­chen Bau­wer­ke in der Tsche­chis­chen Repub­lik. Es befin­det sich in Süd­böh­men, etwa 20 Kilo­me­ter nor­dwest­lich der Stadt Jin­dři­chův Hra­dec, in der Geme­in­de Plu­hův Žďár. Sei­ne cha­rak­te­ris­tis­che rote Fas­sa­de und sei­ne Lage auf einer fel­si­gen Insel inmit­ten eines Tei­ches machen es zu einem ein­zi­gar­ti­gen Denk­mal. Urs­prün­glich stand an der Stel­le des Sch­los­ses eine gotis­che Was­ser­burg aus dem 14. Jahr­hun­dert. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung der Burg stammt aus dem Jahr 1465. In der ers­ten Hälf­te des 16. Jahr­hun­derts wur­de sie von der Fami­lie Kábov von Ryb­ňa­ny erwor­ben, die sie in ein Renais­san­cesch­loss umbau­te. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung des Namens ​„Nová Lho­ta“ stammt aus dem Jahr 1555. Der Name ​„Čer­ve­ná Lho­ta“ ers­chien ers­tmals 1602 und lei­tet sich von der roten Far­be des Sch­loss­put­zes ab. Der Legen­de nach wur­de die rote Far­be ver­wen­det, um Bluts­pu­ren nach einem tra­gis­chen Ere­ig­nis zu ver­ber­gen, als die Burg­her­rin angeb­lich vom Teufel ent­fü­hrt wur­de. Im Lau­fe der Jahr­hun­der­te wur­de das Sch­loss mehr­fach umge­baut. Im 17. Jahr­hun­dert ließ Vilém Sla­va­ta von Chlum und Košum­berk es im Barocks­til umbau­en und nutz­te es als Som­mer­re­si­denz. Im 19. Jahr­hun­dert wur­den roman­tis­che Verän­de­run­gen vor­ge­nom­men, die jedoch spä­ter tei­lwe­i­se ent­fernt wur­den. Die letz­ten adli­gen Besit­zer waren die Fürs­ten von Schönburg-​Hartenstein, die das Sch­loss bis 1945 besa­ßen. Sch­loss Čer­ve­ná Lho­ta ist ein typis­ches Beis­piel der Renais­san­ce­ar­chi­tek­tur in Böh­men. Sei­ne vier Flügel umge­ben einen Innen­hof und sind mit Renais­san­ce­gie­beln und Arka­den gesch­müc­kt. Der Zugang zum Sch­loss erfolgt über eine Ste­inb­rüc­ke, die den urs­prün­gli­chen Zugb­rüc­ke­nüber­gang ersetz­te. Die Innen­rä­u­me des Sch­los­ses sind im Stil der Wen­de vom 19. zum 20. Jahr­hun­dert ein­ge­rich­tet. Zu den inte­res­san­tes­ten Räu­men gehören der reprä­sen­ta­ti­ve Salon, das Ess­zim­mer, die Bib­li­ot­hek und pri­va­te Apart­ments. Im Dach­ges­choss befin­den sich Kin­der­zim­mer mit his­to­ris­chen Spiel­ze­ugen (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Das Sch­loss ist von einem englis­chen Park mit einer Flä­che von etwa 15 Hek­tar umge­ben. Der Park bie­tet zahl­re­i­che roman­tis­che Ecken, Spa­zier­we­ge und Aus­sichts­punk­te auf das Sch­loss und die Umge­bung. Auf einem Hügel über dem Sch­loss befin­det sich die Renais­san­ce­ka­pel­le der Hei­li­gen Dre­i­fal­tig­ke­it aus dem Jahr 1591, die eben­falls für die Öffen­tlich­ke­it zugän­glich ist. Der Teich rund um das Sch­loss ist ein belieb­ter Ort zum Boot­fah­ren (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Čer­ve­ná Lho­ta ist ein belieb­ter Dre­hort für Fil­me­ma­cher gewor­den. Das Sch­loss war in vie­len tsche­chis­chen Mär­chen­fil­men zu sehen, darun­ter Gold­löck­chen, Die Prin­zes­sin auf der Erb­se und Die Hoch­ze­i­ten des Herrn Vok. Sein male­ris­ches Aus­se­hen und sei­ne roman­tis­che Atmo­sp­hä­re machen es zu einer ide­a­len Kulis­se für his­to­ris­che und mär­chen­haf­te Ges­chich­ten (kudyz​nu​dy​.cz).

