2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Krajina, Mestá, Mestá, Moravské, Severná Morava, Typ krajiny, Zahraničie

Vizovice – mesto slivovice

skala
Hits: 231

Vizo­vi­ce sa nachá­dza­jú 14 km východ­ne od Zlí­na v pod­ho­rí Vizo­vic­kých vrchov, na súto­ku Luto­nín­ky a Bra­tře­jov­ky. Žije tu 4800 oby­va­te­ľov. Nemec­ký názov je Wiso­witz. Má dve čas­ti: Vizo­vi­ce a Chras­těšov. His­to­ric­ké jad­ro je pamiat­ko­vou zónou. Domi­nan­tou je baro­ko­vý zámok, nachá­dza­jú sa tu dve tro­j­u­hol­ní­ko­vé námes­tia, kos­tol svä­té­ho Vavřin­ca z roku 1792. Názov mes­ta je odvo­de­ný od krst­né­ho mena Viz, čo bol variant mena Vid. Osa­da Vizo­vi­ce bola zalo­že­ná pred rokom 864 (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). Vte­dy si Slo­va­nia sta­va­li opev­ne­né hra­dis­ká. Sta­re­ši­na (vla­dy­ka) Viza (Vizov) tu mal pod­ľa tere­zí­án­ske­ho kata­stra z roku 1754 na poli v Hodi­šo­ve (Josef Čiž­mář). Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1261. Mest­ské výsa­dy zís­ka­li v roku 1570 (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). Vizo­vi­ce sú mes­tom s tra­dí­ci­ou pále­nia sli­vo­vi­ce (Wiki­pe­dia CZ). V 13. sto­ro­čí tu bol vybu­do­va­ný kláš­tor Smil­he­im. Ku nemu pat­ri­li osa­dy: Chras­te­šov, Luto­ni­na, Drno­vi­ce, Vyso­ká Lho­ta (dnes Vyso­ké Pole), Halu­zi­ce, Zmi­lo­ňov, dedi­ny: Lič (dnes buď Lideč­ko, ale­bo Louč­ka) a Šanov, čas­ti obcí: Zád­ve­ři­ce, Žele­cho­vi­ce, Slop­né, Niv­ni­ce. Kláš­tor osi­rel v roku 1484. Uja­li sa ho v roku 1493 páni z Kun­štá­tu. Boček z Kun­štá­tu dal kláš­tor opra­viť (Josef Čiž­mář).

Rodá­ci: herec, komik Bolek Polív­ka (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). Vo Vizo­vi­ciach sa koná už desiat­ky rokov fes­ti­val Vizo­vic­ké Trn­kob­ra­ní. Je naj­výz­nam­nej­šou kul­túr­nou uda­los­ťou v Zlín­skom kra­ji. Tra­dič­nou súčas­ťou je súťaž v jede­ní sliv­ko­vých gulí (vizo​vic​ke​tr​n​kob​ra​ni​.cz). Koná sa tu aj folk­o­vý fes­ti­val Valaš­ský frgál, kto­rý poria­da hudob­ná sku­pi­na Fle­ret. Ďal­ší­mi kul­túr­ny­mi akci­ami sú: Roc­ko­vý fes­ti­val Mas­ters of Rock, Vizo­vic­ké kul­túr­ne leto (Wiki­pe­dia CZ).

Vizo­vi­ce is loca­ted 14 kilo­me­ters east of Zlín in the foot­hills of the Vizo­vic­ké vrchy (Vizo­vi­ce Hills), at the con­flu­en­ce of the Luto­nín­ka and Bra­tře­jov­ka rivers. It has a popu­la­ti­on of 4,800 inha­bi­tants. The Ger­man name is Wiso­witz. It con­sists of two parts: Vizo­vi­ce and Chras­těšov. The his­to­ric cen­ter is a monu­ment zone. The domi­nant fea­tu­re is the Baro­que cast­le, and the­re are two trian­gu­lar squ­ares and the Church of St. Lawren­ce from 1792. The name of the town is deri­ved from the bap­tis­mal name Viz, which was a variant of the name Vid. The sett­le­ment of Vizo­vi­ce was foun­ded befo­re 864 AD (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). At that time, the Slavs built for­ti­fied sett­le­ments. The elder (chief­tain) Viza (Vizov) had fields in Hodi­šov accor­ding to the The­re­sian Cadas­tre of 1754 (Josef Čiž­mář). The first writ­ten men­ti­on is from 1261. The town rece­i­ved its town pri­vi­le­ges in 1570 (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). Vizo­vi­ce is a town with a tra­di­ti­on of plum bran­dy dis­til­la­ti­on (Wiki­pe­dia CZ). In the 13th cen­tu­ry, the Smil­he­im monas­te­ry was built here. Its esta­tes inc­lu­ded the sett­le­ments of Chras­te­šov, Luto­ni­na, Drno­vi­ce, Vyso­ká Lho­ta (now Vyso­ké Pole), Halu­zi­ce, Zmi­lo­ňov, the vil­la­ges of Lič (now eit­her Lideč­ko or Louč­ka) and Šanov, and parts of the muni­ci­pa­li­ties Zád­ve­ři­ce, Žele­cho­vi­ce, Slop­né, and Niv­ni­ce. The monas­te­ry beca­me orp­ha­ned in 1484. It was taken over by the lords of Kun­štát in 1493. Boček of Kun­štát had the monas­te­ry repai­red (Josef Čižmář).

