Značka: rímski obchodníci

2006, 2006-2010, 2008, 2011, 2011-2015, 2013, 2015, Časová línia, Krajina, Mestá, Mestá, Podunajsko, Slovenská krajina, Slovenské, Typ krajiny

Devín – mestská časť Bratislavy

10/06/202207/03/2024 skala

Devín leží pri sútoku riek Morava a Dunaj v nadmorskej výške 158 metrov nad morom. Na ploche 13.98 km² tu žije 1382 obyvateľov. Maďarský názov pre Devín je Dévény, nemecký Theben. Nachádza sa tu zrúcanina hradu Devín, gotický kostol svätého Kríža – Panny Márie z druhej polovice 13. storočia a pomník padlým hrdinom I. a II. svetovej vojny (Wikipedia).

Najstaršie osídlenie v Devíne je známe z neolitu – príchod neolitických roľníkov 5 000 – 3 500 rokov pred n. l. V staršej dobe železnej je zrejme najvýznamnejším objavom nález obilnej jamy, v ktorej sa našla v klasoch pôvodne uložená v tom čase pestovaná pšenica dvojzrnná – Triticum dicoccum. V období mladšej doby železnej je územie späté s Keltami. V období 1. – 4. storočia bolo územie súčasťou opevňovacieho systému Limes Romanus, ako jedno z predhradí rímskeho Carnunta (sazp.sk). Koncom 1. storočia pred n. l. sa tu usadzovali aj rímski obchodníci (Goláň et al.). Našli sa tu rímske mince (Richard Miške). V 1. storočí tu Rimania postavili strážnu stanicu, sídlila tu posádka légie z Carnunta. Po jej opustení v 4. storočí sa v nej usadili Slovania (Goláň et al.). Našli sa tu aj starogermánske urnové hroby (sazp.sk). Po Germánoch (najmä Markomanoch a Kvádoch) sa našiel staroveký chlieb. Podľa analýzy bol pšenično – ražný (hradiska.sk). Medzi prvé písomné zmienky o Devíne patri listina z roku 1237 pod názvom Villa Thebyn. Mestečko bolo poddané Devínskemu hradu. V roku 1568 získalo od cisára Maximiliána osamostatnenie a privilégia. V 16. storočí bolo významným trhovým miestom, existovali tu viaceré cechy: lodníkov, rybárov, hrnčiarov, obuvníkov a vinohradníkov. Prekvitalo pestovanie ovocia a zeleniny. V roku 1829 bola založená Dunajsko-paroplavebná spoločnosť. Devínu významne prospel v rokoch 1870 – 1890 Lafranconiho kameňolom, ktorý dodával kameň na reguláciu Dunaja. Vinice sa na území Devína spomínajú už v roku 1254, avšak Devín je známy ríbezľovým vínom, s výrobou ktorého začal v roku 1922 Alois Sonntag. Do konca druhej svetovej vojny tu žili Nemci, Maďari, Slováci, Židia aj Chorváti. Súčasťou Bratislavy je Devín od roku 1946 (devin.sk).

Devín is located at the confluence of the Morava and Danube rivers at an altitude of 158 meters above sea level. With an area of 13.98 km², it is home to 1382 inhabitants. The Hungarian name for Devín is Dévény, and the German name is Theben. Here, you can find the ruins of Devín Castle, the Gothic Church of the Holy Cross – Virgin Mary from the second half of the 13^th century, and a monument to the fallen heroes of World War I and II (Wikipedia).

