Česko, Krajina, Moravské, Obce, Severná Morava, Zahraničie

Veľké Karlovice – klenot Beskýd

skala
Hits: 279

Veľ­ké Kar­lo­vi­ce ležia v pod­ho­rí Javor­ní­kov a Bes­kýd, v chrá­ne­nej kra­jin­nej oblas­ti Bes­ky­dy. Boli zalo­že­né v roku 1714. V obci žije 2296 oby­va­te­ľov (vel​ke​kar​lo​vi​ce​.cz). Veľ­ké Kar­lo­vi­ce sú typic­kou valaš­skou obcou, nachá­dza­jú sa tu stá­le pas­tvi­ny so stá­da­mi oviec (vel​ke​kar​lo​vi​ce​.cz). V 19. sto­ro­čí tu boli zalo­že­né sklár­ne. Vrch Soláň je význam­ným mies­tom stre­tá­va­nia sa výtvar­ných umel­cov. Oblasť dneš­nej obce sa pred jej zalo­že­ním mala údaj­ne nazý­vať ​“Doli­na Uro­ga­ti­na”, resp. ​“Doli­na Urga­ti­na”. Názov Kar­lo­vi­ce pochá­dza od mena zakla­da­te­ľa Kar­la Jin­dři­cha. Dĺž­ka obce pre­sa­hu­je 10 km (Wiki­pe­dia).

Maleb­né Veľ­ké Kar­lo­vi­ce ležia v srd­ci Bes­kýd na seve­ro­vý­cho­de Mora­vy, láka­jú nád­her­nou prí­ro­dou, tra­dí­cia­mi a pohos­tin­nos­ťou. V minu­los­ti boli sved­kom mno­hých zmien, čo sa pod­pí­sa­lo na jeho ulič­kách a stav­bách, kto­rým bol vdýc­hnu­tý his­to­ric­ký nádych. Vo Veľ­kých Kar­lo­viach sa pýši svoj­ráz­nou archi­tek­tú­rou. Kos­tol svä­té­ho Cyri­la a Meto­da je posta­ve­ný v baro­ko­vom štý­le. Nachá­dza­jú sa tu tra­dič­né dre­ve­né domy, múzeá, galé­rie, reme­sel­níc­ke diel­ne. Kona­jú sa tu rôz­ne podu­ja­tia, folk­lór­ne fes­ti­va­ly, ume­lec­ké výsta­vy, dodr­žia­va­jú sa tu tradície.

Oko­li­té hory, lesy, krás­ne údo­lia posky­tu­jú mož­nosť vyži­tia sa turis­tom, cyk­lo­tu­ris­tom a v zime aj lyžia­rom. Geomor­fo­lo­gic­ky je to veľ­mi pes­trá a zvl­ne­ná kra­ji­na, kto­rá posky­tu­je úchvat­né výhľa­dy. Fun­gu­jú tu aj ter­mál­ne kúpe­le. Ochut­nať mož­no tra­dič­né jed­lá, regi­onál­ne špe­cia­li­ty, napr. syry, klo­bá­sy, kys­nu­té knedle.

Veľ­ké Kar­lo­vi­ce lie in the foot­hills of the Javor­ní­ky and Bes­kids, wit­hin the pro­tec­ted lands­ca­pe area of Bes­ky­dy. They were foun­ded in 1714, and the vil­la­ge is home to 2,296 inha­bi­tants (vel​ke​kar​lo​vi​ce​.cz). Veľ­ké Kar­lo­vi­ce epi­to­mi­ze a typi­cal Valaš­sko vil­la­ge, with pas­to­ral sce­nes of she­ep gra­zing still pre­va­lent (vel​ke​kar​lo​vi​ce​.cz). Glas­sworks were estab­lis­hed here in the 19th cen­tu­ry. The peak of Soláň is a sig­ni­fi­cant gat­he­ring pla­ce for artists. The area of toda­y­’s vil­la­ge alle­ged­ly bore the name ​“Doli­na Uro­ga­ti­na” or ​“Doli­na Urga­ti­na” befo­re its foun­ding. The name Kar­lo­vi­ce deri­ves from the foun­de­r’s name, Karel Jin­dřich. The length of the vil­la­ge exce­eds 10 km (Wiki­pe­dia).