Notab­le nati­ves inc­lu­de actor and come­dian Bolek Polív­ka (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). The Vizo­vic­ké Trn­kob­ra­ní fes­ti­val has been held in Vizo­vi­ce for deca­des. It is the most sig­ni­fi­cant cul­tu­ral event in the Zlín Regi­on. A tra­di­ti­onal part of the fes­ti­val is a plum dum­pling eating con­test (vizo​vic​ke​tr​n​kob​ra​ni​.cz). The Valaš­ský frgál folk fes­ti­val, orga­ni­zed by the music group Fle­ret, also takes pla­ce here. Other cul­tu­ral events inc­lu­de the Mas­ters of Rock rock fes­ti­val and Vizo­vi­ce Cul­tu­ral Sum­mer (Wiki­pe­dia CZ).

Vizo­vi­ce se nachá­ze­jí 14 km východ­ně od Zlí­na v pod­hůří Vizo­vic­kých vrchů, na sou­to­ku Luto­nín­ky a Bra­tře­jov­ky. Žije zde 4800 oby­va­tel. Němec­ký název je Wiso­witz. Má dvě čás­ti: Vizo­vi­ce a Chras­těšov. His­to­ric­ké jád­ro je památ­ko­vou zónou. Domi­nan­tou je barok­ní zámek, nachá­ze­jí se zde dvě tro­j­ú­hel­ní­ko­vá náměs­tí, kos­tel sva­té­ho Vavřin­ce z roku 1792. Název měs­ta je odvo­zen od křest­ní­ho jmé­na Viz, což byla varian­ta jmé­na Vid. Osa­da Vizo­vi­ce byla zalo­že­na před rokem 864 (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). Teh­dy si Slo­va­né sta­věli opev­něná hra­diš­tě. Sta­ros­ta (vla­di­ka) Viza (Vizov) zde měl pod­le tere­zián­ské­ho kata­stru z roku 1754 pole v Hodi­šo­vě (Josef Čiž­mář). Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1261. Měst­ská prá­va zís­ka­li v roce 1570 (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). Vizo­vi­ce jsou měs­tem s tra­di­cí pále­ní sli­vo­vi­ce (Wiki­pe­dia CZ). Ve 13. sto­le­tí zde byl posta­ven kláš­ter Smil­he­im. K němu patři­ly osa­dy: Chras­te­šov, Luto­ni­na, Drno­vi­ce, Vyso­ká Lho­ta (dnes Vyso­ké Pole), Halu­zi­ce, Zmi­lo­ňov, ves­ni­ce: Lič (dnes buď Lideč­ko, nebo Louč­ka) a Šanov, čás­ti obcí: Zád­ve­ři­ce, Žele­cho­vi­ce, Slop­né, Niv­ni­ce. Kláš­ter osi­řel v roce 1484. Ujal se ho v roce 1493 pán z Kun­štá­tu. Boček z Kun­štá­tu dal kláš­ter opra­vit (Josef Čižmář).

Rodá­ci: herec, komik Bolek Polív­ka (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). Ve Vizo­vi­cích se koná již desít­ky let fes­ti­val Vizo­vic­ké Trn­kob­ra­ní. Je nej­výz­nam­něj­ší kul­tur­ní udá­los­tí ve Zlín­ském kra­ji. Tra­dič­ní sou­čás­tí je sou­těž v jíd­le šves­tko­vých kned­lí­ků (vizo​vic​ke​tr​n​kob​ra​ni​.cz). Koná se zde také folk­lór­ní fes­ti­val Valaš­ský frgál, kte­rý pořá­dá hudeb­ní sku­pi­na Fle­ret. Dal­ší­mi kul­tur­ní­mi akce­mi jsou: Roc­ko­vý fes­ti­val Mas­ters of Rock, Vizo­vic­ké kul­tur­ní léto (Wiki­pe­dia CZ).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Krajina, Moravské, Obce, Severná Morava, Zahraničie