The oldest settlement in Devín dates back to the Neolithic period – the arrival of Neolithic farmers 5,000 – 3,500 years BC. The most significant discovery from the early Iron Age is likely the finding of a grain pit containing originally stored einkorn wheat – Triticum dicoccum. The territory was associated with the Celts during the late Iron Age. From the 1^st to the 4^th century, the area was part of the Roman defensive system, the Limes Romanus, as one of the outposts of the Roman Carnuntum (sazp.sk). At the end of the 1^st century BC, Roman traders also settled here. Roman coins were found here (Richard Miške). In the 1^st century, the Romans built a guard station here, inhabited by a legion from Carnuntum. After its abandonment in the 4^th century, Slavs settled in the area (Goláň et al.). Ancient Germanic urn graves were also found here (sazp.sk). An ancient loaf of bread was found, likely of wheat and rye (hradiska.sk). The earliest written mention of Devín dates back to a document from 1237 under the name Villa Thebyn. The town was subject to Devín Castle. In 1568, it gained independence and privileges from Emperor Maximilian. In the 16^th century, it was a significant market town with various guilds: boatmen, fishermen, potters, shoemakers, and winemakers. The cultivation of fruits and vegetables flourished. In 1829, the Danube Steam Navigation Company was founded. Devín significantly benefited from Lafranconi’s quarry from 1870 to 1890, which supplied stone for the regulation of the Danube. Vineyards have been mentioned in the Devín area since 1254, but Devín is known for its currant wine, production of which began in 1922 by Alois Sonntag. Until the end of World War II, Germans, Hungarians, Slovaks, Jews, and Croats lived here. Devín has been part of Bratislava since 1946 (devin.sk).

Devín liegt an der Mündung der Flüsse Morava und Donau in einer Höhe von 158 Metern über dem Meeresspiegel. Auf einer Fläche von 13,98 km² leben hier 1382 Einwohner. Der ungarische Name für Devín lautet Dévény und der deutsche Name ist Theben. Hier befinden sich die Ruinen der Burg Devín, die gotische Kirche des Heiligen Kreuzes – Jungfrau Maria aus der zweiten Hälfte des 13. Jahrhunderts und ein Denkmal für die gefallenen Helden des Ersten und Zweiten Weltkriegs (Wikipedia).

Die älteste Siedlung in Devín stammt aus der Jungsteinzeit – der Ankunft neolithischer Bauern vor 5.000 bis 3.500 Jahren v. Chr. Die bedeutendste Entdeckung aus der frühen Eisenzeit ist wahrscheinlich der Fund einer Korngrube, die ursprünglich eingelagerten Emmer-Weizen enthielt – Triticum dicoccum. Das Gebiet war während der späten Eisenzeit mit den Kelten verbunden. Von 1. bis 4. Jahrhundert gehörte das Gebiet zum römischen Verteidigungssystem, dem Limes Romanus, als eine der Außenposten des römischen Carnuntum (sazp.sk). Am Ende des 1. Jahrhunderts v. Chr. ließen sich auch römische Händler hier nieder. Römische Münzen wurden hier gefunden (Richard Miške). Im 1. Jahrhundert errichteten die Römer hier eine Wachstation, in der eine Legion aus Carnuntum stationiert war. Nach ihrer Aufgabe im 4. Jahrhundert siedelten sich Slawen in der Gegend an (Goláň et al.). Hier wurden auch antike germanische Urnengräber gefunden (sazp.sk). Ein antikes Brot wurde gefunden, wahrscheinlich aus Weizen und Roggen (hradiska.sk). Die früheste schriftliche Erwähnung von Devín stammt aus einem Dokument von 1237 unter dem Namen Villa Thebyn. Die Stadt stand unter der Herrschaft von Devín Castle. Im Jahr 1568 erlangte sie Unabhängigkeit und Privilegien vom Kaiser Maximilian. Im 16. Jahrhundert war es eine bedeutende Marktstadt mit verschiedenen Zünften: Bootsfahrer, Fischer, Töpfer, Schuhmacher und Winzer. Der Anbau von Obst und Gemüse blühte auf. Im Jahr 1829 wurde die Donau-Dampfschifffahrtsgesellschaft gegründet. Devín profitierte von Lafranconis Steinbruch von 1870 bis 1890, der Steine für die Regulierung der Donau lieferte. Weinberge sind seit 1254 im Gebiet von

Devín erwähnt, aber Devín ist bekannt für seinen Johannisbeerenwein, dessen Produktion 1922 von Alois Sonntag begann. Bis zum Ende des Zweiten Weltkriegs lebten hier Deutsche, Ungarn, Slowaken, Juden und Kroaten. Devín gehört seit 1946 zu Bratislava (devin.sk).

