Česko, Krajina, Mestá, Moravské, Severná Morava, Zahraničie

Valašské Meziříčí – valašské Atény

skala
Hits: 397

Valas­ké Mezi­ří­čí leží na súto­ku riek Řož­nov­ská a Vse­tín­ska Beč­va. Je brá­nou do Morav­skos­lez­ských Bes­kýd (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). Leží v nad­mor­skej výš­ke 311 met­rov nad morom (info​-vm​.cz). Prvá písom­ná zmien­ka pochá­dza z roku 1297. Žije tu 22630 oby­va­te­ľov na plo­che 35,2 km2. Domi­nan­tou mes­ta je zámok Žero­tí­nov (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). Miest­ne čas­ti: Hra­cho­vec, Pod­le­sí (Kři­vé), Brňov, Byni­na, Juřin­ka, Lho­ta (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). Valaš­sky názov pre mes­to je Mez­ríč, nemec­ký Wal­la­chisch Mese­ritch. Nie­ke­dy sa Valaš­ské­mu Mezi­ří­čí hovo­rí tiež Valaš­ské Até­ny, skrá­te­ne Val­mez. Dôvo­dom je fakt, že v minu­los­ti bolo Valaš­ské Mezi­ří­čí cen­trom škols­tva a kul­tú­ry. His­to­ric­ké jad­ro mes­ta bolo v roku 1992 vyhlá­se­né za pamiat­ko­vú zónu. Budo­va rad­ni­ce pochá­dza z roku 1677. Po roku 1945 sa mes­to sta­lo cen­trom che­mic­ké­ho a sklár­ske­ho prie­mys­lu. Na juž­nom okra­ji mes­ta, na kop­ci Stí­nad­la sa nachá­dza hvez­dá­reň, v kto­rej sa kona­jú pred­náš­ky, semi­ná­re, pôso­bia tu astro­no­mic­ké krúž­ky. V are­áli sa nachá­dza aj mete­oro­lo­gic­ká sta­ni­ce Čes­ké­ho hyd­ro­me­te­oro­lo­gic­ké­ho ústa­vu. Kaž­dý dru­hý rok sa koná folk­lór­ny fes­ti­val Babí léto a Fes­ti­val cim­bá­lu. Kaž­do­roč­ne sa koná fes­ti­val folk­o­vé a roc­ko­vej hud­by Valaš­ský špa­lí­ček. Pochá­dza odtiaľ­to Mňá­ga a Žďorp. Medzi osob­nos­ti mes­ta pat­rí: fut­ba­lis­ta Milan Baroš, novi­nár Mar­tin Dora­zín, spe­váč­ka Mar­ké­ta Irg­lo­vá, hudob­ník Vlas­ta Redl (Wiki­pe­dia).

Valaš­ské Mezi­ří­čí lies at the con­flu­en­ce of the Řož­nov­ská and Vse­tín­ska Beč­va rivers. It ser­ves as the gate­way to the Moravian-​Silesian Bes­kids (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). Situ­ated at an ele­va­ti­on of 311 meters abo­ve sea level (info​-vm​.cz), it was first men­ti­oned in wri­ting in 1297. The popu­la­ti­on of 22,630 inha­bits an area of 35.2 km². The town’s domi­nant fea­tu­re is Žero­tín Cast­le (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). Its local parts inc­lu­de Hra­cho­vec, Pod­le­sí (Kři­vé), Brňov, Byni­na, Juřin­ka, and Lho­ta (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). The Valaš­ský name for the town is Mez­ríč, whi­le in Ger­man, it is cal­led Wal­la­chisch Mese­ritch. Some­ti­mes, Valaš­ské Mezi­ří­čí is also refer­red to as Valaš­ské Athens, abb­re­via­ted as Val­mez, due to its his­to­ri­cal sig­ni­fi­can­ce as a cen­ter of edu­ca­ti­on and cul­tu­re. The his­to­ric cen­ter of the town was dec­la­red a heri­ta­ge zone in 1992. The town hall buil­ding dates back to 1677. After 1945, the town beca­me a cen­ter for the che­mi­cal and glass indus­tries. On the sout­hern edge of the town, on the hill of Stí­nad­la, the­re is an obser­va­to­ry whe­re lec­tu­res, semi­nars, and astro­no­mi­cal circ­les are held. The obser­va­to­ry also hou­ses a mete­oro­lo­gi­cal sta­ti­on of the Czech Hyd­ro­me­te­oro­lo­gi­cal Ins­ti­tu­te. Eve­ry other year, the folk fes­ti­val Babí léto and the Cim­ba­lom Fes­ti­val are held. Addi­ti­onal­ly, the folk and rock music fes­ti­val Valaš­ský špa­lí­ček takes pla­ce annu­al­ly. Notab­le per­so­na­li­ties from the town inc­lu­de foot­bal­ler Milan Baroš, jour­na­list Mar­tin Dora­zín, sin­ger Mar­ké­ta Irg­lo­vá, and musi­cian Vlas­ta Redl (Wiki­pe­dia).