Rajnochovice – obec lesa aj valašskej katedrály

skala
Hits: 313

Raj­no­cho­vi­ce sú turis­tic­kým cen­trom Hos­týn­skych vrchov. Obec je pes­trá, pre­važ­ne zales­ne­ná z mno­hý­mi pasien­ka­mi, kto­ré sú dedič­stvom osíd­ľo­va­nia. V lete tu je troj­ná­sob­né množ­stvo oby­va­te­ľov, nachá­dza sa tu viac ako 550 rekre­ač­ných chát a objek­tov (raj​no​cho​vi​ce​.cz). Raj­no­cho­vi­ce vznik­li z nie­koľ­kých osád: Polom, Hodo­no­vi­ce, Čer­ná ves, Kate­ři­ni­ce, Košov a iné, v kto­rých žili dre­vá­ri, uhlia­ri, pas­tie­ri, roľ­ní­ci, stre­chá­ri. V roku 1640 sa naro­dil bača Miku­láš Raj­noch, slú­žil na kelčs­kom pan­stve. 8. máj 1721 je dátum zalo­že­nia Raj­no­cho­víc. His­to­ric­ká názov obce je Zál­ho­tí. V oko­lí Hos­tý­na vzni­ka­li huty a mly­ny, na úze­mí dneš­nej obce bola posta­ve­ná vyso­ká pec a mlyn. V roku 1775 v Raj­no­cho­vi­ciach žilo 1775 oby­va­te­ľov (raj​no​cho​vi​ce​.cz). 

Neďa­le­ko od dneš­né­ho cin­to­rí­na stál v minu­los­ti dre­ve­ný kos­to­lík svä­tej Anny, zrej­me z 12. sto­ro­čia. Ved­ľa dal kar­di­nál Wolf­gang z Sch­rat­ten­ba­chů posta­viť chrám Naro­de­nia Pan­ny Márie a svä­tej Anny v rokoch 1711 – 1716. Je nazý­va­ný ​“valaš­skou kated­rá­lou”, fun­gu­je ako pút­nic­ké mies­to, kaž­do­roč­ne sa tu koná púť (raj​no​cho​vi​ce​.cz).

V roku 1775 bolo v Raj­no­cho­vi­ciach päť vod­ných píl a dva mly­ny. Kon­com 19. sto­ro­čia 7 mly­nov. V súčas­nos­ti sú tu dve píly (raj​no​cho​vi​ce​.cz). V rokoch 1904 až 1906 bola v Raj­no­cho­vi­ciach vybu­do­va­ná úzko­ko­ľaj­ná les­ná želez­ni­ca za úče­lom zvá­ža­nia dre­va k píle. Voz­ne mali nos­nosť 6000 kg. Súčas­ťou boli dva osob­né voz­ne pre výle­ty pan­stva. Po jej lik­vi­dá­cii v roku 1925 osta­la dodnes maleb­ná les­ná ces­ta ​“štre­ka” (raj​no​cho​vi​ce​.cz).

Naj­väč­ším bohat­stvom obce boli vždy a sú lesy. Dre­vo sa z lesov v minu­los­ti nezvá­ža­lo, ale spla­vo­va­lo. Pre zvý­še­nie toku vody sa vybu­do­va­li malé prieh­ra­dy, tzv. ​“klau­zy”. Klau­za na Roso­šen­ce sa zacho­va­la dodnes. Spla­vo­va­nie trva­lo 10 až 14 dní (raj​no​cho​vi​ce​.cz). Raj­no­cho­vi­ce sú zná­me aj výro­bou rázo­vi­tej ​“raj­no­chov­skej kera­mi­ky” – tou­far. kto­rá sa tvo­ri­la v 19. sto­ro­čí (raj​no​cho​vi​ce​.cz).

Raj­no­cho­vi­ce is a tou­rist cen­ter of the Hos­týn Hills. The vil­la­ge is diver­se, pre­do­mi­nan­tly fores­ted with many mea­do­ws, which are a lega­cy of sett­le­ment. In the sum­mer, the popu­la­ti­on trip­les, and the­re are more than 550 rec­re­a­ti­onal cot­ta­ges and faci­li­ties (raj​no​cho​vi​ce​.cz). Raj­no­cho­vi­ce ori­gi­na­ted from seve­ral sett­le­ments: Polom, Hodo­no­vi­ce, Čer­ná Ves, Kate­ři­ni­ce, Košov, and others, whe­re wood­cut­ters, char­co­al bur­ners, shep­herds, far­mers, and roofers lived. In 1640, the shep­herd Miku­láš Raj­noch was born, who ser­ved in the Kelč esta­te. May 8, 1721, is the date of the foun­ding of Raj­no­cho­vi­ce. The his­to­ri­cal name of the vil­la­ge is Zál­ho­tí. Iron­works and mills were estab­lis­hed near Hos­týn, and a blast fur­na­ce and mill were built in the ter­ri­to­ry of toda­y­’s vil­la­ge. In 1775, the­re were 1,775 inha­bi­tants in Raj­no­cho­vi­ce (raj​no​cho​vi​ce​.cz).

