2016, 2016-2020, Časová línia, České, Česko, Južné Čechy, Kostoly, Krajina, Neživé, Obce, Stavby, Zahraničie

Komařice – juhočeská obec so sýpkou pre zabezpečenie pred neúrodnými rokmi

skala
Hits: 714

Obec Koma­ři­ce sa nachá­dza 6 km od Čes­kých Budějo­víc. Nemec­ký názov preň je Komars­chitz. Čes­ké syno­ny­mum je Komá­ŕi­ce. Prvá zmien­ka o obci je z roku 1278 (koma​ri​ce​.cz). Regi­onál­ny his­to­rik Jaro­mír Šimon uvá­dza, že osíd­le­nie tu exis­to­va­lo už oko­lo roku 600. Pome­no­va­nie obce pochá­dza od sta­ro­slo­van­ské­ho komar, komar­no, komar­ník, čo zna­me­ná pas­tvi­ny ďale­ko od osíd­le­nia. Pre Koma­ři­ce bolo veľ­mi dôle­ži­té ryb­nič­né, les­né hos­po­dár­stvo a chov ovcí. Vzni­ka­li mly­ny, hám­re, flu­sár­ňa, v kto­rej sa varil potaš. V obci Koma­ři­ce žije 372 oby­va­te­ľov v 187 domoch na roz­lo­he 10.3 km2. Ležia v nad­mor­skej výš­ke 460 met­rov nad morom (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Napro­ti zám­ku vznik­li dve veľ­ké záh­ra­dy, v jed­nej bola oran­žé­ria pre pes­to­va­nie cit­ru­sov a fiku­sov. Tu sa v Čechách po prvý krát začal pes­to­vať šalát. Veľ­ký význam mal pivo­var, kto­rý fun­go­val do roku 1904. O koma­řic­kom pive sa tra­do­va­lo, že sa ho člo­vek môže najesť aj napiť, tak bolo vraj hus­té. Aj pre­to sa tu pes­to­val chmeľ, ale aj vín­na réva, kono­pe, ľan, ovo­cie (koma​ri​ce​.cz).

Domi­nan­tou obce je rene­sanč­ný zámok. Do dneš­nej podo­by ho posta­vi­li v rokoch 1561 – 1566. V roku 1598 zámok vyho­rel. Obdob­ne v rokoch 1621, 1673, 1709 a 1742 odo­lá­val zámok požia­rom. Pred zám­kom sto­jí baro­ko­vá socha Pan­ny Márie Nepo­škvr­ne­nej, prav­de­po­dob­ne posta­ve­ná oko­lo roku 1730 (koma​ri​ce​.cz). Na mies­te zám­ku stá­la pred­tým tvrz. Zámok bol v rešti­tú­cii vrá­te­ný maji­te­ľom, kto­rých pred­ko­via ho zakú­pi­li v roku 1926 (Infor­mač­ná tabuľa).

Kon­tri­buč­ná sýp­ka je vidi­teľ­ná zo všet­kých prí­jaz­do­vých ciest v oko­lí. Zača­la vzni­kať už v 13.6.1689. Je dlhá tak­mer 58 met­rov, viac ako 14 met­rov širo­ká a nie­čo cez 16 met­rov vyso­ká. Vznik­la aj s kapa­cit­ných dôvo­dov a z dôvo­du, aby obi­lie pri čas­tých požia­roch pod­da­ných nez­ho­re­lo. Hla­do­vé roky 1713 – b1714 a 1773 – 1776 vďa­ka nej pre­šli kra­jom bez výraz­nej­ších stôp na tunaj­šom oby­va­teľ­stve (koma​ri​ce​.cz). Do blíz­ke­ho údo­lia Žel­no sa cho­di­lo ku stud­nič­ke svä­tej Bar­ba­ry pre lie­či­vú vodu, s údaj­ne bla­ho­dár­ny­mi účin­ka­mi na zrak. Stud­nič­ka je zacho­va­ná dodnes (Infor­mač­ná tabuľa).

The vil­la­ge of Koma­ři­ce is loca­ted 6 km from Čes­ké Budějo­vi­ce. Its Ger­man name is Komars­chitz, and its Czech syno­nym is Komá­ŕi­ce. The first men­ti­on of the vil­la­ge dates back to 1278 (koma​ri​ce​.cz). Regi­onal his­to­rian Jaro­mír Šimon sug­gests that sett­le­ments exis­ted here around the year 600. The name of the vil­la­ge comes from the Old Sla­vic word ​“komar,” mea­ning pas­tu­res far from sett­le­ments. Fis­he­ries, fores­try, and she­ep far­ming were cru­cial for Koma­ři­ce. Mills, ham­mer mills, and a potash boiling faci­li­ty were estab­lis­hed. The vil­la­ge has a popu­la­ti­on of 372 resi­dents in 187 hou­ses, cove­ring an area of 10.3 km². It sits at an alti­tu­de of 460 meters abo­ve sea level (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Two lar­ge gar­dens were cre­a­ted oppo­si­te the cast­le, one of which hou­sed an oran­ge­ry for gro­wing cit­rus fru­its and figs. This is whe­re let­tu­ce cul­ti­va­ti­on began for the first time in Bohe­mia. The bre­we­ry was of gre­at impor­tan­ce and ope­ra­ted until 1904. It was said that Koma­ři­ce beer was so thick that one could eat and drink it. The­re­fo­re, hops were gro­wn here, as well as gra­pe­vi­nes, hemp, flax, and fru­it (koma​ri​ce​.cz).

The domi­nant fea­tu­re of the vil­la­ge is the Renais­san­ce cast­le. It was rebu­ilt bet­we­en 1561 and 1566 and suf­fe­red a fire in 1598. Simi­lar­ly, it resis­ted fires in 1621, 1673, 1709, and 1742. In front of the cast­le stands a Baro­que sta­tue of the Imma­cu­la­te Vir­gin Mary, pro­bab­ly erec­ted around 1730 (koma​ri​ce​.cz). A for­tress sto­od on the site of the cast­le befo­re its cons­truc­ti­on. The cast­le was retur­ned to its right­ful owners through res­ti­tu­ti­on, pur­cha­sed by the­ir ances­tors in 1926 (Infor­ma­ti­on plaque).