Dévény a Morava és a Duna folyók összefolyásánál fekszik, 158 méteres tengerszint feletti magasságban. Területe 13,98 km², és 1382 lakosa van. A Dévény magyar neve Dévény, a német neve pedig Theben. Itt található a Dévényi várnak a romja, a Szent Kereszt – Szűz Mária gótikus templom a 13. század második feléből és egy emlékmű az I. és II. világháborúban elesetteknek (Wikipédia).

Dévény legrégebbi települése a neolitikumból származik – a neolitikus földművesek érkezése 5.000 – 3.500 évvel ezelőtt. Az ókorban talált kenyérsütő gödör a legjelentősebb felfedezés az idősebb vaskorban, amelyben eredetileg tároltak kétszemű tönkölybúzát – Triticum dicoccum. A terület a keltákkal volt összekapcsolva a késő vaskorban. Az 1. és 4. század között a terület része volt a római védelmi rendszernek, a Limes Romanusnak, mint a római Carnuntum egyik elővárosa (sazp.sk). Kr. U. végén római kereskedők is letelepedtek itt. Római érméket találtak itt (Richard Miške). Az 1. században a rómaiak itt egy őrsállást építettek, amelyet egy legion telepített Carnuntumból. Feladását követően, a 4. században a területen szlávok telepedtek le (Goláň et al.). Itt is találtak ógermán urnatemetőket (sazp.sk). Az ókorban találtak egy kenyérféléket. Valószínűleg búzából és rozsból készült (hradiska.sk). A Dévény legrégebbi írásos említése egy 1237-es okiratból származik a Villa Thebyn néven. A város a Dévényi várhoz tartozott. 1568-ban kapott függetlenséget és kiváltságokat I. Maximilián császártól. A 16. században jelentős piaci város volt különböző céhekkel: hajóskapitányok, halászok, fazekasok, cipészek és borászok. Gyümölcs- és zöldségtermesztése virágzott. 1829-ben alapították a Dunai Gőzhajózási Társaságot. Dévény jelentős előnyre tett szert Lafranconi kőbányájából 1870 és 1890 között, amely kőt szállított a Duna szabályozásához. Szőlőültetvényekről már 1254 óta említés van Dévény területén, de Dévény a ribizlivirág boráról ismert, amelynek gyártását 1922-ben Alois Sonntag kezdte el. A második világháború végéig itt éltek németek, magyarok, szlovákok, zsidók és horvátok. Dévény 1946 óta része Bratislavának (devin.sk).

Literatúra

Goláň Karol, Kropilák Miroslav, Ratkoš Peter, Tibenský Ján, 1961: Československé dejiny, Redakcia M. Kropilák. 1. vyd. Bratislava: Vydavateľstvo Osveta, 384 p, 40. Rozklad patriarchálneho rodového zriadenia 4, p. 21.

Odkazy

Sútok Moravy a Dunaja pod Devínskym hradom

Use Facebook to Comment on this Post

2011, 2011-2015, Časová línia, Krajina, Mestá, Mestá, Slovenská krajina, Slovenské, Stredné Považie, Typ krajiny

Trenčín – jedno z najstarších miest Slovenska

21/10/201603/04/2024 skala

Trenčín je centrom stredného Považia, významným centrom obchodu, hospodárstva, kultúry a športu (trencin.sk) a módy (Wikipedia). Tradíciu v meste majú výstavy a veľtrhy. Žije tu takmer 60000 obyvateľov. Mesto leží v nadmorskej výške 204 – 210 metrov nad morom. Jeho rozloha je takmer 82 km². Má 10 katastrálnych území: Hanzlíková, Istebník, Kubra, Kubrica, Orechové, Opatová, Trenčianske Biskupice, Záblatie, Trenčín a Zlatovce (trencin.sk). V roku 1850 žilo v Trenčíne 2602 obyvateľov, v roku 1900 7011, v roku 1970 29055 (Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850 – 1970). Maďarské pomenovanie je Trencsén, nemecký Trentschin, latinský Trentsinium alebo Laugaricio. Trenčiansky úsek stredného Považia možno považovať za jednu z najsúvislejšie urbanizovaných aglomerácií na Slovensku – Trenčín, Nemšová, Trenčianske Teplice, Nová Dubnica, Dubnica nad Váhom, Ilava a Trenčianska Teplá – žije tu približne 120 000 obyvateľov. Cez mesto preteká rieka Váh. Mesto má aj letisko, ktoré slúži aj na vojenské účely. V areáli sa nachádza podnik Letecké opravovne Trenčín, a. s., ktoré opravujú lietadlá a vrtuľníky z celého sveta. Vznikla tu aj Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka (Wikipedia).