Not far from the cur­rent ceme­te­ry sto­od a wooden church of St. Anne in the past, pro­bab­ly from the 12th cen­tu­ry. Next to it, Car­di­nal Wolf­gang of Sch­rat­ten­bach had the Church of the Nati­vi­ty of the Vir­gin Mary and St. Anne built bet­we­en 1711 and 1716. It is cal­led the ​“Valas­sian Cat­hed­ral” and ser­ves as a pilg­ri­ma­ge site, hos­ting an annu­al pilg­ri­ma­ge (raj​no​cho​vi​ce​.cz).

In 1775, the­re were five water sawmills and two mills in Raj­no­cho­vi­ce. By the end of the 19th cen­tu­ry, the­re were seven mills. Cur­ren­tly, the­re are two sawmills (raj​no​cho​vi​ce​.cz). From 1904 to 1906, a narrow-​gauge forest rai­lway was built in Raj­no­cho­vi­ce for tran­s­por­ting tim­ber to the sawmill. The wagons had a capa­ci­ty of 6000 kg. It inc­lu­ded two pas­sen­ger wagons for esta­te excur­si­ons. After its liqu­ida­ti­on in 1925, the pic­tu­re­sque forest road ​“štre­ka” remai­ned to this day (raj​no​cho​vi​ce​.cz).

The gre­a­test wealth of the vil­la­ge has alwa­ys been and remains the forests. Wood from the forests was not tran­s­por­ted but flo­ated. Small dams, cal­led ​“klau­zy,” were built to inc­re­a­se the water flow. The klau­za at Roso­šen­ka has been pre­ser­ved to this day. Flo­ating las­ted 10 to 14 days (raj​no​cho​vi​ce​.cz). Raj­no­cho­vi­ce are also kno­wn for the pro­duc­ti­on of dis­tinc­ti­ve ​“Raj­no­cho­vi­ce cera­mics” – tou­far, which was cre­a­ted in the 19th cen­tu­ry (raj​no​cho​vi​ce​.cz).

Raj­no­cho­vi­ce jsou turis­tic­kým cen­trem Hos­týn­ských vrchů. Obec je pes­trou, pře­váž­ně zales­něnou s mno­ha pas­tvi­na­mi, kte­ré jsou dědic­tvím osíd­le­ní. V létě zde žije troj­ná­so­bek oby­va­tels­tva, a nachá­zí se zde více než 550 rekre­ač­ních chat a objek­tů. Raj­no­cho­vi­ce vznik­ly z něko­li­ka osad: Polom, Hodo­no­vi­ce, Čer­ná ves, Kate­ři­ni­ce, Košov a dal­ší, kde žili dře­vo­rub­ci, uhlí­ři, pas­tev­ci, rol­ní­ci, šin­de­lá­ři. V roce 1640 se naro­dil bača Miku­láš Raj­noch, slou­žil na kelčs­kém pan­ství. 8. květ­na 1721 je datem zalo­že­ní Raj­no­cho­vic. His­to­ric­ký název obce je Zál­ho­tí. V oko­lí Hos­tý­na vzni­ka­ly hutě a mlý­ny, na úze­mí dneš­ní obce byla posta­ve­na vyso­ká pec a mlýn. V roce 1775 v Raj­no­cho­vi­cích žilo 1775 oby­va­tel. Neda­le­ko od dneš­ní­ho hřbi­to­va stál v minu­los­ti dře­věný kos­te­lík sva­té Anny, zřej­mě z 12. sto­le­tí. Ved­le dal kar­di­nál Wolf­gang z Sch­rat­ten­ba­chů posta­vit chrám Naro­ze­ní Pan­ny Marie a sva­té Anny v letech 1711 – 1716. Je nazý­ván ​“valaš­skou kated­rá­lou”, fun­gu­je jako pout­ní mís­to, kaž­do­roč­ně se zde koná pouť. V roce 1775 bylo v Raj­no­cho­vi­cích pět vod­ních pil a dva mlý­ny. Kon­cem 19. sto­le­tí 7 mlý­nů. V sou­čas­nos­ti jsou zde dvě pily. V letech 1904 až 1906 byla v Raj­no­cho­vi­cích vybu­do­vá­na úzko­roz­chod­ná les­ní želez­ni­ce za úče­lem zvá­že­ní dře­va k pílám. Vozí­ky měly nos­nost 6000 kg. Sou­čás­tí byly dva osob­ní vozy pro výle­ty pan­stva. Po její lik­vi­da­ci v roce 1925 zůs­ta­la dodnes maleb­ná les­ní ces­ta ​“štre­ka”. Nej­vět­ším bohat­stvím obce byly vždy a jsou lesy. Dře­vo se z lesů v minu­los­ti nezvá­že­lo, ale spla­vo­va­lo. Pro zvý­še­ní toku vody se posta­vi­ly malé přeh­ra­dy, tzv. ​“klau­zy”. Klau­za na Roso­šen­ce se zacho­va­la dodnes. Spla­vo­vá­ní trva­lo 10 až 14 dní. Raj­no­cho­vi­ce jsou zná­mé i výro­bou rázo­vi­té ​“raj­no­chov­ské kera­mi­ky” – tou­far, kte­rá se tvo­ři­la v 19. století.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Krajina, Moravské, Obce, Severná Morava, Zahraničie