Pic­tu­re­sque Veľ­ké Kar­lo­vi­ce lie in the heart of the Bes­kids in nort­he­as­tern Mora­via, enti­cing visi­tors with the­ir stun­ning natu­re, tra­di­ti­ons, and hos­pi­ta­li­ty. They have wit­nes­sed many chan­ges in the past, ref­lec­ted in the­ir stre­ets and his­to­ric buil­dings imbu­ed with a sen­se of his­to­ry. Veľ­ké Kar­lo­vi­ce boasts diver­se archi­tec­tu­re, with the Baroque-​style Church of St. Cyril and Met­ho­dius stan­ding out. Tra­di­ti­onal wooden hou­ses, muse­ums, gal­le­ries, and arti­san works­hops are scat­te­red throug­hout the vil­la­ge. Vari­ous events, folk­lo­re fes­ti­vals, art exhi­bi­ti­ons, and the pre­ser­va­ti­on of tra­di­ti­ons take pla­ce here.

The sur­roun­ding moun­tains, forests, and beau­ti­ful val­le­ys offer oppor­tu­ni­ties for hiking, cyc­ling, and ski­ing in win­ter. Geomorp­ho­lo­gi­cal­ly, it is a varied and undu­la­ting lands­ca­pe, pro­vi­ding bre­ath­ta­king vie­ws. Ther­mal spas are also avai­lab­le for rela­xa­ti­on. Visi­tors can tas­te tra­di­ti­onal dis­hes and regi­onal spe­cial­ties such as che­e­ses, sau­sa­ges, and dumplings.

Ve Vel­kých Kar­lo­vi­cích se nachá­zí v pod­hůří Javor­ní­ků a Bes­kyd, v chrá­něné kra­jin­né oblas­ti Bes­ky­dy. Byly zalo­že­ny v roce 1714. V obci žije 2296 oby­va­tel. Vel­ké Kar­lo­vi­ce jsou typic­kou valaš­skou obcí, stá­le zde naj­de­me pas­tvi­ny se stá­dy ovcí. V 19. sto­le­tí zde byly zalo­že­ny sklár­ny. Vrch Soláň je význam­ným mís­tem set­ká­vá­ní výtvar­ných uměl­ců. Oblast dneš­ní obce se před jejím zalo­že­ním údaj­ně nazý­va­la ​“Doli­na Uro­ga­ti­na” nebo ​“Doli­na Urga­ti­na”. Název Kar­lo­vi­ce pochá­zí od jmé­na zakla­da­te­le Kar­la Jin­dři­cha. Dél­ka obce pře­sa­hu­je 10 km.

Maleb­né Vel­ké Kar­lo­vi­ce leží v srd­ci Bes­kyd na seve­ro­vý­cho­dě Mora­vy, láka­jí nád­her­nou pří­ro­dou, tra­di­ce­mi a pohos­tin­nos­tí. V minu­los­ti byly svěd­kem mno­ha změn, což se podep­sa­lo na jeho ulič­kách a stav­bách, kte­rým byl vdýc­hnut his­to­ric­ký nádech. Ve Vel­kých Kar­lo­vi­cích se pyš­ní své­ráz­nou archi­tek­tu­rou. Kos­tel sva­té­ho Cyri­la a Meto­děje je posta­ven v barok­ním sty­lu. Naj­de­me zde tra­dič­ní dře­věné domy, muzea, gale­rie, řeme­sl­nic­ké díl­ny. Kona­jí se zde růz­né akce, folk­lór­ní fes­ti­va­ly, umělec­ké výsta­vy, dodr­žu­jí se zde tradice.

Okol­ní hory, lesy, krás­ná údo­lí posky­tu­jí mož­nost vyži­tí turis­tům, cyk­lo­tu­ris­tům a v zimě i lyža­řům. Geomor­fo­lo­gic­ky je to vel­mi pes­trá a zvl­něná kra­ji­na, kte­rá posky­tu­je úchvat­né výhle­dy. Zde fun­gu­jí i ter­mál­ní láz­ně. Ochut­nat lze tra­dič­ní jíd­la, regi­onál­ní spe­cia­li­ty, např. sýry, klo­bá­sy, kysa­né knedlíky.