The Con­tri­bu­ti­on Gra­na­ry is visib­le from all the sur­roun­ding roads. Its cons­truc­ti­on began on 13.6.1689. It is almost 58 meters long, over 14 meters wide, and a litt­le over 16 meters high. It was built for capa­ci­ty rea­sons and to ensu­re that grain would not burn in fre­qu­ent fires. The fami­ne years of 1713 – 1714 and 1773 – 1776 left litt­le impact on the local popu­la­ti­on thanks to it (koma​ri​ce​.cz). Peop­le used to go to the near­by Žel­no val­ley to a well dedi­ca­ted to St. Bar­ba­ra for its hea­ling water, belie­ved to have bene­fi­cial effects on eyesight. The well is still pre­ser­ved today (Infor­ma­ti­on plaque).

Obec Koma­ři­ce se nachá­zí 6 km od Čes­kých Budějo­vic. Němec­ký název pro ni je Komars­chitz. Čes­kým syno­ny­mem je Komá­ři­ce. Prv­ní zmín­ka o obci je z roku 1278 (koma​ri​ce​.cz). Regi­onál­ní his­to­rik Jaro­mír Šimon uvá­dí, že osíd­le­ní tu exis­to­va­lo již kolem roku 600. Poj­me­no­vá­ní obce pochá­zí od sta­ro­slo­van­ské­ho slo­va ​“komar”, což zna­me­ná pas­tvi­ny dale­ko od osíd­le­ní. Pro Koma­ři­ce bylo vel­mi důle­ži­té ryb­níč­ní a les­ní hos­po­dá­řs­tví a chov ovcí. V obci Koma­ři­ce žije 372 oby­va­tel v 187 domech na plo­še 10,3 km². Leží v nad­mo­řs­ké výš­ce 460 met­rů nad mořem (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Napro­ti zám­ku vznik­ly dvě vel­ké zahra­dy, v jed­né byla oran­žé­rie pro pěs­to­vá­ní cit­ru­sů a fíků. Zde se v Čechách popr­vé začal pěs­to­vat salát. Vel­ký význam měl pivo­var, kte­rý fun­go­val do roku 1904. O koma­řic­kém pivu se tra­do­va­lo, že ho člo­věk může jíst i pít, tak hus­té prý bylo. Pro­to se zde pěs­to­val chmel, ale také vin­ná réva, kono­pí, len, ovo­ce (koma​ri​ce​.cz).

Domi­nan­tou obce je rene­sanč­ní zámek. Do dneš­ní podo­by ho posta­vi­li v letech 1561 – 1566. V roce 1598 zámek vyho­řel. Podob­ně v letech 1621, 1673, 1709 a 1742 odo­lá­val zámek požá­rům. Před zám­kem sto­jí barok­ní socha Pan­ny Marie Nepos­kvr­něné, prav­děpo­dob­ně posta­ve­ná kolem roku 1730 (koma​ri​ce​.cz). Na mís­tě zám­ku stá­la před­tím tvrz. Zámek byl v res­ti­tu­ci vrá­cen maji­te­lům, jejichž před­ko­vé ho zakou­pi­li v roce 1926 (Infor­mač­ní tabule).

Kon­tri­buč­ní sýp­ka je vidi­tel­ná ze všech pří­jez­do­vých cest v oko­lí. Zača­la vzni­kat již v 13.6.1689. Je dlou­há téměř 58 met­rů, více než 14 met­rů širo­ká a něco přes 16 met­rů vyso­ká. Vznik­la i z kapa­cit­ních důvo­dů a z důvo­du, aby obi­lí při čas­tých požá­rech pod­da­ných nez­ho­re­lo. Hla­do­vé roky 1713 – 1714 a 1773 – 1776 díky ní proš­ly kra­jem bez výraz­něj­ších stop na tam­ním oby­va­tels­tvu (koma​ri​ce​.cz). Do blíz­ké­ho údo­lí Žel­no se cho­di­lo ke stu­dán­ce sva­té Bar­bo­ry pro léči­vou vodu, s údaj­ně bla­ho­dár­ný­mi účin­ky na zrak. Stu­dán­ka je zacho­vá­na dodnes (Infor­mač­ní tabule).

Odka­zy

Komařice

Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Južná Morava, Krajina, Moravské, Obce, Polia, Typ krajiny, Zahraničie

Uhřice – obec pod Ždánickym lesom

skala
Hits: 250

Obec Uhři­ce pat­rí do okre­su Hodo­nín, v oblas­ti Hanác­ke­ho Slo­vác­ka (obec​-uhri​ce​.cz). Nemec­ký názov obce je Auhers­chitz (Wiki­pe­dia). Leží v nad­mor­skej výš­ke 227 met­rov nad morom. Na plo­che 7,08 km2 tu žije 750 oby­va­te­ľov. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1354 (obec​-uhri​ce​.cz). Uhři­ce ležia v maleb­nom údo­lí pod svah­mi prí­rod­né­ho par­ku Ždá­nic­ký les, po oboch bre­hoch poto­ka Vápen­ka. K obci pat­rí aj osa­da Janův hrad, kto­rá sa nachá­dza asi tri km juho­vý­chod­ne od obce. Táto osa­da vznik­la až v 19. sto­ro­čí. Dnes sa tu slá­vi náro­do­pis­ná a folk­lór­na tra­dí­cia zva­ná košt vín, vždy v nede­ľu pred Veľ­kou nocou. V prvej deká­de novem­bra sa poria­da­jú Mar­tin­ské hody. Po nich 14 dní sa koná Kata­rín­ska zába­va. V dru­hej polo­vi­ci júla sa koná Benát­ska noc (obec​-uhri​ce​.cz).

Uhři­ce pat­ri­li za Veľ­ko­mo­rav­skej ríše k význam­ným osa­dám. Dre­ve­nú bazi­li­ku na mies­te kos­to­la nad obcou údaj­ne svä­til Metod. V Uhři­ciach sa zacho­va­li habán­ske prá­ce z kon­ca 16. a 17. sto­ro­čia, vznik­li v miest­nej tou­far­skej diel­ni (obec​-uhri​ce​.cz). Tunaj­šiu kra­ji­nu popí­sal Jan Her­ben: Kra­ji­na, kto­rá sa rozp­res­tie­ra, je nerov­ná, pre­stú­pe­ná pahor­ka­mi, väč­ši­nou pre­chá­dza v kyp­ré, úrod­né a požeh­na­né níži­ny. Rie­ky tu nie sú, len malé stružnice.