Podhradní Lhota

skala
Hits: 217

Pod­hrad­ní Lho­ta sa nachá­dza neda­le­ko od Bys­tři­ce pod Hos­tý­nem a Valaš­ským Mezi­ří­čím, na úpä­tí Kelčs­ké­ho Javor­ní­ka. Na mies­tach, kde sto­ro­čia boli dva sta­ro­by­lé hra­dy: Šaum­burk a Nový Šaum­burk – nespráv­ne nazý­va­ný Zubříč. Žije tu 495 oby­va­te­ľov (pod​hrad​nil​ho​ta​.cz). Nový Šaum­burk je nazý­va­ný ľudo­vo aj Baš­ta. Obec vznik­la v roku 1272. Pred­chod­com obce bola zrej­me obec Zubři­ce, s his­to­ric­kým náz­vom Zuber­sko (pod​hrad​nil​ho​ta​.cz).

Pod­hrad­ní Lho­ta is loca­ted near Bys­tři­ce pod Hos­tý­nem and Valaš­ské Mezi­ří­čí, at the foot of the Kelčs­ký Javor­ník. It is situ­ated whe­re two ancient cast­les have sto­od for cen­tu­ries: Šaum­burk and Nový Šaum­burk – incor­rect­ly cal­led Zubříč. The­re are 495 inha­bi­tants living here (pod​hrad​nil​ho​ta​.cz). Nový Šaum­burk is also com­mon­ly kno­wn as Baš­ta. The vil­la­ge was foun­ded in 1272. The pre­de­ces­sor of the vil­la­ge was like­ly the vil­la­ge of Zubři­ce, his­to­ri­cal­ly kno­wn as Zuber­sko (pod​hrad​nil​ho​ta​.cz).

Pod­hrad­ní Lho­ta se nachá­zí neda­le­ko od Bys­tři­ce pod Hos­tý­nem a Valaš­ské­ho Mezi­ří­čí, na úpa­tí Kelčs­ké­ho Javor­ní­ka. Na mís­tech, kde po sta­le­tí stá­ly dva sta­ro­by­lé hra­dy: Šaum­burk a Nový Šaum­burk – nespráv­ně nazý­va­ný Zubříč. Zde žije 495 oby­va­tel (pod​hrad​nil​ho​ta​.cz). Nový Šaum­burk je lido­vě nazý­ván také Baš­ta. Obec vznik­la v roce 1272. Před­chůd­cem obce byla prav­děpo­dob­ně obec Zubři­ce, s his­to­ric­kým náz­vem Zuber­sko (pod​hrad​nil​ho​ta​.cz).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Južná Morava, Krajina, Moravské, Obce, Zahraničie

Koválovice

skala
Hits: 252

Ková­lo­vi­ce sa nachá­dza­jú neďa­le­ko od Brna, na roz­hra­ní Dra­han­skej vrcho­vi­ny a Dyj­skos­vra­tec­ké­ho úva­lu. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1131. V oko­lí sa nachá­dza­jú ryb­ní­ky (kova​lo​vi​ce​.cz). Nachá­dza sa tu kapl­n­ka Pet­ra a Pav­la, kto­rá bola v roku 2001 pre­sta­va­ná na mies­te dre­ve­nej kapl­n­ky z roku 1826. Nachá­dza sa tu aj múze­um sa vzťa­hu­je ku poš­tov­níc­tvu a bit­ke pri Slav­ko­ve. Napo­le­on­ská kapl­n­ka, kúpa­cí prí­rod­ný bio­top. Oko­li­té ryb­ní­ky pat­ri­li gró­fo­vi Levo­vi z Klo­bou­kov. Hniez­di­lo tu množ­stvo vod­né­ho vtác­tva. Pes­to­val sa tu anýz. V obci boli kováčs­ke diel­ne, od ková­čov pochá­dza vraj názov obec (koval). V roku 1754 tu bolo 59 domov. V rokoch 1852 a 1894 pos­ti­hol Ková­lo­vi­ce požiar. Mor v rokoch 1836, 1849, 1866, niči­vé kru­po­bi­tie v 1891, 1902 (kova​lo​vi​ce​.cz).