Use Facebook to Comment on this Post

Česko, Krajina, Mestá, Moravské, Severná Morava, Zahraničie

Valašské Meziříčí – valašské Atény

skala
Hits: 293

Valas­ké Mezi­ří­čí leží na súto­ku riek Řož­nov­ská a Vse­tín­ska Beč­va. Je brá­nou do Morav­skos­lez­ských Bes­kýd (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). Leží v nad­mor­skej výš­ke 311 met­rov nad morom (info​-vm​.cz). Prvá písom­ná zmien­ka pochá­dza z roku 1297. Žije tu 22630 oby­va­te­ľov na plo­che 35,2 km2. Domi­nan­tou mes­ta je zámok Žero­tí­nov (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). Miest­ne čas­ti: Hra­cho­vec, Pod­le­sí (Kři­vé), Brňov, Byni­na, Juřin­ka, Lho­ta (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). Valaš­sky názov pre mes­to je Mez­ríč, nemec­ký Wal­la­chisch Mese­ritch. Nie­ke­dy sa Valaš­ské­mu Mezi­ří­čí hovo­rí tiež Valaš­ské Até­ny, skrá­te­ne Val­mez. Dôvo­dom je fakt, že v minu­los­ti bolo Valaš­ské Mezi­ří­čí cen­trom škols­tva a kul­tú­ry. His­to­ric­ké jad­ro mes­ta bolo v roku 1992 vyhlá­se­né za pamiat­ko­vú zónu. Budo­va rad­ni­ce pochá­dza z roku 1677. Po roku 1945 sa mes­to sta­lo cen­trom che­mic­ké­ho a sklár­ske­ho prie­mys­lu. Na juž­nom okra­ji mes­ta, na kop­ci Stí­nad­la sa nachá­dza hvez­dá­reň, v kto­rej sa kona­jú pred­náš­ky, semi­ná­re, pôso­bia tu astro­no­mic­ké krúž­ky. V are­áli sa nachá­dza aj mete­oro­lo­gic­ká sta­ni­ce Čes­ké­ho hyd­ro­me­te­oro­lo­gic­ké­ho ústa­vu. Kaž­dý dru­hý rok sa koná folk­lór­ny fes­ti­val Babí léto a Fes­ti­val cim­bá­lu. Kaž­do­roč­ne sa koná fes­ti­val folk­o­vé a roc­ko­vej hud­by Valaš­ský špa­lí­ček. Pochá­dza odtiaľ­to Mňá­ga a Žďorp. Medzi osob­nos­ti mes­ta pat­rí: fut­ba­lis­ta Milan Baroš, novi­nár Mar­tin Dora­zín, spe­váč­ka Mar­ké­ta Irg­lo­vá, hudob­ník Vlas­ta Redl (Wiki­pe­dia).

Valaš­ské Mezi­ří­čí lies at the con­flu­en­ce of the Řož­nov­ská and Vse­tín­ska Beč­va rivers. It ser­ves as the gate­way to the Moravian-​Silesian Bes­kids (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). Situ­ated at an ele­va­ti­on of 311 meters abo­ve sea level (info​-vm​.cz), it was first men­ti­oned in wri­ting in 1297. The popu­la­ti­on of 22,630 inha­bits an area of 35.2 km². The town’s domi­nant fea­tu­re is Žero­tín Cast­le (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). Its local parts inc­lu­de Hra­cho­vec, Pod­le­sí (Kři­vé), Brňov, Byni­na, Juřin­ka, and Lho­ta (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). The Valaš­ský name for the town is Mez­ríč, whi­le in Ger­man, it is cal­led Wal­la­chisch Mese­ritch. Some­ti­mes, Valaš­ské Mezi­ří­čí is also refer­red to as Valaš­ské Athens, abb­re­via­ted as Val­mez, due to its his­to­ri­cal sig­ni­fi­can­ce as a cen­ter of edu­ca­ti­on and cul­tu­re. The his­to­ric cen­ter of the town was dec­la­red a heri­ta­ge zone in 1992. The town hall buil­ding dates back to 1677. After 1945, the town beca­me a cen­ter for the che­mi­cal and glass indus­tries. On the sout­hern edge of the town, on the hill of Stí­nad­la, the­re is an obser­va­to­ry whe­re lec­tu­res, semi­nars, and astro­no­mi­cal circ­les are held. The obser­va­to­ry also hou­ses a mete­oro­lo­gi­cal sta­ti­on of the Czech Hyd­ro­me­te­oro­lo­gi­cal Ins­ti­tu­te. Eve­ry other year, the folk fes­ti­val Babí léto and the Cim­ba­lom Fes­ti­val are held. Addi­ti­onal­ly, the folk and rock music fes­ti­val Valaš­ský špa­lí­ček takes pla­ce annu­al­ly. Notab­le per­so­na­li­ties from the town inc­lu­de foot­bal­ler Milan Baroš, jour­na­list Mar­tin Dora­zín, sin­ger Mar­ké­ta Irg­lo­vá, and musi­cian Vlas­ta Redl (Wiki­pe­dia).