Valaš­ské Mezi­ří­čí leží na sou­to­ku řek Rož­nov­ská a Vse­tín­ská Beč­va. Je bra­nou do Morav­skos­lez­ských Bes­kyd. Nachá­zí se v nad­mo­řs­ké výš­ce 311 met­rů nad mořem. Prv­ní písem­ná zmín­ka pochá­zí z roku 1297. Žije zde 22 630 oby­va­tel na plo­še 35,2 km². Domi­nan­tou měs­ta je zámek Žero­tí­nov. Míst­ní čás­ti zahr­nu­jí Hra­cho­vec, Pod­le­sí (Kři­vé), Brňov, Byni­na, Juřin­ka, Lho­ta. Valaš­ský název pro měs­to je Mez­ríč, němec­ky Wal­la­chisch Mese­ritch. Občas se Valaš­ské­mu Mezi­ří­čí říká také Valaš­ské Athé­ny, zkrá­ce­ně Val­mez, kvůli tomu, že v minu­los­ti bylo cen­trem škols­tví a kul­tu­ry. His­to­ric­ké jád­ro měs­ta bylo v roce 1992 vyhlá­še­no památ­ko­vou zónou. Budo­va rad­ni­ce pochá­zí z roku 1677. Po roce 1945 se měs­to sta­lo cen­trem che­mic­ké­ho a sklá­řs­ké­ho průmys­lu. Na již­ním okra­ji měs­ta, na kop­ci Stí­nad­la, se nachá­zí hvěz­dár­na, kde se kona­jí před­náš­ky, semi­ná­ře a půso­bí zde astro­no­mic­ké krouž­ky. V are­álu se nachá­zí i mete­oro­lo­gic­ká sta­ni­ce Čes­ké­ho hyd­ro­me­te­oro­lo­gic­ké­ho ústa­vu. Kaž­dý dru­hý rok se koná folk­lór­ní fes­ti­val Babí léto a Fes­ti­val cim­bá­lu. Kaž­do­roč­ně se koná fes­ti­val folk­o­vé a roc­ko­vé hud­by Valaš­ský špa­lí­ček. Z měs­ta pochá­zí napří­klad Milan Baroš, Mar­tin Dora­zín, Mar­ké­ta Irg­lo­vá nebo Vlas­ta Redl.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Česko, Južná Morava, Krajina, Ľudská príroda, Mestá, Moravské, Parky, Príroda, Zahraničie