Ková­lo­vi­ce is loca­ted near Brno, on the bor­der of the Dra­han­ská vrcho­vi­na and Dyj­skos­vra­tec­ký úval. The first writ­ten men­ti­on dates back to 1131. The­re are ponds in the vici­ni­ty (kova​lo​vi​ce​.cz). The­re is a cha­pel of St. Peter and Paul, which was rebu­ilt in 2001 on the site of a wooden cha­pel from 1826. The­re is also a muse­um rela­ted to postal ser­vi­ces and the Batt­le of Slav­kov. Napo­le­on’s Cha­pel, a natu­ral bat­hing bio­to­pe, is loca­ted here. The sur­roun­ding ponds belo­n­ged to Count Lev of Klo­bouk. A varie­ty of water­fo­wl nested here. Ani­se was cul­ti­va­ted here. The­re were blacks­mith works­hops in the vil­la­ge, and sup­po­sed­ly, the name of the vil­la­ge comes from the blacks­miths (kováč). In 1754, the­re were 59 hou­ses here. Ková­lo­vi­ce was hit by fires in 1852 and 1894. The­re were flo­ods in 1836, 1849, and 1866, deva­sta­ting hails­torms in 1891 and 1902 (kova​lo​vi​ce​.cz).

Ková­lo­vi­ce se nachá­ze­jí neda­le­ko od Brna, na roz­hra­ní Dra­han­ské vrcho­vi­ny a Dyj­skos­vra­tec­ké­ho úva­lu. Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1131. V oko­lí se nachá­ze­jí ryb­ní­ky (kova​lo​vi​ce​.cz). V obci sto­jí kap­lič­ka sva­té­ho Pet­ra a Pav­la, kte­rá byla v roce 2001 pře­sta­věna na mís­tě dře­věné kap­lič­ky z roku 1826. Dále zde naj­de­me muze­um věno­va­né poš­tov­nic­tví a bit­vě u Slav­ko­va. Kro­mě toho tu naj­de­me Napo­le­ono­vu kap­li, pří­rod­ní kou­pa­cí bio­top. Okol­ní ryb­ní­ky patři­ly hra­běti Levo­vi z Klo­bou­ků, kde hníz­di­lo množ­ství vod­ní­ho ptac­tva. V obci býva­ly ková­řs­ké díl­ny, od ková­řů prý pochá­zí název obce (koval). V roce 1754 zde bylo 59 domů. V letech 1852 a 1894 pos­tihl Ková­lo­vi­ce požár. Mor v letech 1836, 1849, 1866, niči­vé kru­po­bi­tí v roce 1891 a 1902 (kova​lo​vi​ce​.cz).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, České, Česko, Krajina, Mestá, Mestá, Severná Morava, Typ krajiny, Zahraničie

Kelč – mesto s bohatou históriou

skala
Hits: 366

Kelč leží neďa­le­ko od Valaš­ské­ho Mezi­ří­čí, a Hra­ni­ce. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1131 (kelc​.cz). Žije tu 2685 oby­va­te­ľov na plo­che nece­lých 28 km2. Osob­nos­ti Kel­če: hudob­ný skla­da­teľ Jaro­slav Křič­ka, kato­líc­ky kňaz, peda­góg, teológ, arci­bis­kup praž­ský, prí­mas čes­ký, kar­di­nál Fran­ti­šek Tomá­šek, česko-​americký sce­ná­ris­ta, reži­sér Voj­těch Jas­ný (Wiki­pe­dia), hoke­jis­ta a fut­ba­lis­ta Vlas­ti­mil Bub­ník (Wiki­pe­dia CZ). Pôvod­ný názov obce bol Keleč, odvo­de­ný od mena Kelec, Kelek. Kel zna­me­ná mohut­ný (zvie­ra­cí) zub. Význa­mo­vo šlo o Kel­cov, resp. Kel­kov maje­tok (Hosák, Šrá­mek). Čas­ti mes­ta: Kelč, Babi­ce, Komá­ro­vi­ce, Lho­ta, Něme­ti­ce (Wiki­pe­dia CZ).