Nachádza sa tu aj Galéria Miloša Alexandra Bazovského, výstavisko EXPO center. Pravidelne sa tu koná festival Pohoda, Jazz pod hradom. V rámci EXPO center: Trenčín mesto módy, Salón textilnej a odevnej techniky, Zlatá Fatima – súťaže producentov módy a odievania, Beauty Slovakia, Aqua – medzinárodná výstava vodného hospodárstva, hydroeneregetiky a ochrany životného prostredia. AS Trenčín je úspešný futbalový klub. Dukla Trenčín hokejový. Rozvinutá je aj kanoistika, hádzaná a florbal. Trenčín je hokejové mesto, a nielen z dôvodu dvoch zimných štadiónov – jeden nesie meno Pavla Demitru, druhý Mariána Gáboríka. Medzi ďalšie osobnosti patrí: filmár Pavol Barabáš, historik Vojtech Zamarovský, maliar Miloš Alexander Bazovský, fotograf Karol Kállay, spisovateľka Nataša Tanská, filmový producent Rudolf Biermann, režisér Igor Pietor, Ľubomír Vajdička, Václav Mika, herečka Ida Rapaičová, Marta Sládečková, hudobník Richard Rybníček, dlhoročná šéfredaktorka vydavateľstva Mladé Letá Lýdia Kyseľová, duchovný Marián Gavenda, hokejista Zdeno Chára, moderátorky Jarmila Lajčáková Hargašová a Soňa Müllerová Behulová, Štefan Skrúcaný, diplomati Pavol Hamžík, Egon Lánsky, Alojz Lorenc, Alexander Dubček (Wikipedia). Z minulosti samozrejme Matúš Čák, učiteľ Samuel Štúr – otec Ľudovíta (trencin.sk).

Trenčín patrí ku najstarším slovenským mestám. Najstaršie archeologické nálezy dokladajú prítomnosť človeka už pred 200 000 rokmi. Ešte pred príchodom Keltov viedla územím Trenčína cez Vlársky priesmyk jedna z vetiev “Jantárovej cesty”, ktorou putovali etruskí, grécki a neskôr rímski obchodníci zo stredomoria na Pobaltie (trencin.sk). V diele Geografia od grécko-rímskeho polyhistora Klaudia Ptolemaia (90 – 168) je pomenovanie mesta Leukaristos (Renáta Kaščáková, Jozef Gertli Danglár).

Na prelome letopočtu vytlačili Keltov germánske kmene zo severu a západu, predovšetkým Kvádi. Kvádi spolu s Markomanmi, sídliacimi na južnej Morave viedli časté boje s Rimanmi. Svedectvom týchto vojen je aj známy rímsky nápis na hradnej skale, ktorý tu zanechala II. pomocná légia, keď tu prezimovala v rokoch 179 – 180 (trencin.sk). V preklade ja na ňom napísané: Víťazstvu cisárov a vojska, ktoré sídlilo v Laugaríciu, v počte 855 vojakov II. légie, dal zhotoviť M.V. Maximianus, legát II. pomocnej légie (Jurčacko). Je pravdepodobné, že Trenčiansky hrad bol koncom 10. a začiatkom 11. storočia sídlom provincie Vag, ktorú sa spomína v zakladacej listine pražského biskupstva z roku 1086 (trencin.sk). V roku 1241 mesto odolalo tatárskemu útoku (trencin.sk). Najväčšiu slávu zažilo mesto za Matúša Čáka Trenčianskeho začiatkom 14. storočia (trencin.sk). 19.2.1412 kráľ Žigmund Luxemburský udelil Trenčínu štatút slobodného kráľovského mesta (trencin.sk). Mestská veža (Dolná brána) bola súčasťou opevnenia začiatkom 15. storočia (trencin.sk).