Valaš­ské Mezi­ří­čí leží na sou­to­ku řek Rož­nov­ská a Vse­tín­ská Beč­va. Je bra­nou do Morav­skos­lez­ských Bes­kyd. Nachá­zí se v nad­mo­řs­ké výš­ce 311 met­rů nad mořem. Prv­ní písem­ná zmín­ka pochá­zí z roku 1297. Žije zde 22 630 oby­va­tel na plo­še 35,2 km². Domi­nan­tou měs­ta je zámek Žero­tí­nov. Míst­ní čás­ti zahr­nu­jí Hra­cho­vec, Pod­le­sí (Kři­vé), Brňov, Byni­na, Juřin­ka, Lho­ta. Valaš­ský název pro měs­to je Mez­ríč, němec­ky Wal­la­chisch Mese­ritch. Občas se Valaš­ské­mu Mezi­ří­čí říká také Valaš­ské Athé­ny, zkrá­ce­ně Val­mez, kvůli tomu, že v minu­los­ti bylo cen­trem škols­tví a kul­tu­ry. His­to­ric­ké jád­ro měs­ta bylo v roce 1992 vyhlá­še­no památ­ko­vou zónou. Budo­va rad­ni­ce pochá­zí z roku 1677. Po roce 1945 se měs­to sta­lo cen­trem che­mic­ké­ho a sklá­řs­ké­ho průmys­lu. Na již­ním okra­ji měs­ta, na kop­ci Stí­nad­la, se nachá­zí hvěz­dár­na, kde se kona­jí před­náš­ky, semi­ná­ře a půso­bí zde astro­no­mic­ké krouž­ky. V are­álu se nachá­zí i mete­oro­lo­gic­ká sta­ni­ce Čes­ké­ho hyd­ro­me­te­oro­lo­gic­ké­ho ústa­vu. Kaž­dý dru­hý rok se koná folk­lór­ní fes­ti­val Babí léto a Fes­ti­val cim­bá­lu. Kaž­do­roč­ně se koná fes­ti­val folk­o­vé a roc­ko­vé hud­by Valaš­ský špa­lí­ček. Z měs­ta pochá­zí napří­klad Milan Baroš, Mar­tin Dora­zín, Mar­ké­ta Irg­lo­vá nebo Vlas­ta Redl.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

České, Česko, Krajina, Mestá, Severná Morava, Zahraničie

Valašské Klobouky – mesto so secesnou architektúrou

skala
Hits: 441

Valaš­ské Klo­bou­ky sa nachá­dza­jú na sever­nom výbež­ku Bie­lych Kar­pát – CHKO Bie­le Kar­pa­ty, kto­ré sú bio­sfé­ric­kou rezer­vá­ci­ou UNESCO. V nad­mor­skej výš­ke 405 met­rov nad morom. Na plo­che 14,11 km2 tu žije 5001 oby­va­te­ľov (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). Nemec­ky Wal­la­chisch Klo­bouk sa nachá­dza­jú 27 km od Zlí­na na rie­ke Bru­mov­ka (mies­te zva­ná aj Klo­buč­ka). Šty­ri čas­ti: Valaš­ské Klo­bou­ky, Lipi­na, Miro­šov, Smo­li­na (Wiki­pe­dia).

Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1341. His­to­ric­ké náz­vy: Clo­buk, Klo­bú­ky, Klo­bou­ky. Od roku 1848 sa sta­li Valaš­ské Klo­bou­ky cen­trom juž­né­ho Valaš­ska (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). Spô­sob hos­po­dá­re­nia uží­va­ný v rumun­skom Valaš­sku – hos­po­dá­re­nie na hor­ských kopa­ni­ciach, chov ovcí a kôz, dal kolo­ni­zá­cii názov valaš­ská. Roz­mach kolo­ni­zá­cie sa pre­ta­vil už v 17. sto­ro­čí do pome­no­va­nia regi­ó­nu Valaš­sko. Význam­ným remes­lom kra­ja sa sta­lo súken­níc­tvo (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). Význam­né osob­nos­ti Valaš­ských Klo­bú­kov: archi­tekt Hubert Gess­ner, spi­so­va­teľ Ladi­slav Mňač­ko (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). Nachá­dza­jú sa tu archi­tek­to­nic­ké per­ly sece­sie. Zaslú­žil sa o ne Hubert Gess­ner, kto­rý je pova­žo­va­ný za jed­né­ho z naj­výz­nam­nej­ších archi­tek­tov v stred­nej Euró­pe prvej polo­vi­ce 20. sto­ro­čia (valass​kek​lo​buc​ko​.cz). Kraj oko­lo Valaš­ských Klo­bú­kov sľu­bu­je, že ak otvo­rí­te okno, bude­te počuť ticho. Ľudí v horách veľa tu nestret­ne­te, ale oni vás srdeč­ne pozdra­via a pria­mo vám hľa­dia do očí. Srd­ce majú na dla­ni (valass​kek​lo​buc​ko​.cz).

Valaš­ské Klo­bou­ky are loca­ted at the nort­hern tip of the Whi­te Car­pat­hians – the Whi­te Car­pat­hians Pro­tec­ted Lands­ca­pe Area, which is a UNESCO bio­sp­he­re reser­ve. At an alti­tu­de of 405 meters abo­ve sea level, cove­ring an area of 14.11 km², it is home to 5001 inha­bi­tants (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). In Ger­man, Wal­la­chisch Klo­bouk is situ­ated 27 km from Zlín on the Bru­mov­ka River (also kno­wn as Klo­buč­ka). It con­sists of four parts: Valaš­ské Klo­bou­ky, Lipi­na, Miro­šov, Smo­li­na (Wiki­pe­dia).

The first writ­ten men­ti­on dates back to 1341. His­to­ri­cal names inc­lu­de Clo­buk, Klo­bú­ky, Klo­bou­ky. Sin­ce 1848, Valaš­ské Klo­bou­ky has beco­me the cen­ter of sout­hern Valaš­sko (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). The far­ming met­hod used in Roma­nian Valaš­sko – far­ming in moun­tain mea­do­ws, she­ep and goat far­ming – gave colo­ni­za­ti­on the name ​“Valaš­sko”. The expan­si­on of colo­ni­za­ti­on trans­for­med the regi­on into Valaš­sko in the 17th cen­tu­ry. The sig­ni­fi­cant craft of the regi­on beca­me wool manu­fac­tu­ring (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). Notab­le figu­res from Valaš­ské Klo­bú­ky inc­lu­de archi­tect Hubert Gess­ner and wri­ter Ladi­slav Mňač­ko (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). Archi­tec­tu­ral gems of the Art Nou­ve­au sty­le are found here, thanks to Hubert Gess­ner, con­si­de­red one of the most sig­ni­fi­cant archi­tects in Cen­tral Euro­pe in the first half of the 20th cen­tu­ry (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). The regi­on around Valaš­ské Klo­bou­ky pro­mi­ses that if you open the win­dow, you will hear silen­ce. You won’t encoun­ter many peop­le in the moun­tains, but tho­se you meet will warm­ly gre­et you and look you in the eye. They wear the­ir hearts on the­ir sle­e­ves (valass​kek​lo​bou​ky​.cz).