Lužánky – park v Brne

skala
Hits: 399

Pôvod­ným názov pre Lužán­ky je Augar­ten, v han­te­cu Augec. Leží v nad­mor­skej výš­ke 214 met­rov nad morom (Wiki­pe­dia). Lužán­ky sú prvým verej­ný par­kom v Čes­ku (goto​br​no​.cz). S roz­lo­hou 22 hek­tá­rov je naj­väč­ším brnen­ským par­kom (brna​.cz). V 16. sto­ro­čí bol v tom­to pries­to­re hos­po­dár­sky dvo­rec (Infor­mač­ná tabu­ľa). Zalo­že­ný bol v roku 1786 ako jeden z prvých verej­ných par­kov v stred­nej Euró­pe (goto​br​no​.cz). Avšak prvé zmien­ky o Lužán­kach sú z 13. sto­ro­čia, kedy Niger veno­val luž­nú lúku s hos­po­dár­skym dvor­com neďa­le­ko hra­dieb her­bur­ské­mu kláš­to­ru. V 16. sto­ro­čí ten­to maje­tok pre­vza­li jezu­iti a v 18. sto­ro­čí tu posta­vi­li kapl­n­ku a okras­nú záh­ra­du (Wiki­pe­dia). Záh­ra­da vznik­la na úze­mí pôvod­nej luž­nej lúky pri Ponáv­ke. Jej auto­rom bol cisár­sky záh­rad­ník Franz Bis­sin­ger, kto­rý ju osa­dil do fran­cúz­ske­ho štý­lu (brna​.cz). Pome­no­va­nie pochá­dza od pôvod­ných luž­ných lesov, kto­ré tu kedy­si rást­li (Infor­mač­ná tabuľa).

Upro­stred par­ku sa nachá­dza novo­re­ne­sanč­ný Pavi­lon, kde sa aj dnes kona­jú ple­sy, kon­cer­ty, sláv­nos­ti a výsta­vy. Dnes je zná­my aj pod náz­vom Kasi­no a plní aj fun­kciu det­ské­ho cen­tra voľ­né­ho času. Súčas­ná podo­ba par­ku pochá­dza z roku 1840 a jej auto­rom je Anto­nín Šebá­nek (goto​br​no​.cz). Šebá­nek zme­nil ráz záh­ra­dy na park anlic­ké­ho prí­rod­né­ho štý­lu. Park roz­ší­ril na 22.3 ha, stal sa mest­ským kor­zom, výlet­ným mies­tom a mies­tom kul­túr­nym a spo­lo­čen­ským (brna​.cz). Kon­com 19. sto­ro­čia boli v Lužán­kach zastú­pe­né všet­ky dru­hy dre­vín, kto­ré sa vysky­tu­jú na Mora­ve (Infor­mač­ná tabu­ľa). Lužán­ky sú aj dnes špor­to­vým a spo­lo­čen­ským cen­trom (goto​br​no​.cz). Park je kul­túr­nou pamiat­kou (Wiki­pe­dia). Súčas­ná podo­ba par­ku je výsled­kom rekon­štruk­cie z rokov 1991 – 2012 pod­ľa Iva­na Otru­bu (Otru­ba). V rokoch 1978, 2015 – 2016 orni­to­ló­go­via zazna­me­na­li v par­ku 72 dru­hov vtá­kov, z toho 29 hniez­dnia­cich (Čer­ný, Šebe­la). V roku 2004 bolo v par­ku vybu­do­va­né ume­lé kory­to rie­ky Ponáv­ky, kto­rá kedy­si cez park tiek­la. Dnes je jej tok zve­de­ný do potru­bia, kto­ré skrý­va val tiah­nu­ci sa ved­ľa Drob­né­ho uli­ce (jeco​ol​.net).