V roku 1548 žilo v Trenčíne 222 rodín – asi 1 200 – 1 300 obyvateľov. Rok 1585, 1656, 1710 a 1716 zasiahol mesto mor, v roku 1593 a 1625 povodeň. V roku 1706 žilo v Trenčíne 1880 obyvateľov (trencin.sk). Morový stĺp v strede námestia bol postavený v roku 1712 ako spomienka na mor, ktorý postihol mesto v roku 1710 (trencin.sk). 14.5.1708 zhorelo v meste 195 domov. V roku 1787 žilo v Trenčíne už 4 222 obyvateľov. V roku 1790 požiar zničil aj hrad. V roku 1805 tadeto prechádzal ruský cár Alexander po bitke pri Slavkove. 26.8.1813 sa pri povodne takmer utopil František Palacký. Rok 1831 je rokom cholery (trencin.sk). V roku 1886 zachvátil mesto veľký požiar. Rok 1897 je rokom, kedy nórska firma Gregersen postavila v meste nový oceľový cestný most cez Váh s dĺžkou 258 a šírkou 6 metrov. V roku 1904 grófka Ifigénia D‘Arcourt darovala mestu Trenčiansky hrad. V roku 1919 mesto prekročilo hranicu 10 000 obyvateľov (10191) (trencin.sk).

V druhej polovici 19. storočia sa Trenčín stal významným obchodným a priemyselným centrom, postavená bola železnica. Od konca 19. storočia sa rozvinul priemysel, textilné továrne, liehovary, spracovanie gumy, dreva. Za prvej Československej republiky sa rozrástol odevný, potravinársky a strojársky priemysel. Po roku 1945 výstavníctvo (Wikipedia).

Trenčín is the center of central Považie, a significant hub for commerce, economy, culture, and sports (trencin.sk) and fashion (Wikipedia). The city has a tradition of hosting exhibitions and fairs. It is home to nearly 60,000 residents and is situated at an elevation of 204 to 210 meters above sea level. Covering an area of almost 82 km², it comprises 10 cadastral territories: Hanzlíková, Istebník, Kubra, Kubrica, Orechové, Opatová, Trenčianske Biskupice, Záblatie, Trenčín, and Zlatovce (trencin.sk). In 1850, Trenčín had a population of 2,602, which increased to 7,011 by 1900 and 29,055 by 1970 (Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850 – 1970). Its Hungarian name is Trencsén, German Trentschin, Latin Trentsinium, or Laugaricio. The Trenčín section of central Považie can be considered one of the most continuously urbanized agglomerations in Slovakia, with approximately 120,000 inhabitants in the vicinity, including Trenčín, Nemšová, Trenčianske Teplice, Nová Dubnica, Dubnica nad Váhom, Ilava, and Trenčianska Teplá. The Váh River flows through the city, which also hosts an airport serving both civilian and military purposes. The area includes the company Letecké opravovne Trenčín, a.s., specializing in the repair of aircraft and helicopters from around the world. Trenčín is also home to the Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka (Wikipedia).

The city features the Galéria Miloša Alexandra Bazovského, EXPO center exhibition hall, and hosts regular events such as the Pohoda festival and Jazz pod hradom. Within the EXPO center, Trenčín is known for its fashion events, textile and clothing technology salons, Zlatá Fatima – a competition for fashion and clothing producers, Beauty Slovakia, Aqua – an international exhibition of water management, hydroenergy, and environmental protection. The city is home to successful football and hockey clubs, AS Trenčín and Dukla Trenčín, respectively. Trenčín is recognized for its achievements in canoeing, handball, and floorball. Known as a hockey city, it boasts two winter stadiums, one named after Pavol Demitra and the other after Marián Gáborík. Notable personalities associated with Trenčín include filmmaker Pavol Barabáš, historian Vojtech Zamarovský, painter Miloš Alexander Bazovský, photographer Karol Kállay, writer Nataša Tanská, film producer Rudolf Biermann, director Igor Pietor, Ľubomír Vajdička, Václav Mika, actress Ida Rapaičová, Marta Sládečková, musician Richard Rybníček, longtime editor-in-chief of Mladé Letá Lýdia Kyseľová, clergyman Marián Gavenda, hockey player Zdeno Chára, and TV presenters Jarmila Lajčáková Hargašová and Soňa Müllerová Behulová, among others (Wikipedia). From the past, notable figures include Matúš Čák and teacher Samuel Štúr, father of Ľudovít (trencin.sk).