Valaš­ské Klo­bou­ky leží na sever­ním výběž­ku Bílých Kar­pat – CHKO Bílé Kar­pa­ty, kte­ré jsou bio­sfé­ric­kou rezer­va­cí UNESCO, v nad­mo­řs­ké výš­ce 405 met­rů nad mořem. Na plo­še 14,11 km² zde žije 5001 oby­va­tel. Němec­ky Wal­la­chisch Klo­bouk se nachá­zí 27 km od Zlí­na na řece Bru­mov­ka (mís­tě nazý­va­né také Klo­buč­ka). Čty­ři čás­ti: Valaš­ské Klo­bou­ky, Lipi­na, Miro­šov, Smolina.

Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1341. His­to­ric­ké náz­vy: Clo­buk, Klo­bú­ky, Klo­bou­ky. Od roku 1848 se sta­ly Valaš­ské Klo­bou­ky cen­trem již­ní­ho Valaš­ska. Způsob hos­po­da­ře­ní uží­va­ný v rumun­ském Valaš­sku – hos­po­da­ře­ní na hor­ských pas­tvi­nách, chov ovcí a koz, dal kolo­ni­za­ci název valaš­ská. Roz­mach kolo­ni­za­ce se pro­mítl už v 17. sto­le­tí do poj­me­no­vá­ní regi­onu Valaš­sko. Význam­ným řemes­lem kra­je se sta­lo suken­nic­tví. Význam­né osob­nos­ti Valaš­ských Klo­bú­ků: archi­tekt Hubert Gess­ner, spi­so­va­tel Ladi­slav Mňač­ko. Nachá­ze­jí se zde archi­tek­to­nic­ké per­ly sece­se. O ně se zaslou­žil Hubert Gess­ner, kte­rý je pova­žo­ván za jed­no­ho z nej­výz­nam­něj­ších archi­tek­tů ve střed­ní Evro­pě prv­ní polo­vi­ny 20. sto­le­tí. Kraj kolem Valaš­ských Klo­bú­ků sli­bu­je, že pokud ote­vře­te okno, usly­ší­te ticho. Lidí v horách moc nepot­ká­te, ale srdeč­ně vás pozdra­ví a hle­dí vám pří­mo do očí. Máva­jí srd­ce na dlani.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

České, Česko, Južná Morava, Krajina, Mestá, Zahraničie

Třebíč – unikátne mnohoraké mesto

skala
Hits: 379

Tře­bíč leží na rie­ke Jihla­va v nad­mor­skej výš­ke 405 met­rov nad morom, z veľ­kej čas­ti na Tře­bíčs­kom masí­ve. Žije tu na plo­che 58 km² 39700 oby­va­te­ľov. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1277 (Wiki­pe­dia). Začiat­ky mes­ta súvi­sia s bene­dek­tín­skym kláš­to­rom v roku 1101, na jeho mies­te dnes sto­jí zámok. Pome­no­va­nie pochá­dza zrej­me z miest­ne­ho náz­vu ​“Tře­bečs­ké­ho lesa”. V roku 1863 bola zalo­že­ná spo­ri­teľ­ňa, Národ­ný dom a gym­ná­zi­um (1871), súso­šie Cyri­la a Meto­da na Kar­lo­vom námes­tí (1885). Od roku 1886 je Tře­bíč pri­po­je­ný k želez­ni­ci. Začiat­kom 20. sto­ro­čia vznik­la vďa­ka leká­ro­vi Jaro­sla­vo­vi Bake­šo­vi nemoc­ni­ca. V 70-​tych rokoch 20. sto­ro­čia sa zača­li budo­vať nové síd­lis­ká, ško­ly apod.. Dôvo­dom bola jad­ro­vý elek­trá­reň Duko­va­ny. V roku 2003 sa židov­ské ghet­to a bazi­li­ka sta­li súčas­ťou zozna­mu kul­túr­ne­ho dedič­stva UNESCO. Na ľavom bre­hu rie­ky Jihla­va je jed­na z naj­väč­ších židov­ských štvr­tí v Euró­pe. Je jedi­nou židov­skou pamiat­kou mimo Izra­e­la, kto­rá je samos­tat­ne zapí­sa­ná v zozna­me UNESCO. Kona­jú sa tu via­ce­ré fes­ti­va­ly, od roku 1997 Zámos­tí. Pra­vi­del­ne sa koná Tře­bíčs­ké Bram­bo­rob­ra­ní, Fes­ti­val divad­la 2−3−4 her­cov, Šama­jim. Fun­gu­je tu galé­ria Malo­va­ný dům, galé­ria Fran­ta, eko­tech­nic­ké cen­trum Alter­ná­tor. Zná­me osob­nos­ti Tře­bí­ča: umel­ci Ladi­slav Novák, Miro­slav Donu­til, Jiří Pecha, Vítěz­slav Nezval, Oldřich Navrá­til, poli­ti­ci Lud­vík Svo­bo­da, Bohu­mír Šme­ral, fut­ba­lis­ta The­odor Geb­re Selas­sie cyk­lis­ta Pavel Padr­nos, hoke­jis­ta Pat­rik Eliáš, Mar­tin Erat (Wiki­pe­dia CS).