The ori­gi­nal name for Lužán­ky was Augar­ten, refer­red to in Brno­’s slang as Augec. It is situ­ated at an alti­tu­de of 214 meters abo­ve sea level (Wiki­pe­dia). Lužán­ky is the first pub­lic park in the Czech Repub­lic (goto​br​no​.cz). With an area of 22 hec­ta­res, it is the lar­gest park in Brno (brna​.cz). In the 16th cen­tu­ry, this spa­ce was occu­pied by an agri­cul­tu­ral homes­te­ad (Infor­ma­ti­on Board). It was estab­lis­hed in 1786 as one of the first pub­lic parks in Cen­tral Euro­pe (goto​br​no​.cz). Howe­ver, the first men­ti­ons of Lužán­ky date back to the 13th cen­tu­ry, when Niger dona­ted a flo­odp­lain mea­dow with a farm­ste­ad near the city walls to the Her­burs Monas­te­ry. In the 16th cen­tu­ry, this pro­per­ty was taken over by the Jesu­its, who built a cha­pel and an orna­men­tal gar­den the­re in the 18th cen­tu­ry (Wiki­pe­dia). The gar­den was estab­lis­hed on the site of the ori­gi­nal flo­odp­lain mea­dow along the Ponáv­ka stre­am. It was desig­ned by the impe­rial gar­de­ner Franz Bis­sin­ger, who arran­ged it in the French sty­le (brna​.cz). The name ​“Lužán­ky” ori­gi­na­tes from the flo­odp­lain forests that once grew here (Infor­ma­ti­on Board).

In the cen­ter of the park stands a Neo-​Renaissance pavi­li­on, which still hosts balls, con­certs, celeb­ra­ti­ons, and exhi­bi­ti­ons today. Cur­ren­tly kno­wn also as Kasi­no, it ser­ves as a chil­dre­n’s lei­su­re cen­ter as well. The cur­rent appe­a­ran­ce of the park dates back to 1840 and was desig­ned by Anto­nín Šebá­nek (goto​br​no​.cz). Šebá­nek trans­for­med the gar­den into an English natural-​style park, expan­ding it to 22.3 hec­ta­res. It beca­me a popu­lar pro­me­na­de, a rec­re­a­ti­onal area, and a cul­tu­ral and social venue (brna​.cz). By the end of the 19th cen­tu­ry, Lužán­ky fea­tu­red all tree spe­cies nati­ve to Mora­via (Infor­ma­ti­on Board). Today, Lužán­ky remains a cen­ter for sports and social acti­vi­ties (goto​br​no​.cz). The park is lis­ted as a cul­tu­ral heri­ta­ge site (Wiki­pe­dia). Its cur­rent form results from recons­truc­ti­on car­ried out bet­we­en 1991 and 2012 accor­ding to Ivan Otru­ba­’s design (Otru­ba). Ornit­ho­lo­gists recor­ded 72 bird spe­cies in the park during sur­ve­ys con­duc­ted in 1978 and again in 2015 – 2016, 29 of which were nesting spe­cies (Čer­ný, Šebe­la). In 2004, an arti­fi­cial chan­nel for the Ponáv­ka river was cons­truc­ted in the park, rein­tro­du­cing the river that once flo­wed through it. Today, the river flo­ws through pipes con­ce­a­led bene­ath an embank­ment run­ning along Drob­né­ho Stre­et (jeco​ol​.net).

Původ­ní název Lužá­nek byl Augar­ten, v brněn­ském han­te­cu Augec. Leží v nad­mo­řs­ké výš­ce 214 met­rů nad mořem (Wiki­pe­dia). Lužán­ky jsou prv­ním veřej­ným par­kem v Čes­ku (goto​br​no​.cz). S roz­lo­hou 22 hek­ta­rů jsou nej­vět­ším brněn­ským par­kem (brna​.cz). V 16. sto­le­tí se zde nachá­zel hos­po­dá­řs­ký dvo­rec (Infor­mač­ní tabu­le). Park byl zalo­žen roku 1786 jako jeden z prv­ních veřej­ných par­ků ve střed­ní Evro­pě (goto​br​no​.cz). Prv­ní zmín­ky o Lužán­kách pochá­ze­jí již ze 13. sto­le­tí, kdy Niger věno­val luž­ní lou­ku s hos­po­dá­řs­kým dvor­cem neda­le­ko hra­deb her­bur­ské­mu kláš­te­ru. V 16. sto­le­tí ten­to maje­tek přev­za­li jezu­ité a v 18. sto­le­tí zde posta­vi­li kap­li a okras­nou zahra­du (Wiki­pe­dia). Zahra­da vznik­la na úze­mí původ­ní luž­ní lou­ky u Ponáv­ky. Jejím auto­rem byl císa­řs­ký zahrad­ník Franz Bis­sin­ger, kte­rý ji upra­vil ve fran­couz­ském sty­lu (brna​.cz). Název ​„Lužán­ky“ pochá­zí od původ­ních luž­ních lesů, kte­ré zde kdy­si rost­ly (Infor­mač­ní tabule).