V obci sa nachá­dza kos­tol svä­té­ho Jana Krs­ti­te­ľa zo začiat­ku 13. sto­ro­čia. Okrem iné­ho aj pamät­ník na bit­ku troch cisá­rov, kde sa u Spá­le­né­ho mly­nu stre­tol Napo­le­on s Fran­tiš­kom I., aby tu uzav­re­li prí­me­rie (obec​-uhri​ce​.cz). V obci sa v minu­los­ti prav­de­po­dob­ne nachá­dza­la aj pev­nosť. Zrej­me do roku 1645, do vpá­du švé­dov. Oko­lo nej je zatiaľ množ­stvo doha­dov a pro­ti­chod­ných infor­má­cií. Jej súčas­ťou bol pivo­var a lisov­ňa s vín­nou piv­ni­cou (Jan Chme­lař).

V oko­lí Uhříc v 60-​tych rokoch 20. sto­ro­čia pre­bie­hal geolo­gic­ký pries­kum, kto­ré­ho cie­ľom bolo nájsť ropu a zem­ný plyn. V hĺb­ke 2.5 km bolo náj­de­né význam­né ložis­ko. Pokus­nou ťaž­bou sa za deň vyťa­ži­lo 20 ton ropy a 200 tisíc kubí­kov zem­né­ho ply­nu. Pre­to bol na začiat­ku roku 2001 vybu­do­va­ný pod­zem­ný zásob­ník zem­né­ho ply­nu, vraj naj­výz­nam­nej­ší v Čes­kej repub­li­ke (obec​.uhri​ce​.cz). Ten­to zásob­ní má kapa­ci­tu 180 mil. m3 (morav​ske​-kar​pa​ty​.cz). Nece­lý kilo­me­ter od neho vznik­lo v roku 2003 naf­to­vé stre­dis­ko. Z ťaž­by z Dam­bo­říc, Uhříc a Žaro­šíc do nich prú­di ropa (obec​.uhri​ce​.cz). Ropa je v Uhři­ciach aku­mu­lo­va­ná v jur­ských sedi­men­toch auto­ch­tón­ne­ho pale­ogé­nu. Pre udr­ža­nie ložis­ko­vé­ho tla­ku sa vtlá­ča do vrcho­lo­vých par­tií ložísk plyn (morav​ske​-kar​pa​ty​.cz).

Uhři­ce is a muni­ci­pa­li­ty in the Hodo­nín Dis­trict, in the regi­on of Hanác­ké Slo­vác­ko (obec​-uhri​ce​.cz). The Ger­man name of the muni­ci­pa­li­ty is Auhers­chitz (Wiki­pe­dia). It is loca­ted at an alti­tu­de of 227 meters abo­ve sea level. With an area of 7.08 km², it is home to 750 inha­bi­tants. The first writ­ten men­ti­on dates back to 1354 (obec​-uhri​ce​.cz). Uhři­ce is situ­ated in a pic­tu­re­sque val­ley bene­ath the slo­pes of the Ždá­nic­ký les natu­ral park, on both banks of the Vápen­ka stre­am. The muni­ci­pa­li­ty also inc­lu­des the sett­le­ment of Janův hrad, loca­ted about three km sout­he­ast of the vil­la­ge. This sett­le­ment ori­gi­na­ted in the 19th cen­tu­ry. Today, it celeb­ra­tes the eth­nog­rap­hic and folk tra­di­ti­on cal­led ​“košt vín” (wine tas­ting) on the Sun­day befo­re Eas­ter. In the first deca­de of Novem­ber, the­re are Mar­tin­mas celeb­ra­ti­ons. Fol­lo­wing that, the­re is a 14-​day-​long St. Cat­he­ri­ne­’s celeb­ra­ti­on. In the second half of July, the Vene­tian Night takes pla­ce (obec​-uhri​ce​.cz).

Uhři­ce belo­n­ged to sig­ni­fi­cant sett­le­ments during the Gre­at Mora­vian Empi­re. It is said that Saint Met­ho­dius con­sec­ra­ted a wooden basi­li­ca on the site of the church abo­ve the vil­la­ge. Haban crafts from the late 16th and 17th cen­tu­ries have been pre­ser­ved in Uhři­ce, ori­gi­na­ting from the local potte­r’s works­hop (obec​-uhri​ce​.cz). The local lands­ca­pe was desc­ri­bed by Jan Her­ben: ​“The lands­ca­pe, which stret­ches une­ven­ly, is inter­sper­sed with hills, most­ly trans­i­ti­oning into lush, fer­ti­le, and bles­sed lowlands. The­re are no rivers here, only small streams.”

The vil­la­ge is home to the Church of St. John the Bap­tist from the ear­ly 13th cen­tu­ry. Among other things, the­re is also a monu­ment to the Batt­le of the Three Empe­rors, whe­re Napo­le­on met Fran­cis I by the Bur­ned Mill to conc­lu­de a tru­ce (obec​-uhri​ce​.cz). In the past, the­re was pro­bab­ly also a for­tress in the vil­la­ge, possib­ly until 1645, befo­re the Swe­dish inva­si­on. The­re are still many spe­cu­la­ti­ons and con­tra­dic­to­ry pie­ces of infor­ma­ti­on about it. It inc­lu­ded a bre­we­ry and a pre­ss hou­se with a wine cel­lar (Jan Chmelař).

In the vici­ni­ty of Uhři­ce, geolo­gi­cal explo­ra­ti­on took pla­ce in the 1960s with the aim of fin­ding oil and natu­ral gas. A sig­ni­fi­cant depo­sit was found at a depth of 2.5 km. Expe­ri­men­tal mining yiel­ded 20 tons of oil and 200,000 cubic meters of natu­ral gas per day. The­re­fo­re, in ear­ly 2001, an under­ground natu­ral gas sto­ra­ge faci­li­ty was built, repor­ted­ly the most sig­ni­fi­cant in the Czech Repub­lic (obec​.uhri​ce​.cz). This reser­vo­ir has a capa­ci­ty of 180 mil­li­on cubic meters (morav​ske​-kar​pa​ty​.cz). Less than a kilo­me­ter away, in 2003, an oil cen­ter was estab­lis­hed. Oil from Dam­bo­ři­ce, Uhři­ce, and Žaro­ši­ce flo­ws into it (obec​.uhri​ce​.cz). The oil in Uhři­ce is accu­mu­la­ted in Juras­sic sedi­ments of the auto­cht­ho­nous Pale­oge­ne. To main­tain reser­vo­ir pre­ssu­re, gas is injec­ted into the upper parts of the reser­vo­irs (morav​ske​-kar​pa​ty​.cz).