Tře­bíč lies on the Jihla­va River at an alti­tu­de of 405 meters abo­ve sea level, lar­ge­ly on the Tře­bíč Mas­sif. It is home to 39,700 inha­bi­tants on an area of​58 km². The first writ­ten men­ti­on dates back to 1277. The ori­gins of the city are lin­ked to the Bene­dic­ti­ne monas­te­ry in 1101, which now hou­ses the cast­le. The name like­ly comes from the local name ​“Tře­bečs­ký les.” In 1863, a savings bank was foun­ded, fol­lo­wed by the Nati­onal Hou­se and gym­na­sium (1871), the Cyril and Met­ho­dius monu­ment on Kar­lo­vo Squ­are (1885). Sin­ce 1886, Tře­bíč has been con­nec­ted to the rai­lway. In the ear­ly 20th cen­tu­ry, thanks to doc­tor Jaro­slav Bakeš, a hos­pi­tal was estab­lis­hed. In the 1970s, new hou­sing esta­tes, scho­ols, etc., were built, dri­ven by the Duko­va­ny nuc­le­ar power plant. In 2003, the Jewish ghet­to and basi­li­ca beca­me part of the UNESCO World Heri­ta­ge List. On the left bank of the Jihla­va River is one of the lar­gest Jewish quar­ters in Euro­pe. It is the only Jewish monu­ment out­si­de of Isra­el that is sepa­ra­te­ly lis­ted in the UNESCO list. Seve­ral fes­ti­vals are held here, inc­lu­ding Zámos­tí sin­ce 1997. The Tře­bíč Pota­to Fes­ti­val, the Fes­ti­val of The­a­ter with 2−3−4 Actors, and Šama­jim are regu­lar events. The­re are gal­le­ries such as the Pain­ted Hou­se Gal­le­ry, Fran­ta Gal­le­ry, and the Alter­na­tor Eco­tech­ni­cal Cen­ter. Famous per­so­na­li­ties from Tře­bíč inc­lu­de artists Ladi­slav Novák, Miro­slav Donu­til, Jiří Pecha, Vítěz­slav Nezval, Oldřich Navrá­til, poli­ti­cians Lud­vík Svo­bo­da, Bohu­mír Šme­ral, foot­bal­ler The­odor Geb­re Selas­sie, cyc­list Pavel Padr­nos, hoc­key pla­y­er Pat­rik Eliáš, and Mar­tin Erat.