Upros­třed par­ku se nachá­zí novo­re­ne­sanč­ní pavi­lon, kde se dodnes kona­jí ple­sy, kon­cer­ty, slav­nos­ti a výsta­vy. Dnes je znám také pod náz­vem Kasi­no a slou­ží i jako dět­ské cen­trum vol­né­ho času. Sou­čas­nou podo­bu zís­kal park v roce 1840 díky Anto­ní­nu Šebán­ko­vi (goto​br​no​.cz). Šebá­nek pro­měnil zahra­du na anglic­ký pří­rod­ně kra­ji­ná­řs­ký park a roz­ší­řil její roz­lo­hu na 22,3 ha. Park se stal oblí­be­nou pro­me­ná­dou, výlet­ním mís­tem i kulturně-​společenským cen­trem (brna​.cz). Kon­cem 19. sto­le­tí v Lužán­kách rost­ly všech­ny dru­hy dře­vin vysky­tu­jí­cí se na Mora­vě (Infor­mač­ní tabu­le). Lužán­ky jsou dodnes cen­trem spor­tov­ních a spo­le­čen­ských akti­vit (goto​br​no​.cz). Park je kul­tur­ní památ­kou (Wiki­pe­dia). Jeho sou­čas­ná podo­ba je výsled­kem rekons­truk­ce z let 1991 až 2012 pod­le návrhu Iva­na Otru­by (Otru­ba). V letech 1978 a 2015 – 2016 zde orni­to­lo­go­vé zazna­me­na­li cel­kem 72 dru­hů ptá­ků, z nichž 29 bylo hníz­dí­cích (Čer­ný, Šebe­la). V roce 2004 bylo v par­ku vybu­do­vá­no umělé kory­to říč­ky Ponáv­ky, kte­rá zde kdy­si pro­té­ka­la. Dnes je její tok veden potru­bím pod valem podél Drob­né­ho uli­ce (jeco​ol​.net).

Lite­ra­tú­ra

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Česko, Krajina, Mestá, Mestá, Moravské, Severná Morava, Typ krajiny, Zahraničie

Vizovice – mesto slivovice

skala
Hits: 431

Vizo­vi­ce sa nachá­dza­jú 14 km východ­ne od Zlí­na v pod­ho­rí Vizo­vic­kých vrchov, na súto­ku Luto­nín­ky a Bra­tře­jov­ky. Žije tu 4800 oby­va­te­ľov. Nemec­ký názov je Wiso­witz. Má dve čas­ti: Vizo­vi­ce a Chras­těšov. His­to­ric­ké jad­ro je pamiat­ko­vou zónou. Domi­nan­tou je baro­ko­vý zámok, nachá­dza­jú sa tu dve tro­j­u­hol­ní­ko­vé námes­tia, kos­tol svä­té­ho Vavřin­ca z roku 1792. Názov mes­ta je odvo­de­ný od krst­né­ho mena Viz, čo bol variant mena Vid. Osa­da Vizo­vi­ce bola zalo­že­ná pred rokom 864 (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). Vte­dy si Slo­va­nia sta­va­li opev­ne­né hra­dis­ká. Sta­re­ši­na (vla­dy­ka) Viza (Vizov) tu mal pod­ľa tere­zí­án­ske­ho kata­stra z roku 1754 na poli v Hodi­šo­ve (Josef Čiž­mář). Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1261. Mest­ské výsa­dy zís­ka­li v roku 1570 (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). Vizo­vi­ce sú mes­tom s tra­dí­ci­ou pále­nia sli­vo­vi­ce (Wiki­pe­dia CZ). V 13. sto­ro­čí tu bol vybu­do­va­ný kláš­tor Smil­he­im. Ku nemu pat­ri­li osa­dy: Chras­te­šov, Luto­ni­na, Drno­vi­ce, Vyso­ká Lho­ta (dnes Vyso­ké Pole), Halu­zi­ce, Zmi­lo­ňov, dedi­ny: Lič (dnes buď Lideč­ko, ale­bo Louč­ka) a Šanov, čas­ti obcí: Zád­ve­ři­ce, Žele­cho­vi­ce, Slop­né, Niv­ni­ce. Kláš­tor osi­rel v roku 1484. Uja­li sa ho v roku 1493 páni z Kun­štá­tu. Boček z Kun­štá­tu dal kláš­tor opra­viť (Josef Čiž­mář).