Obec Uhři­ce patří do okre­su Hodo­nín, v oblas­ti Hanác­ké­ho Slo­vác­ka (obec​-uhri​ce​.cz). Němec­ký název obce je Auhers­chitz (Wiki­pe­dia). Leží v nad­mo­řs­ké výš­ce 227 met­rů nad mořem. Na plo­še 7,08 km² zde žije 750 oby­va­tel. Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1354 (obec​-uhri​ce​.cz). Uhři­ce leží v maleb­ném údo­lí pod sva­hy pří­rod­ní­ho par­ku Ždá­nic­ký les, po obou bře­zích poto­ka Vápen­ka. K obci patří i osa­da Janův hrad, kte­rá se nachá­zí asi tři kilo­met­ry jiho­zá­pad­ně od obce. Tato osa­da vznik­la až v 19. sto­le­tí. Dnes se zde sla­ví náro­do­pis­ná a folk­lór­ní tra­di­ce zva­ná košt vín, vždy v neděli před Veli­ko­no­ce­mi. V prv­ní deká­dě lis­to­pa­du se kona­jí Mar­tin­ské hody. Po nich 14 dní násle­du­je Kate­řin­ská zába­va. V dru­hé polo­vi­ně čer­ven­ce se koná Benát­ská noc (obec​-uhri​ce​.cz).

Uhři­ce patři­ly za Vel­ko­mo­rav­ské říše k význam­ným osa­dám. Dře­věnou bazi­li­ku na mís­tě kos­te­la nad obcí údaj­ně světil Meto­děj. V Uhři­cích se zacho­va­ly habán­ské prá­ce z kon­ce 16. a 17. sto­le­tí, vznik­ly v míst­ní tou­far­ské díl­ně (obec​-uhri​ce​.cz). Míst­ní kra­ji­nu pop­sal Jan Her­ben: Kra­ji­na, kte­rá se rozp­ros­tí­rá, je nerov­ná, pros­tou­pe­ná pahor­ky, vět­ši­nou pře­chá­zí v kyp­ré, úrod­né a požeh­na­né níži­ny. Řeky tu nej­sou, pou­ze malé potůčky.

V obci se nachá­zí kos­tel sva­té­ho Jana Křti­te­le z počát­ku 13. sto­le­tí. Kro­mě jiné­ho i památ­ník na bit­vu tří císa­řů, kde se u Spá­le­né­ho mlý­na set­kal Napo­le­on s Fran­tiš­kem I., aby zde uza­vře­li pří­měří (obec​-uhri​ce​.cz). V obci se v minu­los­ti prav­děpo­dob­ně nachá­ze­la i pev­nost. Zřej­mě do roku 1645, do vpá­du Švé­dů. Oko­lo ní je zatím množ­ství dom­něnek a pro­ti­chůd­ných infor­ma­cí. Její sou­čás­tí byl pivo­var a lisov­na s vin­nou skle­pem (Jan Chmelař).

V oko­lí Uhřic v 60. letech 20. sto­le­tí pro­bí­hal geolo­gic­ký průz­kum, jehož cílem bylo najít ropu a zem­ní plyn. V hloub­ce 2,5 km bylo nale­ze­no význam­né ložis­ko. Pokus­nou těž­bou se za den vytěži­lo 20 tun ropy a 200 tisíc kubí­ků zem­ní­ho ply­nu. Pro­to byl na začát­ku roku 2001 vybu­do­ván pod­zem­ní zásob­ník zem­ní­ho ply­nu, prý nej­výz­nam­něj­ší v Čes­ké repub­li­ce (obec​.uhri​ce​.cz). Ten­to zásob­ník má kapa­ci­tu 180 mil. m3 (morav​ske​-kar​pa​ty​.cz). Nece­lý kilo­metr od něj vznik­lo v roce 2003 naf­to­vé stře­dis­ko. Z těž­by z Dam­bo­řic, Uhřic a Žaro­šic do nich prou­dí ropa (obec​.uhri​ce​.cz). Ropa je v Uhři­cích aku­mu­lo­vá­na v jur­ských sedi­men­tech auto­ch­ton­ní­ho pale­ogé­nu. Pro udr­že­ní ložis­ko­vé­ho tla­ku se vtlá­čí do vrcho­lo­vých par­tií loži­sek plyn (morav​ske​-kar​pa​ty​.cz).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, České, Česko, Krajina, Mestá, Mestá, Severná Morava, Typ krajiny, Zahraničie

Kelč – mesto s bohatou históriou

skala
Hits: 367

Kelč leží neďa­le­ko od Valaš­ské­ho Mezi­ří­čí, a Hra­ni­ce. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1131 (kelc​.cz). Žije tu 2685 oby­va­te­ľov na plo­che nece­lých 28 km2. Osob­nos­ti Kel­če: hudob­ný skla­da­teľ Jaro­slav Křič­ka, kato­líc­ky kňaz, peda­góg, teológ, arci­bis­kup praž­ský, prí­mas čes­ký, kar­di­nál Fran­ti­šek Tomá­šek, česko-​americký sce­ná­ris­ta, reži­sér Voj­těch Jas­ný (Wiki­pe­dia), hoke­jis­ta a fut­ba­lis­ta Vlas­ti­mil Bub­ník (Wiki­pe­dia CZ). Pôvod­ný názov obce bol Keleč, odvo­de­ný od mena Kelec, Kelek. Kel zna­me­ná mohut­ný (zvie­ra­cí) zub. Význa­mo­vo šlo o Kel­cov, resp. Kel­kov maje­tok (Hosák, Šrá­mek). Čas­ti mes­ta: Kelč, Babi­ce, Komá­ro­vi­ce, Lho­ta, Něme­ti­ce (Wiki­pe­dia CZ).