Zámek Čer­ve­ná Lho­ta je jed­ním z nejk­rás­něj­ších a nej­ro­man­tič­těj­ších his­to­ric­kých objek­tů v Čes­ké repub­li­ce. Nachá­zí se v již­ních Čechách, přib­liž­ně 20 kilo­met­rů seve­ro­zá­pad­ně od měs­ta Jin­dři­chův Hra­dec, v obci Plu­hův Žďár. Jeho cha­rak­te­ris­tic­ká čer­ve­ná fasá­da a polo­ha na skal­na­tém ostro­vě upros­třed ryb­ní­ka z něj činí uni­kát­ní památ­ku. Původ­ně na mís­tě zám­ku stá­la gotic­ká vod­ní tvrz ze 14. sto­le­tí. Prv­ní písem­ná zmín­ka o tvr­zi pochá­zí z roku 1465. V prv­ní polo­vi­ně 16. sto­le­tí ji zís­ka­la rodi­na Kábů z Ryb­ňan, kte­rá ji pře­sta­věla na rene­sanč­ní zámek. Prv­ní písem­ná zmín­ka o náz­vu ​„Nová Lho­ta“ pochá­zí z roku 1555. Název ​„Čer­ve­ná Lho­ta“ se popr­vé obje­vil v roce 1602 a je odvo­zen od čer­ve­né bar­vy omít­ky zám­ku. Pod­le legen­dy byla čer­ve­ná bar­va pou­ži­ta k zakry­tí stop krve po tra­gic­ké udá­los­ti, kdy hrad­ní paní údaj­ně odnesl čert. Během sta­le­tí pro­šel zámek něko­li­ka sta­veb­ní­mi úpra­va­mi. V 17. sto­le­tí jej Vilém Sla­va­ta z Chlu­mu a Košum­ber­ka nechal pře­sta­vět v barok­ním sty­lu a využí­val jej jako letoh­rá­dek. V 19. sto­le­tí pro­běh­ly roman­tic­ké úpra­vy, kte­ré však byly později čás­teč­ně odstra­něny. Posled­ní­mi šlech­tic­ký­mi maji­te­li byli kní­ža­ta Schönburg-​Hartenstein, kte­ří zámek vlast­ni­li až do roku 1945. Zámek Čer­ve­ná Lho­ta je typic­kým před­sta­vi­te­lem rene­sanč­ní archi­tek­tu­ry v Čechách. Jeho čty­ři kříd­la obklo­pu­jí vni­třní nád­vo­ří a jsou zdo­be­na rene­sanč­ní­mi ští­ty a arká­da­mi. Pří­stup k zám­ku je mož­ný přes kamen­ný most vedou­cí přes ryb­ník, kte­rý nahra­dil původ­ní pada­cí most. Inte­ri­é­ry zám­ku jsou zaří­ze­ny ve sty­lu pře­lo­mu 19. a 20. sto­le­tí. Mezi nej­za­jí­ma­věj­ší míst­nos­ti patří repre­zen­tač­ní salon, jídel­na, kni­hov­na a souk­ro­mé apart­má­ny. V pod­kro­ví se nachá­ze­jí dět­ské poko­je s his­to­ric­ký­mi hrač­ka­mi (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Oko­lí zám­ku tvo­ří anglic­ký park o roz­lo­ze přib­liž­ně 15 hek­ta­rů. Park nabí­zí mno­ho roman­tic­kých zákou­tí, ste­zek a výhle­dů na zámek a okol­ní kra­ji­nu. Na návrší nad zám­kem se nachá­zí rene­sanč­ní kap­le Nejs­větěj­ší Tro­j­i­ce z roku 1591, kte­rá je rov­něž pří­stup­ná veřej­nos­ti. Ryb­ník obklo­pu­jí­cí zámek je oblí­be­ným mís­tem pro pro­jížď­ky na loď­kách (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Čer­ve­ná Lho­ta se sta­la oblí­be­ným mís­tem fil­ma­řů. Zámek se obje­vil v mno­ha čes­kých pohád­kách a fil­mech, napří­klad Zla­tov­lás­ka, Prin­cez­na na hráš­ku či Svat­by pana Voka. Jeho maleb­ný vzhled a roman­tic­ká atmo­sfé­ra jej pře­dur­ču­jí jako ide­ál­ní kuli­sy pro his­to­ric­ké a pohád­ko­vé pří­běhy (kudyz​nu​dy​.cz).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post