Rodá­ci: herec, komik Bolek Polív­ka (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). Vo Vizo­vi­ciach sa koná už desiat­ky rokov fes­ti­val Vizo­vic­ké Trn­kob­ra­ní. Je naj­výz­nam­nej­šou kul­túr­nou uda­los­ťou v Zlín­skom kra­ji. Tra­dič­nou súčas­ťou je súťaž v jede­ní sliv­ko­vých gulí (vizo​vic​ke​tr​n​kob​ra​ni​.cz). Koná sa tu aj folk­o­vý fes­ti­val Valaš­ský frgál, kto­rý poria­da hudob­ná sku­pi­na Fle­ret. Ďal­ší­mi kul­túr­ny­mi akci­ami sú: Roc­ko­vý fes­ti­val Mas­ters of Rock, Vizo­vic­ké kul­túr­ne leto (Wiki­pe­dia CZ).

Vizo­vi­ce is loca­ted 14 kilo­me­ters east of Zlín in the foot­hills of the Vizo­vic­ké vrchy (Vizo­vi­ce Hills), at the con­flu­en­ce of the Luto­nín­ka and Bra­tře­jov­ka rivers. It has a popu­la­ti­on of 4,800 inha­bi­tants. The Ger­man name is Wiso­witz. It con­sists of two parts: Vizo­vi­ce and Chras­těšov. The his­to­ric cen­ter is a monu­ment zone. The domi­nant fea­tu­re is the Baro­que cast­le, and the­re are two trian­gu­lar squ­ares and the Church of St. Lawren­ce from 1792. The name of the town is deri­ved from the bap­tis­mal name Viz, which was a variant of the name Vid. The sett­le­ment of Vizo­vi­ce was foun­ded befo­re 864 AD (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). At that time, the Slavs built for­ti­fied sett­le­ments. The elder (chief­tain) Viza (Vizov) had fields in Hodi­šov accor­ding to the The­re­sian Cadas­tre of 1754 (Josef Čiž­mář). The first writ­ten men­ti­on is from 1261. The town rece­i­ved its town pri­vi­le­ges in 1570 (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). Vizo­vi­ce is a town with a tra­di­ti­on of plum bran­dy dis­til­la­ti­on (Wiki­pe­dia CZ). In the 13th cen­tu­ry, the Smil­he­im monas­te­ry was built here. Its esta­tes inc­lu­ded the sett­le­ments of Chras­te­šov, Luto­ni­na, Drno­vi­ce, Vyso­ká Lho­ta (now Vyso­ké Pole), Halu­zi­ce, Zmi­lo­ňov, the vil­la­ges of Lič (now eit­her Lideč­ko or Louč­ka) and Šanov, and parts of the muni­ci­pa­li­ties Zád­ve­ři­ce, Žele­cho­vi­ce, Slop­né, and Niv­ni­ce. The monas­te­ry beca­me orp­ha­ned in 1484. It was taken over by the lords of Kun­štát in 1493. Boček of Kun­štát had the monas­te­ry repai­red (Josef Čižmář).