Naj­star­šie sto­py člo­ve­ka na tom­to úze­mí sú z mlad­šej doby kamen­nej. Prvé dočas­né síd­la vzni­ka­li cca 5000 rokov pred naším leto­poč­tom. Súvis­lé osíd­le­nie je dato­va­né oko­lo roku 1000. Na Stráž­nom bol ulo­že­ný poklad min­cí a zlom­ko­vé­ho strieb­ra. Veľ­ké­ho roz­kve­tu dosiah­la Kelč za bis­ku­pa Bru­na z Šaum­bur­ku. Vte­dy bolo zalo­že­né Nové měs­to Kelč, zalo­že­ná obec Posvát­no, kto­rá bola samos­tat­ná do roku 1850. Kon­com 14. sto­ro­čia pre­bie­ha­li voj­ny medzi morav­ský­mi mark­ra­bat­mi Još­tom a Pro­ko­pom a na začiat­ku 15. sto­ro­čia husit­ské voj­ny, kedy bola Kelč spus­to­še­ná. V 16. sto­ro­čí tu exis­to­val pivo­var a zača­li vzni­kať reme­sel­né cechy. V roku 1621 bola Kelč nie­koľ­ko krát vyplie­ne­ná a vypá­le­ná sused­mi s ​“valaš­ských pans­tiev natoľ­ko, že tu zosta­la sot­va päti­na oby­va­te­ľov. Kelč pre­sta­lo byť mes­tom. Mes­tom sa opäť sta­lo až na kon­ci 18. sto­ro­čia. Začiat­kom 19. sto­ro­čia sa tu roz­ší­ri­la výro­ba fajok (Ladi­slav Balet­ka).

V Kel­či sa nachá­dza pôvod­ne nesko­ro­go­tic­ký zámok zo 16. sto­ro­čia, rene­sanč­ne a baro­ko­vo upra­ve­ný v 17. sto­ro­čí. V súčas­nos­ti slú­ži ako uči­liš­te a prak­tic­ká ško­la. Far­ský kos­tol svä­té­ho Pet­ra a Pav­la a kos­tol svä­tej Kata­rí­ny, kto­rý bol pôvod­ne zámoc­kou kapl­n­kou zo 16. sto­ro­čia. Rad­ni­ca je zo začiat­ku u 17. sto­ro­čia (Ladi­slav Balet­ka).

Kelč is loca­ted near Valaš­ské Mezi­ří­čí and Hra­ni­ce. The first writ­ten men­ti­on dates back to 1131 (kelc​.cz). The­re are 2685 inha­bi­tants living on an area of​almost 28 km². Per­so­na­li­ties of Kelč inc­lu­de music com­po­ser Jaro­slav Křič­ka, Cat­ho­lic priest, edu­ca­tor, the­olo­gian, Arch­bis­hop of Pra­gue, Czech pri­ma­te, car­di­nal Fran­ti­šek Tomá­šek, Czech-​American scre­en­wri­ter, direc­tor Voj­těch Jas­ný (Wiki­pe­dia), hoc­key pla­y­er and foot­bal­ler Vlas­ti­mil Bub­ník (Wiki­pe­dia CZ). The ori­gi­nal name of the vil­la­ge was Keleč, deri­ved from the name Kelec, Kelek. Kel means stur­dy (ani­mal) tooth. In terms of mea­ning, it was the pro­per­ty of Kelc or Kel­kov (Hosák, Šrá­mek). Parts of the city: Kelč, Babi­ce, Komá­ro­vi­ce, Lho­ta, Něme­ti­ce (Wiki­pe­dia CZ).

The oldest tra­ces of human pre­sen­ce in this area are from the youn­ger Sto­ne Age. The first tem­po­ra­ry sett­le­ments were estab­lis­hed around 5000 years befo­re our era. Con­ti­nu­ous sett­le­ment is dated around the year 1000. A tre­a­su­re tro­ve of coins and frag­ments of sil­ver was depo­si­ted on Stráž­ný. Kelč flou­ris­hed under Bis­hop Bru­no of Schaum­burg. At that time, Nové měs­to Kelč was foun­ded, and the vil­la­ge of Posvát­no, which remai­ned inde­pen­dent until 1850, was foun­ded. Wars bet­we­en the Mora­vian mar­gra­ves Jošt and Pro­kop took pla­ce at the end of the 14th cen­tu­ry, and at the begin­ning of the 15th cen­tu­ry, the Hus­si­te wars, during which Kelč was devas­ta­ted. In the 16th cen­tu­ry, the­re was a bre­we­ry and craft guilds began to emer­ge. In 1621, Kelč was plun­de­red seve­ral times and bur­ned by neigh­bors from ​“Valaš­ských pans­tiev” to such an extent that bare­ly a fifth of the inha­bi­tants remai­ned. Kelč cea­sed to be a city. It beca­me a city again only at the end of the 18th cen­tu­ry. At the begin­ning of the 19th cen­tu­ry, pipe pro­duc­ti­on expan­ded here (Ladi­slav Baletka).

In Kelč, the­re is an ori­gi­nal­ly late Got­hic cast­le from the 16th cen­tu­ry, reno­va­ted in the Renais­san­ce and Baro­que sty­les in the 17th cen­tu­ry. It cur­ren­tly ser­ves as a voca­ti­onal scho­ol. The parish church of St. Peter and Paul and the church of St. Cat­he­ri­ne, which was ori­gi­nal­ly a cast­le cha­pel from the 16th cen­tu­ry. The town hall dates back to the ear­ly 17th cen­tu­ry (Ladi­slav Baletka).

Kelč leží neda­le­ko od Valaš­ské­ho Mezi­ří­čí a Hra­nic. Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1131 (kelc​.cz). Žije zde 2685 oby­va­tel na plo­še nece­lých 28 km². Osob­nos­ti Kel­če: hudeb­ní skla­da­tel Jaro­slav Křič­ka, kato­lic­ký kněz, peda­gog, teolog, arci­bis­kup praž­ský, pri­mas čes­ký, kar­di­nál Fran­ti­šek Tomá­šek, česko-​americký sce­ná­ris­ta, reži­sér Voj­těch Jas­ný (Wiki­pe­dia), hoke­jis­ta a fot­ba­lis­ta Vlas­ti­mil Bub­ník (Wiki­pe­dia CZ). Původ­ní název obce byl Keleč, odvo­ze­ný od jmé­na Kelec, Kelek. Kel zna­me­ná mohut­ný (zví­ře­cí) zub. Význa­mo­vě šlo o Kel­cov, resp. Kel­kov maje­tek (Hosák, Šrá­mek). Čás­ti měs­ta: Kelč, Babi­ce, Komá­ro­vi­ce, Lho­ta, Něme­ti­ce (Wiki­pe­dia CZ).