Naj­star­šie sto­py člo­ve­ka na tom­to úze­mí sú z mlad­šej doby kamen­nej. Prvé dočas­né síd­la vzni­ka­li cca 5000 rokov pred naším leto­poč­tom. Súvis­lé osíd­le­nie je dato­va­né oko­lo roku 1000. Na Stráž­nom bol ulo­že­ný poklad min­cí a zlom­ko­vé­ho strieb­ra. Veľ­ké­ho roz­kve­tu dosiah­la Kelč za bis­ku­pa Bru­na z Šaum­bur­ku. Vte­dy bolo zalo­že­né Nové měs­to Kelč, zalo­že­ná obec Posvát­no, kto­rá bola samos­tat­ná do roku 1850. Kon­com 14. sto­ro­čia pre­bie­ha­li voj­ny medzi morav­ský­mi mark­ra­bat­mi Još­tom a Pro­ko­pom a na začiat­ku 15. sto­ro­čia husit­ské voj­ny, kedy bola Kelč spus­to­še­ná. V 16. sto­ro­čí tu exis­to­val pivo­var a zača­li vzni­kať reme­sel­né cechy. V roku 1621 bola Kelč nie­koľ­ko krát vyplie­ne­ná a vypá­le­ná sused­mi s ​“valaš­ských pans­tiev natoľ­ko, že tu zosta­la sot­va päti­na oby­va­te­ľov. Kelč pre­sta­lo byť mes­tom. Mes­tom sa opäť sta­lo až na kon­ci 18. sto­ro­čia. Začiat­kom 19. sto­ro­čia sa tu roz­ší­ri­la výro­ba fajok (Ladi­slav Balet­ka).

V Kel­či sa nachá­dza pôvod­ne nesko­ro­go­tic­ký zámok zo 16. sto­ro­čia, rene­sanč­ne a baro­ko­vo upra­ve­ný v 17. sto­ro­čí. V súčas­nos­ti slú­ži ako uči­liš­te a prak­tic­ká ško­la. Far­ský kos­tol svä­té­ho Pet­ra a Pav­la a kos­tol svä­tej Kata­rí­ny, kto­rý bol pôvod­ne zámoc­kou kapl­n­kou zo 16. sto­ro­čia. Rad­ni­ca je zo začiat­ku u 17. sto­ro­čia (Ladi­slav Balet­ka).

Kelč is loca­ted near Valaš­ské Mezi­ří­čí and Hra­ni­ce. The first writ­ten men­ti­on dates back to 1131 (kelc​.cz). The­re are 2685 inha­bi­tants living on an area of​almost 28 km². Per­so­na­li­ties of Kelč inc­lu­de music com­po­ser Jaro­slav Křič­ka, Cat­ho­lic priest, edu­ca­tor, the­olo­gian, Arch­bis­hop of Pra­gue, Czech pri­ma­te, car­di­nal Fran­ti­šek Tomá­šek, Czech-​American scre­en­wri­ter, direc­tor Voj­těch Jas­ný (Wiki­pe­dia), hoc­key pla­y­er and foot­bal­ler Vlas­ti­mil Bub­ník (Wiki­pe­dia CZ). The ori­gi­nal name of the vil­la­ge was Keleč, deri­ved from the name Kelec, Kelek. Kel means stur­dy (ani­mal) tooth. In terms of mea­ning, it was the pro­per­ty of Kelc or Kel­kov (Hosák, Šrá­mek). Parts of the city: Kelč, Babi­ce, Komá­ro­vi­ce, Lho­ta, Něme­ti­ce (Wiki­pe­dia CZ).

The oldest tra­ces of human pre­sen­ce in this area are from the youn­ger Sto­ne Age. The first tem­po­ra­ry sett­le­ments were estab­lis­hed around 5000 years befo­re our era. Con­ti­nu­ous sett­le­ment is dated around the year 1000. A tre­a­su­re tro­ve of coins and frag­ments of sil­ver was depo­si­ted on Stráž­ný. Kelč flou­ris­hed under Bis­hop Bru­no of Schaum­burg. At that time, Nové měs­to Kelč was foun­ded, and the vil­la­ge of Posvát­no, which remai­ned inde­pen­dent until 1850, was foun­ded. Wars bet­we­en the Mora­vian mar­gra­ves Jošt and Pro­kop took pla­ce at the end of the 14th cen­tu­ry, and at the begin­ning of the 15th cen­tu­ry, the Hus­si­te wars, during which Kelč was devas­ta­ted. In the 16th cen­tu­ry, the­re was a bre­we­ry and craft guilds began to emer­ge. In 1621, Kelč was plun­de­red seve­ral times and bur­ned by neigh­bors from ​“Valaš­ských pans­tiev” to such an extent that bare­ly a fifth of the inha­bi­tants remai­ned. Kelč cea­sed to be a city. It beca­me a city again only at the end of the 18th cen­tu­ry. At the begin­ning of the 19th cen­tu­ry, pipe pro­duc­ti­on expan­ded here (Ladi­slav Baletka).