Notab­le nati­ves inc­lu­de actor and come­dian Bolek Polív­ka (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). The Vizo­vic­ké Trn­kob­ra­ní fes­ti­val has been held in Vizo­vi­ce for deca­des. It is the most sig­ni­fi­cant cul­tu­ral event in the Zlín Regi­on. A tra­di­ti­onal part of the fes­ti­val is a plum dum­pling eating con­test (vizo​vic​ke​tr​n​kob​ra​ni​.cz). The Valaš­ský frgál folk fes­ti­val, orga­ni­zed by the music group Fle­ret, also takes pla­ce here. Other cul­tu­ral events inc­lu­de the Mas­ters of Rock rock fes­ti­val and Vizo­vi­ce Cul­tu­ral Sum­mer (Wiki­pe­dia CZ).

Vizo­vi­ce se nachá­ze­jí 14 km východ­ně od Zlí­na v pod­hůří Vizo­vic­kých vrchů, na sou­to­ku Luto­nín­ky a Bra­tře­jov­ky. Žije zde 4800 oby­va­tel. Němec­ký název je Wiso­witz. Má dvě čás­ti: Vizo­vi­ce a Chras­těšov. His­to­ric­ké jád­ro je památ­ko­vou zónou. Domi­nan­tou je barok­ní zámek, nachá­ze­jí se zde dvě tro­j­ú­hel­ní­ko­vá náměs­tí, kos­tel sva­té­ho Vavřin­ce z roku 1792. Název měs­ta je odvo­zen od křest­ní­ho jmé­na Viz, což byla varian­ta jmé­na Vid. Osa­da Vizo­vi­ce byla zalo­že­na před rokem 864 (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). Teh­dy si Slo­va­né sta­věli opev­něná hra­diš­tě. Sta­ros­ta (vla­di­ka) Viza (Vizov) zde měl pod­le tere­zián­ské­ho kata­stru z roku 1754 pole v Hodi­šo­vě (Josef Čiž­mář). Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1261. Měst­ská prá­va zís­ka­li v roce 1570 (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). Vizo­vi­ce jsou měs­tem s tra­di­cí pále­ní sli­vo­vi­ce (Wiki­pe­dia CZ). Ve 13. sto­le­tí zde byl posta­ven kláš­ter Smil­he­im. K němu patři­ly osa­dy: Chras­te­šov, Luto­ni­na, Drno­vi­ce, Vyso­ká Lho­ta (dnes Vyso­ké Pole), Halu­zi­ce, Zmi­lo­ňov, ves­ni­ce: Lič (dnes buď Lideč­ko, nebo Louč­ka) a Šanov, čás­ti obcí: Zád­ve­ři­ce, Žele­cho­vi­ce, Slop­né, Niv­ni­ce. Kláš­ter osi­řel v roce 1484. Ujal se ho v roce 1493 pán z Kun­štá­tu. Boček z Kun­štá­tu dal kláš­ter opra­vit (Josef Čižmář).

Rodá­ci: herec, komik Bolek Polív­ka (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). Ve Vizo­vi­cích se koná již desít­ky let fes­ti­val Vizo­vic­ké Trn­kob­ra­ní. Je nej­výz­nam­něj­ší kul­tur­ní udá­los­tí ve Zlín­ském kra­ji. Tra­dič­ní sou­čás­tí je sou­těž v jíd­le šves­tko­vých kned­lí­ků (vizo​vic​ke​tr​n​kob​ra​ni​.cz). Koná se zde také folk­lór­ní fes­ti­val Valaš­ský frgál, kte­rý pořá­dá hudeb­ní sku­pi­na Fle­ret. Dal­ší­mi kul­tur­ní­mi akce­mi jsou: Roc­ko­vý fes­ti­val Mas­ters of Rock, Vizo­vic­ké kul­tur­ní léto (Wiki­pe­dia CZ).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post