Nej­star­ší sto­py člo­věka na tom­to úze­mí jsou z mlad­ší doby kamen­né. Prv­ní dočas­né síd­la vzni­ka­la asi před 5000 lety. Sou­vis­lé osíd­le­ní je dato­vá­no kolem roku 1000. Na Stráž­ném byl ulo­žen poklad min­cí a zlom­ko­vé­ho stříb­ra. Vel­ké­ho rozk­větu dosáh­la Kelč za bis­ku­pa Bru­na z Šaum­bur­ku. Teh­dy bylo zalo­že­no Nové měs­to Kelč, zalo­že­ná obec Posvát­no, kte­rá byla samos­tat­ná do roku 1850. Kon­cem 14. sto­le­tí pro­bí­ha­ly vál­ky mezi morav­ský­mi mark­ra­ba­ty Još­tem a Pro­ko­pem a na začát­ku 15. sto­le­tí husit­ské vál­ky, kdy byla Kelč spus­to­še­na. V 16. sto­le­tí zde exis­to­val pivo­var a zača­ly vzni­kat řeme­sl­né cechy. V roce 1621 byla Kelč něko­li­krát vyple­něna a vypá­le­na sou­se­dy ​“valaš­ských pans­tiev nato­lik, že tu zůs­ta­la sot­va pěti­na oby­va­tel. Kelč přes­ta­lo být měs­tem. Měs­tem se opět sta­lo až na kon­ci 18. sto­le­tí. Začát­kem 19. sto­le­tí se tu roz­ší­ři­la výro­ba dýmek (Ladi­slav Baletka).

V Kel­či se nachá­zí původ­ně pozdně gotic­ký zámek z 16. sto­le­tí, rene­sanč­ně a barok­ně upra­ve­ný v 17. sto­le­tí. V sou­čas­nos­ti slou­ží jako uči­liš­tě a prak­tic­ká ško­la. Far­ní kos­tel sva­té­ho Pet­ra a Pav­la a kos­tel sva­té Kate­ři­ny, kte­rý byl původ­ně zámec­kou kap­lí ze 16. sto­le­tí. Rad­ni­ce je z počát­ku 17. sto­le­tí (Ladi­slav Baletka).

Lite­ra­tú­ra

Hosák, Šrá­mek, 1970: Míst­ní jmé­na na Mora­vě a ve Slez­sku I, Pra­ha, p. 388, 389

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Akvaristika, Biológia, Výživa

Nitenky – najznámejšie živé krmivo medzi širokou verejnosťou

skala
Hits: 12646

Niten­ky - Tubi­fex tubi­fex sa v minu­los­ti pomer­ne hoj­ne vysky­to­va­li v oblas­tiach, kde bol vypúš­ťa­ný odpad – orga­nic­ké zne­čis­te­nie do vod­ných tokov – v blíz­kos­ti pivo­va­rov, sla­dov­ní, sódov­kár­ni, celu­ló­zok, prie­my­sel­ných pod­ni­kov. Žijú v bah­ne pomal­šie tečú­cich, resp. pokoj­nej­ších tokov. V tokoch sú zavŕ­ta­né do bah­na, vedia sa veľ­mi ostra­ži­to vtiah­nuť hlbo­ko do dna. Tubi­fex sa dá nájsť tak­mer v kaž­dom toku u nás, ale nie v množ­stve, kto­ré je pre akva­ris­tu zau­jí­ma­vé. Dnes už je voda čas­to pred­tým trans­for­mo­va­ná v čis­tič­kách, odpa­du je menej, živi­ny chý­ba­jú. Niten­ky ako ich pozna­jú akva­ris­ti majú hne­do­čer­ve­nú far­bu. V prí­ro­de je ich far­ba varia­bil­ná a závi­sí od množ­stva kys­lí­ka vo vode. Niten­ky v prí­ro­de môžu byť aj bie­lej farby.

Skr­mo­va­nie niteniek

Niten­ky sú veľ­mi vhod­ná potra­va napr. pre sum­co­vi­té ryby, pan­cier­ni­ky, prí­sav­ní­ky, sum­če­ky. Vo svo­jich čre­vách im kolu­je bah­no ešte dlho po ich odlo­ve­ní. Pre­to sa musia riad­ne pre­mý­vať a po nalo­ve­ní nechať aspoň tri dni vytrá­viť. Sú veľ­mi závis­lé od čerstvej vody, ove­ľa viac ako živé patent­ky, pre­to sa musia čas­to pre­pla­cho­vať vodou, prí­pad­ne sa pre ne nechá­va neus­tá­ly prí­tok a odtok vody. Vhod­né je ucho­vá­vať ich napr. v plo­chých mis­kách napr. na spod­ku chlad­nič­ky. Doká­žu sa zavŕ­tať do dna, kde môžu buď hniť, ale­bo sa nie­ke­dy môže stať, že sa po čase maso­vej­šie vyro­ja. Ak si zože­nie­te živé niten­ky, odpo­rú­čam hneď časť skŕ­miť a zvy­šok sami zamraz­te. Nemu­sí­te sa báť. Ak si ich zamra­zí­te samy, zosta­nú v sta­ve akcep­to­va­teľ­nom. Ide o to, že som nepo­čul ešte o mra­ze­ných niten­kách z obcho­du, kto­ré by nevy­ze­ra­li po rozm­ra­ze­ní skôr ako bla­to :-(.

Lov nite­niek

Niten­ky sa chy­ta­jú tak, že sa podo­be­rie celý sub­strát, na kto­rom ich vidí­me, pre­to­že sa veľ­mi rých­lo bojaz­li­vo vťa­hu­jú do sub­strá­tu. Z neho ich dosta­ne­me tak, že navrch nasy­pe­me čis­tý pie­sok. Niten­ky postup­ne pre­le­zú nad pie­sok, z kto­ré­ho ich už ľah­šie dosta­ne­me. Iný spô­sob (Neubau­er in verb, 2009): nalo­ve­ný mate­riál dáme napr. do níz­kej nádo­by, napr. do pre­prav­ky na zákus­ky. Maxi­mál­ne 5 – 7 cm vrstvu. Zakry­je­me ich sta­rou zác­lo­nou, nale­je­me vlaž­nú vodu aby bola asi dva cm nad sub­strát. Nechá­me ich v tma­vej miest­nos­ti s izbo­vou tep­lo­tou. Niten­ky sa začnú dusiť a zhru­ba za hodi­nu – dve začnú pre­lie­zať cez zác­lo­nu. Zo zác­lo­ny ich ľah­ko vez­me­me hus­tým hre­be­ňom na vlasy.