Trenčín is one of the oldest Slovak cities, with archaeological findings suggesting human presence over 200,000 years ago. Prior to the arrival of the Celts, one branch of the “Amber Road,” traveled by Etruscan, Greek, and later Roman traders from the Mediterranean to the Baltic, passed through the Trenčín region via the Vlársky Pass (trencin.sk). In the Geographia by the Greco-Roman polymath Claudius Ptolemy (90 – 168), the city is referred to as Leukaristos (Renáta Kaščáková, Jozef Gertli Danglár).

Around the turn of the era, Germanic tribes, particularly the Quadi, displaced the Celts from the north and west, specifically from the Kvádi region. The Quadi, along with the Marcomanni residing in southern Moravia, engaged in frequent battles with the Romans. Evidence of these wars is the well-known Roman inscription on the castle rock, left by the II. auxiliary legion when it wintered here in 179 – 180 (trencin.sk). Translated, the inscription reads: “To the victory of the emperors and the army, which resided in Laugarícius, numbering 855 soldiers of the II. auxiliary legion, M.V. Maximianus, the legate of the II. auxiliary legion, had it made” (Jurčacko). It is likely that Trenčiansky hrad was the seat of the Vag province at the end of the 10^th and beginning of the 11^th century, as mentioned in the founding charter of the Prague bishopric from 1086 (trencin.sk). In 1241, the city resisted a Tatar attack (trencin.sk). The greatest glory came to the city during the early 14^th century under Matúš Čák Trenčianský (trencin.sk). On February 19, 1412, King Sigismund of Luxembourg granted Trenčín the status of a free royal city (trencin.sk). The city tower (Dolná brána) was part of the fortifications in the early 15^th century (trencin.sk).

In 1548, Trenčín was home to 222 families, approximately 1,200−1,300 residents. In the years 1585, 1656, 1710, and 1716, the city faced plague outbreaks, while floods occurred in 1593 and 1625. In 1706, Trenčín had 1,880 inhabitants (trencin.sk). The plague column in the middle of the square was erected in 1712 as a memorial to the plague of 1710 (trencin.sk). On May 14, 1708, 195 houses burned down in the city. In 1787, Trenčín had 4,222 inhabitants. In 1790, a fire destroyed the castle, and in 1805, Russian Tsar Alexander passed through the city after the Battle of Slavkov. On August 26, 1813, František Palacký almost drowned in a flood. The year 1831 marked a cholera epidemic (trencin.sk). In 1886, a major fire swept through the city. In 1897, the Norwegian company Gregersen built a new steel road bridge over the Váh, measuring 258 meters in length and 6 meters in width. In 1904, Countess Ifigénia D’Arcourt donated Trenčiansky hrad to the city. In 1919, the population exceeded 10,000 residents (10,191) (trencin.sk).

In the second half of the 19^th century, Trenčín became a significant trade and industrial center, with the construction of the railway. Since the late 19^th century, the city has seen the development of industry, including textile factories, distilleries, and wood processing. During the First Czechoslovak Republic, the city’s textile, food, and engineering industries expanded. After 1945, exhibitionism became prominent (Wikipedia).

Odkazy

Trenčín
Dušan Jurčacko
Jozef Gertli Danglár, Renata Kaščáková
Tamara Nešporová, Ján Rajtár – Laugaricio – Trenčín a okolie v rímskej dobe
Facebook
Wikipedia
Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850 – 1970, Statistický lexikon obcí ČSSR 1982, vyd. Federální statistický úřad. Praha 1984. Krajský štatistický úrad v Trenčíne (cenzus 1991, 2001)