Tře­bíč leží na řece Jihla­va v nad­mo­řs­ké výš­ce 405 met­rů nad mořem, z vel­ké čás­ti na Tře­bíčs­kém masí­vu. Žije zde na plo­še 58 km² 39 700 oby­va­tel. Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1277 (Wiki­pe­dia). Začát­ky měs­ta sou­vi­se­jí s bene­dik­tin­ským kláš­te­rem v roce 1101, na jehož mís­tě dnes sto­jí zámek. Původ jmé­na je prav­děpo­dob­ně odvo­ze­no z míst­ní­ho náz­vu ​“Tře­bečs­ké­ho lesa”. V roce 1863 byla zalo­že­na spo­ři­tel­na, Národ­ní dům a gym­ná­zi­um (1871), socha Cyri­la a Meto­děje na Kar­lo­vě náměs­tí (1885). Od roku 1886 je Tře­bíč při­po­je­ná k želez­ni­ci. Začát­kem 20. sto­le­tí vznik­la díky léka­ři Jaro­sla­vu Bake­šo­vi nemoc­ni­ce. V 70. letech 20. sto­le­tí zača­la výstav­ba nových síd­lišť, škol apod. Důvo­dem byla jader­ná elek­trár­na Duko­va­ny. V roce 2003 se židov­ské ghet­to a bazi­li­ka sta­ly sou­čás­tí sez­na­mu kul­tur­ní­ho dědic­tví UNESCO. Na levém bře­hu řeky Jihla­va je jed­na z nej­vět­ších židov­ských čtvr­tí v Evro­pě. Je jedi­nou židov­skou památ­kou mimo Izra­el, kte­rá je samos­tat­ně zapsá­na v sez­na­mu UNESCO. Kona­jí se zde růz­né fes­ti­va­ly, od roku 1997 Zámos­tí. Pra­vi­del­ně se koná Tře­bíčs­ké Bram­bo­rob­ra­ní, Fes­ti­val divad­la 2−3−4 her­ců, Šama­jim. Fun­gu­je zde gale­rie Malo­va­ný dům, gale­rie Fran­ta, eko­tech­nic­ké cen­trum Alter­ná­tor. Zná­mé osob­nos­ti Tře­bí­če: uměl­ci Ladi­slav Novák, Miro­slav Donu­til, Jiří Pecha, Vítěz­slav Nezval, Oldřich Navrá­til, poli­ti­ci Lud­vík Svo­bo­da, Bohu­mír Šme­ral, fot­ba­lis­ta The­odor Geb­re Selas­sie, cyk­lis­ta Pavel Padr­nos, hoke­jis­té Pat­rik Eliáš, Mar­tin Erat (Wiki­pe­dia CS).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Dokumenty, Krajina, Mlyny, Neživé, Podunajské, Podunajsko, Slovenská krajina, Slovenské, Stavby

Mlyn v Tomášikove

skala
Hits: 252

Kolo­vý mlyn v Tomá­ši­ko­ve pat­rí k pôvod­ným zacho­va­ným vod­ným mly­nom so spod­ným náho­nom. Dnes má sta­tus tech­nic­kej pamiat­ky ľudo­vé­ho mly­nár­stva juž­né­ho Slo­ven­ska. Nachá­dza sa dva km západ­ne od obce Tomá­ši­ko­vo na Malom Duna­ji pri súto­ku so Suchým poto­kom. Posta­vil ho v roku 1893 mly­nár Ján Matic­za, posled­nou väč­šou zme­nou pre­šiel v roku 1940. Mle­lo sa v ňom do roku 1960. V roku 1982 bol obno­ve­ný ako expo­zí­cia Vlas­ti­ved­né­ho múzea v Galan­te. Oko­lie mly­nu tvo­rí luž­ný les, samot­ný mlyn je na vodác­kej tra­se. Dá sa tu kot­viť pri splav, tábo­riť, kúpať sa (slo​va​kia​.tra​vel).

The Water Mill in Tomá­ši­ko­vo is among the ori­gi­nal pre­ser­ved water mills with a lower flu­me. Today, it holds the sta­tus of a tech­ni­cal monu­ment of folk mil­ling in sout­hern Slo­va­kia. Situ­ated two kilo­me­ters west of the vil­la­ge of Tomá­ši­ko­vo on the Litt­le Danu­be at the con­flu­en­ce with the Suchý Stre­am, it was built in 1893 by mil­ler Ján Matic­za, under­go­ing its last major modi­fi­ca­ti­on in 1940. It ope­ra­ted until 1960. In 1982, it was res­to­red as an exhi­bi­ti­on of the Regi­onal Muse­um in Galan­ta. The mil­l’s sur­roun­dings con­sist of a ripa­rian forest, and the mill itself is part of a cano­eing rou­te. Visi­tors can anchor near the mill, camp, and swim in the area (slo​va​kia​.tra​vel).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post