Niten­ky – Tubi­fex tubi­fex used to be quite abun­dant in are­as whe­re was­te was dis­char­ged – orga­nic pol­lu­ti­on into water­cour­ses – near bre­we­ries, mal­tings, soda fac­to­ries, pulp mills, indus­trial plants. They live in mud in slo­wer flo­wing or calm stre­ams. In stre­ams, they bur­row into the mud and can very cau­ti­ous­ly bur­row deep into the bot­tom. Tubi­fex can be found in almost eve­ry stre­am in our coun­try, but not in quan­ti­ties that are inte­res­ting for aqu­arists. Today, the water is often trans­for­med in tre­at­ment plants, the­re is less was­te, and nut­rients are lac­king. Niten­ky as aqu­arists know them have a brown-​red color. In natu­re, the­ir color is variab­le and depends on the amount of oxy­gen in the water. Niten­ky in natu­re can also be white.

Fee­ding Tubifex

Tubi­fex are very suitab­le food, for exam­ple, for cat­fish, loaches, suc­ker­fish, and small cat­fish. Mud still cir­cu­la­tes in the­ir intes­ti­nes long after they are caught. The­re­fo­re, they must be tho­rough­ly rin­sed and allo­wed to digest for at least three days after cat­ching. They are very depen­dent on fresh water, much more so than live Tubi­fex, so they must be rin­sed fre­qu­en­tly with water, or a cons­tant flow and drai­na­ge of water are pro­vi­ded for them. It is suitab­le to keep them, for exam­ple, in shal­low bowls, for exam­ple, at the bot­tom of the ref­ri­ge­ra­tor. They can bur­row into the bot­tom, whe­re they can eit­her rot or some­ti­mes it may hap­pen that they mass spa­wn after a whi­le. If you get live Tubi­fex, I recom­mend fee­ding part of them imme­dia­te­ly and fre­e­zing the rest your­self. You don’t have to wor­ry. If you fre­e­ze them your­self, they will remain in an accep­tab­le con­di­ti­on. The point is that I have not heard of fro­zen Tubi­fex from a sto­re that did­n’t look like mud after thawing :-(.

Cat­ching Tubifex

Tubi­fex are caught by taking the enti­re sub­stra­te on which we see them, becau­se they quick­ly and cau­ti­ous­ly bur­row into the sub­stra­te. We can get them out by sprink­ling cle­an sand on top. Tubi­fex will gra­du­al­ly cra­wl over the sand, making them easier to remo­ve. Anot­her met­hod (Neubau­er in verb, 2009): put the caught mate­rial, for exam­ple, into a shal­low con­tai­ner, for exam­ple, into a cake tran­s­por­ter. Maxi­mum 5 – 7 cm lay­er. Cover them with an old cur­tain, pour warm water to be about two cm abo­ve the sub­stra­te. Lea­ve them in a dark room with room tem­pe­ra­tu­re. Tubi­fex will start to suf­fo­ca­te, and about an hour or two later, they will start cra­wling through the cur­tain. We can easi­ly take them from the cur­tain with a den­se hair comb.

Niten­ky – Tubi­fex tubi­fex kamen v der Ver­gan­gen­he­it rela­tiv häu­fig in Gebie­ten vor, wo Abfall abge­las­sen wur­de – orga­nis­che Versch­mut­zung in Flie­ßge­wäs­ser – in der Nähe von Brau­e­re­ien, Mäl­ze­re­ien, Limo­na­den­fab­ri­ken, Zells­toff­müh­len, Indus­trie­an­la­gen. Sie leben im Sch­lamm in lang­sa­mer flie­ßen­den oder ruhi­gen Bächen. In Bächen gra­ben sie sich in den Sch­lamm und kön­nen sehr vor­sich­tig tief in den Boden gra­ben. Tubi­fex fin­den sich in fast jedem Bach in unse­rem Land, aber nicht in Men­gen, die für Aqu­aria­ner inte­res­sant sind. Heute wird das Was­ser oft in Klä­ran­la­gen umge­wan­delt, es gibt weni­ger Abfall und es feh­len Nährs­tof­fe. Niten­ky, wie Aqu­aria­ner sie ken­nen, haben eine braun­ro­te Far­be. In der Natur ist ihre Far­be varia­bel und hängt von der Sau­ers­toff­men­ge im Was­ser ab. Niten­ky in der Natur kön­nen auch weiß sein.

Füt­te­rung von Tubifex

Tubi­fex sind sehr gee­ig­ne­tes Fut­ter, zum Beis­piel für Wels, Sch­mer­len, Sau­gwel­se und kle­i­ne Wel­se. Sch­lamm zir­ku­liert auch lan­ge nach ihrem Fang noch in ihren Där­men. Des­halb müs­sen sie gründ­lich ges­pült und nach dem Fang min­des­tens drei Tage ver­daut wer­den. Sie sind sehr abhän­gig von fris­chem Was­ser, viel mehr als leben­de Tubi­fex, daher müs­sen sie häu­fig mit Was­ser ges­pült wer­den, oder es wird ihnen ein kons­tan­ter Was­serf­luss und ‑ablauf bere­it­ges­tellt. Es ist rat­sam, sie zum Beis­piel in fla­chen Schüs­seln auf­zu­be­wah­ren, zum Beis­piel am Boden des Kühls­chranks. Sie kön­nen sich in den Boden gra­ben, wo sie ent­we­der ver­rot­ten oder manch­mal nach einer Wei­le mas­sen­haft spa­wnen kön­nen. Wenn Sie leben­de Tubi­fex bekom­men, emp­feh­le ich, einen Teil von ihnen sofort zu füt­tern und den Rest selbst ein­zuf­rie­ren. Sie müs­sen sich kei­ne Sor­gen machen. Wenn Sie sie selbst ein­frie­ren, ble­i­ben sie in akzep­tab­lem Zus­tand. Der Punkt ist, dass ich noch nie von gef­ro­re­nen Tubi­fex aus einem Ges­chäft gehört habe, die nach dem Auf­tau­en nicht wie Sch­lamm aussehen :-(.