In Kelč, the­re is an ori­gi­nal­ly late Got­hic cast­le from the 16th cen­tu­ry, reno­va­ted in the Renais­san­ce and Baro­que sty­les in the 17th cen­tu­ry. It cur­ren­tly ser­ves as a voca­ti­onal scho­ol. The parish church of St. Peter and Paul and the church of St. Cat­he­ri­ne, which was ori­gi­nal­ly a cast­le cha­pel from the 16th cen­tu­ry. The town hall dates back to the ear­ly 17th cen­tu­ry (Ladi­slav Baletka).

Kelč leží neda­le­ko od Valaš­ské­ho Mezi­ří­čí a Hra­nic. Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1131 (kelc​.cz). Žije zde 2685 oby­va­tel na plo­še nece­lých 28 km². Osob­nos­ti Kel­če: hudeb­ní skla­da­tel Jaro­slav Křič­ka, kato­lic­ký kněz, peda­gog, teolog, arci­bis­kup praž­ský, pri­mas čes­ký, kar­di­nál Fran­ti­šek Tomá­šek, česko-​americký sce­ná­ris­ta, reži­sér Voj­těch Jas­ný (Wiki­pe­dia), hoke­jis­ta a fot­ba­lis­ta Vlas­ti­mil Bub­ník (Wiki­pe­dia CZ). Původ­ní název obce byl Keleč, odvo­ze­ný od jmé­na Kelec, Kelek. Kel zna­me­ná mohut­ný (zví­ře­cí) zub. Význa­mo­vě šlo o Kel­cov, resp. Kel­kov maje­tek (Hosák, Šrá­mek). Čás­ti měs­ta: Kelč, Babi­ce, Komá­ro­vi­ce, Lho­ta, Něme­ti­ce (Wiki­pe­dia CZ).

Nej­star­ší sto­py člo­věka na tom­to úze­mí jsou z mlad­ší doby kamen­né. Prv­ní dočas­né síd­la vzni­ka­la asi před 5000 lety. Sou­vis­lé osíd­le­ní je dato­vá­no kolem roku 1000. Na Stráž­ném byl ulo­žen poklad min­cí a zlom­ko­vé­ho stříb­ra. Vel­ké­ho rozk­větu dosáh­la Kelč za bis­ku­pa Bru­na z Šaum­bur­ku. Teh­dy bylo zalo­že­no Nové měs­to Kelč, zalo­že­ná obec Posvát­no, kte­rá byla samos­tat­ná do roku 1850. Kon­cem 14. sto­le­tí pro­bí­ha­ly vál­ky mezi morav­ský­mi mark­ra­ba­ty Još­tem a Pro­ko­pem a na začát­ku 15. sto­le­tí husit­ské vál­ky, kdy byla Kelč spus­to­še­na. V 16. sto­le­tí zde exis­to­val pivo­var a zača­ly vzni­kat řeme­sl­né cechy. V roce 1621 byla Kelč něko­li­krát vyple­něna a vypá­le­na sou­se­dy ​“valaš­ských pans­tiev nato­lik, že tu zůs­ta­la sot­va pěti­na oby­va­tel. Kelč přes­ta­lo být měs­tem. Měs­tem se opět sta­lo až na kon­ci 18. sto­le­tí. Začát­kem 19. sto­le­tí se tu roz­ší­ři­la výro­ba dýmek (Ladi­slav Baletka).

V Kel­či se nachá­zí původ­ně pozdně gotic­ký zámek z 16. sto­le­tí, rene­sanč­ně a barok­ně upra­ve­ný v 17. sto­le­tí. V sou­čas­nos­ti slou­ží jako uči­liš­tě a prak­tic­ká ško­la. Far­ní kos­tel sva­té­ho Pet­ra a Pav­la a kos­tel sva­té Kate­ři­ny, kte­rý byl původ­ně zámec­kou kap­lí ze 16. sto­le­tí. Rad­ni­ce je z počát­ku 17. sto­le­tí (Ladi­slav Baletka).

Lite­ra­tú­ra

Hosák, Šrá­mek, 1970: Míst­ní jmé­na na Mora­vě a ve Slez­sku I, Pra­ha, p. 388, 389

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post