Tubi­fex fangen

Tubi­fex wer­den gefan­gen, indem der gesam­te Unter­grund genom­men wird, auf dem wir sie sehen, da sie schnell und vor­sich­tig in den Unter­grund gra­ben. Wir kön­nen sie heraus­neh­men, indem wir sau­be­ren Sand darauf stre­uen. Tubi­fex wer­den all­mäh­lich über den Sand krie­chen, was es ein­fa­cher macht, sie zu ent­fer­nen. Eine ande­re Met­ho­de (Neubau­er in verb, 2009): Legen Sie das gefan­ge­ne Mate­rial, zum Beis­piel in einen fla­chen Behäl­ter, zum Beis­piel in einen Kuchen­tran­s­por­ter. Maxi­mal 5 – 7 cm Schicht. Bedec­ken Sie sie mit einem alten Vor­hang, gie­ßen Sie war­mes Was­ser, das etwa zwei cm über dem Sub­strat liegt. Las­sen Sie sie in einem dunk­len Raum mit Zim­mer­tem­pe­ra­tur. Tubi­fex begin­nen zu ers­tic­ken, und etwa eine oder zwei Stun­den spä­ter begin­nen sie durch den Vor­hang zu krie­chen. Wir kön­nen sie leicht mit einem dich­ten Haar­kamm vom Vor­hang nehmen.

Use Facebook to Comment on this Post

2011-2015, 2014, Časová línia, Krajina, Mestá, Slovenská krajina, Spiš, Typ krajiny

Spišská Belá

skala
Hits: 2973

Spiš­ská Belá leží v nad­mor­skej výš­ke 631 met­rov nad morom. Mes­to je zlo­že­né z dvoch kata­strál­nych úze­mí: Spiš­ská Belá a Stráž­ky. Stráž­ky sú dnes mest­skou čas­ťou, boli pri­čle­ne­né v roku 1972. V Spiš­skej Belej žije 6612 oby­va­te­ľov (spiss​ka​be​la​.sk). Kaž­do­roč­ne sa tu koná Spiš­ský zemia­kár­sky jar­mok, fur­man­ské pre­te­ky Belian­ska pod­ko­va, Kaš­tieľ­ne diva­del­né hry v kaš­tie­li Stráž­ky (spiss​ka​be​la​.sk).

Naj­star­šie osíd­le­nie na tom­to úze­mí je z mlad­šie­ho pale­oli­tu spred 40 000 rokov, na loka­li­te ​“Dlhá medza” pri Stráž­kach. Stre­do­ve­ké osíd­le­nie je spo­je­né s Nemca­mi a maďar­skou pohra­nič­nou pev­nos­ťou v Stráž­kach z 12. sto­ro­čia a slo­van­skou osa­dou Stra­gar (Bušov­ce). Slo­van­skí oby­va­te­lia Stra­ga­ru spo­lu s maďar­skou vojen­skou posád­kou strá­ži­li Uhor­skú brá­nu, kto­rá bola rieč­kou Bie­la (Bela). Ten­to názov pre­vza­li do náz­vu osa­dy aj nemec­kí kolo­nis­ti. V 13. sto­ro­čí vybu­do­va­li pre nedos­ta­tok vody 11 km dlhý prí­vod­ný kanál – dnes Belian­sky potok, s oblas­ti Tatrans­kej Kot­li­ny. V 16. sto­ro­čí bol dopl­ne­ný o ďal­šie prí­vod­né kaná­ly (Andrej Novák). Prvá písom­ná zmien­ka o mes­te je z roku 1263. Už v roku 1271 pat­ri­la medzi spiš­ské nemec­ké mes­tá z mest­ský­mi prá­va­mi a výsa­da­mi. V minu­los­ti bola zná­ma výro­bou spiš­skej boro­vič­ky, dnes je význam­ným cen­trom pes­to­va­nia zemia­kov (spiss​ka​be​la​.sk). V minu­los­ti sa tu rozp­res­tie­ra­li roz­siah­le pasien­ky, kde sa cho­va­li ovce a doby­tok. Reme­sel­ní­ci mali cechy, medzi naj­star­šie pat­ri­li mäsiar­sky, obuv­níc­ky, kraj­čír­sky, kožuš­níc­ky a kováčs­ky. Inten­zív­ne sa pes­to­val ľan, na to nad­vä­zo­va­lo tkáč­stvo, mod­ro­tlač plát­na. Ľano­vé plát­no pozna­li v celom Uhor­sku, vyvá­ža­lo sa aj na Bal­kán a do Turec­ka. Spiš­ská Belá bola od 13. sto­ro­čia tak­mer čis­to nemec­kým mes­tom, slo­ven­ské oby­va­teľ­stvo sa obja­vo­va­lo viac až v 19. sto­ro­čí. V roku 1853 tvo­ri­li Slo­vá­ci len 3.3 %. V roku 1938 už 61 %. V roku 1869 vznik­la tká­čov­ňa ľano­vé­ho plát­na, v roku 1878 škro­bá­reň, v roku 1870 a 1872 dva pivo­va­ry, v roku 1875 tehel­ňa, píly a likér­ka Kle­in­ber­ger. V rokoch 1945 – 1946 boli belian­skí Nemci donú­te­ní odísť. Nehnu­teľ­nos­ti pre­vza­lo oby­va­te­lia z Len­da­ku, Ždia­ru a zama­gur­ských obcí (Andrej Novák).

His­to­ric­ké cen­trum mes­ta je mest­skou pamiat­ko­vou zónou. Nachá­dza sa tu kos­tol svä­té­ho Anto­na Pus­tov­ní­ka z 13. sto­ro­čia, mest­ská rad­ni­ca a rene­sanč­ná zvo­ni­ca zo 16. sto­ro­čia, marián­sky stĺp z roku 1729, sta­ré nemec­ké meš­tian­ske domy. Belian­sky ryb­ník ponú­ka pohľad na pano­rá­mu Vyso­kých Tatier. V Stráž­kach sa nachá­dza rene­sanč­ný kaš­tieľ s anglic­kým par­kom a gotic­ký kos­tol svä­tej Anny so zvo­ni­cou. V kaš­tie­li je expo­zí­cia Slo­ven­skej národ­nej galé­rie veno­va­ná malia­ro­vi Ladi­sla­vo­vi Med­ny­ánsz­ke­mu. V Spiš­skej Belej sa naro­dil mate­ma­tik, fyzik, optik Jozef Maxi­mi­lián Petz­val (spiss​ka​be​la​.sk).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post